"KAMIKAZE"

[Zemakt]

To je pravda, nad tím jsem také dlouze přemýšlel a i se snažil vžít do jejich situace... Četl jsem již celou řadu posledních dopisů a záznamů z deníků těchto sebevražedných pilotů, avšak na žádné vzpomínky ze strany jejich pozůstalých jsem doposud nenarazil.

Jestli to také není postavením ženy v japonské společnosti obecně.

[Raiden]

Ano, to také jistě mělo svůj vliv.

[Dzin]

Nepodceňoval bych sílu propagandy. Její soustavné působení dokáže tzv. vymýt mozek a člověk se začne chovat nejen v rozporu se svým dřívějším přesvědčením, ale i s tím, co má “v genech”. To může být navíc posíleno efektem kognitivní disonance a výsledek je, že matky mohou být rády, že jejich syn takto padl.

Chtělo by to ale, jestli neexistuje ucelenější analýza tohoto.

[Martin.K]

Nepodceňoval bych sílu propagandy. Její soustavné působení dokáže tzv. vymýt mozek a člověk se začne chovat nejen v rozporu se svým dřívějším přesvědčením, ale i s tím, co má “v genech”. To může být navíc posíleno efektem kognitivní disonance a výsledek je, že matky mohou být rády, že jejich syn takto padl.

Chtělo by to ale, jestli neexistuje ucelenější analýza tohoto.

JJ, když obecně vidíme, jak citlivé na ztráty byly nebo jsou asijské národy Rusko, Čína, Korea, Japonsko a jejich taktika útočení lidskými vlnami. Kterou západní státy opustili po konci 1.SV, společně s rozvojem občanských svobod a individualismu.

[Raiden]

Ano, ta síla propagandy určitě vliv měla - obzvlášť když byla v tomto případě tak intenzivní a dlouhodobá (Japoncům bylo již od mala vštěpováno do hlavy že jsou výjimečnou rasou a že padnout za jeho veličenstvo je vrcholnou ctí).

[skelet]

Ono to není o propagandě, ale o společnosti jako takové. V dané době bylo sebeobětování pro císaře čest. Tato čest se přenesla i na zbytek rodiny. Díky této cti se zvýšil sociální status. A to bylo výše, než mateřské pudy.

[Raiden]

phpBB [video]

[Raiden]

Zakladatel jednotek Kamikaze, admirál Takidžiró Oniši se po vyslechnutí císařova projevu o kapitulaci 15. srpna 1945 rozhodl spáchat Seppuku. Téhož dne večer svolal do svého domu v Tokiu na večírek své přátele z řad důstojníků generálního námořního štábu, se kterými dlouho do noci probíral věci minulé i vyhlídky do budoucnosti. Otevřeně jim sdělil, že si klade za vinu neúspěch speciálních jednotek, který stál životy tolika mladých mužů. Nicméně své role ve válce vůbec nelitoval a litoval jedině toho, že Japonsko válku prohrálo. Jejich setkání trvalo zhruba do půlnoci, kdy se Óniši se svými přáteli rozloučil a odebral se do své pracovny ve druhém patře svého domu. Tam napsal následující báseň Haiku:

清清し
暴風の後
月清し

Sugasugaši
Bófú no ato
Tsuki seiši

Osvěžený
Cítím se jako jasný Měsíc
Po bouři

a pak si krátkým samurajským mečem (wašizaki) rozřízl břišní dutinu a následně si ještě prořízl hrdlo, avšak minul tepny, takže byl stále při vědomí. Ráno krátce před rozedněním si kdosi z admirálovy rodiny či služebnictva všiml stále rozsvíceného světla v jeho pracovně a rázem byl celý dům na nohou. Óniši byl stále trochu schopen řeči (někde jsem našel že prý snad měl toho rána dokonce ještě i tiše zpívat nějaké ty vojenské a vlastenecké písně, no nevím, s kudlou v krku...) a odmítl jakoukoliv lékařskou pomoc. Admirálův pobočník i rodina jeho přání respektovali a Óniši naposledy vydechl někdy kolem soumraku, což znamená, že umíral nějakých 17 či 18 hodin za plného vědomí, čímž stanovil oficiální rekord délky umírání při vykonání Seppuku (možnost setnutí hlavy mečem svého sekundanta po proříznutí břišní dutiny, tradiční součást rituálu seppuku, rezolutně odmítnul).

