Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 303.

Moderátoři: jarl, michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 303.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 303.
Zde viz foto náčrtu

Obrázek

, Bitvy u ostrova Midway_1, dne 4. června 1942, od 4 hodin do 10 hodin 30minut, jako prvá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných náčrtů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen. V předchozím Č 302., jsme, v podání japonských historiků, kteří tam tehdy byli, Micuo Fučidy a Masatake Okumiyae, zjistili pohled nepřátelské strany, ale již s historickými vědomostmi z 50. let 20. století obou stran, o plánování a dokonce cestě japonského úderného konvoje do Bitvy u ostrova Midway (zde pak je ještě foto

Obrázek

, kde je Bitva u Midway_2, s vývojem událostí 4. června od 10 hodin 30 minut, až do 6. června 1942 do 00,00 hodin, tedy druhá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných nákresů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen.). Nyní si tedy dáme sice stejné, ale ryze americké, či anglofoní, historické putování do prvních výstřelů, v Bitvě u ostrova Midway, a to v nejnovějším článku pana profesora Love (rok 2005). Opět uvidíme, že základní historická fakta jsou stejná, nebo podobná, jen pohled je z té které strany, stejně jako zájmová oblast byla buď preferována z té japonské, nebo jako zde, bude preferovaná z té americké. Potřebné informace o tom, kdo co věděl před bitvou, nám samozřejmě – v roce 2005 – podává pan profesor mnohem lepší, a to na str. 92. až 95. Kniha – Průvodce válkou v Pacifiku, má ještě celý název s přídomkem – Od Pearl Harboru po Hirošimu. Kniha Průvodce válkou v Pacifiku, od Pearl Harboru po Hirošimu je z anglického originálu The Pacific War Campanion: From Pearl Harbor to Hiroshima, přeložena panem Janem Krejčím a v angličtině vyšla v roce 2005, u nás byla vydána B4U Publishing s.ro., v roce 2013, cituji tedy nejprve ze str. 92:

„Jamamotův (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je admirál Jamamoto, foto je volně přístupné na několika webech.) původní plán předpokládal, že po zajištění obranné linie Barmy na západě přes Novou Guineu a Bismarckovo moře na jihu ke Gilbertovým ostrovům na východě začne s pronikáním na jih a ohrozí námořní dopravní linky mezi Austrálií a Spojenými státy. I nadále byl přesvědčen o nezbytnosti odvážných akcí, protože nebyla ´žádná šance dosáhnout vítězství běžnými námořními operacemi´ (historickým podkladem je zde Morley. Japan´s Road to the Pacific War. S.287. Jak podobné, že při plánování námořních akcí japonské štáby - formulování námořní strategie pro druhou fázi války od Spojeného loďstva - věděli, že po Pearl Harboru už budou Američané připraveni – moment překvapení je pryč - a udělají vše, aby jen neprohrávali.). A tak se rozhodl, že před tažením do jižního Pacifiku nejdříve provede v polovině května riskantní útok ve východním Tichomoří. Naplánoval jej v dubnu s cílem ukončit Kingovy nájezdové akce. Tváří v tvář obrovské Jamamotově prestiži, která byla důsledkem všeobecně mylné interpretace operace Pearl Harbor, se japonský generální štáb námořnictva bránil operaci Midway s kódovým označením MI až do náletu na Tokio. Ten uvrhl nejvyšší velení do hanby, protože ohrozil císaře. To ´ukončilo debatu /…/ zda zaútočit na Midway´ (historický podklad zde je – Cressman, R. J. To Retrieve our Inital Disaster. Naval History. Léto 1992, roč. 6, č. 2 S. 14.).
Jamamoto, jehož strategické názory odrážely ponurý národní fatalismus, si nezodpovědně pohrával s národní bezpečností. ´Nemáme jinou volbu než si vynutit rozhodující námořní střet´, sdělil Generálnímu štábu námořnictva. ´Budeme-li z toho vycházet a půjdeme ke dnu Pacifiku v dvojnásobné sebevraždě, bude po nějakou dobu na otevřeném moři mír´ (Morley. Japan´s Road to the Pacifik War. S. 287. ).
Šlo o výrazně sebezničující postoj, zejména ve srovnání s Jamamotovým chladně uvažujícím nesentimentálním protivníkem admirálem Ernestem J. Kingem (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je admirál Ernest J. King, foto je volně přístupné na několika webech, byla upravena velikost fota). Toho jeden z jeho obdivovatelů kdysi popsal jako ´dokonalý lidský stroj´(Více o výjimečné osobnosti admirála Kinga: Love, Robert Ernest Joseph King. In: Love /ed./. The Chiefs of Naval Operations. S. 140. King se zřejmě nestaral o to, jestli je oblíbený, a velmi se snažil, aby osobní vztahy neovlivnily jeho úsudek. Například i přes dlouhou zahořklou profesionální rivalitu a vzájemnou nedůvěru si počátkem roku 1942 zvolil za svého zástupce ve funkci operačního náčelníka námořnictva /Vice Chief of Naval Operations/ admirála Fredericka Horna, a to pro jeho výjimečné schopnosti. Kingův náčelník štábu admirál Charles M. Cooke, který svého šéfa z doby války velmi obdivoval, připouštěl, že to byl ´divný pták´.). Byla tu také otázka, kterou se ani japonský generální štáb námořnictva ani velitelství Spojeného loďstva neobtěžovaly si položit před zahájením další velké námořní operace, totiž proč se americké letadlové lodě tak nečekaně objevily v Korálovém moři.“

