Erich Ludendorff

vojáci a jejich velitelé, politici

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Rase

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Erich Ludendorff

Příspěvek od kacermiroslav »

Erich Ludendorff
*1865 - +1937

pruský, německý generál a politik


Obrázek

Erich Ludendorff se narodil 9.dubna 1865 v Kruszewnii, poblíž Posenu (nyní Poznaň, Polsko) jako třetí ze šesti dětí Augusta Wilhelma Ludendorffa (1833 – 1905), který pocházel ze vznešeného Pomořanského rodu. Erichova matka, Klara Jeanette Henriette von Tempelhoff (1840 – 1914), pocházela ze šlechtického, nicméně zchudlého rodu.

Vojenská kariéra
Již jeho otec sloužil v kavalérii a tak i Erich nastoupil na kadetní školu v Plonu, ve Šlesvicku – Holštýnku, kde exceloval v učení, hlavně pak v matematice. V roce 1885 byl jmenován jako poručík k 57 Dělostřeleckému Regimentu. Později byl na osm let přeřazen do Kielu a Wilhelmshavenu k 2 Námořnímu Battalionu a k 8 Granátnickému pluku ve Frankfurtu. V roce 1893 byl vybrán pro své schopnosti na Válečnou Akademii, kde ho Generál Meckel již o rok později nechal zařadit do řad Generálního štábu. V letech 1908 – 1912 byl již schopný Ludendorff šéfem oddělení Generálního štábu a o dva roky později, v dubnu 1914 se stal Generál majorem. Jako velitel 85 pěší Brigády byl převelen do Štrasburgu.

Období WW1
Za první světové války byl velitelem 8.armády ve Východním Prusku a jeho úkolem bylo zastavit příval Rusů, kteří otevřeli východní frontu dle dohody se spojenci. Nikdo však nečekal, že se Ruská armáda zmobilizuje a vyrazí do Pruska tak rychle a tak stál před Ludendorffem nelehký úkol. Nicméně spolu s Hindeburgem vytvořili dvojici generálů, která dokázala zastavit ruský příval a v bitvě u Tannebergu a později na Mazurských jezerech uštědřili Rusům velké porážky. Ve dvojici s Hindenburgem vytvořil téměř mýtus a vzor pro celé Německo, i když z politických důvodů byl více protěžován Hindenburg. Od roku 1916 Ludendorff prosazoval totální válku. Ve stejném roce se spolu s maršálem Hindenburgem stal velitelem německé armády. Podporoval anexionistické plány a to zejména na východě a plány na přesídlení Slovanů. V roce 1917 v souladu se svým plánem totální války, byl jedním z iniciátorů neomezené ponorkové války a také měl nemalý podíl na pádu říšského kancléře Theobalda von Bethelmann-Hollweg. Tím se k moci v Německu dostala pouze vojenské klika, reprezentovaná exponentem vojenského velení von Hertlingem. Po neúspěchu letní ofenzívy v roce 1918 ve Francii a zhroucení balkánské fronty, požádal 29.září 1918 vládu, aby začala vyjednávat o příměří. Po oznámení tvrdých podmínek příměří ze strany Dohody usiloval o pokračování války. Dne 26.října byl ze své funkce odvolán a poté odcestoval do Švédska.

Období po WW1
Po opětovném návratu do Německa se stal politicky aktivním a to zejména v krajně pravicových nacionalistických stranách. V roce 1920 podpořil Kappův puč a poté i nějaký čas podporoval Adolfa Hitlera. Ten jej využil a z části proti jeho vůlu použil jeho osobu při vyvolání tzv. pivního puče v Mnichově. Po plánovaném převzetí vlády Hitlerem, měl být postaven do čela německé armády. Tento puč se však nezdařil a Ludendorff stanul počátkem roku 1924 před soudem, který jej však omilostnil. V letech 1924 až 1928 byl poslancem v Říšském sněmu (Reichstag) za různé pravicové strany. V roce 1925 neúspěšně kandidoval na pozici říšského prezidenta. Jeho soupeřem a vítězem ve volbách byl někdejší Ludendorffův přítel, Hindenburg.

Ve třicátých letech odstoupil z politiky a pod vlivem své druhé manželky Mathildy hlásal protižidovské a protikřesťanské názory. Byl také členem tzv. Tanneberského spolku a Spolku pro poznání Boha, esoterické společnosti, která je existující dodnes.

V lednu 1933 byl do úřadu říšského kancléře jmenován Adolf Hitler. Ludendorff jako odpověď na toto jmenování napsal svému někdejšímu příteli, prezidentu Hindeburgovi dopis, v kterém označuje Hitlera za demagoga a za člověka, který německou říši a národ uvrhne do nepředstavitelné bídy.

V roce 1935 si jeho přízeň chtěl koupit jeho někdejší spolupracovník z dvacátých let A.Hitler, a to jmenováním Ludendorffa polním maršálem. Ten však navztekaně odmítl se slovy, že polním maršálem se člověk narodí a ne že se zněj udělá.

Ludendorff zemřel 20.prosince 1937 v Tutzingu. Jeho pohřeb byl vystrojen jako státní jehož se zúčastnil i Hitler, nicméně rozlučkovou řeč odmítl pronést.

Erich Ludendorff byl také činný na poli spisovatelském. V roce 1919 vydal „Moje válečné vzpomínky“, „Světová válka hrozí“ (1930), „Totální válka“ (1935) a třísvazkové dílo „Moje životní vzpomínky“ (1919 – 1937).

Zdroje:
www.wikipedia.org
Odpovědět

Zpět na „Osobnosti“