Ehrenberg – severní brána Tyrol

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Ehrenberg – severní brána Tyrol

Příspěvek od t.hajek »

Ehrenberg – severní brána Tyrol

Obrázek

E 47° 27′ 56″ N, 10° 43′ 6″ E

Tyrolsko je zemí velice hornatou a spojení mezi jednotlivými oblastmi i vstup do země samotné je samozřejmě nejjednodušší údolími mezi majestátními vrcholy Alp. Tak na východě střeží údolí Innu a cestu do Bavorska Kufstein, reálně tyrolský až od roku 1505 http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=247&t=7018. Spojení se Švábskem severně od Tyrol vedlo několika špatně schůdnými stezkami a největší provoz tak byl na staré římské cestě Via Claudia Augusta směřující od Jaderského moře k Dunaji, která byla dobudována v roce 46 našeho letopočtu. A právě její vstup do Alp ovládal ve středověku a novověku hrad Ehrenberg, kterému se budu věnovat.

Obrázek
Pohled na údolí s Ehrenbergem

Oblast Lechtalských Alp s centrem v Reutte kudy jako vedla výše zmíněná široko daleko jediná cesta vedoucí průsmykem Fernpass, patřila ve 12. a 13. století ke štaufským državám. Tyrolský a gorický hrabě Menhart II. se v šedesátých letech 13. století oženil s Alžbětou Bavorskou, vdovou po králi Konrádovi IV. Menhart podporoval jeho Konradina a byl odměněn mimo jiné právě zástavou území v okolí Reutte. Konradin nakonec svůj boj s Karlem z Anjou prohrál a byl popraven v Neapoli. Menhart poté vznesl nárok na zástavu jako na věno, které Alžbětě náleželo. Jako přívrženec habsburské strany území také později získal a později se stal i korutanským vévodou.

Severní hranice panství chránil nově vybudovaný hrad Pfronten (dnes Falkenstein v Bavorsku) s dalekým výhledem do nížin Allgäu. Ovšem extrémní poloha na dominantní hoře ve výšce 1 277 metrů nad mořem z něj sice činila výbornou pozorovatelnu, ale už ne tak výhodnou pevnost pro blokování postupu na jih či výběr cla. V roce 1290 jej Menhart postoupil biskupství Augsburg a tato transakce jej mj. donutila, aby vybudoval novou pevnost Ehrenberg, a to přímo ve vstupu do údolí, kudy vedla cesta. Pod hradem tak vznikla sedmá a nejsevernější celnice na obchodní stezce procházející Alpami. Hrad byl spojen s vnitrozemím sítí „majáků“ kombinací signálních ohňů a zvonů, které měly informovat vnitrozemí o blížícím se nepříteli.

Ehrenberg byl postaven z pohledu konce 13. století na téměř ideálním stanovišti. Byl jím skalnatý kopec zvaný Katzenberg, který s nadmořskou výškou 1 150 metrů dominoval vstupu do údolí a současně umožnoval rychlý zásah posádky na cestu procházející o 150 výškových metrů níž. Katzenberg byl od vyššího Hornbergu na jihozápadě oddělen šíjí odkud přístupová cesta prudce stoupala na nejvyšší skalnaté místo vrchu. Zde byl postaven vlastní hrad. Jednalo se o téměř pravidelnou čtverhrannou dispozici se skoseným severovýchodním nárožím. Proti šíji se jádro obracelo hradbou. Poněkud překvapivě nebyl do nároží zavázán třípatrový čtverhranný donjon, který byl přiložen k východní straně hradu. Vstupní portál do jádra se nacházel právě v úzkém prostoru mezi jihovýchodním nárožím a donjonem. Severozápadní část dispozice zaujímal palác, který dosahoval až po skosené nároží. Směrem na severovýchod terén klesal a vytvořil zde plošinu, patrně již tehdy využitou pro hospodářské účely a ubytování části posádky. Zřejmě současně se stavbou hradu, nejpozději však na začátku 14. století, byla v údolí postavena i příčná hradba přetínající údolí. Přepažení údolí zaručovalo, že každý kdo prováží zboží musí opravdu zaplatit, aby mohl projet. Průjezd byl kulisovou branou, u které byla obdélná budova. Jednalo se tedy o tzv. uzávěrový hrad, neboli údolní přehradu „Talsperre“, někdy a právě zde nazývanou také „Klause“ (jeden z významů je i soutěska nebo snad odkazuje i na klauzuru – uzavřenou část kláštera). Tento typ hradu je velmi častý v alpských zemích a velmi řídký např. u nás (snad Brandýs nad Labem, jistě pak Karlsfried kousek od hranic u Žitavy, dnes v Německu).