V dalším pak profesor Love vyzdvihuje historický fakt a připomíná, že Japonsko mělo velké nedostatky v rádiové komunikaci, což vlastně umožnilo „kryptologům amerického námořnictva“ předat na počátku května 1942, části z Jamamotova plánu admirálům Kingovi a Nimitzovi. Jednalo se o dobu, kdy admirál Nimitz, opakoval, a to stále častěji pokusy, jak zrušit strategii „blokování a nájezdů“ a chtěl soustředit letadlové lodi na linii obrany – Havajské ostrovy-Midway. A tehdy pak, 5. května, došel admirál King k závěru, že japonská velká ofenzíva začala. Domníval se ale, že Jamamoto obnovuje tažení proti základnám v jižním Pacifiku (směr Austrálie), a možná podezíral Nimitze, „že jen interpretuje chabé zpravodajské údaje tak, aby podpořily jeho konzervativní strategické instinkty“.

„Tato debata vyvrcholila 16. května, když Nimitz (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, admirál Chester W. Nimitz, foto pochází z amerického námořního archivu.) zrušil plánovaný nájezd Halseyho operačního svazu (TF 16) bez Kingova souhlasu a nařídil mu, aby se Enterprise (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek USS_Enterprise_April_1939_foto bylo volně na několika webech, muselo být několikrát zmenšeno.) vrátila do Pearl Harboru. King se zdržel komentářů do 17. května, kdy se přiklonil ke svému veliteli loďstva. Bral na sebe obrovské vojenské a politické riziko. Pokud Spojené loďstvo znovu vypluje do Korálového moře, nesetká se s odporem a pak zaútočí na základny v jižním Pacifiku, Austrálie bude izolovaná a zranitelná (Spojené státy převzaly zodpovědnost za obranu Austrálie, což byl důležitý politický závazek, ale tři divize australské armády bojovaly s britskou 8. armádou v Západní poušti a bránily postupu vojsk Osy v Libyi, ohrožující základnu Středomořského loďstva v Alexandrii a Suezský kanál.
Gymnast – první plán Spojenců, který byl výsledkem strategie ´Evropa první ´, předpokládal vylodění několika divizí americké armády v severní Africe /plán se pak uskutečnil v jiné podobě pod názvem ´Torch´/, které vedlo ke snížení tlaku na jednotky bránící Egypt. I když byl tento plán opuštěn a Britové souhlasili s americkým plánem na invazi přes La Manche do severozápadní Francie /´v červnu 1944 – Overlord/, tedy se záměrem, který King, hlasitě podporoval, dělala admirálovi starosti zranitelnost Austrálie při možných útocích japonského námořnictva. Mohla by vést ke stažení australské armády z Egypta a k nevyhnutelnému požadavku Britů, aby Spojené státy toto stažení kompenzovaly zahájením operace Gymnast, nebo přesunem svých divizí do Egypta. Proti oběma řešením se King stavěl stejně ostře jako generál Marshall.).“
Výklad pana profesora Love o tom co štáb admirála Jamamota, štáb Spojeného loďstva sledoval strategií plánu „MI“, tedy Midway, je stejný jako u ostatních historiků. Ano sledoval dva cíle:

1. „Primární bylo obsadit atol Midway a přeměnit ho na základnu pro další útok na Havaj. Jamamoto předpokládal, že Nimitz zareaguje vysláním zbývajících letadlových lodí do vod kolem Midwaye. Chystal se, že je tam přemůže s mobilním svazem, jejž tvořily letadlové lodě a hlavní svaz sedmi těžkých a dvou lehkých křižníků.
2. Druhým cílem bylo zřízení základen na Aleutách, čímž by Jamamoto zabránil letectvu Armády Spojených států amerických provádět strategické bombardování vlastních japonských ostrovů přes severní Pacifik.“
A hned dělá výčet lodí, jež Japonci ke svému plánu, ke svým dvěma operacím v rámci „MI“, jak doufali jasným a uskutečnitelným, připravili:

„K oběma operacím shromáždili Japonci v květnu (1942) 165 lodí, největší loďstvo, jaké kdy brázdilo Pacifik. Severní svaz, jemuž velel viceadmirál Boširó Hósógayja (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_admiral_Boshiro_Hosogaya, foto pochází z Wikipedie, bylo několikrát zvětšeno.), se skládal z lehké letadlové lodě, sedmi křižníků a dopravních lodí. Vyplul k Aleutám s úkolem zřídit základny na ostrovech Attu a Kiska, předtím však měl zaútočit na americkou základnu v Dutch Harboru na ostrově Unalaska. Tento útok měl odvést Nimitzovu pozornost od hlavního útoku na linii Havaj-Midway. Jamamoto rozdělil Spojené loďstvo na hlavní eskadru, tvořenou lehkou letadlovou lodí, sedmi bitevními loděmi a čtyřmi křižníky, a na mobilní svaz. Ten sestával z 1. letadlové divize s letadlovými loděmi Akagi (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je japonská letadlová loď Akagi v roce 1939, foto je na mnoha webech volně.), Hirjú, Kaga a Sorjú a jejich doprovodným krytím a z okupačních sil viceadmirála Nobutoke Kondóa, skládajících se ze dvou bitevních lodí, dvou mateřských lodí pro hydroplány, sedmi křižníků a 29 torpédoborců. Jejich úkolem bylo doprovodit dvanáct dopravních lodí s pěti tisíci vojáky na palubách. Odloučená ponorková skupina osmnácti ponorek třídy I se rozmístila kolem Francouzských fregatních mělčin mezi ostrovem Midway a Havajskými ostrovy s úkolem hlásit pohyby Tichomořského loďstva na západ a útočit na příležitostné cíle.“

Pan profesor Love pak na str. 94., svého článku o Bitvě v Korálovém moři a Bitvě u ostrova Midway provádí kritiku japonské strategie, když řekne, že „měla řadu nedostatků“ a ihned dává svou studii nedostatků, kterou raději také cituji:

„Japonské loďstvo nemohlo rozumně předpokládat, že udrží Midway nebo že z rozjezdových drah na ostrově budou startovat jeho letadla, když výškové bombardování létajících pevností B-17 americké 7. letecké armády z Havajských ostrovů mohlo tak exponované místo bez námahy srovnat se zemí. Jamamotova víra, že se jeho letadlovým lodím opět podaří dostat se nepozorovaně k Havajským ostrovům – nyní chráněných neustálými letadlovými dálkovými hlídkami, radary včasného varování a obrovskou koncentrací pozemních stíhaček a stíhacích bombardérů, svědčí nejen o špatném stavu japonských zpravodajských služeb, ale také o admirálově neschopnosti provést logickou strategickou analýzu (historickým podkladem pro slova profesora Love, zde je: LeCompte, Malcolm A. Radar and the Air Battles of Midway – volně přeloženo – Radar a letecké bitvy u ostrova Midway. Naval History. Léto 1992, roč. 6, č. 3. S. 28-32.).“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 303.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 304.

