Zemakt píše:Vcelku by mne zajímalo jak se s takovouto historickou zátěží Japonci dnes vypořádávají. Těžko říct zda v nich ten satan jen nedříme, či snad jsou nadobro vykleštěni. Bo těch pár turistů s foťáky co občas potkám vypadá opravdu neškodně.
Vypořádávají se s tím dost blbě, protože se s tím prostě nikdy reálně nevypořádali.
Japonsko je země protikladů a většina lidí se na něj dívá z pohledu takových těch běžných stereotypů a popkultury. Satan dřímal a dříme hlavně v tom, že 1) Japonci jsou mravenečci podřízení společnosti a zvyklostem, kterážto robotizace se projevuje ventilací frustrace někde jinde (viz. různá japonská specifika a úchylky, od společenských po sexuální) a 2) Japonci jsou dodnes fest izolovaný národ. Takže na jednu stranu je tu taková ta naivní fascinace cizinci a jejich kulturou, ale vždy vše stejně skončí u Japonska a Japonsko bude vždy pupek světa. Jejich vnímání vnějšího světa je dost pokroucené a vnější svět je v podstatě pouze ozvučnou deskou pro zabetonování vlastní identity a nadřazenosti/jedinečnosti. Japonec sice může hodně cestovat, ale to jsou jen takové výpady a většina Japonců bez Japonska v dlouhodobém horizontu vyloženě strádá jak kytka bez vody. K turistům se chovají velice hezky, protože jsou to cizinci a jsou tam na přechodnou dobu. Zcela jiná situace nastává, pokud se tam člověk rozhodne žít a zakořenit...pak se přístup razantně změní a většinou se dá říci, že takového člověka nikdy 100% nepřijmou. V ten moment jsou na něj totiž kladeny nejen nároky jako na samotné Japonce (což u turistů není), ale i vyšší a že je cizinec dostane pořádně sežrat. Děti ze smíšeného manželství to také počítám nebudou mít lehké.
Stejně ambivalentní je přístup k historii a Druhé světové válce. Na jednu stranu se oficiálně velice striktně odřezávají od starých struktur, armádu nevyjímaje, ale na pozadí je to dost odlišná situace. Není to ani tím, že by to dělali se zlým úmyslem, ale nikdy tam nedošlo k zásadnímu pochopení a sebereflexi jako v Německu. Němci sakra dobře věděli, co se stalo špatně a že to nebylo ok a rozhodli se tomu postavit čelem a opravdu se posunuli dále. Ale Japonci, vzhledem k specifičnostem jejich systému/společnosti nikdy nedoznali toho, že dělali něco špatně a byla to jejich vina a mohli si za své utrpení sami. Ano, je tam i celkem silné pacifistické hnutí a válka/historie je svým způsobem tabu, ale pod tím pořád dříme to, že prohra v Druhé světové válce byla jen nešťastným řízením osudu, velkým národním neštěstím. Ne že rozpoutali válku, prováděli řadu nepěkností a po zásluze dostali po držce, včetně masivních ztrát vojenských i civilních (kam patří i atomové bomby)...spíše že vedli válku, vedli ji statečně a utrpěli velké lidské a materiální ztráty. Není tam ten osten odpovědnosti jako jinde.
Japonci se podřídili porážce, dokázali vybudovat nový systém a aktivně se k starému nehlásí, ale nikdy vlastně nepochopili a nereflektovali a určitý morální étos a východiska tam jsou pořád. Prohra byla pouze neštěstí, ne trest. Předvídat co tam kdy hrozí či nehrozí je dost obtížné...Japonci jsou pořád rasisti, šovinisti a nacionalisti a jejich pohled na historii a svět je stále pokřivený, ale na druhou stranu moderní věk a poválečný vývoj/odtrhávání se od válečného císařského Japonska a hrůz války také udělaly své a vyvažují to. Každopádně do společnosti je to stále podprahově drceno horem dolem, jsou tu regionální územní spory a zbrojní průmysl se začíná integrovat do světa plus stejně tak se pomalu odřezávají některé poválečné limity a mizí určitá dosavadní vojenská tabu. Pokud ve vládě/v čele země bude někdo hodně nacionalistický, tak se Japonsko v budoucnu může chovat více agresivně. Ale na druhou stranu pořád jsou tu vnitřní civilní pojistky a už ani zdaleka není místním vojenským hegemonem a bez podpory jiných toho moc nedokáže. Navíc bude mít co dělat samo se sebou..viz rostoucí věk obyvatelstva, nízká porodnost atd.
Satan nedříme v Japoncích, ale v kultuře a sociálním tlaku. Pokud toto způsobí frustraci a zároveň pocit nadřazenosti/neodpovědnosti/samozřejmosti, tak se satan probouzí. Němci nejsou národ zabetonovaných včeliček a tak byli schopni pochopit vlastní vinu, reflektovat a jít dále. Japonci ano, takže sice šli také dále, ale spíše navzdory, bez sebereflexe a s hluboce zasutou křivdou.