Bagration 1944 III. Partyzáni I. Č 1-4.

Nejen bitva samotná, ale i události které ji provázely.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Bagration 1944 III. Partyzáni I. Č 1-4.

Příspěvek od michan »

Mapa fronty před Bagration.


Obrázek



Bagration 1944 III. Partyzáni I. Č 1-4.

Díl III.

Část 1.

Všichni se mnou budou souhlasit, když řeknu: „ Partyzánské hnutí v SSSR“, je nejvíce v celé ww2 opředeno mýty, legendami a propagandou.
Západní a němečtí historici se od konce ww2 snaží získat o partyzánském hnutí co nejvíce faktů. Fakta vytahují právě z legend, mýtů a propagandy východních historiků SSSR a nyní i Ruska.
Fakta je zajímají, protože chtějí vědět, jak byl účinný boj partyzánů proti německé armádě?
Pojďme tedy i my vytáhnout z toho balastu historie, fakta o „ Partyzánském hnutí v SSSR“.
Pojďme – zbavme ho mýtů, legend a propagandy.
Jedině tak se dozvíme, jak byl účinný boj partyzánů před započetím operace Bagration a v jejím průběhu.
Začít musíme úplně od začátku.
To, že se „ Partyzánské hnutí“, nestalo všelidovým hnutím ( Jeden z mýtů) – na tom mají zásluhu oba diktátoři, Hitler i Stalin. I když každý jiným způsobem.
Hitler tím, že již při plánování operace „ Barbarossa“, místo, aby vytěžil z nenávisti jednotlivých národností mezi sebou, k Rusům a ke komunistickému režimu – nařídil začít uplatňovat nekompromisně rasistické zákony. Osvoboditelé od komunismu, sovětů a Rusů se měnili na utlačovatele pod praporem nacionálního socialismu a fašismu.
Stalin tím, co prováděli bolševici od roku 1917 s národnostmi a lidmi při násilné kolektivizaci a porušťováním obyvatelstva SSSR.
Kořeny národnostní nenávisti sahají hluboko do dějin, ještě dávno před vznik SSSR.
Hluboko v historii ovládalo většinu území Ruska a SSSR, Turecko – s výjimkou území na severozápadě. Na nepodmaněných územích se vyvinuly odlišné jazyky, jiné obyčeje. Tak vznikala Bílá Rus, ta jevila podobnosti v jazyce s Poláky a Litevci. Při třetím dělení Polska připadla k Rusku i tato jiná Bílá Rus. Tak se vyvíjela i Ukrajina, zde byla i jiná církev – vlastní pravoslavná – oddělená od ruské.
Tzv. VŘSR v roce 1917 přinesla ještě větší národnostní a majetkové rozpory. Pobaltské státy Lotyšsko, Litva a Estonsko bylo až v roce 1940 k SSSR připojeno obsazením. Bělorusko a Ukrajina po pochybné samostatnosti bylo porušťováno již ve 20tých letech.
Právě potom při kolektivizaci, vypukly na Ukrajině a v Bělorusku největší nenávisti národnostní, nejen k Rusům, ale i k bolševikům a Stalinovi.
Kolektivizace na Ukrajině byla násilná a neúprosná a přineslo do této země hladomor a teror.
Nelze se tedy divit, že když přicházel do těchto zemí Lotyšsko, Litva, Estonsko, Bělorusko a Ukrajina německý voják v roce 1941, byl vítán.
Wehrmacht, byl ve většině těchto regionů vítán jako osvoboditel. Osvoboditel, který odstraňuje Ruský imperialismus a útlak Moskvy.
Lidé v těchto svazových republikách SSSR očekávali, že německý osvoboditel se zasadí o to, že půda a majetek se vrátí do rukou původních majitelů. Své zkušenosti pro historiky zachytil jeden důstojník německé 7. td, když říká: Našel jsem si čas i vhodnou příležitost, abych si mohl s místními promluvit. Mohl jsem přitom uplatnit svou znalost ruštiny. Žasl jsem, když jsem viděl, že ti lidé vůči nám nechovají ani zrnko nenávisti nebo zášti. Z mnoha domů při našem příchodu vycházely ženy s ikonami a s pláčem volaly: Jsme pořád věřící. Zachraňte nás před Stalinem! To on rozbořil naše kostely. Spousta domorodců nám přinášela pecny nenamazaného chleba a vejce a podle svého starodávného zvyku nám je nabízela na uvítanou. Postupně se v nás zahnízdil pocit, že tihle lidé nás na rozdíl od obyvatel Západní Evropy skutečně pokládají za své osvoboditele. Bylo mi jich skoro líto.“
Že to není jen snaha zalíbit se říká i generál von Mallenthin, náčelník štábu 11. td, která v roce 1943 bojovala na Ukrajině. On zapsal pro historiky:
„ Na jaře 1943 jsem na vlastní oči pozoroval, jak Ukrajinci a Bělorusové naše vojáky vítají jako přátele. V nově otevřených kostelech sloužili popové mše. Rolníci, které bolševický režim degradoval na kolchozní dělníky, se neskrývali s nadějemi, že dostanou svá hospodářství zase nazpátek. Obyvatelé se přestali bát tajné policie a ztratili strach z toho, že je pošlou do táborů nucených prací na Sibiři… Tisíce a tisíce Ukrajinců a Bělorusů – už po řadě katastrofálních porážek, které německé armády utrpěly během zimy 1942/1943 – se chopily zbraní a šly bojovat za osvobození Ruska z bolševického jha“.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Bagration 1944 III. Partyzáni I. Č 2.