Pan profesor Love pak polemizuje s tím, že Jamamoto se svým štábem Spojeného loďstva, musel v dané době uvažovat velice špatně, neboť vyslání Severního svazu a tím vlastně i oslabení Hlavních japonských sil pro útok na Midway, nemohli přeci Američané považovat za ten hlavní útok. Nemohli přeci uvažovat tak, že by Nimitz poslal své hlavní síly bránit Aleuty, a že nechá Austrálii a Havaj bez ochrany a napospas Japoncům? A hned pokračuje další kritikou, aby vše řečené dokazoval, když na str. 94., píše, cituji:

„Jamamotova schopnost organizace na taktické úrovni byla stejně mizivá. Na moře vyrazil na superbitevní lodi Jamato (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, přeloženo, Japonská loď YAMATO, Jamato, říjen 1941, foto je volně přístupné na několika webech, a byla zde upravena jen velikost fota.), s hlavní částí loďstva s úmyslem osobně řídit operace, ale pak nechal mezi hlavními silami a mobilním svazem mezeru 740 kilometrů (400 mil). Vzhledem k nutnosti rádiového klidu to znamenalo, že rozkazy bude moct vydávat až po započetí boje (tohle přeci kritizují všichni historici, včetně toho, že kvůli rádiovému klidu nebyly ani předávány důležité depeše o množství zpráv a další, co se mohlo lépe vyhodnocovat – má poznámka). Vzdálení hlavní části loďstva od mobilního svazu také připravilo letadlové lodě o dostatečnou a velmi působivou protileteckou ochranu. A konečně, japonské zpravodajské služby trpěly velmi primitivními představami o způsobu vydávání bojových rozkazů v amerických ozbrojených složkách. Kromě jiných chyb se také dopustily výrazného podcenění nebezpečí, které pro Japonce představovala letecká základna námořnictva Spojených států amerických NAS Midway a bombardéry B-17 (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, Boening B-17E_1941., foto je volně přístupné na několika webech) z Havaje.“

V dalším pak, jako patriot Ameriky, potvrzuje profesor Love, správná jednání tehdejších vyšších velitelů US NAVY, Kinga a Nimitze, když doslova pak píše i takřka o budoucnosti (Bitva u Filipín 1944), pouští svou fantazii o nejméně jeden (1943) a i až dva roky dopředu, když ve své úvaze uvádí, cituji:

„Kingovy rozkazy Nimitzovi pro vedení bitvy vycházely z bystré rozvahy o síle nepřítele. Měl v úmyslu porazit Japonsko na tichomořském válčišti mohutnými obojživelnými průniky, vedenými flotilami těžkých letadlových a rychlých bitevních lodí dosud nevídané velikosti a síly. Avšak 24 letadlových lodí třídy Esssex a 12 bitevních lodí třídy South Dakota a Iowa mělo začít doplňovat Tichomořské loďstvo až v polovině roku 1943 (svou poznámkou jsem chtěl říct, že právě toto velké množství letadlových lodí a bitevních lodí, pak v Bitvě a při vylodění u Leyte, Filipíny, skutečně, v největší námořní bitvě všech dob, Japonce porazilo, i když to vše nebylo jen jednoduché – takže zde pan profesor Love pustil svou fantazii o rok /1943/ a dva /1944 – Filipíny/ dopředu – má poznámka).
Do té doby se King držel ´defenzívně-ofenzivního´ přístupu, který s sebou nesl velké nebezpečí pro letadlové lodě, jež měl na vodě. Přestože je pro strategickou protiofenzívu nepotřeboval, dokud se rozjede naplno, neznamenalo to, že jsou zcela postradatelné. King nařídil: ´Je nutné za všech okolností používat taktiku postupného vyčerpávání a naše letadlové lodě a křižníky nesmí být vystaveny zbytečnému nebezpečí´ (historickým podkladem zde je: Parnge, G., Goldsein, D. M. a Dilon, K. V. Miracle a Midway volně přeloženo - Zázrak na půl cesty Midway. S. 103.)“

