Oděsa francouzskou provincií
Francouzský prezident Emmanuel Macron v uzavřeném kruhu lidí oznámil, že pošle vojáky do Oděsy. Zajímavostí ale je, že před více než sto lety bylo město po 100 dní francouzskou provincií. Dne 18. prosince 1918 francouzské jednotky obsadily Oděsu a oznámily, že město berou pod svou ochranu. Bylo to součástí zásahu sil států Dohody a jejích spojenců v bývalém ruském impériu v boji proti bolševikům (později známým jako komunisté), kteří převzali moc v Rusku na začátku listopadu 1917 a rozpoutali občanskou válku v bývalém ruském impériu. Francouzi zůstali v Oděse až do začátku dubna 1919. Během této doby se pokusili dosáhnout dohody s Bělogvardějci a s hlavou Direktoriátu Ukrajinské lidové republiky, Symonem Petljurou (1879-1926). V obou případech však Francouzi neuspěli. Navíc v této oblasti operovali váleční vůdci - atamani, kteří uzavírali různá spojenectví a v vzápětí bojovali proti svým bývalým spojencům.
V březnu 1918 vstoupily rakouské jednotky do Oděsy a zlikvidovaly Oděskou sovětskou republiku, kterou se bolševikům podařilo zorganizovat v únoru. Téhož měsíce město navštívil i polní maršál rakousko-uherské armády baron Eduard von Böhm-Ermolli (1856-1941). Vojsko se ale začalo z Ukrajiny stahovat po kapitulaci v listopadu 1918. Oděsa se tehdy dostala pod kontrolu jednotek hejtmana Pavla Skoropadského (1873-1945) z Ukrajinské lidové republiky (UNR). Začátkem prosince 1918 dorazila do Oděsy francouzská eskadra válečných lodí vedená křižníkem Mirabeau. Francouzi doufali, že vyjednají se Skoropadským možnost vysadit se ve městě, aby mohli pokračovat na Kyjev a táhnout proti bolševikům v Moskvě. Ale v té době padl hejtmanův režim a do města vstoupila armáda Direktoria Ukrajinské národní republiky Simona Petljury s podporou dobrovolnických oddílů, tzv. Sičových střelců. Po ultimátu francouzského velení z 18. prosince 1918 se Petljurovy síly z města stáhly, jelikož si nechtěly kazit vztahy s Dohodou. Poté Francouzi oznámili, že berou Oděsu a Oděskou oblast "pod ochranu Francie". Do konce prosince dorazilo do Oděsy asi 15 000 francouzských vojáků, včetně senegalských, marockých a alžírských vojáků z francouzských kolonií. Do Oděsy navíc vstoupily polské, rumunské, srbské, řecké a britské vojenské prapory. Dohodová flotila vplula do Černého a Azovského moře a její jednotky vstoupily do Oděsy, obsadily Sevastopol, Feodosii, Jevpatorii, Jaltu, Kerč, Simferopol, Cherson a Mykolajiv. To se však nelíbilo atamanu Nikoforu Hryhorivěvovi (1884-1919). Hryhoriv po Říjnové revoluci podporoval Ukrajinskou lidovou republiku a stal se plukovníkem. Účastnil se státního převratu vedeného hejtmanem Skoropadským, poté však podporoval Symona Petljuru. Nutno poznamenat, že přibližně v této době velel 6 000 mužů. Právě roku 1919 však opět změnil stranu a přidal se k bolševikům. Francie se pokusila vytvořit nějakou vládu z místního obyvatelstva v Oděse, která se stala francouzskou provincií. Ale bylo pro ně těžké pochopit, kdo proti komu a za co bojuje. Nejprve se pokusili dohodnout s bělogvardějským vůdcem Antonem Děnikinem, který se na rozdíl od Petljury spokojil s myšlenkou obnovení "jednotného a nedělitelného Ruska". Generál Děnikin (1872-1947) byl ale považován za "anglickou loutku" což Francouzům vadilo. Proto počátkem roku 1919 přijel do Oděsy generál Philippe d’Anselme (1864-1936), který stál v čele velitelství a vzal veškerou moc do vlastních rukou.
Zatímco Oděsa byla francouzskou provincií, život ve městě se alespoň trochu stabilizoval – otevřely se obchody, restaurace a divadla. Průmyslníci, bankéři a další nejbohatší lidé v rozpadající se Ruské říši se spoléhali na francouzskou ochranu a stěhovali se do města. V té době se v Oděse obnovila filmová tvorba a francouzští znalci kinematografie obdivovali ukrajinskou herečku němého filmu Viru Cholodnu. Velení francouzských jednotek však neustále odkládalo "pochod na Moskvu" a francouzští vojáci nebyli zrovna dychtiví bojovat. Mezi francouzskými námořníky, kteří naslouchali bolševické propagandě, navíc propukly nepokoje. Francouzi, zklamaní z Děnikina, zahájili jednání s UNR a dokonce souhlasili s uznáním Ukrajinské lidové republiky výměnou za spolupráci v boji proti bolševikům. Ale bylo již příliš pozdě — k městu se přiblížila bolševická Rudá armáda a Nikofor Hryhoriv se svým vojskem, který se krátce předtím k bolševikům připojil. Koncem března 1919 na konferenci v Paříži členové Dohody rozhodli o zrušení intervence. A 2. dubna oznámilo francouzské velení urychlenou evakuaci z města. Oděsa přestala být francouzskou provincií.
Během první světové války byla Francie jedním z hlavních sponzorů a půjčovatelů peněz carské vládě, a bankéři chtěli své peníze zpět! Francouzi ustupující z Oděsy se tak snažili odvézt vše, co mělo alespoň nějakou cenu. Odvezli tedy část lodí bělogvardějské flotily, která kotvila v místním přístavu. Dne 6. dubna vstoupily do města Hryhorivěvovy jednotky Rudé armády vedené Hryhoryivem. Ten se vychloubal, že osobně porazil Francouze. Zajímavé ale je, že v květnu 1919 vedl povstání proti bolševické vládě na Ukrajině. Po porážce se pokusil připojit k Černé armádě anarchisty Nestora Machny (1888-1934), ale byl Machnovci zabit. V srpnu 1919 bělogvardějci vyhnali bolševiky z Oděsy, ale nakonec byl ve městě v únoru 1920 nastolen sovětský režim.
Zdroj:
https://euromaidanpress.com/2021/12/28/ ... ic-photos/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Symon_Petljura
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavlo_Skoropadskyj
https://en.wikipedia.org/wiki/Nykyfor_Hryhoriv
https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton_Iva ... C4%9Bnikin
https://en.wikipedia.org/wiki/Philippe_ ... %27Anselme