Díl III.

Část 2.

To co pro historii řekli německý důstojník a generál potvrzuje i sovětský důstojník. Ten bojoval od začátku války v jednom praporu, později ve stejné divizi až do konce války, to již jako náčelník štábu této divize. Jako důvod proč zběhl po skončení války na západ uvedl bídu v SSSR, ale především brutalitu, s níž komunistický režim zacházel se svými lidmi při kolektivizaci zemědělství.
Němci a především Hitler tyto antisovětské nálady neuměli využít.
Hitler a jeho „ Nový pořádek“ ( Neu Ordnung), počítali s tím, že režim SSSR se zhroutí po vojenském zásahu, tak jako v Evropě. Oni budou mít vše ve své moci bez závazků ke komukoliv. Budou tak moci využívat lidské a materiální zdroje bez omezení.
Tato politika Německa a Hitlera říkala, že všichni na východě jsou Slované, bez ohledu na etnika, národnosti a státy. Nečinil se prostě žádný rozdíl.
Jen Alfred Rosenberg, ministr pro okupovaná východní území, měl jiný názor.Zasazoval se, aby německé úřady, vhodným způsobem, získaly obyvatele Ukrajiny a Běloruska k vojenské spolupráci. V této snaze ho podporovala hrstka lidí na ministerstvu zahraničních věcí Německa a pár důstojníků Wehrmachtu. Ovšem proti Himmlerovi a Bormannovi neměli šanci. Ti usilovali o rozšíření svých pravomocí ve východních zemích.
Byla tak promeškána šance získat mnoho vojáků z 50ti milionů obyvatel, které Ukrajina a Bělorusko mělo.
Němci pod dojmem toho, co od východního obyvatelstva hrozilo vydali dokonce drastickou směrnici pro všechny velící důstojníky. Byla to směrnice OKW o 4 bodech, ve které se říkalo:
a) Vojenské a válečné soudy nebudou až do eventuelní změny tohoto ustanovení příslušné pro posuzování zločinů spáchaných civilními osobami.
b) Vojska budou partyzány nemilosrdně likvidovat jak v průběhu boje, tak na útěku.
c) I všechny další útoky proti ozbrojeným silám, jejich příslušníkům a zaměstnancům, spáchané civilisty, budou okamžitě potlačeny vojenskou silou. Pro eliminaci útočníků vojska použijí nejkrajnější postupy a ve svém vypětí neustanou, dokud nepřítele zcela nezničí.
d) V případech, kdy uvedené postupy nebyly dodrženy nebo je nebylo možné uvést ihned v život, budou osoby podezřelé z páchání kriminálních činů okamžitě předvedeny před kteréhokoliv důstojníka. Tento důstojník rozhodne, zda předvedené osoby budou zastřeleny.
Tedy bez soudů i vojenských. Veškerá rozhodnutí co s lidmi na východě řeší důstojník
Tyto drastické zákony měly přímý vliv na to, že se zvětšovalo množství lidí, kteří odcházeli k partyzánům. Pomáhaly též tomu, že partyzáni byli motivováni k tomu, že cítili nenávist ke všemu německému.
V prvních měsících po 22. červnu 1941, nešlo o žádné partyzány. Záškodníci v týlu Německé postupující armády byli rudoarmějci, kteří zůstali v týlu při probíjení se Rudé armády z kotlů Wehrmachtu. Wehrmacht při svém rychlém postupu do nitra SSSR neměl tolik jednotek, aby pokryl veškerý prostor na křídlech a v týlu armád.
Při tak ohromných prostorech jako je SSSR, se na některých místech větší útvar německé armády ani neobjevil, nebo jen zřídka. Zde se tyto ozbrojené skoro bandy shromažďovaly. Odtud útočily na osamocené a týlové jednotky Wehrmachtu a působily teror mezi místním obyvatelstvem. To, když si opatřovaly potraviny.
Němci sami jim vlastně poskytli čas na zformování a upevnění vnitřní organizace a k posílení početních stavů.
Wehrmacht přeci musel dodržet časový plán operace Barbarossa. Musel přeci splnit své prvotní a zásadní cíle.
Bylo tedy smyšlenkou, že ihned po vypuknutí války, po 22. červnu 1941 lid masově povstal a zapojil se do podzemního hnutí a ihned po okupaci přešel k partyzánům. Je to lež. Tuto lež šířili propagandisté Stalinova režimu, již v době války. Oni tuto lež, ale šířili i po válce, hlavně v době tzv. „ Studené války“.
Tato lež o celonárodním povstání všeho sovětského lidu, měla vzbudit i u obyvatelstva pocit: „ Udělal jsem vše pro splnění přání Moskvy?“ „ Pomohl jsem dostatečně při celonárodním vzedmutí mas proti okupantovi?“ „ Co, když jsem měl také odejít do lesů?“
On totiž Stalin 3. července 1941 v emotivním projevu, nazval mimo jiné prvně lid bratři a sestry, vyzval mimo jiné všechno obyvatelstvo k vytváření partyzánských skupin a aby bojovali za svou matičku Rus.
Naposledy upravil(a) michan dne 3/6/2009, 08:00, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Bagration 1944 III. Partyzáni I. Č 3.

