Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 88.

Moderátoři: michan, jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 88.

Příspěvek od jarl »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 88.
aneb
Čínsko-japonská válka na moři a sovětsko-japonské incidenty (I)
Obrázek
Obrovská Čína zažívala v první polovině 20. století krušné časy. Lidnatá, ale zaostalá a nestabilní země se po svržení dynastie Čching propadla do chaosu občanské války, a teprve koncem dvacátých let rozhárané poměry jakž takž stabilizoval generál Čankajšek, jenž dosáhl i mezinárodního uznání, třebaže ve skutečnosti ovládal jenom území střední Číny v povodí řeky Jang-c’-ťiang, a další rozsáhlé oblasti drželi komunisté, vládci jednotlivých provincií, či tzv. „warlordi“. Navíc severovýchodní Čínu ovládali Japonci, kteří zde vyhlásili loutkový stát Mandžukuo, a netajili se záměrem na další expanzi, k čemuž je povzbuzovala vojenská slabost Říše středu a její vnitropolitická situace.
Bitva o Šanghaj
Třebaže hlavní roli během druhé čínsko-japonské válce sehrály pozemní sily a letectvo, do konfliktu zasáhlo i námořnictvo Země vycházejícího slunce, které mělo za úkol zničit nepřátelské loďstvo, provést výsadek v Šanghaji a poté zajistit plynulé spojení s obsazenými přístavy. Zdejší flota mj. provozovala 9 bitevních lodí, 4 nosiče letadel, 35 těžkých a lehkých křižníků, 99 torpédoborců a 60 ponorek, takže měla zdrcující převahu, a jediný potenciální hendikep představoval nedostatek zdrojů ropy a z toho vyplývající nutnost šetřit palivem, pokud by její producenti označili Tokio za agresora a vyhlásili vůči němu ekonomické sankce.

Obrázek
Letadlová loď Hóšó

Tzv. čínského incidentu se mělo v první řadě účastnit 3. loďstvo, jemuž velel kontradmirál Kijoši Hasegawa. Do jeho formace patřily převážně starších jednotky, které však na očekávané úkoly postačovaly, tudíž bylo zbytečné riskovat novější lodě. Do 3. loďstva začlenili vlajkový pancéřový křižník IZUMÓ, lehké křižníky TACUTA, TENRJÚ a JÚBARI, devět torpédoborců, plus menší lodě, přičemž přímo v Šanghaji na ochranu mezinárodní koncese kotvilo uskupení složené ze tří torpédoborců a devíti dělových člunů. Jelikož se očekávalo, že vylodění narazí na odpor nepřátelského letectva, posílily tuto formaci letadlové lodě KAGA, HÓŠÓ a RJÚDŽÓ, v jejichž hangárech stálo 90 stíhacích a bombardovacích letounů Nakadžima A4N1 Typ 90 a 95, Aiči D1A1 Typ 94, Jokosuka B3Y1 Typ 92 a B4Y1 Typ 96, a Micubiši B2M1 Typ 89.

Jak víme, mezi Hasegawovy úkoly patřila eliminace čínského loďstva, což vzhledem k poměru sil nepředstavovalo obtížný úkol. Navíc čínské námořnictvo trpělo stejným nešvarem jako pozemní síly, tudíž nad válečnými loděmi sice vlála stejná zástava, jenomže Kuomintang kontroloval pouze tzv. Centrální loďstvo (také označované jako Nankingské) a další dvě formace ovládali Čankajškovi rivalové. Navíc flotu Říše středu tvořila převážně směska starých plavidel s mizivou bojovou hodnotou, takže za moderní můžeme označit pouze dvojici lehkých křižníčků třídy NING CHAI, pět dělových člunů, jednu minonosku, jedenáct rychlých torpédových člunů a několik říčních dělových člunů, což na obranu pobřeží dlouhého asi 6000 námořních mil nemohlo stačit.

Obrázek
Čínský lehký křižník Ning Chai

Podrobněji se zastavme u čínských torpédových člunů, které svými akcemi typu „udeř a uteč“ znepokojovaly Japonce a dosáhly jistých úspěchů. Centrální loďstvo provozovalo osm jednotek dodaných britskou loděnicí Thornycroft o výtlaku pouhých 14 tun a trojicí podstatně větších německých „Schnellbootů“ typu S-2 postavených společností Lürssen. Jejich výzbroj tvořilo několik lehkých zbraní a dvojice vrhačů torpéd, přičemž dosahovaly rychlosti 45, respektive 33 uzlů.

Čankajšek nechal v r. 1932 na Jang-c’-ťiang v oblasti dnešního Wu-si založit školící středisko pro minéry a obsluhy torpédometů, k němuž v létě 1937 patřilo i oněch jedenáct výše zmíněných jednotek tvořících divizi torpédových člunů. Absolventi tradiční námořní akademie nad frekventanty z Wu-si nejenom ohrnovali nos, ale snažili se provoz školy bojkotovat. Z jejich popudu nesměli příslušníci obou předválečných ročníků užívat námořní hodnosti a nevraživost zašla tak daleko, že středisku odmítli přidělit školní plavidla, tudíž jim vůdce Kuomintangu dohodl stáž na německém lehkém křižníku KÖLN.

