Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 214.

Moderátoři: michan, jarl, Pátrač

Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 214.

Příspěvek od Zemakt »

Obrázek
Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č. 214

Nálet na Tokio


Jen co si kapitán Mitscher na Hornetu přečetl příchozí zprávu z Enterprise mrkl na Doolittla, ten ihned pochopil. …Vzlétneme co nejdříve, Pete… . Krátce na to se na lodi rozezněla siréna a z ampliónů opakovaně zaznělo … armádní letci, k letadlům … armádní letci, k letadlům… . Od tohoto momentu pak USS Hornet připomínala, spíše než letadlovou loď, včelí úl. Zatímco posádky bombardérů, vytržené ze spánku, od snídaně, či jen z bezduchého lelkování, se zmatečně oblékaly do letecké výstroje 1). Na palubě kolem Mitchellů se to začalo hemžit palubním personálem, jenž odplachtovával motory, z podvozků odstraňoval klíny, lana, a taktéž do palivových nádrží doplňoval odpařené palivo. Šlo se až do takových detailů, kdy letadla se za křídla rozhoupávala, aby se palivový systém dokonale odvzdušnil. Postupně byly plněny pumovnice, kontrolovaly se různé systémy apod.. Rovněž se měřil směr a síla větru, aktuálně dosahující 27 uzlové rychlosti. Letovodi v navigační místnosti studovali poslední meteorologická hlášení a předpovědní modely nad Japonskem, zkrátka, „frmol“ jak se patří!

1) Nemálo pilotů a mužstva od 17. bombardovací skupiny nemělo o odhalení svazu a následném napadení Nitto Maru ani ponětí.

Bylo přesně 08:20 hod., když pilot prvního bombardéru řádně „zatopil pod kotlem“. Celkem 3 400 koní obou motorů Wright R-2600-9 Double Cyclone zařvalo, a po poslední okraj palivem naplněná B-25 se na letové palubě rozjela, pomalu akcelerovala, aby za pomoci do protivětru stočeného Hornetu se posléze vznesla do vzduchu. Pro první vzlet pak bylo více než symbolické, že berany letounu svíral sám Doolittle. V tu dobu ze sebe Hornet mačkal maximum možného, přičemž jeho rychlost při plavbě proti větru činila 27 uzlů. Po úspěšném vzletu, kdy dozajista musel všem přihlížejícím spadnout kámen ze srdce, šlo vše ráz na ráz. Při cca 4minutovém průměrném intervalu mezi jednotlivými vzlety středních bombardérů, byla v 09:27 hod. letová paluba Hornetu čistá. Celá tato operace samozřejmě nepostrádala dramatických okamžiků, vč. jednoho tragického. Na kolíbající se letové palubě neudržel jeden z mužů obsluhy rovnováhu, načež silný vítr ho odhodil přímo pod vrtuli jednoho z bombardéru. Otáčející se vrtule neměla slitování, a téměř mu oddělila paži od těla. Přestože celou příhodu námořník R. Watt přežil, ruka mu musela být posléze amputována. Neméně adrenalinu do amerických žil taktéž vlila, těsně před vzletem posledního bombardéru, zpráva z průzkumného Dauntlessu. Naštěstí, informace o nedaleko se objevivším lehkém křižníku a torpédoborci se nepotvrdila.

Zatímco jednotlivé Mitchelly postupně nabíraly operační výšku a stáčely se ke svým předurčeným cílům, v Japonsku na letecké základně Kisarazu se v hektickém tempu připravovaly ke vzletu stroje 26. Koku Sentai. Celkem 29 torpédy vybavených bombardérů G4M, doprovázených 24 stíhacími A6M s přídavnými nádržemi v podvěsu, bylo směřováno do předpokládaného místa výskytu amerického svazu. Tj. do odhadované oblasti, nacházejících se cca 200 mil na východ od Japonska. Co ovšem admirál Ugaki a celý jeho štáb nepředpokládal, byl faktor jménem North American B-25 Mitchell. Se schopností vzletu letounu o velikosti středního bombardéru z letadlové lodi zkrátka Japonci nepočítali. Jejich pokus o zachycení vetřelců tak spíše připomínal tápání ve tmě.

Obrázek

Jen co poslední stroj 17. bombardovací skupiny opustil palubu letadlové lodi, zavelel Halsey čelem vzad. Celá Task Force 16 udělala obrat, a v novém 90° kurzu nastoupila na zpáteční cestu do Pearl Harboru. Krátce po jedenácté se ke svazu, udržujícímu si stále velmi vysoké pětadvaceti uzlové tempo, připojil Nashville. Zatímco na Enterprise panovalo se změnou plavby na návratových kurs tiché uspokojení, v podpalubí Hornetu se horečně pracovalo na zbojeschopnění a následném vyzdvižení letounů na dosud prázdnotou zející letovou palubu. A bylo také proč. Krátce po poledni, ve 12:14 hod., nahlásil totiž radarový operátor na Enterprise opět kontakt. Tentokrát se ale jednalo o letoun zaměřený na 20°, a ve vzdálenosti 70 000 yardů od Task Force. Admirál Halsey ve snaze neprozrazovat svoji polohu, nařídil hlídkujícím stíhačům nezasahovat. Neznámý stroj se ke svazu přiblížil až na 64 000 yardů, nicméně zpozorovat Američany se mu nepodařilo. Zaměření netrvalo déle než čtvrt hodiny, načež se letoun ztratil z obrazovky radaru.