Díl III.

Část 3.

Že napadení SSSR Němci a potom i projev Stalina, vyvolal v lidech SSSR projev vlastenectví, o tom nepochybuje nikdo. Ani historici západu a východu. Historikům západu, jsou však někdy divná ta slova, která vyznívají pateticky a propagandisticky. Většinu svých historických děl končí slovy: „Pravdu o Partyzánském hnutí, se dozvíme až se jednou otevřou archivy NKVD a KGB“.
A skutečně, koncem 20. století a na začátku 21. století archivy NKVD a KGB promluvily. Nejprve to byl Gordějevský a potom Mitrochinův archiv.
Z autentických poznatků NKVD a KGB, jak je přinesl Mitrochinův archiv, si řekneme, jak KGB a NKVD ukradla a pro propagandu zneužila „ Partyzánské hnutí“.
Jeden z nejvíce opěvovaných úspěchů NKVD a KGB za německými liniemi, byl příběh činnosti oddílu NKVD v černomořském přístavu Oděsa.
Oděsa byla okupována rumunskými a německými vojsky 907 dní. Oddělení NKVD si vytvořilo základnu v místních katakombách, bludišti podzemních tunelů.
Zde se těžil pískovec, který se v 19. století používal na stavbu elegantních budov. Ty ještě dnes lemují ulice a bulváry města Oděsa.
Katakomby, to je více než 1 000 km nezmapovaných tunelů, mnoho četných výstupů a vstupů. Téměř ideální místo pro partyzánskou základnu a pro partyzánskou válku.
Při oslavách konce války v Evropě, v roce 1969, byla část katakomb otevřena jako „ Muzeum partyzánské slávy“.
Po celý zbytek éry SSSR jej ročně navštěvovalo více jak 1 000 000 lidí.
KGB příběh o boji za osvobození Oděsy od okupantů - ukradla a válečný záznam opravila.
Čestné místo v „ Muzeu partyzánské slávy“, zaujaly skvělé činny oddílu NKVD. Tomuto oddílu velel Vladimír Alexandrovič Molodcov – in memoriam Hrdina SSSR – proměněn ve stalinistickou modlu. Molodcovův původ je v muzeu líčen, jako původ úderníka.
Nesobecky a cílevědomě překračuje normy v dole v době 1. sovětské pětiletky. Je tam i záznam, jak Molodcov v roce 1930 říká:“ Jak je to krásné, když během pracovního dne nehledím na čas, nečekám na konec šichty, ale snažím se ji prodloužit, běžím za vozíkem ( na uhlí), koupu se v potu a nakonec se vynořím, jako vítěz – splnil jsem plán“.
V „Muzeu partyzánské slávy“, je provedena rekonstrukce místa, kde žila jednotka podzemního velení NKVD. Jsou tam ubikace, sklad střeliva, dílny, sklad paliv, kuchyně a zasedací místnost. Na stěně visí portrét Lenina ( nikoliv Stalina). Je tam poblíž šachta 17 metrů dlouhá. Ta spojuje místnost s povrchem. Odtud přicházely zprávy a potraviny od agentů v Oděse.
