Ukrajinská námořní pěchota

Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 18898
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Ukrajinská námořní pěchota

Příspěvek od Rase »

Příslušníci 38. samostatné brigády námořní pěchoty.

IMG_4343.jpeg
IMG_4344.jpeg
IMG_4345.jpeg
IMG_4346.jpeg
Obrázek

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 18898
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Ukrajinská námořní pěchota

Příspěvek od Rase »

Příslušníci 37. samostatné brigády námořní pěchoty.

IMG_4391.jpeg
IMG_4392.jpeg
IMG_4393.jpeg
Obrázek

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 18898
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Ukrajinská námořní pěchota

Příspěvek od Rase »

Návštěva u operátorů 73. námořního speciálního operačního střediska

Většinu minulého týdne jsem strávil s muži a ženami ukrajinského ekvivalentu US Navy SEALs, elitními potápěči ze 73. námořního speciálního operačního střediska, vznikl tak článek pro Times. 73. během té doby prováděla průzkumné a sabotážní operace hluboko za ruskými liniemi. Vojáci využívají tajné infiltrace pobřežní obrany k překvapivým nájezdům na cíle vysoké hodnoty. Způsobují zmatek na Putinových jednotkách, když se Ukrajina snaží vyhnat Rusko ze svých teritoriálních vod. Zatímco zábor území ukrajinskou armádou v Kurské oblasti soustředil pozornost stovky mil na sever, strategičtější bitva se vede v Černém moři – a je to bitva, kterou Ukrajina navzdory všem předpokladům vyhrává s pomocí Britů a USA. Když ukrajinské speciální jednotky 30. června 2022, čtyři měsíce po invazi, vyhnaly Rusy z Hadího ostrova, zajistily zemi koridor pro vývoz obilí z přístavu v Oděse. Loni v září Ukrajina získala kontrolu nad řadou ropných plošin, které dnes slouží jako odpalovací rampa pro útoky na ruské cíle na Krymu. Nyní je vyčištění Kinburnské a Tendrivské kosy zásadní pro odblokování druhého největšího ukrajinského přístavu Mykolajiv. Tyto dva pruhy země vyčnívají přes ústí řeky a umožňují Rusům oddělit přístav od moře.
Při jedné misi letos v létě se čtyři ukrajinští potápěči přehoupli přes boky lodi, zmizeli pod vlnami a přesunuli se k nepřátelskému pobřeží. Vycvičeni britskými a americkými speciálními jednotkami a vybaveni nejmodernějšími rebreathery plavali ve dvojicích a nenechali nad sebou žádné bubliny, které by prozrazovaly jejich pozice. Rusové je ani neviděli přicházet. Když první dvojice dosáhla Ruskem kontrolovaného pobřeží, brzy si uvědomili, že jsou sami. Technická porucha donutila druhý pár vrátit se zpět. Alex, jejich velitel, to sledoval přes dron, ale nemohl s nimi komunikovat, aniž by upozornil nepřítele. "Při přípravě našich misí procházíme všemi scénáři 'co kdyby'," říká Alex. "Co když se loď porouchá? Co když zbraň selže? Co když výbušniny selžou nebo se polovina týmu ztratí? Mluvíme o tom, co si dokážeme představit, že se pokazí. Pokud můžeme, pokračujeme v misi." Navzdory tomu, že čelili praporu nepřátelských jednotek rozmístěných v oblasti, zůstali pouze dva muži, velitel týmu se rozhodl pronásledovat svůj cíl. Našel mezeru v ostnatém drátu pobřežní obrany, která by jim ušetřila drahocenný čas, a pokračoval dál. "Na různých místech bylo rozmístěno nejméně 500 vojáků. Pokud zazní poplach, zaujmou pozice, začnou se bránit a hledat potápěče," říká Alex. Potápěči dostali rozkaz zlikvidovat ruský samohybný protiletadlový systém ZSU-23-4 Šilka. Dvojice, která ukryla své potápěčské vybavení a nepozorovaně se přesunula do vnitrozemí, dorazila k silnici používané Rusy a nastražila výbušniny. Pak čekali. Když protiletadlový vůz uháněl po silnici, ukryt pod rouškou tmy, potápěči stiskli rozbušku. "Viděli jsme, jak vozidlo vybuchlo a také explodující munici, která byla uvnitř. V tom vozidle byla posádka a přepravovala směnu, která měla střídat vojáky na jejich pozici. Pravděpodobně jsme zabili osm až deset Rusů," říká Alex. Rusové byli ohromeni. Tak daleko od fronty si nedokázali představit, že byli napadeni. "Poslouchali jsme jejich rádiovou komunikaci. Vzájemně se obviňovali." Potápěči unikli bez povšimnutí a plavali zpět ke své lodi.

https://threadreaderapp.com/thread/1835 ... 06753.html
https://www.thetimes.com/article/07186c ... 888b7ee41b

