Torpéda G7

Lodě Bismarck, Tirpitz a další, ponorky, ponorkové základny.

Moderátoři: Zemakt, jarl

Krojc
četař
četař
Příspěvky: 72
Registrován: 14/10/2013, 21:23

Torpéda G7

Příspěvek od Krojc »

Smlouvy dodržují jen hlupáci
Po prohrané válce Versailleskou smlouvou a jejími odzbrojovacími ustanoveními mimo jiná omezení byla ustanoveními § 192 v Německu zakázána výroba torpéd. Nová, moderní torpédovna Císařského námořnictva byla přiřazena k nově vzniklé akciové společnosti Deutsche Werke Kiel AG jako provoz Friedrichsort. S odpadnutím výroby torpéd ve Friedrichsortu byly ale také v tomto provozu úředně ukončeny veškeré práce nad vývojem, konstrukcí a zkoušením torpéd.

Německé velení námořních sil se však od prací na rozvoji moderních námořních zbraní nenechalo odradit mezinárodními zákazy a všemožně se snažilo v jejich konstrukci a zlepšování pokračovat i za cenu porušování tohoto zákazu.
Stejně jako u některých jiných zákazů, i tento Němci porušili hned na počátku v prvních měsících meziválečného období. Jejich snahou bylo vývoj a konstrukci buď přenést do zahraničních poboček německých firem nebo na svém vlastním území existenci specializovaných pracovišť tohoto typu přísně utajovat až do okamžiku, kdy zákaz výroby oficiálně padne.

Organizace tajných vývojových prací
S malou částí stávajícího personálu byla proto ve zkušební střelnici torpéd v Eckenförde zřízena nová instituce, Torpedo-Versuchsanstalt (TVA – zkušební ústav torpéd). K pracem v této instituci byla využita stávající malá dílna a některé speciální lodě pro lovení odpálených cvičných torpéd z moře (Torpedofangboote).
Prvním úkolem TVA bylo uschopnit torpéda zbývající pro Reichsmarine do použitelného stavu, následně je vystřelit a tak zlikvidovat se souběžným vyhodnocením a ověřením parametrů. Mimoto se zde měla i nadále dlouhodobě zdokonalovat existující typy torpéd, zejména G/7 a E/7, v rážích do 500 mm.
Prvním šéfem TVA se stal 18. června 1920 korvetní kapitán Bruno Hintze. V prvních rocích své existence byly veškeré práce na vývoji a zdokonalování torpéd zpomalovány velkým nedostatkem odborně zdatného personálu a chybějícím speciálním strojním a přístrojovým vybavením. TVA podléhala v Reichsmarine nově zřízené Inspekci torpédových a minových zařízení (TMI). Tento nový úřad byl založen 1. října 1919 sloučením stávajících dvou: Inspekce torpéd a Inspekce zařízení pro minování, zatarasování a demolice. Prvním inspektorem TMI se stal námořní kapitán Loof. Po něm jako jeho následovník přišel námořní kapitán Eschenburg do roku, po něm pak kontradmirál Kaulhausen. Ve velení Říšského námořnictva pak ode dne ustavení byly záležitosti okolo torpéd spolupodřízeny Odboru pro námořní zbraně vzniklému z Odboru pro zbraně Říšského námořnictva ve Všeobecném úřadu námořnictva.

Organizace vyřešena, vývoj začíná
Vývojářské práce v TVA začaly po administrativních a jiných potížích až v květnu roku 1923 jako součást soukromého smluvního zadání mezi Dr. Korneliusem a Vedením Oddělení vývoje torpéd (T) jako práce v pověření. Těžištěm vývojových prací v TVA bylo hlavně zdokonalení již deset roků starého torpéda G/7 a pokračování ve vývojových pracech na magnetickém rozněcovači, který byl zkonstruován ve svém původním provedení Dr. Bestelmayerem a následně zaveden do výroby a výzbroje už za Velké války. Speciálně byl tento druhý úkol svěřen specialistovi Dr. Schreiberovi.
Hospodářské důvody a také zákaz výroby a užívání ponorek vyplývající z příslušných omezovacích ustanovení Versailleské smlouvy vedly k tomu, že další vývoj torpéda G/7 byl nejprve z donucení svěřen firmě Siemens, dále pak společnostem AFA a Pintsch. Dne 1. května 1925 převzal vedení TVA korvetní kapitán Hirth.
Prvním krokem při zdokonalování torpéda G/7 bylo zvýšení rychlosti na 40 uzlů, což byl důležitý požadavek loďstva. I když bylo od samého počátku torpédo na takovouto rychlost konstruováno, výrazné provozní poruchy hlavně při fázi zrychlování na nejvyšší rychlost vedly k tomu, že nebylo povoleno s touto nastavenou rychlostí torpéda odpalovat.
Stísněné poměry v prostoru určeném pro zástavbu již vyvinutého pohonu torpéda G/7 jiné provedení prakticky vylučovaly. Ke zvýšení rychlosti ze stávajících 35 na 40 uzlů potřebovalo torpédo místo 120 HP takřka dvojnásobně silnější pohon – jmenovitě vypočtených 238 HP. To se však podle názoru Dr. Corneliuse v takovémto prostoru se čtyřválcovým pohonem s patřičnou provozní spolehlivostí dosáhnout nedalo. Podle jeho odborného názoru podepřeného výpočty bylo zapotřebí, aby torpédo dostalo jiný tvar těla, který by kladl menší hydrodynamický odpor. Nově vytvarované tělo torpéda pak kupodivu dokázalo rychlost 40 uzlů dosáhnout už při výkonu motoru 177 HP. Torpédo G/7 s vylepšenými tvary těla následně dostalo označení G/7s.