Za éry SSSR se hrdinské skutky tohoto oddílu NKVD opěvovaly ve filmech ( sám jsem jeden film o Oděských katakombách v konci 60tých let viděl), knihách i novinových článcích ( mnohé přímo z rozkazu KGB). V nich se líčilo jak oddíl NKVD vzdoroval hrdinsky tisícům německých a rumunských vojáků, než položili životy za vlast.
Objevení skutečného příběhu, jak se vše ve skutečnosti v katakombách v Oděse odehrálo, to líčí Mitrochinův archiv.
Jeden Mitrochinův kolega z KGB si půjčil celou složku o Oděse a když jí vracel, řekl Mitrochinovi, že by ho to mohlo zajímat.
Složka začíná tím, jak 6 důstojníků Molodcovova oddílu NKVD z Moskvy přijelo do Oděsy, krátce před tím, než Oděsu v říjnu 1941 napadli Němci. Oddíl dostal rozkaz vybudovat podzemní rezidenturu, která bude organizovat z katakomb průzkum, sabotáže a speciální operace za německými liniemi. V Oděse se k nim přidalo 13 členů místního Oděského zvláštního oddělení NKVD pod velením V. A. Kuzněcova.
Oficielní verze sledu událostí říká, že obě skupiny ( Moskevská a Oděská) uspořádaly večer 15.října 1941 schůzi strany/Komsomolu těsně před tím, než se vydaly do katakomb, aby tam vybudovaly základnu.
Ovšem dle složky KGB to vše bylo jinak.
Po večeři a těžké p i t c e, došlo mezi oddíly NKVD z Moskvy a Oděsy ke rvačce. Den nato oba oddíly sestoupily do katakomb, stále rozhádáni, přičemž se jak Molodcov, tak Kuzněcov prohlašovali za velitele.
Dalších 9 měsíců pak Moskvané a Oděssané bojovali střídavě s Němci a Rumuny a vedli bratrovražednou válku mezi sebou.
Molodcovův konec byl možná hrdinský. Podle oficielní sovětské verze jej v červenci 1942 zajal nepřítel, jenže on odmítl prosit o život a odvážně svým věznitelům řekl: „ Toto je naše země a nebudeme nepřítele žádat o milost“.
Konec oddílu, je samý horor ve znamení NKVD.
Kuzněcov po Moloděcově popravě odzbrojil jeho Moskevský oddíl a nechal všechny jeho členy hlídat v katakombách.
Potom byli všichni Moskvané, až na Abramova popraveni. Jako důvod je uvedeno, že byli obviněni, že připravovali spiknutí.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Bagration 1944 III. Partyzáni I. Č 4.

Díl III.

Část 4.

