Argarská civilizace (2300-1400 př.n.l.)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Thór, Hektor

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Argarská civilizace (2300-1400 př.n.l.)

Příspěvek od Rase »

106128327_593915737928326_2963331246228084078_n.jpg

Argarská civilizace

Ještě před nějakými 3 600 vzkvétala na území dnešního jihozápadního Španělska na svou dobu vyspělá civilizace rané doby bronzové, pojmenována podle naleziště v almerijském El Argaru jako argarská. Existovala zde vyspělá několikatisícová města, která byla propojena systémem různých cest, dnes bychom řekli infrastrukturou. Velice slavné jsou rovněž tehdejší kamenné stavby zvané Motillas (viz obrázek). Civilizace se rozvíjela 900 let v relativním poklidu, než přišel zlom. Nešetrné zacházení s přírodními zdroji vedlo k ekologickému kolapsu. Argarská civilizace během několika let prostě zmizela a vědci dlouho nevěděli, co tuto katastrofu způsobilo.Oblast okolo Granady a Sevilly, kde byla centra argarské kultury, je plná písku, léta jsou zde horká a místní rostlinstvo trpí častými požáry. Výzkumníci se soustředili na vzorky zkamenělin různých druhů pylu z usazenin nahromaděných v půdě pohoří Baza a Gádor. Dostali se do maximální hloubky něco přes čtyři metry až ke skalnatému podloží. Jejich cílem byla rekonstrukce ekosystému z doby, kdy zde Argařané spokojeně žili, a z výsledků chtěli vyvodit, jak se vyvíjelo životní prostředí v této části Španělska.
Vědci zjistili, že před 5500 lety se místní klima začalo měnit, bylo sušší, ale vegetace se přizpůsobila a ke kolapsu ještě nedošlo. Civilizace se zprvu pomalu a poté čím dál prudčeji rozvíjela. Zhruba okolo roku 2000 před naším letopočtem byl rozvoj argarské civilizace takový, že potřebovala stále více zdrojů. Populační křivka prudce stoupala a každý člověk pochopitelně potřeboval obživu. Zintenzívnila se důlní činnost, proběhlo rozsáhlé odlesňování. Nárůst populace vyvolal i zvýšený zájem o zemědělskou půdu. Argařané tedy vypálili ohromné množství lesního porostu, ze kterého se stala orná půda. Drancování přírodních zdrojů nabralo nebývalých obrátek. Již v roce 1800 před naším letopočtem se krajina, v níž argarská civilizace sídlila, proměnila v porosty houštin a trnitých křovisek. Pak během necelého desetiletí, což je neskutečně krátká doba, se vytratila místní biodiverzita, tedy rozdílnost všech živých systémů, a rozklad ekosystému byl dokončen. Co tento vývoj znamenal pro lidi, kteří zde tehdy žili, si lze snadno představit. Prostředí se již nedokázalo vzpamatovat. Zmizelo dřevo, jeden ze základních prostředků pro stavby obydlí. Procento písku v půdě se neustále zvyšovalo, až bylo nemožné ji nadále obdělávat a bylo znemožněno i pastevectví. Několik desetiletí argarská kultura ještě živořila, ale v souboji s drsnou přírodou nemohla obstát. Zhoršená hospodářská situace vyvolala sociální napětí a postupnou vnitřní rozpad. Okolo roku 1400 z kdysi slavné civilizace zůstaly již jen trosky.

Zdroj:
https://apartamentolaencomienda.es/la-m ... el-bronce/
https://21stoleti.cz/2008/03/19/jak-sna ... ivilizace/
https://en.wikipedia.org/wiki/Argaric_culture

106117518_593919191261314_200694595743144031_n.jpg
Los Millares - dobové opevněné sídlo (Španělsko)

106298227_593944024592164_2210160872258658478_n.jpg
Tesoro de Villena - Villenský poklad čítající cenných 59 předmětů

Obrázek
ženská lebka se stříbrným diadémem - argarská civilizace
Naposledy upravil(a) Rase dne 4/6/2023, 15:04, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
mrfelix
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 220
Registrován: 30/10/2012, 08:43

Re: Argarská civilizace (2300-1400 př.n.l.)

