řez pěchotní opakovací puškou Mannlicher Model 1895
Kulomety na bázi pušek Mannlicher
Počátek války znamenal pro c.a.k. armádu razantní obrat. Na počátku války se vojskům dařilo, první armáda vstoupila do ruského Polska a dosáhla několika vítězství. Následná ruská protiofensiva znamenala katastrofu. Padl Lvov, Danklova první armáda se zachytila až před Krakovem, zbytky vojska v Haliči ustupovaly do Karpat, odříznut byl Przemyšl. Tato pevnost byla obléhána až do března roku 1915. Rusové postoupili o 160 kilometrů až k úpatí Karpat a ztratili celkem 225 000 vojáků, z čehož bylo 40 000 zajato. Ztráty byly jak na lidech, tak i na vojenském materiálu a zbraních. V bitvě o Halič armáda utrpěla ohromné ztráty, z původních 950 000 vojáků bylo ztraceno celkem 324 000 z toho 130 000 vojáků zajato. Jednotlivé pluky během předchozích bojů ztratily až 70% mužstva, přičemž ztráty byly nahrazovány staršími a narychlo vycvičenými muži. Zima na přelomu 1914-15 tak byla ve znamení statické války, kde se obě strany zakopaly. Napadlo až pětasedmdesát centimetrů sněhu, který přes den na povrchu tál a v noci zamrzal. Intenzita bojů polevila, leč menší boje probíhaly i nadále. Strava se přivážela v prázdných muničních truhlících. Původně teplá menáž byla zmrzlá na kost a prakticky nepoživatelná. Rakouská armáda byla v troskách. Výstroj vojáků byla tragická, rovněž tak jejich výzbroj.
Na počátku války byl pro vojáky dostatek pušek Mannlicher, především pak M 1895, která tvořila hlavní pěchotní výzbroj rakousko-uherské armády. Tato opakovací puška měla přímotažný závěr, patentovaný šéfkonstruktérem společnosti OEWG (Österreichische Waffenfabriks-Gesellschaft) ve Steyru, Ferdinandem rytířem z Mannlicheru (1848-1904). U tohoto typu závěru nedochází odemčení závěru pohybem nahoru, otevírá se a zavírá pouhým posunování vzad a vpřed. Dlouho bylo toto řešení považováno za dokonalejší díky rychlejší manipulaci při nabíjení. Mannlicherův závěr je osazen zdokonaleným uzamykacím mechanizmem, který tvořil otočný závorník vybaveným v přední části dvěma uzamykacími ozuby. Závěr této konstrukce byl kratší než u staršího typu, a proto bylo možné nábojovou schránku přemístit o něco dozadu a spojit ji s lučíkem spouště. Pojistka ve tvaru jednoduché zasunovací závory při zajištění znehybnila všechny pohyblivé části závěru a to při nataženém i spuštěném úderníku. Puška M 1895 používala náboje ráže 8 mm plněné bezdýmným prachem, nabíjené pomocí nábojového rámečku. V bojových podmínkách se projevily některé nevýhody této konstrukce. Závěr byl citlivý na nečistoty, rez a mohl se deformovat při dlouhotrvající palbě. Následně pak bylo nutno vyvinout poměrně velkou sílu pro vytažení nábojnice z komory, mnohdy si střelec musel pomáhat sešlápnutím závěru nohou. Jak již bylo řečeno, zima na přelomu let 1914-1915 byla ve znamení snahy o udržení bojeschopnosti. Na frontu tak byly posílány starší typy pušek Mannlicher, z německa dovezené pušky M1888, případně i zastaralé pušky Werndl M1867, kterými byly vybaveny některé jednotky zeměbranců. Obdobně ale chyběly vojákům i strojní pušky – kulomety. V roce 1915 tak začaly vznikat různé konverze pušek Mannlicher, ze kterých konstruktéři vytvářeli improvizované kulomety. Zde se hodí zmínit, že již Ferdinand Mannlicher se zabíral konstrukcí samonabíjecích pušek a ručních kulometů. V tomto případě se ale přímo jednalo o přestavby již existujících zbraní.
Je jistým paradoxem, že obdobný problém trápil i carské vojáky na druhé straně zákopů, a důkazem o kvalitě konstrukce pušek Mannlicher je to, že je použili i zde. Ruským konstruktérům se na počátku války dostalo do rukou velké množství pušek Mannlicher. Jedním z nich byl zbrojmistr z Tuly, známý pod jménem Jašnikov (Yasnikov) nebo Jašinovskij. Jeho řešení se vyznačovalo vnější plynovou komorou na pravé straně hlavně, aby tak píst nezakrýval mířidla. Trubice ústila šest centimetrů za ústím hlavně, díky čemuž byla energie výstřelu, částečně zachycena a využita k natažení pružiny úderníku. Kvůli ochraně před pohybujícím se závěrem, byla za lulčíkem namontována dřevěná rukojeť. Kvůli přidání plynového pístu, musely být upraveny mířidla. Konkrétně musela být uříznuta muška, která pak byla usazena na konec plynového válce. Co se týče využití odběru plynů, zvolil obdobné řešení jako Jašnikov, i rakousko-uherský konstruktér Ignaz Shrnitsitsa (snad Ignác Šrnitčica), patrně nějaký důstojník nebo talentovaný strojník, původem očividně Slovinec nebo Chorvat.