[jarl]

0pravdu ošklivá smrt. Ony ty sebevraždy v samurajském style bez asistence sekundanta si o dlouhou a bolestivou smrt prostě koledují.

[bat]

"Sekundantovi" se říkalo Kaishakunin https://en.wikipedia.org/wiki/Kaishakunin . Docela zajímavý rituál a někdy ne tak zdaleka bolestivý resp. některé jeho teatrální varianty.
IMO se přesně a správně trefit muselo být skutečné umění a odmítnout žádost nebo se netrefit byla hanba. Kdysi jsem viděl film "Harakiri" a tam jedna zápletka s tím souvisela.

[Zemakt]

Je to i drobet vidět v současném seriálu Šogún.

[skelet]

myslíš ten popis události, kdy Lord Toranaga vzpomíná na to, že když byl dvanáctiletý, tak tu hlavu useknul až na několikátý pokus?

[Zemakt]

JJ to přesně.

[bat]

Pokud si pamatuju. On je nějaký příběh (legenda), že se to nějakému pomocníku nepovedlo a dotyčný samurai - sebevrah mu ještě stačil vynadat do neschopných hlupáků před shromážděnými diváky. Zahanben pak sám provedl seppuku.
Jenom doufám, že jeho asistent již byl přesnější a postupně se tak všichni nepozabíjeli. Poslední chudák by pak dodnes běhal po hradě a hledal pomocníka...

I tady na Palbě je zmínka o "skoro-sebevražedné" úpravě V-1 nebo jiné podobné šílené nápady (hlavně z německé dílny). Naštěstí Hitler měl ještě dost rozumu tyto experimenty zatrhnout. Příznačné bylo, že pilot měl vždy zbraň opustit - bylo to součástí řešení i techniky útoku.

Zajímalo by mě jestli v Japonsku to také tak nějak koncipovali s tím únikem (alespoň) teoretickým nebo ne. Co jsem něco o tom málo četl, tak např. poklopy byly zavařené, z kokpitů se nedalo dostat apod. Na druhou stranu se píše i o tom, že únik pilota byl možný a myslelo se na něj... tak ví nějaký znalec jak to bylo skutečně myšleno?

[Raiden]

Zajímalo by mě jestli v Japonsku to také tak nějak koncipovali s tím únikem (alespoň) teoretickým nebo ne. Co jsem něco o tom málo četl, tak např. poklopy byly zavařené, z kokpitů se nedalo dostat apod. Na druhou stranu se píše i o tom, že únik pilota byl možný a myslelo se na něj... tak ví nějaký znalec jak to bylo skutečně myšleno?

Tak tento dotaz jsem nějak přehlédl...


Záleží jak u čeho. U leteckých kamikaze nejen že kokpity zavařeny nebyly ale dokonce se i připouštěla možnost návratu zpět na základnu v případě opodstatněných okolností (počasí, žádný cíl v dohledu). To má koneckonců svoji logiku - takové plýtvání letadly a životy pilotů při nulové šanci na nějaký přínos si Japonci skutečně nemohli dovolit. Pokus si vzpomínám, rekordmanem byl jeden pilot který se takto vrátil asi pětkrát.

To bylo koneckonců zdůrazňováno i v příručkách sepsaných v posledních měsících války a určených pro teoretickou přípravu pilotů kteří měli provést masivní útok na lodě US Navy při očekávané invazi na hlavní japonské ostrovy. Ta pro velitele perutí obsahovala tento bod:

Pokud to je nevyhnutelné, například kvůli nepříznivým meteorologickým podmínkám či neschopnosti najít cíl, členové speciálního útočného sboru musí být připraveni na možnost návratu zpět na základnu aniž by kvůli tomu cítili zklamání a další útok musí vykonat s ještě větším odhodláním.

