Zdravím
píši diplomovou práci na téma konflikty v čs. pohraničí (tedy SOS x Henleinovci) v září a říjnu 1938 a jejich reflexe v tisku, a zajímalo by mne, jaká místa byste mi doporučili abych navštívil V Karlovarském kraji, ideálně pak na Chebsku, která nějak souvisí s výše zmíněným tématem? Jde mi o to, že zřejmě ve dnech 13.-15. jedu s přítelkyní do Chebu (kde bydlí, takže operační základna zajištěna ), a to z důvodu návštěvy archivu v Sokolovsku, a zároveň také muzea v Habartově. Chci také zajet do Bublavy, Krajkové a zmíněného Habartova, kde bych si rád udělal malou fotodokumentaci inkriminovaných míst. A přeci jen když už tam budu, rád bych věděl, jestli se někde na Chebsku nenachází ještě nějaká další vhodná místa, která bych měl v souvislosti s mou prací navštívit?
Předem díky za odpověď.
Když už pojedeš na Bublavu, tak Kraslice jsou při cestě, dále starý hraniční přechod Pomezí nad Ohří, Horní Lomany, Aš atd.. Ono, je to těžké, obrazit všechna místa, to chce fůru času. Být na tvém místě, tak při návštěvě čet. pátrací stanice v Habartově si nechám poradit či vytipovat nejpřínosnější lokality. Lidi jsou tam vstřícní a fundovaní.
"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Zkus i nějakou literaturu.Zrovna mě napadá knížka od Radana Láška -JEDNOTKA URČENÍ SOS,bud první nebo druhý díl.
Tam jsou vzpomínky pamětníků ,možná že něco nového najdeš.
Letos na 2.prvorepublikovém plese v Habartově byla scénka: Ordneři s hakenkreuz na rukávech proti Habartovským četníkům. Pikantní bylo, že plesu se zúčastnil jeden smíšený pár, on Němec a celkem nechápavě koukal. Božena měla co překládat :-) Původní četnická stanice v Habartově neexistuje. http://www.sosfalknov.cz/cetnictvo/ či tady http://cetnici.habartov.cz/pohranicni-i ... a-1938.htm
Největší životní úspěch? Nevím ještě. Ještě žiju! Josef Šnejdárek
Po příjezdu posil, tvořených mimo jiné několika tanky LT-35, se o Kraslice rozhořela klasická válka; tanky nejprve prorazily barikády na přístupech k městu a pak jejich kulomety a kanony rozstřílely hlavní uzly odporu, čímž umožnily pěchotě město osvobodit. Dva tanky se probojovaly v prostoru Pomezí až ke statku Steinhof na samé hranici s Německem, ale pak byl jeden zasažen a poškozen palbou německého protitankového kanonu, obsluhovaném muži SS divize Totenkopf. Přesto se Čechoslovákům podařilo s pomocí dalších dvou tanků a jednoho obrněného vozu při útoku vedeném osobně velitelem praporu SOS majorem Helvínem Pomezí obsadit..
Nemá někdo k tomuto incidentu něco bližšího, zdroj, citaci či něco podobného? Neboť v knize "Krvavá hranice" od M. Svitáka, která převážně těží ze sborových hlášení nic takového není a ani v knize Velitelé praporů SOS o kpt. mjr. Hevlínovi autor nic podobného neuvádí. Díky.
"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Zmínka o téhle události se vyskytuje v knize Československé tanky a tankisté od Oty Holuba (str.183-184)- i když tam třeba není nic o SS. Je to tam popsáno jako vzpomínka jistého strážmistra Hájka (?SOS?), bez dalšího zdroje.
pak byl jeden zasažen a poškozen palbou německého protitankového kanonu, obsluhovaném muži SS divize Totenkopf
V září 1938?
Pluky Oberbayern, Brandenburg, Thüringen a Ostmark prošly vojenským výcvikem až na konci roku 1938, armádní výzbroj (včetně kanónů) obdržely v květnu 1939 a divize SS Totenkopf byla sformována až říjnu 1939 - poté co se pluky osvědčily při útoku na Polsko.