Improvizovaný kulomet Ignaz Shrnitsitsa Model 1915 a jiné
V roce 1915 vznikl prototyp improvizovaného kulometu na bázi opakovací pušky Mannlicher M1888/90. Zbraň využívala náboje 8x50mm Mannlicher, ráže 8mm plněné slabě dýmavým prachem. Není mi známo, jak bylo řešeno podávání munice, ale zdá se zbraň fungovala na klasické tkané nábojové pásy, tak jako v případě kulometu Schwarzlose. Našel jsem ale i zmínku o bubnovém zásobník na 100-150 nábojů. Pozoruhodné je použití těžké trojnožky a chladícího válce kolem hlavně. Z původní pušky byla zachována i samotná pažba, ale předpažbí bylo sejmuto a kolem hlavně byl usazen vodní chladící válec. Po pravé straně válce byla natažena trubička, která měla za úkol odebrat část plynů z hlavně, uvolněných při výstřelu, díky čemuž došlo k napnutí pružiny úderníku. Je zajímavé, že původní muška nebyla upilována. Ono velké kolo vedle pažby má nejspíš za cíl korigovat náměr zbraně. Hlavním problémem této zbraně je provizorní použití nekvalitní pušky M1888/90. Ty byly ve výzbroji pouze krátkou dobu, protože se projevila jejich slabina - závěr uzamčený pouze jedním ozubem trpěl brzkým opotřebením a byly brzy nahrazeny puškou Mannlicher M 1895. Použité takto nespolehlivé zbraně u kulometu by tak předznamenalo její častou poruchovost a je dost možné, že ani tato improvizovaná zbraň se neukázala v nejlepším světle, pokud vůbec fungovala. Rozhodně se ale jedná o pozoruhodný exemplár, který můžete vidět ve Vídni.
Stejnou nepraktickou pěchotní opakovací pušku (Infanterie-Repetiergewehr) Mannlicher M1888/90 využívala i jiná improvizovaná konverze, o niž je známo jen to, že pocházela rovněž z roku 1915. V tomto případě se jednalo o polo nebo plně automatickou puška. Zajímavostí je zásobník 15-20 nábojů 8x50mm Mannlicher, který je nasazený seshora. Původní nábojová schránka byla nejspíš zaslepena. Zbraň má chladící válec kolem hlavně, patrně na vodu, což znamená, že se mělo jednat o konverzi pro vytrvalejší střelbu. Napínací páka závěru je pozoruhodná tím, že je prodloužena do rozměru připomínající napínací páku u kulometu. Její smysl byl patrně v usnadnění samotného natahování závěru. Celá puška je upevněna na opracované dřevěné prkno. Patrně se tedy jednalo o pušku usazenou na okraji zákopu nebo v opevnění. Spoušť se patrně dala ovládat nepřímo pomocí drátku nebo jiného mechanismu. Jak samotná zbraň měla fungovat, netuším, nevidím totiž žádné zařízení, které by umožňovalo plně automatickou funkci. Druhotné znaky tomu ale nasvědčují.
Následují dvě zbraně, jsou již vzhledově mnohem vyspělejší a využívají už pokročilejší pušku Mannlicher M1895. Tyto improvizované kulomety pocházejí rovněž z roku 1915. Obě využívají pouze ocelovou část pušky a veškeré dřevěné pažbení bylo sejmuto. Obě shodně využívají nábojové pásy po 150-250 nábojích 8x50mm Mannlicher. V případě první, holé pušky se patrně jedná o nějaký zkušební kus, jelikož spousta komponentů chybí, nebo se nedochovala. U druhé zbraně již nechybí napínací páky, trojnožka a nezbytný chladící válec. Na závěr se hodí krátké shrnutí, ke všem těmto zbraním. Je potřeba si uvědomit, že tyto zbraně vznikaly v těžké době, kdy byla velká nouze o klasické kulomety. V době, kdy se situace na frontě uklidnila a jednotky se podařilo znovu vybavit těžkými kulomety Schwarzlose, byly tyto improvizované zbraně velice rychle upozaděny. Opticky se zdají být ideálními lehkými kulomety, v praxi by ale trpěly nepřiměřenou poruchovostí, jež jim byla dána do vínku již v počátku vzniku. Přeci jen opakovací pušky Mannlicher měly již zmíněné chyby, které by se v případě konverze na automatické zbraně projevily natolik výrazně, že by velice rychle došlo k poruchám, zaseknutí nebo opotřebení zbraně. Primárně narážím na rychlé opotřebení ozubu/ozubů, které uzamykaly závěr. Je ale zjevné, že konstruktéři nebo vojáci v polních dílnách, se snažili zaplnit místo po chybějících kulometech, jak jen jim to podmínky dovolovaly.
Zdroje:
https://bashny.net/t/en/105537?page=8
http://www.taringa.net/posts/imagenes/1 ... n-Vie.html
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ ... utaway.jpg
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=647
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=7128
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=7092