Obrázek
Admirál Kijoši Hasegawa

Protože Čankajšek předpokládal, že jedním z cílů Nipponu bude obsazení Šanghaje, soustředil v tomto přístavu nejenom jádro Centrálního loďstva, ale těsně před tím, než z houstnoucích válečných mračen udeřily blesky, zakotvily tu i některé jednotky z „konkurenčních“ formací a divize torpédových člunů dostala rozkaz bránit ústí Jang-c’-ťiang. Jelikož bylo zřejmé, že se přístav vzdálený od moře pouze 38 mil záhy stane cílem nepřátelských leteckých úderů, rozhodli se nejhodnotnější jednotky stáhnout proti proudu dále do vnitrozemí a říční koryto na vhodném místě přehradit baráží z potopených lodí.

Tato nejdelší asijské řeka dlouhá od pramenů k ústí zhruba 6000 km představuje opravdový veletok, jehož šířka činí poblíž Šanghaje v závislosti na ročním období i 2000 m. Představuje důležitou komunikační tepnu, jelikož námořní lodě střední velikosti mohou plout až do říčního přístavu Wu-chu, kdežto menší plavidla zajišťují přepravu osob a nákladů až do vzdálenosti 2800 km od ústí do Východočínského moře.

Obrázek
Baráž u Jang-čou

Ke zřízení trojitého říčního zátarasu vybrali místo zvané Jang-čou vzdálené od Šanghaje 160 km, kde mezi 11. a 14. srpnem 1937 potopili desítky válečných a nákladních lodí doplněných možná až 200 džunkami naplněnými kameny, přičemž z válečných lodí odmontovali děla, z nichž vytvořili pobřežní baterie. Na dně postupně spočinuly např. téměř všechny starší křižníky a dvojice hydroplánových lodí, což představovalo pro zdejší námořnictvo značnou oběť, ale vzhledem k tomu, že za stávajícího poměru sil životnost větších válečných lodí obvykle nepřekračovala několik měsíců, jednalo se o racionální řešení.

Plavební trasu na hlavní město Nanking kryly i pobřežní opevnění a minový uzávěr, přičemž zhasli říční majáky a odstranili navigační bóje. Několik strážních lodí a torpédových člunů našlo útočiště na řece Chuang-pchu-ťiang, kterou přehradili další bariérou z ukořistěných japonských parníků a čínských džunek.

Obrázek
Pancéřový křižník Izumó v Šanghaji

Útok na Šanghaj začal 13. srpna 1937 desantem japonské námořní pěchoty. Zatímco na severní frontě agresoři nenarazili na vážnější odpor, bitva o Šanghaj trvala tři měsíce a přinesla Nipponu značné ztráty, neboť výsadek čelit mohutnému protiútoku a jeho zničení zabránila pouze palba z válečných lodí a nasazení letectva.

Jako první však vyslali bombardéry do vzduchu 14. srpna Číňané, jejichž nálety na nepřátelské lodě a pozice námořní pěchoty pokračovaly i v následujících dnech. Třebaže primární cíl představoval pancéřový křižník IZUMÓ, lehké škody způsobené blízkými dopady utrpělo několik menších jednotek, a Číňané omylem napadli i britský křižník CUMBERLAND a americký AUGUSTA. I tentokráte měli bombometčíci špatný odhad a svržené pumy minuly, ale podobné štěstí neměla posádka amerického parníku PRESIDENT HOOVER, na jeho palubě padl jeden muž a dalších osm osob utrpělo zranění.

Obrázek
Budova amerického velvyslanectví v Nankingu

Japonci provedli neúspěšný odvetný útok na Kang-čou bombardéry z ostrova Formosa a zahájili sérii náletů až z mateřských ostrovů, přičemž zároveň přesunuli k Šanghaji letadlovou loď KAGA pod velením námořního kapitána A. Inagakiho, jehož podřízení už 14. srpna absolvovali bojovou premiéru. Vzletovou palubu opustilo 20 bombardérů, na něž se vrhli rozkurážení čínští stíhači, takže když se letka o několik hodin později vrátila na mateřskou loď, aviatici referovali o ztrátě 10 strojů. Čísařští orli si alespoň částečně napravili reputaci 16. srpna, kdy se půltucet stíhačů z KAGI nad šanghajskou čtvrtí Čiang-wan střetl s čtveřicí čínských letounů, přičemž Japonci zaznamenali tři sestřely.

Jelikož vzdušné ataky na Hasegawovu vlajkovou loď selhaly, a dunění jejích děl ohrožovalo obránce na pravém břehu řeky Chuang-pchu-ťiang, odhodlali se Číňané k odvážné akci. Starý pancéřový křižník stál v noci ze 17. na 18. srpna u levého břehu Chuang-pchu-ťiang na úrovni mezinárodní koncese, přičemž jej ze tří stran chránily protitorpédové sítě. Velení Šanghaje k útoku vyčlenilo několik torpédových člunů, z nichž se přinejmenším člun 102 propletl labyrintem poškozených mostů a potopených plavidel, a přibližně ve 23 hod. spatřil jeho velitel siluetu velké lodě se třemi komíny, tudíž zvýšil rychlost na 40 uzlů a křehké plavidlo se vzpínající se přídí se jako dotěrná piraňa vrhlo na mnohonásobně většího protivníka.