Admirál Nimitz pak své lodě poslal zpět na moře po 28. květnu 1942. A aby se srovnal i s faktem, o kterém věděl ze zpravodajských kanálů, že není tím nejhlavnějším, tedy japonský útok směr sever, směr Aleuty (pan profesor jí nazývá někdy „diverzní akce Aleuty“, většina historiků psala zastírací manévr, klamný manévr a další – má poznámka), „nařídil kontraadmirálu Robertu Theobaldovi vzít operační svaz křižníků a torpédoborců, asi třetinu Tichomořského loďstva, a odplout s ním do severního Pacifiku s úkolem bránit Dutch Harbor a vlákat do pasti Hósógajův Severní svaz. Operační svaz admirála Williama Pye, jenž se skládal z eskortní letadlové lodě Long Island a starých bitevních lodí, dostal rozkaz zaujmout pro každý případ pozici mezi San Franciskem a Havajskými ostrovy.“ Na rozkaz admirála Kinga pak posílil admirál Nimitz leteckou základnu NAS Midway a zároveň zařídil, aby dálkové bombardéry americké 7. letecké armády (již řečené B-17) poskytly, na požádání loďstvu leteckou podporu. A nyní již skutečně jedeme do bitvy u Midway, tak jak vše podává, na str. 95., pan profesor Love, cituji:

„Kontradmirál Raymond Spruance, jenž vystřídal Halseyho vyplul se svým operačním svazem TF 16 s Enterprise a Hornetem (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek USS_Hornet_28CV_829_Doolittle_Raid_on_18_april_1942, foto je volně na několika webech) na moře 28. května 1942. Yorktown (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_USS_Yorktown_CV_5_Coral_Sea_Korálové_moře_april_1942, foto je volně přístupné na několika webech a muselo být několikrát zmenšeno.) už byl dostatečně záplatován, takže Fletcher s TF 17 mohl vyrazit 30. května. Padesát lodí se hnalo po rovnoběžných trasách na severozápad a všechny se vyhnuly japonským ponorkám, které zaujaly stanoviště u Francouzských fregatních mělčin až 1. června (celé to bylo již detailně probráno u stejného od obou japonských historiků – má poznámka). Tichomořské loďstvo se pak shromáždilo 2. června ve vzdálenosti 600 kilometrů (325 mil) severovýchodně od ostrova Midway. Bylo zde osm křižníků, patnáct torpédoborců a tři letadlové lodě s 221 letadly na palubě, z toho 79 stíhaček Wildcat (zde viz foto

Obrázek


, pod kterým byl popisek – Grumman_F4F_4_Wildcat, foto je majetkem archivu US Navy, pro Palbu byla upravena velikost fota. Foto bylo na několika webech), 101 střemhlavých bombardérů Dauntless (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_Douglas_SBD_2_Dauntless, dál pak přeloženo volně - na letadlové lodi USS Enterprise v říjnu 1941, foto je volně přístupné na několika webech, bylo zde několikrát zmenšeno.) a 41 torpédových letadel Devastator (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_Douglas_TBD_1_Devastator, foto je volně přístupné na několika webech, foto muselo být zmenšeno.). Nimitzovým záměrem bylo vytvořit ´nůžkovou strategii´ tím, že na japonské lodě zaútočí letadla z pozemních základen na Midway a z druhé strany je přepadnou letadla z lodí operačního svazu. A ´překvapení mělo rozhodnout´, jak vzpomíná kapitán Joseph Worthington, velitel doprovodného torpédoborce Benham, ´protože jsme byli přesvědčeni, že Japonci o našich letadlových lodích nevědí ´ (historickým podkladem je zde: Worthington, J. Destroyer at Midway. Naval History. Roč. 6, č. 2. S. 19.). Jamamota ani nenapadlo, že nájezd Severního svazu na Dutch Harbor 3. června není pro Nimitze překvapením. Letouny admirála Hósógaji se další den vrátily a jeho lodě vysadily vojáky 6. června na ostrov Kiska a 7. června na Attu. Hósójagovy přesuny vyvedly z konceptu admirála Theobalta, kterému neúspěšná snaha ubránit Aleuty plná omylů vynesla přezdívku ´Fuzzy´ (Zmatkař). Diverzní útok v severním Pacifiku namísto odpoutání Nimitzovy pozornosti od Midwaye pouze zmenšil síly, kterými Japonci disponovali při hlavním úderu.“

