Car Mikuláš II.

[kacermiroslav]

Mikuláš II. Alexandrovič, poslední ruský car

Dynastie: Romanovců
Otec: Alexandr III.
Matka: Marie Fjodorovna



Narodil se jako jedno ze šestí dětí. Již v ranném věku měl Mikuláš milenku a v podobě baleríny Matyldy Krzesinské, kterou ale po smrti svého otce opustil a oženil se roku 1894 s princeznou Alicí Hessenskou (přijala jméno Alexandra Fjodorovna).Byl to hluboce náboženský založený člověk, který již v době svého života byl považován za podivína. Původně neměl vůbec v úmyslu vládnout. Miloval rodinný život, pohodlí a takovému chtěl být oddán. Byl si vědom, že není předurčen a ani nemá schopnosti vládnout veleříši. Velmi podléhal vlivu své naivní a pověrčivé manželky Alexandry Fjodorovny, která navíc díky svému německému původu nebyla v Rusku ani příliš populární. Velkou nelibost na carském dvoře pak sklidil sibiřský mužik, Grogorij Jefimovič Rasputin, který úplně ovládal carskou rodinu jak v osobních, tak i politických záležitostech. To samozřejmě na důvěryhodnosti cara moc nepřidalo.

Roku 1895 se carskému páru narodila dcera Olga Nikolajevna, další dcera se narodil o dva roky později, a další se narodila v roce 1899. Čtvrtá dcera Anastázie se narodila roku 1901. Až konečně roku 1904 se jim narodil toužebně očekávaný následník trůnu carevič Alexej. Malý carevič od narození trpěl dědičnou formou hemofílie, kterou zdědil po předcích své matky. Této závažné nemoci využil i Rasputin, který měl na malého careviče taky vliv a údajně byl jediným, kdo mu dokázal od jeho nemoci aspoň na čas odlehčit.

Na sklonku 19.století žilo v carském Rusku 125,6 Mio obyvatel, z toho 40 Mio bylo neruského původu. Hlavní město Petrohrad měl 1,2 Mio obyvatel, dalším velkým městem byla Moskva s 1 Mio obyvateli a Kyjev s 0,25 Mio obyvateli. Gramotnost Rusů byla velmi nízká, jen necelých 29% Rusů umělo číst a psát. Zemědělstvím se živilo ľ obyvatelstva.

V letech 1904 – 1905 došlo k měření sil s japonským císařstvím. Vítězství se předpokládalo během krátké doby, protože ruská armáda byla desetkrát větší než japonská a námořní síly byly přibližně třikrát větší než měl jejich asijský soupeř. Výsledek střetnutí však byl pro Rusko žalostný až potupný. Rusko při uzavření míru přišlo o svůj strategický přístav Port Artur, dále o vliv na Mandžusko a muselo se i vzdát půlky Sachalinu. Jeho tichomořská a baltská flotila byla v bitvě u Cušimy poražena na hlavu a odsunula Rusko na druhou kolej, co se námořní velmoci týče.

Mimo jiné i důsledku prohrané války s Japonskem propukla v Moskvě v roce 1905 revoluce Plechanových menševiců, Leninových bolševiků, Černovových a Kerenského sociálních revolucionářů, proti mocné ultrapravicové straně Jednota ruského lidu, tzv. černosotněnců. Tento politický souboj vyhrál car s černosotněnci a to vojenským potlačením vzpoury v Moskvě (Krvavá neděle). Během revoluce v roce 1905 zahynulo na 15.000 lidí, dalších 18.000 bylo zraněno a 79.000 uvězněno. Mezi nimi i Kerenský, Trockij a další. Přes své vítězství car slíbil reformy, ale moc se k nim neměl.

V roce 1906 se stal ministrem vnitra a následně i poté premiérem Petr. A.Stolypin, který dokázal nastolit pořádek v zemi. Provedl reformy a celkově modernizoval celou říši. Bohužel v roce 1911 jej v kyjevském divadle zastřelil student práv Bogrov, který snad byl údajně policejním agentem. Samozřejmě byl za svůj čin popraven.

Dne 1.srpna 1914 vstupuje Rusko na straně Dohody to Velké války (První světová válka). Car odjel na frontu a carevna se staral o svou rodinu a careviče Alexeje. Zároveň v carské nemocnici v Carském Selu s dcerami pečovala o raněné vojáky a to až do roku 1916.

