SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka VI. Č 1.

Boje v rámci 2.sv.války

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka VI. Č 1.

Příspěvek od michan »

Mapa Zimní válka 1939-40


Obrázek



SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka VI. Č 1.

Díl VI.

Část 1.

Řekněme si jak stály jednotlivé divize a sbory obou stran proti sobě na Karelské šiji, „ První prostor“, před Mannerheimovou linii.
Na Západní Karelské šiji, mezi Finským zálivem, z pohledu Finů vpravo a řekou Vuoksi( zhruba za prostředkem šije), byl rozložen II. finský armádní sbor, který se skládal z 11., 1., 5. a 4. divize. Měl v záloze ještě 6. divizi – ta směla být použita jedině na přímý rozkaz maršála Mannerheima.
Sověti proti nim měli, ze sovětského pohledu od leva ( od Finského zálivu), 100., 70., 138., 123., 24., 136., 43. a 90 divizi.
Ve Východní Karelii, od řeky Vuoksi přes Suvanto k Taipale ( město Taipale leží na břehu Ladožského jezera), to byl finský III. armádní sbor s 10. a 8. divizí. Proti těmto finským divizím stály od leva ( z ruského pohledu), od řeky Vuoksi, směrem k Ladožskému jezeru, k městu Taipale – sovětská 142., 4., 150. a 49. divize.
V centrálním prostoru Karelské šije operovalo 14 finských praporů, každý prapor měl na starosti úsek široký 4 km.
Většinou se prapor opřel zády o les, kulometčíci měli před sebou volný prostor a volnou krajinu, kterou mohli postřelovat. Před nimi vždy byla v přibližně 250 metrové vzdálenosti protitanková žulová bariéra a barikády, spolu s ostnatým drátem na udržení pěchoty.
Právě v úseku sovětské 142. divize byla sovětská vojska sloučena do operační skupiny pod velením komkora V. D. Grendala. Skupina Grendala měla prolomit finskou frontu a pak měl její velitel Grendal zasadit sovětský záložní 10 tankový sbor. Sovětský 10. záložní ts, vybavený lehkými tanky, měl po nasazení pronikat do hloubky finské obrany.
Maršál a jeho štáb očekával, že sověti zaútočí na finskou HBL, zejména právě zde v úseku Vyborgské brány, mezi jezery Kaukjärvi a Muolaajärvi. Terén a dobré silnice zde dovolují nasadit silné svazy, včetně tankových. Maršál sem proto vyslal značnou část záloh ze Západní části Karelské šije.
Dne 6. prosince 1939, po těžké dělostřelecké palbě, za podpory letectva, vyráží sovětská Grendalova skupina do útoku. Má stálou podporu dělostřelectva a vyráží s ní 150 tanků.
Sovětskému útoku, na jeho pravém křídle, před městem Taipale však finští obránci způsobí takové ztráty, že jedna sovětská divize musí být stažena z boje a nahrazena jinou.
Ve prostředku útoku se daří jen 19. střeleckému pluku postoupit o 1,5 km dopředu. Překročí řeku Vuoksi u Kuokuniemi a zakope se na protějším břehu.
Pokus o násilný přechod řeky, který podniknou sověti druhý den u Kiviniemi je Finy odražen. Sověti sice vnikli na dvou místech do finských obranných postavení, ale do večera je Fini vyhnali a zahnali je zpět za řeku.
Sověti nasadí novou divizi. Tu finské dělostřelectvo náhlým dělostřeleckým přepadem rozbije tak, že musí být stažena z fronty.
Zhruba týden si sověti lížou rány. Pak nasadí Třetí novou divizi, ale ani té se nedaří, je odražena s těžkými ztrátami.
Maršál Mannerheim ve svých pamětech na tyto počáteční boje Zimní války u města Taipale vzpomíná a pro historiky řekl a já cituji: „ Obranné boje u Taipaly patří k velkolepým událostem Zimní války. V důsledku toho, že nepřítel většinou útočil po ledě a vůbec v otevřeném terénu, byly jeho ztráty nesrovnatelně velké. Vysoká střelecká technika našeho skromného dělostřelectva navzdory nedostatku munice a moderního materiálu se tu s převahou plně uplatnila. Nepřítel ve své taktice úzkoprse lpěl na přežitých zásadách a nebyl schopen je přizpůsobit času a prostoru. K tomuto zjištění jsme došli později i na jiných úsecích.“
Z předchozího dílu víme, že 9. prosince 1939, byl Mereckov zbaven velení v celé válce, a že mu bylo svěřeno jen velení 7. A právě zde na Karelské šiji. Změna v útočné činnosti 7. A však nenastala.
Dne 13. prosince 1939 Hlavní stan SSSR vydá Mereckovově 7. A nový rozkaz k útoku na několika úsecích, když říká a já z něj cituji: „ Skupina Grendala podnikne útok na Käkisalmi a Andrea. 19. as prolomí nepřátelské obranné postavení na úseku Lejpäsuo a dále útočí v prostoru Pienpero. 50. as prolomí nepřátelské obranné postavení na úseku Lähde – Summa a postupuje k stanici Kämära a směrem Näjukkijärvi. Skupina Lazarenko, složená většinou z ženijních vojsk, vede útok ve směru Kipinola – Kolkola a zabezpečuje ochranu levého křídla“.
Hlavní stan ještě upřesnil směr hlavního úderu: je jím železniční magistrála Leningrad – Vyborg(Viipuri).
No a tankovým jednotkám, které útočily na západním křídle, po silnici, se ukládalo, aby až bude proveden průlom, odřízly Finům ústupové cesty s cílem obklíčit a zničit finské uskupení v hlavním obranném pásmu. Dále že sovětský 10. ts bude postupovat za 50. as ve směru Huumola, stanice Säjnie a Renola. Má zabránit ústupu Finů na Vyborg a dokonce má proniknout do jejich týlu. Potom má 10. ts rozšířit průlom a rychle postupovat na Vyborg. Předpokládalo se, že 10. ts pronikne k mostu u Kiviniemi a po něm, že dosáhne východního břehu řeky Vuoksi. Zjistilo se však, že Finové tento směr skvěle zabezpečili a tak byl 10. ts převelen do prostoru Summy. Zde měl být připraven k nasazení do průlomu.
U Summy chtěl Hlavní stan sovětů dosáhnout největšího úspěchu a rozbít zde finskou frontu. Toho chtěl dosáhnout i masivním zasazením bombardovacího letectva. Proto sem k Summy, ze zálohy Hlavního stanu, pro 7. A, přidělil pluky bombardovacího letectva 1. armády zvláštního určení.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka VI. Č 2.

