Vývoj organizace součinnosti Rudé armády za války

Odpovědět
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Vývoj organizace součinnosti Rudé armády za války

Příspěvek od Pátrač »

Obrázek
RUDÁ ARMÁDA V OBRANĚ
Kapitola šestá: VÝVOJ ORGANIZACE SOUČINNOSTI VOJSK
PÁR SLOV ÚVODEM


Než se pustím do tohoto kusu, musíme provést nějakou definici. Tedy definici součinnosti. Musí to mít rozuma musí to být uchopitelné. Já vyjdu ze své osobní vojenské zkušenosti a proto vyjdu ze starého, ale velmi poctivého zdroje a to je:

Vševojsková operační a taktická terminologie: 1. díl - Vojenská věda, operační umění a všeobecná taktika. Názvoslovná norma, Ministerstvo národní obrany, Praha 1983. A zde se praví, že

SOUČINNOST je

princip bojové činnosti, který odráží její vševojskový charakter. Spočívá ve sladění činnosti součástí všech druhů ozbrojených sil, druhů vojsk, speciálních vojsk a prostředků ničení zejména s jadernými údery podle úkolů, směrů, čar a doby v zájmu nejúspěšnějšího splnění bojových /operačních/ úkolů.

Součinnost organizují velitelé všech stupňů a udržují po celou dobu operace /boje/.

V závislosti na zúčastněných silách a prostředcích, cíli a rozsahu bojové činnosti se rozeznává součinnost strategická, operační a taktická.

Jestli to někdo umí definovat lépe, budu nadšen a svoji osobní znalost rád revokuji.

Stejný zdroj potom uvádí, že

Primo: TAKTICKÁ SOUČINNOST je

druh součinnosti spočívající ve sladění činnosti vševojskových taktických svazků, útvarů a jednotek ke splnění bojových úkolů taktického rozsahu a významu.

Sekundo: PALEBNÁ SOUČINNOST je

druh součinnosti mezi palebnými prostředky a jednotkami /útvary/; spočívá ve sladění palby různých palebných prostředků a jednotek /útvarů/ na nepřítele. Dosahuje se rozdělením cílů /objektů/ mezi různé palebné prostředky a jednotky /útvary/, určením doby a posloupnosti zahájení a vedení palby, jakož i soustředěním /hromaděním/ jejich palby ke zničení důležitých cílů /objektů/.

Organizuje se podle úkolů vojsk, směrů, čar a doby.

Inu staré zdroje mohou být pořád dobré zdroje. Jsem prostě šikovný, a jsem na sebe děsně pyšnej. A dnes teyd dávám k posouzenídalší kus cyklu o Rudé armádě v obraně.

ORGANIZACE SOUČINNOSTI VOJSK RUDÉ ARMÁDY V PRŮBĚHU VELKÉ VLASTENECKÉ VÁLKY.

Předválečné řády Rudé armády stanovily, že nepřetržitá součinnost všech druhů vojsk během celého obranného boje je jednou z rozhodujících podmínek dosažení vítězství. Zkušenosti z Velké vlastenecké války toto jak jinak potvrdily v plném rozsahu.

Část první: PRVNÍ OBDOBÍ VÁLKY

V prvním období války při už několikrát citované malé taktické hloubky obrany- 5 až 6 kilometrů, byla součinnost ve střeleckém pluku a ve střelecké divizi obyčejně organizována podle zaujatých čar a obsazených objektů. Při organizaci součinnosti se slaďovala činnost vojsk za:
- podpory boje bojového zajištění
- boje o přední okraj obrany
- udržení osad
- boje v hloubce obrany v případě, že by nepřítel obranu prolomil

Vše se tak slaďovalo co do:

A/ cíle, což znamenalo že bylo dosaženo souladu mezi jednotkami i druhy vojsk při plnění dílčích úkolů a to mělo vést k úspěšnému splnění úkolů v celku

B/času, což znamenalo zajistit časový soulad v působení jednotlivých prostředků palbou a úderem proti útočícímu nepříteli

C/ místa, což znamenalo záležela v tom, že vojska společně řešila úkoly na jednom směru dle čar a úseků terénu.

Součinnost byla obvykle organizována mezi prapory a pluky prvního sledu, všeobecnou zálohou a dělostřelectvem a sousedy.