Obrázek
Hrad v roce 1290

Kromě výdajů Menhartovi pokladny se na jeho výstavbě finančně podílely obce z okolí Imstu, Petersbergu a Hörtenbergu. Obyvatelé pak na stavbě hradu hojně robotovali a museli také dodávat některé vyloženě zvláštní naturálie, jako v předem stanovené dny dodat dřeváky, dva perníky nebo za mě nejzajímavější roční dodávku dvanácti měřic mouky, která se při mletí usadila po mlýně jako krmivo pro psy !! (v originále Mühlstaub als Hundefutter). V roce 1293 známe jménem prvního purkrabího Jindřicha ze Starkenbergu. Kromě soudních pravomocí v okolí, výběru cla a daní měl purkrabí také dbát na opravy silnic a mostů na obchodních cestách.

Záhy ovšem malý hrad přestal vyhovovat, či možná jen s menší přestávkou pokračovala jeho výstavba, dokončená v roce 1317. Ehrenberg prakticky zdvojnásobil svoji dosavadní rozlohu, když jihozápadním směrem přibyla obdélná část s obytnými budovami, jejichž střechy nepřevyšovaly hradbu a směrem od ochotu se svažovaly do nádvoří. A že si na protipožární ochraně dali stavitelé opravdu záležet, víme i z poznámky, že sem bylo dodáno 4 200 keramických tašek.

V roce 1314 Menhartův syn Jindřich (stále umanutě používající titul krále českého..) zastavil hrad hraběti Konrádovi z Kirchbergu. Po třech letech zástavu vykoupil a vrátil se sem purkrabí Jindřich ze Starkenbergu. Zástavy probíhaly i nadále, ale hrad zůstával v majetku hrabat a nikdy nebyl prodán. Po epizodické vládě Jana Jindřicha se Tyrol zmocnili díky sňatku s Markétou Maultasch Habsburkové. V roce 1352 posloužil Ehrenberg a hlavně výběr cla pod ním k umoření dluhu 14 000 hřiven veronských grošů švábskému vévodovi Konrádovi IV. z Tecku. V roce 1354 jej do zástavy získal rakouský vévoda Albrecht II., který zástavu v roce 1362 předal Konrádovi z Freybergu, fojtovi Horního Bavorska. V roce 1365 byla tato zástava vykoupena. V roce 1415 byly majetky tyrolského vévody Friedricha IV. zvaného „S prázdnou kapsou“ napadeny na výzvu krále Zikmunda říšskými oddíly. Friedrich si to vysloužil díky své podpoře a pomoci papeži Janovi XXIII. Na Kostnickém koncilu. Oddíly spolku švábských měst s bavorskou podporou oblehly hrad, ale byly odraženy.

Obrázek
Půdorys
Černě kolem roku 1290 Mřížkovaně do roku 1317 Vodorovně třetí čtvrtina 15. století
Svisle počátek 16. století Šikmo před rokem 1551 Tečkovaně 1608-1609 Přerušovaně 1639
Čárkovaně – místo zaniklé bašty z roku 1551

Zastavování pokračovalo i dál, a tak se zde roku 1445 objevil Zikmund Henlein a po něm Reinprecht V. z Grabenu. To již pomalu nastala doba, aby byl starý hrad upraven dle současných standardů jak fortifikačních, tak obytných. Hlavní věž byla silně přestavěna, snad i částečně snesena a na jejím místě vznikla západní část dvouprostorového 15 m vysokého obytného křídla zvaného „Hohe Stock“ – nevím jak to jednoduše a česky nazvat - Horní pokoje? Polovinou své hmoty toto křídlo vystupovalo z původních hradeb před bránou a částečně mělo i funkci ochrany přístupové cesty a flankování této linie hradeb.