Konec dynastie
V únoru po státním převratu byl po jednání s předsedou dumy dne 15.března 1917 car Mikuláš II. donucen v Pskově abdikoval. Carská rodina byla deportována do vyhnanství na Sibiř. Celý rok 1917 strávili v Tobolsku s několika málo dvorníma dámama a služebnictvem (ti odjeli s carskou rodinou dobrovolně a někteří z nich se již nikdy nevrátili). Zde je také zastihla bolševická revoluce. Počátkem roku 1918 byla carská rodina deportována do Jekatěrinburgu, kde žili v obyčejném domě. Sem do jeho suterénu si také pro ně přišla 17.července 1918 smrt. Bolševické komando celou rodinu nahnalo do suterénu domu a z pušek celou rodinu vyvraždilo poté, co se dozvěděli, že se k městu blíží bělogvardějci (přívrženci cara). Kolem vlastní popravy existuje mnoho legend, jednu z nich popisuje jeden z očitých svědků, který tvrdil že velkokněžna Anastázie přežila – ležela jako mrtvá, ale on pozoroval, že žije. Je pravdou, že i další kněžny ještě jevili známky života. To co jim na chvilku prodloužilo jejich utrpení byly jejich korzety z perel. Ty působily jako neprůstřelná vesta. Rány z milosti, ale celé krvavé divadlo dokončili. Mezi mrtvými se však malá Anastázie nikdy nenašla. Tak vznikla hypotéze, že přežila a uprchla. To se však nikdy nepodařilo spolehlivě potvrdit ani vyvrátit. V tém že roce byl zavražděn i carův bratr Michal a carevna sestra Alžběta (Ella). Tím byla celá carská rodina Romanovců bolševiky zcela vyvražděná.

Nastala doba revoluce, občanské války a bolševismu.

Zdroje:
http://www.wikipedia.org
http://barbaraeyron.txt.cz/clanky/12089/mikulas-ii/

[kacermiroslav]

Dopis carevny Alexandry svému manželovi v březnu 1917 o začínající revoluci v Rusku. Reagovala v něm na zatčení svého manžela cara Mikuláše II., jeho donucení k abdikaci (15.března 1917) a uvěznění.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Můj milovaný, předrahý anděli, světlo mého žití,
srdce mi krvácí, pomyslím-li, jak v úplném osamocení prožíváš všechna ta muka a rozčílení a že y nic nevíme o Tobě a Ty o nás. Nyní posílám k Tobě Solovjeva a Gramotina, každému dávám po dopisu a doufám, že při nejmenším aspoň jeden Tě stihne. Chtěla jsem poslat letadlo, ale všichni lidí zmizeli. Mladíci Ti povědí o všem, neboť nemám, co bych Ti řekla o situaci. Vše je odporné a události se vyvíjejí s kolosální rychlostí. Já však pevně věřím - a nic nezviklá tuto víru - že vše dobře dopadne. zejména od chvíle, kdy jsem dnes ráno obdržela Tvůj telegram - toť první světlý paprsek v tomto bahně. Nevědouc, kde jsi, hledala jsem konečně spojení přes hlavní stan, protože Rodz. /janko/ se přetvařoval, jako by nevěděl, proč Tě zadrželi. Je zřejmé, že nechtějí připustit, abys mne uviděl dříve, dokud nepodepíšeš nějakou listinu, konstituci nebo ještě něco tak hrozného. A ty jsi sám, nemaje za sebou armádu, chycený jako myš v pasti, co můžeš udělat! To je největší nízkost a podlost, neslýchaná v dějinách - zadržet svého panovníka. Nyní P. se nemůžu k Tobě dostat proto, že Luga je obsazena revolucionáři. Ti zastavili, obsadili a odzbrojili but. pluk a poškodili trať. Možná, že se ukážeš vojsku v Pskově a v jiných místech a shromáždíš je kolem sebe? Donutili Tě k ústupkům, tu v žádném případě nejsi povinen je dodržet, protože byly vynuceny nečestným způsobem. Pavel, kterému jsem střašně vyčinila az to, že nic nepodnikl s gardou, snaží se nyní pracovat ze všech sil a chystá se nás všechny zachránit ušlechtilým a nerozumným způsobem: složil hloupý manifest, konstituci po válce atd. Boris odjel do hlavního stanu. Viděla jsem se s ním ráno a večer téhož dne odjel odvolávaje se na spěšný rozkaz z hlavního stanu - dokonalá panika.

