Projekt 1144 Orlan – bitevný krížnik studenej vojny

[Dzin]

Díky.

[Pikujuci brizolit]

Dzine, toto:

Konec raketových křižníků Kirov v ruském námořnictvu

26. 4. 2023 Jan Grohmann

V ruských médiích se začaly množit informace o možném vyřazení křižníku Pjotr Velikij (Projekt 1144, třída Kirov) z aktivní služby. Jde o další příznak upadající síly ruského námořnictva, které během jedné dekády (či o několik let později) přijde o všechny torpédoborce a větší lodě.

Ruské námořnictvo provozuje patnáct lodí, které jsou větší než fregaty. Mimo jiné dva raketové křižníky s jaderným pohonem Kirov a jednu letadlovou loď Admiral Kuzněcov. Jedno plavidlo (torpédoborec Viceadmiral Kulakov) slouží více než 40 let, dalších osm plavidel má 35 a více let. Pouze jeden torpédoborec má méně než 30 let.

Největší nově stavěná ruská vojenská plavidla jsou fregaty třídy Admiral Gorškov (výtlak 4550 tun). Větší vojenské lodě ruský loďařský průmysl neumí. Od roku 2018 vznikly tři fregaty Admiral Gorškov. Plán je od příštího roku začít vyrábět v průměru jednu fregatu ročně.

Rusové hodlali spustit na vodu dvě desítky fregat Admiral Gorškov. Do roku 2020 jich mělo být hotových prvních šest. Skutečnost se však od ctižádostivých záměrů liší. Stavba první lodě začala v roce 2006. Do služby vstoupila po dlouhých dvanácti letech. Kvůli zdržením s Gorškovy přišli Rusové s jednodušší a levnější třídou fregat třídy Admiral Grigorovič (před lety vznikla tři plavidla).

V plánu je do roku 2029, včetně právě testované fregaty Admiral Golovko, zavést dalších osm fregat třídy Admiral Grigorovič. V ideálním scénáři. Současné ruské válečné operace proti Západu, a reakce Západu (včetně sankcí), rozhodně stavbu ruských vojenských lodí neurychlí.

Průměrná životnost bojových plavidel se běžně na světě pohybuje od 25 do 40 let. Potom je potřeba lodě vyřadit z mnoho důvodů z provozu. Podobně jako jiné komplexní stroje vyžadují bojové lodě tisíce unikátních systémů. Po čase tyto systémy jednoduše nikdo nevyrábí nebo je extrémně složité vyvinout / najít náhradu.

Problémy jsou kupříkladu s velmi složitou elektroinstalací bojových lodí propojující různé systémy, včetně senzorů, komunikace, navigace, pohonu nebo výzbroje. Elektrické kabely jsou často uloženy v kabelových kanálech a tunelech pod podlahou a v konstrukci lodi. Bavíme se o stovkách nebo tisících kilometrů kabeláže. Vadná kabeláž je přitom jednou z nejčastějších příčin požárů na lodích, což může na bojové lodi s municí mít fatální důsledky. Při modernizaci lodě je tak nutné vyměnit celou elektrickou kabeláž.

Nemluvě také o potřebě vyměnit stovky kilometrů potrubí, včetně stovek nebo tisíců nejrůznějších ventilů (viz dále).

Po roce 2030 patnáct ruských lodí větší než fregaty, bude muset projít velmi nákladnou a mnohaletou modernizací, nebo se musí stáhnout z výzbroje. Tento trend je zcela nevyhnutelný. Ostatně potká to také tři fregaty a 40 korvet vyrobených do roku 1990. A do roku 2035 bude mít dalších 15 korvet 40 a více let. Nyní Rusko přitom zvládá stavbu jedné až dvou korvet ročně.

Rusko mělo nebo má smělé plány na stavbu velkých bojových lodí, jako jsou například torpédoborce třídy Lider nebo dokonce nové letadlové lodě. Absolutně nic nenasvědčuje tomu, že současný ruský loďařský průmysl zvládne podobné lodě vyrobit. Ba naopak. Čtvrt století dlouhá modernizace křižníku Admiral Nachimov a velmi pomalá výroba nových fregat a korvet dokazují naprostý opak.

Podle nejčernějšího scénáře, a pro nás nejlepšího, páteř ruského námořnictva po roce 2030 bude tvořit nanejvýše 17 fregat, přičemž sedm fregat třídy Admiral Gorškov je třeba teprve vyrobit. Žádné větší ruské vojenské lodě nebudou aktivní, nebo půjde jen o obtížně nasaditelné lodě (většinu času budou kotvit v přístavech) s velmi omezenou bojeschopností, určenou především pro „fotoplavby“, vojenské přehlídky, posilování legitimity ruských vládnoucích elit před domácím publikem a pro manipulaci se světovým veřejným míněním.