Motor je základ
Nová pohonná jednotka, která by se do torpéda dala vměstnat, musela být schopna vyvíjet trvalý výkon 180 HP, což v praxi znamenalo, že ve fázi zrychlování musel být motor schopen ze sebe špičkově vydat i výkon 200 až 220 HP. Pokud by bylo využito stávající konstrukce hnacích propelerů, muselo být potřebného zvýšení výkonu dosaženo nárůstem provozního tlaku, což stávající tlaková nádoba nemohla i vzhledem k omezené kapacitě poskytnout. Proto byly zkonstruovány nové hnací propelery, které při daném rozsahu provozních otáček motoru dosáhly potřebného přenosu výkonu i při menších provozních tlacích ve hnacím motoru. Případné zvýšení tlaku vzduchu v zásobníku torpéda bylo zvoleno jako záložní řešení, pokud by zvýšené otáčky hvězdicového motoru působily dle některých předpokladů těžkosti s ovládáním řízení a tedy stabilitou torpéda na jeho dráze, v první řadě pak v počáteční fázi rozhonu.
Vyšší pracovní tlaky a požadavky na tepelnou odolnost motoru byly splněny u nově překonstruovaného stroje významným zlepšením odvodu tepla vstřikováním vody do prostoru klikové skříně a použitím kvalitnějších konstrukčních materiálů. Písty motoru byly zhotoveny z nově vyvinutého duralu zušlechtěného až na trojnásobně vyšší mechanickou odolnost za vyšších pracovních teplot a tvar pístu umožňoval velkou tepelnou dilataci. Ojnice a ojniční čepy byly zesíleny a čepy samotné už nebyly vyvrtávány.
Původní způsob chlazení klikové hřídele pro největší vzdálenosti a tudíž nejdelší dobu běhu motoru nepostačoval z důvodu nedostatečné kapacity nádržky na vstřikovanou chladicí vodu. Proto se při vyšší rychlosti musela významně zkrátit doba chodu motoru, aby měl v zásobě patřičné množství chladicí vody. Tím se pochopitelně i značně zkracoval dostřel torpéda. Řešení bylo jednoduché a nabízelo se od prvního okamžiku – ke vstřikování byla použita mořská voda z motorové sekce torpéda. Za tím účelem bylo zkonstruováno speciální malorozměrové čerpadlo chladicí vody poháněné stlačeným vzduchem.
V listopadu 1926 byly provedeny zkušební střelby; z torpédovky bylo uskutečněno celkem 100 odpalů při nastavené rychlosti 40 uzlů, přičemž bylo využito celkem šesti kusů nově upravených torpéd. Poruchy pohonu nevýznamného rázu se vyskytly pouze ve třech případech, přičemž hnací motor nejevil ani v jednom případě známky přetížení nebo výpadku výkonu. Po 40 rychloodpalech vykazovala jednotlivá zkoumaná torpéda stálý výkon upraveného hnacího motoru.

Úpravy, zkoušky a zase zkoušky
Dalším krokem bylo zvýšení účinnosti pohonu přepracováním hnacího motoru z původního šoupátkového rozvodu stlačeného vzduchu na ventilový rozvod. Největší potíž tkvěla v tom, že bylo zapotřebí do stávajících dimenzí uložit dva ventily a jejich zdvihátka na každý válec bez toho, aby se výrazně měnil tvar motoru v omezeném prostoru sekce torpédového pohonu. Nebylo to právě jednoduché, ale zkoušky nového tlakovzdušného hnacího agregátu byly úspěšné. Při nastaveném trvalém výkonu při dlouhých vzdálenostech proběhu torpéda – 72 HP při rychlosti 28,5 uzlu – byla naměřena specifická spotřeba vzduchu 1,6 litru na 1 HP. Se zvyšujícím se výkonem ale spotřeba poněkud poklesla a při dodávaných 120 HP a rychlosti 35 uzlů činila specifická spotřeba na 1 HP pouze 1,45 litru. Z tohoto minima se při dodávaném výkonu 170 HP zdvihla na 1,6 litru na jednu HP a při mezním výkonu hnacího motoru 220 HP konečných 1,89 litru na 1 HP. Při vzájemném porovnávání se ukázalo, že v některých, hlavně pomalejších provozních režimech je sice staré šoupátkové provedení ekonomičtější, ale celkově se jako úspornější ukázal nový ventilový motor.
Po překonstruování ventilového rozvodu byly odstraněny některé zjištěné nedostatky a nové torpédo dostalo oficiální název G/7v. Celkem bylo s tímto motorem provedeno 143 výkonnostních zkoušek na zkušební stolici. Vyskytly se pouze dvě mechanické závady, oficiálně přičtené špatným tolerancím ve výrobě některých součástek.
Zavedeny byly nové ocelové písty, které byly sice o 130 g těžší než vylepšené duralové, ale po všech zkouškách takřka nevykazovaly známky opotřebení. To dále snížilo možnost falešného obtoku pístu a tím i spotřebu hnacího média.
Rovněž tak se podařilo zdokonalit tlakové lahve na stlačený vzduch. Roku 1928 se při zachování stávajících rozměrů díky použití nově vyvinuté vysoce odolné oceli zdařilo vyrobit tlakové lahve o 11,5 % pevnější, což umožnilo plnit je až na provozní tlak 200 atmosfér.

Vývoj jde kupředu i novými typy pro cizinu
Souběžně s vývojem a zdokonalováním torpéda G/7 probíhaly práce na konstrukci a vývoji nového torpéda o ráži 21“ - 533 mm. To mělo mít větší a výkonnější pohon, ale až v roce 1929 se práce z návrhů řešení jednotlivých uzlů zbraně přesunuly do konstrukční roviny proto, že španělská průmyslová společnost Echevarrieta v Cádizu chtěla v nové výrobně torpéd využít pro odzkoušení a případnou produkci moderních německých konstrukcí torpéd. Společnost Echevarrieta požadovala „dobrý a vyzkoušený typ torpéda“ a proto jí byly předány konstrukční plány torpéd zdokonalené řady G/7.
Španělské válečné námořnictvo, které tuto nově vznikající výrobnu torpéd prakticky celou financovalo, chtělo ale torpéda ráže 21“, tedy 533 mm. Dne 27. března roku 1929 bylo v dopise Všeobecného úřadu námořnictva (B) podepsaného vedoucím Úřadu Námořního velení (M) uvedeno:
„...torpédo ráže 53 cm ještě není zralé pro produkci a je takřka zcela nevyzkoušeným typem. Poté, co by se předání konstrukčních podkladů zajistilo dodatečnou smlouvou, je zapotřebí v Námořním arsenálu vyrobit malé množství – dvě až tři torpéda – k vyzkoušení a v určitém rozsahu je nechat prakticky vyzkoušet na brzdicí stolici. Obstarávací náklady na tato torpéda půjdou k tíži společnosti Echevarrieta; náklady na zkoušky na brzdicí stolici a případné zkušební odpaly musí nést Říšské námořnictvo.“
Toto torpédo při dalších pracích na jeho zdokonalování dostalo označení G 7a nebo také A-To. Společnost Echevarrieta ale na sobě náklady na pokusnou stavbu těchto torpéd nehodlala z finančních důvodů ponechat. Poté, co jí byly zaslány plány nových jednadvacetipalcových torpéd, rozhodla se výhledově ve spolupráci se dvěma poradci - specialisty na torpéda, kterými byli němečtí námořní důstojníci Hintze a Meycke, vyrobit pět pokusných torpéd A-To samostatně a následně je odzkoušet. K tomu však už nedošlo, neboť společnost Echevarrieta mezitím úplně zbankrotovala.

