Proto předkládám koncept dodatečné modernizace tanku T-72 (Scarab či původních verzí M/M1), jež dle mne výrazným způsobem zvyšuje jeho šance přežití na bojišti. a přitom je relativně snadno realizovatelná a velmi levná. První prvek je přitom aplikovatelný i na T-72M4 CZ.
-První prvek modernizace spočívá v integraci předních trupových palivových nádrží do pancéřování tanku (podobně jako u tanku Abrams) a odstranění všech 125mm nábojů z interiéru trupu– vyjma 22 kusů v karuselu.(ty jsou ponechány).
-Druhý prvek modernizace spočívá v odstranění původního odstředivého ventilátoru v systému chlazení a jeho nahrazením ejektorovým systémem chlazení. Ejektorový systém je specifický tím, že využívá k zajištění cirkulace vzduchu skrz chladič energie výfukových plynů, a neodebírá tak výkon z motoru.
-Třetí prvek modernizace spočívá v integraci moderního systému řízení palby
Konkrétní realizaci všech prvků ukazuje obrázek.
[/url]
První úprava
A) výrazně -a bez nárůstu hmotnosti -zesiluje pancéřovou ochranu tanku
B) výrazně zvyšuje pravděpodobnost přežití osádky v případě probití pancíře
Druhá úprava pak
A)zvyšuje reálný výkon pohonné jednoty tanku T-72 Scarab - motoru V-84 - z 756koní na cca. 840 koní.
B) výrazným způsobem (dle mých orietačních výpočtů na zhruba 25-50% původní hodnoty) snižuje intenzitu tepelného záření výfukových plynů motoru tanku .
Tyto poměrně jednoduché úpravy se tedy pozitivně dotýkají všech oblastí, jež mají vliv na pravděpodobnost přežití osádky i tanku.
A) Redukce vezené zásoby munice omezuje soběstačnost tanku – jinými slovy osádka tanku je schopna bojovat po výrazně kratší dobu. Tuto nevýhodu ale z velké části eliminuje integrace moderního systému řízení palby (v průměru menší spotřeba munice na zničení cíle)
B)Ejektorový systém chlazení je hlučný – což v některých situacích může tank demaskovat.
Zvýšení výkonu motoru Z běžně udávaného maximálního výkonu motoru u tanku, se jen zhruba 82-95% využije pro vlastní pohon, zbylých 5-18% výkonu slouží k pohonu ventilátoru v systému chlazení.
Například u tanku JS-2 je z motoru k pohonu ventilátoru odebírán výkon 60koní (při maximálním zatížení motoru ), což je zhruba 11,5 %. z celkového výkonu motoru(jež činí 520koní).
Takže reálný výkon motoru JS-2 je zhruba jen 460 koní.
Tytéž poměry lze- dle mého názoru -očekávat u motoru V-84 (tanku T-72 Scarab) neb jsou si konstrukčně (s motorem JS-2) velmi blízké.
Jinými slovy je dle mne pravděpodobné, že i u tohoto motoru odebírá systém chlazení zhruba 10-11% výkonu. Reálný výkon přenášený od motoru k převodovce u tanku T-72 Scarab tedy není 840 koní ale (pravděpodobně) cca. 760 koní.
Za předpokladu, že u motoru tanku T-72 Scarab bude ventilátor odstarněn, a místo něj se k chlazení využije energie výfukových plynů, bude mít řidič tanku T-72 k dispozici plný výkon motoru tedy 840 koní.
Snížení tepelné stopy Jelikož na výstupu výfukového vedení dochází k smíchání velmi horkých výfukových plynů (o teplotě kolem 800°C) s vzduchem, jež prošel chladičem, a má teplotu (dle mého odhadu) maximálně 120°C, pak dle mých výpočtů má tato výsledná směs teplotu zhruba 470-630°C.
Tento výpočet přitom předpokládá, že poměr mezi objemem výfukových plynů a do systému chlazení nasátého vzduchu, je 2 ku 1 až 1 ku 1.
Jelikož intenzita tepelného záření klesá se čtvrtou mocninou termodynamické teploty, a jelikož poměr teplot v kelvinech je (470+273)/(800+273)=0,69, pak intenzita tepelného záření výfukových plynů klesne na zhruba 0,69^4=0,23. Tedy na zhruba čtvrtinu původní hodnoty.