Obrázek
Čínský torpédový člun

Jenomže ani Japonci nespali, takže se na útočníka snesla rychlopalba z lehkých děl, avšak Číňané přesto ve vzdálenosti 300 m odpálili torpéda, a než zmizeli v noční tmě, zaznamenali dvě exploze. Zasažený člun 102 nabíral vodu, a protože došlo k poškození motorů, nařídil velitel po najetí na mělčinu opuštění polozatopeného plavidla, přičemž podle některých zdrojů palba z IZUMÓ a doprovodných torpédoborců zničila i čluny 101 a 103.

Jedno odpálené torpédo narazilo do mola, zatímco druhé explodovalo po kontaktu s protitorpédovou sítí, a lehce poškodilo IZUMÓ, načež Japonci křižník stáhli k opravám trvajícím do 23. srpna, ale čínští vojáci si ani v tomto mezidobí od hřmění lodních děl neodpočinuli, jelikož jej nahradil dělový člun ATAMI. Odvážná akce tedy k úspěchu nevedla, ale znepokojila Japonce a pozvedla morálku čínských ozbrojených sil. Dodejme, že IZUMÓ obráncům Šanghaje nedal spát ani později, takže 7. září vyrazili do akce potápěči-diverzanti, kteří za pomoci speciálních min poškodili nejenom onen křižník, ale i šest civilních plavidel.

Obrázek
Bombardér Jokosuka B4Y1 Typ 96

Pokračovaly i útoky japonského letectva, přičemž ministr námořnictva admirál Micumasa Jonai s hrdostí informoval Císařskou radu o zničení 87 nepřátelských strojů, ovšem v reálu se ukázalo, že podceňované čínské letectvo představuje zdatného protivníka. Japonští stíhači se sice pyšnili množstvím sestřelů, jenomže velitelství často neposkytlo bombardérům vzdušné krytí, takže pumami obtěžkané stroje představovaly pro nepřátelské stíhačky (převážně dvouplošníky Curtiss Hawk II) snadný cíl a synové Nipponu zaznamenali na čínském nebi citelné ztráty. Tragicky dopadl nálet tuctu bombardérů z letadlové lodi KAGA na Chang-čou provedený 17. srpna, z něhož se vrátil pouze stroj pilotovaný nadporučíkem Tanakou, jenž nadřízené třesoucím se hlasem informoval o masakru, který mezi letkou korvetního kapitána Iwaie rozpoutali čínští stíhači.

Není divu, že nasazení námořního letectva způsobilo na velitelství Spojeného loďstva rozčarování, takže analýza jeho nasazení během prvních týdnů šanghajské kampaně mj. zdůraznila nedostatečnou spolupráci stíhacího a bombardovacího letectva, přičemž podrobila kritice i výkony stávajících strojů. Z tohoto důvodu odplula KAGA do Saseba, kde chvatně naložili první nejmodernější stíhačky Micubiši A5M1 Typ 96 známé ve spojeneckém kódu jako Claude, v jejichž kokpitech piloti Země vycházejícího slunce 4. září absolvovali velkolepý křest ohněm, na nějž neméně úspěšně navázali jejich kolegové z letadlové lodě RJÚDŽO.

Obrázek
Stíhací letoun Micubiši A5M1 Typ 96

Nové, mimořádně obratné a rychlé stíhačky Micubiši během podzimu 1937 ovládli bojiště, na čemž nic nezměnil ani vynucený krátkodobý přesun letadlových lodí HÓŠÓ a RJÚDŽÓ na mateřské ostrovy. 22. srpna hlavní síly Rengó kantai zajistily vylodění dvou divizí a jedné brigády severně od Šanghaje, načež Japonci ovládli letiště Kunda a další vzletové dráhy zřídili na obsazeném ostrůvku v ústí Jang-c’-ťiang, takže císařští orli včetně později veleslavného Minori Gendy nemilosrdně likvidovali starší stroje americké, britské i sovětské provenience, přičemž bombardéry zasypávaly pumami nejenom nepřátelské železnice a vojenské cíle, nýbrž rovnaly se zemí i civilní objekty.

V rámci svých omezených možností se připomínalo i čínské letectvo, které do poloviny října poškodilo tři torpédoborce, načež trojice bombardérů ještě 11. listopadu podnikla zoufalý pokus napadnout letadlovou loď KAGA. Čankajšek však po děsivých ztrátách nechal většinu přeživších letounů stáhnout hlouběji do vnitrozemí, a nebi nad Šanghají suverénně vládly letouny opatřené insigniemi se stylizovaným vycházejícím sluncem.

Obrázek
Čínský křižník Jing-Swei

Letectvo Nipponu se stalo postrachem čínského válečného námořnictva, které již v srpnu v Šanghaji a přilehlých řekách po vzdušných útocích ztratilo tři lodě, načež se v září HÓŠÓ a RJÚDŽÓ odvážily vplout přímo do ústí Jang-c’-ťiang. Japonští piloti se primárně zaměřili na ničení uzávěry u Jang-čou bráněné hlavními silami Čankajškovy floty, které postrádaly vzdušné krytí, takže se bránily pouze palbou protiletadlového dělostřelectva. K prvními hromadnému náletu došlo 20. září, kdy útočníci za cenu ztráty několika strojů těžce poškodili přinejmenším starší křižník JING SWEI, jenž byl později potopen výše proti proudu, přičemž z jeho zbraní vytvořili novou pobřežní baterii.

