XVI. díl. Do Německa 1945. Č 1.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 1.

Příspěvek od michan »

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 1.
Jednotlivé spojenecké útočné operace ( i s jejich názvy) do Německa, jak je měly naplánovány jednotlivé armády, na mapě od 16. prosince 1944 až do 7. února 1945. Od

Obrázek

severu až k jihu Západní fronty to byly kanadská 1. A, britská 2. A, americké 9. A, 1. A, 3. A, 7. A a francouzská 1. A.
Dříve než budeme pokračovat válkou na Západní frontě, po skončení Bitvy o Ardeny, měli bychom si ještě připomenout jednu německou bitvu - Operaci Bodenplatte , kterou zde na Palbě poměrně velice dobře, zkráceně, popsal kolega Jája, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=136&t=1863
Jak je tam řečeno,

Obrázek

byla to Operace Bodenplatte, útok letadel Luftwaffe na 17 spojeneckých letišť.
Bylo napadeno 13 britských a 4 americká polní letiště v Holandsku, Belgii a jedno ve Francii, v Métách, to vše jako součást Wacht am Rhein, - Bitvy o Ardeny ( zde ještě některé fotografie

Obrázek

a zde pak další

Obrázek

z letiště Gandava a také další fotografie, která

Obrázek

ukazuje následky Operace Bodeplatte, na francouzském letišti Mety - rozbité americké Thunderbolty P - 47). Němci využili jednoho z mála dní, 1. ledna 1945, kdy ráno a dopoledne bylo skutečně alespoň trochu " Letové počasí". Chtěli ochromit, - až takové dlouhodobější Letové počasí v začátku ledna skutečně přijde, - jedním úderem, - leteckou převahu Spojenců nejen nad bojištěm v Ardenách, ale dle původního záměru nad celou Západní frontou. Nepodařilo se jim to!
Co se však podařilo bylo, že Spojenci byli ve větších snahách útočit frontálně, ale i lokálně, přece jenom omezeni nejen na dobu do skončení Bitvy o Ardeny, ale byli i ve větších útočných snahách omezeni na 6 týdnů. I když budeme, za chvíli, hovořit o lokálních útocích u Američanů a Britů, - byly to jen zlomky toho co chtěli Spojenci do Německa spustit, pokud by nebyli omezeni.
V Bitvě o Ardeny byly totiž velké ztráty na lidech ( okolo 80ti tisíc padlých, zraněných, nezvěstných a zajatých), a mimo zničení letadel v Bodenplatte, byly vystříleny tuny, či milióny nábojů všech ráží a zničeno velké množství techniky. Vzpomeňme také na Grynera, když napsal mimo jiné:

" Zatímco na začátku prosince měla americká armáda znatelný problém s doplňováním jednotek na plné stavy, po Ardenské bitvě nabyl tento problém hrozivých proporcí. Milióny litrů benzínu připravených pro závěrečnou ofenzívu byly použity při nástupu mechanizovaných a obrněných divizí do protiútoku. Bylo vystřeleno přes milión dělostřeleckých nábojů a ztraceny tisíce vozidel.
Nahradit tyto ztráty, aniž by se to projevilo krizí na frontě si může dovolit jen průmyslový gigant jako USA."

Ano, letecky, nákladními automobily a již také kratší trasou přes Antverpy, bylo nutné vše dopravit do meziskladů, a až do blízkosti spojeneckých jednotek. Velký Logistický problém se řešil spoustu týdnů, když všeobecně se uznává číslo - šest týdnů.

Plán útoku do Německa.

Pro Eisenhowerovy plánovače v SHAEF, kteří měli koordinovat útočnou činnost britské 21. Skupiny armád polního maršála Montgomeryho, americké 12. Skupiny armád generála Bradleyho a 6. Skupiny armád generála Deverse, bylo již od prvé poloviny prosince 1944 vše jasné. Všechny tři Skupiny armád se měly již tehdy připravovat ( a postupně se také plánovaně připravovaly) na překročení Rýna a obsazení Porúří.
Jenomže přišly Ardeny a vše se odkládalo. Nejprve bylo třeba vyhnat Němce z Arden, což se jak víme, stalo do 28. ledna 1944, viz zde - XV. díl. Bitva o Ardeny Č 1. až Č 50
. :
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=137
Plán útoků k překročení největšího veletoku v Západní Evropě, řeky Rýn zůstal stejný, stejně jako nebližší jeho úkoly v podobě obsazení Porúří, a to i po vyhnání Němců z Arden. Nejprve však musely obě první skupiny armád ještě rozbít a vyhnat všechny německé jednotky, které se nacházely na západním břehu Rýna, a teprve pak obsadit předmostí na sever od Porůří. To znamenalo, že Bojový plán určoval úplné rozbití Modelovy "Skupiny armád B", Teprve po jejím rozbití pak mohly spojenecké jednotky útočit na směru do vnitřního Německa a tedy i na Berlín.
Pro Montyho britskou 21. Skupinu armád se říkalo, že bude útočit na levém břehu řeky Rýn mezi Düsseldorfem a Emmerichem a dobude prostor tak, že bude moci pokračovat z nových výchozích pozic k překročení Rýna a k obchvatu Porúří ze severu.

