Ornitoptéra DuBois-Riout
Když lidé začali uvažovat o létajících strojích těžších než vzduch, bylo přirozené pokoušet se napodobovat ptáky. Logicky se tak lidé začali zaobírat konceptem ornitoptéry, tedy používání mávajících křídel k dosažení letu. Autorem nápadu z roku 1874 byl Alphonse Pénauda. V Čechách konal pokusy s ornitoptérou (česky křídelník) pardubický průkopník novinek Artur Kraus (1854-1930) koncem 19. století. Všechny pokusy o sestrojení funkční ornitoptéry však končily nezdarem. V roce 1900 tak většina průkopníků letectví zaměřila své úsilí na vrtule a pevná křídla; někteří však u ornitoptér setrvali. Jedním takovým "zarputilým" vynálezcem byl francouzský inženýr René Louis Riout, který na počátku 20. století přesunul své zaměření od automobilů k letectví.
René Louis Riout prováděl již v roce 1907 úspěšné testy svých modelů ornitoptér. V roce 1909 jeden z modelů letěl 50 metrů ve výšce 3 metrů. V roce 1910 již jeho model letěl 170 m a o rok později již 220 m. Koncem roku 1910 mu byl ve Francii udělen patent k jeho mechanismu mávání křídel a konstrukci ornitoptéry. Patent popisoval, jak se výkon z motoru převáděl při snížené rychlosti na klikovou hřídel. Kliková hřídel měla dva klikové čepy, které byly vzájemně pootočeny o 180 stupňů. Ojnice spojovala každý klikový čep s otočným mechanismem jednoho z křídel. Když se kliková hřídel otočila a klikový čep se posunul do vodorovné polohy (nejblíže křídlu), křídlo bylo posunuto do nejvyšší polohy. Když se klikový čep posunul do vodorovné polohy (nejdále od křídla), křídlo se posunulo do nejnižší polohy. Pohyb křídla nahoru a dolů byl tedy řízen otáčkami motoru. Součástí hnacího systému byl těžký setrvačník, který vyrovnává výkonové impulsy z motoru. U malých letadel mohla být setrvačník nahrazena těžkou pružinou.
René Riout se v roce 1913 spojil s mužem jménem Jean-Marie Dubois (byť není známo jakou hrál v projektu roli) a společně vytvořili již plnohodnotnou ornitoptéru nazvanou DuBois-Riout. Šlo o jednoplošník se štíhlým aerodynamickým rámem, který byl vyroben z trubkové oceli a potažen látkou. Zespodu trupu vyčníval vertikální stabilizátor s kormidlem. Horizontální stabilizátor vyčníval do stran z horní části trupu a zahrnoval výškovku. Jednomístný kokpit byl umístěn mezi křídly. Ta měla rovněž trubkový ocelový rám a byla potažena látkou. Křídla ve spodní poloze byla asi 20 stupňů pod horizontálou, což stačilo k tomu, aby se dotkla země. To je důvod, proč mávání křídel mohlo být zahájeno pouze poté, co bylo letadlo již ve vzduchu. Vzletové rychlosti tak musela ornitoptéra dosáhnout ještě pomocí kol (což si brzy přesněji popíšeme).
Ornitoptéru poháněl tříválcový motor Viale typu A. Válce byly vzájemně pootočeny o 65°, byly vrtány o průměru 105 mm a zdvihu 130 mm. Celkový zdvihový objem činil 3,4 l a produkoval 35 hp (26 kW) při 1500 otáčkách za minutu. Motor byl umístěn v přední části a uzavřen v krytu, ale samotné válce vyčnívaly ven kvůli chlazení. Motor poháněl klikovou hřídel, která následně rozpohybovala křídla, tedy stejně jako je popsáno ve zmíněném patentu (viz výše). Nyní ale zpátky k hlavnímu problému, tedy jak zahájit vzlet a získat dostatečnou dopřednou rychlost k dosažení letu. Ornitoptéra DuBois-Riout k tomu využívala sílu motoru, která se na kola přenášela pomocí řemenice. Jakmile ornitoptéra dosáhla potřebné rychlosti, celý stroj se vznesl. Pomocí spojky pak byl výkon motoru přesměrován k zajištění mávání křídel. Ornitoptéra DuBois-Riout o hmotnosti 360 kg, měla rozpětí křídel 10,5 m a předpokládanou maximální rychlost 135 km/h.
Koncem roku 1913 nebo začátkem roku 1914 zahájil René Riout testy ornitoptéry, ale narazil zde na problémy s motorem. Není jasné, zda motor neběžel správně nebo zda bylo potřeba zajistit více výkonu. Než byly problémy vyřešeny, propukla první světová válka a musel narukovat do armády. V roce 1916 mu bylo uděleno povolení pokračovat ve zkouškách. Do letadla byl instalován motor Gnome-Rhône o výkonu 50 hp (37 kW). Údajně se ornitoptéra dostala do vzduchu, ale rychle ztratila výšku a tvrdě dopadla na zem. Při neštěstí nebyl nikdo zraněn, ale Riout se potřeboval vrátit ke své jednotce a tak se již projektu nemohl věnovat. Někdo by si mohl myslet, že se zničením ornitoptéry se Riout rozhodne raději konstruovat konvenční letouny, tak by se šeredně mýlil. Vytrval a dál se konstrukci ornitoptér věnoval. Jen nový prototyp vznikl až o 20 let později!
Zdroj:
https://oldmachinepress.com/2017/11/05/ ... nithopter/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ornitopt%C3%A9ra
viewtopic.php?t=9883
