Marienwagen I mit Panzeraufbau
Patrně překvapí, že před válkou se i němečtí konstruktéři zaobírali myšlenkou sestrojení pancéřového vozidla. V roce 1914 navrhl Frederich Goebel šestinohé kráčející vozidlo. Byl postaven i zmenšený model, ale po vypuknutí války práce na projektu ustaly. Obnoveny byly až v roce 1915, kdy byla uvolněna dotace na stavbu prototypu. Celkem se jednalo o 50 000 marek a práce byly dokončeny v lednu 1916. Při prvním pokusu o vykročení, se ale stroji zlámaly nohy a výzbrojní úřad další práce zastavil. V roce 1915 představil Hugo Bremer (1869-1947) zástupcům armády vlastní konstrukci pásového obrněného stroje schopného překračovat složitý terén. V podstatě šlo o obrněný automobil, jehož kola byla nahrazena pásy. Základem se stal čtyřtunový nákladní automobil Marien-Wagen vyráběný továrnou Daimler v Berlin-Marienfelde. Byť byl výrazně přepracovaný, ne všechny vylepšení byly ku prospěchu projektu. Střední část podvozku se skládala ze dvou silničních kol a řízeného kola a dvou dalších válců, které se použily jen z nutnosti. Ostatní dvě části byly umístěny na přední a zadní části trupu. Tyto části se snížily k zemi pomocí speciálního mechanismu a sloužily hlavně k prodloužení podvozku stroje, což bylo potřebné k překonání širokých příkopů a zákopů. Informace o plánovaném pancéřování a výzbroji nebyly bohužel zachovány. Jisté ale je, že výsledkem bylo vysoké vozidlo se značně poddimenzovaným motorem. Výkonové charakteristiky zástupce armády nepřesvědčily a další práce tak byly zastaveny. Projekt ale pokračoval dál v Bremerově soukromé režii.
Po prvním nasazení britských tanků na Sommě, si vedení armády uvědomilo akutní absenci vlastního stroje podobného určení. Již 30. října 1916 byla svolána Verkehrstechnische Prüfungs-Kommision, pod vedením generála Friedricha. Komise se skládala ze zástupců automobilového průmyslu a měla sdělit svůj názor na konstrukci podobného vozidla, jakým disponovali Angličané. V listopadu komise stanovila základní požadavky na terénní obrněný vůz - Geländepanzerwagen. Hugo Bremer zjednodušil podvozek a osadil jej maketou pancéřové nástavby a věžičkou z obrněného vozu Ehrhardt. Výsledek byl oficiálně označen jako "Marienwagen I mit Panzeraufbau". Výzbroj měly tvořit dva těžké kulomety, plamenomet a dva protiletadlové kulomety Bekker ráže 20 mm. Prototyp byl dne 11. března 1917 v Mainzer Sand představen Ludendorffovi, Hindenburgovi a dalším zástupcům generálního štábu. Vozidlo mělo problémy v měkčím terénu, kdy hrozilo poškození hnacího nebo pojezdového ústrojí, případně i převrácení celého stroje. Podle některých zdrojů se právě tohle stalo a výsledkem bylo velké zklamání přihlížejících generálů. Ludendorff ztratil veškerý zájem o další vývoj tanků a celou záležitost přenechal podřízeným úředníkům, což vedlo ke značnému opoždění vývoje tanků v Německu. Na závěr dodejme, že brzy komise upřednostnila návrh automobilového konstruktéra, kapitána Josepha Vollmera (1871–1955), který byl inspirován tanky francouzskými a využíval jako podvozku pásového traktoru Holt. Na tento podvozek byla usazena masivní korba, do které se muselo vejít 18 členů obsluhy vozidla. Výsledkem byl tank s masivní výzbrojí a pancéřováním - Sturmpanzerwagen A7V.
Zdroj:
http://www.landships.info/landships/tan ... wagen.html
https://seryj221221.livejournal.com/82948.html
http://aviarmor.net/tww2/tanks/germany/bremer.htm