Námořním letcům to však nemuselo být líto. Jejich úkolem bylo, až do hloubky 200 mil za záděmi letadlových lodí, jistit týl ustupujícího svazu. V rámci tohoto úkolu pak smíšené hlídky stíhacích Wildcatů a bombardovacích Dauntlessů napadaly postupně odhalená japonská hlídková plavidla, již výše uvedeného vnějšího systému zabezpečení Japonska. V odpoledních hodinách palubní letadla z Enterprise a Hornetu objevila už tak velký počet hlídkových plavidel, že ani postupně klidnější a jistější Halsey neodolal. A vyslal námořním letcům na pomoc Nashville. Přestože výsledky útočících letadel byly více než rozpačité, i tak se podařilo poškodit pomocný křižník Awata Maru a hlídkové čluny: Chokyu Maru, č. 1 Iwate Maru, č. 2 Asami Maru, Kaijin Maru, č. 3 Chinyo Maru, Eikichi Maru, Kowa Maru a již výše zmíněnou č. 21 Nanshin Maru.

Japonci ovšem ani zdaleka neprodávali svoji kůži zadarmo. O čemž se mohla přesvědčit posádka jednoho sestřeleného Dauntlessu z VB-6. Oba letce však záhy vylovil na scéně se objevivší lehký křižník. Přítomnost 155 mm kanónů USS Nashville přinesla do dosavadního mumraje přece jenom jiný rozměr, kterému na japonské poměry poněkud netypicky neodolala posádka člunu Nagato Maru, a vyvěsila bílou vlajku. Zajato bylo 5 mužů, načež šla Nagato Maru ke dnu.

Následujícího dne, 19. dubna, se Task Force 16 setkala s doprovodnými torpédoborci, ovšem ani nyní se nehodlalo počasí umoudřit. Díky stále panujícímu značnému vlnobití, došlo k poškození tří přistávajících Wildcatů. Dva stroje byly poškozeny lehce a jeden těžce, nikoliv však na odpis. V nemalé vzdálenosti na západ od svazu pak ještě doznívaly události předchozího dne. Zatímco hlídkové plavidlo č. 1 Iwate Maru vážná poškození od palubních letounů neustálo a potopilo se samo, člunu č. 21 Nanshin Maru musel na mořské dno pomoci vlastní lehký křižník Kiso.

Další plavba Halseyova svazu na hlavní tichomořskou základnu probíhala již bez větších událostí a v relativním bezpečí. Ještě než však celá Task Force dne 25. dubna zakotvila v Pearl Harboru, přišel Hornet o jeden Dauntless (21.dubna). Posádka letounu pravděpodobně „zakufrovala“, přesto se jí v poslední chvíli podařilo mateřskou flotilu nalézt. Bohužel při přiblížení na přistání došlo letounu palivo, a při následném pokusu o přistání na mořské hladině šel stroj ihned pod vodu. Bohužel do mokrého hrobu sebou stáhnul i svého pilota s palubním střelcem.

Nyní však konečně zaměřme svoji pozornost na samotné provedení náletu na hlavní město Japonska a jeho blízkého okolí. Tedy k cíli, k němuž směřovala nezměrná americká snaha a úsilí několika málo posledních měsíců. Vždyť od překvapivého napadení Pearl Harboru utekly jen čtyři měsíce 2).

2) Zde bych si dovolil jen jednu malou technickou poznámku. Vzhledem k plánované šestici článků a jejich textové vyváženosti, pozornost bude ze začátku věnována menším cílům, načež přijde na řadu samotné Tokio.

Než se ovšem vrhneme na osudy Doolittlových letců, řekneme si ještě něco málo k počasí. Jak již víme, počasí během plavby úderného svazu sehrálo velmi důležitou roli. A to jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. U letecké části operace lze pak konstatovat jen samá negativa. Na pozadí zcela nedostatečných meteorologických zpráv, primárně pramenících z obrovské rozlohy oblasti, ohraničené Japonskem na východě, atolem Midway na západě a Aleutskými ostrovy na severu. Byla jakákoliv seriozní předpověď utopií. Posádky Mitchellů se tak během svého letu setkaly snad se všemi možnými povětrnostními podmínkami. Jednoznačný vliv na průběh letu k cíli však měl silný protivítr, neúměrně zvyšující spotřebu paliva. A co víc, nad čínskými oblastmi s vytipovanými přistávacími plochami, se vytvořily lokální bouřková centra, v samé podstatě znemožňující nalezení předurčených letišť. Ale to již poněkud předbíhám.

Obrázek Obrázek

Nagoja

Nagoja, asi 160 mil jižně od Tokia ležící japonské město na ostrově Honšú a hlavní město prefektury Aiči. Plánovači vytyčené cíle tvořily zásobníky pohonných hmot a skladovací areál, letecká továrna Micubiši a místní kasárna. Útok byl proveden dvěma stroji:

B-25, č. 40-2297, čas vzletu 09:07 hod..
Po bezproblémovém vzletu pokračoval letoun v nízké výšce k cíli. V průběhu letu bylo spatřeno jedno letadlo. Nad městem posádka majora J. A. Hilgera shodila celkem čtyři 500 liberní zápalné kazetové pumy. Pozorovány byly zásahy kasáren, zásobníků, a rovněž letecké továrny. Zaznamenána byla řídká a nepřesná protiletadlová palba. Po odhozu pum nabral letoun směr k čínskému pobřeží. Cca 300 mil před jeho dosažením vlétl letoun do srážek. Kolem čtvrt na jedenáct usoudil velitel letounu, že jsou nedaleko improvizovaného letiště v Čchao-čou (Chuchow). Vzhledem ke stále deštivému počasí a minimální viditelnosti, opustila posádka v čase 22:22 hod. a ve výšce 8 500 stop letoun. V tu dobu zbývalo v nádržích ještě cca. 150 litrů paliva. Po úspěšně absolvovaném seskoku dorazila posádka do Čchao-čou o dva dny později.