Příspěvek od mrfelix »

Rase,
mám k tomu faktickou poznámku. Tebou přepsané vysvětlení: "Lidé v Argaru porušili ekologickou stabilitu systému, až úplně zanikla jejich civilizace," je možná z části pravda, ale taky to může být mýtus.
Také o Sahaře se tvrdí, že tam dříve byly lesy, a například zde píšou, že za to můžou starověcí kočovní pastevci. https://radiozurnal.rozhlas.cz/kdy-se-s ... ci-6224109

Greta říkala, abychom poslouchali vědce, tak jsem ji poslechl a poslouchám vědce. A některé vědce k poslouchání mám rád, například Petra Pokorného (neplést s jiným Pokorným, kterému přezdívám "temelín na kilometr čtvereční"; Petr je ale dobrý).
https://youtu.be/bC-WFBLu3B4?t=1464
Dávám odkaz na čas videa, kdy je srovnáno klima na zemi těsně po době ledové a nyní. A je tam řečeno: že po právě proběhlé době ledové je na spoustě míst planety teplo a vlhko a ta místa postupně vysychají a ztrácejí vegetaci, až přijde doba ledová, která trend zase otočí.
Je to tedy vlastně zákonitost, že jak se blíží doba ledová, nastává na planetě globální sucho. Člověk tomu svou činností jenom pomáhá.

Takže se vlastně neví přesně, co může za zánik jakýchkoliv civilizací kvůli suchu. Protože sucho zároveň nastává přirozeně. Pokud člověk příchod sucha urychluje, těžko lze nějak přesně vyčíslit, na kolik procent tomu pomohl.
Obrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Argarská civilizace (2300-1400 př.n.l.)

Příspěvek od Rase »

Jo, tak podobně na tom budou i různé civilizace ve střední americe a podobně. Ostatně vlastně všechny starší civilizace byly závislé na vodě a pokud došlo třeba k přirozené změně toku řeky (tento průšvih stihl i Velkou Moravu), nebo jejímu vyschnutí, nastal velký problém. Taky ale často dokázali vymýtit velké plochy lesů, ať už kvůli polím nebo dřevu, což mělo významný dopad na eroze půdy. Oproti Velikonočnímu ostrovu, mohli se tady tito lidé přesunout na jiné území ve Španělsku, případně jinam do Evropy atd. Nebo sednout na lodě a vydat se šikanovat koho najdou, jako Mořské národy .)))
ps. to video je hodně zajímavé - díky
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Choroš
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 184
Registrován: 30/11/2016, 11:47

Re: Argarská civilizace (2300-1400 př.n.l.)

Příspěvek od Choroš »

Tak jsem zase něco jsem sepsal. Vůbec si nedělám čáku na to, že bych vysvětlil obecný vznik a vývoj kultur, spíš je to opět text k zamyšlení a diskusi. Přiznávám, že píšu vesměs zpaměti; přistihnete-li mě při chybě, padá na mou hlavu... Většina věci by měla být ve stejných zdrojích, jaké jsem uvedl u tématu bitvy u Tollense.

Nakouslo se tady několik různých věcí:
1) změny klimatu (teploty a vlhkosti) na Zemi v průběhu dob ledových a meziledových (dnes už je možná trochu anachronismus mluvit o dobách ledových a meziledových, ale zůstaňme u toho) vlivem věcí, které člověk nemůže ovlivnit (sluneční aktivita, změny sklonu zemské osy apod.).
2) změny úrodnosti půd přirozeným průběhem (Iversenův cyklus, zmiňoval jsem ho u bitvy u Tollense)
3) změny úrodnosti půd, vegetačního krytu, a nakonec i změny klimatu na menším či větším území, za které člověk může.

