No různá zbožná přání mohli mít. A taky tam byly zmrazené účty. Jde se na to dívat i touto optikou.
Mladoturci zjistili, že se k nim jen tak nedostanou, tedy ke všemu.
S větší částí peněz a majetku to dopadlo přesně tak, jak se dalo čekat, když se o obrovský balík peněz začnou prát právníci, nově vzniklé státy a vlády.
Skutečný „investor“ koupených lodí byl svržený sultán Abdul Hamid II. „nemocný muž na Bosporu“ – respektive jeho "soukromé úspory" ze státních tureckých peněz. Ten výraz měl symbolizovat jakýsi úpadek Osmanské říše.
Pozemkový magnát: Skoupil obrovské fláky půdy v Iráku a Palestině - o to měly také zájem cizí mocnosti.
Jakmile ho v roce 1909 odstavili, zjistili, že má v Deutsche Bank uloženo víc, než činil státní rozpočet na zbrojení.
Mladoturci za ním přišli a v podstatě mu vysvětlili, že buď ty peníze „dobrovolně“ daruje na obranu vlasti nebo se mu může stát nějaká nepříjemná nehoda.
Aby to nevypadalo jako čistá loupež, Mladoturci založili Námořní ligu (Donanma Cemiyeti). Další prachy šly na stavbu lodí Sultan Osman I. a Reşadiye.
Paradoxně tyto lodě jim Britové zabavili.
Ve výsledku to byl i pro Němce krásný byznys
Němci se zbavili šrotu, dostali zaplaceno penězi, které už u nich stejně ležely, a Mladoturci osmanští revolucionáři s podporou armády si něco koupili.
Ano, vzhlíželi i ke Francii, a líbili se jim cíle francouzské revoluce.
SMS Goeben (kterou také dostali, přejmenovali na Yavuz Sultan Selim) byla loď třídy Moltke.
Lodě třídy
Kaiser Friedrich III byla jednoznačně lepší. Němci přešli na 24cm děla. Menší ráže? Jo.
Ale střílela mnohem rychleji. Asi není divu, že Turkům tenhle pokus je získat zamítli.
SMS Kurfürst Friedrich Wilhelm - třída Brandenburg
Brandenburg měl sice 28cm kanóny, ale ta prostřední věž byla v podstatě za trest. Měla mizerné úhly střelby.
Skeny jsem prohnal AI chatem pro překlad.
Bitevní lodě mění vlajku
Tedy, Hlavní správa říšského ministerstva námořnictva souhlasila s prodejem pouhých dvou z nejstarších řadových lodí Turkům.
Jak se dalo čekat, osmanský ministr války, stoupenec mladoturků Mahmut Ševket-paša, vybral ty nejnovější z nich — „Weissenburg“ a „Kurfürst Friedrich Wilhelm“.
27. července německý velvyslanec Miquel o tom informoval kancléře a císaře:
„S nejvyšší opatrností oznamuji Vašemu Veličenstvu, že Turecko je v zásadě připraveno koupit ‚Weissenburg‘ a ‚Kurfürst Friedrich Wilhelm‘ a Osmanu Nizamimu bylo uloženo zaslat nám písemnou formou žádost o předání těchto plavidel. I nadále s netrpělivostí očekáváme splnění tohoto nařízení.“
Osmanský velvyslanec v Berlíně Nizami-paša nechybil: právě jím vybrané lodě měly největší hodnotu, protože obě nesly pancéřový pás z moderní ocel-niklové cementované oceli (pancíře) Krupp.
Pravda, v poslední moment osmanská vláda změnila svůj názor a navrhla Němcům místo „Brandenburgů“ prodat dvě bitevní lodě následující třídy „Kaiser“ - ty měly veškerý pancíř z kruppovské oceli a nesly četné 150mm rychlopalné dělostřelectvo.
Ale tady už je kategoricky odmítla německá vláda.
Oficiálním kupcem lodí byla Osmanská námořní asociace, polovina částky kontraktu ve výši 25,6 milionu marek* byla zaplacena ze zmrazených účtů svrženého sultána Abdula Hamida II. v Deutsche Bank.