Když se podmínky v katakombách zhoršili znesvářili se mezi sebou i Oděssané. Ubývající a plesnivějící potraviny a též to, že docházel petrolej, bylo jablkem dalších svárů. Oddíl žil v pološeru a hlídal petrolej a potraviny.
Dne 28. srpna 1942 Kuzněcov zastřelil jednoho ze svých mužů Molochnyje, že ukradl kus chleba. Dne 27. září 1942 byli zastřeleni další dva Polčikov a Kovalčuk. Kradli potraviny a „ byli sexuelně nedisciplinovaní“.
Abramov ( Moskvan) ze strachu, že by mohl být sám popraven, o měsíc později zastřelil Kuzněcova.
V Abramově zápisníku, který byl později nalezen a je součástí složky KGB, stojí :
„ Bývalý šéf 3. zvláštní správy oděského oddělení NKVD, nadporučík státní bezpečnosti V. A. Kuzněcov byl zastřelen mou rukou dvěma kulkami do spánku v podzemní ´Zrcadlové továrně ´ ( základna katakomb) dne 21. října 1942.“
Tou dobou již fašisté zajali další členy z obou skupin, takže v katakombách byli na živu jen 3 důstojníci NKVD, Abramov, Gluščenko a Litvinov.
Abramov s Gluščenkem zabili Litvinova a pak začali podezřívavě sledovat jeden druhého.
Gluščenko si do deníku zapsal, že se Abramov chce vzdát:“ Jsme poraženi. Nemůžeme očekávat žádné vítězství. Řekl mi, abych se nebál zradit, protože nás nezastřelí, jelikož má přátele mezi německými špiony“.
Po dni 18. února 1943 trpěl Gluščenko už zřejmě halucinacemi, neboť si zapsal vraždu Abramova, která se nestala – Abramov unikl.
Gluščenko si zapsal:“ (Abramov) se nakláněl nad svými papíry, které si pročítal. Vytáhl jsem pistoli a střelil jsem jej do týla.“.
Gluščenko potom žil další měsíce v oděském bytě u své ženy a katakomby definitivně opustil 10. listopadu 1943.
V květnu 1945, po osvobození Oděsy se Gluščenko s Ukrajinskou NKVD do katakomb vrátil, aby odstranili kompromitující materiály. Byl smrtelně raněn, vybuchl mu v rukou granát.
Dvacet let věřila centrála NKVD, že nikdo nepřežil a že nemůže nikdo vrhnout žádný stín na mýtus Oděských katakomb.
V roce 1963 byla centrála KGB znepokojena zjištěním – Gluščenko Abramova nezastřelil – Abramov uprchl do Francie a tam žije.
KGB dále zjistila, Abramovův otec, který by mohl znát pravdu o oděsských katakombách – emigroval do USA.
Abramovu domělou vdovu, která pracovala na 1. Hlavní správě KGB, v tichosti převedli na jinou práci.
Mýtus o hrdinech NKVD v oděských katakombách tak zůstal zachován. Emigranti se z obavy o svůj život neozvali.
Tak tady je jeden mýtus - hrůzný mýtus, zneužitý pro propagandu.
Pokračujme dál co plyne o partyzánech z „ Mitrochinova archivu KGB“.
Ze statistiky archivu KGB plyne, že NKVD měla za frontou během Velké vlastenecké války celkem 2222 „ operačních bojových skupin. Mitrochin v archivech nenašel žádný realistický odhad efektivnosti partyzánské války. Je tedy rozpor mezi tím co oficiélně říkají i pováleční historici východu a KGB. Bojové oddíly partyzánů ve skutečnosti málokdy zastavily postup početnějších německých jednotek.
Dále archivy říkají, že polovinu všech partyzánů tvořili důstojníci NKVD, nebo straničtí funkcionáři.
To je ten kámen úrazu, to je ta příčina, proč na partyzány vesnické obyvatelstvo, které je mělo zásobovat, pohlíželo s nedůvěrou.
Naprostý kolaps „ Partyzánského hnutí“ na Západní Ukrajině, zapříčinilo nepřátelství, které obyvatelstvo chovalo k NKVD a KSSS.
Dále ze závěrů Mitrochinova archivu plyne, že i když po Stalingradu byla partyzánská válka mnohem účinnější, v důležitých oblastech fronty – Krym a ve stepích – se nikdy nestala významným faktorem.
Použitá literatura: Paul Adair – Hitlerova největší porážka – Zkáza skupiny armád Střed, červen 1944.
Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův Archiv – str. 115 až 118.
G. K. Žukov - Vzpomínky úvahy, dále Velká vlastenecká válka .
Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Paul Carell – Spálená země.
Mé letité poznámky a zápisky.
V Partyzáni II. – budeme pokračovat v osvětlování reality „ Partyzánského hnutí „ až do operace Bagration a o jeho vlivu při samotné operaci.

