Bitva ve Filipínském moři (2) - Válka v Pacifiku č 133

[Dzin]

Ty mi stále nerozumíš. Mám na mysli torpédový bombardér této velikosti. Dvoumotorový. Ne torpédový bombardér jako takový. Avenger, Tenzan apod. mi dávají mnohem větší smysl. To je to co jsem chtěl říct.

To jsem pochopil hned napoprvé. Ale to co jsem psal platí i zde.

Toto neplatí proto co jsem napsal výše. V uvedeném konkrétním případě byly veškeré výhody na straně Japonců, nicméně to dopadlo tak jak to dopadlo. Katastrofálně.

Jasně, ale tohle není o konkrétních případech. V obecné rovině je to tak jak píši, Zde máš prostě problém, potřebuješ letoun s dlouhým doletem a současně i letoun se schopností zasahovat a potápět lodě. Za WW2 to znamená vícemotorový torpédový bombardér.

Problém je, když s takovým letounem zaútočíš na svaz letadlových lodí US Navy v poslední fázi války v Pacifiku. V počátečním období nic takového neexistovalo a sami Japonci ani nic takové nepředpokládali. Ostatně samotný letoun nebyl k podobnému typu náletu, jaký popisuješ určen, pokud by došlo k nasazení proti svazu letadlových lodí, tak jak byl koncipován v rámci představy námořního boje té doby, potom hlavní nebezpečí představují palubní stíhačky. O ty se měla postarat doprovodná letadla. Flak potom neměl představovat hrozbu, skrz kterou by se nedokázaly tyto letouny dostat. Opět, v té době nebylo protiletadlové dělostřelectvo tak silné, jeho nárůst v průběhu bojů byl masivní.

Tudíž naprosto správně píšeš, že torpédový bombardér této kategorie není stavěný pro průnik mnohavrstvou obranou TG. Hlavní chyba v tomto konkrétním případě ale nebyla primárně v samotném letounu, ale v jeho nasazení, které bylo zcela chybné vzhledem ke konstrukci letadla, byť odpovídalo doktríně Japonců. Letoun byl poplatný době svého vzniku a představám o vedení námořně-leteckých bojů.

[Zemakt]

To jsem pochopil hned napoprvé. Ale to co jsem psal platí i zde.

Vskutku? A bavíme se stále o torpédové specializaci? Neřekl bych.

Jasně, ale tohle není o konkrétních případech. V obecné rovině je to tak jak píši, Zde máš prostě problém, potřebuješ letoun s dlouhým a současně i letoun se schopností zasahovat a potápět lodě. Za WW2 to znamená vícemotorový torpédový bombardér.

Nikoliv, může to být klidně jednomotorový torpédový bombardér s dvou/tří členou posádkou. Letadla která mají schopnost zasahovat a potápět lodě jsou samozřejmě i horizontální a střemhlavé bombardéry. Opakovaně zmiňuji, že předmětem mé úvahy je vhodnost vícemotorového stroje k provádění torpédových útoků.

Tudíž naprosto správně píšeš, že torpédový bombardér této kategorie není stavěný pro průnik mnohavrstvou obranou TG. Hlavní chyba v tomto konkrétním případě ale nebyla primárně v samotném letounu, ale v jeho nasazení, které bylo zcela chybné vzhledem ke konstrukci letadla, byť odpovídalo doktríně Japonců. Letoun byl poplatný době svého vzniku a představám o vedení námořně-leteckých bojů.

Bingo. Jenže oni ten stroj takto koncipovali. Odpověď, kterou by se tohle dalo ukončit se pak zřejmě nalézá zde, https://cs.wikipedia.org/wiki/Douglas_A-1_Skyraider. Mimochodem, jestli si dobře pamatuji tak B-26 touto schopností rovněž disponovaly. Jaký byl však výsledek, podle mne nic moc. Jen plýtvání drahými letouny a jejich posádkami.

[Saburo]

Ani Skyraider nebyl odpověď na úspěšné proniknutí obranou TG.
Šanci měl pouze skutečně masivní a dobře sehraný nálet. Ne útok pár letadel, byť sebelepších.

B-26 kromě bitvy o Midway v rámci USAAF torpédové útoky neprováděly. O důvodech by se asi dalo déle hovořit, ale tou hlavní nejspíše bude způsob nasazení u USAAF.
Ale Britové ty B-26 vcelku úspěšně používali jako torpédové bombardéry ve Středozemním moři. Pochopitelně ne proti TG...

[Zemakt]

Ani Skyraider nebyl odpověď na úspěšné proniknutí obranou TG.