B-25, výr. č. 40-2268, čas vzletu 09:19 hod..
Cílem pro bombardér poručíka W. G. Farrowa, mimochodem vrtule tohoto stroje poranila námořníka Walla, byla původně Osaka. Poručík však ve snaze dohonit Hilgerův letoun a pokračovat s ním ve společném letu do Číny letěl přímo nad Nagoju. Zde vlétl do již bdělé, ale přesto nepřesné protiletadlové palby obrany. Na druhou stranu, díky předchozímu bombardování a ze zasažených cílů se táhnoucímu hustému kouři, měl Farrow nad městem usnadněnou práci. Doporučenu výšku odhozu pum poručík moc neřešil, když nálet provedl z výšky pouhých 500 stop. Dosaženo bylo dvou přímých zásahů, jednoho skladovacího zásobníku s olejem, jenž ihned explodoval. A dále, letecké továrny Micubiši. Po odhozu nabrala Farrowova B-25 výšku 3 000 stop a pokračoval k čínskému pobřeží. I zde vlétl stroj do deště, přičemž posádka byla nucena na jih od Han-chungu (Hanchung) opustit stroj na padácích. Žel bohu po úspěšném seskoku byli všichni letci postupně pochytáni a předáni Japoncům. Na rozdíl od zbytku posádky, která si v japonském vězení pobyla 40 měsíců, byli poručík Farrow a jeho střelec, desátník C. Spatz, převezeni do Japonska. A zde byli dne 15. října 1942 na příkaz jeho božské milosti císaře popraveni.

Obrázek

Kóbe

Hlavní město prefektury Hjógo na ostrově Honšú. Vzdušnou čarou 270 mil na západ od Tokia ležící Kóbe, platilo za jeden z důležitějších přístavů Japonska. Jako cíle pro jeden útočící letoun byly vybrány: místní ocelárna, letecká továrna Kawasaki, doky a loděnice nacházející se v severní části zátoky.

B-25, č. 40-2267, čas vzletu 09:15 hod..
Krátce po bezproblémovém vzletu se stroji pod vedením poručíka D. G. Smitha podařilo dohonit Hilgerův Mitchell a utvořit s ním dvoučlennou skupinu. Před dosažením Nagoji se od Hilgerta odpojil, ze severu minul Osaku a od východu se dostal nad Kóbe. Čtyři pumy na palubě si posléze našly svůj cíl v podobě letecké továrny, loděnic a ocelárny. Teprve až na odletovém kurzu se probudila sporadická protiletadlová obrana, následovaná vzletem dvojice palubních bombardérů Nakadžima B5N „Kate“. Ale to již Smithův letoun mířil do Korejského průlivu. Před pobřežím Číny přivítaly posádku Mitchellu dešťové přeháňky a mizerná viditelnost. Díky nedostatku paliva a závadě na pravém motoru se poručík rozhodl přelet pobřežního horstva neriskovat, a raději volil přistání na mořskou hladinu. Úspěšné přistání zrealizoval asi 500 metrů od jižní části ostrova Tantou Shan v provincii Če-ťiang (Zhejiang). Za pomoci místního obyvatelstva se posléze podařilo posádce dostat do bezpečí Čchung-čchingu (Chungkingu).

Jokosuka

Jokosuka. Důležité přístavní město nacházející se nějakých 35 mil jižně od Tokia. Samotný přístav leží na západním břehu Tokijského zálivu na poloostrově Miura v prefektuře Kanagawa. Již v roce 1869 zde vznikly první zárodky pozdějšího námořního arzenálu. Mj. právě ve zdejším námořním a leteckém arzenálu (1916) vznikaly nosné typy japonského námořního letectva. Vzpomeňme jen namátkou na palubní bombardér Yokosuka D4Y. V této souvislosti je pak zcela zřejmé, jaký cíl ležel před jediným bombardérem útočícím na Jokosuku.

B-25, č. 40-2247, čas vzletu 09:01 hod..
Vzlet Mitchellu poručíka E. E. McElroye proběhl bez větších komplikací, načež se připojil ke dvěma bombardérům směřujícím na Jokohamu (Greening, Bover). Po přiblížení k japonskému pobřeží se McElroy odpoutal od svých souputníků a v nízké výšce zamířil k Jokosuce. Přestože nebe zde bylo od japonských stíhačů prosté, o důležitosti cíle se posádka přesvědčila díky relativně přesné a husté protiletadlové palbě. Nicméně, čtyři odhozené pumy neomylně zasáhly přístavní sklad a zařízení, vč. letadlové lodě Rjúhó, která v místním doku zrovna absolvovala přestavbu z původně ponorkové zásobovací lodě Taigei. Po shozu zamířil McElroy za stále neutuchající protiletadlové palby k čínskému pobřeží. Během letu posádka ještě stihla zaregistrovat jednu ponorku a tři velké křižníky, před dosažením pobřeží však vlétla do špatného počasí, které dávalo na jakékoliv přistání zapomenout. Svůj stroj muži opustili ve 22:45 hod. asi 75 mil severně od Pcho-jang-chu (Poyang). Vyjma jednoho pohmožděného kolena se seskok všem letcům vydařil, aby se po pár dnech v kompletní sestavě objevili v Čchao-čou.

Obrázek Obrázek

Přestože byly všechny Mitchelly vabaveny kamerami, do USA se dostaly pouze snímky z náletu na Jokohamu, které na své osobní kameře pořídil McElroyův druhý pilot poručík R. A. Knobloch.

Jokohama

Na jih od Tokia co by kamenem dohodil, se nachází přístavní město Jokohama. Necelých 20 mil vzdušnou čarou na západním břehu Tokijského zálivu, již od poloviny 19. století zvané též jako vstupní brána do Země vycházejícího slunce. V této souvislosti pak není těžké uhodnout, že tato lokace v sobě nabízela nepřebernou paletu možných cílů. Počínaje ropnými rafinériemi, železničními seřadišti, či jen továrními a skladovacími objekty. Dle operačního plánu náletu si měly vzít Jokohamu do „parády“ dva bombardéry.