Použitá literatura:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Paul Carell – Spálená země.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Velká vlastenecká válka.
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Mé poznámky a mapy.
Naposledy upravil(a) michan dne 1/5/2008, 18:54, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

JO jo partyzanská válka je hodne zajimavé téma . Zrovna jako u nás bylo idealizováno a mýtyzovano. Zrovna tak partyzáni na slovensku,četl jsem knížku o čs.paradesantní brigáde a ta se moc o činosti partyzanu za snp moc pochvalne nevyjadřuje ,nevysoká bojová kvalita a nízká morálka. A hodne partyzanských oddílu u nás byli spíš agenti nkvd a spíš než proti nemcum sondovali co a jak po válce. Ale existovali i kvalitní oddíly a vetšinou bez komunistického vlivu.Bohužel vypadlo mi jméno myslím operoval v beskydech.
mechoš
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 181
Registrován: 5/10/2005, 08:45

Příspěvek od mechoš »

Jo,byli partyzáni a "partyzáni",to je bez debat.Na druhou stranu v tom povstání,oni ti partyzáni meli zkušenosti hlavně s partyzánskou válkou a pak když měli bojovat jako pěchota a držet obranné linie,tak mohli být třeba i dobří partyzáni ale tohle prostě neuměli.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Asi se dostaneme později i k naši partyzánským oddílům. Na našem území asi nejlépe vyznívaly partyzánské oddíly - Jan Žižka I. a II. I když konfidenti Němců ( naši lidé) narušili i tyto oddíly.
Velmi mě zaujal i příspěvek Měchoše. Skvělé a pravdivé.
Budu i popisovat vstup sovětských partyzánů do pravidelných jednotek Rudé armády a problémy, které měli.
Všeobecně z podstaty způsobu boje partyzánů ( objev nepřítele, z úkrytu jej napadni a pak se stahni a přemísti), plyne problém v pravidelných jednotkách armády.
Tam kde to velitelé pochopili, dostali partyzáni dodatečný výcvik nejméně 14 dní. Tam kde ne - chudáci partyzáni.
Dělostřelecká příprava, útok za podpory tanků a letadel. Zteč, protizteč. Obrana v zákopech. Podpora tanků, ničení protitankových prostředků krátkého dosahu. Poznávání zbraní nepřítele. A další a další věci, které se pěšák učil. Bohužel jak budeme číst, nedůvěra a NKVD je mnohokrát zničila dřív, než vůbec mohli něco ukázat.
Máme toho ještě hodně co se nezakrytě o partyzánech dozvíme.
Jsme na začátku rozkrývání mýtu. Ještě mnoho dobrého i špatného bude řečeno.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Foxbat
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 289
Registrován: 30/3/2006, 20:36

Příspěvek od Foxbat »

Mám ešte v živej pameti ako do nás trepali na pionierskych besedách hrdinstvo partizánov a ich prínos k oslobodeniu. Záškodníctvo mohlo mať ozaj len obmedzený význam, niekde na lesných cestách, efektivita bola asi ale mizivá a potrestanie obyčajného obyvateľstva skoro isté. V spomienkach mám ešte množstvo filmov na túto tému o inom aj keď jeden slepý partizán strieľa a druhý mu hovorí kam lebo mal obviazané ruky no čo dodať :?
hore možeš dole musíš
su aj taký, ktorým netreba krídel a kde žiadny stroj nedoletí...
Václav Bouček
Příspěvky: 3
Registrován: 6/4/2006, 07:54

Příspěvek od Václav Bouček »