Podobná příručka určená přímo pro samotné piloty obsahovala v podstatě to samé, jen v trochu delší podobě:

V případě špatného počasí, kdy nemůžeš najít cíl nebo za jiných nepříznivých okolností se můžeš rozhodnout pro návrat na základnu. Nenech se odradit a neplýtvej lehkovážně svým životem. Neměl by ses nechat ovládat malichernými emocemi. Přemýšlej jak nejlépe bránit vlast a pamatuj co ti řekl velitel perutě. Zpět na základnu by ses měl vrátit vesele a bez výčitek svědomí.


V případě sebevražedných torpéd Kaiten pochopitelně žádná možnost úniku po jejich vypuštění nebyla - ačkoliv první návrhy této zbraně se možností katapultování pilota v určité vzdálenosti od cíle zabývaly, avšak pro značné technické problémy jenž by to přinášelo a s ohledem na vznik leteckých kamikaze jednotek od toho bylo záhy upuštěno a piloti Kaitenů se tak měli pro Japonsko obětovat stejným způsobem.


V příadě sebevražedných člunů Šinjó byla situace zajímavá - ty které používalo námořnictvo byly skutečně sebevražedné, výbušní nálož se nachízela v přídi člunu a byla aktivována nárazem či přímo posádkou prostřednictvím ručního spínače. I když i zde se snad zpočátku uvažovalo o možnosti že by muž ovládající člun v určité vzdálenosti od cíle (kdy již byl zásah jistý) řízení zablokoval, člun opustil a pokusil se vrátit zpět na břeh (tyto čluny byly určeny primárně k ničení vyloďovacích lodí a člunů v blízkosti pobřeží.
Naproti tomu armáda zavedla své vlastní útočné čluny Maru-Ni, které však nebyly čistě sebevražedné, ačkoliv šance jejich posádek na přežití útoku byla prakticky nulová - tyto čluny byly vyzbrojeny dvěma hlubinnými minami, které měly být shozeny v bezprostřední blízkosti cíle a poté se měly posádky se svými čluny pokusit o únik.

[bat]

Díky. Rozumím. Počítalo se s tím, že prostě pilot navede svůj stroj na cíl a zůstane až do konce. A nebude mít "zaječí úmysly. U leteckých se mohli vrátit, ale co u Kaitenu? Třeba v případě poruchy po opuštění ponorky. Poklop tam byl, ale zřejmě se otvíral ven... to pak by asi díky tlaku vody bylo nereálné, ale teoreticky pořád možné třeba na mělčině.

[Raiden]

Jj, u Kaitenu žádná možnost úniku nebyla - tam to pak pilot už musel dotáhnout až do konce.

[Raiden]

Ještě bych zapomněl na raketový sebevražedný letoun Ohka, i když tam byla situace jednoduchá - ten se od svého nosného bombardéru G4M uvolňoval až když byl cíl v dohledu, v opačném případě by se s ním pochopitelně vrátil zpět na základnu. Po uvolnění Ohky od svého nosiče pro jejího pilota již žádná možnost přerušení své mise neexistovala.

[Ataman]

Poklop tam byl, ale zřejmě se otvíral ven... to pak by asi díky tlaku vody bylo nereálné, ale teoreticky pořád možné třeba na mělčině.

Jenom tak z hlavy co si pamatuju(a možná né ůplně dobře) - kaiteny byly několika verzí, ty, co se spouštěly z lodí, ze břehu a původně i z ponorek a lezlo se do nich zhora měli poklop co se otevíral ven a bylo možný ho zevnitř otevřít, ty, co se do nich lezlo z ponorky zespoda měli poklop logicky dole, zavírala(zašroubovala?) ho posádka ponorky a zevnitř otevřít nešel.

[Raiden]

Jj, pravda. Já měl na mysli hlavně ty ponorkové do kterých se lezlo zespoda.