Nyní se japonští aviatici (převážně z letadlové lodě KAGA) vrhli na nejlepší čínské jednotky NING CHAI a PING CHAI, přičemž se s nimi posádky sesterských křižníků poprvé utkaly 22. září. Nejprve přiletěl tucet bombardérů chráněných šesti stíhačkami, a třebaže se Číňané urputně bránili, dvě 60kg pumy dopadly na NING CHAI, zatímco PING CHAI vyvázl pouze s lehkým poškozením, jenomže záhy ohlásili sedm bombardérů druhé vlny a PING CHAI utrpěl další škody. Bitva pokračovala 23. září, kdy Japonci vyslali 60 bombardérů a 7 stíhaček. PING CHAI zasáhly dvě 60kg a tři 30kg pumy, načež trup zaplavila voda a loď dosedla na dno. Také na NING CHAI dopadly dvě 60kg bomby, ale křižník nepozbyl plavbyschopnost, takže se přemístil hlouběji do vnitrozemí. Ani nepřítel však nevyvázl beze ztrát, jelikož čínští kanonýři z oblohy srazili čtyři útočníky, ale 25. září NING CHAI výbuchy dvou pum poškodily natolik, že se i on zabořil zádí do dna a naklonil se na pravý bok.

Obrázek
Opuštěný křižník Ning-Chai

Vzdušné útoky pokračovaly i v říjnu, kdy synové Nipponu u Jang-čou zničili hydrografickou loď, dva dělové čluny a tři torpédovky, čímž flota na Jang-c’-ťiang jako reálná síla přestala existovat. Naprostá navláda nad vlnami umožnila Tokiu v listopadu vylodění dalších divizí, a protože čínským vojskům hrozilo obklíčení, nechal Čankajšek Šanghaj vyklidit a město obsadili Japonci, kteří se zmocnili dvou rozestavěných minonosek a několika strážních lodí, zatímco ustupující obránci zničili torpédový člun a jedenáct hlídkových lodí. Zbývající jednotky z divize torpédových člunů však unikly výše proti proudu a člun 181 už 13. listopadu 1937 podnikl útok na japonské válečné lodě. Bohužel odpálená torpéda uvízla na mělčině, načež útočníka zahnala dělostřelba.

Nyní se Japonci zaměřili na dobytí Čankajškova hlavního města Nankingu, což mělo podle představ zdejších stratégů vést k ukončení čínského incidentu bez ztráty tváře. Nankingské operace se účastnilo i námořnictvo, které překonalo uzávěru u Jang-čou a podporovalo postupující armádní jednotky, přičemž Japonci ukořistili opuštěné křižníky NING CHAI a PING CHAI, které odvlekli na mateřské ostrovy, byť s jejich zařazením do služby nespěchali.

Obrázek
Japonci napřimují ukořistěný křižník Ping-Chai

Jelikož vojáci Kuomintangu opevněné pozice na březích Jang-c’-ťiang spěšně vyklidili, představovaly jedinou hrozbu rychlé bombardéry Tupolev SB 2 kryté stíhacími letouny Polikarpov I-152 pilotované sovětskými dobrovolníky, přičemž vzdušné obraně Nankingu velel ostřílený S. P. Suprun. Bombardéry SB 2 provedly počátkem prosince řadu relativně úspěšných náletů, při nichž poškodily několik válečných lodí, ale protože se postup nepřátel nedařilo zastavit, Čankajšek z Nankingu uprchl, načež ve městě vypukla panika a statisíce vojáků a civilistů prchaly do vnitrozemí.

Do hlavního města se přesunula i divize torpédových člunů, jejíž velitel podnikl několik výpadů, při nichž však na žádné cíle nenarazil a 13. prosince obdržel rozkaz Nanking opustit. Proti proudu Jang-c’-ťiang mířila rovněž nejrůznější plavidla všech velikostí přecpaná běženci, na něž se nemilosrdně vrhali císařští orli. HÓŠÓ a RJÚDŽÓ sice zamířily 5. prosince k mateřským ostrovům, kde HÓŠÓ převeleli do rezervy, ale předtím, než bojovou zónu upustily, přesunuly se palubní letouny na pozemní letiště.
Kauza Panay
Šanghaj chvatně opouštěla i většina cizinců hledajících pomoc na příslušných velvyslanectvích a konzulátech. Evakuaci nejenom diplomatů, nýbrž i zaměstnanců soukromých firem, misionářů a dalších osob zajišťovaly britské a americké válečné lodě. Londýn na Jang-c’-ťiang koncem r. 1937 reprezentovalo uskupení třinácti dělových člunů, kterým velel kontradmirál Reginald Holt, kdežto pod vlajkou s hvězdami a pruhy se po čínských řekách plavily dělové čluny LUZON, MINDANAO, OAHU, PANAY, TUTUILA a GUAM. Pro úplnost dodejme, že v Nankingu operovaly i tří francouzské válečné lodě, které však v následujícím dramatu nefigurovaly.

