Sedmidenní válka, RČS 1919. Část 1.

Československá předválečná a současná výzbroj, tanky, letadla, děla.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Sedmidenní válka, RČS 1919. Část 1.

Příspěvek od Zemakt »

Obrázek
Sedmidenní válka, RČS 1919


Přestože zde na Palbě již kvalitní článek o československo-polském konfliktu z počátku naší státnosti máme drahně let a přestože nynější virtuální svět není k tomuto tématu rovněž příliš skoupý. Dovolím si konstatovat, že v rámci bližšího studia materiálů, popisujících hektické události třetí lednové dekády roku 1919 na Těšínsku, lze narazit na určité disproporce. Ačkoliv z faktografického hlediska nelze současným pracím vytknout z hola nic, z hlediska vyváženosti jejich obsahu však můžeme vnímat poněkud větší příklon k objasnění širších souvislostí s důrazem kladeným na historicko-politické a demografické pozadí. Popis samotných bojů, bojujících jednotek, taktických situací apod. je pak v pozadí, kdy z celého textu tvoří jen menší část. Jako cíl mého laického snažení, v podobě několika následujících článků, jsem si tak stanovil alespoň částečnou nápravu tohoto stavu.

V souladu s výše vyřčeným a s jistou mírou vědomí, že s minimalizací spíše však úmyslným vynecháním komplexnějšího popisu historie Těšínska se nemusím setkat s patřičným pochopením, jsem toto riskl. Ne, že by za to Těšínsko a jeho národy nestály, právě naopak. Nicméně dějiny tohoto kousku slezského území počínaje 8. stol. n. l., v toku času poznamenané mnoha mocenskými boji a mnoha protivníky, by vydaly na samostatný článek. A tak první část série začnu na tom místě dějin, kdy se tamější věci vydaly směrem, který ve své podstatě o více jak sto čtyřicet let později v nemalé míře ovlivnil a stále ovlivňuje společné, česko-slovensko-polské soužití.


Část 1. "Bylo nebylo jedno knížectví, a v něm pět národů…"


Dne 28. října léta páně 1776 vstoupil v platnost úřední akt, jenž slezskoostravskému kováři J. Keltičkovi přiznával právo na štolové dobývání uhlí. Zrovna tak, téhož roku zahajuje těžbu na svém panství karvinský hrabě J. K. Larisch-Mönnlich. Přestože, problematika dolování černého uhlí respektive nerostného bohatství na Těšínsku obecně je mnohem složitější, právě rok 1776 můžeme označit za onen bod, od kterého začal doposud „klidně“ plynoucí místní čas zvolna akcelerovat. Nemalou zásluhu na společenských změnách na Těšínsku, nelze upřít ani správním reformám císaře Josefa II, uváděných do života právě v těchto časech. Jedním z výsledků císařova snažení, tak bylo také začlenění dosavadního Českého Slezska do nově vzniklé země Moravsko-Slezské. A zároveň jeho rozdělení na západní a východní část (Opavský a Těšínský kraj). Přes veškeré tyto změny však status Těšínského knížectví, jakožto korunní země Království českého, zůstal zachován až do pádu monarchie 1).

1) po revolučním roce 1848 a vzniku Slezské země, dochází rovněž k rozdělení Těšínské knížectví na čtyři politické okresy, tjs. k odklonu od feudálního systému k státní správě. Oněmi okresy byly: okres Těšínský, Bílský, Bohumínský a Fryštácký.

Na pozadí postupně sílící těžby uhlí a na ní se nabalující hutní a chemické výroby, pokračovala postupná přeměna původně chudých podhorských oblastí Těšínska v zónu silně průmyslovou. Mj. roku 1839 spouští arcivévoda Karel Habsburský v Třinci dřevouhelnou pec na výrobu železa, 1. května 1847 společnost C. k. privilegovaná Severní dráha císaře Ferdinanda dohotovuje úsek trati Lipník – Bohumín a o téměř dvacet pět let později (1872) společnost Košicko-Bohumínská dráha dokončuje poslední úsek stejnojmenné trati. Vzestup oblasti a růst blahobytu tamějšího obyvatelstva se rovněž promítl i do samotného centra. Přelom 19. a 20. století tak do Těšína přinesl civilizační výdobytky, do té doby vlastní zejména evropským metropolím. Zavedením plynu, vodovodu či následnou elektrifikací se Těšín zařadil mezi nemnoho moderních, dynamicky se rozvíjejících měst Rakousko-Uherska. Ve své podstatě, pak všechny tyto výše uvedené skutečnosti a mnoho dalších, byť méně podstatných, zasáhlo do doposud klidného soužití jednotlivých národností Těšínska měrou do té doby nevídanou. Pojďme se tedy podívat, jak na tom vlastně byly jednotlivé národy se vzájemnou pospolitostí.