Po roce 2030 ale v kvantitě a kvalitě povrchových bojových plavidel ruské námořnictvo překoná například francouzské nebo italské námořnictvo. To ve výsledku dramaticky sníží přítomnost ruského námořnictva ve světových oceánech, ale také v Severním, Baltském, Středozemním a Černém moři. Ostatně po vstupu Finska a Švédska do NATO ruská Baltská flotila přestala být prakticky efektivní vojenský nástroj.

Pochopitelně bavíme se o povrchových lodích, v případě ponorek je situace v ruském námořnictvu příznivější. I když i v roce 2030 bude zhruba 20 ruských ponorek (všech tříd) ve službě 40 a více let. Agentura Reuters dokonce před pár lety odhadla, že se ruská flotila balistických ponorek do roku 2030 zmenší na polovinu. Ale to je téma na jiný článek.

Připomeňme, že v polovině minulého roku Moskva přijala novou námořní doktrínu – Rusko se považuje za stát v přímé konfrontaci se Západem. Kreml hodlá posílit své námořní bojové schopnosti po celém světě a oznamuje vyšší připravenost použít vojenské prostředky k prosazení svých zájmů v mezinárodních vodách, včetně záměru zvýšit svou námořní přítomnost na volném moři. Za tímto účelem nová doktrína vyzývá k úplné restrukturalizaci loďařského průmyslu s kvalitativním rozšířením jeho technologických a výrobních kapacit, a to jak ve vojenské, tak v civilní oblasti.

Arktida i Tichomoří jsou koncipovány jako oblasti strategické konfrontace mezi Ruskem a USA a jejich spojenci. Degradace atlantického směru (který zahrnuje také Baltské, Černé, Středozemní a Rudé moře) na třetí prioritu naznačuje ztrátu naděje Kremlu na jakoukoli pozitivní spolupráci se Západem. V souladu s tím je hlavním ruským cílem v atlantickém směru „zajištění strategické stability“. Podobně jako v poslední ruské námořní doktríně z roku 2015 je Kaspické moře uvedeno na čtvrtém místě, směr Indický oceán na pátém a Antarktida na šestém.

Významnou novinkou v doktríně je tvrzení, že Rusko je „velkou námořní mocností“ a má zájmy ve všech mořích a oceánech. Zachování a rozvoj tohoto statusu byl zařazen na první místo v kapitole „Strategické cíle národní námořní politiky“.

Přesně na toto místo se hodí umístit spojení „Potěmkinova vesnice“. Ostatně v roce 2009 tehdejší prezident Medveděv předvídal, že do konce roku 2020 se Rusko stane silným námořnictvem s pěti nebo šesti letadlovými loděmi. Zveřejňování fantaskních plánů o budoucí síle Ruska je jednoduše normální způsob ruské strategické komunikace ven i dovnitř.

Realita, překrytá tenkou folií ruské propagandy, je ale následující – po roce 2030 bojeschopnost ruského námořnictva jako celku výrazně poklesne a Moskva s tím nic neudělá.

Prvním (resp. pokračujícím) projevem tohoto trendu jsou poslední zprávy o plánech vyřadit z výzbroje těžký křižník Kirov.

Čtyřčlenná třída Kirov vznikla na konci studené války. Celkový výtlak křižníku třídy Kirov je 25 860 tun. Jedná se o největší neletadlovou válečnou loď na svět určenou především pro zajištění protivzdušné obrany svazu ruských vojenských lodí.

Seznam zbraní zahrnuje především 20 instalací protilodního raketového systému Granit P-700, 144 šachet pro střely protiletadlového komplexu S-300F Rif (námořní modifikace S-300), šest stanici 3M87 Kortik s automatickými děly ráže 30 mm a protiletadlovými střelami krátkého dosahu, šest stanici AK-630 s 30m automatickými kanony nebo jedna stanice AK-130 s námořním dvojkanonem ráže 130 mm.

V roce 2019 ruské námořnictvo vyřadilo z výzbroje dvě plavidla – Admiral Ušakov a Admiral Lazarev. Křižník Admiral Ušakov byl již zřejmě sešrotován a Admiral Lazarev čeká na sešrotování v plovoucím doku nedaleko Vladivostoku.

Nyní má stejný osud potkat třetí plavidlo – Pjotr Velikij. Ruské námořnictvo křižník Pjotr Velikij přitom intenzivně využívalo. Podnikl několik dlouhých plaveb. Podílel se na manévrech s indickým a venezuelským loďstvem a ukazoval vlajku v Lamanšském průlivu. V roce 2000 se Pjotr Velikij účastnil cvičení s ponorkou Kursk. Jak dopadlo, není třeba připomínat.