Organizace součinnosti měla v tomto období mnoho nedostatků. Ty hlavní byly:

- malé zabezpečení styků a boků

- špatné využívání ženijních a prostředků

- nesprávné využívání dělostřelectva a tanků z důvodu neznalosti jejich taktických možností.
Například u 316. střelecké divize, která v boji u Moskvy bojovala velmi zdatně a měla poměrně velkou sílu posilového dělostřelectva, byly stanoveny úkoly pro dělostřelectvo veliteli praporů a pluků podle mapy a nebyla plánována palba z hloubky obrany. Když došlo k boji, ztráceli velitelé palebných čet, baterií i jednotlivých děl příliš mnoho času na stále nové a nové přípravy prvků pro neplánované palby.

Organizace součinnosti u střelecké divize se zpravidla odrazila v plánu vedení obranného boje. Například u 32. střelecké divize 5. armády při obraně Moskvy v listopadu 1941 byl vypracován plán na vedení obranného boje podle tří variant nejpravděpodobnější činnosti vojska nepřítele. Bohužel tento velmi pracný plán jen velmi povrchně řešil opatření k součinnosti vojska při boji s nepřítelem, co se vklínil do obrany.

Údaj o 5. armádě mě zaujal. Nakonec jsem zjistil že to byla 5. armáda druhého formování, protože ta první pod vedením generálmajora poručíka Michaila Ivanovice Potapova, byla obklíčena a zničena v Kyjevském kotli ke dni 20. září 1941.

Velké nedostatky byly v prvním období války v organizaci součinnosti protitankového dělostřelectva s divizním a armádním dělostřelectvem střílejícím ze zakrytých postavení. K odražení tankových ztečí nepřítele bylo třeba těsné palebné součinnosti veškerého dělostřelectva, ale nebylo jí téměř nikdy dosaženo. Proto v pozdějších obdobích bylo tomuto součinnostnímu kroku věnováno stále více a více času.

Díky nízké hustotě dělostřelectva v obranných bojích stoupl význam součinnosti protitankového dělostřelectva s pěchotními a ženijními prostředky pro boj s tanky, jakož i mezi protitankovými body v obraně.

Na vývoj způsobů součinnosti v obraně mělo velký vliv i to, že vojska dostávala novou výzbroj a to i v době kdy Rudá armáda šla od porážky k porážce. Velitelé všech stupňů získávaly zkušenosti a rostl počet a kvalita dodávaných posilových prostředků. Například zavedení roty samopalníků u střeleckého pluku vedlo ke vzniku nových způsobů součinnosti při odrážení nepřátelských ztečí a při organizování vlastních protiztečí.

Používání reaktivního dělostřelectva vyčleněného k podpoře střeleckých divizí si vyžádalo pečlivou organizaci součinnosti s touto novou zbraní, hlavně při provádění protiztečí, aby nedošlo k zásahu vlastních sil- a bohužel stalo se to vícekrát a dokonce za cenu velkých obětí ve vlastních řadách.

Obrázek
Raketomet BM-13 na podvozku ZIS-6

Bojová praxe ukázala, že k boji s nepřátelskými tankuje nutno přibírat děla různých ráží, dokonce i protiletadlových kanónů, což vyžadovalo od velitelů, aby mnohem pečlivěji organizovali součinnost mezi dělostřelectvem různého určení.

Spolu s tím jak rostl počet prvků bojové sestavy, vyvíjela se a stávala stále složitější také organizace součinnosti. Je známo, že ke konci prvního období války se již u střeleckých divizí často vytvářela protitanková a tankové zálohy a bojová sestava vojska se více členila do hloubky. Tím vznikla potřeba organizovat přesnou součinnost mezi sledy a zálohami, obzvláště za boje v hloubce obrany a při provádění protiztečí.

Bojové zkušenosti ukázaly, že každý velitel je povinen podrobně v terénu organizovat s podřízenými a podpůrnými svazky – útvary a jednotkami všech druhů vojsk a se sousedy, dle čar a směrů pravděpodobné činnosti nepřítele. Později bylo stanoveno, že bude účelnější organizovat součinnost nikoliv dle čar, ale podle plněných úkolů. To dalo větší prostor pro účelné plánování soustřeďování úsilí při vedení boje před předním okrajem a v její hloubce. To mělo stále větší význam pro odolnost obrany.

Obrázek
Palebná součinnost dělostřelectva s tankisty při protiútoku – pohyblivá palebná přehrada.

V průběhu prvního období války se ustálila praxe organizovat součinnost sil a prostředků v boji podle úkolů stanovených vojskům. Ovšem v podmínkách, kdy vojska měla na přípravu obrany omezený čas, vydávali velitelé svazků pokyny k součinnosti přímo při stanovení bojových úkolů. Například při přechodu 1. gardového střeleckého sboru pod velením gardového generálmajora Michaila Iljiče Missana v sestavě 2. gardové armády generálporučíka Radiona Jakovleviče Malinovského v prosinci 1942 u Stalingradu do obrany k odražení německého protiúderu velitel sboru pro nedostatek času na organizaci součinnosti v terénu dal velitelům divizí pokyny pro organizaci součinnosti při vydávání ústního bojového rozkazu.