GXh6nBPWQAA_xK3.jpg
GXh656JW8AAkzO_.jpg
GXh6vKpWUAAa4pn.jpg
GXh678RXEAADGN7.jpg
Mezi operátory je kapitánka "Judy", jedna z mála žen, které prošly kvalifikací speciálních sil NATO, neboli kurzem "Q".
Obrázek

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 18898
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Ukrajinská námořní pěchota

Příspěvek od Rase »

Působení námořní pěchoty na levém břehu Dněpru

Ukrajinská Pravda napsala dlouhý článek o působení Obranných sil v Krynkách. V červenci 2024 skončila jedna z nejméně veřejně medializovaných operací ukrajinské armády – vylodění obranných sil na levém břehu Chersonské oblasti. Trvala téměř 9 měsíců, tedy zhruba stejně jako například obrana Bachmutu. Hlavními silami této operace na ukrajinské straně byla námořní pěchota – zkušená 35. a 36. brigáda (spolu se 137. a 1. a 501. samostatným praporem) a nově zformované 37. a 38. brigády námořní pěchoty. Stejně jako 124. a 126. brigáda územní obrany (druhá jmenovaná je nyní součástí námořní pěchoty) a 73. středisko sil speciálních operací. "In Factum" sumarizuje, jak došlo k vylodění ukrajinské armády na levém břehu Chersonské oblasti:

- Důležitou roli v operaci sehrála Velká Británie, která důsledně prosazovala myšlenku, že námořníci by měli začít provádět operace na vodě. Přestože myšlenku přesunu námořní pěchoty do vody zpočátku nepodporoval ani Zalužnyj, ani Zelenskyj, už v květnu 2023 prezident oznámil vytvoření námořního sboru v ozbrojených silách.

- Operace, která dostala název "vylodění v Krynkách", nebyla určena výlučně k obsazení Krynky - maximální úlohou této operace bylo dostat se na Krym. Druhý úkol vypadal skromněji a srozumitelněji — rozšířit Chersonskou frontu a přitáhnout na ni síly nepřítele ze Záporožského směru a Doněcké oblasti. Operaci vedl velitel námořní pěchoty Jurij Sodol.

- Armáda okamžitě označila podmínky a plán provedení příkazu ohledně vylodění na levém břehu za nereálné. Velení dalo třem brigádám námořní pěchoty 3-4 dny na to, aby obsadili 30kilometrový pás země - zhruba od Antonivského železničního mostu po Krynyk - a postoupili na dálnici M-14.

- Výsadková operace na levém břehu začala přibližně 10.-16. října 2023. A první dny bylo všechno v pořádku. Nejslabší část operace – její plánování – však hrála proti námořní pěchotě téměř okamžitě. Jako první tím utrpěla 36. brigáda. "Tento železniční most je jen tři a půl kilometru násypu v záplavových oblastech, který přiléhá k osadě Pojma. Pochopili jsme, že je to jednosměrná cesta. Nebylo se kam schovat. Požádali jsme o vybudování alespoň nějakého logistického řetězce – zřídit 10 až 15 pozorovacích bodů, aby se munice, jídlo, voda, léky a evakuace mohly hromadit. Řekli jsme, že to bude sebevražda. Bylo nám řečeno: ne, jděte dál do Pojmy. [...] Ztratili jsme 90 zabitých a zraněných lidí," říká zdroj ve velení 36. brigády.

- Po této události pokračovala 36-tka v plnění úkolu obsazení levého břehu. "Měli jsme přislíbenou dělostřeleckou podporu, spoustu prostředků, které budou fungovat v našich zájmech: 'Himarsy budou střílet jako kulomety!'. Ale nakonec jsme se nechali oklamat." "Kdo ti to slíbil?" "Velitel, generál Sodol."

- Přibližně na přelomu října a listopadu, z důvodu nemožnosti držet tři "předmostí" současně, mariňáci opustili dvě z nich: oblast Antonivského železničního mostu a oblast přezdívanou "Kljuška", a soustředili své síly na Krynky.

- Jedním z klíčových nedostatků při plánování operace byl obrovský nedostatek člunů a protidronových rušiček (EW) na nich. Mezi nejtragičtější příběhy, o kterých se vojáci podělili, jsou ty, jak museli přeplavat na pravý břeh na pneumatikách, protože tam nebyly čluny, jako byli lidé nuceni pít vodu z Dněpru pro nedostatek logistiky, jak zraněný zvažoval sebevraždu kvůli nedostatečné evakuaci.

https://www.pravda.com.ua/articles/2024/11/18/7484985/

Snímek obrazovky 2024-11-20 084137rerere.jpg
Snímek obrazovky 2024-11-20 084219eee.jpg
Obrázek

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 18898
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Ukrajinská námořní pěchota

Příspěvek od Rase »

Tady je stejný článek přeložený pěkně do češtiny:

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahr ... epr-265208
Obrázek

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 18898
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Ukrajinská námořní pěchota

Příspěvek od Rase »

Velitel 30. sboru námořní pěchoty Ukrajiny oznámil, že předává velení sboru a bude i nadále sloužit jako velitel sboru námořní pěchoty ukrajinského námořnictva. Uvedl, že 30. sbor vybudoval kompletní velitelské struktury a posílil své kapacity v oblasti dělostřelectva, průzkumu, ženijních prací, logistiky a bezpilotních systémů. Ve své nové funkci hodlá uplatnit zkušenosti získané v tomto sboru v rámci celého ukrajinského námořního sboru.

https://mstdn.social/@noelreports/117366904979700283

IMG_0622.jpeg
Obrázek

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 18898
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Ukrajinská námořní pěchota

Příspěvek od Rase »

Předstíral, že je mrtvý, mezi těly v nemocnici v Mariupolu. Tehdy zaslechl ruského vojáka s amputovanou nohou, jak říká: "To všechno udělali Němci." Toto je neuvěřitelný, a přesto skutečný příběh Ihora s volacím znakem "Zajíc" (Hare), příslušníka námořní pěchoty z 38. brigády. Člověka, který přežil obranu Mariupolu, těžké zranění, zajetí i brutální mučení.

Vše začalo v Pavlopilu. Rusové tam zahájili masivní útok za použití tanků, raketometů Grad a dělostřelectva. Ihorova jednotka udržela pozice pět dní, než ustoupila do Mariupolu. Poté následovaly železárny Iljič. Tam utrpěl své nejvážnější zranění. Střepina o délce osm a půl centimetru se mu zabodla do těla těsně pod srdce. Paži i záda měl rozervané od dalších střepin. Evakuovali ho do druhé oblastní nemocnice, kde lékaři v tom největším chaosu stihli pouze zastavit krvácení a sešít rány. Na operaci nebyl čas, všude kolem leželi lidé s utrženými končetinami.

Pak nemocnici obsadili útočníci. Ruští vojáci vtrhli na oddělení a hledali ukrajinské mariňáky a bojovníky z pluku Azov. Ihor ležel ve vojenské uniformě vedle mrtvého těla. Zdravotní sestra mu na poslední chvíli zakryla tetování námořní pěchoty antiseptickou zelenou tekutinou a obvazy, aby ho nikdo nepoznal. Přesouvali ho z místa na místo a skrývali mezi mrtvými. To vše za neustálého ostřelování, bez jídla a vody. Následovalo pět dní hladovění. Z pokojů už nikdo neodnášel ani zesnulé. Právě tehdy Rusové přinesli jednoho ze svých zraněných vojáků, kterému amputovali nohu. Když se ho ostatní snažili utěšovat, zraněný Rus prohlásil: "To všechno udělali Němci." Toto bizarní tvrzení pak Ihor během zajetí slyšel ještě mnohokrát.

Když se zdálo, že už není úniku, chytil Ihor za ruku ženu z turecké rodiny, která si přišla vyzvednout zraněného civilistu. "Jsem ukrajinský mariňák. Prosím, pomozte mi." Odběhla. Myslel si, že je konec. Žena se však vrátila se sousedem. Společně ho – s tvrzením, že je to jejich bratr – vyvedli z nemocnice. Přímo kolem ruských vojáků, kteří na ně mířili puškami. Za stálého ostřelování, přes kontrolní stanoviště a se zraněnou paží, která už začínala hnít, se dostal k nim domů. Rodina ho dva týdny ukrývala ve staré budově, ve sklepě a v kufru zničeného auta. Poté následoval přístav a odtud cesta do Azovstalu. Pluli po moři na motorových člunech, zatímco na ně útočilo ruské letectvo.

A 18. května přišel rozkaz složit zbraně. Následovalo peklo zajetí. Olenivka. Horlivka. Výslechy. Mučení. Vyražené zuby. Podepisování dokumentů, u kterých ani nesměl vidět, co na nich stojí. Před zajetím vážil 100 kilogramů. Když se o šest měsíců později dostal v rámci výměny zajatců na svobodu, vážil pouhých 40 kilogramů.

Po propuštění prošel rehabilitací a vrátil se do vojenské služby. Podle ukrajinských zákonů mohl přitom kvůli svým zraněním legálně odejít do civilu. Rozhodl se však zůstat. "Moji spolubojovníci jsou stále tam. Nemůžu prostě odejít." Dnes Ihor slouží jako vrchní seržant své roty a pokračuje v boji. Věří totiž, že dokud někdo drží obrannou linii, mají ti, kteří zůstávají v zajetí, naději na návrat domů.

Přeloženo z textu Oleha Bajraka.

https://twitter.com/rshereme/status/2114822988591931833

865820365_1117819310613548_837871538982723089_n.jpg
Obrázek

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“