Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 369.

Moderátoři: michan, jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 369.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 369.
Zde viz foto náčrtu

Obrázek

, na kterém je Bitva u ostrova Midway_1, dne 4. června 1942, od 4 hodin do 10 hodin 30 minut, jako prvá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných náčrtů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen. V závěru své – Analýza porážky – oba japonští historici, Micuo Fučida, Masatake Okumiya, v knize Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku, oba účastníci Bitvy u Midway a útoku na Aleuty, v kapitole – Pochybená politika námořního letectva – rozebírají, na str. 213., a 214., další závažnou příčinu japonské porážky. Tou příčinou porážky, dle jejich přesvědčení, byl – „způsob nasazování letců v námořním letectvu, který by bylo možno označit jako ´politiku elitních pilotů´. A hned následuje jejich další vysvětlení, cituji:

„Podle této politiky byli naši nejlepší piloti přidělováni na letadlové lodi a tam stále nasazováni do bojových akcí. Odpůrci této politiky dokazovali, že to je krátkozraké, že by někteří nejlepší a nejzkušenější letci měli být vysíláni do učilišť námořního letectva jako instruktoři, aby mohli své vědomosti a zkušenosti předávat leteckému dorostu. Ale politika elitních pilotů se v Pearl Harboru a v Indickém oceánu tak osvědčila, že jen málo pilotů odešlo z letadlových lodí jako instruktoři do výcvikových táborů, ba možná ani jediný.
Následkem toho jsme neměli v záloze schopné piloty, kteří by mohli zaplnit mezery vzniklé ztrátami za bitvy v Korálovém moři – to znamená bojeschopné piloty. I ti nejlepší, kteří byli po bitvě v Korálovém moři k dispozici, potřebovali několik týdnů praktického výcviku jen ve startování z letadlových lodí a opětovném přistávání a několik týdnů výcviku v bojové technice, než mohli být nasazeni do bojových akcí. Tento nedostatek bojeschopných pilotů byl jedinou příčinou, proč se Zuikaku nemohla zúčastnit bitvy u Midwaye. A kdyby naše havarijní čety byly tak účinné jako americké, mohli jsme opravit poškozenou Šókaku (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, Japanese_aircraft_carrier_zuikaku, foto je volně na několika webech a zde bylo foto několikrát zmenšeno, a zde je foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, Shokaku_Pearl_Harbor_I_vlna, foto je volně přístupné na několika webech.), a umožnit jí účast, ale opět jenom kdyby bylo dosti bojeschopných pilotů.
Bitvy u Midwaye se zúčastnilo přinejmenším o jednu cennou (možná i životně důležitou) letadlovou loď méně, než se jí zúčastnit mohlo, kdyby naši vedoucí činitelé nebyli tak krátkozrací, kdyby byli si uvědomili, že vedení vzdušné války je vyčerpávající, že omezený počet byť i nejschopnějších pilotů nemůže vyhrát nad neomezeným počtem schopných pilotů.“

V dalším ze svých článků s názvem – Technlogická zaostalost - se pak oba japonští historici, na str. 214., a 215., věnují především Radaru, kde to byli právě oni, jejich vědec – univerzitní profesor Hidecugu Jagi -, který k radaru přispěl směrovou anténou, a to v roce 1932, kdy o ní publikoval v Japonsku článek, aby poté navštívil USA a jeho vynález byl pak publikován v několika technických časopisech. Ostatně pojďme a podívejme se o čem oba japonští historici, v začátku 50. let psali, když ve své studii v článku nejprve uvádějí, že Japonsko také technicky, na počátku války zaostávalo, aby pak pokračovali slovy, cituji:

„Nejvýrazněji a nejzávažněji se tento nedostatek projevoval v tom, že jsme neměli radar. Dva dny před vyplutím k Midway byly radary nainstalovány na bitevních lodích Ise a Hjúga, prvních japonských válečných lodích, které tak byly vybaveny. Už o několik měsíců dříve požadovaly orgány válečného námořnictva, abychom dostali radarové přístroje pro letadlové lodi, ale vývoj v tomto elektronickém oboru tak žalostně zaostával, že v poslední chvíli byly hotovy jen dva zkušební modely a ani ty nebyly určeny pro letadlové lodi.“

No a je pochopitelné, že muselo zase následovat to zapeklité slovíčko, které má vše řešit – kdybychom. Zde je tedy místo kdyby, slůvko kdybychom, a celé to pak zní následovně:

Kdybychom byli ve vývoji radaru o šest měsíců dále, mohly by být v rozhodně bitvě neocenitelným přínosem. Radar by byl pronikl mlhu, která ztěžovala Nagumovu plavbu a přibližování k bojovému prostoru.“

A pak už je, jako správný všelék, radar, pasován do všech zbývajících průzkumů, které si můžeme přát, od objevování letadel průzkumných i bojových, stejně jako lodních svazů, když dále píší, cituji:

„A ještě důležitější bylo, že by se mohly objevit a vypátrat nepřátelské průzkumné letouny včas, aby je naše stíhačky mohly zničit, než bude nepřátelský svaz informován o naší poloze; byli bychom dříve upozorněni, že nepřátelské letouny napadají naše letadlové lodi, a kdyby radary byly instalovány na našich průzkumných letounech, mohly by vypátrat nepřátelské operační svazy mnohem dříve, než to bylo možné optickým pozorováním.“

A poté následuje, jako připomínka mnou již také dopředu signalizované prvenství Japonců ve směrové anténě, když doslova oba historici napsali, cituji:

„Zde je na místě připomenout, jak si ironie osudu zahrála s významným prvkem vývoje radaru za druhé světové války. Důležitou součástí radaru je směrová anténa. Prvních úspěchů ve zdokonalování takové antény dosáhl japonský univerzitní profesor dr. Hidecugu Jagi, jenž svůj objev uveřejnil v Japonsku v roce 1932 a brzy nato navštívil Spojené státy, kde byly jeho poznatky uveřejněny v několika vědeckých časopisech. V japonském vojsku, které obsadilo Šanghaj, způsobily jen pomíjivé uspokojení, že tam v elektronickém vybavení byla nalezena ´Jagiho anténa´. Anglie a Spojené státy si tento vynález osvojily a výhodně ho využívaly, kdežto Japonsko to opominulo.
Ve výcviku pilotů, opravách a stavbě válečných lodí a v jiných životně důležitých válečných úkonech bylo Japonsko i v technologickém rozvoji na počátku války hodně pozadu a v průběhu zaostávalo ještě více (Zde je pak následující – Pozn. Red.: V jednom úseku vedení války zůstal japonský výkon nejen nepřekonán, ale naprosto jedinečný – v sebevražedné taktice, která se začala praktikovat koncem roku 1944. Články na toto téma jsou obsaženy v publikacích Amerického námořního institutu ze září 1953 a května 1954.). Byly tu ovšem výjimky, jako naše torpéda s kyslíkovým pohonem, jejichž výkonu americká torpéda pravděpodobně nedosahovala. Byly tu též japonské stíhací letouny Zero (zde viz ilustrační foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_Zero_Sokaku, tedy Zero na letadlové lodi Šokaku, foto je volně přístupné na několika webech.), které značně předstihovaly vše, co měli Spojenci v Tichomoří připraveno, ale brzy byly překonány novými letouny dodávanými ze Spojených států. Japonské optické přístroje byly vysoce oceňovány a není pochyby o tom, že jakost nočních dalekohledů používaných na našich válečných lodích významně přispěla k úspěchům v nočních námořních akcích. Ale noční dalekohledy nemohly soutěžit s radarem.“

V dalším článku s názvem – Arogance – se japonští historici pokoušejí dopátrat, kde a proč ona arogance vlastně vznikla, a co vlastně znamenala ve válečnictví pro samotné Japonce, v době 2. světové války. V úvodní větě článku – Arogance – se dozvíme, že původ je dán faktem, že japonská armáda, říkají pak vcelku Japonsko, vlastně od Mukdenského, nebo také Mandžuského incidentu, v září roku 1931, až do prosince 1941, neznalo nic jiného než „samá snadná vítězství nad slabým nepřítelem“. Následně dodají, že i proto vlastně šli Japonci do války v Tichomoří s určitými obavami. Pak již oba japonští historici, na str. 216., dodávají, cituji:

„Stejně jako ostatní svět byli Japonci sami překvapeni rychlým sledem velkých vítězství v prvních měsících a jejich počáteční obavy byly brzy rozptýleny. Stejně jako vojáci na frontě, i lidé doma byli bez sebe radostí, když vítězný postup stále pokračoval, a velmi brzy začali lehkomyslně posuzovat nepřátelskou schopnost boje či odporu. Z toho vznikl arogantní postoj Japonců vůči nepříteli. V době midwayské bitvy dostoupila už arogance takového stupně, že pronikla do veškerého myšlení a všech akcí důstojníků a mužstva všech složek. Tato choroba, způsobená přemírou důvěry, byla výstižně nazvána ´vítěznou nemocí´a byla nakažlivá, že se její účinky projevovaly na všech stupních plánování a uskutečňování midwayské operace.“

No a je jasné, že oba japonští historici pak připomínají, že tato arogance pokračovala i na jaře roku 1942, tak, jak se japonským zbraním dařilo, když na všech stranách měli Japonci stále jen úspěchy. Když se pak vrací k Midway, píší, že i midwayští plánovači, prý, zřejmě právě proto, brali v úvahu jen to, co nepřítel „pravděpodobně učiní. Tedy nikoliv co by mohl i učinit, nebo co je schopen učinit“…! Poté na str. 216. Ještě pokračují slovy, cituji:

„Naším cílem bylo námořní střetnutí a nejjistějším způsobem, jak jej vyvolat, bylo napadnout životně důležité nepřítelovo postavení. Jestliže nevypluje, aby Midway bránil, také dobře: získáme tento ostrov (atoly) /zde viz foto

Obrázek

atolu Midway, Písečného i Východního ostrova, foto je volně přístupné na několika webech, zde bylo zmenšeno a zde viz foto

Obrázek

, na kterém je atol Midway, který se skládá z - Sandy Islands, Písečný ostrov - vlevo, a Eastern Islands, Východní ostrov - vpravo, foto je volně přístupné na několika webech, zde bylo zmenšeno./, jako další základnu spolu se základnami na Aleutách na severu. Tím se náš obranný perimetr posune a budeme moci postoupit dále podél Havajských ostrovů a každého postupu využít jako opory pro další krok, až nepřítel nakonec bude muset vyplout a bojovat. V těchto svých úvahách jsme však opomíjeli možnost, že by si nepřítel počínal jinak, než jsme očekávali. Touto slepotou bylo raněno nejen Spojené loďstvo. Na společné plánovací konferencí před midwayskou operací prohlásil mluvčí námořního generálního štábu: ´V této operaci nás nejvíce znepokojuje možnost, že by se nepřítel zdráhal utkat s naším loďstvem a nevyplul by ze základny´.“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 369.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 370.
Zde viz ještě i náčrt

Obrázek

, na kterém je Bitva u Midway_2, s vývojem událostí 4. června od 10 hodin 30 minut, až do 6. června 1942 do 00,00 hodin, tedy druhá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných nákresů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen.
Po arogantním konstatování japonského námořního generálního štábu, v konci předchozího článku Č 369., že se bojí, aby Američané vůbec proti japonskému loďstvu vypluly, přeci jenom, v padesátých letech minulého století, oba historici, vznesou kritiku do vlastních řad. Zde upozorním pozorné i nepozorné čtenáře, že je v dalších řádcích patrné, a je to zároveň dokreslení faktu, že ani tito historici, když svou knihu psali, nevěděli, že byl japonský kód známý pod označením JN-25, na americké straně, americkými šifranty, prolomen!. Je to zároveň i doklad doby, který by měl každý, kdo se o Bitvu u Midway zajímá, nepochybně, i po mnoha letech (stejně jako o Enigmě), znát. Dávejme si na to tedy pozor, a já cituji ze str. 216., a 217., to, co píší k aroganci dál, oba japonští historici, Micuo Fučida, Masatake Okumiya, v knize - Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku, stále pod titulkem článku – Arogance – cituji:

„Nemohlo být nic horšího než takové arogantní podceňování nepřítele. Američané se nejen nezdráhali proti nám vyplout, ale dychtivě na to čekali a byli na to připraveni. Náš naivní předpoklad, že nepřítele překvapíme, byl založen na nezvratném přesvědčení, že se nám podařilo naše plány před ním utajit. Ale nepodařilo se nám to. Rozptýlení našich sil bylo dalším projevem arogance. Plně jsme spoléhali na to, že roztroušené skupiny budou v případě potřeby snadno shromážděny, až bude nepřítel vlákán do léčky. Osudná pochybenost tohoto předpokladu se jasně ukázala, když naše značně rozptýlené jednotky nebyly s to shromáždit se k účinnému boji, když bitva nastala.“

V dalším pak oba historici, stále pod titulkem – Arogance – navazují slovy, že tzv. Vítěznou nemocí - nebyli nakaženi jen velitelé loďstev a štábů, ale i důstojníci a mužstvo. Říkají, že u mužstva a důstojníků se nejednalo rovnou o epidemii, ale že výsledky - Vítězné nemoci - byly nepochybně škodlivé a dalekosáhlé, když na str. 217., doslova napsali, cituji:

„Když naše letadlové lodi byly smrtelně zasaženy 4. června 1942, nebyla většina našich ztrát způsobena výbuchy nebo střepinami, nýbrž popáleninami. Četným popálením se mohlo zabránit, kdyby byly posádky řádně oblečeny k boji. Měly však jen košile s krátkými rukávy a tropické šortky; a proč ne? Léto v tropech je horké a od nepřítele se nebylo čeho obávat. Proč se tedy obtěžovat s těžším oděvem potřebným na ochranu proti ohni a plamenům? Do téže kategorie náleží lehkomyslné zacházení s pumami, když byly odstraňovány z letounů a nahrazovány torpédy. Nač dodržovat bezpečnostní opatření, podle něhož je třeba ukládat pumy v krytých prostorách. Proč je jednoduše nerovnat na palubě? Nepřítel naše lodi nezasáhne. Ale zasáhl je.
Nelze si představit názornější příklad bezduché a stupidní arogance, než bylo ovzduší na velitelsko-štábním cvičení za příprav k midwayské operaci. Když podle stanovených pravidel bylo zaznamenáno devět nepřátelských zásahů a dvě letadlové lodi tím byly potopeny, byly výsledky svévolně změněny, nejprve na pouhé tři zásahy a potopení jedné letadlové lodi a poškození druhé a konečně na smazání veškerých ztrát. Téhož pružného výpočetního systému se používalo při stanovení ztrát japonských letounů, takže výsledek byl přirozeně vždy pro Japonce příznivý.“


Když začínají japonští historici, stále ještě pod titulkem – Arogance - shrnovat jimi nazvaný „prapůvod japonské porážky „nejen v bitvě u Midway, nýbrž v celé válce“, dospějí k výsledku, že tkví „přímo v japonské národní povaze.“ Je prý v ní tolik iracionality a impulzívnosti, že „jsou často neuvážené a rozporné“. Přiznávají se k tradičnímu provincialismu, který prý Japoncům „omezil rozhled“. A pak dále, na str. 217., a 218., celý svůj rozbor pod titulkem – Arogancedokončují slovy, cituji:

„Jsme dogmatičtí, těžko se zbavujeme předsudků a neochotně přistupujeme k zlepšením, i když jsou nezbytná, jestliže vyžadují změnu koncepce. Jsme nerozhodní a kolísaví, snadno se dáme přelstít, a to opět prohlubuje naši nedůvěru k ostatním. Jsme oportunističtí, nemáme dosti odvahy a nezávislosti, jsme zvyklí spoléhat na jiné, všechno přenechávat nadřízeným. Pro nedostatek soudnosti často zaměňujeme přání za skutečnost a pouštíme se do akcí bez náležitého plánování. Teprve když naše uspěchané akce ztroskotají, začínáme o nich věcně přemýšlet, obvykle proto, abychom neúspěch nějak omluvili. Zkrátka jako národ nejsme duševně vyspělí a zkušení, abychom poznali, kdy a co můžeme obětovat pro dosažení hlavního cíle.
Takové jsou nedostatky japonské národní povahy. Tyto nedostatky se projevily v porážce, kterou jsme utrpěli v bitvě u Midwaye, jež zbavila významu všechny chrabré činy a dřívější oběti mužů, kteří tam bojovali. V těchto nedostatcích spočívá příčina osudových ran, jež Japonsko stihly.“

Kdyby člověk neznal historii v Číně a tam především Nankingu a Šanghaji, řádění japonské soldatesky v Malajsii a Singapuru a i na jiných místech, tak by snad i zaplakal …?!