Hrad později získal po svém obvodu na západě, a východě nová obytná a užitková křídla. Víme, že na východě bylo vězení a kuchyně s pekárnou. Starý severní palác byl rozšířen a nyní dosahoval až k Hohe Stocku. Na jeho vnější straně patrně vznikla kaple sv. Mikuláše. Na západě byly v přízemí stáje a v patře reprezentační místnosti. Jižní a jihovýchodní část nádvoří vymezovala vysoká hradba, ke které se patrně přimykala nějaká provozní budova, opět se střechami krytými zdí a svažujícími se do nádvoří. Celý hrad byl nyní výškově téměř sjednocen, přesto „Hohe Stock“ o něco vyčníval.

Obrázek
Průhled na šíji před hradem

V roce 1477 se zástavcem stal Georg Gossenbrot, bohatý kupec z Augsburgu, který půjčoval vévodovi Zikmundovi. Zikmundem vymřela habsburská tyrolská linie a země přešla na císaře Maxmiliána I. Schopný Georg Gossenbrot měl pracovat pro císaře jako jakýsi ministr financí, ale zemřel roku 1502. Jako velmi neoblíbený místní správce byl snad otráven poddanými, když mu na jedné hostině podali otrávené jelito. Coby počtář také zanechal na hradě své profesi odpovídající stavbu. Vedle starého domu celnice v údolí v roce 1482 vyrostla nová rozměrná obdélná sýpka. Ovšem na hradě nechal také zřídit, či přestavět kapli Sv. Mikuláše. Hrad přešel na další augsburské měšťany Paumgartnery, ale císař Maxmilián se zde sám zdržoval, třeba když se bavil kratochvilným lovem kamzíků. Postřehl ale také, že hrad potřebuje investice a tak kromě druhé kuchyně vybavil hrad novým dělostřeleckým opevněním. V jihovýchodním nároží jádra nechal postavit podkovovitou věž, či baštu zvanou „Dürnitz“, která bránila vstup do hradu. Byla v ní zbrojnice a v přízemí několik těžkých děl. Před jižní hradbu byl předložen parkán, který měl v nároží pod „Dürnitzem“ masivní bránu. Tudy vedla cesta východním parkánem až před „Hohe Stock“, kde vstupovala do jádra. Na parkánovou bránu navazovala hradba s prostou kulisovou branou, kudy byl přístup po vrstevnici na severovýchodní plošinu. Ta byla také opevněna. Podle ikonografických materiálů byla v nejzazším místě plošiny nad údolím postavena rozměrná polookrouhlá dovnitř otevřená bašta Falkenturm, ke které přiléhala hradba. Ta ale neobíhala celý prostor plošiny. Celnice v údolí se zatím rozšiřovala. Bylo zde uskladněno množství zbraní, ale stála zde také hospoda a poštovní stanice.

Obrázek
Hrad na dobovém vyobrazení před rokem 1546

S vedením kraje zástavními držiteli z Augsburgu ale panovala značná nespokojenost u prostých obyvatel v širokém okolí. Když v roce 1525 hrozilo, že se nepokoje sedláků z Allgäu rozšíří na jih, arcivévoda Ferdinand (budoucí český král) nechal Ehrenberg zásobovat střelivem a posádku posílil o 100 jezdců. Stihl to právě včas a pro povstalce, kteří již do Tyrol pronikli, to byla nepřekonatelná překážka. Nicméně Ferdinand potřeboval podporu vlastních vesničanů z širokého okolí a ti vyjádřili svou nespokojenost s aktuálním španělským správcem hradu donem Gabrielem Salamancou. V zájmu klidu byl Salamanca vyplacen a na jeho místo nastoupil Eberhard z Freibergu.