"Hádá-li se člověk s blbcem déle než pět minut, hádají se blbci dva," Jan Werich
"Važte si lidí, kteří hledají pravdu, a střezte se těch, kteří tvrdí, že ji našli," Voltaire
Ramon píše:Zmínka o téhle události se vyskytuje v knize Československé tanky a tankisté od Oty Holuba (str.183-184)- i když tam třeba není nic o SS. Je to tam popsáno jako vzpomínka jistého strážmistra Hájka (?SOS?), bez dalšího zdroje.
ona vzpomínka-
Zúčastnil jsem se velké bojové akce pod osobním velením majora Helvína(to byl velitel praporu SOS ).Dobývali jsme návrší a dvůr Steinhof u Libštejna za Chebem,nedaleko hranic.Tato akce probíhala za účasti 3 tanků a obrněného automobilu,dvou čet pěchoty a čety příslušníků SOS.Návrší i dvůr byly obsazeny -jak se později zjistilo -nacisty ve vojenských uniformách,kteří byli vyzbrojeni puškami i kulomety a byli zastříleni na silnici,po které jsme postupovali.
Nejdříve vyrazili do útoku tanky a potom my.Po krátkém postupu jsme se dostali do soustředěné palby,vedené z návrší i ze dvora.Tanky se za střelby za pohybu pustily přímo ke dvoru a my jsme ostřelovali ,kryjíce se v příkopě,návrší.Přihlásili jsme se se strážmistrem Hrubínem jako dobrovolníci na průzkum.Postupovali jsme lesem ke dvoru,ale než jsme se tam dostali,povstalci ustoupili za hranice.Na tanky však,které pokračovaly v útoku,byla od německé hranice zahájena palba z protitankových děl.Jeden tank byl zasažen a vyřazen z boje.Boj však skončil v náš prospěch a nepřítele jsme zahnali.
Jinak vzpomínka onoho stražmistra je i v knize od Radana Láška -Jednotka určení SOS,díl 1.Ale o této situaci se tam nezminuje.Dále je o této události jen tak mlhavě vzpomenuto v knize Československá obrněná vozidla 1918-48.
Jestli se tato událost stala,tak je přece jedno jestli to byl Wermacht či SS.Freikorps zcela určitě protitankové kanony nevlastnil.A že německá branná moc své kamarády z Freikorpsu aktivně podporovala,o tom žádná.Tak samo jako Polská a Madarská armáda.Takže já to tvrdím pořád.Československo bylo v nevyhlášené válce o pohraničí.A toto je i strvrzeno datumem 17.září 1938 se zpěnou platností.
Československo bylo v nevyhlášené válce o pohraničí.A toto je i strvrzeno datumem 17.září 1938 se zpěnou platností.
To nikdo nezpochybňuje Marťas, já budu ten poslední . Jen mne zaráží, že takováto událost je opominuta v denních hlášeních. Nicméně projedu to ještě jednou, neboť Libštejn/Liebestein dnešní Libá, není ani zdaleka Pomezí/Mühlbach. Libá se nachází cca pět km po čáře severním směrem od Pomezí. Zrovna tak onen Steinhof nemohu nikde dohledat, o tom co vím, tak ten se nachází u Kynšperka n/O, takže relativně ve vnitrozemí (dnešní Kamenný dvůr). Nicméně v tomto ohledu mohlo být těch Steinhofů o dost více, může to být takový univerzální název něco jako Lhota česky.
"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Možno ti pomôže mapa z roku 1936. Vtedy bola obec Pomezná- Markhausen sam. osada, bola tam aj osada a mlyn Stein. Najbližšia nemecká obec Hohenberg a.d. Eger. Išlo zrejme o cestu Líba - Liebestein do Eichelberg-Dubina a Pomezná- Markhausen. Dnes sú to zaniklé osady. Ten kopec by mohol byť Sehäng ? k.542, potom už ide hranica po Ohři-Eger. Ale je to len "konšpiracia" podľa mapy. Možno ti to pomôže.
