Dněpr 1943 Východní val I. Č 1-4.

Klíčové bitvy i ty co byly mezi tím.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Dněpr 1943 Východní val I. Č 1-4.

Příspěvek od michan »

Dněpr 1943 Východní val I. Č 1-4.


Díl I.

Část 1.

Sledujme pozorně toto pojednání o Dněpru a Ukrajině, neboť nám napoví jak vypadala devastace a skoro úplné zničení Evropské části Sovětského svazu. Právě vzhledem ke zničení Evropské části SSSR a strašným ztrátám na lidech, si uvědomíme, že SSSR trvalo nejméně 20 let než mohla konkurovat i vojensky kapitalistickému světu. A to přesto, že všechny priority SSSR těch 20 let šly do vojenství. Ale pojďme k tomu co říká historie.

Dněpr je úžasná řeka. Je to po Volze a Dunaji třetí největší veletok Evropy. Zároveň je druhou největší řekou v Evropském Rusku. Od svého pramene na Valdajských výšinách až po Azovské moře na jihu do kterého se vlévá, měří 2 283 km. V některých místech je 12 metrů hluboká a někde i 3,5 km široká. Na jeho březích jsou sídla, která sehrála svou roli v dějinách Ruska a Ukrajiny. Za všechny jmenujme Kyjev.
Stejně jako většina ruských řek je i západní břeh Dněpru strmý a tím je naprosto ideální pro obranu.
Je tedy pochopitelné, že byl v roce 1943 velkou nadějí generálního štábu německé armády. Na této přirozené přírodní bariéře bylo možno vybudovat velice silnou obranu, tedy „Východní val“. O takovéto silné obraně snili všichni generálové německé armády od porážky u Kurska.
Zde si měli Němci počkat na Rudou armádu. Zde ji měli vyčerpat. Zde ji mohli připravit odvetu za Kursk a Stalingrad.
To by však nesměli mít ve velení Adolfa Hitlera. Ten přece stále uznával jedinou strategii: „Udržet všechno dobyté za každou cenu.“ V jeho očích ústup v rámci operačního boje na zdrženou byl smrtelný hřích.
Stále a stále zakazoval budování bunkrů a zákopů na západním břehu Dněpru. On totiž tvrdil: „Když budou mí generálové a vojska vědět, že je za nimi vybudována linie opevnění, bude je to svádět k útěku.“
Proto vlastně až v polovině srpna 1943 povolil s těžkým srdcem (to již Sověti svými ofenzívami upalovali k Dněpru) budování „Východního valu“ na Dněpru a Desně.
Jo povolil! Ale neuvolnil žádné síly.
Teprve uprostřed září, když již nebylo možno skoro rozjetou sovětskou armádu zastavit, chtěl dohonit to co promeškal.
Jestli se mu to nepodaří, zastavit rudou záplavu, co potom? Bude ztracený Krym! Pryč bude Ukrajina! K rumunské hranici jen co by kamenem dohodil!
Je patrné, že na Dněpru závisí výsledek války na východě.
Stalin to věděl. Věděl, že mohutný tok Dněpru může být po opevnění pro Němce poslední velkou bariérou. Ta by jim hlídala zdroje válečného hospodářství na Ukrajině a v Rumunsku.
Pokud má Wehrmacht a Hitler úrodné oblasti západně od Dněpru, má obilnou komoru Ruska.
Má dost chleba, mléka, vajec a masa. Ale tam neleží jen úrodná pole. Pod černozemí je i mohutné množství nerostných surovin.
Krivoj Rog – ukrajinské železo. Záporoží a Nikopol – rudy manganu a barevných kovů (měď a nikl). To je pro zbrojní průmysl alfa a omega. Německo z těchto zdrojů krylo 30 % spotřeby.
Stejně tak 3,5 km široký Dněpr je i ideálním protitankovým příkopem proti záplavě ruských tanků. Kryje pokračování do Rumunska. V Rumunsku tenkrát, v roce 1943, po ruských naftových polích jsou nejvýznamnější naftová pole pro německý průmysl. Rumunská těžba nafty tehdy kryje polovinu celkové německé potřeby minerálních olejů. A bez toho nebudou jezdit auta a tanky. Nebudou létat letadla. A válka bude ztracena.
Je patrné, že Dněpr je osudovou řekou války. Pokud ho Němci udrží bude ještě říše vojensky a hospodářsky akceschopná.
Toto co zde popisuji tvrdí východní i západní historici. Uvedu zde, že tento popis je i v úředním sovětském historickém díle „Dějiny velké vlastenecké války“, 3. díl.
Tuto pravdu Hitler zná, ale velmi dlouho se jí uzavírá. Manstein ho již jak jsme psali upozorňoval na Dněpr a důsledky pozdního ústupu od srpna 1943. Hitler však stále odpovídal, že chce ubránit Doněckou oblast a i nechat Rudou armádu vykrvácet před Dněprem.
Opět se přepočítal. Obojí nelze!
Stalin význam Dněpru a Doněcka pro Němce také velmi dobře znal a s těžkým srdcem očekával, že se Němcům podaří včasný ústup za Dněpr. Neustále své generály a maršály popoháněl: „Musíme ke Dněpru! Poražte skupinu armád Jih!“
Plán Stavky pro léto a podzim 1943 byl jednoznačně postaven na myšlence rozbít jižní křídlo německého východního vojska a překročit Dněpr z chodu. Této myšlence jak dokládají i články a statě historiků sovětské válečné historie podřídil vše.
U jižních sovětských svazků koncentrovala Stavka 40 % všech střeleckých divizí a 84 % tankových svazků. V mohutném těžišti zde na jihu měli Sověti šestinásobnou převahu v lidech i v technice. Připravovala se zde na jižním křídle východní fronty jedna z nejmohutnějších sovětských útočných operací ww2. Do boje bylo připraveno vše. Armáda, zbraně, partyzáni, špionáž i propaganda.
Dněpr se stal pro celý SSSR symbolem nejdůležitějšího vítězství pro podzim a zimu 1943.