Obrázek
Hrad v roce 1546

Rušné období čekalo hrad ve Šmalkaldské válce. V roce 1546 se jednotky Šmalkaldského spolku pokusily napadnout Tyrolsko. Hrad a celní stanice pod ním byly urychleně připravovány k obraně, ale z povolaných 200 mužů se dostavilo jen 29. Celkově se zde mělo bránit nějakých 71 vojáků. 2 000 protestantských landsknechtů se tedy 11. července 1546 rychle zmocnilo celní stanice v údolí. Velitel posádky Jakub z Thurnu pak seznal nemožnost dlouhodobé obrany a druhý den Ehrenberg vydal veliteli nepřátel Sebastianu Schertlinovi z Burtenbachu. Císařští brzy zaútočili do týla protestantů a landsknechti se stáhli na sever. Na hradě zanechali posádku 50 mužů pod velením Baltazara Fiegera. V září se do blízkosti hradu dostaly tyrolské oddíly pod velením zbrojmistra Melchiora Fiegera, katolického bratra protestantského obránce hradu Baltazara a obsadily okolní výšiny. Nejnebezpečnější se stal Falkenberg, výšina na druhé straně údolí prakticky ve stejné výškové úrovni jako byl hrad. Sem bylo umístěno sedm děl a jejich přesná a ničivá palba po dvou dnech donutila protestantskou posádku hrad opustit. Bašta Dürnitz a nedaleko stojící brána byly tak těžce poničeny, že se zřítily. Odstranění škod po ostřelování se pak protáhlo až do roku 1551, za velké a málo nadšené nucené pomoci obyvatel z okolí.

Obrázek
Hrad z Falkenebergu s vrcholky Alp za sebou a visutým mostem

Obrázek
Takhle to mohlo vypadat při ostřelování v roce 1546

Kromě oprav v jádře celou plošinu na severovýchodě obehnala hradba. Od příčné zdi pod branskou věží na jihovýchodě až po severozápadní nároží starého paláce. Opevnění bylo posíleno třemi novými nevelkými okrouhlými baštami. Do hradby byla zavázána i bašta Falkenturm, nyní opravena a dostavena jako okrouhlá. Na polovinu 16. století se ale nejednalo o žádný div fortifikačního stavitelství.

A to už v roce 1552 vpadl do jižního Bavorska saský vévoda a kurfiřt Mořic s cílem ohrozit císaře Karla V. pobývajícího v Innsbrucku. Ehrenberg byl posílen vojskem pod vedením plukovníka Konráda z Hansteinu. Přesto Mořicovy oddíly porazily císařské síly u Reutte a náhlým přepadem se zmocnili celnice v údolí. Hrad se jim dobýt nepodařilo, i když velké úsilí v tomto směru patrně nevyvíjeli. Při brzkém ústupu saského vojska pak byla celnice a sýpka vypáleny.

Obrázek
Hrad v roce 1551

Po konci náboženských válek hrad rychle upadl do zapomnění, v roce 1566 byla ale na Ferdinandův příkaz provedena revize opevnění. Inspekční zpráva Christopha z Wolkensteinu konstatovala naprosto nedostatečnou obsazenost hradu - se posádka skládala z pěti mužů a podkoního, zastaralou výzbroj – ve zbrojnici bylo ještě 500 šipek a 25 halaparten a celkově neutěšený stav opevnění. Bylo konstatováno, že výšina Falkenberg je pro bezpečnost hradu zcela zásadní a stejně tak jej ohrožuje i Hornberg ležící na jihozápadě. Inu co se jevilo ve 13. století jako prakticky nedobytné bylo po bouřlivém rozvoji obléhacích technik a zejména dělostřelectva shledáno ne tak ideálním. To koneckonců nebyl jen případ Ehrenbergu. Po mnoha jednáních se ale na hradě neudělalo kromě nejnutnějších úprav prakticky nic. Největší novinkou bylo vybudování cisterny.