Jo Pomezná, mno, tak tady máme třetí ves ve hře. Díky Modraku, to mne nenapadlo. Mlýn stojí do dnes, a zároveň se v Pomezné nachází zbytek tvrze v podobě její věže. Juknu na to.
"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Docela by mne zajímalo,pokud se teda tato událost stala,jak ten tank dopadl potom.Zda li byl poškozen lehce či těžce,jestli byla zraněna osádka.Přeci ten tank musel do opravy.Já se divím,jestli se to teda stalo,proč o tom není víc info.Zde jenom pro zajímavost zasažený tank LT 35 u Fančíkova madarským protitankovým kanonem dne 14.března 1939.
V knížečce Boj o pohraničí od Emila Hrušky jsem našel krátký popis bojů mezi Libou (Libstein) a statkem Sorkov (Sorghof) - Libou drželi povstalci a statek obsadily a následně bránily jednotky SOS. 25, září měly čs. síly nasadit u statku 2 tanky, které se ale po boji stáhly zpět- jeden měl údajně nějakou poruchu (možná tady by se to dalo spojit z údajným poškozením PT kanónem). 26. září byla u Libé nasazena jednotka SS - asi v síle roty - docházelo sice ke střelbě ale ani jedna strana se o nic moc nesnažila. 28. září večer se pak čs. jednotky ze statku stáhly a druhý den ho obsadil Freikorps a SS. Každopádně podle tohoto popisu jednotky SS dorazily na místo až po epizodě s tanky.
Martas2411 píše:
Jinak vzpomínka onoho stražmistra je i v knize od Radana Láška -Jednotka určení SOS,díl 1.Ale o této situaci se tam nezminuje.
Tohle je docela zajímavé - protože podle těhle vzpomínek byl Hájek vrchní respicient finanční stráže a ne strážmistr a hlavně 22. září byl v Libštejně zajat a odvlečen do Německa ...
K událostem u Libštejna se pak dají dohledat informace i v hlášeních I.sboru ve zmiňované knížce Krvavá hranice:
v noci z 21. na 22. září byl ztracen Ašský výběžek - jednotkám SOS měl být dán rozkaz stáhnout se do Františkových Lázní
Libštejn je v hlášení I.sboru z 24. září veden jako obsazen Freikorpsem, ve stejný den hlásí to samé také velitel 1. motorizované brigády a zmiňuje hlídky SOS u dvora Sorghof 4 km západně od Františkových Lázní
v hlášení I.sboru z 26. září jsou zmíněny boje u Libštejna 25. září - je zde zmíněn asistenční oddíl a útočná vozba - povstalci měli proti ÚV položit na silnici prkna s hřeby
26. září ráno pak mělo dojít k bojům u Sorghofu, kde po napadení SOS zasahovaly OA, pozice povstalců byly 2 km východně od Libštejna
27. září pak bylo hlášeno že během noci z 26. na 27. září jednotky SOS ze Sorghofu ustoupily, během dne se ale s pomocí asistenčních jednotek vrátily zpět
v následujících dnech se tahle lokalita v hlášeních neobjevuje - vzhledem k tomu, že se potom bojovalo i ve Fr. Lázních - tedy v týlu jednotek SOS u Sorghofu - dá se věřit zmínkám o jejich stažení.
1. října je pak hlášeno, že 30. září byla v Sorghofu viděna děla a dokonce obrněné automobily - ale nedalo se rozeznat, jestli šlo o pravidelné německé jednotky.
Jinak podle mapy z 19. století na mapy.cz odpovídá statek Sorg polohou dnešní Lužné
Martas2411 píše:
Jinak vzpomínka onoho stražmistra je i v knize od Radana Láška -Jednotka určení SOS,díl 1.Ale o této situaci se tam nezminuje.