Obrázek
Dněpr 8. a 10. 43.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Dněpr 1943 Východní val I. Č 2.


Díl I.

Část 2.

Sovětská Stavka ve své propagandě udělala z boje o Dněpr běžecký závod, ve skutečnosti šlo o nutnost a vývoj války. Propaganda útočila především na city sovětského člověka. Pro každého, kdo překoná Dněpr to bude veliká čest a bude uznáván všemi.
Útočilo se nejen na city. Stalin a Stavka slíbila každému důstojníkovi i každému vojínovi nejvyšší vyznamenání, když se při překonávání Dněpru a Desny obzvlášť vyznamenají.
Velitelé armád měli dostat Suvorovův řád 1. třídy, velitelé divizí a brigád Suvorovův řád 2. třídy a velitelé pluků a praporů měli za Dněpr dostat Suvorovův řád 3. třídy. Všichni vojáci, bez rozdílu hodností, kteří vykonají hrdinský čin při překonání Dněpru, budou navrženi na titul „Hrdina Sovětského svazu“.

V ohybu Dněpru u města Záporoží, leží v té době roku 1943 největší přehrada v Evropě. Tato přehrada nese jméno V. I. Lenina, pochází z doby industrializace a elektrizace Sovětského Ruska. Byl to Lenin, který v roce 1920 určil heslo: „Komunismus, to je sovětská moc plus elektrifikace celé země.“
Po hrázi, této největší vodní přehrady, vede železniční trať a dvouproudová silnice. Elektrárna přehrady produkovala 550 000 kW. Zásobovala elektřinou celou průmyslovou oblast na západní Ukrajině.
Sověti jí v roce 1941 na Stalinův rozkaz zničili. Nechtěli aby nepoškozena padla do německých rukou. Vyhodili hráz do povětří a zdymadlo poškodili tak, aby bylo nepoužitelné. Pro nedostatek času zůstala netknutá elektrárna. Ovšem náhodný dělostřelecký granát v té době (1941) způsobil v elektrárně těžký požár, vnikla sem voda a ta dílo zkázy dokonala. Němcům trvalo skoro 3 roky než uvedli do chodu elektrárnu a opravili hráze.
Na původní úroveň byla elektrárna a přehrada uvedena až v prvních měsících roku 1943.
K 15. září 1943 střežily přehradu pod velením generálmajora Kittela dva protiletadlové pluky. Ty bránily hráz a elektrárnu proti všem útokům ze vzduchu. Protitorpédové sítě válečného námořnictva a kládové překážky byly připraveny proti útokům sovětského loďstva, plovoucím minám a leteckým torpédům.
Jak se fronta k přehradě přibližovala před 15. zářím 1943 Kittel své jednotky posiloval. Zachycoval rozptýlené jednotky, které se snažily projet Záporožím. Z těchto jednotek formoval bojové skupiny k obraně Záporoží a přehrady. Takto shromáždil různé jednotky z 6 divizí.
V Záporoží, průmyslovém městě u přehrady, sídlí též hlavní stan skupiny armád Jih.
15. září 1943 večer, když se maršál Manstein vrátil z hlavního stanu, připravuje s plukovníkem i. G. Schulze – Büttgerem rozkaz k stažení skupiny armád Jih za Dněpr. Říkají: „Skupina armád se stáhne do postavení „Wotan“ – Dněpr. Rychlost ústupu se bude řídit výhradně zachováním bojové síly.“