Část druhá: DRUHÉ OBDOBÍ VÁLKY

V obraných bojích během druhého období války se značně zvětšila hustota sil a prostředků, vzrostla taktická hloubka obrany a v bojové sestavě střeleckých svazků se objevily nové prvky:
- protitankové rajóny
- protitankové opěrné body
- pohyblivé odřady zatarasovací
Vybavení vojsk výzbrojí a bojovou technikou se značně zlepšilo jak z hlediska kvality tak i kvantity. Narostly kvality technických bojových prostředků. To na jedné straně obranu posilovalo a ale současně kladlo stále větší nároky na organizaci součinnosti.

Při přípravě na obranou operaci u Kurska se organizovalo mnoho věcí. Například dělostřelecká a letecká protipříprava, jejímž cílem bylo zmařit, a nebo alespoň narušit nepřátelský útok. To si vyžádalo zvláštní opatření pro uskutečňování součinnosti vojsk přibraných k provedení této protipřípravy. V pásmu obrany 15. a 29. střeleckého sboru 13. armády Centrálního frontu byly k provedení protipřípravy přibrány všechny dělostřelecké prostředky sborů a divizí a většina divizního plukovního dělostřelectva, dokonce u praporní minomety.

Současně část kulometů z prvního obranného postavení vedla palbu před přední okraj obrany. Jedině zásluhou přesné organizace součinnosti všech těchto sil a prostředků se podařilo v době protipřípravy umlčet a zničit velké množství dělostřeleckých a minometných baterií, pozorovatelen, zničit několik skladů s municí a způsobit nepříteli ztráty na živé síle i technice. Takto praví zdroje ale nevím do jaké míry je to objektivní. Německá strana připouští ztráty a jistou dezorganizaci, ale jinak tvrdí, že její útočná schopnost zůstala zachována.

Dále se mi zdá, že je zde i další chyba. 15. střelecký sbor druhého zformování byl v dubnu 1943 přejmenován na 28. gardový střelecký sbor. Inu nevím. Podívám se na to ještě jednou. Někdy.

Součinnost vojsk v obranném boji byla organizována především s cílem udržet přední okraj hlavního obranného pásma obrany. Spočívala hromadění palby děl a minometů na hlavní nepřátelské úderné uskupení a v sladěném použití jednotek všech druhů vojsk k tomu, aby byly nepříteli před předním okrajem co největší ztráty.

Například 5. července 1943 udeřilo na obranou linii 25. střeleckého sboru 60 německých tanků a pěchota. Vše na úzkém pásmu průlomu u osady Razumnoje. Díky dobře připravené součinnosti dělostřelectvo s boru spolu prostředky divizního a plukovního dělostřelectva bylo toto úderné uskupení rozvráceno pohyblivou přehradnou palbou. Vyřazeno z boje bylo 27 tanků. Díky práci průzkumu bylo rychle zjištěno že hlavních sil nepřítele směřuje proti levokřídelní 78. střelecké divizi. Ve správná čas na postupujícího nepřítele zahájily palbu oba dva dělostřelecké pluky 81. gardové střelecké divize, která držela obranu vpravo a nečelila útoku nepřítele.

Obranném pásmu 23. gardového střeleckého sboru bylo za bojů o první postavení použito ženistů a jejich ohňometných fugasů. Tyto prostředky ovládané na dálku zkušenými ženisty dokázaly v prostoru sovchozu Berezov zničit v průběhu jednoho dne 11 tanků a 4 samohybná děla.

Ve všech případech hlavní úlohu při udržení předního okraje a celého prvního postavení obrany sehrály střelecké prapory bránící se na tomto postavení, proto se součinnost všech sil a prostředků účastnících se odrážení nepřátelského útoku organizovala především v jejich prospěch. Tyto prapory se dostaly pod nejtěžší palbu, pod nevětší nálety a čelily prvnímu náporu. To jestli obstojí a nepřítele odrazí nebo alespoň natolik poničí, že i když přes ně projde, bude to řešitelné bylo dáno i kvalitou součinnosti.

Zvláštní pozornost byla věnována organizování součinnosti všech součástí bojové sestavy pro případ, že by se nepřítel vklínil do hloubky obrany. Proto bylo předem slaďováno palebné úsilí vojsk především ve prospěch druhých sledů, jejichž silami se prováděly protizteče. V tom případě se předpokládalo, že střelecké pluky a divize prvního sledu v součinnosti s protitankovými dělostřeleckými zálohami a pohyblivými odřady zatarasovacími za podpory veškerého divizního dělostřelectva a sboru zastaví útočícího nepřítele a tím zajistí výhodné podmínky pro rozvinutí druhého sledu k protizteči.