Obrázek
Celnice v roce 1608

V roce 1601 se správce Burkhard Laymann přesunul z hradu do přístupnějšího městečka Reutte, ovšem to se již blýskalo na lepší časy. Regent Tyrolska arcivévoda Maximilián III. si uvědomil strategickou hodnotu Ehrenbergu a nařídil jej opravit a významně vylepšit opevnění, aby odpovídalo modernímu pojetí vedení války. Tyto práce proběhly v letech 1607 až 1609, opět za vysoké účasti místních obyvatel, kteří museli robotovat na opevňovacích pracích devět dní ročně. Stavbu projektovali A. Bartolomeo Lucchese a Franz de Couvrier. Stará gotická budova u brány byla přestavěna a spojena se sýpkou, rovněž silně přestavěnou. Tento komplex sloužil také jako kasárna. Všechna nároží této stavby zaujaly čtverhranné bastiony. Lucchese plánoval vytvořit velké bastionové opevnění celého údolí, ale kvůli vysokým nákladům to nebylo realizováno. Krátce po roce 1618 byla před severní stranou postavena nová brána, před kterou byl vybudován hornwerk. Na hradě samotném bylo přestavěno vnější opevnění směřující do údolí. Zhruba na úrovni Hohe Stocku byl vně parkánu postaven další malý bastion. Byla také posílena vstupní strana, kdy bylo před starší parkán představeno nové bastionové opevnění s branskou budovou s průjezdem a brankou pro pěší.

Obrázek
Celnice v roce 1632

Obrázek
Hrad a systém opevnění na konci třicetileté války na dobové rytině

To se ukázalo jako nadmíru prozíravé za Třicetileté války. V roce 1632 postupující Švédové pod Bernardem Výmarským řádili v Allgäu a obsadili Reutte. Ehrenberg byl spěšně posílen a okolí hradu bylo narychlo opevňováno. Vznikly nové dřevohlinité prvky bastionové soustavy s cílem zamezit průchodu nepřátel v blízkosti hradu (Tannheimertal, Kniepass, Lechschanze, atd.). Tak byly alespoň provizorně opevněny i výšiny Falkenberg a Hornberg. Při vstupu do údolí vznikly na obou stranách na úbočí malá hvězdicová opevnění, napojená na opevnění obíhající kopce. V té době také vzniklo stálé opevnění předpolí hradu pod Hornbergem a to jak ze severu, tak z jihu, kudy procházela cesta z údolí. Velení obrany se ujal sám arcivévoda Leopold V. Švédové o síle asi 6 000 mužů, ale útok nepodnikli a stáhli se do Anhaltska. V letech 1639-1645 byl konečně opevněn vrch Falkenberg stavitelem Eliášem Gumppem. Stavbu iniciovala Klaudie Medičejská, vdova po arcivévodovi Leopoldovi V. Aktivně organizovala obranu země a pevnost byla pojmenována na její počest Fort Klaudia. Na opevnění Ehrenbergu vynaložila celkem 8 000 zlatých. Fort byl postaven na nejvyšším bodě kopce a dostatečně blokoval přístup k plošině, odkud byl hrad ostřelován roku 1546. Jednalo se o čtverhrannou nejméně třípodlažní kasárenskou budovu o délce strany 20 metrů s centrálním nádvořím. K severovýchodnímu a jihovýchodnímu nároží byly přistavěny dva kosočtvercové bastiony. Další bastionovitý útvar byl na severozápadě. Celek obíhal ještě zemní násep. K oběma severním nárožím se napojovalo opevnění vybíhající daleko na východ i západ.

Obrázek
Plán Fortu Klaudia

Obrázek
3D rekonstrukce Fortu Klaudia

Obrázek
Současný stav Fortu Klaudia

Ve vlastním hradě byl postaven nový rozměrný bastion Sv. Ferdinanda, který spojil Hohe Stock a severní okružní hradbu. Aby se ušetřily náklady, byli jako dělníci používáni všichni žebráci, tuláci a zločinci sebraní ze všech koutů Tyrolska. Eliáš Gumpp správně poukazoval na nutnost opevnit také Hornberg, ale nedostatek financí to neumožnil.