O vyřazení křižníku Pjotr Velikij se mluví několik let. Důvodem jsou zkušenosti s neustále se protahující a zdražující se opravou a modernizací čtvrtého křižníku Admiral Nachimov. Tento křižník naposledy vyplul na moře v roce 1997 a od konce minulého tisícletí je zakotven Severodvinsku – mimochodem nově ležícím pouze 440 kilometrů od hranic s NATO.

První termín dokončení modernizace křižníku Admiral Nachimov byl v roce 2012. V roce 2021 bylo plánováno dokončení na rok 2023. Podle současných plánů má být Admiral Nachimov zařazen do výzbroje ruského námořnictva v roce 2024.

Jak však v posledním desetiletí opakovaně informoval portál Barents Observer, opětovné odklady uvedení válečné lodi do provozu jsou kolorit. Současné plány na vyplutí v roce 2024 se proto zdají nepravděpodobné. Navíc kolik Admiralu Nachimovu, jehož stavba začala před 40 lety, zbývá aktivního života – dalších deset let?

Množství práce na lodi je kolosální. Na křižník bude naloženo a instalováno přes 5000 kusů vybavení a více než milion různých produktů. Na budoucí vlajkové lodi povrchové flotily bude položeno asi 200 kilometrů potrubí a 1800 kilometrů kabelů.

Modernizovaný křižník Admiral Nachimov získá (neoficiální údaj) 80 univerzálních vertikálních šachet 3S14 pro střely Oniks, Cirkon (Zirkon) a Kalibr. Protivzdušnou obranu (PVO) obstará dvě stovky šachet pro systémy Poliment-Redut (S350) a Fort-M (S-300FM). Kromě zbraní dojde také k modernizaci radarů a komunikačního vybavení plavidla. Přesný počet instalovaných šachet ale není oficiálně znám – různé zdroje uvádějí různé počty.

Extrémně dlouhá oprava křižníku Admiral Nachimov přitom neumožňuje provedení stejné (sériové) opravy na druhém plavidle Pjotr Velikij. Pokud se Moskva rozhodne modernizovat také křižník Pjotr Velikij, půjde o další jedinečnou a unikátní modernizaci vyžadující vypracování zcela nové technické dokumentace se zcela novými systémy.

Podle ruských expertů, které v posledních dnech citují ruská média, Pjotr Velikij je unikátní plavidlo schopné pojmout obrovské množství munice. Současně provoz a údržba tak velkého a složitého plavidla jsou extrémně nákladné – z materiálního, lidského a finančního hlediska.

Vojenský expert a výzkumný pracovník Institutu světové ekonomiky a mezinárodních vztahů Ilja Kramnik, proto propaguje názor, podle které je lepší koupit čtyři nové fregaty než se pustit do modernizace křižníku Pjotr Velikij.

„Hlavní je, jaké úkoly jsou stanoveny pro námořnictvo jako celek a jaké nástroje jsou k tomu potřeba. Pokud potřebujeme zajistit nějakou přítomnost v oceánech, nebo se dokonce vážně připravit na to, že se možná budeme muset vypořádat s námořními silami USA a spojenců, pak jsou lodě jako Nachimov a Petr potřeba. Pokud se na takový konflikt nepřipravujeme a předpokládáme, že flotila je potřebná především k ochraně vlastního pobřeží a že přístupy k oceánům jsou nutné pouze pro místní operace ve vzdálených oblastech, nikoli proti USA a zemím NATO, pak si v zásadě vystačíme s fregatami. Ale to je otázka účelu a spíše politická záležitost,“ uvádí Kramnik s jasným odkazem na nově přijatou ruskou námořní doktrínu a touze Moskvy stát se „velkou námořní mocností“.

„Myslím, že otázka stažení křižníku Pjotr Velikij je v současné ekonomické a politicko-vojenské situaci předem daná a je jen otázkou, kdy se k tomu úřady odhodlají. Loď je neefektivní a potřebuje opravu a modernizaci. Oprava a modernizace Nachimova se protáhla o 15 let a stále probíhá a stála přes 200 miliard rublů. Je zřejmé, že jde o naprosto neadekvátní náklady, zejména v současné situaci, kdy armádě chybí to nejnutnější. Za 200 miliard rublů, které budou potřeba na opravu a modernizaci Pjotra, je možné postavit čtyři nebo pět fregat projektu 22350 typu Admirál Gorškov,“ říká zase Michail Barabanov, vědecký redaktor časopisu Arms Exports.