Alexandra

[Ljubov]

Mám malý dotaz k Mikulášově abdikaci: V původním článku máš napsáno, že car abdikoval 15. března (2. března podle juliánského kalendáře), no a v tom dodatku je 13. března. Nebude tam překlep? Je taky možné, že mám já špatné informace ale vždycky jsem si myslela, že to bylo patnáctého.

Jinak, právě jsem si uvědomila, že Mikuláše II. máme na Palbě dvakrát. Tu druhou versi popsala Ally ZDE, takže to nejspíš budeme muset spojit dohromady nebo se nějak mezi sebou domluvte.

[Grand Duchess Ally]

Mezi mrtvými se však malá Anastázie nikdy nenašla. Tak vznikla hypotéze, že přežila a uprchla. To se však nikdy nepodařilo spolehlivě potvrdit ani vyvrátit. V tém že roce byl zavražděn i carův bratr Michal a carevna sestra Alžběta (Ella). Tím byla celá carská rodina Romanovců bolševiky zcela vyvražděná.

Anastázie Nikolajevna byla nalezena v masovém hrobě se zbytkem rodiny v roce 1991. Její sestra Marie Nikolajevna a bratr Alexej byli nalezeni v srpnu 2007. DNA testy již prokázaly pravost ostatků.

Kromě Michaila a Elly přišlo o život několik dalších velkoknížat a princů - ale calá rodina Rom,anovců rozhodně vyvražděna nebyla. Mezi těmi, kteří přežili, byli: carevna matka Marie Fjodorovna, velkokněžna Xenia s manželem a dětmi, velkokněžna Olga se svou rodinou, z dalších romanovských klanů přežili i Vladimiroviči, Nikolajeviči a částečně i Konstantinoviči. Rovněž přežil velkokníže Dmitrij a jeho sestra Marie, stejně tak morganatická rodina velkoknížete Pavla a velkoknížete Michaila......

[Ljubov]

Celá Romanovská rodina určitě vyvražděna nebyla, její potomci ostatně žijí dodnes, ale bolševici se zbavili všech, kteří měli oficiálně nárok na trůn. Cara, careviče Alexeje a panovníkova bratra Michaila. Pokud by se některý z potomků přeživších Romanovců chtěl nechat jmenovat ruským carem, byly by jeho nároky přinejmenším sporné a musel by s jeho jmenováním souhlasit Zemský sněm. Navíc v rodině by podle mě vypukly zmatky, dědictví by chtěl každý a neshodli by se na jednom představiteli.

K Anastázii: Přesně, jak píše Ally. Totožnost nalezených ostatků byla definitivně potvrzena a Mikulášova rodina je tak znovu pohromadě. A po pohřbu v Petropavlovské pevnosti je i tam, kde má být. I když, vznik povídek o tom, že někdo přežil, jsou celkem pochopitelné. Dříve bylo běžné, že se hlavy nepřátel zkrátka napíchly na kůl, aby každý viděl, že do nepřítele vlasti a lidu si vesele klovou krkavci. Ale když je postříleli někde ve sklepení, ve spěchu a bez plánů, tak se nemohli divit.. Jejich zločin to pochopitelně neomlouvá.

[Tuchačevskij]

Bolševické komando celou rodinu nahnalo do suterénu domu, ale pod záminkou, že se budou fotografovat.Aby nebyla způsobena panika.Že jde o popravu jim došlo až po chvíli...Rány z milosti byli hlavně prováděny bodáky...

[kacermiroslav]

DNA Jeho imperátorského veličenstva Mikuláše II.
autor článku: prof. V.Ferákem

uveřejněno ZDE: http://www.vesmir.cz/clanek/dna-jeho-im ... elicenstva

Dále jen citace z výše uvedeného článku:
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kostrové pozostatky Mikuláša II., z milosti božej vládcu Ruska, cára moskovského, kyjevského, vladimírskeho, novgorodského, astrachánskeho, kazanského, poľského a sibírskeho, veľkovojvodu litovského, volynského, podolského a fínskeho – ako znel oficiálny titul ruského imperátora – sa stali 75 rokov po jeho násilnej smrti predmetom vedeckého záujmu. Dôvodom tohto záujmu bola práve jeho násilná smrť a nejasnosti okolo nej.