B-25, č. 40-2249, čas vzletu 08:56 hod..
Jak již bylo výše zmíněno, krátce po vzletu se letoun kapitána Ch. R. Greeninga stal vůdčím strojem tříčlenné skupiny bombardérů, mířících v nízké letové hladině ke svým cílům. Před dosažením pobřeží si ovšem letci dali vale, přičemž každý pokračoval na vlastní pěst. Greeningův Mitchell však měl to „štěstí“, že při přeletu poloostrova Bósó, asi 30 mil před Jokohamou, se mu podařilo přeletět i japonské letiště! Neuběhlo ani deset minut a kapitánova posádka musela odrážet útok čtveřice dosud neznámých stíhaček nepřítele (později vyhodnocených jako tehdy nové Kawasaki Ki-61 „Tony“). Naštěstí střelec v hřbetní věži četař M. J. Gardner mněl bezpochyby bystrý zrak a pevnou ruku, neboť v rámci možností japonské stíhačky držel na bezpečnou distanc. Navíc se mu podařilo i dvě zasáhnout, přičemž z jedné se začal valit kouř. Po čase ve věži došla munice, a tak něco málo ran schytal i americký bombardér. Žádný zásah však nebyl fatální, navíc, Greening mačkal z Mitchellu maximum možného, a pomalu nechával Japonce za sebou. Rovněž nad Jokohamou bylo v různých letových hladinách zpozorováno několik nepřátelských letadel. Několik jich i projevilo o americký letoun zájem, ovšem pak nepochopitelně změnilo kurz. Posádka měla tedy na nalezení cílů relativní klid, což se ostatně projevilo na výsledcích bombardování. Díky dosavadní honičce proběhl odhoz pum z výšky 600 stop, kdy všechny našly svůj cíl v ropné rafinérii a přilehlých skladovacích prostorech. Hořící zásobníky s oleji a mazivy šlo následně spatřit až do vzdálenosti 50 mil. Po odbombardování zamířil, nyní už o dost rychlejší a hbitější Greeningův Mitchell, zpět do Tokijského zálivu, kde stihl příďovým kulometem počastovat tři menší čluny, a jeden z nich zapálit. Dále let probíhal již bez větších potíží, až na tenčící se stav paliva. Nicméně, kapitánovi se podařilo přeletět bouřkové pásmo u moře i horský pobřežní pás. S letištěm v Čchung-čchingu se však kontakt navázat nepodařilo, a tak ve 23:30 hod. opustila posádka svůj letoun. Muži seskočili do hornaté oblasti, nacházející se mezi provinciemi Če-ťiang a An-chuej (Anhui), vzdálené asi 50 mil na severozápad od Čchao-čou. Při doskoku si druhý pilot poručík Reddy zlomil koleno a narazil hlavu, zatímco Gardner poranil oba kotníky. To ovšem posádce nezabránilo, aby za pomoci místních obyvatel dorazili do Čchao-čou nedlouho poté.

B-25, č. 40-2278, čas vzletu 08:59 hod..
Třetí stroj z výše uvedené „trojky kapitána Greeninga“ a druhý jehož úkolem byla Jokohama. Po vydařeném vzletu a letu ve skupině se Mitchell poručíka W. M. Bowera dostal nad předurčený cíl až po Greeningovi, čemuž odpovídala situace nad Jokohamou. Hned při příletu Bowerovu posádku uvítala těžká protiletadlová palba, místy byla spatřeny i balónová baráž. Záhy se za bombardér zavěsily dvě japonské stíhačky. Pozici pro provedení útoku si však vypracovala pouze jedna z nich, načež byla palubním střelcem odražena. Přesto nalezení cíle nečinilo Bowerovi sebevětší potíž. Z výšky 1 100 stop došlo ke shozu čtyř pum, které našly své cíle v podobě rafinérie Ogura, dvou továren a velkého skladu poblíž jokohamských doků. Při přeletu v nízké výšce došlo i na příďový kulomet, kterým byla „pokropena“ nedaleká elektrárna. Za stále neutuchající protiletadlové palby následně bombardér nasadil kurzu k čínskému pobřeží. Ani pak se ale posádka nenudila, když asi 100 mil východně od Japonského souostroví potopila příďovým kulometem meteorologický člun. Po průletu deštěm nad pobřežní oblastí Číny se rovněž Bower marně snažil navázat kontakt s letištěm v Čchao-čou. A tak téměř již tradičně, zapnul autopilota a přikázal posádce vyskočit. Stalo se tak ve 23:30 hod., ve výšce 11 500 stop. Dopad na padáku ve tmě a v horském prostředí si i tentokrát vybral svoji daň, byť se jednalo jen o zlomenou nohu střelce seržanta O. A. Duquetta. Místo dopadu se nacházelo severozápadně od Čchao-čou, a tak na místě původně určeného pro přistání se posádka letounu objevila za dva dny. I v tomto případě za vydatné pomoci místních obyvatel.

Zdroje:
The Doolittle Raid, Duane P. Schultz
Schneiderův pohár, Lubomír Koutný
Midway, Micuo Fučida, Masatake Okumiya
Nepotopitelný kapitán, Tameiči Hara
Válečné lodě 4, Ivo Pejčoch, Zdeněk Novák, Tomáš Hájek
Pacifik v plamenech, Miloš Hubáček
Mitsubishi Type 1 Rikko ‘Betty’ Units of World War 2, Osamu Tagaya
HPM 1991 Special, 1992-1
Farky
Skeptik
Vodouch
Hydrostar
http://www.militaryrange.com
http://www.doolittleraider.com
http://www.en.wikipedia.org
http://www.valka.cz
http://www.fronta.cz
http://www.palba.cz
http://www.airandspace.si.edu
http://www.books.google.cz
http://www.securitymagazin.cz
http://www.zoommagazin.iprima.cz
http://www.cs.wikipedia.org
http://www.clan-duncan.co.uk
http://www.maritimequest.com
https://www.worldwarphotos.info
http://wwww.pacyfik.net
https://www.history.navy.mil
https://spu.edu
Naposledy upravil(a) Zemakt dne 3/1/2020, 23:37, celkem upraveno 3 x.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 214.