Barabanov také připomíná personální náročnost obsluhy křižníků: „Dva křižníky vyžadují celkem 1500 vyškolených námořníků, to je devět fregat typu Gorškov. Obecně platí, že čím dříve se zbavíme těchto 'bílých slonů', což jsou oba křižníky projektu 1144, tím lépe pro naši obranu.“

Stejně jako v případě mnoha spekulací o osudu starších námořních plavidel ruská státní média posílají smíšené informace. Krátce po čtvrteční zprávě TASS citovala agentura RIA Novosti nejmenovaný zdroj, podle něhož se vyřazení obrovské válečné lodi neplánuje – ostatně neodpovídalo by to přijatým ruským plánům na totální válku se Západem a na „velkou námořní mocnost“.

Zdroj: The Barents Observer, The Diplomat, BMPD

[Dzin]

Díky.

S Orlany to opravdu vypadá hodně špatně. Říkal jsem si, že jediné, co by s nimi mohlo být ještě hůře by bylo, kdyby jim Ukrajinci jeden potopili. Ale myslím, že po blamáži s Moskvou se už žádná ruská větší loď na dostřel k ukrajinským pozemním protilodním střelám nepřiblíží.

[Dzin]

Nechce se zase někdo podělit?

https://www.armadninoviny.cz/rusove-vyr ... likij.html

[Alfik]

Nechce se zase někdo podělit?

https://www.armadninoviny.cz/rusove-vyr ... likij.html

Njn, holt, nény penys, nény láska, jak šikala aine kurve...
A pak že sankce nefungují

[HONZIK11]

Jako demonstrator sily,pro navstevy v pristavech na opacne strane zemekoule dobry. Na nic jineho bez letadel se to nehodi Jak pise jeden z taboru :
Za menší peníze, než je modernizace a provoz křižníku Admiral Nachimov, lze postavit a provozovat šest fregat Admiral Gorškov.

[bat]

@Dzin
Článek bohužel neposkytnu, ale https://topwar.ru/215594-tark-petr-veli ... -morg.html, který sloužil podle formulací jako zdroj inspirace nebo oba mají nějaký jiný společný zdroj. Třeba potěší.

[Dzin]

Potěšilo.

[HONZIK11]

Jedine,proc vubec zvazujou dve varianty je to, ze tak velkou lod ,atomovy kriznik jiz nikdy nepostavi. Tedy nostalgie za minulymi ,,uspechy,,.ale s jistym osudem Bismarku.

[Pikujuci brizolit]

Dzine, potešujeme ďalej?

Podle ruské tiskové agentury TASS ruské námořnictvo vyřadí z výzbroje jaderný křižník Pjotr Velikij (Projekt 1144, třída Kirov). Vyřazení údajně proběhne hned po zařazení modernizovaného sesterského křižníku Admiral Nachimov do služby. Naopak podle agentury RIA Novosti není zatím nic oficiální.

V Rusku panuje velká pře mezi zastánci a odpůrci smysluplnosti velkých bojových lodí, jako jsou křižníky třídy Kirov. Několik měsíců dokonce zuří „informační válka“ mezi ruskou tiskovou agenturou TASS a RIA Novosti – první opakovaně oznamuje konec křižníku Pjotr Velikij. Druhá hned poté informace dementuje.

Jde o velmi zajímavý střet dvou pohledů na svět. Nejde jen o takticko-technické schopnosti lodě. Jde o problematiku symbolů, o kterých se na Armádních novinách nějakou dobu bavíme. Část Rusů považuje za zcela nezbytné vlastnit „velké zbraně“ jako mystický symbol ruské velikosti a síly. A nejde jen o obří bojová plavidla (viz Armata). Druzí jsou „realisté“ a vše posuzují „matematicky“. Jejich argument: Za menší peníze, než je modernizace a provoz křižníku Admiral Nachimov, lze postavit a provozovat šest fregat Admiral Gorškov.

A mezi těmito tábory zuří velký střet. Sice oba chtějí silné Rusko, ale jedni považují přístup druhých za extrémně škodlivý a destruktivní. Navíc neexistuje jednoznačná rozřešení, protože na nepřátelské straně jsou také „symbolisté“ a „realisté“ – na některé působí symboly, na jiné reálné schopnosti.

Nyní k tématu:

Ruské námořnictvo má dvě lodě třídy Kirov – modernizaci procházející Admiral Nachimov a v aktivní službě nasazený Pjotr Velikij. Na vyřazených křižnících Admirál Ušakov a Admirál Lazarev jsou od roku 2021 prováděny demoliční práce. Nyní se bojuje o osud zbývajícího křižníku Pjotr Velikij.

„Bylo učiněno zásadní rozhodnutí o vyřazení křižníku Pjotr Velikij. Dojde k tomu po opětovném vstupu Admirala Nachimova do služby,“ citovala nedávno TASS zdroj „blízký ruskému námořnictvu.“

Větší část posádky se již měla přesunout na palubu Admirala Nachimova. Zbývající posádka udržuje v chodu systémy Pjotra Velikého, zejména pokud jde o jaderný pohon.