Díl VI.

Část 2.

Aby byl nový rozkaz Hlavního stanu SSSR ze dne 13. prosince 1939 splněn, dochází u Rudé armády k přesunům jednotek do nástupišť k útoku.
Finský průzkum pečlivě všechny sovětské přesuny sleduje. Vidí, že v prostoru Vyborgské brány probíhá zesílená průzkumná činnost sovětů a mohutné soustřeďování sil. Průzkumy bojem s použitím velkého počtu tanků, finská obrana odráží. Sověti při tom mají velké ztráty na lidech a technice.
Popis bojů, který se zde nyní odehrají cituji z historické literatury a z pamětí maršála Mannerheima, který je pro historiky dodal:
„ Časně ráno 17. prosince 1939, na úseku mezi Summou a železniční tratí probíhala intenzivní dělostřelecká příprava. V 10 hodin začali Rusové za podpory tanků a letounů jednou divizí první útok na postavení východně od Summy a na samotnou vesnici Summa. Ta tvořila malý opěrný bod na silnici do Vyborgu. Její jméno se mělo brzy vyslovovat všemi ústy. Tady se nejprve Rusům podařil vlom, který je však stál 25 tanků. Večer byla však celá linie opět v našich rukou.“
Dne 18. prosince 1939 Rusové spustí 5ti hodinovou dělostřeleckou přípravu, a potom vyrazí do útoku. Tento den je však finské dělostřelectvo připraveno lépe. Posíleno a ze zamaskovaných postavení, mohutnou přehradnou palbou, ruský útok zničí hned jak Rusové vyrazí.
Následuje nová sovětská, těžká dělostřelecká příprava, která trvá až do 19. prosince 1939 rána.
Dne 19. prosince 1939 rozpoutají v úseku Vyborgské brány Sověti peklo na zemi.
Za silné podpory letectva, po celonoční dělostřelecké přípravě, vyráží 6 sovětských divizí, za hromadné podpory tanků do útoku.
Největší nápor směřuje opět proti vesnici Summa, ale nejen tam. I východně odtud, podél železniční trati se hrnou rojnice Rudé armády spolu s tanky.
Tanky jedou ve skupinách po 20ti a 50ti strojích a za jízdy pálí z děl i kulometů. Inferno na zemi.
Sovětská pěchota postupuje muž vedle muže, v hustých rojnicích a platí za to krvavou daň.
Finské protitankové zátarasy nezadrží těžké sovětské tanky a ty, přibližně 50 ks, proniknou do vesnice Summa.
Sovětská pěchota s nimi není, Finové jí postříleli před vesnicí. Zvláště se zde osvědčily finské samopaly Suomi M 31. Pochopitelně kulomety a odstřelovači si také přišli na své, spolu s dělostřelectvem.
Těžké sovětské tanky pojíždějí celé pozdní odpoledne bezcílně vesnicí Summy. Finové je likvidují zápalnými lahvemi a trinitrotoluenem. K večeru, když se začne šeřit tanky ztrácejí orientaci a začínají toho mít dost. Ty těžké tanky, které zbyly ustupují z vesnice Summy do svých pozic.
Toho dne 19. prosince 1939 Finové zničí 58 tanků, z toho je 22 těžkých.
Druhý den, tedy 20. prosince 1939 jsou tady Sověti s novým útokem znovu. Znovu celý den probíhají zuřivé boje až do setmění.
K večeru jsou s konečnou platností Sověti zničeni a to málo co z celodenních bojů zůstane se vrací do svých původních pozic. Před finskými pozicemi a okolo nich jsou haldy mrtvol Sovětů a vrakoviště sovětských tanků. Za 3 dny bojů Finové zničí 239 sovětských tanků a Sověty definitivně zastaví.
Sovětský velitel tanků, které byly u Summy nasazeny uteče a vzdá se Finům. U Finů pak vypoví, že by byl za tak velké ztráty tanků postaven před soud a s největší pravděpodobností zastřelen.