Příspěvek od michan »

Dík, příjemně jsi mě překvapil, že popisuješ i osudy jednotlivých strojů. A na konci i osádek.
Dobrá práce.
Jak říkávám - "jseš a budeš stále lepší".
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 214.

Příspěvek od Zemakt »

No, musím to nějak nafouknout, když jsem slíbil 6 částí :wink: a aby jste si odfrkli. Imho, bez toho by to nebylo ono.

Ale, abych se vrátil k tématu. Pořád mi vrtá hlavou, že přestože byly některé bombardéry zachyceny stíhači, ti se k nimi ve finále na účinný dostřel nedostali. Obzvlášťě třeba Ki-61, ty měly maximálku kolem 580 km/h a přesto to nedaly. Jediné co mi vychází, že Doolittlovy Mitchelly musely být opravdu obzvláště vyladěny.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 214.

Příspěvek od Kouzelnik »

Zemakt píše:
(...) Krátce po poledni, ve 12:14 hod., nahlásil totiž radarový operátor na Enterprise opět kontakt. Tentokrát se ale jednalo o letoun zaměřený na 20°, a ve vzdálenosti 70 000 yardů od Task Force. Admirál Halsey ve snaze neprozrazovat svoji polohu, nařídil hlídkujícím stíhačům nezasahovat. Neznámý stroj se ke svazu přiblížil až na 64 000 yardů, nicméně zpozorovat Američany se mu nepodařilo. Zaměření netrvalo déle než čtvrt hodiny, načež se letoun ztratil z obrazovky radaru.
(...)
Neví někdo kde by se daly najít podrobnější informace jak v zimě/jaře 1942 bylo organizováno japonské patrolování/hlídkování mořských oblastí několik set km od japonského pobřeží (=mimo pobřežní vody a mimo "nepřátelské vody")).... Spoléhali japonci pouze patroly hladinových nebo podhladinových plavidel anebo také posílali letadla? ... Tj. myslím patrolování mimo obvyklých tras japonských lodních linek válečných/transportních lodí.

A pokud japonci používali letadla, tak byla preferována nějaká kategorie letadel (anebo jestli na patroly nad "přátelským" mořem byly posílány letadla všech kategorií)... Typově bych čekal, že japonci mohli na v zimě/jaře 1942 používat něco z:
- původně civilní letadla přizpůsobená (mluvím o něčem jako https://en.wikipedia.org/wiki/Showa/Nakajima_L2D) nebo
- starší bombardéry (něco jako https://en.wikipedia.org/wiki/Mitsubishi_G3M prvních verzí) nebo
- starší dálkové létací čluny (něco jako https://en.wikipedia.org/wiki/Hiro_H4H). Předpokládám, že novější modely např. Mavis (nebo v době Doolitlova náletu zaváděné Emily) patrně sloužily pro průzkum nad mořem mimo japonský obranný perimetr tj. kromě "jižní oblasti zdrojů" bych tipoval nasazení Mavisů nad středním/severním Pacifikem mnohem víc na východ, než kam pronikl Halseyův svaz, tedy nikoliv v "přátelských" vodách).
R.I.P.
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 214.

Příspěvek od Kouzelnik »

Zemakt píše:(...)Ale, abych se vrátil k tématu. Pořád mi vrtá hlavou, že přestože byly některé bombardéry zachyceny stíhači, ti se k nimi ve finále na účinný dostřel nedostali. Obzvlášťě třeba Ki-61, ty měly maximálku kolem 580 km/h a přesto to nedaly. Jediné co mi vychází, že Doolittlovy Mitchelly musely být opravdu obzvláště vyladěny.
Netuším. Pouze odhadnu - nešlo o to, že japonská protivzdušná obrana byla cvičena na zachycení bombardérů používající jinou taktiku nasazení než Doolitlova skupina... viz "nálet" na japonsko realizovaný v 1938: https://www.warbirdforum.com/elusive.htm ... nemám dost informací, abych si vůbec troufnul spekulovat v zimě/jaře 1942 zda japonci počítali s opakováním čínského náletu s letadly z dodávek domlouvaných v 1941.
R.I.P.
Uživatelský avatar
vencour
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 517
Registrován: 1/6/2007, 00:18
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 214.

Příspěvek od vencour »

Mám komentář k použití B-25. Nebylo vhodnější použít P-38? Mít tak menší rozměry letadla na palubě, jen jednoho pilota místo 5, větší rychlost, dolet srovnatelný?