„Každá loď má svou životnost. Pjotru Velikému je nyní 34 let. To je normální životnost lodi. Pokud k takovému rozhodnutí dojde [vyřazení lodě], pak není co namítat. Je lepší postavit novou fregatu nebo křižník než restaurovat tuto. V průběhu let se všechny systémy ovládání zbraní a rozvody staly zastaralými. Pokud takové rozhodnutí padne, pak je oprávněné,“ soudí admirál v záloze Valentin Selivanov, bývalý náčelník štábu ruského námořnictva.

Křižník Admiral Nachimov začne s námořními testy údajně letos v prosinci nebo příští rok v květnu. Několikaměsíční prodleva mezi prosincem a květnem je dána zamrzáním přístavu ve Severodvinsku. Loď se má stát v následujících letech vlajkovou lodí Severní flotily. Tedy převezme místo Pjotra Velikého.

Otázkou je délka trvání námořních testů. Pro porovnání: Nachimov byl spuštěn na vodu v dubnu 1986. Do služby byl ale zařazen až v prosinci 1988. V případě opětovného zařazení do služby, pokud půjde vše dobře, se tak můžeme bavit klidně o roku 2026.

Zlí jazykové na portále Top War ale zpochybňují nejen smysluplnost modernizace křižníku Nachimov, ale i jeho zařazení do Severní flotily. Podle nich se hodí spíše do Tichého oceánu. „Tady se mi hlavou vkrádá škaredá myšlenka, že Nachimov je přeřazen do Severní flotily kvůli nedalekým loděnicím, kde bude loď v případě potřeby průběžně dokončována,“ píše Roman Skomorochov na portále Top War.

Modernizovaný Nachimov získá (neoficiální údaj) 80 univerzálních vertikálních šachet 3S14 pro protilodní, protizemní a protiponorkové střely. Půjde o různé varianty střel Kalibr, Oniks a Cirkon (Zirkon). Protivzdušnou obranu (PVO) obstará dvě stovky šachet pro systémy Poliment-Redut (S-350) a Fort-M (S-300FM).

Na opravu Nachimova padlo již 200 miliard rublů (47,7 miliardy Kč; 22.07.2023). Za stejnou částku lze postavit šest fregat Admiral Gorškov. Stejně tak posádku Pjotra Velikého tvoří 1500 osob. To stačí pro sedm fregat Admiral Gorškov.

Skomorochov se dotkl i oné symboliky:

„Tady je otázka pro ty, kterým tolik záleží na pověstné ‚přítomnosti v demilitarizované zóně‘, ‚vlajkových demonstracích‘ a dalších blábolech: Je všechno tolik oblíbené předvádění se tak důležité? Tak prosím... [s Pjotrem Velikým] Jsme demonstrovali, ukazovali jsme, byli jsme přítomni. Ani jedna bojová operace za 34 let služby (s výjimkou zajetí tří člunů somálských pirátů, což je pro největší neleteckou loď na světě záslužný počin), ani jeden odpal raket na skutečné cíle – a konec. Loď míří na šrotiště,“ píše Skomorochov.

„Na lodních šroubech se protočily tisíce námořních mil, konala se různá cvičení, plnily se některé úkoly, za jejichž výsledky se udělovala vyznamenání a hodnosti. A to je jako všechno?“ ptá se autor na portále Top War a dává za příklad americké křižníky Ticonderoga:

„Ty se nehoní na druhou stranu světa, jako se hnal Pjotr Veliký, aby Kolumbijcům a Venezuelanům ukázal naši sílu a moc. Jen stojí na svých základnách, procházejí údržbou a opravami, samozřejmě s ohledem na maximální prodloužení životnosti.“

Křižníky Ticonderoga zavedené do výzbroje na přelomu 80. a 90. let zůstanou proto ve službě přes rok 2040.

Opozice má jiný názor:

Podle agentury RIA Novosti rozhodnutí o vyřazení Pjotra Velikého ještě nepadlo: „O křižníku Pjotr ​​Veliky nebyla učiněna žádná rozhodnutí. Plní úkoly tak, jak bylo zamýšleno, jako součást Severní flotily.“ Nyní se údajně zvažují náklady na připadnou úpravu a modernizaci.

Zastáncem druhého pohledu – onoho „symbolického“ – se stal Aleksandr Timochin na portále Vzgljad.

Za Armádní noviny se pokusíme tento přístup vysvětlit: Pjotr Veliký představuje z tohoto pohledu jasně pochopitelný symbol velikosti a síly Ruska. A ruské námořnictvo o tyto symboly postupně přichází. V červenci minulého roku byla stažena poslední strategická ponorka s jaderným pohonem projektu 941 Akula (Typhoon) – tedy TK-208 Dmitrij Donskoj – největší ponorka na světě z hlediska plného výtlaku.