Vliv přírody na lidské společnosti a opačně se často těžko posuzuje za prvé proto, že všechny tři uvedené procesy se prolínají a ovlivňují, a za druhé proto, že ve většině případů jsou společenské změny výsledkem souhry přírodních a sociálních procesů, a někdy čistě jen těch sociálních. Archeologie k tomu může většinou říci sotva víc než obnáší popis půdorysu obydlí nebo tvaru nástrojů. Změny artefaktů ještě nemusejí znamenat kolapsy a vzestupy civilizace, a už vůbec nemusejí vypovídat o tom, kdy a kde se lidem se žilo lépe nebo hůře. Často může jít prostě o změny symboliky - například v době, kdy se stavěly pyramidy, nebyl Egypt mocnější než ve všech dobách, kdy se nestavěly, a o kvalitě života běžného Egypťana to nevypovídá už vůbec nic.
V mnoha případech je navíc pravděpodobné, že to, co máme sklon považovat za projev silné společnosti (civilizace) je ve skutečnosti projevem její slabosti. Takovým projevem může (ale nemusí) být například stavba opevněných sídel - přinejmenším na příkladu Sumeru bylo ukázáno, že mohutná opevnění měst byla budována právě v dobách rozvratu a chaosu.
Paleoekologické metody mohou do jisté míry zmapovat změny v přírodě (např. změny s druhovém složení lesních dřevin, pokles či vzestup srážek), ale interpretovat jejich výsledky jako příčiny pádu či rozvoje civilizací je velmi složité a ošidné. Řečeno slovy zde zmíněného paleoekologa Petra Pokorného, který o jednoduchých vysvětleních zániků a vzestupů kultur ve střední Evropě napsal: „Letité zkušenosti s odbornou literaturou mne přesvědčily, že pokud si nějaký klimatický determinista usmyslí, že komplexní jev typu úpadku nějaké dávné společnosti vysvětlí poklesem průměrných ročních teplot, bez problémů to také dokáže. Pokud se jeho stejně smýšlející kolega rozhodně, že tutéž událost vysvětlí naopak nárůstem ročních průměrných teplot, nebo dejme tomu posunem hranice kontinentálního klimtu směrem na západ, bude s největší pravděpodobností úspěšný úplně stejně.“