Obrázek
Hrad v roce 1645
Obrázek
Celková situace komplexu Ehrenberg v roce 1645

Za války o Španělské dědictví Bavoři kurfiřta Maxmiliána Emanuela stojící na francouzské straně napadli Tyrolsko. Po vcelku nečekaném a úspěšném zisku Kufsteina, protáhli údolím Innu a na Ehrenberg zaútočili z nebráněné jižní strany. Na Ehrenebrgu bylo pod vedením barona Johana Gaudenze z Rostu ani ne 100 mužů. Ti nemohli odrazit 1 500 bavorských vojáků generála Lützelburga. Celnice v údolí rychle padla stejně jako fort Claudia. A opět se rozehřměla děla z Falkenbergu a účinky dělostřelby přiměly barona Rosta 6. července 1703 kapitulovat. Bavoři tak získali po Kufsteinu druhou klíčovou pevnost Tyrol. Po odchodu většiny bavorských vojáků ale tyrolská domobrana hrad zablokovala, a protože Falkenberg byl pevně v držení Bavorů, zaměřila se na druhý dominantnější, ale také méně přístupný vrch Hornberg. Odtud byl Ehrenberg jako na dlani a přesná palba čtyř děl donutila bavorského velitele barona Haidena pevnost vyklidit dokonce ještě před příchodem hlavních sil císařské armády. Pro barona Haidena to byla vysloveně osudová záležitost, protože byl kvůli rychlé kapitulaci později postaven před polní soud, odsouzen a popraven.

Obrázek
Ehrenberg jako na dlani – z výšiny Hornberg/Schlosskopf

Na Ehrenbergu byly poté posádkou jedna až dvě kompanie s 56 děly. Opevněný komplex, by ale k úspěšné obraně potřeboval nejméně dvakrát tolik, cca 600 mužů. V zimě 1716 -1717, se zde ukrýval na svém útěku ruský carevič Alexej Petrovič, který prchal před svým otcem Petrem Velikým. Pobýval zde jako tajný státní host (opravdu host a nikoli vězeň), přesto byl odhalen ruskými agenty a musel cestovat dál do Neapole. I když mu byla carem Petrem zajištěna beztrestnost, byl při svém příjezdu zatčen a na následky mučení zemřel.

Obrázek
Horwerk před hradem

Po zkušenosti z roku 1703 bylo rozhodnuto o posílení obrany průsmyku. V údolí byla postavena nová dvoupodlažní kasárna. Šíje před hradem opevněná již v roce 1632 byla roku 1733 zesílena hornwerkem s kasematy kryjícími bránu. Na Hornbergu byla v letech 1726-1741 konečně vybudována moderní bastionová pevnost zvaná Schlosskopf, spojená hradbou s hornwerkem. Jejím projektantem a stavitelem byl potomek stavitele Fortu Klaudie Georg Anton Gumpp. Horní pevnost měla tvar protažené pěticípé hvězdy, když její boční hroty determinoval terén. „spodní“ jižní část byla předělena příčně hradbou se střílnami a ovládala dolní dvojitý hornwerk s příjezdovou cestou. V horní části byla kasárna a další provozní objekty. Vlastní hradby obsahovaly klenuté kasematy. V roce 1741 byly práce na ještě nedokončené stavbě zastaveny a již nikdy nepokračovaly. Pevnost nebyla nikdy prověřena bojem.