Vzpomeňte na pravidelné téma sovětského protifašistického odboje v občanské nauce - Zoja Anatoljevna Kosmoděmjanská a pokus o podpálení stájí. Socialistické totalitní ideologie (a nejen ony) mají principiální nutkání vytvářet dobové idoly (Kosmoděmjanská, Pavlík Morozov, Wilhem Gustloff,Lynndie England) či sahají do vzdálené(-nější) historie (germanské a severské legendy, antika, válka sever-jih, kolonialní války atd.). Použití odboje (včetně imaginárního) je výborné pro podpoření bojové morálky. Účel světí prostředky a pro absurdní případy není třeba sahat daleko - když jsem u WW2 tak se nabízí třeba působení Otto Strassera v NSDAP a jeho následné (dodnes trvající) vymazání z dějin.
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

Tak o bojové hodnote v konvenčních bojí to je jasné.Třeba jak dopadli maqis na jihu francie .Na druhou stranu titova armáda dávala nemcum zabrat a snažila se konvenčním bojum vyhýbat ,ale když k nemu došlo musela ustoupit. S tema slovákama teda nekterými partyzanskými odíli byli hlavne problémy s opilstvím rozkladem morálky v banské bystrici a krádeže pomerne velkýho množství zbraní.Na druhou stranu dobře bojovali pomerne povstalecké jednotky složený z byvalých vojaku slovenskýho štatu a brigáda fungovala často jako hasiči
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Opět skvělé příspěvky.
Zvláště jeikop. Ano, prosím abychom velmi pečlivě četli i pozdější pojednání o partyzánech. I ti partyzáni Ruska a jak říká jeikop bývalé Jugoslávie ( Titovovi partyzáni), ale i francoužští partyzáni a další, znepříjemňovali okupantům život. Budu i popisovat co úsilí i obětí v Rusku to Němce stálo, aby jakž takž zabezpečili průjezd a pohyb pravidelné armády na okupovaném území.
V předchozím příspěvku jsem říkal, že ještě v dalším pojednání zazní dobré i špatné o " Partyzánském hnutí".
Chci psát fakta a vše o tom jak se vše vyvíjelo - proto to špatné, ale i dobré.
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

Doporučuju knížku bohužel přesný název mi vypadl neco jako Vychodní fronta očima Nemeckých generalu .Michane určite si ji četl. A myslím že generál Rauss tam popisuje partyzanskou válku a hlavne protiopatření.Třeba jak se zabezpečovali trate ,výseky lesa ,system pevnustek .A pak taktika protipartyzanské operace .Knížku meli v knihovne.Mimochodem je v ní i zajímavý popis boje V murmansku hlavne zvládaní přirodních podmínek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Myslím, že máš na mysli - Válka jako peklo - Němečtí generálové vypovídají o východní frontě.
Tuto knihu samozřejmě používám.
Němečtí generálové- Erhard Rauss, Hans von Greiffenberg, Waldemar Erfurth - Editor Peter G. Tsouras - Němečtí generálové vypovídají ve čtyřech ročních obdobích - Jaro, Léto, Podzim a Zima o zvláštnostech boje v Rusku, o podnebí, terénu,taktice, organizaci, výzbroji a výstroji. A o všech odlišnostech, se kterým se v Rusku setkali, oproti Evropě. O boji v lesích, bažinách, ve vzduchu. O dopravě a přesunu.
O taktice Němců i Rusů.
Je to dobrá kniha o ww2 na východě, jako doplněk k pochopení celého východního tažení.
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

Myslím že to je ono nebo to bylo v Lucassove Vychodní fronte on tak často cituje Rausse. Jak delali pruseky myslím 50 až sto metru kolem trati a každý kilometr byla stražní vež .A když jel transport s pechotou tak všichni museli mít připravenou osobní zbran a pak že byli na stanicích připravený servisní oddíli. Četl jsem nejvetší problem co pusobili partyzani byl psychický tlak na mužstvo a to nutnost být neustale v ostražitosti i za frontou což pusobilo vyčerpanost
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Ano a spousta věcí, které jsi zde popsal tam i bude. Budou tam i další věci, jak se s tím museli Němci vyrovnat. Od betonových minikasáren pod těmi strážními věžmi, ty sloužili na noc pro ochranu posádek strážních věží, přes zabezpečovací oddíly, ochranu vlaků s vágony před lokomotivou. Ty vagony vozily pytle s pískem - proti minám. Potom ruská protizbraň - miny s pozdním odpálením, když je ty vagony stlačily. No a další a další aspekty boje - Partyzáni - Němci.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Bagration a souvislosti s největší bitvou ww2“