Oba dobře vědí, že pokud by na sovětské straně byli nejméně dva generálové typu Guderian, Rommel, Hoth nebo Manstein nebylo by to možné. Pokud by sovětské síly pronikly mezerami, které vzniknou soustřeďováním vojsk při přechodu přes Dněpr, kde je jen 6 mostů pak by hrozila katastrofa.
Těchto 6 mostů je - Kyjev, Kaněv, Čerkkasy, Kremenčug, Dněpropetrovsk a Záporoží. Na těchto 6 mostů bude směřovat za bojů celá skupina armád Jih.
Proti Sovětům hovoří vývoj situace u Achtyrky a Stalina. Tehdy mohli tankovým úderem ze severu na jihozápad k Dněpru, zahnat skupinu armád Jih k Azovskému moři a zničit ji ještě východně od přechodu přes Dněpr. Ale Rusové to ještě neuměli. Ještě neuměli sladit pohyb, dělostřeleckou palbu, tankový útok a průnik střeleckých jednotek. Ještě ne! Toto dokládá i G. K. Žukov – Vzpomínky a úvahy 2, když říká: „V roce 1943 ještě polní velitelé neuměli sladit palbu s pohybem a průnikem do velkých hloubek. Sovětská armáda ještě v tomto roce neuměla provádět velké obkličovací operace,“( Stalingrad nebyl běžná obkličovací operace).

Mansteinův rozkaz měl 90 řádek. Nejdůležitější z rozkazu byly body 7. a 8. Ty zněly: „7. U všech rozhodnutí a rozkazů, které bude třeba přijmout na základě výše uvedené směrnice, je třeba přednostně uplatňovat hledisko zvládnutí každého problému s intaktními jednotkami, protože nelze provádět ústup s jednotkami, které ztratily bojovou sílu či soudržnost. Armády nemají předávat určené další cíle ve směrnici dále dolů, nýbrž den po dni přesně velet. – 8. Armády ihned ohlásí svoje úmysly… Skupina armád pak uvede pohyby do souladu.“
Pro Mansteina to byla jedna z nejtěžších a nejnebezpečnějších operací celé ww 2. Uprostřed těžkých obranných bojů, na 1 000 km dlouhé frontě, místy protržené, budou ustupovat, tísněny silnějším nepřítelem vojska na 6 mostů.
4 armády z 15 hlavními štáby, se 63 a ½ divizí, a s celou mašinérií – 1 000 000 vojáků a doprovodných útvarů – nesmí se přerušit soudržnost vojska. Tento 1 000 000 vojáků vyvedený z 1 000 km dlouhé fronty, 3 ze 4 armád se soustředí na 6 mostů a po nich krok za krokem ustoupí za jednu z největších evropských řek.
To je však jen polovina dobrodružství. 1. TA, 8. armáda, 4. TA a severní sousedé ze skupiny armád Střed se za mosty na druhé straně Dněpru co nejrychleji opět rozvinou a zaujmou obranou linii dlouhou 700 km. To vše za neustálého pronásledování nepřítelem, kterému se nesmí podařit se zachytit na západním břehu Dněpru.
Tato operace je nejodvážnější a nejkrkolomnější manévr v historii války. Když se podaří, bude krize zažehnána. Když se nepodaří hrozí německému východnímu vojsku porážka – ve hře jsou životy 1 000 000 vojáků a výsledek celé války na východě!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Dněpr 1943 Východní val I. Č 3.


Díl I.

Část 3.