Shrnu parametry obou strojů (pro jednoduchost z wikipedie):
B-25: (zdroj https://en.wikipedia.org/wiki/North_Ame ... 5_Mitchell)
Délka (Length): 52 ft 11 in (16.13 m)
Rozpětí (Wingspan): 67 ft 7 in (20.60 m)
Výška (Height): 16 ft 4 in (4.98 m)
Maximální rychlost (Maximum speed): 272 mph (438 km/h, 236 kn) at 13,000 ft (4,000 m)
Cestovní rychlost (Cruise speed): 230 mph (370 km/h, 200 kn)
Dolet (Range): 1,350 mi (2,170 km, 1,170 nmi)
Nosnost (Bombs(: 3,000 lb (1,360 kg) bombs

P-38: (zdroj https://en.wikipedia.org/wiki/Lockheed_P-38_Lightning)
Délka (Length): 37 ft 10 in (11.53 m) (11.53 m)
Rozpětí (Wingspan): 52 ft 0 in (15.85 m) (15.85 m)
Výška (Height): 12 ft 10 in (3.91 m) (3.91 m)
Maximální rychlost (Maximum speed): 414 mph (666 km/h)
Cestovní rychlost (Cruise speed): 275 mph (443 km/h)
Pádová - minimální - rychlost (Stall speed): 105 mph (169 km/h) (170 km/h)
Dolet (Range): 1,300 mi (2,100 km) combat (1,770 mi/3,640 km)
Výzbroj: až 4000 lb

Podle diskuse A navalised P-38 Lightning? (1 Viewer) by bylo potřeba 490 stop (čili cca 160 m) vzletové dráhy (take off for a P-38F with a 40mph head wind was 490 ft at 15,500lb).

Na druhou stranu letět nad mořem sám a ještě se orientovat v případných mracích, oblačnostech, to taky neni sranda, pokud by se měli piloti dělit na jednotlivé cíle. Asi by to muselo vypadat a být naplánované jinak.

Pro zajímavost - navalizované Mosquita byly otestované (link na wiki - Sea Mosquito TR Mk 33).
Obrázek
Ty nejhlubší objevy nečekají nutně za příští hvězdou. Jsou uvnitř nás utkány do vláken, která nás spojují, nás všechny. (Jonathan Archer, Enterprise)
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 214.

Příspěvek od Kouzelnik »

@vencour... a bereš v úvahu i pohled uživatelů cílových letišť - tj. číňanů? Tj. k čemu by byly Lightningy pro tamní provozní i bojové podmínky?

Mám pocit, že pokud kupovali stíhačky, tak kupovali spíše s kratším doletem. U letadel s delším doletem kupovali vícemístné. Jestli to byla otázka navigace? Nevím. Možná to byla otázka peněz ve smyslu investičních peněz, nikoliv provozních https://www.ibiblio.org/hyperwar/USA/US ... ion-1.html

Bavíme se situaci během 1941/42.

Tj. F-5 jsou IMHO otázka až pozdější doby (=13th squadron https://en.wikipedia.org/wiki/Developme ... 2%80%9345)
R.I.P.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 214.

Příspěvek od Zemakt »

Zajímavá úvaha. Osobně bych řekl, že vliv proč ne, mohla mít nedostatečná nosnost na samé hranici maximálního doletu a navigace respektive zátěž pilota. Vzpomeňme jen, že B 25 byly v luftu cca 14 hodin.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
vencour
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 517
Registrován: 1/6/2007, 00:18
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 214.

Příspěvek od vencour »

Já se na to dívam spíš jako civil a navíc ne tolik zúčastněný, nejsem Američan po Pearl Harboru.

Rychlost P-38 byla vyšší, ve vzduchu by mohly být tak max až 11 hodin, čili méně. Ztratím méně lidí. Co vim, tak Američani si dávali pozor na to, aby nepadla soupeři do rukou nějaká technologie - třeba turbokompresory. Akorát jsem teď nenašel pro to podklad, abych to doložil.

B-25 nepřistály, takže stačil jen přeletový dolet.
A what-if: kdybych Japonce varoval, že mam něco s takovym doletem, jestli by si pak nedávali větší pozor s ochranou Yamamota.
Obrázek
Ty nejhlubší objevy nečekají nutně za příští hvězdou. Jsou uvnitř nás utkány do vláken, která nás spojují, nás všechny. (Jonathan Archer, Enterprise)
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 214.

Příspěvek od Kouzelnik »

vencour píše:Já se na to dívam spíš jako civil (...)
No, tak v tom případě se na to díváme ze stejného úhlu... právě proto jsem postoval ty odkazy, které jsem postoval
R.I.P.
ringlett
praporčík
praporčík
Příspěvky: 308
Registrován: 6/3/2012, 19:41
Kontaktovat uživatele:

Re: Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 214.

Příspěvek od ringlett »

A berete vy dva v úvahu co a v jakých počtech měli Amíci k dispozici a kolik to v té době uneslo nákladu?
P-38 v době útoku na Tokio ještě nebyl schopen nosit pumové náklady.
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 214.

Příspěvek od Kouzelnik »

ringlette, pokud jsi snad chtěl reagovat také na můj koment (můj nick není "vy dva"), tak by bylo fajn napsat jednoznačně na co reaguješ.

Bo, já vůbec netvrdím, že čínští vlastenci KMT měli zájem o letadla kategorie P-38... Proto jsem postnul odkazy, aby si každý mohl udělat obrázek jaké kategorie/typy letadel byly preferovány americkými spojenci v čínských regionech.

Laický odhad - čínští vlastenci nepotřebovali P-38, protože IMHO by tohle jednočlenné letadelo nedokázalo útočit na japonské (před-čínsko-japonské) impérium, tj. zejména by nezvládl navigovat nad japonské ostrovy a zpět.

A nějakou takovou hrozbu náletů chtěli číňané vyvolat, protože potřebovali japonce "zabavit" v nepodstatných střetnutích.

Konkrétně japonci se zabývali skoro půl roku ve středovýchodních regionech https://en.wikipedia.org/wiki/Zhejiang-Jiangxi_campaign.

Takže na klíčovou ofenzívu japoncům už nezbylo tolik sil na https://en.wikipedia.org/wiki/Proposed_ ... of_Sichuan

Z tohoto úhlu pohledu šlo o skvělé rozhodnutí čínských vlastenců spolupracovat na operacích Mitchellů z letadlovek (tj. hrozba, že po prvním náletu (jako "ochutnávce") ve směru z Pacifiku, tak další nálety nálety na ?Tokio? by proběhly z středovýchodních čínských regionů).
R.I.P.
seabee
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3507
Registrován: 18/7/2013, 18:59

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 214.