Ramon píše-Tohle je docela zajímavé - protože podle těhle vzpomínek byl Hájek vrchní respicient finanční stráže a ne strážmistr a hlavně 22. září byl v Libštejně zajat a odvlečen do Německa ...
Ano máš pravdu.Podle jeho slov bylo celé družstvo SOS zajato a odvlečeno do Německa.Možná,že to byly vzpomínky jiného Hájka,který v té oblasti operoval.Čert ví.
Jinak jsem tak pátral a celkem jsem čuměl,protože jsem se dočetl,že čs.útočná vozba byla nasazena proti nepříteli v 69 případech,což jsem teda vůbec netušil.K této problematice je dodnes pořád málo informací.Trošku jsem tak pátral a ještě ti zkusím poradit tohle.Dotaz z vojenství.cz -číslo 1345
1345. Je někde zmapováno, v jakých místech a konkrétních případech byla nasazena útočná vozba čs. armády (tančíky vz. 33, tanky vz. 34, vz. 35) při henleinovském povstání v září 1938? V literatuře jsem kdysi zahlédl, že proběhlo několik desítek střetnutí s povstalci, kde byla použita tato technika. (odpovídá Pavel Šrámek)
Podíl útočné vozby čs. armády při potlačování henleinovského povstání je v literatuře často zmiňován, nicméně žádný souhrn těchto akcí, pokud je nám známo, publikován nebyl. Nejvíce se mu asi blíží obsáhlý text Vladimíra Pohorského „O hranice se nejedná, o hranice se střílí“ otištěný ve sborníku „Hraničáři pod Luží 38“ z roku 2004.
Díky všem, i tobě Ramone. Ušetřil si mi chvilku času na listování. Celou oblast znám velmi dobře, de facto jsem zde prožil dětství. O Sorkovu "že zde byli nějací fašouni a že se zde něco dělo" jsem slyšel již od táty. Mno, zvážím-li pro a proti, na popsaný incident u Pomezí n/O, lze asi zřejmě klidně zapomenout. Pakliže se ona popisovaná událost stala, či nějaká podobná, pravděpodobně se tak stalo v oblasti vytyčené dnešní Pomeznou, Sorkovem, Dubinou a Libou. Vše je tak blízko od sebe, že je to de facto jedno jak místo budeme konkretizovat.
"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Ve svých starých písemnostech jsem dělal inventuru a našel jsem materiál „Vzpomínky Jana Parduse na zářijové události v r. 1938 v Habartově“. Ty jsem získal na podzim v roce 1946. Jiří John, SokolovJan Pardus vypovídá:
U bývalého četnictva jsem byl od roku 1930. Nejprve jsem sloužil v Oloví, to je nedaleko Habartova. V roce 1933 jsem přišel do bývalého Haberspirku (Habartov). Byl jsem tehdy mladý a sloužil jsem rád. Haberspirk byla velmi rušná stanice. Patřilo nám do obvodu několik obcí s počtem obyvatel asi 13 000. V Haberspirku bylo tehdy více jak 90 % německého obyvatelstva a podle voleb z května 1938 měla strana „Sudetendeutsche Heimatsfront (SdP) asi 85 % všech voličů. Něco málo bylo komunistů a sociál. demokratů. Henleinova strana byla tedy velmi silná a příslušníci byli velmi agilní. Zvláště po vyhlášení Karlovarských bodů vládla mezi Henleinovci značná nenávist vůči všemu českému. Četnická stanice byla trnem v oku a už v roce 1937, když jsme byli ve služně a kasárna zůstala nestřežená, vytloukali nám okna. V dubnu 1938 jsme dostali anonymní, výhružný dopis, že budeme vyvražděni, jestliže Haberspirk neopustíme. Dne 12. září 1938 v pozdních večerních hodinách, měl kancléř Hitler štvavou řeč vůči ČSR. To byl vlastně signál k nepokojům, daný z říše. Po Hitlerově řeči, kterou Henleinovci vyslechli na veřejném prostranství u bývalého obecního úřadu a pomníku padlých z I. světové války, chodili semknuti v průvodech po Haberspirku a křičeli „Lieber Fűhrer, macht uns frei von der Tschechoslowakei“, dále pak „Wir wollen Heim ins Reich“ a mnoho jiných podobných hesel. Po půlnoci se řev uklidnil. Do rána bylo jakž takž ticho, jen