Štúdium kostrových pozostatkov malo potvrdiť alebo vyvrátiť domnienku, že plytká pohrebná jama, ktorú objavili r. 1992 dvaja ruskí amatérski historici neďaleko Jekaterinburgu (bývalého Sverdlovska) na Strednom Urale, obsahuje pozostatky posledného ruského cára a jeho rodiny. Táto domnienka bola založená na informáciách o posledných dňoch života a o posmrtnom osude cárskej rodiny, ktoré sa zachovali vo veľmi skúpych, utajovaných a falšovaných historických prameňoch.

Kľúčovú úlohu zohrala analýza DNA, ktorú vykonal tím anglických a ruských molekulárnych genetikov. Chceme ukázať – na príklade identifikácie členov cárskej rodiny – aké možnosti poskytuje analýza DNA pri identifikácii osôb a ako to vyzerá s možnosťou získavať a študovať DNA z kostrových pozostatkov.

Historické pozadie
V júli 1918 boli – na priamy príkaz z najvyšších sfér boľševickej moci – popravení v Jekaterinburgu členovia poslednej ruskej cárskej rodiny Romanovcov: cár Mikuláš II. (ktorý abdikoval už v marci 1917), jeho manželka cárovná Alexandra, ich štyri dcéry, Mária, Tatiana, Oľga a Anastázia, i jediný syn, pôvodne následník trónu, cárovič Alexej. Spolu s niekoľkými členmi služobníctva a rodinným lekárom ich postrieľala popravčia čata, ktorá potom časť tiel zakopala do spoločného hrobu. Hrob a pozostatky sa nikdy nenašli, čo vyvolalo rad dohadov o osude cárskej rodiny a umožnilo niekoľkým podnikavcom vydávať sa za jej členov.

Keď sa r. 1992 našla už zmieneným spôsobom pohrebná jama s väčším množstvom ľudských kostí, nariadil ruský generálny prokurátor ich súdno-lekárske vyšetrenie, na ktorom sa ako experti na analýzu DNA zúčastnili Peter Gill, vedúci príslušného laboratória Ústavu súdneho lekárstva v Readingu (Veľká Británia), a P. L. Ivanov z Engelhardtovho ústavu molekulárnej biológie Ruskej akadémie vied v Moskve.

Ešte predtým však ruskí súdni lekári a anatropológovia preskúmali nález klasickými metódami a ich závery silne podporili domnienku, že ide o hľadané pozostatky. Hoci kostry boli veľmi poškodené (zámerne), určili ich počet, vek a pravdepodobné pohlavie, našli v nich niekoľko projektilov a u niektorých zlatú a platinovú zubnú výplň: dôkaz, že muselo ísť o telesné pozostatky príslušníkov vysokej šľachty. Hrob obsahoval dovedna deväť kostier, no len tri z nich boli detské: dve cárske deti teda neboli pochované v spoločnom hrobe.

Analýza DNA z kostí jekaterinburského nálezu mala tri ciele:
určiť pohlavie jednotlivých kostier;
určiť, ktoré z nájdených kostier môžu patriť vzájomne príbuzným jedincom, t. j. môžu predstavovať cársku rodinu, a ktoré nepríbuzným jedincom – príslušníkom služobníctva;

porovnaním s DNA žijúcich príbuzných zavraždených Romanovcov potvrdiť autentickosť nálezu.

DNA v starobylých tkanivách
DNA je prekvapujúco stabilná makromolekula. Vo vhodných podmienkach sa môže zachovať v pomerne neporušenom stave mimoriadne dlho. Pravda, takéto vhodné podmienky nastávajú v prírode len výnimočne (1). Údaje o úspešnej izolácii fragmentov DNA z objektov starých milióny až stovky miliónov rokov síce nie sú veľmi presvedčivé (a mnohí odborníci ich spochybňujú), no údaje o izolácii DNA z tkanív starých tisíce až desaťtisíce rokov sú nespochybniteľné. Zväčša to však nie sú kosti, ale prirodzene, či umelo mumifikované mäkké tkanivá (napr. zo staroegyptských múmií), tkanivá konzervované v ľade (napr. z ötzalského nálezu v Alpách, ale aj z permafrostom konzervovaných zvyškov mamuta) alebo tkanivá vysušené, prípadne náhodne zaliate do prírodného konzervačného činidla (napr. jantáru).