Obrázek
3D rekonstrukce pevnosti Schlosskopf

Obrázek
Současný stav pevnosti Schlosskopf

Roku 1766 byla celnice přesunuta do Reutte a konečně roku 1783 byl Ehrenbreg, podobně jako jiné velké tyrolské pevnosti (vyjma Kufsteina), opuštěn a odprodán jako zdroj levného stavebního materiálu. Zařízení kaple sv. Mikuláše na hradě bylo přemístěno kaple sv. Mořice u celnice, která nebyla prodána spolu s obydlím správce. Ovšem i kaple sv. Mořice byla roku 1806 opuštěna a inventář předán františkánům. Všechno co mohlo být využito, bylo vytrháno, odvezeno a rozprodáno - železo, okna, trámy, střešní tašky. Poté samozřejmě následovalo rychlé chátrání, kterému padly za oběť zejména dřevohlinité prvky vnějšího opevnění, ale také obnažené zdivo budov. Za napoleonských válek byl hrad provizorně opraven a roku 1815 arcivévoda Jan dokonce plánoval obnovení celé pevnosti, ale na důraznou žádost svého bratra císaře Františka I. musel opustit nejen tuto myšlenku, ale i Tyrolsko. V roce 1857 byla zřícenina zakoupena a opravována továrníkem Friedrichem Carlem Hermannem z Reutte, na což navázal Gerhard Schönes. Hrad, respektive celnice v údolí, byla částečně obydlena až do konce 19. století. V roce 1938 chtělo Reutte věnovat hrad Hermann Göringovi, jehož matka pocházela z této oblasti. Z plánu však sešlo, nicméně to trochu ukazuje tradiční „oběť“ nacistické agrese v trochu jiném světle. V roce 1945 byly narychlo v okolí hradu kopány zákopy a palebná postavení proti postupujícím spojencům, ale nakonec nebyly využity. Hlavní zabezpečení celého uzávěrového komplexu začalo v roce 1970. V majetku rodiny Schönerů je dodnes (nyní Schöner-Tschurtschenthaler). To již ale Bundesstrase B179 dávno nevede dnem údolí, ale západním úbočím.

img]http://www.palba.cz/album/albums/userpi ... dnes~0.jpg[/img]
Současný stav brány a zbytku celnice


Malá průvodcovská vložka

Na dně údolí u celnice vyrostlo parkoviště, muzeum a je zde dostatečná plocha pro pořádání nejrůznějších rytířských her a předvádění všemožných středověkých i novověkých vojenských akcí. Celé se to jmenuje Burgenwelt Ehrenberg https://www.ehrenberg.at/.

Obrázek
Burgenwelt Ehrenberg
Po zaplacení parkovného 4 € je vstup na hrad zdarma, ovšem Rakušané neváhali a postavili k němu lanovku. Její horní stanice je před hornwerkem z roku 1733. Ten byl rekonstruován, či spíše znovupostaven, prakticky do původní podoby i se střeleckými místnostmi. Když jsme prošli branou, děti se vrhli na hřiště, které tam bylo a já s úžasem procházel jednotlivé střelecké místnosti vedle brány, kde byly umístěny tři druhy děl, u každého hromádka svařených koulí a dvě koule na řetězu, aby se dala potěžkat munice. To ovšem nebylo nic proti západním místnostem, kde tedy byla na podstavci velká kuše a kde byly nástěnné panely s historií hradu. Včetně velké LCD obrazovky, kde běžela smyčka o historickém a stavebním vývoji hradu.
https://www.youtube.com/watch?time_cont ... =emb_title

Místnosti na východě zase obsahovaly tři místní velmi dobře vyvedená strašidla v životní velikosti – zejména ohnivého psa s klíči na obojku bych nerad potkal - a malé kino s cca desetiminutovým příběhem o zakletém rytíři Rüdigerovi s dlouhým nosem a zaječíma ušima (rozuměj hundskap s pery na týlu).

Obrázek
Současný vzhled hornwerku – vlevo vstup na most, zhruba uprostřed horní stanice lanovky

Za hornwerkem je jeden z divů Ehrenbergu. Přes celé údolí na Falkenberg vede visutý most Highline 179 (protože vede na silnicí B179). Most je nad údolím v nejvyšším místě 114 metrů a svou délkou 406 metrů je zapsán do Guinessovi knihy rekordů jako nejdelší most „tibetského“ typu. Vstup 8 €. Mě tam nikdo nedostal. Nicméně krásně a jednoduše se tak dá navštívit i pevnost Claudia na druhé straně údolí. Kdybyste měli cestu kolem, stavte se. Podle mě to stojí za to.