Tolik tedy před prvými údery obou stran u ostrova Midway, do rána 4. června 1942, od profesora Love. A nyní se opět podívejme k českému historiku Miloši Hubáčkovi, který ve své subkapitole – 5. Midway, knihy – Pacifik v plamenech, na stránkách 324., až 376., hovoří s nejvíce podrobnostmi, oproti předchozím historikům, o cestě až k 4. červnu 1942, kdy vzlétly, před samotnými boji, prvé průzkumné letouny a také již japonské útočné svazy k útoku proti ostrovu Midway. U pana Miloše Hubáčka už nebudu uvádět všechna jeho historická pojednání, která byla již dvakrát řečena, ale budu se povětšinou zabývat těmi, která buď již ověřená fakta rozšiřují, nebo uvádějí ta historická fakta, která jsme zde, od profesora Love a japonských historiků Micuo Fučidy a Masatake Okumiyae, nezaznamenali.
Miloš Hubáček podobnými slovy, jako obě strany historiků oznamuje úspěchy „prvé fáze“ japonských útoků do konce ledna až dubna 1942, ve vějířovitém postupu Japonců, po Pearl Harboru, v Tichomoří a v Asii. Hovoří pak na str. 324. a 325., své knihy o jediném jasnozřivém Jamamotovi, který chtěl, ve své, takřka jen své a svého štábu Spojeného loďstva, v tzv. „druhé fázi“ útoků do Pacifiku, po lednu až dubnu 1942, donutit Spojence, z nich pak zvláště US NAVY, ale i loďstvo Velké Británie, většinově však soupeře USA, kterému se japonským loďstvem, nepodařilo, v Pearl Harboru, zničit jeho letadlové lodě, a ani jí donutit k jednoznačné bitvě. Bitvě bitev, ve které by „přeci Japonsko zvítězilo a stalo by se pánem v Tichomoří, s cílem postupného ovládnutí světa“. Ocituji jeho odstavec, poslední odstavec, než nám poskytne velice hezky popsané ostrůvky Midway, které ve skutečnosti jsou dva – Písečný ostrov a Východní ostrov (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je atol Midway, který se skládá z - Sandy Islands, Písečný ostrov - vlevo, a Eastern Islands, Východní ostrov - vpravo, foto je volně přístupné na několika webech, zde bylo zmenšeno.). Zároveň, což u prvých dvou historických pojednání nebylo, Miloš Hubáček vysvětlí, jak se USA dostalo k ostrůvkům Midway, které neměly stálé obyvatelstvo a jak se postupně ostrovy měnili, z poštovní zastávky v námořní vojenskou základnu, a to v průběhu desítek let. Pojďme tedy nejprve k poslednímu odstavci Miloše Hubáčka kde ukončuje již mnou zde řečené úvahy a pomalu se dostává k Midway, cituji ze str. 325.:

„Chladně uvažující Jamamoto, který věděl, že přes všechna japonská vítězství čas pracuje pro nepřítele, nemohl dlouho otálet. Věřil, že Nimitze přece jen dostane tam, kde jej chce mít, ale pouze za předpokladu, že ohrozí něco, co Američané nesmějí ztratit, aniž by vlastně ztratili v Tichomoří všechno. Nápor tedy musel směřovat proti Havajským ostrovům. Jeho první fází mělo být obsazení atolu Midway, vzdáleného od Pearl Harboru pouhých 1 136 mil. Už nebezpečí hrozící Midway musí – podle Jamamotova názoru – Američany přinutit k protiakci, což znamenalo, že Nimitz vypluje se vším, co mu zbývá, padne do nastražené pasti a jeho loďstvo bude s konečnou platností zničeno. Tato úvaha japonského admirála byla v podstatě správná. Američané skutečně nemohli oželet Midway, aniž by se ocitli v nebezpečí, že ztratí svůj hlavní opěrný bod ve středním Pacifiku – Havajské ostrovy – čímž otevřou nepříteli cestu přímo k západnímu pobřeží Spojených států.“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 303.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 305.