Obrázek

Skupina třineckých ocelářů, 1880.

Přelom 18. a 19. století zastihl z dnešního pohledu majoritní národy Těšínského knížectví v pozici, kdy slova jako národ a národní uvědomění, neznamenala prakticky nic. O nějakém „hraní“ na Čecha, Němce či Poláka nemluvě. Jediným rozpoznávacím znakem mezi jednotlivými poddanými jeho císařského veličenstva byl tak de facto jen mateřský jazyk. Již od husitských dob ve školách, kostelech a úřadech znějící češtině, zdatně konkurovala němčina s polštinou, v prvním případě značně zvýhodněná centralistickými reformami císaře Josefa II. Nicméně v naprosté většině mluvou prostého lidu byla tzv. řeč „po našimu“. Místní nářečí, kombinující v sobě znaky polské, české a moravské, původně vycházející ze starého slovanského jazyka. Avšak o tom, že nic netrvá věčně se měli obyvatelé Těšínska záhy přesvědčit na vlastní kůži.

Hektická industrializace kraje, nabývající počátkem druhé poloviny 19. století na stále vyšších obrátkách sebou ruku v ruce rovněž přinesla nebývalý příliv nových pracovních sil, přičemž naprostá většina nově rekrutujících se dělníků pocházela z velmi chudé části monarchie, Haliče. Silně pro-polsky orientovaná masa lidí, tak ve své podstatě začala téměř od podlahy měnit dosavadní demografickou tvář Těšínska. Za účelem lepší představy o jak velkou vlnu nově příchozích se jednalo, stačí zmínit, že během krátké chvíle se počet obyvatel Těšínska zdvojnásobil. V Karviné, Orlové, Petřvaldu a Třinci, dokonce téměř zpětinásobil. Důsledky tohoto „ malého stěhování národů“ pak na sebe nenechaly příliš dlouho čekat.

Doposud, vcelku proti-německy orientovaná tichá tolerance starousedlíků, Čechů a Poláků se za vydatné podpory někdy i nacionalisticky smýšlejících polských kněžích začala hroutit. Polskému náporu se nevyhnulo ani místní nářečí, v němž se začalo objevovat stále více a více polských slov. Paradoxně i tato věc, vedle nově se objevivšího faktoru polského nacionalismu zapříčinila, že „domácí starousedlíci“ si v pozdějších událostech udržovali spíše rezervovaný odstup se silnou vazbou na rodný kraj. Odměnou nezlomeným, vůči různorodým národoveckým agitkám imunním starousedlíkům, se tak posléze dostalo pejorativního označení Šlonzáci či Vaserpoláci.

Revoluční čas poloviny 19. století, znamenající pro většinu Evropy konec starých časů, se samozřejmě nevyhnul ani zemím Koruny české. Nicméně českého živlu na Těšínsku se jakoby ani netýkal. Na rozdíl od těšínských Poláků, kteří na Slovanský sjezd konaný v létě roku 1848 na Žofínském ostrově v Praze vypravili dva zástupce, pro místní českou diasporu jakoby sjezd ani nebyl. Již o tři roky později vyšlo v Těšíně první číslo polského časopisu Gwiazdka Cziesynska, následované větším množstvím nově zakládaných polských kulturních spolků. To vše, umně řízené z polského kulturního centra v Krakově. A co na to místní Češi? Přestože v centru Čech bujelo národní obrození mírou vrchovatou, zde byla jejich reakce takřka nulová.