Henleinovské dvojice patrolovaly. Tehdy jsem měl službu se strážmistrem Křepelou a zjistili jsme v obci pět takových dvojic, které se před námi skrývaly. Na haberspirské poště měla službu moje manželka. Ráno Henleinovci žádali telefonické spojení s Doupovem, chtěli posilu 300 mužů. Manželka jejich rozhovor vyslechla. O chvíli později přišel na poštu Němec, nápadník druhé úřednice a pošeptal jí, že se chystá přepadení pošty a četnické stanice. Asi v té době oznámil nám telefonem bezirksschulungsleiter SdP (byl to obchodník, jenž bydlel poblíže obecního úřadu), že provedou průvod obcí a za pořádek že osobně ručí. Krátce na to přišel na stanici komunista Richard Kovařík, německé národnosti, co bydlel na Rádě a řekl nám, že Henleinovci vnikli na obecní úřad a vyvěsili prapor s hákovým křížem a starostu Bittnera zajistili, obsadili dále českou školu na Rádě a sociál.demokratický konzum. Starosta Bittner byl soc. dem., a byl oddán ČSR.
Těsně potom vnikli Henleinovci na poštovní úřad, když před jejich příchodem stačili listonoši ještě dveře uzamknout. Ti si ale výhružkami a násilím vynutili otevření, postavili všechny zaměstnance ke zdi a vynutili si předání služebních zbraní a mobilizačních rozkazů. Ordnery vedl Otto Plass. Ten bydlel na Kahru a byl úředníkem na dole Adolf a Žofie. Ve chvíli přepadení se rozřinčel telefon. Nikdo z ordnerů se v obsluze nevyznal, manželka tedy přiskočila a propojila četnickou stanici s okresním četnickým velitelstvím ve Falknově (Sokolov). Otto Plass postřehl český hovor, spojení roztrhl, manželku dal vyvést před poštu, kde jí postavili ke zdi a hrozili, že ji zastřelí a mířili na ni pistolemi. V tu dobu již bojové formace byly ustaveny, doly zastavily práci a vyučování na školách bylo zastaveno. Učitelé, školáci, ženy, zkrátka celý Haberspirk byl na nohách a v bojovém vzrušení. Pln hluku, nadávek na nás Čechy. Stěží se nám podařilo vrátit se na stanici.
Cestou se k nám připojila deputace tří funkcionářů – Schulg, místní vedoucí SdP, Ondřej Zährl a Otto Plass, ale šli i další ordnéři. Na stanici jich přišlo šest až osm. Dožadovali se, abychom složili zbraně. Tvrdili, že zdráhání je bezúčelné, neboť všechny úřady v Chebu, ve Falknově i jinde, jsou v jejich rukou a že říšsko-německá armáda již postupuje od hranic. Také nám říkali, odevzdáme-li zbraně dobrovolně, že se nikomu nic nestane a společně, že se bude hlídat v místnosti velitele stanice.
Během jednání přišly na prostranství před stanici další dva oddíly uniformovaných ordnerů. Jednotlivě vnikali dovnitř stanice, takže jsme museli krok za krokem couvat, jestliže jsme se chtěli vyhnout srážce, tak jak nám bylo nařízeno. Před tím jsem totiž přebíral asi v 8.30 hod. fonogram, který zněl: „V případě bude-li přepaden některý státní úřad, nebo i četnická stanice, zakročujte co nejliberálněji a chraňte se krveprolití.“ Do místnosti stanice se jich nacpalo snad 100, nebo i více, ostatní stáli na chodbě, na schodišti do I. patra. Jednání se stále více vyhrocovalo, křik byl stále větší, oni z neúspěchu byli nervózní, zbraně jsme jim dát nechtěli s tím, že jsme vojáci a chtěli jsme, aby nám přinesli písemný příkaz, od našich představených na velitelství ve Falknově. Vnikali ale do zadních místností, kam jsem předtím pověsil služební pušku stržm. Brože, který byl t.č. na léčení v nemocnici ve Falknově. V té místnosti bylo ještě dalších asi 5 pušek zamčených ve skříni. Byly to služební pušky pro potřebu SOS (Stráž obrany státu). Aby se těchto zbraní a střeliva nezmocnili, následoval jsem je a stržm. Křepela šel se mnou také do zadní místnosti.