Vliv klimatu na společnost

Z dob nepříliš dávných a mnoha událostí zachycených v kronikách víme, že i v případech, kdy vliv klimatických výkyvů na změny ve společnosti je celkem nepochybný, ve většině případů je velikost těch výkyvů z dlouhodobého hlediska nepatrná: žít se dalo před změnou, žít se dá celkem během toho ní, i po ní. Ale trochu jinak, a právě ta změna způsobu života může mít nesmírné důsledky, je-li vhodná společenská situace. V odlišné společenské situaci se nemusí dít téměř nic. Lidé většinou neiniciují společenské změny ve chvíli, kdy už umírají hladem, ale mnohem dříve (ostatně na dnešní koronavirové krizi to je vidět velmi pěkně). Několik příkladů:
Rozbuškou Velké Francouzské revoluce bylo několik za sebou jdoucích neúrodných let - nic zvláštního, ale v tehdejší situaci to neznamenalo jen zvýšení drobné kriminality, nepokoje vyústily ve změnu společenského řádu a nakonec se odrazily (dříve či později) v celé Evropě. Za sebou jdoucí neobyčejně tuhé zimy v letech 1939-1941 prohloubily hospodářské problémy Německa, a nejen, že zkomplikovaly postup vojsk Osy Sovětských svazem, ale také se například spolupodepsaly na nedostatečném testování torpéd (která pak selhávala), i na pomalejší výstavbě ponorek - dost možná tak byla válka o něco kratší než by jinak byla. Objevení a osídlení Grónska seveřany (1000 n.l. - cca 1450) bylo usnadněno jak výrazně teplým klimatem doby, tak se vzestupem dánských králů (Sven, Knut) a s tím spojenou emigrací jejich odpůrců - spousta lidí prostě hledala místo k životu, a byla ochotna spokojit se i s Grónskem. Kraje nedaleké S. Ameriky osídleny nebyly pro odpor místního obyvatelstva, byť jsou klimaticky mnohem příznivější.
Na vzniku třicetileté války se nepochybně podílelo klima: příznivé a celkem stabilní klima 16. století vedlo k růstu populace, počátkem 17. století došlo k prudkým výkyvům (velmi mírné zimy, velmi chladná a deštivá, nebo naopak neobvykle suchá a horká léta), které byly vzápětí doprovázeny výrazným dlouhodobým ochlazení (tzv. Malá doba ledová). Přežití člověka - a, což je snad ještě důležitější, jeho postavení ve společnosti - bezprostředně záviselo na úrodě. Jeden klimaticky nepříznivý rok se ještě rozumně přečkat většinou dal, ale dva za sebou už znamenaly katastrofu (můžeme se zamyslet nad tím, co by asi stalo s naší společností, kdybych se chvíli ocitla bez dodávek potravin - strategické zásoby ČR jsou na pár dní). Frustrace se vybíjela hledáním viníka, a odrážela se zpočátku například v honech na kacíře a čarodějnice a srážkách mezi stoupenci jiné víry, při větších problémech v selských bouřích a nakonec ve válkách mezi státy (což neznamená, že se všechny tyhle věci neděly i bez klimatických spouštěčů - samozřejmě ano). Samotná třicetiletá válka netrvala tak dlouho proto, že by nepříznivé klima trvalo třicet let (trvalo až do druhé poloviny 19. století), ale zjednodušeně proto, že příliš mnoho malých konfliktů se spojilo do jednoho, ve hře bylo příliš mnoho zájmů, a navíc ukončení války znamenalo vyplatit vojákům dlužný žold, na což nikdo neměl peníze. Pěkně o tom píše P. Englund.
Populační důsledky třicetileté války byly pro dnešního Evropana neuvěřitelné, některé kraje, jako například Čechy, Bavorsko a Alsasko ztratily polovinu obyvatelstva, jiné (třeba Pomořany, nebo Falc) snad až sedmdesát procent. Většina středoevropských zemí a měst byla extrémně zadlužená, a snížení produkce vlivem rozbitých trhů a úbytku obyvatelstva způsobovalo i po uzavření míru spíše nárůst dluhů než jejich umořování. Přesuny majetku, změny organizace státní správy, změny v postavení poddaných a organizaci práce, čili věci za normálních okolností velmi důležité, se vedle ztrát na lidech zdají být celkem marginální.
Naproti tomu neobvykle dlouhý sled roků s velmi špatnými úrodami v druhé polovině třináctého století (1262, 1264, 1265, 1266, 1270, 1273, 1281, 1283), jakkoli byl pro obyvatelstvo katastrofický (prý se v některých letech už ani neselo, a lidé kradli a jedli těla oběšenců ze šibenic) k tak výrazným společenským změnám nevedl (i když tento dojem může být částečně zastřen časem, který od té doby uběhl, a podstatně skoupějšími psanými prameny).
Ostatně klima koncem 17. století a v 18. století bylo vesměs ještě méně příznivé než začátkem století 17. - a přesto se už žádná velká povstání se ve střední Evropě nekonala: byla jiná společenská situace.
Jsem si vědom, že uvedený přehled je subjektivní, a zejména až hambatě zjednodušený. Uvádím ho pouze jako demonstraci faktu, že klimatické spouštěče oněch událostí jsou vesměs tak malé a trvaly tak krátce, že paleoekologicky jsou v podstatě nezachytitelné, i když se odehrávaly v podstatě (z paleoekologického hlediska) v současnosti, a měli bychom je tedy zachytit nejlépe. A také, že obdobné klimatické události v jiné společenské situaci ke společenským změnám nevedly. Je tedy těžké vyvozovat nějaké dalekosáhlé závěry o vlivu klimatu na společnosti, o kterých nemáme žádné psané záznamy. Jsou samozřejmě extrémní případy typu zánik minojské kultury po výbuchu sopky Thera, ale většina společenských změn je iniciována změnami mnohem jemnějšími.