Příspěvek od seabee »

vencour píše:Mám komentář k použití B-25. Nebylo vhodnější použít P-38? Mít tak menší rozměry letadla na palubě, jen jednoho pilota místo 5, větší rychlost, dolet srovnatelný?
Ono to chce trochu počítat: rozdíl mezi prázdnou a maximální vzletovou hmotností P-38 je necelých 4 000 kg (5 800 - 9 800 kg). Při přeletovém výkonu Allisonů 2x597 kW a specifické spotřebě paliva 270 g/kW.h to dělá spotřebu nějakých 322 kg za hodinu (plus start a vystoupání do přeletové výšky). Za 14 hodin letu to je 4 500 kg paliva, tedy víc, než maximální nosnost. Ale budiž: pokud by se to do P-38 vůbec vešlo = 6 500 l(!?!?), tak kde máš bomby?, pilota? střelivo? olej? kyslík?
Slyší-li nechápaví, podobají se hluchým.
Hérakleitos z Efesu, zvaný Skoteinos (Temný – asi 544-484 př.n.l.),
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 214.

Příspěvek od Kouzelnik »

@seabee... ono je relevantní co píše vencour, neboť IMHO nebyl stoprocentně nezbytně nutné, aby cíle byly na japonských ostrovech, ale cíle mohly být v japonském impériu... nemyslím v dominiu typu mandžusko či ve oblasti kontrolované čínskou frakcí, kteří byli spojenci japonců (výraz kolaborant není úplně vystihující, ale blíží se reálu) např. https://en.wikipedia.org/wiki/Wang_Jingwei_regime.

Tj. já spekuluji, že cílem klidně mohla být Formosa. (pro účely spekulace nechme stranou, že náletem na Formosu by se Halseyiova skupina lodí dost přiblížila např. japonským základnám na Filipínách).

To píšu s ohledem na šance, že předpokládám, že součástí zadání bylo, aby američtí letci měli reálnou šanci že se jim podaří přežít/doletět mimo japonské Impérium/Dominium, tj. k americkým spojencům jako např. k čínským vlastencům z KMT.



Klíčový je IMHO ten následující krok - jestli by se podařilo vyvolat zdání u japonců, že nějaký podobný nálet bude proveden znovu (tenktorát např. z oblasti kontrolované čínskými vlastenci z KMT). Proto si nemyslím, že jednomístné letadlo bylo vhodné. Bez ohledu na teoretickou nosnost/dolet atd.

Ono si stačí uvědomit ten japonský pohled, kdy v zimě 1941/42 válčili ve třech válkách: čínsko-japonské, o jižní oblast zdrojů (včetně sporného, jestli úmyslnou součástí této války byly taky japonské ofenzívy útoky do severní Barmy/Indie) a pacifická proti USA (viz ofenzíva směrem na jih od Rabaulu).

Takže z pohledu čínsko-japonské války japonské cíle v období předcházejícím Doolitlovu náletu probíhaly ve střední Číně zejména v této oblasti (Hunan), tj. v oblasti podél středního/horního povodíYangtze:
https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Changsha_(1941)
https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Changsha_(1942)
Bohužel neznám názornou mapku popisující čínsko-japonskou válku ve střední číně v 1942. Snad pomůžou aspoň mapky zhruba zachycujcí stav mezi zimou 1941/42 a jarem 1944 (=před Ichi-Go) uvedené zde http://www.ibiblio.org/hyperwar/USA/USA-C-ChinaD/

No a Doolittlův nálet umožnil, že japonci si ve střední Číně přestali vybírat cíle dle svého uvážení a zareagovali až na útoky japonských nepřátel (Doolittlova akce plus potencionální možnosti opakování z území/ve spolupráci s vlasteneckými čínany z KMT-spojenci USA).
R.I.P.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 214.

Příspěvek od Zemakt »

@seabee... ono je relevantní co píše vencour, neboť IMHO nebyl stoprocentně nezbytně nutné, aby cíle byly na japonských ostrovech, ale cíle mohly být v japonském impériu... nemyslím v dominiu typu mandžusko či ve oblasti kontrolované čínskou frakcí, kteří byli spojenci japonců (výraz kolaborant není úplně vystihující, ale blíží se reálu) např. https://en.wikipedia.org/wiki/Wang_Jingwei_regime.
Omyl, s přihlédnutím k obsahu čl. 1 bylo stoprocentně/bezpodmínečně nutné, aby cíle se nacházely přímo v Japonsku. Konkrétně v Tokiu.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4161
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 214.

Příspěvek od Alfik »

Kouzelnik píše:@seabee... ono je relevantní co píše vencour, neboť IMHO nebyl stoprocentně nezbytně nutné, aby cíle byly na japonských ostrovech, ale cíle mohly být v japonském impériu... nemyslím v dominiu typu mandžusko či ve oblasti kontrolované čínskou frakcí, kteří byli spojenci japonců (výraz kolaborant není úplně vystihující, ale blíží se reálu) např. https://en.wikipedia.org/wiki/Wang_Jingwei_regime.

Tj. já spekuluji, že cílem klidně mohla být Formosa. (pro účely spekulace nechme stranou, že náletem na Formosu by se Halseyiova skupina lodí dost přiblížila např. japonským základnám na Filipínách).

To píšu s ohledem na šance, že předpokládám, že součástí zadání bylo, aby američtí letci měli reálnou šanci že se jim podaří přežít/doletět mimo japonské Impérium/Dominium, tj. k americkým spojencům jako např. k čínským vlastencům z KMT.