Vojenská stránka ústupu německé armády za řeku Dněpr byl velice obtížný úkol. Ale byly zde i další úkoly, které musela skupina armád Jih řešit.
Za Dněpr bylo nutné odtransportovat 200 000 zraněných vojáků. Celé lazarety a personál německého, maďarského, rumunského, slovenského a ukrajinského Červeného kříže.
Bylo zde i něco (Válečný zločin), co se jevilo tehdejší německé armádě a jejímu velení jako důležité. Němci když viděli, jak Sověti zařazují bojeschopné muže mezi 16 a 60 lety do armády – rozhodli se vzít je sebou.
Kniha: „Dějiny velké vlastenecké války“ říká: „13. sovětská armáda povolala začátkem září 1943 30 000 mužů z nově obsazeného frontového úseku a odeslala je k bojujícím jednotkám. Zbraně dostali během bitvy u jednotek – byly to zbraně raněných a padlých.“
Na jižní frontě stálo 25 sovětských armád a všechny rekrutovaly stejným způsobem (není se co divit bylo to v jejich zemi).
Němečtí velitelé svým nadřízeným hlásili, tak jako generál Nehring, tehdy velitel 24. ts: „Nebyli to sice plnohodnotní vojáci, ale běželi do útoku, pronikali do mezer a zaplavovali nás.“
Toto byl tedy důvod, proč se Němci dopustili válečného zločinu?
Chtěli zabránit posilování Rudé armády, zahrnuli tedy do ústupu bojeschopné věkové kategorie a dělníky z potravinářských a průmyslových závodů. Ti si mohli s sebou vzít i rodinné příslušníky.
S německými pluky, ukrajinskými policejními jednotkami, pomocnými službami, dobrovolnými kozáckými švadronami kavkazských kmenů, turkotatarskými legiemi a zástupy dělníků tak šly i obrovské kolony příbuzenstva. V ohromných zástupech, nepřehledných kolonách, s domácími a užitkovými zvířaty spěchají všichni za Dněpr. Obrovská pozemní armáda a část jedné země se dala do pohybu. Stěhování národů.
Sověti však neměli přijít jen o lidi.
Zvláštní rozkaz říšského maršála Göringa, vydaný Hitlerovým jménem ukládal velitelům armád: Odvést všechny zásoby potravin a surovin, všechen dobytek ze sovchozů a kolchozů i všechny průmyslové a zemědělské stroje. Obilí a olejové plodiny, koně a hovězí dobytek, ovce a prasata, mlátičky a traktory, soustruhy a nástroje, jakož i vozidla všeho druhu – to vše bude dopraveno za Dněpr. Nakonec ještě i pojízdný materiál železnic, s jejichž pomocí bude tento gigantický exodus proveden.
Sovětům měla zůstat jen prázdná zem. Ale ani ta snad ne. 20 až 40 km široká zóna východně od Dněpru má být změněna v poušť.
Co nebude odvezeno, bude zničeno, vyhozeno do povětří, spáleno, zpustošeno. Každý dům, každý most, každý strom a každá stodola. Nic! Nepřítel měl najít jen spálenou zemi.
Německé vojsko táhne z Doněcké oblasti a východní Ukrajiny na západ. Žene s sebou 200 000 kusů hovězího dobytka,153 000 koní, 270 000 ovcí, v jednospřežných vozících je zapřažených ještě dalších 40 000 koní. To vše táhne za Dněpr.
Po kolejích, mezi Stalinem a Kyjevem odváží 3 000 vlaků obilí, olejniny, lidi, traktory, mlátičky, soustruhy a poškozené tanky. Poslední instancí jsou ženisté, kteří vše ničí a vyhazují do povětří.
Vojáci instinktivně cítí, že toto vše jim ale válku nevyhraje. Rozkazy nejsou plněny na 100 %. Manstein vydal rozkaz jen v rámci vojensky nezbytně nutného. Skupina armád Jih řekla, že zbývajícímu obyvatelstvu se musí nechat tolik obilí, aby mu vystačilo do příští sklizně. Tak například zůstala v prostoru 6. armády 1/5 zásob obilí, tu zabrala Rudá armáda po svém příchodu. Kniha „Velká vlastenecká válka“ zabrání potvrzuje a vysvětluje je tím, že zbylí obyvatelé obilí před Němci schovali a po osvobození jej předali Rudé armádě.
Praxe tohoto rozkazu Němců zanechat jen „Spálenou zemi“ se ukázala jako proveditelná jen v omezeném rozsahu. Boje, pozdě zahájený ústup, naštěstí nenechaly čas ustupující německé armádě, aby vše dotáhla do konce. To konstatují historické zápisy např. 23. td a říká to i historie ts Grossdeutschland a mnohých jiných divizí.
Generál Nehring, velitel 24. ts konstatuje, že v prostoru jeho sboru z nedostatku času žádnou „Spálenou zemi“ nevytvořili: „Zůstala velká stáda dobytka. Stejně tak sklizeň. Občas shořely sýpky s obilím. Ale vesnice zůstaly nedotčené.“
Mansteinův náčelník štábu generál Busse píše: „Spálená země“ se táhla jen v úzkém pásu na nepřátelském břehu. Více nebylo možné provést. Toto opatření však jistě přispělo k tomu, že Rus měl s útokem přes řeku velké potíže.“
Stejně však počínání Německé armády za ústupu za Dněpr „bylo strašné“. Sovětskému svazu trvalo 10 až 15 let než tato území vypadala civilizovaně a mohla plnit svou funkci.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Dněpr 1943 Východní val I. Č 4.