V době od 1. do 15. prosince 1939 Ruské námořnictvo útočilo nepřetržitě na finské pobřežní dělostřelectvo u Koivisto, to je pravé křídlo finské fronty ve Finském zálivu.
Nejprve Ruské námořnictvo čistí vody od min a provádí průzkum.
Ale 12. prosince1939 připluje bitevní loď „ Okťabrskaja revolucija“, jejíž hlavní výzbroj tvoří 12 děl 305 mm. Doprovod jí dělá 5 torpedoborců. Loď zamíří k ostrovní pevnosti Saarenpää. Tuto námořní pevnost SSSR požadoval na Finech při předválečných jednáních.
Nyní „ Okťabrskaja revolucija“ začne svými 305 mm děly , ze vzdálenosti 24 km ostřelovat, v husté mlze, ostrovní pevnost Saarenpää.
Palbu jim opětují Finové z pevnosti 5ti děly ráže 254 mm. Avšak 4 děla 254 mm vypoví za chvíli službu.
Tento den, tedy 12. prosince 1939 večer, ještě pokračují Sověti v okolí ostrova v námořní akci. To připluje další sovětská bitevní loď „ Marat“ a pod rouškou noci se přiblíží k finskému pobřeží a začne ho ostřelovat. Finové odpovídají palbou.
Asi po půl hodině bitevní loď „ Marat“ – zřejmě zasažena – odplouvá.
Nějaké škody tento den sovětské lodě Finům způsobí.
Ovšem pro historiky Finové zaznamenali, že dne 12. prosince 1939 sovětské lodě Finům zvlášť velké škody nezpůsobily.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka VI. Č 3.

Díl VI.

Část 3.