Americká Bradleyho 12. Skupina armád měla provést útok tak, že bude chránit jižní křídlo britské 21. Skupiny armád. Zároveň však měla provést klamný útok, aby na sebe přilákala německé jednotky ze směru od britské 21. Skupiny armád v úseku Mohuč-Kolín nad Rýnem a pak rychle postoupit k Rýnu. Úkolem americké 6. Skupiny armád generála Deverse pak bylo postoupit od jihu k Rýnu na linii Mohuč-Basilej.
Důležitá útočná operace Montgomeryho britské 21. Skupiny armád měla krycí název - "Operace Veritabe-Grenade" ( britskou operaci a některé další viz úvodní mapa). V rámci této operace měla kanadská 1. A útočit od Dolního toku Maasy směrem na jihovýchod a americká 9. A provést útok od dolního toku řeky Ruhr na severovýchod. Ještě před spuštěním "Operace Veritabe-Grenade" se však vyskytla vážná překážka, která vznikla na jiném bojišti. Totiž během útoků amerického 15. as ( XV. as) na město Schmidt vyhodili němečtí ženisté - ještě v prosinci 1944 - do vzduchu tamní zdymadla a hráze a to pak způsobilo rozvodnění řeky Rýn v lednu 1945.

Než budeme hovořit o následném útoku do Německa, řekněme si, jak si jednotlivé armády a sbory Spojenců připravovaly pozice pro útoky do Německa. V tom případě musíme začít ještě v době, kdy ostatní zainteresované armády, jako americká 1. A a Pattonova 3. A vyháněly Němce z Arden.
Začněme tedy 16. ledna 1945, kdy britský 13. as (XIII. as) zaútočil ještě naposledy ve prospěch amerických vojsk v Bitvě o Ardeny, když likvidoval výběžek západně od řeky Maasy.

Obrázek

Byla to doba, kdy se v Ardenách spojila u Houffalize Hodgesova americká 1. A s Pattonovou 3. A.
O den později, tedy 17. ledna, se zmocnila americká 3. A Diekirchu.
Dne 20. ledna 1945 začala na jihu, ve Vogézách, nedaleko Colmaru, ofenzíva francouzské 1. A generála Lattre de Tassigny. Ofenzíva se první hodiny moc nedařila z důvodu špatného počasí a velmi silné obrany německé 19. A. Francouzi po krátkém a urputném boji německou obranu přece jen přemohli a začali pomalu postupovat. Také v Ardenách se dařilo Pattonově 3. A v postupu na východ, když vytlačovaly Němce z Arden.
Toho samého dne 20. ledna 1945, byl Franklin Delano Roosevelt počtvrté zvolen americkým prezidentem a svůj slib složil také viceprezident Truman. Nemocný Roosevelt ve svém projevu při nástupní řeči sliboval, že povede spojeneckou koalici dále k vítězství a že se ze všech sil zasadí o znovunastolení míru a bezpečnosti pro celý poválečný svět.
Na severu Západní fronty si vylepšuje své pozice dne 22. ledna 1945 britská 2. A generála Dampseyho, neboť nemá již u Arden žádnou práci a pokračuje v prostoru Reormont a daří se jí obsadit St. Joost a další místa poblíž Sittardu. V Ardenách americká 1. A generála Hodgese útočí na celé frontě mezi Houffalize St. Vithem.
Dne 23. ledna 1945 je dobyt St. Vith útokem amerického 18. ts. Němci ustupují na celé ardenské frontě a spojenecké letectvo jim působí těžké ztráty na lidech i na technice ( mezi 22. a 23. lednem hlásí Spojenecké letectvo, že ve prospěch Bitvy o Ardeny zničilo více než 6 000 německých vozidel všeho druhu při jejich ústupu z Arden).
Francouzské oddíly generála Lattre de Tassigny dne 24. ledna 1945 obsazují na jižní frontě přechod přes řeku v Alsasku.
Přechodem přes řeku Our Pattonových oddílů s jeho 3. A, a následným obsazením Oberhaussenu, je všeobecně považována Bitva o Ardeny za ukončenou.
Na Západní frontě v neděli 28. ledna večer nastal opět klid.
Ten klid na Západní frontě pak trval, "na zemi", ještě několik dní.
Jinak tomu bylo na Maltě, kde se, mezi 30. lednem a 2. únorem 1945, konala porada mezi nejvyššími představiteli západních vlád, americkým prezidentem Franklinem Delano Rooseveltem a britským ministerským předsedou Jejich Veličenstev Winstonem Churchillem. Což byla vlastně příprava, pro plánované setkání se Stalinem na Jaltě. Spolu pak odjeli dne 2. února 1945 odpoledne přímo na Jaltu.