Obrázek
Dělový člun Panay

Americké dělové čluny organizačně náležely k Asijskému loďstvu viceadmirála H. Yarnella, přičemž odřadu na Jang-c’-ťiang velel kontradmirál William Glassford. Kvůli pohnutému osudu se do povědomí veřejnosti zapsal zejména PANAY. Tento dvoukomínový dělový člun o výtlaku 482 tun zařadili do služby v r. 1928, a jelikož jej projektovali pro nasazení na Jang-c’-ťiang, měl ploché dno a kvůli výrazným nástavbám z dálky připomínal spíše výletní parníček než válečnou loď. Dosahoval slušné rychlosti 15 uzlů, ale jeho výzbroj tvořila pouze 2 děla ráže 76 mm a 8 kulometů, přičemž v prosinci 1937 čítala posádka 59 mužů v čele s korvetním kapitánem Jamesem Hughesem.

Americký vyslanec M. Johnson a řada zaměstnanců ambasády odpluli na naléhání čínského ministra zahraničí na palubě LUZONU už 22. listopadu do Čchung-čchingu, ale druhý tajemník G. Atcheson a vicekonzul J. Paxton zůstali v Nankingu a organizovali evakuaci Američanů a dalších cizinců, přičemž PANAY sloužil jako staniční loď. Už 9. prosince dopadl do jeho blízkosti dělostřelecký granát a sporadické ostřelování nepřestalo ani poté, co dělový člun odplul na nové kotviště a velitel nahlásil Japoncům změnu polohy.

Obrázek
Korvetní kapitán James Hughes

Poslední konvoj tvořily lodě MIEPING, MEISHIA a MEIAN patřící Standard Oil a vezoucí do bezpečí americké i čínské zaměstnance této společnosti i s rodinami. Ke zkáze odsouzené město opustily 11. prosince, přičemž tankery doprovázel PANAY. Na palubě malého dělového člunu, kromě čtyř pracovníků americké ambasády a několika Číňanů, přešlapovala i skupinka amerických, britských a italských válečných zpravodajů, mezi nimiž nechyběli kameramani Norman Alley a Eric Mayell pracujících pro Universal News, respektive Movietone News.

Třebaže Atcheson před vyplutím sdělil Japoncům časový harmonogram přesunu, brzy se ukázalo, že na Jang-c’-ťiang pro lodě západních mocností není bezpečno, neboť synové Nipponu na PANAY opět několikrát vystřelili. O tom se ostatně v neděli 12. prosince poblíž dnešního Wu-chanu na vlastní kůži přesvědčili britský námořní atašé a admirál Holt, když kolem dělových člunů LADYBIRD a BEE - řádně označených britskými vlajkami - zničehonic vyrostly sloupce vody vzedmuté dopady granátů vypálených dělostřelci plukovníka Kingoro Hašimota. Jeho muži v krátké době dosáhli několika zásahů, přičemž zahynul jeden námořník a další utrpěli zranění, tudíž není divu, že rozezlený Holt okamžitě podal proti napadení válečných lodí neutrálního státu protest.

Obrázek
Britský dělový člun Bee

Místní japonské velitelství se za incident omluvilo a ostřelování označilo za nedorozumění, jenomže krátce poté dorazilo na velitelství 2. kombinované letecké skupiny kontradmirála Micunami hlášení o čínském konvoji, načež se od startovacích drah několika letišť odlepil tucet střemhlavých a torpédových bombardérů Aiči D1A2 Typ 94 a Jokosuka B4Y1 Typ 96, které se vydaly pátrat po nepřátelském konvoji údajně spatřeném ve vzdálenosti 12-25 mil od Nankingu.

Mezitím PANAY zastavili japonští vojáci. Poručík Isobe se dožadoval informací o údajném čínském konvoji, které mu Hughes s ohledem na americkou neutralitu odmítl poskytnout, načež - snad v předtuše následujících událostí - nechal vrchní část nástaveb opatřit velkou americkou vlajkou, a Atcheson prostřednictvím konzulátu v Šanghaji informoval Japonce o aktuální poloze dělového člunu. Dodejme, že americký vyslanec J. Grew v Tokiu po palebných přepadech kontaktoval přímo japonského ministra zahraničí a pohrozil vážnými důsledky, pokud bude prolita americká krev.

Obrázek
Plukovník Kingoro Hašimoto

Poté, co konvoj minul potopenou britskou civilní loď, nařídil Hughes zakotvit a vydat jídlo. Všechna preventivní opatření se ukázala marná, jelikož sotva jeho mořští vlci zhltli oběd, ozval se hluk leteckých motorů a hlídka spatřila formaci japonských dvouplošníků. Hodiny ukazovaly 13:40. Konvoj se nalézal asi 28 mil od Nankingu, a protože japonské letectvo v této oblasti vykazovalo zvýšenou aktivitu, nebylo na jejich přeletu nic podezřelého, ale velící důstojník projistotu nechal uzavřít vodotěsné přepážky a vyhlásil letecký poplach, přičemž na můstek přišel i korvetní kapitán Hughes.