Samo provedení protizteče bylo v tomto období těsně spojeno s aktivní činností svazků prvního sledu.

V boji o taktickou hloubku obranýma hlavním směru útoku nepřítele se obyčejně počítalo s použitím všech speciálních záloh armády, jakož i s provedení protiúderu druhým sledem armády.

Ti si vyžádalo od všech stupňů velení vynaložení velkého úsilí při slaďování činnosti všech složek operačního učlenění armády a bojové sestavy prvního sledu, na jejichž směru byl stanoven protiúder a použití armádních záloh.

Jak to mohlo vypadat si ukážeme na už zmíněném 15. střeleckém sboru 13. armády Centrálního frontu. Základem součinnosti divizí tohoto sboru byly bojové rozkazy a nařízení velitel 13. armády, jakož i plán obranné operace vypracovaný štábem této armády.

Součinnost byla organizována na celou hloubku obrany podle úkolů stanovených vojskům podle tří dopředu zvážených a zpracovaných variant vývoje boje. Je vidět, že se při plánování a posuzování s časem nešetřilo. Snaha být co nejlépe připraven v očekávané rozhodující bitvě je na celém dění kolem Kurska v roce 1943 opravdu vidět.

Obrázek
Součinnostní dohovor u tankistů, rekognoskace terénní a taktické situace

Všechny tři varianty ale měli jedno společné – připravit úpornou obranu divizí prvního sledu a tím zabránit nepříteli v prolomení hlavního pásma obrany a v případě vklínění nepřítele do obrany zahájit silami druhého sledu sboru a druhého sledu armády protizteč a protiúder. A obnovit původní stav. Protizteč a protiúder byly zajištěny mohutnou palbou dělostřelectva a údery letectva.

V souladu s výše uvedeným byly u jednotlivých divizí vypracovány podrobné plány vedení obranného boje. Tyto plány obsahovaly:

- postup činnosti střeleckých svazků

- úkoly dělostřelectva, tankových sil a letectva vyčleněného pro podporu 13. armády

- činnost všech druhů záloh a pohyblivých odřadů zatarasovacích jak při odrážení útoku nepřítele na přední pásmo obrany tak i za boje o udržení hlavního pásma a druhého pásma, pokud bude úder příliš silný.

Druhé sledy střeleckých pluků a divizí byly předurčeny k provádění protiztečí za boje o první a druhé obranné postavení nebo k obraně a udržení druhého pásma obrany.

Druhý sled sboru měl za úkol, pokud to bude třeba, při boji o třetí postavení provést sborovou protizteč, nebo v případě nutnosti zujme obranu na druhém pásmu obrany.

Veškerá práce při organizování součinnosti i studiu plánu obranného boje s důstojníky se prováděly v terénu.

K dosažení užší součinnosti dělostřelectva s pěchotou se vypracovávaly tabulky signálů- rádiových a pomocí signálních raket. Úseky nepohyblivých a pohyblivých přehradných paleb byly určovány jak před předním okrajem, tak i v hloubce obrany. Přitom se přihlíželo k rozmístění a k činnosti pěchoty, protitankových rajónů, dělostřelectva a záloh.

Obrázek
Signalizace – žádost o palebnou podporu pomocí raket- Kursk 1943

Aby bylo dosaženo součinnosti ženijních jednotek s pěchotou, dělostřelectvem a tanky bylo slaďováno pokládaní minových polí a palebná podpora ženijních jednotek co do místa času i postup zřizování průchodů ve vlastních minových polích.

Nově se v této době uvažovalo i větším využití možností které skýtá boj v noci. Proto se provedlo noho činností k tomu, aby byly zřetelně označeny viditelnými značkami pochodové osy pro pěchotu, tanky a podpůrné prostředky. To samé se muselo provést i pro obdobnou činnost druhých sledů a to pomocí ukazatelů a umístěním regulačních hlídek.

Součinnost letectva s pozemními vojsky organizoval štáb armády a projevila se hlavně ve sladění činnosti letectva při provádění protiúderu, součinnost letectva s protiletadlovým dělostřelectvem při odrážení náletů nepřátelského letectva.

Nyní se podíváte na jedno ze dvou schémat v této časti cyklu o obraně Rudé armády v době Velké vlastenecké války.