Proč nevyužít právě vyvinuté pro sebe?
Torpédo G7a už v ráži 533 mm bylo následně produkováno pouze v TVA. Pohon obdobného typu G 7v, respektive jeho skříň klikové hřídele a válce byly zhotoveny z litého bronzu s přídavkem 10% cínu a řízení se středově souměrně umístěnými vstupními a výfukovými ventily bylo v podstatě ponecháno beze změny. Pouze zdvihový objem byl zvětšen z původních 3,8 litru na 5,4 litru a poněkud se zvýšily také provozní otáčky. Vrtání válců v tomto provedení bylo 125 mm, zdvih pístů činil 110 mm a ojnice měřily 172 mm. Těmito úpravami vzrostl nejvyšší výkon motoru až na přibližně 320 HP. Hmotnost tohoto typu pohonu u G 7a byla včetně regulátoru a vyvíječe páry 118 kg. To odpovídalo jednotkové hmotnosti 0,37 kg /HP. Při nejvyšším výkonu a 45 % provozní hnací náplně činil tedy výkon na jeden litr objemu motoru přibližně 59 HP/litr, při výkonu 300 HP pak 55,6 HP/litr.
Další změny oproti pokusnému typu G 7v byly následující: vyšší hmotnost náplně trhaviny v bojové hlavici, jejíž trhací výkon byl ještě navýšen použitím komponentu nazývaného „střelná bavlna 36“ (trinitrotoluen, hexanitrodifenylamin), dále to byla nová kombinovaná roznětová pistole Pi G 7a s nárazovým i distančním roznětem a zdokonaleným jištěním, nové uspořádání řízení hloubkového kormidla v zadní části těla torpéda, nové gyroskopické řízení přímého běhu GA VIII a použití konstrukčního provedení Whitehead u stabilizačních ploch a zadní části těla torpéda.

Výběr komponentů a provedení částí torpéda
Původně bylo u torpéda G 7a plánováno použití zadní části v provedení Woolwich. To mělo oproti typu Whitehead některé výrazné výhody: jednodušší konstrukci, úsporu materiálu a nižší rozptyl v cíli. Ale při pokusech konaných na torpédovkách LEOPARD a ILTIS v letech 1931 – 1933 bylo zjištěno, že torpédo G 7a se zadní částí typu Woolwich vykazovalo při poklesu po odpalu jak z příďových, tak bočních torpédometů výrazné působení balistických potíží – jmenovitě vznikaly bajonetovité deformace v zadní části, vyskytly se silné náklony, průrazy horních řídících ploch atp. Za příčinu byly později označeny kavitační vzduchové bubliny vznikající při rychlém vstupu torpéda pod hladinu na vnějším plášti torpéda a na řídících a stabilizačních plochách. Výfukové plyny vystupující z duté hřídele hnacích šroubů pak bránily rychlému vymizení těchto bublin, čímž se značně omezovala účinnost řídících ploch v počáteční fázi proběhu torpéda. U specialistů v oboru převládlo mínění, že vinu na těchto potížích má přesun hmotnostního zatížení do zadní části torpéda u G 7a – torpédo bylo „těžké na zadek“. U verze G 7v a u pozdějšího typu G 7u tedy bylo konstrukčně nastaveno vyšší zatížení na přední část. Shora zmíněná nectnost u této verze torpéda byla zjevným zdrojem popisovaných „porodních potíží“.
Zadní část torpéda provedení typ Whitehead dosahovala na zkouškách zřetelně lepší účinnosti kormidel a proto jimi byla vybavena a následně odzkoušena torpéda G 7a. Projevilo se citelné zlepšení, takže se torpéda G 7a v takovémto provedení dala nasadit při hladinových útocích. Cenou za změny ale byl zvýšený hydrodynamický odpor, což znamenalo při nastavené rychlosti proběhu 45 uzlů zvýšenou spotřebu o 10 % výkonu motoru a tak bylo dosahováno pouze rychlosti 44 uzlů. Při nastavení rychlosti proběhu na 40 uzlů dosahoval čelní odpor pouze 581 kg, tedy se celkový odpor citelně zmenšil, přičemž na jeho poklesu měl 93,5 % podíl frikční odpor prostředí a 6,5 % čelní odpor závislý na tvaru těla.