Vliv společnosti na klima

Kácení lesů, pastva a obdělávání půdy může půdu měnit různým způsobem a různě rychle - záleží jak na způsobu a intenzitě obdělávání, tak i na dalších faktorech, zejména na klimatu. Na mnoha místech ve Středomoří a na Blízkém východě vedlo k dezertifikaci (může vrcholit vznikem tzv. tvrdolisté vegetace, polopouští, pouští). Tam, kde víc prší, dochází zase k okyselování (acidifikaci): v severní Evropě ke zrašelinnění, ve střední Evropě ke vzniku vřesovišť. Zůstanu raději tady u nás.

Při pohledu změny ve velikosti a rozšíření osídlení v Čechách je zřejmé, že zatímco centrální část Čech byla osídlena vždy (ovšem ve vždy stejně hustě), osídlení v jiných oblastech výrazně kolísá. To je podle mě ještě podivnější věc než nahrazení jedné kultury jinou. Proč se někdy lidem dařilo a někdy ne? Klimatická a paleoekologická data vesměs žádné extrémní výchylky neukazují. Několik neúrodných let mohlo populaci samozřejmě pocuchat, ale rozdíl v osídlení mezi např. dobou laténskou a dobou římskou je obrovský, zatímco zmiňované neúrody 13. století se na celkovém obrazu osídlení neprojevily. Osídlení je velmi slabé zhruba od konce doby laténské až do řekněme poloviny raného středověku (přestože se ztotožňuji s myšlenkou pana Fiedlera, že hustota osídlení střední Evropy byla často větší, než je oficiálně odhadováno). Osměluji se vyslovit domněnku, že základním problémem byla úrodnost půdy, která hustou populaci prostě neuživila.
Každé obdělávání půdy půdu mění, vesměs jí ochuzuje, protože rostliny si z půdy leccos berou, a když ty rostliny odebereme a zkonzumujeme, snižuje se v půdě množství dusíku, fosforu a dalších prvků. Pokud hnojíme, zejména trusem, většinu prvků a sloučenin do půdy zase vracíme.