Obrázek

Je to schéma organizace součinnosti u 25. gardového střeleckého sboru 7. gardové armády Voroněžského frontu v obraně u Kurska. Velitel organizoval součinnost přímo v terénu podle dvou variant možného hlavního úderu nepřítele. Jako třetí varianta byla možnost, že nepřítel udeří plnou silou na celou šířku obrany sboru.

Velitel sboru pro všechny možnosti určil, jaké síly prostředky budou působit na každém směru, a způsob jejich činnosti.

Při organizaci součinnosti na směru Staryj Gorod – Bližnaja Igumenka, stanovil velitel sboru úseky, na něž bude provedena dělostřelecká a letecká protipříprava a určil které palebné prostředky budou přibrány od 81. gardové střelecké divize a od divizí s ní sousedících které letectvo bude mít účast.

Pro období boje o udržení předního okraje hlavního pásma obrany velitel sboru s ohledem na činnost letectva upřesnil úseky nepohyblivých a pohyblivých palebných přehrad a soustředění palby dělostřelectva a minometů 81. gardové střelecké divize a ostatních dělostřeleckých prostředků přibraných k působení na tomto úseku.

Pro případ, že by nepřítel pronikl do obrany sboru, velitel stanovil na které úseky se povede dělostřelecká pohyblivá i nepohyblivá palebná přehrada v hloubce obrany a sladil protizteče střeleckého pluku druhého sledu 81. gardové střelecké divize s činností dělostřelectva sboru. Pro tento případ rovněž koordinoval protizteče 73. střelecké divize, která byla v druhém sledu sboru s činností 81. gardové střelecké divize, podpůrného letectva a souseda zprava- 22. gardového střeleckého sboru sousední 6. gardové armády.

Kromě toho velitel sboru sladil činnost 81. a 73. divize s činností 15. gardové střelecké divize a 213. střelecké divize, jež byly přibrány podle nařízení velitele armády k protiúderu v pásmu obrany sboru.

Další schéma ukazuje něco jiného a pro změnu na severní straně oblouku u Kurska. Je to nádherné schéma součinnosti propstředků reaktivního dělostřelectva při odrážení tankových útoků nepřítele v pásmu 13. armády centrálního frontu. Tato ormáda elila halvnímu uderu vojáků polního maršála Modelave směru na Ponyry. Pokud měly takto vypracovanou součinnost i v jiných oblastech bojové činnosti, je jasné, proč se Modelovi rabijáti přes skvěle vedený útok, vytrvalost a houževnatost, kterou zcela jistě prokázali, proti takové obraně nedokázali prosadit.

Obrázek
A zde to schéma máte- je to pěkný bojový grafický dokument.

Ale nebylo to jen tak. V prvním náporu šlo do útoku 572 tanků a samohybných děl, což činilo hustotu 18 až 25 kusů tanků na kilometr pásma průlomu dle německého plánu. Útok vedly tanky Tiger a ty se nedařilo zastavit. A tak přes odhodlaný boj, nepřítel dokázal prolomit první pásmo sovětské obrany a zastavil se až o druhé pásmo, kde 13. armáda použila všechno co měla a svedla s německými 46. a 47. tankovým sborem krutou bitvu. Tak nakonec museli i Němci nasadit zálohy.

Co se týká součinnosti, je nutno poukázat na to, že takto odvedená práce zajistila do té doby nevídanou úroveň součinnosti všech druhů vojska na zemi s leteckou podporou a navíc díky tomu velitelé všech stupňů přesně chápali svoji roli v nadcházejícím dramatu.

Zvláště pečlivě byla při bitvě v Kurském oblouku u všech střeleckých svazků organizována součinnost k zajištění styků a boků, protože Němci se snažili zasazovat hlavní údery právě na místa styku aby tak rozdělil bránící se střelecké svazky a vytvořil odkryté boky. Zde to bylo tak, že za každý styk: pluk-pluk, divize-divize, sbor-sbor, byl určen přímo odpovědný velitel a ten si organizoval průzkum, pozorování a řídil rozmístění přidělených vojsk a na tato místa a organizoval i jejich součinnost jak manévrovou tak palebnou. Dále organizoval součinnost palebných prostředků sem přidělených a budování výbušných i nevýbušných zátarasů. Zpravidla to byl velmi zkušený důstojník s praxí velení pluku.

O tom jak velké možnosti součinnost skrývala ukazuje příklad nasazení 3. stíhací protitankové brigády plukovnika Venjamina Nikolajeviče Rukosujeva. Tato brigáda byla součástí 2. stíhací protitankové divize 70. armády a logicky tak původně byla rozmístěna v prostoru 70. armády. Po německém průlomu v pásmu 13. armády a pokusu Němců stočit tanky do boku 70. armády brigáda obdržela součinnostní rozkaz a okamžitě vyrazila.