Zkoušky pokračují dál
Proto byly na základě zjištěných rozdílů v účinnosti a vlastnostech provedeny další zkoušky v říjnu roku 1932. Znovu byla odzkoušena modifikovaná provedení zádi typu Woolwich, která měla zjednodušené řídící plochy a řízení náklonu. Ale i v tomto případě se ukázala zřetelná převaha ve vlastnostech typu Whitehead a tak její využití u G 7a bylo zapracováno natrvalo do výrobního sériového provedení. To bylo následně uvolněno velením námořnictva (tehdy Marineleitung) do výroby. Ještě před nástupem Hitlera k moci v roce 1933 už bylo torpédo přes původní zákazy Versailleské smlouvy schváleno do sériové produkce.
Na papíře převyšovalo torpédo G 7a svými vlastnostmi všechna obdobná torpéda produkovaná v zahraničí. Dr. Cornelius provedl srovnávací test s torpédem Weymouth-Whitehead z roku 1931 a výsledek jasně hovořil ve prospěch G 7a.
Po dalších zkouškách byl vývoj torpéda G 7a dne 4. března 1933 prohlášen za oficiálně ukončený. Při jeho konstrukci bylo důsledně dbáno na potřeby hromadné výroby. Bylo do nejvyšší možné míry využito norem DIN jak v konstrukci, tak v technologii i použitých výrobních materiálech takovým způsobem, aby náběh výroby byl pokud možno co nejrychlejší. Bylo kupříkladu široce využito lisovaných dílů, při konstrukci odlévaných částí bylo zvoleno co nejjednodušší provedení z hlediska obtížnosti odlití, vrtání otvorů bylo prováděno kolmo nebo vodorovně a tenké trubky byly nahrazeny vrtanými díly. Konstruktéři rovněž pečlivě dbali na snadnou možnost montáže a demontáže. Prostor pro pohon byl kupříkladu po sejmutí krycího panelu dokonale přístupný.
Potíže při zavádění sériové výroby
Při výrobě G 7a ve firmě DWK ve Friedrichsortu a později rovněž u BMAG ale docházelo přes všechna opatření k pomalému náběhu výroby a z tohoto důvodu muselo Marineleitung dne 3. října 1933 ohlásit, že střelby torpédy typu G 7a naplánované na manévry v srpnu roku 1934 budou muset být odloženy. TVA a TMI se totiž proti tomuto rozhodnutí uspořádat manévry a střelby s novými torpédy vehementně vzepřely s tvrzením, že nový typ torpéda vyrobený v první sérii ještě není dostatečně bezpečný. Zavedení torpéda ráže 53 cm v loďstvu bylo z vojenského hlediska ale natolik naléhavé, že, jak uvedlo velení námořnictva, „ v této obtížné a poněkud nevýhodné situaci“ musí už v létě 1934 dvě torpédovky provést ostré střelby s torpédy G 7a.
Až do té doby nebyla k dispozici žádná střelbou odzkoušená torpéda ze sériové produkce, veškeré střelby typu G 7a se zatím uskutečnily s pečlivě vypiplanými zkušebními verzemi z kusové výroby TVA. Ještě 10. srpna 1934 mělo válečné námořnictvo k dispozici pouhých třicet kusů torpéd typu G 7a ze sériové výroby, přičemž dalších 300 kusů bylo v různém stádiu rozpracovanosti. Proto se v létě uskutečnily zmíněné ostré střelby výhradně s ručně vyladěnými předsériovými kusy G 7a.
Také proto byly první ostré střelby se skutečně sériově vyrobenými torpédy G 7a uskutečněny až na konci listopadu roku 1934. Tehdy bylo na cíl odpáleno celkem 75 kusů těchto nových typů námořní výzbroje. Jelikož letní cvičení se střelbou novými zbraněmi dopadlo poměrně dobře, námořní velení se rozhodlo s konečnou platností zavést tato torpéda do oficiální výzbroje.

Obětní beránek se vždycky najde
Při následných problémech s těmito torpédy v letech 1934 – 1935 byla vina za ně zjevně neprávem připisována vedoucím osobnostem TVA a TI v TMI. Následovaly personální změny, například velmi zkušený odborník Kapitän zur See Hirth musel TVA opustit na podzim roku 1934. Na přechodnou dobu jednoho roku jej zastoupil Kapitän zur See Faber, po němž následoval na podzim roku 1935 kontradmirál Wehr.
Dr. Cornelius, dosvadní vedoucí pracovník vývoje torpéd, přišel o post ve vedení TVA v dubnu roku 1935. Stal se následně řádným profesorem techniky v Berlíně a jeho nástupce, Dr. Rothemund, který zvítězil ve vypsaném výběrovém řízení se třemi účastníky, začal TVA ihned řídit. Oba další účastníci řízení totiž svou kandidaturu raději stáhli, protože se jim zdály šance na úspěšné zapojení v TVA dost nízké a práce obtížná a nevděčná.
Také TMI se dočkal nového vedení. Pověřen jím byl kontradmirál Götting v říjnu 1934 z nařízení kontradmirála Saalwächtera a o dva roky později se dočkal v jeho čele přetvoření TVA na TI (Torpedoinspektion).
Rovněž dosavadní struktura TVA se v roce 1935 změnila. Skládala se nově z tzv. Vojenského úřadu (Militärisches Amt) pod velenim Korvetten Kapitäna Scherfa, kterýžto úřad měl 4 vojenské referenty, a Technického úřadu (Technisches Amt) pod řízením Dr.Ing. Schreibera, jemuž podléhala tato oddělení: Torpedoentwicklung (Vývoj torpéd) T řízené Dr. Rothemundem, Zielmittel Z (Prostředky navedení na cíl) pod Dr. Schreiberem, Schießbetrieb S Provoz pro odpalování) pod Dr. Bartramem, Rohrbau R (Konstrukce a vestavba systému trubek) pod ing. Kunzem, Fertigung F (Výrobně-dohotovaovací sekce) pod vrchním vládním radou Stoltzem a posléze i Allgemeine Belange U (Všeobecné záležitosti) pod Dr. Schreiberem. Přičleněn byl rovněž úřad obecné správy (Verwaltungsamt).

Konec úprav v nedohlednu
V podstatě byly vývojové práce na torpédu G 7a ukončeny a uzavřeny, oddělení T mělo nyní začít pracovat na množství nových úkolů. Avšak neustále se vyskytující potíže s torpédy G 7a, obzvláště při proběhu pod hladinou, přinutily úřad k opětovnému zabývání se tímto torpédem.
Na konci roku 1936 při odpalování torpéd do záchytné sítě se zjistilo, že u typu G 7a při nastavení hydrostatického přístroje pro udržování hloubky plavby na 4 metry se ve skutečnosti torpédo zanoří o 2,5 metru hlouběji a jeho proběh se uskutečňuje v této hloubce až do konce běhu motoru. Výsledek 68 zkušebních odpalů byl následující: oddělení S v červnu 1937 zjistilo, že G 7a při nastavení na dálkový proběh a hloubku plavby 4 metry se ve skutečnosti hloubka plavby zvětší o 1 metr a při opětovném odpálení až o 1,8 metru. TVA pokládalo za příčinu této závady slabou pružinu v nastavování hloubky objednanou TA a objednalo tedy dne 16. července 1937 nový řídící aparát hloubky plavby. S novou pružinou bylo provedeno dalších 49 zkušebních odpalů, při nichž se dosáhlo již uspokojivých výsledků.
Přitom ale bylo použito opět pouze pokusných, v podstatě ručně vypiplaných prvních prototypových torpéd G 7a, nikoli sériových kusů.