Třebaže panovala dobrá viditelnost, císařští orli americké zástavy ignorovali a vrhli se na zakotvené lodě. Bombardéry zaujaly útočnou formaci, načež osádky uvolnily smrtonosný náklad a na nešťastný dělový člun se sneslo krupobití pum a kulometných projektilů. Třebaže bylo zničeno jedno 76mm dělo i radiostanice, a Hughes na zdemolovaném můstku utrpěl vážné zranění, námořníci se vrhli k lodním kulometům, které však neměly dostatečnou elevaci, takže útočníci neutrpěli a nerušeně pokračovali v započatém díle, přičemž neohrožení kameramani Alley a Mayell natáčeli průběh útoku.

Obrázek
Američtí námořníci opětují palbu

Velení převzal rovněž zraněný kapitán-poručík A. Anders. Protože došlo k poškození strojovny, a do nitra dělového člunu se nezadržitelně hrnula voda, posádka jej kolem 15. hod. na dvou motorových lodicích a pod palbou japonských kulometů opustila. Během evakuace se útočníci vrhli i na lodě Standard Oil, které brzy zachvátily plameny, přičemž se několik amerických námořníků z MEIPING zachránilo na pravém břehu Jang-c’-ťiang, kde jim později pomohli Japonci, zatímco polozatopený PANAY dosedl krátce před 16. hod. na říční dno. Trosečníci se ukryli v hustém rákosí na levém břehu a s obavami sledovali letouny s rudými terči na trupech. Japonští vojáci dělový člun nakrátko obsadili, ale když se přesvědčili, že na lodi nikdo nezůstal, stáhli se na pravý břeh.

Pří útoku zahynul kapitán tankeru MEIAN Carl Carlson a neznámý (dozajista vysoký) počet čínských zaměstnanců Standard Oil, kdežto z posádky PANAY později na následky vážných zranění zemřeli Charles Ensminger a Edgar Hulsebus společně s korespondentem italského deníku La Stampa Sandro Sandrim.

Obrázek
Potopený Panay

Téhož dne japonské bombardéry 10 mil od Nankingu napadly i britské dělové čluny CRICKET a SCARAB, které útočníky odrazily palbou protiletadlového dělostřelectva, ale situace trosečníků z amerického konvoje byla věru svízelná, jelikož mnozí utrpěli zranění a nutně potřebovali lékařskou péči. Protože kapitán-poručík Anders oslabený ztrátou krve omdlel, předal Hughes velení armádnímu důstojníkovi F. Robertsovi.

Jakmile se setmělo, vydal se vicekonzul Paxton pro pomoc a později opravdu telefonicky kontaktoval amerického velvyslance, načež se Američané a Britové jali organizovat záchranou operaci. Mezitím nařídil Roberts 13. prosince přesun do blízké čínské vesnice, kde 15. prosince nejprve přistály japonské létající čluny se zdravotníky a potravinami, načež se objevily OAHU, BEE a LADYBIRD, které v doprovodu japonským minolovek dopravily trosečníky do Šanghaje, kde zraněné převzal nemocniční personál, zatímco dělostřelbou lehce poškozený LADYBIRD opravili ve zdejší loděnici.

ObrázekxxxObrázek
Námořníci z Panay přenášení zraněné kamarády (vlevo) a převoz přeživších na dělový člun Ladybird

Jakmile se zpráva o vzdušných útocích na britské a americké válečné lodě prostřednictvím zpravodajských agentur rozletěla do světa, zejména americká veřejnost s napětím čekala na reakci Washingtonu a Londýna. Představitelé západních mocností v dosavadním průběhu konfliktu projevovali vůči nevybíravým japonským válečným metodám značnou toleranci, ale nyní Tokiu hrozily vážné následky. Na základě Paxtonovy zprávy požadoval velvyslanec Grew nejenom oficiální omluvu spojenou s vyplacením kompenzace za zničený dělový člun i odškodnění postiženým Američanům, ale i potrestání viníků.

Třebaže na adresu Tokia nezazněla žádná konkrétní hrozba, mělo jeho prohlášení ultimativní tón, tím spíše, že Američané uvedli své jednotky v oblasti do pohotovosti a do čínských vod mířily válečné lodě s hvězdnatou vlajkou. Protest proti ostřelování a bombardování válečných lodí Jeho Veličenstva vznesl i britský ministr zahraničí A. Eden, a Albion se Američany marně pokoušel přimět ke společné demonstraci síly a větší angažovanosti na Dálném východě.