POUŽITÁ LITERATURA
http://wikipedia.org
http://archive.org
http://www.burgen-austria.com/
https://www.ehrenberg.at/
http://wikipedia.org
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11455
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Ehrenberg – severní brána Tyrol

Příspěvek od Zemakt »

„Hohe Stock“ – nevím jak to jednoduše a česky nazvat - Horní pokoje?
"Vyhnat něco o štok vejš", znamená přistavit další patro. Der Stock = patro. Tudíž bych to přeložil jako vysoké patro.

Jinak díky, velmi působivý hrad a jeho okolí i s celnicí.

PS: no a potom je ještě jiský pán Stock, vlastním jménem Fernet. Ale ten pochází odněkud zpoza Radyně :wink:
Naposledy upravil(a) Zemakt dne 30/7/2020, 13:16, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: Ehrenberg – severní brána Tyrol

Příspěvek od t.hajek »

Když mě prostý překlad "Vysoké patro" strašně tahal za uši. Prostě mi to nějak nesedí.

Mj. na Hohensalzburgu mají Hohe Stock taky. Může to být nějaký terminus technikus, ale nepodařilo se mi najít, co by to mělo být nebo jaký je český ekvivalent.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pikujuci brizolit
poručík
poručík
Příspěvky: 723
Registrován: 13/12/2018, 16:47
Bydliště: občas aj SK

Re: Ehrenberg – severní brána Tyrol

Příspěvek od Pikujuci brizolit »

ten nepitný stock nie je ekvivalentom horného hradu?
“War is a matter not so much of arms as of money.”― Thucydides, History of the Peloponnesian War
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11455
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Ehrenberg – severní brána Tyrol

Příspěvek od Zemakt »

Zas tak divně to na mne nepůsobí. Ve Hře o trůny zas byla Vysoká zahrada. Ale nemyslím, že by se to muselo překládat vyloženě otrocky. Horní patra jsou třeba výstižnější.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: Ehrenberg – severní brána Tyrol

Příspěvek od t.hajek »

Pikujuci brizolit
to ne, jako Hohe stock je tady právě explicitně označováno jen jedno obytné křídlo (a na něj navázaný přestavěný původní donjon) vystupující z jinak pravidelného půdorysu horního hradu
ObrázekObrázekObrázek
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Re: Ehrenberg – severní brána Tyrol

Příspěvek od vodouch »

Zemakt píše:„Hohe Stock“ – nevím jak to jednoduše a česky nazvat - Horní pokoje?
Předpokládám, že stavíš na modernějších slovnících. Název může pocházet z hochdeutsch nebo možná ještě z anglosaštiny a mohl mít v té době trochu posunutý význam.
Obrázek
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4155
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Ehrenberg – severní brána Tyrol

Příspěvek od Alfik »

Slova "hohe", "hoch" a "horní", jak už jejich podoba dokládá, pochází z indoevropského základu a tudíž není moc pravděpodobné, že by před dejme tomu 1000 lety znamenalo něco jiného. Spíše znamenalo totéž co dnes.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Re: Ehrenberg – severní brána Tyrol

Příspěvek od vodouch »

Zemakt píše: "Vyhnat něco o štok vejš", znamená přistavit další patro.
PS: no a potom je ještě jiský pán Stock, vlastním jménem Fernet. Ale ten pochází odněkud zpoza Radyně :wink:
No a "Vyhnat někoho o štok vejš" znamená přesvědčit jej, aby si dal o panáka víc než Ty.
Obrázek
Uživatelský avatar
Lucius
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 182
Registrován: 7/10/2011, 11:52
Bydliště: Slovensko

Re: Ehrenberg – severní brána Tyrol

Příspěvek od Lucius »

Chválim autora za použitie obrázkov s 3D modelmi, ako hrad a okolie vyzeralo v priebehu dejín. Obrázky krásne dotvorili písaný text, ľahšie som si to vedel predstaviť :up:
Odpovědět

Zpět na „Středověké fortifikace“