Hodnotit sám sebe je často kontraproduktivní
Až do té doby prováděl vojskové zkoušky svých torpéd TVA sám, přičemž své výsledky sám také hodnotil a posuzoval. Ale 4. září roku 1936 přikázal ObdM – (Oberbefehlshaber der Marine – vrchní velitel vojenského námořnictva) zřídit samostatné zkušební středisko nezávislé na TVA a TMI, a to i přes velké protesty nejen šéfů těchto institucí. Toto středisko dostalo název Torpedos-Erpobungs-Kommando (Velitelství torpédových zkoušek) a započalo svou činnost pod velením Kapitäna zur See Scherfa na podzim roku 1937. Přiřazeno bylo služebně pod TI.
TVA by raději viděl, kdyby namísto nově zřízeného zkušebního střediska TEK byl posílen jejich chronický podstav pracovníků – v roce 1935 to bylo chybějících 8 úředníků, 10 zřízenců a 118 pracovníků dělnických profesí, což se s vývojem do roku 1938 zhoršilo ještě více. Tehdy měl TVA tabulkově mít už 1700 pracovníků všech profesí a oproti tomu se skutečný stav zvýšil od roku 1935 o pouhých 21 úředníků, 42 zřízenců a 126 pracovníků dělnických profesí. Služební vztahy mezi TVA a TEK v té době byly proto odpovídajícím způsobem napjaté.

V bojovém nasazení G 7a nadále nespolehlivé
Po vyhodnocení zkušebních odpalů 27 torpéd G 7a při nasazení německých válečných plavidel ve španělské občanské válce 19. února 1938 středisko TEK s hrůzou zjistilo něco jako katastrofu: nová zbraň v 74 % případů selhala. Celých 48 % z toho připadlo na výpadek pohonu, 7,4 % na gyroskopické řízení přímého běhu GA VIII a 18,6 % na aparát hloubkového nastavení běhu torpéda. Celkově se při první etapě nasazení nepodařilo úspěšně použít 57,3 % torpéd a při druhé etapě nasazení na hladinových plavidlech bylo za nepoužitelné v boji označeno celých 86,7 % torpéd.
U dalších institucí, obzvláště ve štábu FdU (Führer der Ubootwaffe – velitel ponorkového loďstva) se tehdy rovněž stavěli k torpédu G 7a dost skepticky. Vrchní velitelství vojenského námořnictva tedy nařídilo sériovou výrobu torpéd G 7a pozastavit. Při rozhovorech v TI konaných 26. dubna 1938 za účasti všech zainteresovaných institucí podtrhl viceadmirál Götting nevyhovující provozní bezpečnost G 7a a požadoval, aby bylo při hledání konstrukce nových bezpodmínečně bojeschopných torpéd využito nových cest. Jako prvořadé viděl odstranění poruch motoru, což by mělo být provedeno do započetí válečného konfliktu.

Další změny jsou nutné
Velké nadšení z tohoto „flikování křápů“ u G 7a pochopitelně v oddělení vývoje torpéd v TVA nepanovalo. Předpokládali, že novější typy G 6a a G 7a6 po zavedení do sériové produkce prokáží větší schopnost bojového nasazení, pro kteréžto další typy mělo torpédo G 7a se svými nejrůznějšími potížemi už dávno uvolnit kapacitu. S novými typy torpéd počítali ve štábu námořních sil pro frontové nasazení už na počátku roku 1940.
Dr. Bartram měl nadále po záměně pružiny a po zástavbě nového zařízení značné pochybnosti o správném udržování nastavené hloubky plavby, což se ukázalo jako správné hodnocení situace už při zkušebních odpalech do sítě. Na velkou vzdálenost bylo torpédo G 7a zanořeno o 2,7 metru hlouběji a na kratší vzdálenost „pouze“ o 1,9 metru hlouběji. Tato nectnost se projevovala jak při odpalech z torpédovek, tak i zpod hladiny u zanořených ponorek. Požadované vylepšení přístroje na udržování nastavené hloubky proběhu bylo přitom vzhledem k notorickému nedostatku zkušených pracovních sil a návalu dalších nařízených prací v nedohlednu.
Obzvláště mladší důstojníci oddělení T pak byli toho názoru, že pokud by byla zavedena nová torpéda, byly by problémy s G 7a bezpředmětné. Mimoto podle jejich prohlášení, praxí nebo zkouškami však prakticky zcela nepodloženého, bylo při použití bezkontaktního zapalovače v roznětové pistoli nedodržení nastavené hloubky vcelku bezvýznamné, protože by to způsobilo explozi pod kýlem lodě tak jako tak. Skutečným odborníkům bylo přitom bezesporu jasné, že při poruše magnetického zapalovače by torpédo bez dobrého dodržování nastavené hloubky proběhu bylo naprosto nepoužitelné, protože v určité vzdálenosti ode dna lodě by magnetické čidlo přestalo reagovat úplně nebo by bylo funkčně nespolehlivé. Tento skeptický názor se v průběhu dalších měsíců a roků ukázal v praxi a bojovém nasazení pro mnohé uživatele torpéd vybavených pistolemi s magnetickým rozněcovačem jako zcela správný.

Typ Ceto pro cizinu
Dalším derivátem a potomkem torpéda G 7 z Velké války bylo torpédo Ceto. To bylo konstrukčně navrženo vrchním inženýrem Meyckem a konstruktérem torpéd Fleischmannem, kteří se vrátili ze Španělska do Inženýrské kanceláře v Kielu - Dietrichsdorfu. Meycke přitom vycházel přímo z torpéda typu G 7 vvyvinutého za Velké války v TW, ale již nezařazeného do výroby. Šlo přesněji o G 7/I se čtyřhvězdicovým motorem s řízením vtokovými ventily, které posloužilo jako prvovzor torpéda G 7v.
V dalším pravděpodobně rovněž Meyckem navrženém provedení obdržel tento návrh označení C-To, později změněné na Ceto. Šlo o 21-palcové paroplynové torpédo délky asi 7 metrů, které mělo pohon čtyřválcovým hvězdicovým motorem s max. výkonem 330 HP, ventily na vstupu a výpustnými štěrbinami. Zvláštností tohoto torpéda byla nárazová roznětná pistole pracující se zapalovačem uváděným v činnost setrvačností.

Na konci roku 1935 byla smluvně dohodnuta spolupráce s továrnou Deutsche Werke Kiel AG ve Friedrichsortu s cílem vyrábět torpédo Ceto pro účely exportu. První zkoušky Ceto následovaly v roce 1938 u TVA v Eckernförde. Odbyt Ceto byl zadán společnosti pro zahraniční obchod HAPRO. Smlouva uzavřená s Tureckem už od roku 1937 byla přímo koncipována DWK. Jednalo se o 64 torpéd provedení Ceto 2 speciálně zkonstruovaných podle požadavků tureckého válečného loďstva. Dodávka těchto torpéd následovala na počátku roku 1940. Zkušební střelby byly uskutečněny v Bulharsku v přístavu Varna na Černém moři a pak byla torpéda předána tureckému válečnému námořnictvu.