Jak se v Evropě v pravěku hospodařilo, se moc neví. Patrně existovala celé škála způsobů obhospodařování, a na různých místech a v různých časech se hospodařilo jinak. Možné způsoby hospodaření se dají zjednodušeně seskupit do několika typů: 1) hospodaření na menších či větších plochách na pomoci ručního nářadí a rádla, bez stěhování, dlouhodobě a poměrně intenzivně. Pole se mohla střídat, aby půda nějakou dobu odpočívala; 2) žďárové zemědělství, tj. vypálení kusu lesa a proměna na pole. Taková půda je nejdříve velmi úrodná, po několik letech ale úrodnost rychle klesá a je nutné se stěhovat jinam. Pole se nechala zarůst opět lesem; 3) hlavním způsobem obživy bylo dobytkářství, obdělávání půdy bylo doplňkové.
Možná nejrozšířenějším způsobem byl druhý způsob. Žďáření se v různých místech Evropy praktikovalo od neolitu až do 19. století. Problém je, že půdu extrémně vyčerpává a je náročné na prostor: po několika letech je pozemek opuštěn a nechá se zarůst, přičemž k plnému obnovení úrodnosti půdy dojde za více než sto let. Pokud se v lese pase (lesní pastva byla donedávna zcela běžná), trvá to ještě déle. Lidé přitom potřebovali žít v mozaice krajiny - využívali jak bezlesí (orná půda), nízkokmenný (palivo) i vysokokmenný (stavební dříví) les. Zejména vysokokmenný les se mohl postupně stávat poměrně vzácným - spotřeba stavebního dříví byla obrovská, nejen na běžné stavby, ale i k budování opevnění, které se navíc muselo často opravovat (náročnost údržby valových opevnění se alespoň uvádí jako jeden z důvodů pro přechod k budování kamenných hradeb na maltu v českých zemích ve 12. a 13. století). A právě vysokokmenný les se pomalu obnovuje: Je-li pole ponecháno ladem, je třeba počítat s řádově sto nebo i více lety, než se přes mezistupně křovin a nízkokmenného lesa náletových dřevin (třeba bříza) obnoví a doroste porost druhů s kvalitním dřevem, např. buků. Uvažuje se o tom, že právě snad přítomnost vysokokmenných lesů, mohla být vedle např. přítomnosti obchodních cest důvodem k situování některých velkým sídel (třeba některých oppid) do z hlediska zemědělství suboptimálních krajů.
Vypalovaly se pravděpodobně i luční porosty (stepi), a to proto, že po vypálení je půda mnohem snadněji obdělatelná, ovšem zde má vypalování ještě větší ničivý efekt než v případě lesů.
I o vlivu vyčerpání půdy jsou celkem věrohodné, někdy i písemné zprávy: V carském Rusky prý degradace půdy v některých Evropských částech vlivem vypalování musela být opakovaně řešena přesunem osad jinam, a podílela se tak vlastně na kolonizaci Sibiře.
Z období doby římské (cca 50 př.n.l. - 400 n.l.) jsou z některých území Germánie, která byla ve styky s římskou říší, zprávy o nemocech dobytka vedoucích až k vymírání stád. Zdá se, že to bylo způsobeno nedostatkem kobaltu a mědi v jejich krmivu, zřejmě v důsledku lidského hospodaření.
Ve střední Evropě, kde od počátků zemědělství byla hlavní obilninou pšenice, začala být tato během vrcholného a pozdního středověku nahrazována žitem, protože žito je méně náročné a vyčerpaná půda již pro pšenici nestačila. K návratu pšenice došlo až během 19. a 20. století díky zavedení hnojiv a nových agrotechnických postupů.

Proložíme-li přírodou hledisko času, začnou některé věci dávat jinou perspektivu. Kupodivu existují velmi praktické důvody, proč bychom si té časové roviny měli všímat.
Na jednu stranu, kdybychom například z části části Čech odvezli všechno obyvatelstvo a ponechali krajinu samostatnému vývoji, během dvou až tří set let by na většině území vyrostl, který by byl pro laika k nerozeznání od panenského pralesa. Na druhou stranu, odborník by tyto dva lesy od sebe poznal naprosto zřetelně. Známe například lesy, které mají část starou nejméně několik set let, a jinou část, která byla zalesněna až počátkem 19. století. Dnes je druhová skladba dřevin celého lesního komplexu všude stejná, ale jak podle skladby bylin, tak zejména podle půdních organismů (houby, půdní mikro a makrofauna - členovci, měkkýši, kroužkovci) lze dodnes jasně odlišit části staré 200 let od částí starších. Z praktického hlediska: les starý sto let není totéž co les prastarý. Pole, které necháme ladem, sice za pár let může připomínat louku, a za pár desítek let les, ale není z hlediska půdních organismů loukou ani lesem tak úplně není. Za všechny procesy týkající se koloběhu látek, které v půdě probíhají, ale mohou právě půdní mikroorganismy. Půda, kterou změníme (lze snad říci zdevastujeme) chemikáliemi a těžkými stroji, se nevrátí do původního stavu, například co se týká schopnosti zadržovat vodu, během několika let. Za jak dlouho to bude, nedovedu odpovědět. Pokud bychom se měli z nějakého důvodu stát potravinově soběstačnými, bude vyčerpání půdy opravdu velký problém. Buďme rádi za každý kousek krajiny, která se v současnosti nechává ladem. Půda, která deset let ležela ladem, sice není taková, jako půda dlouhodobě neobhospodařovaná, ale aspoň už neobsahuje moc rezidují pesticidů, takže by se obnovení jejích funkcí mohlo nějakými technikami do jisté míry snad uměle urychlit.
Odpovědět

Zpět na „Ostatní národy“