Tato velká plavidla – symboly síly Sovětského svazu / Ruska – mohou teoreticky manipulovat s domácím i světovým veřejným míněním. A vůbec nezáleží, zda skutečně odpovídají „síle Ruska“. Vnímání symbolů je čistě subjektivní.

Jde v podstatě o nástroj strategické komunikace, podobně jako jsou svým způsobem americké strategické bombardéry nebo letadlové lodě. Kdekoliv se ruské křižníky objeví, nebo mají objevit, demonstrují rozhodnost a sílu Ruska chránit své zájmy a spojenců v této oblasti. Mají poutat pozornost médií, lidí celého světa, politiků, vytvářet „témata“ a samozřejmě obavy, pochyby, nejistotu u protivníků.

Pokud takové symboly chybí, jak mají lidé v Rusku nebo ve světě chápat, že Rusko má rozhodnost, vůli a prostředky v dané oblasti uplatňovat svou vůli? A tedy, že je nutné s ním jednat, počítat s ním a dbát na jeho zájmy a názor? Nejsou lodě, nejsou videa na YouTube, není reportáž na CNN… Není tedy symbolika a nikdo nepotřebuje s Ruskem jednat. Nikdo nepotřebuje jeho ochranu.

Timochin na portále Vzgljad připomněl důvod vzniku křižníků a jak se jejich role v průběhu času měnila:

Koncept křižníku (cruiser) vznikl v 17. a 18. století ve Francii – šlo o vysoce samostatné lodě vedoucí tzv. „křižníkovou válku“. Působily odděleně od hlavní flotily a hlavním úkolem bylo potlačení námořního obchodu nepřítele. To mělo podlomit hospodářský potenciál nepřátelské strany a zajistit konečné vítězství v námořní válce. Původní význam „křižník“ tedy neoznačovalo loď, ale úkol, který plnila. Ostatně české slovo „křižník“ vychází ze slova „křižuje“, tedy křižuje moře.

Křižník byl považován za relativně levnou alternativu ke stavbě velkých flotil a vzbuzovala naději na vítězství v námořním boji proti silnějšímu protivníkovi.

Později v 19. století se pro takové úkoly začaly stavět speciální lodě vyznačující se vysokou rychlostí a velkým dosahem. Křižník tehdy nebyl nejsilnější lodí. Šlo o soběstačnou rychlou průzkumnou loď s relativně slabou výzbrojí. Za příklad tehdejšího klasického křižníku lze považovat ruský křižník Aurora zavedený do výzbroje v roce 1903.

Jak se od křižníků stále častěji vyžadovala účast v bojových střetech celé flotily, získávaly silnější pancéřování a výkonnější zbraně. Původní účel vysoce samostatně lodě se rozostřoval.

Ve 30. letech 20. století se situace radikálně změnila. Washingtonská konference (1921-1922) uložila omezení ve stavbě bitevních lodí (battleship) – nejsilnějších lodí své doby a hlavní údernou silu loďstev. Omezeny byly i letadlové lodě. Zúčastněné země (USA, Velká Británie, Japonsko, Francie, Itálie) tak začaly stavět křižníky, které Washingtonská smlouva omezila výtlakem 10 000 tun a děly maximálně ráže 203 milimetrů. Pancéřování a rozměry omezeny nebyly. Výtlak 10 000 tun ale nebyl dodržován.

Od té doby se křižníky staly nejsilnější lodě v rámci dostupných limitů. Tehdy slovo „křižník“ definitivně ztratilo svůj význam. Křižník se prostě stala velká a výkonná válečná loď. A poté už neexistovaly bitevní lodě a bitevní křižníky (battlecruiser).

Dnes úkoly křižníků v klasickém slova smyslu plní víceúčelové jaderné ponorky. Operují izolovaně od hlavní flotily, provádějí průzkum, dopravují speciální jednotky atd.

Žádná současná hladinová bojová loď neprovádí operace samostatně. Americký raketový křižník Ticonderoga není křižníkem v klasickém slova smyslu – jde prostě o velkou a dobře vyzbrojenou loď.

Podle Timochina jsou naopak křižníky Kirov zcela unikátní lodě schopné vysoce samostatných operací a schopné „strhávat pozornost“ protivníka.

Admiral Nachimov a Pjotr Velikij mají jaderný pohon a nejsou tedy závislé na tankerech. Dosah je prakticky neomezený. Maximální rychlost je 32 uzlů, což je více než u většiny válečných lodí na světě. To údajně velmi stěžuje nalezení plavidla na širém moři. Protivník tak musí nasadit námořní a letecké síly neúměrné „významu“ lodě. Ty pak nepříteli pochybí jinde.