To ne, ale byl co směr cesty. Ono se to nezdá, ale on to byl oříšek tehdy a je to oříšek i dnes. Byť už jen teoretický.

[Dzin]

Zemakt
O torpédové specializaci se stále bavíme. Ovšem je nutno na začátek podotknout, že ani P1Y a ani jiné podobné letadlo není možno brát jako "specializovaný torpédový bombardér", tedy letou určený primárně pro útok torpédem. To P1Y nebyl a jeho určení bylo podobné, jako i jiných letounů této kategorie.

Co se týká jeho vhodnosti, opět, nemáš na výběr. Aby mohl působit proti lodím, může to udělat pouze pumou, torpédem a v pozdější době raketou. Rakety byly ještě hodně nepřesné a většinou nedisponovali potřebnou ničivostí. Pumy byly dostatečně ničivé, ale v rámci nasazení na vícemotorových bombardérech nedisponovali potřebnou přesností. Zbývá pouze torpédo, které je dostatečně ničivé a i dostatečně přesné. To samozřejmě neznamená, že nepotřebuješ i horizontální bombardéry. Ale ty slouží spíše k tříštění pozornosti a úsilí nepřítele plus se samozřejmě také mohou trefit.

Pokud to budeš stavět tak, jestli je pro torpédový útok lepší jedno nebo vícemotorový bombardér, pak jasně to první. Jenže takhle otázka nestojí. Ta je, pokud potřebuješ letoun, který bude v Pacifiku mít schopnosti kontrolovat moře, tedy provádět hlídkové lety na potřebné vzdálenosti a současně disponovat útočnou silou pro potopení lodí nepřítele, jaký má být. A tím může být pouze vícemotorový letou se schopností torpédového útoku.

Japonci tuto doktrínu měli a naplňovali ji, ostatně potopení Prince of Wales a Repulse letouny Nell a Betty prokazuje účelnost takového nasazení. Proto třeba A-1 v tomto není dobrý příklad, protože ten nedisponuje hlavním potřebným parametrem a to jest doletem.

Doktrína amerického letectva bylo poněkud odlišná byť měla určité společné prvky. Ale i Američané si potřebu torpédových vícemotorových bombardérů uvědomovali a měli je, prakticky každý jejich dvoumotorový bombardér byl toho schopen. Ovšem jejich hlavním torpédovým vícemotorovým bombardérem nebyl uvádění B-26, ale PBY tedy známá Catalina. Ostatně tato potřeba dala vzniknout několika projektům takto pojatých letounů od Grummana koncipované jako průzkumně-torpédové.

Celkově je to tak o tom, že hodnotit P1Y na základě fiaska zmiňovaného útoku na TG je dost zkreslující.

[Zemakt]

Dzine, to není jenom o tom jednom útoku. Oni to fakt tlačili do střemhlavého a torpédového bombardování. Já vycházím z té doporučené knihy. Zkusím sem něco nascanovat ať jsi v obraze.

[Dzin]

Jasně, střemhlavé bombardování mělo řešit problematiku malé přesnosti horizontálního. Za mě kdokoliv šel touto cestou, tak to nebyl dobrý nápad, ale idea proč to dělali je poměrně jasná.

[Zemakt]

Dzin:

[Saburo]

B-26 kromě bitvy o Midway v rámci USAAF torpédové útoky neprováděly. O důvodech by se asi dalo déle hovořit, ale tou hlavní nejspíše bude způsob nasazení u USAAF.

Drobná oprava mého nepřesného tvrzení.
B-26 USAAF provedly ještě jeden torpédový útok. Dva letouny zaútočily na Rjúdžó během Japonského útoku na Aleuty. To snad proběhlo ten samý den jako útok na Akagi u Midway.

EDIT:
v odkaze je výukové video pro použití torpéd na B-26
https://archive.org/details/torpedoes-i ... 111-tf-787

[Zemakt]

Trošku jsem doufal, že při popisu bojů předcházejících této námořní bitvě bude věnována alespoň jedna věta konci 521. kokutai vybavené letouny P1Y Ginga.
Ne proto, že by něčeho dosáhli při jejím posledním náletu 15. června ve večerních hodinách (provedeném z Guamu), ale protože při něm přišel o život i velitel 521. kokutai Takašige Egusa.
Byl to ten Egusa co co tak příkladně a úspěšně vedl střemhlavé bombardéry Kido Butai v počáteční fázi války.

Toho náletu se zúčastnila smíšená skupina 10 D4Y, 10 P1Y a několik A6M.