Z toho co jsme si řekli v Díl V., je patrné, že sovětská 8. A nemohla z týlu, od Ladožského jezera přijít ke společnému úderu a ani na pomoc 7. A na Karelské šiji. U sovětské 8. A jsme řekli, že je skupina Talvela s jejím velitelem generálem Talvelou a jeho podřízeným, velitelem 16. pluku plukovníkem Pajari dokonale zablokovaly v „ Druhém prostoru“, nad Ladožským jezerem.
U Sovětů, u 8. A již 4. prosince 1939 vystřídal nepříliš úspěšného komdiva I. N. Chabarova ve velení 8. A komkora V. N. Kudrjunov. Řekli jsme si o zničení a rozehnání sovětské 139. a 75. divize. O stabilizaci fronty a vzniku příznivé situace k protiútoku Finů, ve „ Druhém prostoru“ nad Ladožským jezerem.
Proti sovětské 8. A je finským IV. armádním sborem pod velením generála Hägglunda spuštěna protiofenzíva ve „Druhém prostoru“ na sever od Ladožského jezera..
Finové nemají dostatek vojáků a ani zkušeností pro řešení takové činnosti, jako je útok na velkém prostoru. Jejich nízká motorizace je brzdou při překonávání vzdáleností 20 km – vzdálenosti potřebné pro vpadnutí do týlu Sovětů. První pokus nevychází a ani druhý se nepodaří.
Až třetí pokus, který Finové spustí 26. prosince 1939, i když zprvu vypadá jako předchozí, se začíná dařit. Jsou to dny plné těžkých bojů a přesunů a teprve v polovině ledna 1940 se podaří obklíčit 2 ze 7mi sovětských divizí 8. A. Jsou to 18. divize pod velením komdiva Kondrašova a 168. divize pod velením komdiva Bondareva. Tyto dvě divize tvořily levé křídlo sovětské 8. A a již 19. prosince 1939 je Finové svou obranou a protiútoky donutily přerušit útok a přejít do obrany. Při tom jim i odřízli zásobovací cesty, ne však úplně.
V lednu 1940 dostal IV. finský armádní sbor od maršála a hlavního stanu posilu 15 000 mužů. To, aby mohl rozvinout úspěch, který se zde nad Ladožským jezerem rýsoval.
Proto měl finský IV. as i dostatek sil, aby uzamkl sovětskou 18. a 168. divizi na severním břehu Ladožského jezera v prostoru Kittelä do neprostupného obklíčení.
Vznikne jeden z největších kotlů – ty Finové nazývají „ Motti“. Takových motti vzniká mnoho a jeden „Velký Motti“, je právě zde okolo 18. a 168. sovětské divize u Kittelä.
Finové naruší a rozčlení na mnoha místech souvislou ofenzivní frontu Sovětů a vytvoří mnoho motti, podle velikosti jednotky, která je v motti uzavřena je to pak – Malé motti a – Velké motti. Výsledkem toho je, že se sovětská blesková válka mění ve válku poziční.
Je to velký strategický a taktický úspěch vrchního velení finských ozbrojených sil. Ač početně a technicky slabší, dostanou Fini Sověty do úzkých. To vše díky mimořádně schopným a odolným finským vojákům a velitelům, kteří plní záměry svého velení.

Ale ještě jsme si neřekli o dalekém severu, o „ Čtvrtém a Pátém prostoru“ o Laponsku. Tam z prostoru Murmanské magistrály „spěchá“ sovětská 14. A s 20ti divizemi.
Je to nádherný kraj na pohled, nemilosrdná příroda s 50ti stupni mrazu, někdy i s navátým sněhem ve dvoumetrových závějích. Tady je dobře jen lidem, kteří se zde narodili, přírodu znají jako své - „boty s lyžemi“. Ostatní se zde tak nějak moc dobře necítí. No a bojovat tady? Tak to tedy ani náhodou!!!
Sovětskou 14. A vysadily na kolejích murmanské dráhy a jejích 20 divizí se vydalo na pochod do Finska. Sovětské divize urazily vzdálenost 300 km za 11 dní. Určitě obdivuhodný výkon, „kdyby to bylo za lepším cílem.“ Cestu si prošlapávaly dvoumetrovými závějemi, dokud jim velení neposlalo pluhy. To vše v krutých mrazech, v liduprázdných končinách, směr jim udávala busola. Auta se zásobami, jídlem a technikou dorazila až byly hotové cesty( nejprve je prošlapávala vždy jedna četa – později je prorážely pluhy)
Tak putuje 20 sovětských divizí, kolony jsou roztaženy do vzdáleností desítek kilometrů. Proráží si cestu sněhem.
Velmi brzy je na finském území začnou napadat skupinky lyžařů v bílých kápích. Vyrážejí z lesních houštin za mlhy a vánic. Neslyšně se přiblíží ke skupinkám sovětských vojáků, kteří zápolí s drsnou přírodou na pokraji fyzických a psychických sil.
Krátká přesně mířená palba. Granáty. Zápalné láhve.
Dřív než sověti vůbec stačí zareagovat jsou pryč. Nářek raněných, mrtví sovětští vojáci a nikde nikdo.
Nejhůře na Sověty působí tyto přepady v noci. Všichni unaveni, na pokraji sil z celého dne. Našli si místo kde mohou usnout. Přepad! Smrt, když to dobře dopadne – zranění.
Sovětský voják má ve Finsku „ Strach“ a bojí se především nocí!
Rusové začínají finským nájezdníkům říkat „ bílá smrt“
Nikdy žádného nechytili a vlastně ani nikdy žádného pořádně neviděli.
Ztráty, které sovětské jednotky 14. A utrpí náhlými útoky finských hlídek jsou citelné.
O takovém způsobu boje je jejich velitelé při instruktážích a školeních neinformovali.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka VI. Č 4.