Lodě třídy Kirov zvládnou provést mohutné údery na hladinové cíle, odrazit masivní letecký a raketový útok a bojovat proti ponorkám (má velmi výkonný hydroakustický systém). Na palubě má také tři vrtulníky.

Timochin v článku sugestivně popisuje, jak se Admiral Nachimov stane nebezpečným soupeřem pro celé flotily západních států:

„Může takto modernizovaný Pjotr Velikij vyhrát bitvu s víceúčelovou skupinou letadlových lodí amerického námořnictva? Ne, loď v bitvě s takovými silami zahyne. Stejně jako zahyne při souboji jeden na jednoho s francouzským nebo britským námořnictvem. Avšak za prvé odkloní právě takové síly z jakéhokoli bojiště, čímž poskytne námořnictvu oddech jinde. Za druhé, díky jadernému pohonu je vždycky šance na úspěšný únik. Za třetí, i v tom nejnepříznivějším scénáři by jeho poražení mohlo být pro nepřítele velmi nákladné. Za čtvrté, samotný fakt přítomnosti takové lodi v Atlantiku nebo někde v Pacifiku velmi ztěžuje našim protivníkům jakékoli předválečné plánování.“

„Křižník Petr Velikij, vybavený desítkami řízených střel, představuje pro Spojené státy obrovský problém už nyní. I v úzkém Atlantiku na trase mezi Lisabonem a například New Yorkem je prostor velký několik tisíc kilometrů ležící mimo bojový rádius pozemního letectva (s výjimkou strategických bombardérů), ale Kalibr z této zóny dosáhne jak Lisabonu, tak New Yorku. Jedna taková loď je faktorem strategického významu, důležitějším než nový vojenský okruh na hranicích s Finskem, a mnohem levnějším,“ uvedl Timochin.

Hlavní výhodou má být až 80 odpalovacích šachet pro střely Kalibr (avšak nejen pro střely Kalibr) křižníku Kirov. To je více než potenciální salva všech hladinových lodí Černomořské flotily.

Pro porovnání. Jediný americký torpédoborec Arleigh Burke (Flight IIA/III) nese 96 vertikálních šachet, které lze potenciálně všechny naplnit střelami Tomahawk. V praxi půjde o kombinaci střel Tomahawk, protilodní a protivzdušných střel. Admiral Nachimov ale má kromě toho 200 šachet pro protivzdušnou výzbroj, takže co se týče velikosti raketového arzenálu skutečně překonává třídu Arleigh Burke.

Timochin zdůrazňuje schopnost křižníků Kirov se rychle přesunout do jakéhokoliv místa na planetě Zemi se svou mohutnou výzbrojí a zasáhnout cíl vzdálený 1500 kilometrů. V praxi ale také křižník Kirov neponese v 80 šachtách jen střely Kalibr.

„Ale i těch desítek střel, které lze vyslat směrem k nepříteli – to je v každém případě hodně. Taková hrozba bude nesmírně vystřízlivující. Rusko ukáže, že je schopno silou řešit problémy týkající se jeho vlastní bezpečnosti a bezpečnosti spřátelených zemí. Každý to uvidí. A navíc silou, která je omezena na minimální míru,“ píše autor článku s tím, že objevení Nachimova „u pobřeží potenciálního nepřítele“ bude „studenou sprchou“. „Naprosto pro jakoukoli zemi,“ píše Timochin

Každopádně autor pro křižník Pjotr Veliký nenavrhuje tak nákladnou a zdlouhavou přestavbu. Půjde údajně o finančně mnohem rozumnější rozhodnutí než stavět pod omezením západních sankcí nová bojová plavidla.

„Vojenská situace kolem Ruska se bude jen zhoršovat. Napětí bude jen narůstat, stejně jako riziko třetí světové války. Pokud jde o nové lokální války po Ukrajině, jsou nevyhnutelné a bude jich mnoho. Za těchto okolností je lepší nešetřit na válečných lodích,“ píše na konci autor článku.

Dovětek Armádních novin:

Velká část Rusů považuje zachování lodí třídy Kirov ve výzbroji ruského námořnictva za nebezpečné, kontraproduktivní a až „vlasti-zrádné“. Ti druzí si myslí naprostý opak. Ač jsou jednotní v cílech, hluboce se rozchází ve způsobech dosažení těchto cílů.

Ostatně něco podobného vidíme na souboji Prigožin vs. Šojgu / Gerasimov. V demokraciích takové střety také probíhají. „Technologicky“ se však řeší pomocí zavedených institucí. Rusko nic takového nemá a nezná. Tam všechny spory řeší car. A ten také rozhodne, zda se Pjotr Velikij bude nebo nebude modernizovat.