Letecká kampaň únor 1945.
Také po celý únor 1945 uskutečňovaly Spojenci strategické nálety na všechny možné vojenské cíle na území okupovaném nacisty. V únoru roku 1945 shodilla americká 8. letecká armáda spolu s RAF více jak 50 000 tun bomb a mimo toho ještě americké strategické bombardéry přispěly 23 000 tunami bomb. Velké množství měst v západní části Německa je spojeneckými plánovači označeno za strategické a taktické cíle. I nadále, jako v předchozích měsících, se nejvíce náletů soustřeďilo na železnice a silniční komunikace. Americká 8. letecká armáda za prvních patnáct dní měsíce února vyslala k náletům více než 1 000 letadel naráz.
Dne 22. února 1945 byla spuštěna tzv. "Operace Clarion", která znamenala, že ten den zaútočilo na taktické cíle v celém Německu naráz 9 000 bombardérů. Jen třeba americká 8. letecká armáda shodila při svých bombardovacích akcích 20 000 tun bomb. Mimo již řečené železnice a silniční komunikace jsou také shazovány zásoby pro Titovy partyzány (nálety strategických bombardérů na Drážďany konané mezi 13. až 15. únorem 1945, si popíšeme zvlášť u řečených dat).

(Pro Č 1., 2. a 3. - Do Německa 1945, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command, Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945, Námořní válka 1939 - 1945 a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem nezbytně potřeboval z internetu.).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XVI. díl. Do Německa 1945. Č 1.

Příspěvek od michan »

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 2.

Dne 1. února 1945 překračjil americký 6. as (VI. as) ze 7. A generála Patche řeku Moder a začal postupovat směrem k Oberhofenu.
Na severním směru Západní fronty zapojili Britové dne 2. února 1945 stále více jednotek v útoku přes řeku Maasu, a to severně od Bredy a nedaleko Nijmegenu. Toho samého dne, některé jednotky americké 1. A, ve střední části Západní fronty útočily ve směru na Remscheid.
Další den, tedy 3. února 1945, dokončily francouzské a americké jednotky v jižní části Západní fronty obsazení Colmaru. Francouzské jednotky z 1. A postupovaly ten den ihned dál. Po celé střední a jižní části Západní fronty vyvíjely i ostatní spojenecké jednotky neustálý tlak na Němce.
Spojenecké letectvo provádlo dne 3. února 1945 dosud nejtěžší nálet celé 2. světové války na hlavní město Třetí říše Berlín. Nad Berlínem je tehdy hustě zatažená obloha a odpoledne se na ní objevuje celkem 937 létajících pevností B - 17 a také B - 24 z USAAEF spolu se 613 doprovodními stíhačkami B - 51 Mustang a P - 47 Thunderbolt.
Nálet trval přibližně 53 minut a bombardéry svrhhly 2 267 tun bomb na berlínské městské čtvrti Tempelhof, Schöneberg, Kreuzberg a okolí Anhaldského nádraží. Německá PVO Berlína pomocí svých stíhaček a protiletadlových děl sestřelila 5 Liberátorů a 31 B - 17, dále 8. P - 51 Mustang a 1 P - 47 Thunderbolt.Byl to jeden z prvních nočních plošných náletů amerických bombardérů na obytné oblasti podle zvyklostí nočních nasazení RAF. Při náletu na Berlín byly zničeny 4 km čtvereční města, pod kterými zůstalo, dle amerických zdrojů, 23 000 mrtvých civilistů a vojáků.
Jak již bylo řečeno, obě americké letecké armády z Británie a jedna armáda z Itálie, spolu s RAF, provádly strategické bombardování stále se zmenšující říše, kde se cílovými oblastmi stalo území mezi řekami Rýn, Odra a Pád, které se ze strategických mění na taktické.
Eisenhoverův SHAEF dne 4. února 1945 oznamil, že z Belgie byly vytlačeny poslední jednotky Wehrmachtu. Ten den americká 1. A a 3. A postoupila kolem Dürenu k řece Ruhr. Američanům se dařilo, 4. února 1945, u Brandschiedu prolomit vnější obranné pásmo Siegfriedovy linie.