Jako svou poslední kapitolu, z knihy - Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku – zde uvedu – Dodatek – Americké a japonské ztráty v bitvě u Midway. Oba japonští historičtí spisovatelé měli možnost nahlédnout do amerických historických dokumentů (určitě ne však do všech dokumentů, ale spíše do některých, kde byly vyčísleny ztráty techniky i lidí, dle amerických záznamů, a to ztráty jak na japonské tak na americké.), přidali k tomu pak záznamy na straně japonské a vydaly tyto tabulky, které budou mít dvě oddělení: Americké ztráty a Japonské ztráty. V úvodu ke ztrátám, na str. 219., a 220., pak doslova napsali, cituji:

AMERICKÉ ZTRÁTY:
Podle japonských hlášení……………………………….skutečné (ztráty dle hlášení USA)……
1. LODI:
2LL třídy Enterprise……………………………………………LL Yorktown potopena
potopeny…………………………………………………………..TB Hamman potopen.
1 KŘ třídy San Francisko
Poškozen
1 TB potopen

2. LETOUNY:
Sestřeleno nebo zničeno…………………………….US letouny z letadlových lodí
Za vzdušného napadení……………………………..lodí, ztraceno………………….109(1)
Midwaye……………………………….45………………..Ztráty amerických letounů
Sestřeleno při napadení ame-…………………………z pozemních základen
rických letadlových lodí………..15…………………námořní pěchota………….28
Sestřeleno za vzdušných…………………………………námořnictvo………………….6
soubojů……………………………….90…………………………pozemní vojsko…………4
Sestřeleno protiletadlovou………………………celkem z pozemních……………..
Palbou z jap. lodí…………..29………………………..základen……………………….38
______________________ ________________________________
Celkem……………………..179……………………..Celkem……………………147(2)+38 ze zákl.
Poznámka pod čarou, (1 a 2):
(1) V tom jsou zahrnuty operační i bojové ztráty ve dnech 4., 5., a 6. června včetně 11 letounů ztracených při potopení Yorktownu 7. června (Pozn. red.).
(2) Ztráty amerických letadel jsou uváděny podle díla S. E. Morisona, History of U. S. Naval Operations in World War II., Historie námořních operací USA ve druhé světové válce., svazek IV., str. 90 – 93. (Pozn. red.).


3. POZEMNÍ OBJEKTY.
Východní ostrov…………..………………………………………Stanoviště velitele námořní
1 hangár zapálen………………………………………………………pěchoty a jídelna zničeny,
3 budovy zapáleny…………………………………………………..elektrárna poškozena
Letištní plocha poškozena……………………………………Letištní plocha poškozena,
na dvou místech…………………………………………………….ale použitelná

Písečný ostrov………………………………………………………………………………………………..
1 hydroplánový hangár…………………………………………Hydroplánový hangár
zapálen……………………………………………………………….zničen
Hydroplánové kotviště…………………………………………Naftové cisterny
zničeno………………………………………………………………..zničeny
2 naftové cisterny………………………………………………...Čerpadlo pohonných hmot
zapáleny…………………………………………………………….poškozeno
2 protiletadlová postavení……………………………………Nemocnice a skladiště
zničena………………………………………………………………….zapáleny

JAPONSKÉ ZTRÁTY.

1. LODI
Potopeny……………………………4 LL (Akagi, Kaga, Hirjů, Sorjů)
…………………………………………..1 KŘ (Mikuma)
Těžce poškozeny:…………………1KŘ (Mogami)
Středně poškozeny:……………..2 TB (Arašjo a Asašjo)
Lehce poškozeny:………………..1 CisL (Akebono Maru leteckým torpédem)
…………………………………………..1 TB (Tanikaze blízkým pumovým zásahem)
…………………………………………..1 BI (Haruna blízkým zásahem).


2. LETADLA
Ztráty za napadení Midwaye……………………………………………………..6
Stíhačky ve vzdušných soubojích………………………………………………12
Ztráty za napadení amerických letadlových lodí……………………….24
Ztraceno s potopenými letadlovými loďmi……………………………280 (přibližně)
Ztraceno hydroplánů………………………………………………………………..10
Celkem………………………………………………………………………………….332 (3)

Poznámka ( 3).
(3) Celkové ztráty na japonských letadlech, jak jsou zde uvedeny, značně převyšují počet uváděný v amerických zdrojích: asi 250 letounů. Že bylo ztraceno více letadel, než činil celkový počet letounů čtyř Nagumových letadlových lodí (261), bylo částečně způsobeno tím, že japonské ztráty zahrnují i stíhačky midwayského expedičního svazu, které byly na letadlových lodích na Midway pouze převáženy – Pozn. red.“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 369.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 371.

V knize – Průvodce válkou v Pacifiku, s podtitulem - Od Pearl Harbor po Hirošimu, kterou sestavil editor knihy Daniel Marston, a článek o Bitvě u ostrova Midway, přesněji – Kapitola 5, Vrchol bláznovství, Bitvy v Korálovém moři a u ostrova Midway (originál v angličtině 2005, v Brně pak prvé vydání vyšlo v roce 2013 - @B4U Publishing s.r.o., 2013, První vydání), pro editora Marstona napsal Profesor Robert Love. Profesor Love pak na str. 101., až 103., provádí, z americké strany své – Taktické hodnocení celé Bitvy u atolu Midway, které začíná ostře a krátce hned těmito slovy, „Taktické hodnocení výsledků bitvy u Midwaye je jednostranné“., a dál cituji:

„Tichomořské loďstvo přišlo pouze o dvě lodě Yorktown a Hammann, 132 letadel z lodí i pozemních letišť a mělo 307 padlých. Ztráty Spojeného loďstva byly enormní. Čítaly 4 letadlové lodi a jeden těžký křižník, 275 letadel a 3 500 mrtvých (zde upozorňuji na rozdílnost ztrát letadel. Japonští historici uvádějí ztrátu 332 letadel, profesor Love 275, zřejmě skutečně nezahrnul i letadla, která byla ztracena na potopených japonských LL). Příčina částečně spočívala v americké materiální převaze. Palubní radary poskytovaly mnohem lepší včasné varování, což znamenalo, že stíhací obrana se střetávala s přilétajícím nepřítelem ve větší vzdálenosti od letadlových lodí. Japonská torpéda byla nesrovnatelně lepší než americká, ale americká letadla zejména střemhlavý bombardér SBD Dauntless (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_Douglas_SBD_2_Dauntless, dál pak přeloženo volně - z letadlové lodi USS Enterprise v říjnu 1941, foto je volně přístupné na několika webech, bylo zde několikrát zmenšeno.), a stíhačka F4F-4 Wildcat (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek – Grumman_F4F_4_Wildcat, foto je majetkem archivu US Navy, pro Palbu byla upravena velikost fota. Foto bylo volně na několika webech.), byla mnohem robustnější a lépe snášela poškození v boji. Obrovský náskok Američanů v oblasti zpravodajských informací nebyl pouze výsledkem dlouhodobého úsilí námořnictva, ale také špatné úrovně japonské komunikace, jejího zabezpečení, vybavení a postupů. K výsledku bitvy přispěla i výrazně lepší americká taktika. Průzkum Tichomořského loďstva byl mnohem rozsáhlejší a agresivnější, zatímco Japonci se příliš spoléhali na hydroplány z křižníků (křižníky Tichomořského loďstva nesly na palubě čtyři nebo pět hydroplánů /dvojplošníků/ Curtis Soc-3 Seagull, ale v bitvě u ostrova Midway se tyto letouny příliš neuplatnily – poznámka redakce vydání knihy.). Na začátku obě strany věřily, že jsou torpédová letadla mnohem účinnější zbraní, než střemhlavé bombardéry, ale Japonci tomuto mylnému přesvědčení podřídili svou taktiku vzdušné ochrany lodí, zatímco Američané byli opatrnější.