Přibližně v téže době bylo z DWK torpédo Ceto 1 spolu se stovkou torpéd z Velké války typu Whitehead G/250 nabídnuto Švédům, kteří v té době pociťovali akutní nedostatek bojeschopných torpéd. Při převzetí nejméně 20 kusů bylo Ceto 1 naceněno na 38 000 DM. Nedošlo ale k žádné dohodě a snahy o vyvezení těchto torpéd byly ukončeny s neúspěchem.

Taktickotechnická data torpéda G 7a ráže 533 mm
Typ: neřízené torpédo s přímým během, paroplynovým pohonem a zadní částí typu Whitehead, první úspěšné provedení cca z roku 1930.
V bojové službě 1938 – 1945
Délka s bojovou hlavicí a bojovou roznětnou pistolí: 7 163 mm
Ráže: 533,4 mm (21“)
Náplň a hmotnost bojové hlavice: 280 kg trhavinové směsi Hexanite („střelná bavlna 36“)
Bojová roznětná pistole P1: zesilovací náložka 300 g pentritu
Hmotnost torpéda se všemi náplněmi a bojovou hlavicí: 1 538 kg
Nejmenší úhel nárazu pro roznět (mechanický roznět bojové pistole P1): 16 ° od tečny cíle
Rychlosti proběhů: dlouhý – 30 uzlů, krátký – 40 uzlů, rychlý – 44 uzlů
Proběh: 30 uzlů/14 km, 40 uzlů/8 km, 44 uzlů/6 km
Hloubka běhu nastavitelná na: 1 – 12 m s přístrojem TA-I, 1 – 15 m u TA-II
Bezpečný proběh před odjištěním bojové pistole P1: 100 m s černým adjustačním rotorkem, 150 m s červeným a 300 m s modrým
Pohon: čtyřválcový paroplynový motor na směs přehřáté páry a stlačeného vzduchu
Palivo: Decaline
Výkon motoru: 110 HP při 30 uzlech, 255 HP při 40 uzlech, 350 HP při 44 uzlech
Hnací propeller: šestlistý dvojitý protiběžný
Objem tlakovzdušné nádrže: 676 litr
Pracovní tlak stlačeného vzduchu 200 kg/cm²
Objem nádrže na sladkou vodu: 57 litrů
Objem nádrže na palivo: 14,5 litru
Objem nádrže na motorový olej: 6,5 litru
Objem nízkotlaké olejové regulační nádrže: 0,3 litru
Ovládací systém: mechanický gyroskop poháněný stlačeným vzduchem typu GA VIII s mechanizmem pro nastavování úhlu proběhu v rozmezí +/- 90°od počátečního kurzu po odpálení
Přístroj pro udržování nastavené hloubky proběhu: Hydrostatický mechanizmus s kyvadlem typu TA-I nebo TA-II

Torpéda na elektrický pohon
Torpedo G7 mělo své další modifikace, které díky změně pohonu na elektrický byly vlastně téměř novým typem, z původních torpéd G7 pouze částečně vycházejícím. Výhody takového pohonu jsou nasnadě. Torpédo je velmi tiché, na hladině nezanechává obvyklou stopu plynových bublinek a i při skladování a manipulaci je bezpečnější. Mívá sice menší dosah a také je mírně pomalejší, výhody však celkovou vhodnost používání pohonu elektřinou z akumulátorů převážily nad zmiňovanými nedostatky - zejména pak u ponorek, obzvláště na menší vzdálenosti střelby v podmínkách silné protiponorkové obrany. O vývoj torpéd poháněných elektřinou z akumulátorů se celkem úspěšně už za Velké války pokusily kupříkladu firmy Siemens a AFA a poválečné Německo hodlalo v jejich konstrukci na válečné typy navázat. To je ale již zcela jiná historie.

Zdroje:
Mueller, H.: Die technische Entwicklung der Torpedowaffe, Berlin 1959
Roessler, E.: Die Torpedos der deutschen U-Boote, Herford 1984
http://www.ubootarchiv.de/ubootwiki/index.php/
http://www.kbismarck.com/u-boot/utorpedo.htm
http://navweaps.com/Weapons/WTGER_WWII.php
Schiffner, Dohmen, Friedrich: Torpedobewaffnung 1. Auflage, MDDR 1987, Interdruck Leipzig, ISBN3-327-00331-9
https://digitalcommons.georgiasouthern. ... ontext=etd
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Nespolehlivá německá torpéda G7

Příspěvek od Zemakt »

Nu, tomu říkám příspěvek. Skoro mne to nutí napsat, no a jak to bylo vlastně dál....? :up:

EDIT: bezva, škoda kdyby to zapadlo.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Torpéda G7

Příspěvek od Zemakt »

ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Vlastimil Čech
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 575
Registrován: 3/12/2012, 16:49
Bydliště: vesnice nedaleko F.-M.

Re: Torpéda G7

Příspěvek od Vlastimil Čech »

Perfektní!!!
Díky. Obsažné, propracované...
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Torpéda G7

Příspěvek od Mirek58 »

... a jak to bylo dál?
Drobné pokračování za pomoci překladače :

Dokonce v dubnu 1940 jmenován velkoadmirál Erich Raeder, velitel námořnictva, výbor se snaží zjistit příčiny poruch německých torpéd. Práce těchto torpéda Komise předložila svůj kořen z torpéd krize nahá, a ona ukázala, že zvítězil ve vývoji a výrobě německých torpéd technické břídilství, nedostatky, samospravedlnost a tvrdohlavost.

Odpovědní muži byli předvedeni před Reichskriegsgericht. Soud zjistil, že technici zbrojení laboratoře torpéda již v roce 1936 v průběhu testu zjistili, že torpéda nedosahuje stanovené hloubky. Torpéda spěchalo dolů. Byly o dva až tři metry nižší, než jim byly dány. Ale nikdo netrval na rychlé změně.