V sousední místnosti, kde byl prap. Koukal a stržm. Přibek, nastal velký hluk a padl prvý výstřel. Stržm. Křepela mi přišel na pomoc a já na něj křičel – „Střílej!“ – on byl totiž volný, nikdo na něj neútočil. Křepela vypálil 3–4 rány otevřenými dveřmi do první místnosti, načež Plass, s druhým ordnerem, s útoky na mne přestali. Z kapsy vytáhl Plass pistoli, já ho však předešel, nemohu říci, zda-li jsem ho trefil. Prchl s druhým útočníkem přes kuchyni ze stanice. S Křepelou jsme stříleli do vzduchu a ordneři nestačili stanici opouštět, jak prchali. Za několik okamžiků přišel Přibek a povídá: „Jsem raněn a praporčík je mrtev.“ Vešel jsem do pokoje četníků a viděl jsem Koukala ležet na podlaze, krvácel z úst, nosu a uší. Praporčíka usmrtila puška, kterou mu ordnéři před tím z rukou vyrvali. Přibek krvácel z nadloktí levé ruky a pravého ukazováčku. Snažil se vystřelit, nemohl, nepodařilo se mu odjistit pojistku a prst měl roztržený od lučíku při tahání o pušku s ordnery. Rozprchnutí ordneři se ukryli v okolních domech a ze všech stříleli do oken stanice. I my jsme z oken stříleli na každý cíl, který se venku pohyboval. Tato střelba trvala si 2 a půl hodiny. Po celou tu dobu vyzváněly zvony na kostele a důlní sirény houkaly. Jak jsem se později dozvěděl, bylo to na poplach a chtěli tím přivolat posily z okolních obcí. Ordnéři stříleli z půd sousedních domů. Za každou cenu chtěli stanici dobýt a proto vytáhli hasičskou stříkačku, hasič. zbrojnice byla si 100 metrů od stanice, viděli jsme tam pohyb a soustředili se na střelbu. Za nějakou dobu nám chrlili proudy vody do budovy stanice. Úspěch ale neměli, stříleli jsme do míst, odkud voda vycházela a brzy bylo po stříkání. Ani výzva abychom se vzdali, kterou volali, nezabrala. Potom volali, abych se vzdal, jinak moji manželku pověsí.
Pak byla přihnána moje manželka spoutána provazy před okna stanice. Obličej měla proti hlavním ordnerských zbraní a znovu jsem byl vyzván, abych se vzdal, jinak že ji zastřelí. Šel jsem před zbraně ordnerů ke své manželce. Stanice byla obležena ze všech stran. Davem jsem byl uchopen zezadu, sražen k zemi a odzbrojen. Vyrvali mi z ruky pušku, strhli sumky s náboji a sebrali i služební šavli. S tou pak dvakrát ťali do temene hlavy mojí manželku a těžce jí zranili. Mne ztloukli natolik, že jsem upadl do bezvědomí. To byl můj konec, byl jsem vyřízen. Pak jsem se probral, u sebe jsem nikoho neviděl, tak jsem prchl na cestu za četnickou stanicí, zde jsem ale klesl na zem, davem znovu dostižen a opět týrán. Jeden útočník na mne křičel – „Můj bratr je mrtev!“ – ten mne udeřil do hlavy krumpáčem a tím jsem ztratil opět vědomí. Za nějakou dobu jsem se probral, spíše mne k vědomí přivedla silná střelba. Doplížil jsem se na stanici a ulehl na lůžko. V té době stály již před četnickou stanicí dva autokary, které přivezly četnickou hotovost. V budově stanice nebyl nikdo, na podlaze ležel pouze praporčík Koukal, který byl mrtev.