Zdroj: TopWar, MilMag, TASS, Vzgljad

[Dzin]

Úplně maximálně, díky.

[Zemakt]

Slušná rétorická cvičení. Reál? No, to asi každý drobet znalý tuší. A tak ho opravovali, modernizovali a zase opravovali, a pokud jim celá posádka neodešla do penze, modernizovali až do smrti. Včíl, jako toho Kuzmu.

[Rase]

Když se 14. dubna 2022 křižník Moskva poroučel ke dnu, byl to pro ruské námořnictvo šok. I proto, že plavidlo s pěti sty muži na palubě se v okamžiku zásahu protilodními střelami Neptun pohybovalo 120 kilometrů jižně od Oděsy a teoreticky tedy mělo být mimo dohled nepřátelských radarů. Ukrajincům ovšem pomohl jev známý jako inverze indexu lomu. Laicky řečeno, elektromagnetické vlny vysílané radarem se za určitých meteorologických podmínek (především za teplotní inverze, kdy přízemní teplota klesá, ale horní vrstvy atmosféry zůstávají relativně teplé) ohýbají směrem dolů a téměř kopírují povrch Země. Takové podmínky panovaly v okolí Oděsy i 13. dubna, kde se nad válkou zmítaný region od východu nasunul systém nízkého tlaku vzduchu. Ve vyšších polohách se nad moře hnaly od severu teplé a suché větry z vnitrozemí, zatímco nízko nad mořem se držel vlhký a studený vzduch. Nastaly tak ideální podmínky pro abnormální šíření elektromagnetických vln a obsluha ukrajinských radarů Mineral-U zaznamenala přesnou polohu pýchy nepřátelského námořnictva. Stačilo dát pokyn kolegům u protilodních raketových střel Neptun a ty dvěma úspěšnými zásahy poslali plavidlo ke dnu.

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/ ... anicni_aha

[Rase]

Jaderný křižník Admiral Nachimov (Projekt 1144, třída Kirov podle NATO) vyplul ze Severodvinsku a zahájil sérii továrních námořních zkoušek v Severním moři. Nutno poznamenat, že jeho oprava trvala neuvěřitelných 28 let a celkové reálné náklady modernizace se dle neoficiálních zdrojů odhadují až na 200 miliard rublů, což podle dnešního kurzu odpovídá 52 mld Kč. Rozsáhlá modernizace fyzicky začala v roce 2014, loď však čekala na opravu od roku 1997. Byla opravena strojovna a kormidelní zařízení, vyměněny komunikační systémy a modernizován navigační, hydroakustický a radiolokační komplex. Nejvýznamnější změny se týkají výzbroje - křižník dostal osmdesát vertikálních odpalovacích sil 3S14 pro střely Kalibr, Oniks a Cirkon. Protiletadlové systémy byly nahrazeny komplety Pancir-M a 9K96 Redut (námořní verze pozemního systému S-350 Viťaz). Nový má být i protiponorkový komplex. Radiolokační komplex nahradily moderní 3D radary. Z hlavňové výzbroje můžeme uvést nový 100 mm námořní kanon A-190. Námořní zkoušky mají trvat do konce roku 2026. Teprve poté se Admiral Nachimov oficiálně vrátí do služby. Současně však z výzbroje natrvalo odejde jaderný křižník Petr Veliký.

https://twitter.com/DnKornev/status/1957486268339614010

[Raiden]

28 let dlouhá oprava... to je snad absolutní rekord, ne?

[Rase]

Nemluvě o tom, že za tu cenu by si pravděpodobně postavili novou letadlovou loď - Uljanovsk 2.0 mrk mrk

[Raiden]

Jj, to by mohlo vyjít

[Rase]

HMS Prince of Wales (R09) vyšla na 3 miliardy Liber. Tady u té modernizace Kirovu se zmiňuje cena 1,85 mld Liber (v přepočtu) a to ještě kdo ví, kolik je to stálo ve skutečnosti. Zkrátka dost nářez. Určitě se za to ale nakoupilo hodně jachet, domů, bytů a luxusních aut, tak je to v pořádku.

[Ataman]

Jj, to by mohlo vyjít

Nemohlo, neumí to.

[HONZIK11]

V USA kdyz neexistuje porovnatelny vyrobek ,tak je v kalkulaci ceny i miska pro psa a zradlo ostrahy podniku. Uznatelne.
V Rusku to bude podobne.
Putinuv Tirpitz,mi pripadne jakob dobre prirovnani ,zrejme bude mit i stejny osud.
Ale jako lod je to nadhera. Skoda ,ze je na opacne strane.