Mobilní dělová lafeta - Fahrpanzer
Jakmile došlo k začlenění pancéřování do opevnění, došlo k pomyslnému souboji mezi dělem a pancířem, konstruktéři zbraní však naráželi na finanční omezení armád. Německá společnost Grusson přišla s řešením v podobě malé kompaktní pancéřové lafety (pevnůstky) která obsahovala vše potřebné k vedení palby a bylo ji možno snadno transportovat mezi jednotlivými pozicemi. Zařízení bylo vyráběno pod názvem fahrbare Panzerlafette, čili pohyblivá pancéřová lafeta, později nazývaná Fahrpanzer. Tato platforma byla vyráběna pro mnoho evropských armád. Začátkem roku 1878 založil německý průmyslník Hermann August Jacques Gruson (1821-1895) společnost specializující se na konstrukci a výrobu obrněných dělových věží pro opevnění. Společnost sídlila v Magdeburgu a roku 1892 se sloučila s Krupp, což výrazně zvýšilo výrobní kapacity. Samotný Fahrpanzer byl postaven na železničním podvozku o rozteči 60 cm – který pak byl postaven na kolejiště, které vedlo od bezpečného ukrytu až k palebnému postavení. Pohon na kolejích zajišťovali koně, popřípadě lidé, kteří jej jednoduše vytlačili z úkrytu. Bohužel není známo, že by byl nějaký kus osazen motorem, aby se dokázal pohybovat samostatně bez vnější pomoci. Posádku měli tvořit dva muži. Jisté je, že zařízení mělo být po většinu času bezpečně uloženo v bunkru, kde mělo zdárně přečkat dělostřeleckou palbu nepřítele. Z tohoto úkrytu mělo být vysouváno na palebnou pozici, až krátce před pěchotním útokem. V některých případech je známo, že byl Fahrpanzer rovnou zabetonován, což výrazně zlepšilo jeho stabilitu při střelbě. Již na první pohled je jasné, že konstrukce měla nemalé limity, především omezená nosnost způsobila, že pancíř musel být poměrně tenký a dělo mělo omezenou ráži. Výzbroj tvořilo rychlopalné dělo ráže 37-65 mm, nejčastěji se používaly 3,7 cm, 5,3 cm a 5,7 cm. Věž byla plně otočná, náměr činil +10 a -10 stupňů. Dělo se nabíjelo zevnitř a při palbě docházelo k destabilizaci zbraně, což mělo neblahý vliv na přesnost. Proti útočící pěchotě ale byla přímá palba tříštivou municí značně smrtící. Německá armáda pořídila zhruba 200 Fahrpanzerů s kanóny ráže 5,3 mm a osadila je do svých pohraničních pevností, leč během první světové války byly vymontovány a použity v zákopech. Oficiálně byly označovány jako 5 cm SchnellFeuer Kanone in Panzerlafette na kolové lafetě a 5 cm SchnellFeuer Kanone in Kasemattenlafette, osazené přímo v pevnostních kasamatách. Rakousko-uherská armáda používala tyto systémy pod označením 6 cm Fahrpanzer Kanone M98 a 6 cm Kasemattkanone M98/M99, které měly ve skutečnosti ráži 5,7 mm a armáda tak ráži jednoduše zaokrouhlila. Obdobné zbraně sloužily rovněž v Itálii a Bulharsku (30). Oproti tomu Rumunsko nakoupilo celkem 334 věží v ráži 53 mm. Na opevněné Siretské linii sloužilo ve: Focşani 15 baterií každá se 6 věžemi, Nămoloasa celkem 24 baterií každá s 3-5 věžemi, Galati 15 baterií každá se 6 věžemi a deset jen se třemi, v Brates bylo nasazeno celkem deset věží. Mimo tuto linii, bylo 28 věží použito v Cernavodă a Turtucaia, dalších 17 věží v Silistra. Do dnešních dnů se Fahrpanzery dochovaly v Bruselském muzeu, Polsku, Bulharsku, Řecku, Švýcarsku, Francii a Chile.
Zdroj:
http://www.landships.info/landships/art ... anzer.html
http://www.bulgarianartillery.it/Bulgar ... 201892.htm
http://www.bulgarianartillery.it/Bulgar ... omania.htm
http://www.histarmar.com.ar/Museos/Muse ... delMar.htm
http://www.forumeerstewereldoorlog.nl/w ... Fahrpanzer
https://en.wikipedia.org/wiki/Fahrpanzer
http://www.panzernet.net/php/index.php?topic=4202.0