Obrázek
Velitel 3. stíhací protitankové brigády 2. stíhací protitankové divize plukovník Venjamin Nikolajevič Rukosujev

Brigáda mělav organizační struktuře:
- protitankový dělotřelecký pluk se 4 bateriemi po 4 kanonech 76,2 mm ZIS 3, tři baterie po 4 kanonech ráže 45 mm a jednu baterii zenitek ráže 37 mm
- dva protitankové prapory protitankových pušek po 81 kusech protitankových pušek
- minometný oddíl s 12 minomety ráže 120 mm
- ženijní-minový prapor se 4500 protitankovými a 1200 protipěchotními minami
- samopalnou rotu.
- dopravní prapor
- hospodářsko rotu
- brigádní obvaziště

Obrázek
Po manévru - příprava na boj z nekrytytých palebných postavení

Po přesunu dlouhém od 25 do 35 kilometrů se rozvinula a začala klást protitanková a protipěchotní minová pole na přístupových cestách. Přikryla tak místo styku 70. a 13. armády. Děla se už ale nepodařilo zakopat. Následně čelila opakovaným německým náletům a objevily se tanky. Brigáda svedla velmi těžký boj. Jejímu úplnému zničení zabránilo to, že minová pole neumožnila Němcům přímý nájezd a dělostřelecký souboj zvládali sovětští dělostřelci stejně dobře jako nepřítel.

Bo boji byla brigáda těžce poškozena. Některé baterie, jako třeba baterie kapitána Georgie Ivanoviče Igiševa, byli vybity neuvěřitelným způsobem. Z této konkétní bitvu přežili jen tři vojáci, dva těžce a jeden lehce raněný, kteří skončili boj až když jim došly granáty. Sám Igišev padl u děla smrtí chrabrých oté, co celé jeho obsluha byla zabita výbuchem tankového granátu. Vedl palbu sám a nakonec další granát ukončil i jeho život. I díky takové obětavosti přes tento úsek německé tanky neprošly.

Obrázek
Velitel 1. baterie 3. stíhací protitankové brigády, kapitán Georgij Ivanovič Igišev. Zde ještě jako poručík. Do války vstoupil jako dvacetiletý pěšák a účastnil se bojů pod Moskvou. Postupně v boji rostl a byl vybrán k vyslání do dělostřeleckého učiliště. V době, kdy padl, mu bylo 22 let.

Na konci druhého období Velké vlastenecké války se používalo pro organizaci součinnosti v obraně postupu, kdy odpovědný velitel divize a sboru dával pokyn velitelům v jeho podřízenosti vždy přímo v terénu, na dvou až třech místech v pásmu obrany každé divize či pluku. To jim dovolovalo sladit činnost až do nejmenších podrobností a s velkou účinností využít jejich bojových možností při odrážení nepřátelského útoku. Takto postupoval před bitvu většina velitelů sborů a divizí obou zainteresovaných frontů.

Výstupem byl bojový grafický dokument v podobě plánovací tabulky nebo schématu činnosti. Tyto dokumenty obsahovaly přesný popis činnosti všech druhů vojsk a speciálních jednotek ve všech obdobích obranného boje.

Část třetí: TŘETÍ A ČTVRTÉ OBDOBÍ VÁLKY

V TOMTO OBDOBÍ VELKÉ VLASTENECKÉ VÁLKY SE UŽ NIC PODSTATNÉHO V SOUČINNOSTI NEVYMYSLELO.

Tvrdě zaplacené zkušenosti v tomto případě padly na úrodnou půdu. Ale na druhou stranu prudký rozvoj bojového a materiálního zabezpečení, vznik nových typů podpůrných jednotek a neustálé sycení bojových sestav novými a novými zbraněmi, technikou a typy vojskových součástí vedlo k velkému nárůstu množství práce velitelů všech stupňů právě při organizování součinnosti.

Například pokud se vojska musela bránit, přímo v prvních sledech byly rozmisťovány tanky a samohybná děla přímé podpory pěchoty. A to i u střeleckých praporů prvního sledu. A hned zde byl úkol navíc.

Na složitost plánovaní součinnosti se odrazilo i to, že Rudá armáda nesmírně posiloval dělostřelectvo a to se stávalo většinově motorizované a bylo tak velmi pohyblivé i ve velkých celcích, tedy dělostřeleckých divizích a sborech. Bylo najednou možno vytvářet velmi silné plukovní, divizní a sborové dělostřelecké skupiny. Tyto byly přímo podřízeny vševojskovým velitelům a ti zase měli něco práce navíc – ale rádi. Pěchotě se dostávalo velmi účinné pomoci.