Klíčový je IMHO ten následující krok - jestli by se podařilo vyvolat zdání u japonců, že nějaký podobný nálet bude proveden znovu (tenktorát např. z oblasti kontrolované čínskými vlastenci z KMT). Proto si nemyslím, že jednomístné letadlo bylo vhodné. Bez ohledu na teoretickou nosnost/dolet atd.
No to by právě nešlo.
Cíle byly zvoleny s ohledem na co největší psychologický - propagandistický účinek, nejen na Japonce (ostatně tam se předpokládalo utajení před vlastním obyvatelstvem, což se i stalo), ale především na vlastní lidi.
Nic menšího než Tokio (plus pár dalších cílů) by nebylo dost.
A všem zúčastněným bylo naprosto jasné, že těch pár letadel nemůže dostat Japonsko do kolen, ale že jde jen a pouze o demonstraci. Ale ta zato vyšla na 100%.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 214.

Příspěvek od Kouzelnik »

@Zemakt, @Alfik

s ohledem na to, že přistávací fázi atd. měli zajištovat američtí spojenci - čínští vlastenci z KMT - tak berete v úvahu "pouze" pohled ozbrojených sil (resp. politického vedení) USA anebo zahrnujete do Vašeho názoru i pohled ozbrojených sil/politického vedení čínských vlastenců z KMT?

IMHO je to velmi důležité. A doufám že se o tom dovím víc (neboť jestli jsem pochopil správně, tak čínští vlastenci prvotně neměli zájem se podílet na Doolitlově náletu, bo nechtěli ztratit podporu čínských civilistů v dotčených oblastech, s ohledem na případnou reakci japonců... nechme stranou tu hrůznou část skutečné japonské reakce zahrnující bakteorologické zbraně, neboť netuším jestli si někdo normální dokázal představit před Doolitlovým náletem, čeho jsou japonci schopní).
R.I.P.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 214.

Příspěvek od Zemakt »

s ohledem na to, že přistávací fázi atd. měli zajištovat američtí spojenci - čínští vlastenci z KMT - tak berete v úvahu "pouze" pohled ozbrojených sil (resp. politického vedení) USA anebo zahrnujete do Vašeho názoru i pohled ozbrojených sil/politického vedení čínských vlastenců z KMT?
Ale to je přece zřejmé, primárně šlo o to, co píše Alfík. Sekundárně pak o to, co si myslí vedení KMT. Ostatně, ti ve finále nebyli proti, jedině by tím získali. Přičemž, nějaká podpora "čínských civilistů v dotčených oblastech, s ohledem na případnou reakci japonců" jim byla více než u zádele. Japonci se stejně chovali jako prasata, Doolittle neDoolittle.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 214.

Příspěvek od Kouzelnik »

Zemakt píše:
s ohledem na to, že přistávací fázi atd. měli zajištovat američtí spojenci - čínští vlastenci z KMT - tak berete v úvahu "pouze" pohled ozbrojených sil (resp. politického vedení) USA anebo zahrnujete do Vašeho názoru i pohled ozbrojených sil/politického vedení čínských vlastenců z KMT?
Ale to je přece zřejmé, primárně šlo o to, co píše Alfík. Sekundárně pak o to, co si myslí vedení KMT. Ostatně, ti ve finále nebyli proti, jedině by tím získali. (...)
No a to si myslím, že je základem pro úvahu jestli pro Doolittlův nálet existovala namísto Mitchellů reálná alternativa jiného typu letadla - a to konkrétně jednomístného letadla. Nebyla.

Nicméně pro fanoušky what-if - tak zajímavé by bylo probrat alternativu k Michellům jako např. Lockheed Hudson , popř. teoretickou alternativu Lockheed Ventura ... já jako naprostý laik v téhle problematice bych se zdržel nějakého jasného názoru, abych zbytečně neplácal nesmysly.


Zemakt píše:
s
Sekundárně pak o to, co si myslí vedení KMT (...) Přičemž, nějaká podpora "čínských civilistů v dotčených oblastech, s ohledem na případnou reakci japonců" jim byla více než u zádele. Japonci se stejně chovali jako prasata, Doolittle neDoolittle.
Kdyby byla pravda co píšeš, tak proč KMT s japonci urputně bojovali o Changsha na jaře 1942?
- Frakce čínských komunistů (ideový vůdce Mao-Zedong) po rozsáhlé kampani Hundred regiments v 1940 de facto skončila s rozsáhlými proti-japonskými akcemi
- Poslední pozemní zásobovací linka pro KMT (=Burma Road) byla v ohrožení už od 12/1941.
- KMT nemohl příliš počítat s další pomocí proti japoncům z čínských regionů na západě čínských oblastí (=bo sovětská intervence do tamní části čínsko-čínsko-čínských střetů).
Takže kromě pomoci od Američanů (a patrně s méně významnou pomocí z britského Impéria/Dominia) pro KMT v jižní/střední Čína v 1942 zbyla už jen jediná možnost: udržet si podporu čínských civilistů, tak aby "nepřeběhli" k čínským frakcím plně či částečně spolupracují s japonskými ozbrojenými silami (odkaz na frakci vedenou Wang jsem dával, další příklady spolupráce s japonci můžu poskytnout).

@Zemakt - Máš pro svůj názor nějaká fakta? Pokud ano, tak prosím napiš je (a ozdrojuj). Díky.
R.I.P.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 214.

Příspěvek od Zemakt »

Kdyby byla pravda co píšeš, tak proč KMT s japonci urputně bojovali o Changsha na jaře 194
Bránili se, a chtěli Japonce porazit. Taky se na to mohly vybodnout, to jo.

Co chceš zdrojovat, že plebs měli "kormidelníci" vždycky na háku. A jen s ním manipulovali, přičemž brutalita Japonců jim v tom notně nahrávala? A je úplně jedno jestli šlo Maocetunga nebo Čankajška. To snad nemusím, co.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“