Díl I.

Část 4.

Po právu tedy vítězové po ww2 chování Němců, ničení, demontáže a odvlékání obyvatelstva odsoudili. Mezinárodní tribunál odsoudil některé německé generály, důstojníky i vojáky, kteří byli zajati a tohoto exodu se zúčastnili, buď k vysokým trestům, nebo i k trestu smrti.
I polní maršál Manstein byl v roce 1949 odsouzen anglickým vojenským soudem v Hamburku. Komplex obžaloby „Spálená země“ vedl v 17 bodech k osvobození – soud uznal nutnost opatření pro vedení války – jednu věc však neuznal – odvedení části civilního obyvatelstva. Za toto byl Manstein odsouzen. Později britský válečný soud své rozhodnutí korigoval udělením milosti. Hodně se tehdy diskutovalo o tom, že „Spálená země“ je německý vynález. V rámci objektivity je třeba říci, že to není pravda.
Totalitní válka dvou protichůdných systémů na východě přinesla taktiku „Spálené země“ již v projevu Stalina dne 3. července 1941.
Tehdy Stalin řekl, když vyzval obyvatelstvo, vojáky a partyzány k boji: „Musíme organizovat bezohledný boj. Nepříteli nesmí padnout do rukou žádný dopravní prostředek, ani kilogram chleba, ani litr pohonných hmot. Kolchozníci musí odehnat dobytek a odvést obilí. Co se nedá odvést, musí být zničeno. Mosty a silnice vyhozeny do povětří. Lesy a sklady spálené. Nepříteli je třeba vytvořit nesnesitelné podmínky.“
Je však také mnohem více příkladů z historie válečnictví. Již v 9. století před Kristem je v historických zápisech výzva pro knížata: „Pochytejte ženy a děti a přiveďte na pravý břeh Vesery… Zpustošte svoje nivy, pobijte svá stáda, spalte své domy.“
Caesarovy legie, když ustupovaly po prvním přechodu Rýna v roce 55 před Kristem spálily dvory a vesnice, odehnaly dobytek a pokosily obilí.
V roce 1689 nechal francouzský ministr války Louvois zpustošit německou Falc. Chtěl totiž vytvořit ochranný pás na francouzské východní hranici. Vytvořil „Spálenou zemi“ dlouhou 160 a širokou 80 km, která sahala od Heidelberku po řeku Moselu.
15 let poté první vévoda z Marlboroughu John Churchill praktikoval „Spálenou zemi“ během války o španělské dědictví v prostoru Ingolstadt – Augsburg – Mnichov, aby se francouzsko – bavorská vojska neměla kde ubytovat.
Ve stejné době švédská vojska Karla XII v Rusku, východně od řeky Vorskly vytvořily „Spálenou zemi“, aby se vojska cara Petra Velikého nedostala do jejich zimního tábora.
Car Petr Veliký jim to totiž ukázal rok předtím, když zpustošil zemi u Smolenska, aby jim ztížil postup na Moskvu.
Ještě předtím toto samé předvedl Švédům na řece Něvě generál Šerementěv a caru Petru Velikému napsal: „Sděluji Ti, že Všemohoucí Bůh a Nejsvětější matka boží vyplnily Tvoje přání – všechno jsme vyplenily a zpustošily tak, že v této zemi už není co zničit.“
Ruská vojska při svém ústupu před Napoleonem zničily všechny zásoby, odehnaly stáda, zapálily domy a mlýny a zničily i studně. Nakonec jak víme, ani spálení Moskvy nebyla náhoda.
Ale i v Americe je mnoho příkladů taktiky „Spálené země“. Přímo nejuznávanější prezident Abraham Lincoln, koncipoval v roce 1865 „Spálenou zemi“ jako rozhodující bojový prostředek v Občanské válce proti jižním státům.
Tehdejší americký profesor Williams napsal o generálu Grantovy, Lincolnovo vrchním veliteli: „Chápe, že zničení hospodářských zdrojů nepřítele je stejně účinnou a zákonnou formou vedení boje, jako zničení jeho armády.“
Grantův podřízený generál Sherman podle těchto zásad jednal – spálil Atlantu, spálil Georgii a zpustošil jedno z nebohatších území amerického Jihu. V té době byli všichni přesvědčeni, že to není barbarství, nýbrž logika války. Sherman na protesty starosty Atlanty odpověděl: „Válka je krutost a nedá se zjemnit!“
Ano, válka je krutost a krutostí vždy zůstane. Všichni kdo vedli válku, tak spalovaly zemi. Francouzi a Švédové, Američané a Angličané, Rusové a Němci, Sověti, Japonci i Číňané.
Již nikdy nikdo nezjistí, kdo začal jako první s taktikou „Spálené země“. Pálilo se ve všech stoletích, na všech rovnoběžkách.
A vždy stále platí a platit bude: Jen vítěz bere vše. Odsouzeni byli vždy jen poražení.
O samotném závodu k řece Dněpr budeme hovořit v Dněpr 1943 Východní val II.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Ralph Kerr
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 215
Registrován: 28/11/2005, 18:51
Bydliště: Lubník