Diplomacie Spojenců mezi 4. a 11. únorem 1945.
Hlavní jednání čelních spojeneckých představitelů probíhalo na Jaltě, na Krymu, mezi 4. a 11. únorem 1945. Hned první den 4. února se jednalo, v krymském letovisku na Jaltě, o politických problémech poválečné Evropy, obzvláště Polska. Nejprve Roosevelt a Churchill vyvinuli na Stalina tlak a ten jim poskytl řadu ujištění, že v Polsku budou uspořádány svobodné volby, ve kterých budou moci kandidovat zástupci všech politických stran, které se voleb účastní. Jak se však za krátko ukázalo, všechny Stalinovy záruky byly bezcenné.
Cituji dále z konference na Jaltě statě, které zachytil historik Martin Gilbert v knize - Druhá světová válka Úplná historie:

"Představitelé Velké Trojky 4. února rovněž vyslechli naléhavou žádost zástupce náčelníka štábu sovětských ozbrojených sil generála Antonova o pomoc britského a amerického bombardovacího letectva, jež mělo 'zabránit nepříteli v přesunech jednotek ze Západní fronty na Východní a z Norska a z Itálie na východ'. Antonov žádal konkrétně o 'letecké útoky na komunikace'. Tato sovětská žádost o leteckou podporu byla Velké trojice předložena při zasedání 4. února 1945 odpoledne a Antonov oznámil přítomným, že Němci právě přesunují na Východní frontu kromě 6ti divizí, jež přesunuly už předtím, 8 divizí z hloubky zázemí v Německu, 8 z Itálie, 3 z Norska a dalších 12 ze Západní fronty. Antonovovy přehnané odhady - například z Itálie Němci přesunovaly pouhé 4 divize - vedly Stalina k otázce, co si Churchill a Roosevelt přejí, 'pokud jde o Rudou armádu', a Churchill mu odpověděl, že by si oba přáli, aby ruská ofenzíva pokračovala dále. Naléhavá nutnost poskytnutí určité anglo-americké letecké podpory, jež měla umožnit pokračování ofenzívy, se zřetelně projevila v jedné větě, jež toho dne padla v zasedací místnosti válečného kabinetu a zůstala zachována v zápisu z jednání; poukazovalo se v ní na to, že v oblasti 'mezi obloukem Odry západně od Glogau (Hlohova) a Karpaty všechny ruské útoky ztroskotaly v důsledku zesíleného odporu Němců'. Následujícího dne vyjádřili britští náčelníci štábu v memorandu, jež předložili Výboru kombinovaných náčelníků štábu, souhlas s tím, že 'učiní vše, co bude v jejich silách, aby poskytli pomoc postupu Rudé armády'. Téhož dne zašel generál Antonov na společném zasedání britských, amerických a sovětských štábů tak daleko, že varoval západní vojenské představitele, že kdyby Spojenci 'nebyli s to plně využít svou převahu ve vzduchu, oni sami' - rozuměj Rusové - 'by neměli na zemi dostatečnou převahu nutnou ke zdolání nepřátelského odporu.
Britští a američtí náčelníci štábu ihned souhlasili s tím, že vyšlou část sil svého bombardovacího letectva, jež byly nasazeny proti tehdejšímu prvořadému cíli, německým zásobám ropy a dodávkám pohonných hmot, do útoku na komunikační linie protivníka v oblasti ohraničené městy Berlínem, Drážďanami a Lipskem.
Na Antonovův návrh rovněž schválili, že tato tři konkrétní města budou 'přidělena spojeneckým leteckým silám', kdežto ruské bombardovací letouny budou útočit na cíle východně od nich.