I pan profesor Love ve svém hodnocení nezapomene na rozdíl v námořním velení celé bitvy, když v dalším pak jinými slovy připomíná váhavost, kterou nazývá dokonce vrozenou u admirála Naguma (vzpomeňme si, že Fučida i Okumiya, ve své knize píší, že v mládí a středním věku byl Nagumo u nich hodnocen jako skvělý námořní důstojník, ale v době Bitvy u Midwaye se jim zdál váhavým, což se mělo projevit již u Pearl Harboru. (zde viz foto

Obrázek

pod kterým byl popisek_admiral_cuichi_Nagumo, foto je volně přístupné na několika webech). Profesor Love pak říká, že váhavost admirála Naguma, „která byla zřejmá už u Pearl Harboru, zatěžovala japonskou taktiku také u Midwaye“. V dalším se pak již profesor Love zabývá americkými admirály, když píše, cituji:

„Fletcher (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_admiral_Fletcher_Frank_J_foto je volně přístupné na několika webech, zde bylo zmenšeno), který velel letadlovým lodím Tichomořského loďstva ve dvou z šesti velkých bitev během války v Pacifiku, se rozhodoval racionálně a včas. Později téhož roku ho však v jižním Pacifiku opustilo štěstí, které při něm stálo v Bitvě u Midwaye, a King ho – možná nespravedlivě (že by falešné obvinění?) – do konce války odstavil na vedlejší kolej. Zatímco Nimitz (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, admirál Chester W. Nimitz, foto pochází z amerického námořního archivu.) setrvával v Pearl Harboru, odkud dohlížel na strategii, Jamamoto se vydal na moře na své vlajkové lodi, aby velel přímo na scéně. Šlo o hloupé rozhodnutí, které mu zabránilo podílet se na klíčových krocích. Na nejvyšší úrovni velení se omezení japonští vojenští vůdci stali obětí jednoho z nejvražednějších stratégů v dějinách, admirála Kinga (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, admirál_Ernest J_King, foto je majetkem US_NAVY, pro Palbu bylo zmenšeno.).“

V dalším se profesor Love dostává k celkové japonské strategii, která je přivedla nejprve do Korálového moře a poté i k ostrovu Midwaye, když v těchto bitvách „odrážela jejich roztříštěný přízemní pohled na geopolitické skutečnosti a měnící se rovnováhu sil v Pacifiku způsobenou americkou bojechtivostí“. V dalším pak pokračuje profesor Love slovy, cituji:

„Pro Japonsko znamenala porážka u Midwaye konec ofenzivní kampaně, která začala na šíji Kra a v Pearl Harboru. Pro Američany znamenalo Korálové moře u Midwaye ‚ konec převážně obranné fáze války /v Tichomoří/ (autorem poznámky s číslem 38, je zde v malé uvozovce: ´Lundstrom. Frank Jack Fletcher Got a Bum Rap. S. 20´).
Ani strategická vítězství v Korálovém moři a u Midwaye neumožnila Kingovi uplatnit v plném rozsahu jeho oblíbenou strategii útoku na Japonsko na několika frontách. Britové se ubránili americkému nátlaku a nechtěli zaútočit v Barmě dřív než v roce 1944. Číňané nechtěli, nebo nebyli schopni útočit dřív, než počátkem roku 1945. A Sověti, kteří těžili ze svého paktu o neutralitě, si vynutili na Washingtonu poválečné územní ústupky výměnou za slib, že vstoupí do války s Japonskem (do níž by stejně vstoupili) až po kapitulaci Německa. To znamenalo, že zodpovědnost za porážku Japonska padala hlavně na americké síly na tichomořském válčišti. Kingův výklad vítězství u Midwaye 10. června v Bílém domě přesvědčil prezidenta, aby mu schválil plán protiofenzívy v jižním Pacifiku, který se začal uskutečňovat počátkem srpna na Guadalcanalu.
Na Midwayi se Japonsko dostalo do defenzivy na celý zbytek konfliktu. Přijímalo jednu zničující ránu za druhou, až přišly konečné šoky v Hirošimě a Nagasaki, jež si konečně vynutily bezpodmínečnou kapitulaci. Ovšem události v Korálovém moři a u Midwaye zahájily postupné nahrazování japonské moci v Tichomoří americkou, která se projevila hlavně v době studené války a nového světového pořádku.“

Zde končí pan profesor Love své hodnocení nejen Bitvy u Midwaye, ale i Bitvy u Korálového moře. Nyní si tedy popišme, jaké hodnocení celé Bitvy u Midwaye, píše český historik Miloš Hubáček. Na str. 482, napsal větu k hodnocení, která byla pokračováním ke ztrátě čtyř letadlových lodí, a k celé Bitvě u Midway. Jedná se o následující větu: „Ve skutečnosti však šlo o porážku, ze které se císařské námořnictvo již nevzpamatovalo“.
Pokračování Hubáčkova Hodnocení bitvy u Midwaye, je pak bez titulku následující
, cituji:

„Akagi, Kaga, Sórjů a Hirjú (rozuměj jejich ztráta, ve dnech 4., a 5. června 1942, tedy k těmto dnům a v tomto roce) představovaly 40% tonáže japonských letadlových lodí. Ještě citelnější ale byla ztráta zkušených palubních pilotů, technického personálu a prvotřídních námořníků, neboť právě ve čtyřech potopených letadlových lodích sloužil výkvět japonského námořnictva a námořního letectva. Američané ztratily 109 palubních letadel, 38 letounů z pozemních základen (což je tedy, dle Hubáčka celkem 147 letadel. Zde je oproti profesoru Love rozdíl, viz výše -/ 132 letadel z lodí i pozemních letišť/ - tedy 147 – 132 = 15 letadel) a 307 letců a námořníků, japonské ztráty činily 332 letounů (zde upozorňuji na rozdílnost ztrát letadel. Japonští historici uvádějí ztrátu 332 letadel, ale profesor Love 275. Podle Wikipedie jsou ztráty: 248 letadel[5] +8 hydroplánů[5] - tedy 256 letadel, viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Midway
Zde byla mnou provedena dodatečná oprava) a 307 letců a námořníků, japonské ztráty činily 332 letounů (číslo u letounů je stejné jako u japonských historiků – je tedy staršího data a zřejmě od Morisona, od kterého také čerpali Japonci) a 3 500 mužů (toto číslo ztrát japonských mužů je stejné, jako u profesora Love). Šlo o první velkou porážku Japonska na moři za posledních 350 let od doby, kdy Korejec Ji-Sun-sin rozprášil japonské loďstvo koncem 16. století.“


Miloš Hubáček pak ještě na str. 482., hledá příčiny těžké porážky ve hlubokých pochybeních, kterých se k přípravě operace R (MI), tedy přípravě operace Bitvy u Midwaye, ale i v samotném průběhu této operace dopustili nejen japonští admirálové. Chybu hledá především, samozřejmě, na prvním místě ve vrchním veliteli Spojeného loďstva admirálu Isoroku Jamamotovi (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je admirál Jamamoto, foto je volně přístupné na několika webech). Byl to samotný Jamamoto, který celou svou strategii bitvy u atolu Midway založil na momentu překvapení a na přesvědčení, že Američané nebudou schopni klást zdrcující převaze japonské námořní moci nějaký významnější odpor. Dle hodnocení Hubáčka k takovému myšlení přispěl snadný úspěch v Pearl Harboru, který prý ovlivnil nejen Jamamota, ale i uvažování ostatních japonských velitelů, kteří se nějakým způsobem bitvy účastnili. U Miloše Hubáčka je již patrné, že svou knihu psal později než japonští historici (vydala Panorama, Nakladatelství a vydavatelství v roce 1990 jako svou 4 719 publikaci), neboť již věděl, o prolomení japonského kódu JN-25, viz následující slova o tom, co Japonci nevěděli, cituji:

„Co už vůbec nepředpokládali (myšleno Japonci), byla schopnost Američanů rozluštit a číst japonské depeše, které potom admirálu Nimitzovi poskytli včasný a přesný obraz o úmyslech, síle a pohybu protivníka. Nimitz ve své zprávě pro Washington z 28. června 1942 napsal: ‚Kdybychom neměli včasné informace o pohybu Japonců a kdybychom byli zastiženi v situaci, kdy naše letadlové lodi zůstaly rozptýleny, Bitva u Midwaye by skončila jinak.‘“

Potom si i Miloš Hubáček zahraje na kdyby, když píše, že i za situace kdy Američané měli přesné zprávy o přípravě operace „R“ (MI), tedy, že Japonci připravují Bitvu u Midwaye, se mohli Japonci přece jenom vyhnout katastrofální porážce, to však, kdyby věnovali daleko větší pozornost „získání informací od nepřítele“. Následně pak již píše konkrétně, cituji:

„Operace ‚K‘, která měla Jamamota informovat o situaci v Pearl Harboru, byla zapomenuta ve chvíli, kdy velké létací čluny Emily (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek Kawanishi_H8K1_Emily, označovaný jako typ 2, foto je volně přístupné na několika webech a muselo být zmenšeno.) nemohly doplnit palivo u Francouzských fregatních mělčin. Jiná cesta, jak ověřit, co se děje na pearlharborské základně Tichomořského loďstva, vůbec nebyla zvažována. Stejně pochybné se ukázalo i využití japonských ponorek. Byly rozmístěny v důležitých prostorách příliš pozdě a Fletcherovy a Spruanceovy lodi plující k Midwayi unikly jejich pozornosti. Nagumo v rozhodujících chvílích, kdy nebylo možno nic ponechat náhodě, nezajistil dostatečný letecký průzkum, jinak by musel americké uskupení objevit daleko dříve, než se stalo. Navíc, když už bylo nakonec objeveno, nepostaral se o co nejrychlejší získání přesných zpráv o jeho síle a složení. Tím se zbavil možnosti udeřit jako první a na všechny tři americké letadlové lodi současně, čímž by asi konečný výsledek střetnutí zcela změnil.“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 369.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 372.