Obrázek
Zraněný kapitán-poručík Anders

Ano, ve Spojených státech vypuklo náramné pozdvižení. Bombardování PANAY bylo přirovnáváno k údajnému potopení obrněnce MAINE Španěly v r. 1898, a Grew preventivně pálil tajné materiály, aby v případě války nepadly do japonských rukou. Tak daleko však v Tokiu ani Washingtonu zajít nechtěli. Pravda, příslušníci japonských militantních organizací horovali pro využití příležitosti k vyhnání bílých kolonizátorů s Dálného východu, ale naštěstí zvítězil zdravý rozum, takže se hrozící konflikt, na nějž ani jedna strana nebyla připravena, podařilo zažehnat

Jindy arogantní Japonci se totiž ústy svého ministra zahraničí již 14. prosince za incident omluvili a přiznali vinu, ovšem Hirota střelbu do trosečníků popřel a jedním dechem dodal, že nešlo o akt agrese, nýbrž o nedorozumění. Letci prý zaměnili americké lodě za čínský vojenský konvoj, a protože panovala špatná viditelnost a k svržení pum došlo z velké výšky, nemohli rozeznat vlajky neutrálního státu. Jeho tvrzení ovšem vyvrátily filmové záznamy, takže Američané ve svých požadavcích přitvrdili, načež následovalo ujišťování, že se podobný incident nebude opakovat.

Obrázek
Zpráva o japonském útoku na Panay

Jelikož bombardování provedly námořní letouny následovaly ještě omluva velitele Rengó kantai, ministra námořnictva Jonaie a kontradmirála S. Rokuzóa. Útok odsoudil i odpůrce konfrontace s USA a tehdejší náměstek ministra námořnictva I. Jamamoto, jenž dostal za úkol sestavit vyšetřovací komisi, ovšem okázalá kajícnost vedla pouze k uvolnění admirála Micunamiho z funkce velitele 2. kombinované letecké skupiny (L. Vejřík uvádí odvolání velitele letadlové lodi KAGA). Posádky útočících bombardérů stíhány nebyly a trestu unikl i plukovník Hašimoto odpovědný za ostřelování britských a amerických lodí.

Americký prezident Roosevelt omluvu přijal, a tisk záhy zklidnil i veřejné mínění rozvířené koncem r. 1937 zveřejněním (cenzurovaných!) záznamů natočených během útoku na PANAY ve zdejších kinech. Oficiálně incident uzavřelo vyplacení kompenzace ve výši 2 214 007 dolarů, přičemž další sumy na pomoc obětem vybrali japonští civilisté, školáci, ba i příslušníci válečného námořnictva.

Obrázek
Ladybird poškozený japonským ostřelováním

To naznačuje, že časy, kdy jak píše E. Hoyte, „Na elegantní dámu, procházející se na Ginze v botách na vysokých podpadcích a oblečenou podle západního stylu, pískali a pokřikovali kolemjdoucí a dávali jí za vzor japonskou ženu klapající v dřevácích a oblečenou do kimona“, ještě nenastaly, a mnozí obyvatelé Země vycházejícího slunce zatím Západ nepovažovali za nesmiřitelného nepřítele, přičemž jejich mínění ve svém komuniké vyjádřil i realisticky uvažující Jamamoto: „(...) Válečné námořnictvo bude samozřejmě s dvojnásobnou obezřetností dbát, aby k incidentům tohoto druhu už nedocházelo, zároveň však pevně věří, že celý národ přispěje k tomu, aby se toto neštěstí stalo podnětem ke spolupráci na prohlubování mezinárodního dorozumění a přátelství odstraněním chybného posuzování a podezíravosti, které se projevují mezi Japonskem a ostatními národy (…).“

Nevyjasněnou otázkou zůstává, zda útok na americký konvoj představoval cílenou provokací, či chybnou identifikaci cílů. Je pravda, že dějiny námořního válčení zaznamenaly i případy, kdy letci omylem napadli vlastní lodě, a pro osádky některých bombardérů představoval nálet na PANAY bojovou premiéru, ovšem systematičnost, se kterou válečníci Nipponu 11. a 12. prosince napadali britské a americké lodě, hovoří spíše pro první možnost. Jistě, Tokio si konfrontaci se Západem prozatím nepřálo, ale během čínského incidentu přijali místní velitelé řadu kontroverzních rozhodnutí za zády (či přímo proti vůli vlády), tudíž se jako nejpravděpodobnější jeví, že cílem bylo otestovat reakci Západu, a pokud možno dosáhnout stažení britských a amerických válečných lodí z Jang-c’-ťiang.

Obrázek
Kontradmirál William Glassford

Pokud přijmeme tuto teorii, potom jako hlavní podezřelý - bez ohledu na projevenou kajícnost - vychází kontradmirál Rokuzó mající na povel japonské námořní síly v inkriminované oblasti. Ostrá odezva Whitehallu a zejména Washingtonu ovšem ukázala, že se jedná o hru na ostří nože, a povolnost Západu má jisté hranice, jež není radno překračovat. To se ostatně prokázalo i ve chvíli, kdy Japonci navrhli Američanům stažení válečných lodí z Jang-c’-ťiang, aby v budoucnu nemohlo nastat podobné „nedorozumění“. Velitel Asijského loďstva neomalený požadavek břitce zamítl stejně jako návrh, aby válečné lodě neutrálních zemí před odplutím ze Šanghaje odbavovali Japonci. Naopak vyslal dělový člun TUTUILA do Čchung-čchingu, aby reprezentoval USA v novém hlavním městem Říše středu, a na řece Jang-c’-ťiang nadále působily i britské válečné lodě.