Reich soud: „Katastrofální má vliv zde, že význam přesné hluboké postoje torpéd bylo obecně velmi podceňována v torpédový pokusné stanice To bylo dokonce jen dokonce v čele instituce, kontraadmirála armádě jako vojenský účel a naprosto druhořadý význam. Tento názor byl odůvodněn přítomností magneto zapálení, ale samozřejmě použití magnetoelektrického zapalování vyžadovalo i přesnou hloubku. "

A dále: "Nesprávná koncepce absolutní spolehlivosti vznícení nárazem znamená, že zážeh nárazu byl zcela nedostatečně testován."

Karl Dönitz popsal, jak lehkomyslně torpédo experimentální stanice pokračoval: „Dopad detonace našich torpéd byla vyhlášena v klidu po jen dva, a to není ani správné testovací odpálení torpéda testování laboratoři jako přední zralý, to je neomluvitelné ... Torpédo Výzkumný ústav vyvinul jako oddělení námořnictva torpédo sobě, jej určen. nechť postavit ještě to zkusil sám a setkal se i rozhodnutí, že mu byl přední užitečný. "

11. prosince 1941, rok a půl po norské operaci, Reichskriegsgericht vydal svůj rozsudek. Rear admirál Wehr a dva jeho důstojníci byli odsouzeni k vězení. Krátce poté byly tresty odnětí svobody převedeny do vazby pro všechny zúčastněné strany. Posloužili šestiměsíčnímu trestu a poté byli propuštěni ve zkušební době. Všichni tři znovu pracovali v německém brnění. V roce 1944 byly zbývající věty formálně zrušeny milostným dekretem Hitlerem.

http://www.u-boote-online.de/krieg/boot ... waffe.html
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Vlastimil Čech
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 575
Registrován: 3/12/2012, 16:49
Bydliště: vesnice nedaleko F.-M.

Re: Torpéda G7

Příspěvek od Vlastimil Čech »

he he he... ten překladač je prostě KOMIK!... he he he... hitlerův milostný dekret! Prostě zamilovaný Hitler :D ...Tomu jsem porozuměl, ale o čem je zbytek? :rotuj:
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Torpéda G7

Příspěvek od Mirek58 »

V kostce, vlastně popisuje část obsahu článku Krojce. Takže duplicita.
Ale jedna věc je zajímavá,Wehr a spol dostali vlastně "flastr" pro svůj špatný, optimistický, odhad technického vývoje. Počítali totiž s tím, že torpéda budou vybavena bezkontaktními roznětkami, tedy z tohoto pohledu hlubší ponor torpéd nebyl na závadu.
Pro tuto obhajobu hraje fakt, že válka vypukla proti plánu předčasně.
ObrázekObrázek
bat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 664
Registrován: 30/10/2011, 17:49

Re: Torpéda G7

Příspěvek od bat »

Tzv. torpédová krize měla několik příčin, co si pamatuju.
Jednak torpédo se potápělo hlouběji, než mělo. To způsobila kalibrace hloubkoměru na běžný atm. tlak, který však v zanořené ponorce byl vyšší. Takže po údržbě torpéda pod hladinou se podmínky porušily a torpédo šlo níže, než mělo.
Jednak magnetický zapalovač nebyl dostatečně vyzkoušený za různých podmínek. Balt má zkrátka jinou mag. charakteristiku, než daleký sever či norské fjordy. Takže torpéda s magn. zapalovačem vybuchovaly předčasně.
A jednak i nárazový zapalovač fungoval jen při určitých úhlech nárazu...

Když se to vezme kolem a kolem, tak to bylo inženýrské selhání. Parteigenossen z ústavu TVA byli odsouzeni zřejmě poprávu.

Je vždy příjemné si přečíst na Palbě takto vychytané články. Děkuji. Osobně by mě také zajímalo jak to bylo dále... zejména R&D vymazlenosti z konce války.
Obrázek
Uživatelský avatar
Vlastimil Čech
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 575
Registrován: 3/12/2012, 16:49
Bydliště: vesnice nedaleko F.-M.

Re: Torpéda G7

Příspěvek od Vlastimil Čech »

Hmm... a nemohla se na nedodržování hloubky ponoru, do jisté míry podílet i různá hustota mořské vody, daná rozdílnou salinitou? Balt je skoro sladká voda, Severní moře je slanější (hustější)... a kdyby torpéda zkoušeli někde v Jadranu, nedejbože v Rudém moři.... :roll:
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Torpéda G7

Příspěvek od Alfik »

Ve vodě s vyšší salinitou by torpédo plavalo v menší hloubce, ne hlouběji.
Problém byl opravdu v tom, že se občas během údržby otevřela schrána s tlakoměrem (resp. samotný trup torpéda). Pokud se to udělalo během ponoru, byl v ponorce vyšší tlak než když se to udělalo na hladině. Rozdíl byl minimální - ale i jeden metr je pro torpédo hodně.
Novější torpéda mají schránu neotevíratelnou a s tak tuhou konstrukcí, že je lze opravovat/udržovat i během ponoru, neboť do schrány se neleze. Prostě se muselo v praxi přijít na naduhy které nebylo možné vyzkoušet (nebo to nikoho nenapadlo) během vývoje.
Totéž je např. problém který řešili v USA, kde jim torpéda nevysvětlitelně vybočovala až o celé stupně oproti nastavení. No a ukázalo se, že za to může stará dobrá deklinace - Japonsko je prostě tak daleko od Havaje, že se u jeho břehů "hádaly" magnetický a gyroskopický kompas. Jakmile si tento fakt uvědomili, a doplnili pár řádek do manuálu, bylo po problému.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
kenavf
7. Major
7. Major
Příspěvky: 5997
Registrován: 15/12/2010, 23:13

Re: Torpéda G7

Příspěvek od kenavf »

Je to síce OT ale obdobný zapeklitý problém s nájdením príčiny problému.
Pri vývoji SR-71 dochádzalo k praskaniu titánových súčiastok,nedarilo sa nájsť prečo, až náhodou zistili že praskliny vznikali v miestach kde si pri výrobe značili ceruzkou značky.
Opatrenie bolo v celej výrobe SR-71 bol absolútny zákaz vstupu s ceruzkou.
Edmund Burke: "Jediné čo potrebujú nečisté sily k svojmu víťazstvu je to, aby slušní ľudia neurobili nič."

ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Vlastimil Čech
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 575
Registrován: 3/12/2012, 16:49
Bydliště: vesnice nedaleko F.-M.

Re: Torpéda G7

Příspěvek od Vlastimil Čech »

Jasně, máte pravdu, pane Alfíku: Ve vodě s vyšší salinitou by torpédo plavalo v menší hloubce, ne hlouběji.