I Miloš Hubáček, ze svých několika historických pramenů, které při psaní knihy Pacifik v plamenech, tehdy používal, nezapomíná na to, co v nich tehdy četl. Všechny prameny, a to jak japonští historici, tak i Morison Samuel Elliot, ve své knize – History of United States Naval Operations in World War II. Vol. 2, 4. Boston 1968., česky pak Historie námořních operací Spojených států ve druhé světové válce. Sv. 2, 4. Boston 1968., nezapomíná na „Nagumovo váhání“, když na str. 484., a další, o admirálu píše, cituji:

„Nagumovo váhání v době, kdy naopak bylo nutno bez ztráty minuty nepřítele napadnout, představovalo konečný hřebík do rakve japonských nadějí. Poté, co časně ráno 4. června odstartovala první vlna letounů proti Midwayi, zůstalo Nagumovi na palubách (a v podpalubí) letadlových lodí 93 letadel, připravených a vyzbrojených k napadení námořních cílů. Když obdržel zprávu, že bombardování Midwaye je třeba opakovat, začal je přezbrojovat k útoku na pozemní cíle a v tom okamžiku došla první informace o přítomnosti amerických lodí. Řada letounů stále ještě zůstávala vybavena pro útok proti námořním cílům, a ty měly odstartovat okamžitě, tak jak to žádal admirál Jamaguči (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým je popisek_viceadmiral_Tamon_Yamauchi, foto je majetkem Japanese NAVY, bylo zvětšeno). Nestalo se.
Přehnaná sebedůvěra ve vlastní síly a jejich předurčenost k vítězství vedla k dalším chybným rozhodnutím se závažnými následky a z nich nejdůležitější bylo rozptýlení Jamamotových sil od Aleut po Midway. Čtyři lehké letadlové lodi, které společně představovaly bojový potenciál dvou těžkých, se tak v kritickou dobu ocitly příliš vzdáleny od místa bitvy a nemohly zasáhnout. Jak jinak by se situace vyvinula, kdyby je Jamamoto mohl okamžitě nasadit proti Fletcherovui a Spruanceovi i tehdy, když Akagi, Kaga i Sorjú (zde viz foto z letadla

Obrázek

, pod kterým byl popisek, Kaga, Akagi a Sórjú, po útoku amerických střemhlavých bombardérů v bitvě u Midway, foto je volně na několika webech, zde bylo foto zmenšeno.) a nakonec i Hirjů (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, Midway, letadlová loď Hirjú hoří, foto je volně na několika webech dostupné. Patrný je pak zásah do přední části lodi.) byly v plamenech. Stejný pocit sebedůvěry způsobil, že další těžká letadlová loď Zuikaku, která prakticky neporušená připlula do Japonska 20. května, nebyla v rámci midwayské operace vůbec nasazena se zdůvodněním, že není možno rychle nahradit osádky letounů ztracených v bitvě v Korálovém moři zejména proto, že není dostatek času k potřebnému výcviku. Tyto námitky neobstojí při srovnání s postupem Američanů, kteří Yorktown, jenž dorazil do Pearl Harboru 27. května s poškozením, jehož oprava byla odhadována na tři měsíce, dokázali nasazením čtrnácti set mužů pracujícím ve dne v noci opravit tak, že již 31. května vyplul k Midwayi. Palubní osádky bez váhání doplnili letci, kteří se nikdy předtím neúčastnili námořních bojů.“

Další japonský nezdar, i když jak říká Hubáček „ne rozhodujícím způsobem“, také přispěl ke skutečnosti, která bitvu ovlivnila, byl ten, že „japonské lodi nebyly vybaveny radarem“. Protikladem zde je, že Američané o japonských letounech věděli dříve. Kdežto Japonci se o příletu amerických letadel dozvídali až z výkřiku hlídek na lodích, což bylo většinou pozdě. Je jisté, že tak Japonci ztráceli drahocenné minuty v boji o informace. Miloš Hubáček pak pokračuje na str. 485., a poukazuje také na některé slabiny Američanů a doslova říká, cituji:

„Ani americký letecký průzkum nebyl na žádoucí úrovni, což způsobilo, že po vyřazení čtyř japonských letadlových lodí a zlikvidování hrozby palubních letadel se z dalších Jamamotových plavidel podařilo potopit jen těžký křižník Mikuma (zde viz ilustrační foto

Obrázek

, na kterém je poničená bitevní loď Mikuma, dne 6 června 1942. Foto bylo zvětšeno, a je volně na několika webech.). Daleko závažnější bylo ale zjištění, že Yorktown (zde viz ještě ilustrační foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek: USS Yorktown_midway_6_june_1942, foto je majetkem článku, viz tento odkaz:
https://www.worldwarphotos.info/gallery ... ay-6-june/
), byl s velkou pravděpodobností ztracen vinou chybné organizace záchranných prací. Stejně nepříjemné poznání, jako již několikrát předtím, přineslo srovnání kvality japonských a amerických letounů. Stíhačky Zero svým výkonem daleko předčily kterýkoli typ amerických nasazených stíhaček (zde lze zcela nesouhlasit s Milošem Hubáčkem, neboť letouny Wildcat F4F-4 byly velice výborné). A střemhlavé bombardéry Val a torpédové letouny Kate se mohly směle řadit k nejdokonalejším letadlům tohoto druhu na světě (ani tady nelze zcela s českým historickým spisovatelem Hubáčkem souhlasit).“

V dalším se pak český historik na str. 485., a 486., vyjadřuje ke kvalitám amerických admirálů a velitelů a chválí je za rozhodnost a prozíravost v době, kdy v kritických hodinách spočíval v jejich rukách osud Tichomořského loďstva. O admirálu Nimitzovi píše, že nalezl odvahu stáhnout lodi z jižního Pacifiku, „kde jejich přítomnost hrála nezanedbatelnou roli a vrhnout je proti nepříteli, o kterém věděl, že je daleko silnější.“ Přiznává vysoké kvality admirálu Spruanceovi, který po Midway patřil mezi nejvýznamnější americké námořní velitele. Doslova o Spruanceovi na str. 486., říká, cituji:

„Po dvakrát, díky chladnému a přesnému uvažování, unikl z léčky, kterou mu Jamamoto nastražil: poprvé dne 4. června večer, když se rozhodl ustoupit na východ a vyhnout se nočnímu střetnutí s daleko silnějším nepřítelem, a podruhé v pozdním odpoledni dva dny na to. O této události později pravil:
‚Když 6. června končil den, měli jsme nedostatek paliva a já měl pocit, snad intuici, že jsme při postupu na západ pokoušeli štěstí až na samu hranici našich možností´.“