Bojová praxe ukázala, že na všech stupních velení bylo potřeba pro základní součinnost vyčlenit jeden kompletní pracovní den. A to bylo hodně času. To platilo v prvním období války. V druhém už to bylo až dva pracovní dny a od Kurské bitvy a převzetí strategické iniciativy už to bylo tři a více pracovních dnů. Bylo to i proto, že nepřítel se také zdokonaloval a rychle reagoval na vše nové, s čím Rudá armáda přišla. Ale řeč je o základu součinnosti.

Pokud byl čas, tak se na součinnosti pracovalo od přechodu do obrany až zahájení nepřátelského útoku a to třeba u Kurska bylo několik měsíců.

Jenže od roku 1943 Rudá armáda většinu času realizovala rozsáhlé útočné operace a do obrany přecházela v širším měřítku jen výjimečně, když musela čelit široce založeným protiúderům a potom pokaždé, kdy došla na hranici akčního rádiusu útočné operace. A zde většinou čelila od první hodiny stálé drobné útočné činnosti nepřítele a nebo opět široce založeným protiúderům.

Obrázek
Střeleká jednotka rychle přechází do obrany

A zde došlo k tomu, plánování součinnosti se prudce změnil. Bylo na i prostě málo času a vše se řešilo za pochodu a ještě na tom místě kde byl identifikován směr nepřátelského protiúderu. Například u Gumbidenu přešel pod úderem nepřítele do obrany 20. střelecký sbor 28. armády 28. října 1944 v situaci kdy čelil rozhodné útočné činnosti německých sil. Velitel tak musel řešit součinnost v průběhu probíhajícího boje a v tom uskupení jaké bylo při přechodu do obrany. Na druhou stranu mu vše ulehčilo to, že podřízení velitelé byli zkušení a často mu šli při plánování takzvaně naproti.

Je zajímavé, že zdroje které tento střet uvádí jsou jako by trošku stydlivé. 20. střelecký sbor totiž byl donucen ustoupit.

Mini vložka:

Na začátku Velké války, už v srpnu 1914 proběhla v blízkosti města bitva o Gumbinnen, ve které ruská armáda uspěla následně bylo město Rusy na několik týdnů obsazeno. Po válce byla ve městě postavena elektrárna, která zásobovala elektřinou většinu Východního Pruska. Na konci Druhé světové války začala operace Hanibal, která měla za cíl evakuovat většinu německého obyvatelstva z Východního Pruska před postupující Rudou armádou.

Dne 16. října 1944 provedli Sověti nálet na město, který zničil podstatnou část starého města a následně 22. října Rudá armáda vstoupila do města. Němci neváhali a přešli do protiútoku a město dobyli zpět o dva dny později. 20. sbor přesto úder zachytil a stabilizoval frontu několik kilometrů od města. Definitivně Rudá armáda město dobyla 21. ledna 1945. V bitvě při druhém obsazování města padl v boji kapitána Rudé armády Sergej Ivanovič Gusev. Po odsunu Němců z Východního Pruska se celá oblast stala součástí SSSR a město bylo na počet padlého hrdiny přejmenováno na Gusev. Dnes je to součást Kaliningradské oblasti.

Obrázek
Kapitán Sergej Ivanovič Gusev - voják, jehož jméno nese bývaly Gumbinnen

Pro nadšence mohu uvést, že v tomto městě se narodil Gotthard Heinrici, budoucí skvělý německý tankový velitel. My jej známe hlavně z bojů v Karpatech, kdy se svými vojáky zadržoval sovětský a československý úder přes Karpaty na Slovensko. Rozhodně vysoce kvalitní vševojskový velitel.


No a zpátky k součinnosti

V těchto situacích, kdy se často zjistilo že protiúder bude silný, se řešilo udržení předního okraje ale jelikož bojová sestava byla v přechodné stavu změny od útočné k obranné, těžiště bylo položeno na udržení druhého postavení, kde bylo více času jak na budování obrany tak na součinnost. Tím význam druhého pásma v těchto situacích rostl.

Tak to mu bylo u 135. střeleckého sboru 26. armády v bitvě u jezera Balaton. Velitel tohoto sboru byl přinucen pod tlakem událostí vypracovat vše tak, aby v případě německého úspěchu a nutnosti ustoupit z prvního postavení, bylo druhé postavení připraveno tak, a to i v oblasti součinnosti, aby se přes ně nepřítel nedostal. Sbor zažil těžké chvíle a utrpěl vážné ztráty, ale druhé postavení udržel.