V dalším textu pak, pro mne jednoznačně skvěle, český historik Miloš Hubáček na str. 325., 326., osvětluje a popisuje „ostrovy“ atolu Midway, a jak se k nim USA, prostřednictvím US Navy dostalo, a to v roce 1867. Je zde vykreslen i jejich postupný přerod v námořní a leteckou základnu.
Midwayský atol.
Midwayský atol o průměru pouhých šest mil je tvořen převážně mělčinami, jenom jeho části – dvě míle (námořní míle je rovna 1 852 metrů nebo 1.151 statutární míle, viz též Wikipedii) dlouhý Písečný ostrov a míli dlouhý Východní ostrov – představují pevnou zemi. Střed atolu vyplňuje mělká laguna ( zde viz foto

Obrázek

Atolu Midway, Písečného i Východního ostrova, foto je volně přístupné na několika webech, zde bylo zmenšeno).
Atol byl prohlášen americkým vlastnictvím v roce 1867, kdy u něj zakotvila válečná loď Lackawanna (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, USS Lackawanna 1888, foto je majetkem US NAVY) a její velitel symbolicky vztyčil vlajku Spojených států. Tento akt zabrání atolu byl proveden na žádost Pacifické společnosti pro lodní přepravu pošty, jež hodlala na Midway vybudovat zásobárnu uhlí pro svoje parníky proplouvající oceánem.“

Šel čas a již v roce 1869 se o Midway začalo zajímat také americké válečné námořnictvo, které tam investovalo celých 50 000 dolarů, aby byl vyhlouben kanál, který by pak spojil vnitřní lagunu s okolními vodami. Jenomže se ukazovalo, že oněch 50 000 dolarů je málo. Peníze nestačily na celý projekt, který tak nebyl zatím dokončen a v oblasti atolu zavládl na čas klid. Práce se do konce 19. století zastavily.

„Situace se změnila až v roce 1903, kdy tam Pacifická kabelová společnost zamýšlela vybudovat stanici na lince Honolulu-Guam-Manila. Rozhodnutím tehdejšího prezidenta Theodora Roosevelta přešel Midway do péče ministerstva námořních sil jako jedna ze základen v rozlehlém oceánu. Kabel byl položen, stanice vybudována, námořnictvo obklopilo atol bójemi, na Písečném ostrově postavilo maják a byla tam umístěna dvacetičlenná strážní jednotka příslušníků námořní pěchoty. Tím atol dostal první trvalé obyvatele. Vojáci spolu se zaměstnanci kabelové společnosti se pokusili vysadit trochu keřů, stromů a zeleně. Od roku 1920 byla v jediném přístavu atolu – v zátoce Weles – zakotvena tanková loď, ze které se čerpaly pohonné hmoty pro torpédoborce hlídkující v těchto vzdálených vodách. O patnáct let později letecká společnost Pan American Airways vybudovala na Písečném ostrově letiště pro svoje transpacifické letouny, upravila přistávací prostory pro hydroplány, postavila několik obytných budov a na břehu laguny malý hotel.“

Ve stejných 30. letech 20. století se pak zvýšil i zájem vojáků o atol Midway. Přijeli tam vojenští inženýři se stroji a lidmi a konečně se dokončil kanál mezi oběma ostrovy, který byl vlastně započat před více než šedesáti lety. Navíc se také vybudovala i základna pro hlídkové letouny.

„Tuto iniciativu vyvolalo nebezpečí v podobě tokijských militaristů, jejichž hlasy rok od roku nabývaly na síle. V srpnu 1941 byl Midway prohlášen za základnu námořního letectva a prvním velitelem byl jmenován fregatní kapitán Cyril T. Simard. Atol ožil nebývalým ruchem. Přijelo několik set dělníků a prapor vojáků námořní pěchoty, vyrostl velký hangár pro hydroplány, umělý přístav, nádrže na pohonné hmoty a řada nových budov. Na Východním ostrově byla vybudována nová přistávací dráha. Hned po přepadení Pearl Harboru posílilo obranu atolu 17 bombardérů typu Vought Vindicator (Mstitel. Zde viz foto

Obrázek


, pod kterým byl popisekVought_SB2U_3_Vindicator – Mstitel, foto je volně přístupné na několika webech a zde bylo zvětšeno.) a eskadra stíhaček námořní pěchoty.“