Zemakt
Saburo: dík. Na to co jsi napsal jsem bohužel nenarazil. Zřejmě to vcucl obecně pojatý popis první fáze bojů o ovládnutí vzdušného prostoru. Což je škoda, protože zrovna takové detaily z mého pohledu okořeňují tu nebo onu práci. Ono je to potom poněkud fádní psaní a i čtení, když jedna vlna střídá druhou a letadla střílejí a padají a padají. Každopádně, teď dodělávám poslední čtvrtou část, až bude hotovo, vrátím se k tomu a zapracuji to. Pak dám avízo. Díky

Jsem zapomenul, že zde mám menší restík. Tak napraveno.

Mezitím se ráno 15. června na Saipanu vylodila 2. a 4. divize námořní pěchoty, přičemž téhož dne na večer zde již ve dvou zajištěných předmostích Američané disponovali dvaceti tisíci muži. Po zahájení invaze přenechal Mitscher starost o Saipan invazní flotile, načež letouny z TG 58.2 a TG 58.3 upřely svoji pozornost na Guam a Tinian. Výsledkem americké snahy pak byly neustále se tenčící počty na ostrovních základnách bázujících bojeschopných letadel. Ačkoliv vystaveni neustálým útokům, dařilo se však Japoncům držet letištní plochy nadále v provozuschopném stavu. Díky nezměrnému úsilí pozemních pracovních čet si tak letecké jednotky Kakutova 1. leteckého loďstva stále udržovaly určitou, byť marginální ofenzivní schopnost. K dokreslení situace panující na konci prvního dne americké invaze lze pak zmínit 521. Kokutai z Guamu vedený útok na TG 58.3.
Ještě ve večerních hodinách onoho dne zaútočila smíšená formace 10 torpédových bombardérů Jokosuka P1Y Ginga/Frances, 13 střemhlavých bombardérů Jokosuka D4Y2 Suisei/Judy a 6 stíhacích A6M pod vedením legendy japonského střemhlavého bombardování kapitána Takašige Egusy na operační skupinu kontradmirála Reevese. A ačkoliv načasování ataku do nadcházejícího soumraku a samotné jeho realizace naplánované zkušeným velitelem ze dvou směrů nalétávající samostatných skupin šlo jen stěží co vyčíst. Přesto všechno byla celá útočná formace, zachycená radarovými operátory teprve ve vzdálenosti cca 20 n. mil, vícevrstevnou protiletadlovou obranou amerického svazu doslova smetena z oblohy. Egusovu smrt a s tím spojená faktická likvidace posledních na Guamu se nacházejících bojeschopných strojů pak předznamenávala mnohé. Nicméně boj o ovládnutí Marian byl teprve na samém počátku.

Korvetní kapitán Takašige Egusa. Veterán bojů nad Čínou, velitel 81 střemhlavých bombardérů druhé vlny útočících na Pearl Harbor a účastník bitvy u Midway. Podle zlých jazyků dosahovala přesnost jeho bombardování 87%.

[Zemakt]

Téhož dne na večer invazní flotila čelila dalšímu, tentokrát však mnohem silnějšímu útoku. Z ostrova Yap startující skupině složené ze 37 stíhacích Zer, 17 D4Y2 a 2 dvoumotorových bombardérů P1Y se podařilo proklouznout mezi Hellcaty bojových hlídek a napadnout vyloďovací pláže Saipanu. Zde se Japoncům podařilo poškodit tankovou výsadkovou loď – LST, aby poté v přicházejícím soumraku zamířili ke skupině eskortních letadlových lodí. Díky předcházejícímu útoku včas zalarmovaná obrana malých, cca 160 metrů dlouhých leteckých nosičů sice stačila do vzduchu vyslat 46 Wildcatů. Ovšem, i přes jeden zaznamenaný úspěch postarších amerických stíhaček se většině japonských letounů podařilo k malým letadlovým lodím proniknout. Zpočátku se FANSHAW BAY a WHITE PLAINS dařilo obratným manévrováním shozeným pumám úspěšně vyhýbat, a to i díky vlastní protiletadlové palbě, která dokázala tři útočníky sestřelit a dva poškodit. Ovšem v 18:52 hod. se přesto jednomu ve 460 metrové výšce prolétajícímu japonskému bombardéru podařil zásah. Asi 250 librová puma poblíž zadního výtahu prorazila dřevěnou letovou palubu FANSHAW BAY, pronikla do hangáru a explodovala.

S výše uvedeným útokem snad související fotografie, jen snad, že onou lodí v pozadí byla Kitkun Bay z TG 52.11