Po té již následoval rozkaz od admirála Spruanceho, který říkal, že se jeho svaz vrátí na svou základnu, a těžká děla Jamamotových bitevních lodí, jakož i bombardéry, které byly také připraveny na svých vzletových drahách na ostrově Wake, se svých kořistí nedočkaly. Miloš Hubáček pak na str. 486., a 487., pokračuje ve svém hodnocení slovy, cituji:

„Krátce po skončení midwayské operace se kontraadmirál Spruance stal Nimitzovým náčelníkem štábu. Až později se opět vrátil na moře jako velitel 5. loďstva a řídil obsazení Gilbertových ostrovů, vylodění na Marshallových ostrovech, obsazení Saipanu, Guamu a Tinianu.
V roce 1948 odešel do výslužby.“

Tolik tedy o admirálu Spruanceovi (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je admirál Raymond Spruance, foto je volně přístupné na několika webech, a nyní zpět k japonským admirálům, kteří v Bitvě u Midway sehráli největší a nejosudovější roli, k Nagumovi a Jamamotovi, o kterých pak dál český historik píše, cituji:

„Admirálové Jamamoto a Nagumo, kteří sehráli v midwayském střetnutí klíčové role na japonské straně, zahynuli dřív, než válka skončila. Ani neúspěch u Midwaye neotřásl neomezenou důvěrou, které Jamamoto v japonském vojenském námořnictvu požíval, ani neohrozil jeho významnou funkci v čele Spojeného loďstva. Na tomto místě setrval až do chvíle, kdy v průběhu inspekční cesty po základnách na Šalamounových ostrovech se bombardér, na jehož palubě se nalézal, zřítil v plamenech do džungle ostrova Bougainville.
Američanům se podařilo rozšifrovat rádiovou depeši, která oznamovala dobu a trasu jeho letu. Šestnáct stíhaček startujících z Guadalcanalu (jednalo se o stíhačky Lockheed P-38 Lighting zde viz: Wikipedii:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lockheed_P-38_Lightning
, a zde je pak také jeden z příběhů:
https://historicaleye.com/WorldWar2/who-killed-yamamoto
) pod vedením majora Mitchella v 9 hodin 33 minut ráno 18. dubna 1943 napadlo dva bombardéry, z nichž v jednom cestoval Jamamoto. Šest doprovodných stíhaček Zero nedokázalo pohromu odvrátit. Jamamotův bombardér zasažený naplno palbou 20mm palubního kanonu a 12,7mm kulometů stíhačky poručíka Thomase G. Lanphiera zachvátily plameny, stal se neovladatelným a po pádu do džungle explodoval. Nikdo na jeho palubě nepřežil. Admirál Čúiči Nagumo zemřel v létě roku 1944 na ostrově Saipan v souostroví Mariany. Před postupujícími americkými invazními jednotkami se uchýlil i se svým štábem do skalní sluje a tam spáchal sebevraždu.“

V dalším textu svého hodnocení Bitvy u Midway, v její poslední části, také Miloš Hubáček, připomene, i když tak trochu jinými slovy, že tato bitva „sice neznamenala zlomení japonské námořní moci v Tichomoří, ale stala se mezníkem – od této chvíle ztratilo Japonsko strategickou iniciativu na moři a přešlo do ofenzívy“. Zároveň pak hned, na str. 487., své knihy dodává, že Japonsko muselo své plány na obsazení souostroví Fidži, Nové Kaledonie a Nového Zélandu odložit, a poté už nikdy nebyly uskutečněny. Pokračuje pak akademickými slovy o agresívních tokijských militaristech, a pak spěje, mnoha větami, ke konci hodnocení, a to těmito slovy, cituji:

„Agresivní tokijští militaristé brzy nato ke svému zděšení pochopili, že přecenili své síly a že nastává ústup ze slávy. Ještě po tři roky duněla děla na dálněvýchodních bojištích, na tichomořských ostrovech a na hladině obrovitého oceánu. Iniciativu získanou u Midwaye si Američané již nedali vyrvat a krok za krokem drtili námořní moc japonského císařství.
Stále ale ještě tokijským generálům zůstávaly mocné pozemní síly, které kladly houževnatý odpor. Až když po porážce nepřítele číslo jedna, nacistického Německa, dne 9. srpna 1945 sovětská vojska překročila na široké frontě hranice Mandžuska v Přímoří, v oblasti Chabarovska a v Zabajkalí, nastal konečný soumrak japonské válečné moci. Tím padly i poslední plány fanatických tokijských vojenských pohlavárů, kteří vážně uvažovali o tom, že po obsazení japonských ostrovů spojeneckými vojsky přesídlí i s císařem do severovýchodní Číny a budou pokračovat ve válce (není bez zajímavosti, že Miloš Hubáček nikde nepřipomněl svržení atomových pum na Hirošimu a Nagasaki…!Jo doba psaní těchto vět byla poplatna režimu…!).
Dne 28. srpna 1945 se na území Japonska vylodila první skupina spojeneckých okupačních vojsk a do Tokijské zátoky vplulo spojenecké loďstvo. Dne 2. září byl na palubě americké bitevní lodi Missouri, kotvící v Tokijské zátoce s děly namířenými symbolicky na Tokio, podepsán akt o bezpodmínečné kapitulaci Japonska. Krvavá válka v Tichomoří, která začala 7. prosince 1941 útokem palubních letounů Nagumových lodí na Pearl Harbor, skončila.“

Tolik tedy hodnocení Bitvy u Midwaye, psané český historikem Milošem Hubáčkem.


Použité podklady:


Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavý ostrov Guadalcanal 1942-1943. Dalibor Vácha, 2018.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston, editor.
Rozhodující dramatická bitva v Pacifiku o ostrov Guadalcanal, Praha – Plzeň 2001., Hoyt, Edwin P.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Aleutské ostrovy (pátý díl), Edwin P. Hoyt.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=360
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“