Rozmanitost a složitost otázek, které bylo třeba při organizaci součinnosti v obranném boji řešit bylo tolik, že se na nich podíleli:

- velitelé a náčelníci štábů svazků

- velitel dělostřelectva

- velitelé přidělených a podpůrných útvarů a svazků

- náčelníci druhů vojska a služeb

Někteří velitel, ale přibírali i velitele pluků, což bylo pozitivum- od samého počátku věděli, jaký je celkový zámysl součinnosti a kde je místo jejich pluku v celém plánu. Třetí a čtvrté období války prokázalo že to byl správný přístup k věci.

K zabezpečení nepřetržitosti součinnosti během obranného boje velitelé svazků obyčejně stanovili jednotné orientační body a součinnostní signály, upřesnili způsob vyžádání, přenosu a zastavení palby dělostřelectva a způsob vyžádání podpory letectva a jeho navádění na cíl.

V tomto období války se začaly u prvosledových pluků objevovat letečtí návodčí pro bitevní a frontové bombardovací letectvo. Tím velmi vzrostla efektivita leteckých úder - najednou s letci někdo ze země mluvil jejich řečí. Letec se také stal součástí velitelství každého sboru. Většinou to byli zkušení piloti a velitelé leteckých součástí, kteří pro zranění už nemohli do vzduchu a takto našli skvělé uplatnění.

Součinnost dále výrazně vylepšilo vytvoření součinnostního spojení mimo běžnou velitelskou spojovací síť- tím byla zajištěna duplicita a nebylo možno zničením nebo vyřazením velitelského stanoviště kompletně rozvrátit vedení součinnosti v přímém boji. Díky velkému nasycení bojových sestav Rudé armády radiostanicemi, bylo možno pomocí rádia řídit boj nejen ve svazcích a útvarech, ale i praporech, oddílech a bateriích.

ZÁVĚR.

No a je hotovo. Už toho moc nezbývá ale asi tak tři díly ještě budou a možná i nějaká doplňkovka. V dalším díle bude vývoj organizace vojskové protivzdušné obrany.

Výběr ze zdrojů:

https://topwar.ru/33705-protivotankovay ... -1-ya.html
http://ww2history.ru/4608-organizacija- ... lerii.html
https://ru.wikipedia.org/wiki/Курская_битва
https://ru.wikipedia.org/wiki/Рукосуев, ... Николаевич
https://ru.wikipedia.org/wiki/Сражение_ ... рской_дуги

a další.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Franz Trubka
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1815
Registrován: 14/10/2010, 04:16

Re: Vývoj organizace součinnosti Rudé armády za války

Příspěvek od Franz Trubka »

Parada,Patraci.Tenhle soubor clanku je nesmirne zajimavy...

Pokud se nepletu,mesto Gumbinnen je zminovano v bibli vsech vysadkovych jednotek
"Hodina mrtvych oci"
Gotthard Heinrici se vyzname podilel i na obrane Berlina v poslednich tydnech WW 2
ObrázekObrázek

Pink Floyd-On The Turning Away
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Vývoj organizace součinnosti Rudé armády za války

Příspěvek od Pátrač »

Ahoj kamaráde, máš samosebou pravdu. O tom městě se v knize od Harry Thürka opravdu píše. A věta "Kde je TIm, tam se zabíjí.... inu je to hodně dobré čtení...
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Julesak
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 6387
Registrován: 7/8/2007, 18:26

Re: Vývoj organizace součinnosti Rudé armády za války

Příspěvek od Julesak »

Som rád, že si to s rudoarmejcami nevzdal... :up:
Obrázek

Nie je dôležité ako sa hlasovalo, ale ako sa to spočítalo.

Jediný režim ktorý uznávam je pitný.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Vývoj organizace součinnosti Rudé armády za války

Příspěvek od Pátrač »

Ahoj, tu obranu dodělám. A pak se uvidí. :rotuj:
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Re: Vývoj organizace součinnosti Rudé armády za války

Příspěvek od vodouch »

Generál Heinrici měl být přezděn "Giftzwerg (Jedovatý trpaslík)". Tu přezdívku si velmi pádně zasloužil.
Obrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Vývoj organizace součinnosti Rudé armády za války

Příspěvek od Pátrač »

Ono je to celé složité. Může kdo chce co říkat. Lepších vojáků než Němci a jejich velitelů v té válce nebylo. Já zde popisuji jak se Rudá armáda v jednotlivých oblastech během války lepšila, ale to, k čemu se ve všech oblastech dopracovala ke konci války, s tím Němci válku proti SSSR začínali. Takže vždy měli tak trochu navrch.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „Ostatní“