Ale kdyby torpédo bylo adjustováno v Severním moři a pak vypouštěno na Baltu?... :lol:
Asi na takovou triviálnost by konstruktéři přišli...jasně. :!:
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Torpéda G7

Příspěvek od Pátrač »

Velmi zajímavá práce. :up: Čtení jako bible. Zdá se, že se u námořníků zase urodilo. Jen pokračovat a tvořit.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Torpéda G7

Příspěvek od Mirek58 »

Jedna věc je mi tak trošku záhadou.
To, že torpeda šly hlouběji se přece projevilo už před válkou.
Tedy mi moc nehraje zdůvodnění závad funkce, tedy servisní práce v ponorce.
Protože o jaké procento se měnil tlak v ponořené ponorce?
Na hladině přece tlak také není konstantní, ale proměnlivý!
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Tomass
praporčík
praporčík
Příspěvky: 341
Registrován: 30/10/2014, 14:49
Bydliště: Plzeň

Re: Torpéda G7

Příspěvek od Tomass »

Variace tlaku v ponorce je poměrně velká. Drobné úniky do tlakového trupu při vyvažování plavidla, odpaly torpéd stlačeným vzduchem a úniky z veškeré vzduchem ovládané techniky v plavidle ti v relativně malém tlakovém trupu plavidla udělají velký rozdíl. O snižování koncentrace CO2 pomocí stlačeného kyslíku a důsledku explozí hlubinných pum ani nemluvě.
If you're going through hell, keep going. -- Winston Churchill
bat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 664
Registrován: 30/10/2011, 17:49

Re: Torpéda G7

Příspěvek od bat »

Kolega Tomass to popsal dobře. Tlak v ponorce pomalu, ale jistě roste čím déle je pod hladinou. A při kampani v Norsku byly pod hladinou hodně kvůli krátkým nocím. Tedy shoda několika okolností.
Pěkně je to vysvětleno v knize, kterou jsem nakonec dohledal: Submarine Operational Effectiveness in the 20th Century: Part Two (1939 - 1945) str. 23 a jsou tam popsány i jiné důvody, většinu z nich jsme v tomto vláknu identifikovaly.

Ano, shoda několika okolností to byla, ale hrubá nedbalost inženýrů z TVA bezpochyby.


Uvedu citaci:
"Each pound of pressure in the U-boat over 14.7 psi would cause the torpedo to run two feet deeper than intended."

Každá libra tlaku v ponorce přes 14,7 psi (normální tlak u hladiny moře - tedy 1 atm) způsobí, že torpédo popluje o dvě stopy hlouběji, než bylo zamýšleno.
Obrázek
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Torpéda G7

Příspěvek od Mirek58 »

Technický dotaz:
A to nebyl v ponorkách nějaký mechanismus na stabilizaci vnitřního tlaku?
Já mám za to, že ano.
ObrázekObrázek
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Torpéda G7

Příspěvek od Mirek58 »

Pro vládnoucí německým jazykem:
dost obsažná práce k něm torpédům
https://macau.uni-kiel.de/servlets/MCRF ... 5.pdf?AC=Y
ObrázekObrázek
Krojc
četař
četař
Příspěvky: 72
Registrován: 14/10/2013, 21:23

Re: Torpéda G7

Příspěvek od Krojc »

To Mirek58: píšeš: "...Technický dotaz:
A to nebyl v ponorkách nějaký mechanismus na stabilizaci vnitřního tlaku?
Já mám za to, že ano."

Právě naopak, nedostatek jakékoliv regulace vnitřního tlaku u starých typů ponorek vlastně až do nedávné doby způsobil spousty potíží. Diesely se při poplachovém ponoru často odstavovaly těsně po uzavření všech vstupních otvorů, takže se běžně dařilo odsát vzduch chodem motorů v nikoli nevýznamném množství. Má se v odborných kruzích za to, že tento jev byl vyvolaný nesprávným načasováním pořadí nezbytných činností při poplachovém ponoru - stačil náznak paniky a bylo zle. Následovalo bezvědomí posádky a loď šla nekontrolovatelně do hlubin. Naopak při nahromadění tlaku uvnitř trupu ponorky docházelo při špatném odvětrání během vynoření i k takovým věcem, jako bylo zabití důstojníka chystajícího se po otevření příklopu ve věži zpětným odrazem víka doslova odstřeleného ven vyrazivším tlakem. Byl jako z hlavně vymeten přetlakem vzduchu otvorem utěsněným jeho vlastním tělem přímo do protipohybu vracejícího se stokilového poklopu odraženého zpět odlehčovacími pružinami.
Při odpalu torpéd se tlak v trupu zvyšoval částí obsahu výmetného vzduchu. Po odpálení z torpédometu se musí uzavřít vnější kryt a těsnicí kryt torpédometu, aby se do trubice nedostávala voda. Obsah je třeba vytlačit ven pomocí vzduchu a následně lze pro znovunabití otevřít vnitřní kryt. Tudy se pak vrací natlakovaný obsah torpédometu dovnitř torpédového oddělení a při otevřených oddílových průlezech tak logicky i do celé lodi. Co takové jevy dokáží udělat s orgány vnitřního a středního ucha a dokonce i s plynovým obsahem střev, lze často nalézat v pamětnických popisech bojových i cvičných akcí. Např.
Boleslaw Romanowski - Torpeda w celu anebo Stanislaw Biskupski - Uwaga peryskop!, nemluvě už o tunách obdobných pamětí německých ponorkářů z obou světových válek. Jen číst pozorně a často!
Naposledy upravil(a) Krojc dne 15/6/2018, 08:05, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Tomass
praporčík
praporčík
Příspěvky: 341
Registrován: 30/10/2014, 14:49
Bydliště: Plzeň

Re: Torpéda G7

Příspěvek od Tomass »

Tak tak.

Ekvalizace tlaku se prováděla výhradně při vynoření a byl to poměrně složitý proces. Např. typ VII měl dokonce u hlavního průlezu ještě zajišťovací závoru, která při povolování průlezu a nesprávném vyrovnání tlaků měla zabránit katapultaci důstojníka mimo plavidlo. Navíc se takové vynoření provádělo zpravidla v plné rychlosti (pro případ nutnosti náhlého ponoření), což na rozbouřeném moři jistě nebyl žádný med.
If you're going through hell, keep going. -- Winston Churchill
Odpovědět

Zpět na „Kriegsmarine“