Díl VI.

Část 4.

Všechny pro mne dostupné historické podklady líčí stejným způsobem co to vlastně „bílá smrt“ byla. Všichni převzali popis od Eloise Engelová, Lauri Paananen – Zimní válka – Sovětský útok na Finsko 1939 – 40, včetně pan Karel Richter – Hranice placená krví – Sovětsko – Finské války. Zachovám se stejně a odcituji tento jedinečný příběh. V jedné vsi Aittojoki si Rusové zřídili velitelské stanoviště v jednom zachovaném finském obydlí. Co následovalo cituji:
„V slábnoucím šeru před rozedněním dorazila finská průzkumná hlídka k vesnici. Vojáci stáli na lyžích, opřeni o hole, a čekali na velitele poručíka Perälu, který vyjel dopředu na obhlídku. Po chvíli se vrátil. Neoholené tváře mu v mraze zešedly jinovatkou. Zamířil k Marttinenovi.
‚Ty jsi z téhle vesnice,‘ domlouval se s ním šeptem, ‚takže to tady znáš. Ruský štáb se usadil v první chalupě zleva.‘
‚To je náš barák!‘ vyhrkl Marttinen.
‚Nedá se nic dělat,‘ pokračoval poručík. ‚Máme zapálit celou vesnici, ale štáb musí hořet první. Zapálíme ho spolu.‘
Co se odehrálo vypráví sám Marttinen:
‚Sehnul jsem se a zkontroloval, jak mi drží vázání, odjistil jsem samopal a dal si jej na prsa. Potom jsme vyrazili ke stavení. Minuli jsme saunu, kam jsem často chodíval. Ve sněhu kolem budovy nebyly stopy, ale oknem jsem zahlédl svíčku a balíček zápalek. Vzduchem se nesla jemná vůně dřevěného uhlí a práchnivějících březových košťat.
Zastavili jsme a z dálky obhlíželi domky. Do ticha jen ťukala kopyta koní ve stáji. Poručík mě vzal za ruku a ukázal na strážného, který stál v přítmí před vchodem a v ruce svíral automatickou pušku. Ve dvoře jsem spatřil několik stojanů s odloženými zbraněmi. Jejich počet naznačoval, že v hlavní budově spí nejméně rota Rusů.
Dal jsem poručíkovi samopal, vyjmul pistoli a odepnul lyže. Strážný se pohnul směrem k nám a já jsem ztuhl. Naštěstí si nás ale nevšiml. Když se obrátil, začali jsme se po břiše plazit sněhem – stejně jako v dětství, když jsme si tady hrávali na vojáky. Na zádech jsem cítil pot a měl jsem strach. Snažil jsem se nedýchat.
Opatrně jsem se napřímil, napřáhl ruku a zezadu praštil strážného pistolí po hlavě. Potom jsme ho rychle odtáhli ke stodole.
Poručík naznačil ostatním, aby obklíčili stavení. Rozdaly se ruční granáty a Molotovovy koktejly. Odplazil jsem se na verandu, která podivně páchla, ale známým způsobem vrzala. Zevnitř k nám doléhalo chrápání. Hodili jsme dva, tři ruční granáty a pár Molotovových koktejlů do kuchyně. Explodovaly dříve, než se nám podařilo utéct z verandy. Výbuchy ozářily všechna okna a ozval se křik. Vojáci se snažili utíkat z budovy, ale venku je kosila smrtící palba.
Prchal jsem zpět ke svým lyžím do lesa a nad hlavou mi svištěly projektily… Odpichoval jsem se holemi… A ani jsem si nevšiml krvavé čáry, táhnoucí se přede mnou.
To vezli na našich saních zraněné.“