Ľudské kosti pochované v zemi sú vo všeobecnosti zlým zdrojom DNA. Už po niekoľkých desaťročiach, nanajvýš storočiach je prakticky všetka DNA degradovaná a chemicky pozmenená; len ojedinele sa podarí izolovať krátke fragmenty. Pozostatky Romanovcov ležali v zemi takmer 75 rokov, takže úspech sa nedal vopred zaručiť.

Test určil ako ženskú len jednu z dospelých kostier – tú, ktorú antropologická expertíza identifikovala ako pravdepodobnú cárovnú – a všetky tri detské kostry: žiadna teda nemohla patriť cárovičovi Alexejovi.

Je všeobecne známe, že následník trónu cárovič Alexej trpel ťažkou formou vrodenej krvácavosti, hemofílie. Toto genetické ochorenie zapríčiňuje mutácia génu ležiaceho na chromozóme X: muži s mutáciou sú postihnutí, ženy sú zdravé prenášačky, pretože okrem X-chromozómu s mutáciou majú ešte ďalší X-chromozóm zabezpečujúci normálnu funkciu.

Peter Gill a jeho spolupracovníci amplifikovali (po častiach) a sekvencovali takmer celú oblasť mitochondriálnej D-kľučky zo všetkých 9 exhumovaných kostier. Výsledok porovnania sekvencií je jednoznačný: predpokladaná cárovná sa úplne zhoduje so všetkými tromi deťmi, kým všetky ostatné porovnávané vzorky sa od nich odlišujú, a to v štyroch až siedmich bázach, a líšia sa aj navzájom.

Žijúcim matrilineárnym príbuzným cárovnej Alexandry je princ Filip, vojvoda z Edinburgu, manžel anglickej kráľovnej Alžbety II. Je vnukom cárovninej sestry Viktórie, teda cárovniným prasynovcom. Porovnanie ukázalo, že sekvencia D-kľučky jeho mitochondriálnej DNA sa úplne zhoduje s nálezom z jekaterinburského hrobu: autentickosť pozostatkov cárovnej a detí je teda nepochybná. (Mimochodom: princ Filip i jeho manželka kráľovna Alžbeta II. sú obidvaja potomkami kráľovnej Viktórie, lenže Alžbeta po meči, Filip po praslici: Alžbeta preto zdedila kráľovskú korunu, kým Filip mitochondriálnu DNA.)

Trochu odlišná je situácia s autentickosťou kostry č. 3, ktorá by podľa ostatných okolností mala patriť cárovi. Tu sme svedkami drobnej genetickej kuriozity.

Cár Mikuláš II. má dvoch žijúcich matrilineárnych príbuzných, ktorých DNA bola k dispozícii na porovnanie, tí sú však od neho v rodokmeni vzdialení väčší počet generačných krokov. Je to jednak cárova pra-praneter, jednak pravnuk cárovej starej matky po praslici. Ich mtDNA sa síce navzájom zhoduje, no v jednej báze (z ca 800 porovnávaných báz) sa odlišuje od sekvencie, ktorá sa našla v DNA pozostatkov predpokladaného cára. Nepatrí teda kostra č. 3 Mikulášovi II.?

Na pozadí všetkých ostatných usvedčujúcich okolností, predovšetkým však na základe výsledkov analýzy mikrosatelitovej DNA je táto eventualita krajne nepravdepodobná. Oveľa pravdepodobnejšia sa javí možnosť, že práve v genealogickej línii medzi cárovou starou matkou a cárom nastala v tejto jedinej báze mutácia. Odhaduje sa, že v D-kľučke ľudskej mitochondriálnej DNA vznikajú mutácie najmenej 1000-krát častejšie ako v jadrovej DNA: približne jedna mutácia na bázu za 300 generácií. Nie je to síce veľa, ale autori rozboru cárskej DNA vypočítali, že pravdepodobnosť mutácie je mnohonásobne vyššia než pravdepodobnosť, že kostra č. 3 patrí nepríbuznému jedincovi, ktorého však náhodou ani jeden z vyšetrených mikrosatelitov nevylúčil z otcovstva voči cárovym deťom. Taká obrovská je identifikačná sila analýzy variability mikrosatelitov.

Keď sa anglický kráľovský pár pri svojej vlaňajšej návšteve Ruska sklonil nad miestom posledného odpočinku nešťastnej cárskej rodiny, mal teda úplnú istotu, že sú tam skutočne uložené pozostatky ich príbuzných, cárovnej Alexandry s deťmi a jej manžela, posledného vládcu Ruska, cára moskovského, kyjevského a vladimírskeho...