V oddílu, který nám přijel na pomoc, byli samí mladí chlapci. Byli to četníci na zkoušku, nebo ti, kteří ještě nebyli definitivně přijati do sboru. Ordnéři, když autobus z posilou přijel, na něj stříleli a při přestřelce byli zastřeleni dva mladí četníci, a to Černý a Roubal. Proti četnické pohotovosti však neměli šanci a proto se ordnéři rozprchli, někteří šli rovnou přes hranice do říše. Pušky pro SOS odnesli také, ale bez závěrů. Ty jsem pro jistotu naházel do popelníku kuchyňských kamen, tam je potom našli naši lidé. Za nějakou dobu jsem cítil, že jsem odnášen. To mne nesli do sanitky.
Po vyléčení ve vojenské nemocnici v Plzni jsem byl znovu zařazen do služby. Dne 1. října 1942 jsem byl gestapem v Pardubicích zatčen a převezen do sondergerichtu do Chebu. Zde vyšetřován a obviněn z vraždy a z pokusu vražd spáchaných na ordnerech v Haberspirku dne 13. 9. 1938. Hlavně jsem byl obžalován z vraždy svého představeného prapor. Koukala, o němž tvrdili, že byl Slovák a že jsem jej zastřelil v okamžiku, když odkládal zbraně do rukou ordnerů. Prý jsem jej zastřelil z národnostní zášti a zezadu a proto, že mně stál v cestě za mojí kariérou. K rozsudku ale nedošlo, přestože přímo gauleiter Henlein osobně žádal mojí smrt. V únoru 1944 bylo moje trestní stíhání zastaveno pro nedostatek důkazů a já byl předán gestapu do Prahy s přikázáním do koncentračního tábora.
Mám trojdílnou knihu s názvem "JEDNOTKA URČENÍ SOS" a tento Pardusův příběh je tam také. Chlap je prostě bezbranný pokud mu dovedou takto pod okna manželku. Podobných věcí je v těch knihách popsáno více a vždy jsou to kruté události.
Při těchto událostech padlo celkově 312 příslušníků stráže obrany státu, mnoho z nich ale bylo prostě zavražděno po zajetí.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Já mám zase knížku Stráž obrany státu 1936-1939 od Jaroslava Beneše. Některé příběhy jsou i zde. V každém případě zajímavé čtení. Docela by mě zajímalo zmapování osudu těch lidí, které Němci zavlekli do říše. Troufám si říct, že řada z nich následně Protektorát nepřežila. Byla nepohodlná v roce 1938 a o to více nepohodlní byli pro Němce po 15.březnu 1939.
), a to z důvodu návštěvy archivu v Sokolovsku, a zároveň také muzea v Habartově. Chci také zajet do Bublavy, Krajkové a zmíněného Habartova, kde bych si rád udělal malou fotodokumentaci inkriminovaných míst. A přeci jen když už tam budu, rád bych věděl, jestli se někde na Chebsku nenachází ještě nějaká další vhodná místa, která bych měl v souvislosti s mou prací navštívit?
. Jen mne zaráží, že takováto událost je opominuta v denních hlášeních. Nicméně projedu to ještě jednou, neboť Libštejn/Liebestein dnešní Libá, není ani zdaleka Pomezí/Mühlbach. Libá se nachází cca pět km po čáře severním směrem od Pomezí. Zrovna tak onen Steinhof nemohu nikde dohledat, o tom co vím, tak ten se nachází u Kynšperka n/O, takže relativně ve vnitrozemí (dnešní Kamenný dvůr). Nicméně v tomto ohledu mohlo být těch Steinhofů o dost více, může to být takový univerzální název něco jako Lhota česky.