Tak došlo k tomu, že v Jaltě byl ve snaze o poskytnutí pomoci Rudé armádě, jež se snažila zastavit přísun německých jednotek na Východní frontu přes Drážďany a další města zpečetěn osud Saské metropole, jež pro sira Arthura Harrise, zvaného Bombardér, zůstávala jedním z mála velkých měst v Německu, která ještě zůstala ušetřena bombardování.

Právě Harris z titulu své funkce velitele britského bombardovacího letectva tak dlouho vzdoroval požadavkům, aby soustředil své síly na německé zdroje a zásoby pohonných hmot a místo toho spoléhal na vyvolávání ohňových smrští a obrácení měst v hromady trosek, což - jak dokazovaly všechny spojenecké zpravodajské Depeše ULTRA - bylo zcela od věci."


Dne 5. února 1945 byly německé jednotky obklíčené u Colmaru rozděleny na dvě části v okamžiku, kdy došlo ke spojení francouzských jednotek z 1. A s částí amerického 21. as (XXI. as). Severněji pak americká 1. A generála Hodgese útočila svým 5. as (V. as) ve směru na řeku Ruhr s úmyslem obsadit Schwammenauelskou přehradu.

Na Jaltě se ten den 5. února 1945 Stalin zabýval otázkou kolik má kdo jednotek na frontě proti Německu a dokládal Rooseveltovi a Churchillovi, že jeho Rudá armáda válčí proti 80ti německým divizím s více než 180ti divizemi RA, což, jak Stalin řekl, "představuje převahu více než 2:1". Dle Gilberta se pak Stalin zeptal, cituji: "Jak si na tom stojíme, pokud jde o převahu pozemních sil na Západě?"
Winston Churchill odpověď trochu rozšiřoval a vysvětloval, že anglo-americké jednotky ani ve Francii, ani v Itálii většinou vůbec žádnou převahu v pěchotě nemají. To proto, že mají, cituji: "Drtivou převahu ve vzduchu a rovněž v tancích na těch místech, na nichž jsme se rozhodli soustředit síly". Winstona Churchilla pak doplnil americký generál Marshall (náčelník spojeneckých štábů), když oznámil členům Velké trojky, že na Západní frontě

disponují Němci 70ti divizemi a Spojenci na ně útočí 78 svými divizemi, které dokonce nejsou ještě vždy na plných stavech...!!!


Na frontě v Itálii útočila dne 6. února 1945 smíšená 5. A, svým 4. as (IV. as), a po krátkém boji posílila spojenecké pozice po obou stranách údolí Serchio při dobývání města Gallicano.
Americký 5. as postupil dne 7. února 1945 k řece Ruhr a konečně se mu podařilo obsadit Schmidt. Jižněji , východně od řeky Our, vstoupily na území Německa jednotky Pattonovy 3. A.
Bylo 8. února 1945, když na severu Západní fronty zahájily jednotky kanadské 1. A "Operaci Veritable", jejímž cílem bylo zaútočit od jihu z Nijmegenu, dobýt oblast mezi řekami Maasou a Rýnem a tím očistit západní břeh řeky od Němců. Přidala se k nim i britská 2. A generála Dempseyho svou ofenzívou mezi Maasou a řekou Val, jihovýchodně od Nijmegenu.
Do útoku z předměstí u Nijmegenu vyrazil kanadský 2. as a britský 30. as (XXX. as) generála Horrockse složené ze 6ti pěších a jedné tankové divize a tří tankových brigád. Leteckou podporu útočícím jednotkám zajišťovalo celkem 3 000 letadel RAF. Operaci chvíli ztěžoval náročný terén. Vzhledem k silné letecké podpoře spojeneckého letectva se Kanaďanům a Britům dařilo hned první den prorazit do Reichswaldu, když na Montgomeryho rozkaz byly ještě nasazeny další jednotky z Dempseyho 2. A.
(Viz zde mapu tzv. - " Bitva o Porýní"

Obrázek

od 8. února 1945 do 21. března 1945.)
Jižně odtud, v pásmu Pattonovy 3. A, pronikal, 8. února 1945, jeho 8. as za řeku Our.

