Kastilské podmanění země Guančů
Guančové byli původními obyvateli Kanárských ostrovů. Dle kosterních pozůstatků patřili k europoidní rase a podle jejich světlé kůže a vlasů lze usuzovat, že jejich předky byli Berberové, kteří se sem přeplavili z nedalekého Maroka. Tuto hypotézu potvrzují rovněž genetické studie a první osídlení ostrovů datují do prvního tisíciletí před naším letopočtem. Ve čtrnáctém století k jejich domovu připluly lodě Janovanů. Dle záznamů zde našli kmen, který žil na úrovni doby kamenné, neměl ponětí o existenci okolního světa, neznal kovy, oblékal se do kůží a listí a lodě objevitelů považoval za ptáky. Postupem času začali Evropané do světa neznámého kmene pronikat a uznali, že domorodci zdaleka nebyli primitivní. Měli vlastní jazyk, mumifikovali zemřelé, měli hrobky i vlastní keramiku.
Španělský pokus o obsazení Kanárských ostrovů se datuje od roku 1402, kdy na ostrov Lanzarote připlula Kastilská expedice, kterou vedl Jean de Béthencourt a Gadifer de la Salle. Vojáci zde narazili na domorodé obyvatelstvo. Dne 29. září 1492 se Španělé vylodili na pláži Tazacorte a brzy narazili na prudký odpor několika místních kmenů. Boje trvaly až do dubna následujícího roku, kdy se vládcové podvolili. Výjimkou byl jistý Tanausu, který vládl oblasti známé jako Acero (Caldera de Taburiente) a jeho odpor pokračoval až do května, kdy byl přepaden a zajat za pomoci jednoho z příbuzných, který konvertoval ke křesťanství. Vojsko se tak mohlo připravit k dobytí hlavního ostrova - Tenerife. Dne 31. května roku 1494 zde došlo k první bitvě u Lanzarote, zvané "La Matanza" (zabití). V kamenitém údolí tehdy Guančové přepadli Kastilské vojáky a mnoho z nich pozabíjeli. Konkrétně se zmiňuje, že vyvázlo životem pouze pětina Španělů. Mezi přeživšími byl rovněž velitel celé expedice - Alonso Fernández de Lugo (1456-1525). Ten byl sice zraněn, Guančem hozený kámen mu vybil prakticky všechny zuby, přesto se dokázal dostat do bezpečí. Zahanben a poučen katastrofální porážkou, rozhodl se další tažení uskutečnit mnohem obezřetněji. V říjnu shromáždil druhou, větší armádu a dostalo se mu pomoci od vévody z Mediny Sidonia a dalších šlechticů. V tomto případě šlo o velice zkušené vojáky, konkrétně 1 000 pěšáků, veteránů účastnících se obsazení poslední maurské pevnosti - Granady. Vojsko se vylodilo v Añazu, postupovalo systematicky, opravovalo pevnosti a budovalo nové. K získání financí pro nové tažení prodal dokonce všechen svůj nemovitý majetek. Opět narazili na odpor místních obyvatel, ale porazil je v bitvě u Ague (14–15. listopadu 1494) a druhé bitvě u Acenteja (25. prosince 1494). Alonso Fernández de Lugo byl jmenován guvernérem s rozsáhlými pravomocemi. Jeho vláda byla charakterizována extrémním despotismem a s poraženým obyvatelstvem zacházel jako s válečnou kořistí. Guančové byli oficiálně považováni za rovné Maurům, tedy mohli být jako nepřátelé křesťanů prodáváni do otroctví. Zajímavostí je, že guvernérovo zacházení s poddanými bylo natolik kruté, že musel zasáhnout i samotný Ferdinand a Isabella. Požadovali, aby guvernér ostrova Gran Canaria, Sánchez de Valenzuela, osvobodil některé Guanče, kteří byli zotročeni jeho protějškem na Tenerife. Mezi novými kolonisty bysme mohli najít krom Kastilců i Portugalce, Italy, Katalánce, Basky a Vlámy. Zajímavostí je, že de Lugo byl během pozdější soudní pře obviněn ze zvýhodňování janovských a portugalských přistěhovalců před Kastilany. Pokud jde o samotné Guanče, tak velká část mužů padla v bojích a noví kolonisté se oženili s jejich ženami. Tento fakt byl nedávno potvrzen genetickým výzkumem, který odhalil, že zhruba dvě třetiny genofondu současných obyvatel Kanárských ostrovů má guančský původ – mnohem silnější je však v ženské linii, která nebyla tak zredukována válkou.
Jak již bylo zmíněno, Guančové byli modroocí, světlovlasí a vysocí lidé s europoidními znaky. Výzkum ukázal, že byli robustní postavy a na svou dobu byli poměrně vysocí. Muži měřili průměrně 170 centimetrů a ženy 157. Žili na ostrovech jako primitivní zemědělci a chovatelé ovcí, koz, vepřů a psů na úrovni neolitické kultury. Jako hlavní božstvo uctívali sošku ženy, která k nim prý zázračně přišla z moře. Nazývali ji Chaxiraxi, tedy Matka vládců země i nebes, a přechovávali ji v lávové jeskyni na pobřeží, kde je dnes město Candelaria. Dobyvatelé sochu ztotožnili s Pannou Marií a kult převzali. V roce 1497 udělali z jeskyně kostel svatého Blažeje a černou bohyni přejmenovali na Nuestra Señora de la Candelaria, protože v ruce držela svíci. Nutno však zmínit, že se soška ani trochu nepodobala typickému zobrazení Panny Marie, spíše připomínala Věstonickou venuši. Guančové měli rovněž propracované pohřební rituály a zvyky. Mumifikovali své zemřelé a pro mumie vyhradili zvláštní jeskyně. Tento způsob pohřbívání náležel pouze lidem z vyšší třídy. Chudší obyvatele pohřbívali bez mumifikace do země. Metody balzamování mumií byly podobné těm, které používali starověcí Egypťané. Vykonávali je vysoce vyškolení odborníci, muži i ženy, kteří zároveň prováděli rituály rozloučení se zemřelými. Na konci tohoto procesu obalili zemřelé do zvířecích, nejčastěji kozích kůží. Králové měli výhradu být zabalení až do patnácti vrstev. Guančové byli výborní i v práci s keramikou, neznali ale hrnčířský kruh. Ještě na přelomu 18. a 19. století byla výroba keramiky hlavním odvětvím obživy místních obyvatel. Nedaleko Candelarie ve městečku Güímar stojí několik pyramid se zvláštní astronomickou orientací. Všechny navíc mají schody na západní straně, na kterých lze ráno o zimním slunovratu kráčet přesně ke stoupajícímu slunci.
Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Alonso_Fe ... ez_de_Lugo
https://www.reflex.cz/clanek/lide-a-zem ... trovu.html
http://www.sci-news.com/genetics/north- ... 05369.html