Pokusíme-li se nalézt příčinu nezájmu české politiky o věci těšínské, objevíme ji kupodivu v tradičním českém proti-germanizačním úsilí. Zvláště, když v roce 1851 byla po celém Rakousku-Uhersku zavedena němčina jako jediný úřední jazyk. Ve své snaze o získání co nejlepší pozice ve vídeňském parlamentu, nalézali Češi nemalou oporu právě v Polácích, přičemž volba nějakého razantnějšího postupu proti probíhající polonizaci Těšínska se jim vcelku zajídala. Zahleděným a zatvrzeným Čechům, po několik staletí vedoucích boj proti všemu německému, tak začal takříkajíc ujíždět vlak.

V roce 1885 dochází k založení Matice polské pro knížectví Těšínské (Macierza Szkolna dla Ksiestwa Cieszyňskiego), na což o tři roky později kontruje F. Sláma se svými Dějinami Těšínska. Nicméně jako opravdový bod českého prozření a uvědomění si skutečného stavu věcí, můžeme označit až rok 1898, kdy dochází k založení Matice osvěty lidové pro knížecí Těšínské, následované v Praze založenou Národní jednotou slezskou. V té době sice již více jak tři roky vycházely české Noviny těšínské, jejich význam byl ovšem marginální. Kažodpádně, z dnešního pohledu můžeme příchod veškerých těchto českých národoveckých iniciativ označit spíše než „za pět minut dvanáct“ jako „pět minut po dvanácté“.

Obrázek

Na konci 19. století se tak společná hranice česko-polského osídlení nacházela mnohem hlouběji ve vnitrozemí, o nutný kus dále než tomu bylo na jeho počátku. Mluvit tenkrát o vyložené českém politickém okrese Těšínského knížectví bylo dost problematické, zvláště když jen Petřvald a Orlová měly českou správu. V této souvislosti by pak nikoho neměl překvapit přesun sídla Matice osvěty lidové z Těšína do Ostravy a vydavatelství Novin těšínských do Frýdku (1908).

Jako ukazatel tehdejšího „rozložení sil“, nám můžou teoreticky dobře posloužit dvě sčítání lidu, která proběhla v letech 1900 a 1910. V rámci prvního z nich, na počátku nového století, se z celkového počtu cca 400 000 obyvatel knížectví, hlásilo k polské obcovací řeči 60 %, k české 24 % a 16 % k německé. O deset let později byl vzájemný poměr již 55 % , 27 % a 18%. Přistoupíme-li nekriticky k těmto číslům, o dominantním postavení Poláků na Těšínsku nemůže být ani sporu. Podíváme-li se však poněkud pod pokličku těchto sčítání, zjistíme, že Šlonzáci se svým nářečím byli zahrnuti „en bloc“ pod polskou obcovací řeč a Židé pod řeč německou. Diskutabilní hodnocení těchto statistických údajů je pak na místě, zvláště, uvědomíme-li si jak dopadly předběžné statistické průzkumy, předcházející nikdy neuskutečněnému „těšínskému“ plebiscitu v roce 1921. Ale to už poněkud předcházím, pojďme tedy zpět na Těšínsko.

V návaznosti na uvedená sčítání a přes veškeré pochyby však bylo zřejmé, že vzájemný poměr sil se drobátko a ve prospěch Čechů změnil. Zásluhu na tomto obratu, spíše však utlumení probíhající polonizace, můžeme přičítat zejména Ústřední matici školské. Díky finanční a organizační podpoře tohoto českého národního „obranného“ spolku, dochází k zefektivnění práce Matice osvěty lidu, Národní jednoty Slezské, ale i např. hasičských, sokolských či učitelských spolků. V samém důsledku pak tyto snahy zapřičinily opětovný návrat několika obcí karvinského úhelného revíru do českých rukou 1).

1) Lazy, Dolní a Prostřední Suchá, Dětmarovice, Michálkovice, Muglinov a Malé Kunčice. Pod polskou správou se stále nacházela Poruba, Karviná, Doubrava a Horní Suché.

A tak zde, na tomto místě v předvečer Velké války, by jsem své úvodní seznámení s okolnostmi předcházejícími československo–polskému konfliktu o pár let později mohl skonči. Nicméně pozornému čtenáři dozajista neuniklo, že ve svém dosavadním povídání jsem poněkud opominul dva národy, které měly do těšínských událostí rovněž co říci. Pojďme se tedy na ně ještě ve stručnosti podívat.