Dne 9. února 1945 se v severní části Západní fronty dařilo Kanaďanům a Britům, z kanadské 1. A a britské 2. A proniknout v prostoru Milligenu ( poblíž Nijmegenu) k veletoku Evropy, k řece Rýnu ( v rámci Operace Veritable ).
O něco jižněji, u generála Pattona, u jeho 3. A, se v jeho severní části úseku, a to nedaleko Prümu, dařilo dne 9. února 1945, pronikat americkým útočným oddílům do německé obrany. Vpřed postoupil, jižněji, i americký 12. as ( XII. as ). Ještě jižněji, u Patchovy 7. A, slábl ten den odpor německých jednotek v Colmaru, městu, které obklíčili francouzské a americké oddíly. Tím dokončoval francouzský generál Lattre de Tassigny, Operaci Cheerful u Colmaru. Za dvacet dní trvání Operace Cheerful padlo 1 600 francouzských a 540 amerických vojáků. Němci museli ustoupit v této oblasti horního toku až za řeku Rýn. Do zajetí v průběhu operace padlo 22 000 vojáků Wehrmachtu.
Toho samého dne, v pátek 9. února 1945, došlo k jedné důležité události v mořích a oceánech na severu Evropy.
Britská ponorka Venturer, pod velením kapitána Launderse - vybavená přístrojem Asdic, typ 147 B " Sonar" - ve Fedjefjordu západně o Bergenu - potopila německou ponorku U 864 kapitána Wolframa. Souboj těchto ponorek proběhl, když byly obě ponorky ponořené. Dle Piekalkiewiczova výzkumu v britské Admiralitě - " jedná se o první případ, při kterém jedna ponorka zničila druhou v boji pod hladinou."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XVI. díl. Do Německa 1945. Č 1.

Příspěvek od michan »

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 3.

Bylo 10. února 1945, když německé úderné oddíly, na severu Západní fronty, zaútočily na kanadské a britské jednotky, které postoupily až na úroveň měst Cleve a Materborn. Kanaďané i Britové pomocí letectva a dělostřelectva německý protiútok na obou směrech zlikvidovaly.
Téhož dne, tedy 10. února 1945, o něco víc jižněji, němečtí ženisté v pásmu Hodgesovy americké 1. A vyhodily do vzduchu několik částí Schwammenauelské přehrady, čímž jí zničily a přivodily tak velké záplavy v údolí. Částečně se tak Němcům podařilo zpomalit, do těchto prostor postupující, jednotky americké armády.
Na Jaltě se 10. února 1945, dohodli představitelé " Velké Trojky" - Churchill, Roosevelt a Stalin, že Německo zaplatí " Reparace " za škody způsobené okupací. Představitel SSSR Stalin pak ostatním dvěma přednesl žádost, že musí být do SSSR repatriováni všichni Rusové, kteří bojovali v řadách německé armády a padli komukoliv ze spojeneckých armád "do zajetí", když dle zápisu - doslova řekl, že musí být, " odesláni co možná nejdříve do Ruska"...!!!
Gilbert o ruských lidech v německé armádě pak pokračuje, cituji:

"Mnozí z nich stáli proti spojencům v době vylodění v Normandii.
Spojenci se rovněž dohodli, že dva až tři měsíce po porážce Německa vstoupí Sovětský svaz do války proti Japonsku a získá za to jižní část ostrova Sachalinu, jež Japonsko odňalo v roce 1905 Rusku a anektovalo jej, a dále Kurilské ostrovy, které odtrhlo v roce 1875 zčásti od Ruska a částečně od Číny."


Na severu Západní fronty Kanaďané z jejich 1. A a Britové z 2. A, dne 11. února 1945 postupovaly podél řeky Rýn a obsazují Cleve.
Jižněji pak, v pásmu útoku Pattonovy 3. A, také 11. února 1945, obsadili američtí vojáci z 8. as ( VIII. as) pro další postup důležitou silnici v Prümu.

V noci z 13. na 14. března 1945 začala celá tragédie města Drážďany, na které se před několika dny, přesněji 4. února 1945 dohodli představitelé "Velké Trojky", když žádost přednesl Antonov, viz Č 2. a štáby letectva obou států, jak VB, tak USA souhlasily z přednesenými důvody představitele SSSR. Antonov důrazně požadoval bombardování všech, pro válečné snažení a přepravu využitelných prostorů a komunikací mezi městy Berlín-Drážďany-Lipsko, aby se tak Němcům zdržely, nebo zcela zamezily všechny přesuny jednotek a válečného materiálu na Východní frontu, proti SSSR, - z Norska, Itálie a Holandska.
Abychom si udělali nějaký názor, jak to tehdy od noci 13., ale až do 17. února 1945 s bombardováním prostoru Drážďan a bombardováním samotného města bylo, porovnáme si fakta, která o tom napsali dva historici - Janusz Piekalkiewicz - Letecká válka ( z konce 70tých a začátku 80tých let) a Martin Gilbert čerpající i z utajovaných dokumentů, odtajněných v konci 90tých let minulého století - Druhá světová válka - Úplná historie -, která u nás vyšla v roce 1995 ( Je tam upřesnění, kolik, kterých letadel se náletů účastnilo v noci z 13. na 14. února, a která a kolik jich bombardovalo přes den 14. února 1945). Začnu zde opačně, - mladšími a novějšími fakty, Martina Gilberta - a pak budu pokračovat Piekalkiewiczem, u kterého je pak více technických faktů ze samotného bombardování, včetně techniky provedení samotného bombardování. Takže tedy Gilbert,
cituji:

" V nočních hodinách 13. února 1945 zaútočilo 245 britských letounů v rámci anglo-amerického plánu, na němž se dohodli Spojenci v Jaltě a jenž měl způsobit co možná nejdelší zdržení přesunů německých jednotek( a válečného materiálu - má poznámka) z Norska, Itálie a Holandska na Východní frontu v oblasti Vratislavi, na město Drážďany a tři a půl hodiny poté následoval nálet dalších 529 bombardérů ( zde upozorním na součet 245 + 529 = 774, - my uvidíme, že Piekalkiewicz nedá rozmezí - o 3,5 hodiny později, ale napíše rovnou, ale nikoliv 774 bombardérů, ale 773 bombardérů naráz... - má poznámka). Cílem útoku bylo zničení všech seřazovacích nádraží. V průběhu prvních dvou dnů náletů spálila ohňová smršť, jež vznikla v průběhu hodinového bombardování, téměř dvacet čtverečních kilometrů městské zástavby.
Po britském náletu na Drážďany následoval dalšího dopoledne denní nálet 450 amerických letounů na seřaďovací nádraží. Drážďany, jejichž historické jádro do té doby zůstávalo ušetřeno následků války, se náhle octly v plamenech a některé požáry trvaly sedm dnů a sedm nocí. Z celkového množství více než 1 200 bombardovacích letounů, jež na město shodily pumy se podařilo sestřelit pouze 8. letadel. Pro britské bombardovací letectvo to znamenalo vůbec nejnižší ´míru ztrát ´, jaká kdy byla zaznamenána při náletech na Německo, a rovněž šlo o nejdelší proniknutí do hloubky německého území. Většinu protiletadlových děl odeslali Němci z Drážďan na Západní frontu, kde měla bránit Porúří a chránit německé závody na výrobu syntetického benzinu.
V ranních hodinách 14. února americké bombardéry kromě provedení náletu na Drážďany shodily náklad pum o celkové váze 642 tun na Saskou Kamenici a 752 tun na Magdeburk."

Zatím tedy jen tohle od Gilberta, a nyní pojďme k Piekalkiewiczovi a jeho technickému podání bombardování Drážďan i s jeho emocemi, které piloti určitě, v té době, neprožívali..., cituji:

" V noci ze 13. na 14. února 1945 provádí 773 bombardérů Lancaster ( viz zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=217&t=856
) bombardovacího letectva RAF ve dvou vlnách nálet na Drážďany.
Před nasazením je posádkám vysvětleno, že cíle jsou plynárenský závod na výrobu jedovatého plynu, důležité muniční továrny a velitelství Gestapa v centru města. Na dalších leteckých základnách se zase líčí Drážďany jako důležitý železniční uzel, který má rozhodující význam pro zásobování Východní fronty.
Pouze několik málo letců ví, že Drážďany jsou jedním z nejkrásnějších měst Evropy....
Bombardéry jsou vybaveny všemi možnými pomocnými zařízeními. Většina posádek má již velké zkušenosti jak s plošnými, tak i s cílenými nálety. Každý člen posádky dostává pro případ nouze velkou britskou vlajku se slovy natištěnými v ruštině - 'Jsem Angličan'.
V Drážďanech stojí od poloviny ledna 1945 tam, kde byly umístěny baterie protiletadlových děl již jen dřevěné atrapy. Vlastní děla jsou nyní přesunuta na blížící se Východní frontu k boji proti tankům.
Až dosud nádherné město na Labi leteckou válku téměř nepocítilo.
Velení bombardovacího letectva RAF zamýšlí postupovat stejně jako v Hamburku. Trhavé bomby mají nejprve rozbít střechy a okna, aby se následujícími zápalnými bombami dosáhlo optimálního účinku.
V celé říši nastoupilo pouze 27 nočních stíhaček, které se mají postavit proti nejstrašnějšímu ze všech náletů, které byly na Německo provedeny.
Avšak jediné německé letadlo, které se nad Drážďanami objeví, není stíhačka, nýbrž kurýrní stroj OKH, který má dopravit z hlavního stanu Skupiny armád Mitte z Josefova šéfa generálního štábu, generála von Xylandera, do Berlína do hlavního vůdcova stanu. Toto letadlo se dostává do vln náletů a ztrácí se nad hořícím městem.
Tisíce trhavých bomb, přitom stovky o váze 1 800 a 3 500 kg, a téměř 650 000 zápalných bomb, celkem 2 659 tun, spadnou této noci na Drážďany a vyvolají ohňovou smršť, podobnou té, která zničila dva roky předtím Hamburk.
Jeden z bombometčíků hlásí: 'Mimoděk jsem pohlédl dolů, když bomby dopadaly, a mým očím se naskytlo strašný obraz města, které bylo od jednoho konce k druhému v plamenech...
Když vítr odehnal hustá mračna kouře, bylo možné rozeznat jasně ozářené Drážďany jako na plánu města. Stoupající horko bylo cítit až do mé kabiny. Obloha se zbarvila zářivě do červena a světlo uvnitř letounu působilo strašidelně, jako světlo při západu slunce na podzim. Plameny bylo vidět ještě ze vzdálenosti 320 kilometrů od cíle.'
Nálet nebyl proveden pouze jako projev solidarity se Sověty, ale i jako demonstrace ničivé úderné síly západních Spojenců. Není prokázáno, zda se toto bombardování uskutečnilo na podnět Sovětů, ale je jisté, že k němu dal rozkaz britský premiér Winston Churchill (tady je patrné, že Piekalkiewicz, který psal knihu dříve, neznal zápisy z Jaltské konference, která již Gilbert znal z odtajněných zdrojů z počátku 90tých let minulého století - má poznámka).
Této noci bylo v Drážďanech zpustošeno přes 20 čtverečních kilometrů území města.
'Čistě vojenské škody jsou nepatrné, pouze přechodně dochází k určitým potížím v telefonním provozu a k zácpám na železnici (to řekl a napsal velitel IV. branného okresu, německý generál Reinhard).
Kvóta ztrát při tomto nejúspěšnějším nočním náletu bombardovacího letectva je méně než půl procenta.
Piekalkiewicz, str 402 - Letecká válka 1939-1945: " V poledne 14. února 1945 shazuje na hořící Drážďany 311 létajících pevností (B-17) z 8. USAAF 771 tun bomb. Doprovodné stíhací letouny P - 51 Mustang útočí o této Popeleční středě hloubkovým náletem na lidi na ucpaných výpadovkách a na proudy uprchlíků na labských loukách. Přecpané letiště Klotzsche v Drážďanech zůstává i tentokrát ušetřeno. Pokud by Spojenci bombardovali Drážďany skutečně s úmyslem pomoci Sovětům, tak by byla cílem vojenská zařízení. Ale velká kasárna a také obrovské sklady materiálu, které se táhnou od kraje Neustadtu až do Klotzsche, zůstávají téměř nedotčeny."
Následujícího dne 15. února 1945, se objevuje nad Drážďanami 210 B - 17 z 8. USAAF, které opět svrhávají 461 tun bomb do tohoto inferna.
Počet mrtvých ve městě přeplněném uprchlíky ze Slezska nelze přesně zjistit; podle výpočtu Spolkového statistického úřadu ve Wiesbadenu jich má být 60 000; další odhady hovoří o 245 000 mrtvých (U Donalda Sommervilleho se dozvídáme, že ztráty nalezl mezi 30 000 až 200 000 mrtvými a že pravděpodobně nejpřesnější číslo mu vyšlo 70 000 mrtvých - má poznámka).
Nálet na Drážďany ( zde jak to také vypadalo ve městě

Obrázek

po skončení náletů spojeneckých bombardérů - mé poznámky ) neurychlil postup sovětských vojsk, ani nezkrátil válku. Ani v den německé kapitulace neleží toto město v bezprostřední oblasti bojů."

Tolik tedy Piekalkiewicz v konci 70tých letech minulého století...!


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Peter H. Gryner - Ardeny 1944.
Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice.
Otto Skorzeny - Mé velitelské operace.
Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=2701
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“