Na dalších stranách, 327. Až 339., český historik, ve stejné sub kapitole - 5. Midway, stejným, nebo podobným způsobem, jako japonští historici a profesor Love, připomíná souboj japonských štábů – generálního štábu a štábu Spojeného loďstva – o podobu postupu ve “druhé fázi“ plánování – Operaci „MI“. Podrobným způsobem, třeba jako japonští historici, rozepisuje velmi podrobně pak i Doolitlův útok na Japonsko v dubnu 1942, který zde máme od kolegy Zemakta, viz zde tyto odkazy:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=393&t=8583
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=393&t=8588
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=393&t=8594
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=393&t=8602
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=393&t=8606
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=393&t=8613
A také na závěr píše, že účinek pro oba štáby byl, že byla operace „MI“ schválena, a schválen byl i termín útoku, červen 1942. Já bych se velice rád však zastavil u zrodu plánu konečné fáze operace „Mi“ Midway, kterou český historik Miloš Hubáček skutečně skvěle rozepsal až do nevídaných detailů, a to i s detailnějším průběhem následné válečné hry operace „MI“, která se pak konala na Jamamotově vlajkové lodi Jamato, kde vznikala velice podobná situace, která se pak ve skutečnosti i stala. Navíc se dozvíme také reakce admirálů Naguma (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_admiral Chuichi_Nagumo, foto je volně přístupné na několika webech, bylo zde zvětšeno.) a Kondóa (zde viz foto

Obrázek

, admirála Kondóa, foto je volně přístupné na několika webech), velitelů lodí operace, na seznámení se s konečným plánem operace „MI“, když se vrátili z Bitvy v Indickém oceánu (v konci dubna 1942) – plán byl již hotov a schválen, a oni museli jen vyslechnout a poslechnout, a vše jen vzít na vědomí. Nic se nedalo měnit! Tyto detaily předchozí historici přešli jen několika málo větami, nebo nebyly řečeny vůbec. Zajímavé je i jak se český historik dostane k popisu plánování, když nejprve začne přes základní parametry, TTD své vlajkové lodi Jamato, a proto já již od počátku, cituji Miloše Hubáčka, ze str. 339. a 340.:

„Admirál Jamamoto, zdržující se prakticky trvale na palubě své nové vlajkové lodi Jamato, zakotvené v kotvišti Hašira ve Vnitřním moři, kolosu se standardním výtlakem 64 600 tun (při plném výtlaku s nádržemi naplněnými palivem 72 809 tun), jehož boky kryl pancíř 41 cm silný a stěny věží dokonce 65 cm silný, s hlavní výzbrojí děl ráže 457 mm schopných vrhnout plnou boční salvou proti nepříteli 13 tun oceli, přikázal staršímu operačnímu důstojníkovi kapitánu Kametovi Kurošimovi vypracovat podrobný plán operace Midway.
Od této chvíle se malý štíhlý kapitán, zapalující jednu cigaretu od druhé, přestal starat o jídlo, spánek a to, zda je den či noc, obklopen plány, mapami a stohy papíru zavíral se na desítky hodin ve své kajutě. Nakonec předložil admirálovi výsledek. Šlo o složitý návrh velké námořní operace, jejímiž aktéry mělo být šestnáct samostatných uskupení válečných plavidel plnících přidělené úlohy za dokonalé koordinace a vzájemné podpory.
Klíčovým bodem byl den ´N´, zatím přesně neurčené datum vylodění japonského námořního výsadku na Midwayi. Tři dny před ´dnem N´ admirál Hósógaja zahájí akci útokem na Aleutské souostroví, dva dny před ´dnem N´ úderný svaz letadlových lodí admirála Naguma napadne Midway ze severozápadu opakovanými a zdrcujícími nálety palubních letadel a zdecimuje americkou obranu. V ´den N´ dorazí ze západu invazní svaz, podporovaný 2. loďstvem viceadmirála Nobutaka Kondóa. Zatím hlavní svaz, impozantní uskupení bitevních lodí admirála Jamamota, vyčká, až se na scéně objeví hlavní síly amerického Tichomořského loďstva, které nepochybně vyplují Midwayi na pomoc. Na severu zůstanou v záloze lodi, které kryly Hósógajovu akci, a podle potřeby se v rozhodující chvíli připojí k Jamamotovi. Včasnou informovanost o pohybu Tichomořského loďstva zajistí dvě linie ponorek, rozmístěných mezi Midwayem a Havají.“

Příští pondělí budeme pokračovat i tím, co vše bylo do plánu „MI“ zahrnuto, dále pak válečnou hrou „MI“ a reakcemi již řečených velitelů uskupení Naguma a Kondóa a dalšími historickými fakty.



Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Aleutské ostrovy (pátý díl), Edwin P. Hoyt.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=220
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“