Finům se podařilo sovětskou 14. A zastavit u Höyhenjärvi, to je asi tak 100 km od pobřeží Severního ledového oceánu. Mrazy a ohromné prostory totiž nedovolily rozvinutí sovětských útočných operací. Jen jedné sovětské divizi se podařilo dobýt městys Salla. Sověti ještě za podpory tanků s jedním plukem provedli útok přes Savukoski na vesnici Pelkosenniemi. To slibovalo, že ohrozí petsamskou silnici a přes Kamijärvi a že vpadnou do zad finským obráncům Kursu.
Tuto vesnici bránila zpočátku jen jedna finská rota. Finské velení sem však poslalo na pomoc jeden pluk, ten sice nebyl dobře vybaven dělostřelectvem. Vpadl však Sovětům do zad a ti se rozprchli a Finové ukořistili 10 tanků a 40 nákladních aut.
Sověti teprve v prostoru Salla své jednotky uspořádali a přestali ustupovat.
Postupně měli Finové v tomto prostoru dva pluky a ty u Pelkosenniemi zajistily směr Kamijärvi. Finové zde dvěma pluky zabránili sovětské 14. armádě obsazení Laponska.
Stejně se jim dařilo i na jižních úsecích. Zde včasný příchod finských posil zastavil sovětskou 54. divizi, která postupovala od Repoli. Další sovětskou kolonu, která se snažila u Lieksy přetnout železniční trať Joensun – Kontiomäk, Finové zastavili. Finové zastavili i dvě sovětské divize, které se sice u Kitelä spojily, ale finskou obrannou frontu mezi Ladogou a Syskyjärvi neprorazily.
I další nebezpečí, které hrozilo u Kollaa na suojärviské železnici, kde pouhé 4 finské prapory, podporované slabým dělostřelectvem, zadržovaly nápor dvou sovětských divizí i to se podařilo. Opět zde příroda, především vysoký sníh, zamezil Rusům, kteří neovládali jízdu na lyžích tak jako Finové, další postup.
Jak říká maršál Mannerheim: „Konečně příroda začala Finům pomáhat.“
Další boje si řekneme v Díl VII.


Zdroje : Eloise Engelová, Lauri Paananen - Zimní válka - Sovětský útok na Finsko 1939 - 1940.
Karel Richter - Hranice placená krví.
Velká vlastenecká válka.
Donald Sommerville - Druhá světová válka - Den za dnem.
Mannerheim - memoáry.
Mé letité zápisky a mapy.
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

Tak jsem zběžne nakouknul a opet zajímavé čtení a prekvapila mne ta tvrdost boju.Co nejdřív to musim zkouknout pořádne. Našel jsem nejaký fotky ze zimní války

Obrázek Obrázek Obrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Jeikop dík za fotky.
Je tam velmi dobře vidět, jak to vypadalo na tzv. Raatské cestě.
Je vidět ostatně utrpení i hrdinství....
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

tady jsem našel obrázek maršála Manerhaima a velmi zajímavý odkaz na rozhovor s pamětníkem války vojákem rudé armády ,mimochodem ta stranka je plná rozhovoru s vojáka ma rudý armády. Google je užasný napíšeš winter war a dáš obrazky a vyjede to plno obrazovýho materialu

http://iremember.ru/infantry/krutskikh/krutskikh.htm

Obrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

Tak mne napadl asi na to vyhledávání nemáš moc čas .A já ho mám a pomerne mne to baví tak mužu ty članky doplnit obrazkama či zajímavejma stránkama k danému tématu
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Jeikobe, měl by si se naučit vkládat obrázky z Forum Foto. Vkládání obrázků coby přílohy se snažíme omezit.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

takže najít to ve forum foto ?trosku tomu nerozumímči doplnit forum foto?
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

takže pokud tomu rozumím pokud najdu k tématu zajímavý obrazek ,který v tom ftoalbu není tak ho tam umístim a po té nan odkážu dejme tomu v odpovedi na článek?
Uživatelský avatar
Pegeucko
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 2793
Registrován: 14/7/2005, 10:40
Bydliště: jižní Čechy

Příspěvek od Pegeucko »

jeikob:

Snažíme se odlehčit Palbě a místo uplodadu obrázku přímo do Fóra se vloží do Galerie nazvané Forumfoto.
Galerie vygeneruje link, který se pak vloží k příspěvku - viz příspěvky ostatních a návod:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1569
Návod budu muset upravit - je dělaný ještě v době, kdy nebyl k dispozici plug-in generující link každého obrázku.
Duvodů "proč takto" je několik,zmíním ty hlavní - snížení zátěže na uložiště fotek a snadnější blokování scanu ze strany Googlu.

Jinak Galerie jsou 2. Na sady "volných" fotek je Galerie(nutná extra registrace) a na fota k příspěvkům je Galerie nazvaná ForumFoto, která přejímá registraci z Palby. Princip fungování je stejný a link generují také obě. Odkazy na obě jsou v Menu Záhlaví.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

Vím vše, protože mlčím, abych slyšel..... motto STASI
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

ok.prostuduju to a budu se tím řídit
Odpovědět

Zpět na „Finsko-Ruský konflikt“