Psát nějak obšírněji o Němcích, respektive rakouských Němcích, vůdčím národu tehdejšího Rakouska-Uherska, by jistě znamenalo příslovečné nošení dříví do lesa. Každopádně, i z dnešního pohledu lze jejich postoj k česko-polské otázce na Těšínsku jen těžko charakterizovat. Je otázkou, zda-li jen tomuto „bublajícímu kotli sváru“ blahosklonně přihlíželi s vědomím, že když dva se perou, třetí se směje. Nebo, zda ...kde nemohli sami panovat, protěžovali Poláky, vidící v nich menšího nepřítele než v demokraticky, uvědomělých Češích... ? Každopádně, a pominu-li tendenční dobový podtext výše uvedené prvorepublikové citace, pravdou zůstává, že těžký průmysl, železnice, ale i kapitál, spočíval v naprosté většině v rukách německých a polských. A taktéž, že německý vliv na budoucí konflikt byl takřka nulový.

Obrázek

A ještě jednou Třinec, tentokrát železniční stanice.

Poněkud jiné postavení než Němci, měli Židé. Přestože v oblasti Slezska se vyskytovali již od 10. století, důkazy o jejich osídlení Těšínska lze datovat až k počátku 16. století. Postupem času sílící komunita dostala v průběhu probíhající industrializace v druhé polovině 19. století nemalou injekci,v podobě haličských Židů. Nicméně, židovská podstata založená na obchodu, finančnictví, apod. zůstala zachována. Postupem času šířící se celoevropský faktor židovské asimilace se nevyhnul ani Židům na Těšínsku, když příklon k jednotlivým národnostem se odvíjel zejména od národnostní majority obce v níž pobývali. Přesto, do věcí politických zasahovali minimálně a svým smýšlením podporovali zachování Rakouska-Uherska, lety prověřené jistoty, na rozdíl od nejisté budoucnosti v případném národním státě.

V úplném závěru pak lze dodat, že Němce a Židy můžeme charakterizovat jako národy, mající na československo-polský konflikt v lednu 1919, význam vskutku marginální. Ovšem již o dva roky později v období plánovaného plebiscitu, tvořily tyto národy včetně Šlonzáků, důležitý jazýček na vahách, který v samé podstatě podpořil československou věc a pomohl definovat budoucí podobu československo-polské hranice. Ale to zas poněkud předbíhám.

V tento moment si tedy dovolím skončit, přičemž v druhé části se podíváme na většinu souvislostí, úzce předcházejících prvním výstřelům sedmidenní války.

PŘÍPADNOU DISKUZI SMĚŘUJTE PROSÍM DO TOHOTO VLÁKNA http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=36&t=7273

Zdroje:
http://www.palba.cz
http://www.fronta.cz
http://www.valka.cz
http://www.cz.wikipedia.org
http://www.snejdarek.cz
http://www.polonistika.cz
http://www.vlast.cz
http://www.hornictvi.info
http://www.zsr.sk
http://www.obrazyzkroniky.cz
Nástin dějin Těšínska, Valenta Jaroslav
Dva roky bojů a organizační práce, Československá armáda v letech 1918-1920: R. Břach, J. Láni Vladko Břach
Vojenské dějiny Československa III. díl: Autorský kolektiv
Účast dobrovolníků v bojích o Těšínsko a Slovensko v letech 1918-1919, Zdeněk Ježek
Vojenské rozhledy č. 4/1924, Artur Pekárek
V těžkých dobách, Boje na Slovensku 1918-1919: Pavel J. Kuthan
Kronika I. pluku Stráže svobody: Jaroslav Ryšavý
Nevyhlášená válka, Boje o Slovensko 1918-1920: Dušan Tomášek
Kyselá Těšínská jablíčka, Jiří Bílek
Židé ve Slezku, SPYRA, Janusz, WODZINSKI, Marcin
Naposledy upravil(a) Zemakt dne 12/2/2017, 18:22, celkem upraveno 5 x.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Re: Sedmidenní válka, RČS 1919. Část 1.

Příspěvek od skelet »

ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní vojsko“