Obrázek
Britský dělový člun Scarab

Na druhou stranu kontradmirál Glassford postrádal Yarnellovu rozhodnost, takže se hlavním garantem postavení Západu na Jang-c’-ťiang stala britská říční flotila, kterou v následujících letech posílilo několik nově postavených dělových člunů. V lednu 1938 Japonci řeku uzavřeli pro obchodní plavidla neutrálních zemí, ale britské válečné lodě se i nadále plavily po Jang-c’-ťiang od Šanghaje až po Wu-chan, třebaže je při každém přesunu doprovázely japonské válečné lodě. Jako příklad uveďme plavbu dělových člunů SCORPION, APHIS a CRICKEL v dubnu 1939 mezi Wu-chanem a Matangem, které eskortovala torpédovka HAJABUSA.

Použité zdroje:
Hoyt E. : Válka v Pacifiku; Japonsko triumfuje. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2003.
Hoyt E.: Tři vojevůdci; Togó, Jamamoto, Jamašita. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1996.
Schnurr J.: “The Best Possible Time for War?” The USS Panay and American Far Eastern Policy During the Roosevelt Presidency dostupné online
Широкорад А.: Япония Незавершенное соперничество. Vydalo nakladatelství Вече 2003.
Шишов А.: Россия и Япония; история военных конфликтов. Vydalo nakladatelství Вече 2000.
Уинслоу У.: Потоплены и забыты. Vydalo nakladatelství АСТ 2005.
Velřík. L.: Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941; Prolog. Vydalo nakladatelství Svět křídel 1994.
Трубицын С.: Сверхлегкие крейсера (1930-1970). Samara 2008.
Военно-морское соперничество и конфликты в 1919-1939 гг. Vydalo nakladatelství Харвест 2003.
Okrety Wojenne 2006/4,5.
Okrety Wojenne numer specjalny 48; Z dziejów floty chińskej.
Okrety Wojenne numer specjalny 3.
Okrety Wojenne 2013/5.
Морская Кампания 2010/7, 2008/4.
Арсенал Коллекция 2015/1.
http://www.usspanay.org/attacked.shtml
https://menway.interia.pl/historia/news ... Id,1828826
http://www.combinedfleet.com/Rising.htm
http://www.wikipedia.org/
Palba.cz
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 88.

Příspěvek od Zemakt »

Díky Jarle, paráda. Je malá technická:
Centrální loďstvo provozovalo osm jednotek dodaných britskou loděnicí Thornycroft o výtlaku pouhých 14 tun a trojicí podstatně větších německých „Schnellbootů“ typu S-2 postavených společností Lürssen. Jejich výzbroj tvořilo několik lehkých zbraní a dvojice vrhačů torpéd, přičemž dosahovaly rychlosti 45, respektive 33 uzlů.

Čínské čluny vycházely z Typu S-7.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 88.

Příspěvek od jarl »

Údaje o čínských torpédových člunech jsou většinou převzaté z článku otištěném v časopise Морская Кампания 2010/7, kde se píše, že patřily k typu S-2. Je ale pravda, že časově by realizace té zakázky opravdu odpovídala typu S-7.

Obrázek
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 88.

Příspěvek od Zemakt »

Rozměrově a použitými motory to fakt spíše sedí na S-2. Kouknu na své zdroje.

Edit: Squadron/signal Warships Nr. 18, ovšem opravdu uvádí S-7, zhruba jak jsem psal
Na samý závěr je nutné ještě zmínit, že tento typ zaznamenal u výrobce Lürssen Werft GmbH & Co. KG nemalý exportní úspěch, kdy tři čluny byly dodány Číně, pět Bulharsku a dokonce osm Jugoslávii.
Edit2: tak jestli lodě byly totožné s jugoslávskými čluny, nebo alespoň podobné, což je pravděpodobné. Tak to mají v signalu blbě a tudíž i já ve svém článku. Mělo se jednat o mírně modifikovaný Typ S-2.

Více info k Jugoslávcům a vlastně i Číňanům zde: http://www.paluba.info/smf/index.php/topic,6621.0.html
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
clone9cz
svobodník
svobodník
Příspěvky: 31
Registrován: 20/4/2009, 17:40
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 88.

Příspěvek od clone9cz »

Vážení digitální přátelé, ted jsem to dohnal a už dlouhou dobu si myslím, že si to zaslouží sud píva. Co takhle 7.12.2018, alfík to bude mít cestou?
Petr J
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 88.

Příspěvek od Alfik »

clone9cz píše:Vážení digitální přátelé, ted jsem to dohnal a už dlouhou dobu si myslím, že si to zaslouží sud píva. Co takhle 7.12.2018, alfík to bude mít cestou?
Petr J
Na ten sud ti přidám, páč si to zaslouží, ale původně jsem myslel, že pojedu do Prahy až toho 8. přímo k Dědkovi. Měl bych tam být do 17:00, a přespal bych jen z 8. na 9. Ty jsi měl ny mysli něco malého už v pátek?
Raději ať se zastaví s náma na našem slejzu/sletu (v mém příp. sšouru až splazu :-? ), sud určo zprzníme :D Zájemců o dějiny tam bude dost :)
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č 88.

Příspěvek od Alfik »

Tak co, Palbáci, nikdo nemá zájem posedět a pokecat 7. nebo 8. 12. v Praze?
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“