Příspěvek od Ralph Kerr »

Fotky

Obrázek
Německé zákopy na pravém břehu Dněpru

Obrázek
Baterie německých samohybných děl na pravém břehu Dněpru

Obrázek
Před ústupem z Rostova na Donu Gestapo povraždilo zatčené osoby
Obrázek
Uživatelský avatar
Ralph Kerr
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 215
Registrován: 28/11/2005, 18:51
Bydliště: Lubník

Příspěvek od Ralph Kerr »

Mapky

Obrázek
Detail násilného přechodu Dněpru jihovýchodně od Kyjeva

Obrázek
Cesta Rudé armády k Dněpru
Obrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Díky za foto. Mapky budu u jednotlivých dílů přidávat. Ty mám, ale nikdy jich není dost.
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

jsem velmi nadšen vašema článkama.ted jsem z chutí dočetl tento o dnepru a prelouskal kursk.par knížek a članku jsem už prečetl.často ale to bývá takove trosku suché čtení typu ta divize prorazila tady a tady.na vašich článcích se mi líbí ,že umíte na par strankách vystihnout jak globální situaci tak jít do detailu ,že si clovek dovede plasticky predstavit tu bitvu pred očimatam byli pripravený minový pole ta jednotka mela pantery a ta tigry.a tak to vypadalo tam a tam proste to není pouhá statistika.rad treba čtu knížky od j.lucase i když je to dost kontraverzní autor.ale umí popsat i situaci jednotlivýho pešáka.rad bych si neco prečetl i o ruské strane.no teším se na vaše další članky treba boje na ukrajine v roce 44 ci u narvy.mimochodem jak jste popsal bitvu u kurska to by byl výborný zaklad pro komiksový scenař.delší dobu nosim v hlave ideu nakreslit realistický valečný komiks.a mám dotaz první bych chtel udelat o bitve u sokolova.nevite o knize ci materialu ,kde by byla nejak podobne popsaná stylem jako píšete vy.zatím vím že existuje jen jakasi encyklopedie.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Pokud se zde vyjadřujeme, tak si tykáme a tak Tě prosím, zda by jsi také mohl tykat. Jinak ti děkuji za slova uznání. Na mnoha místech říkám, že se problematikou ww2 zabývám desítky let. Shromažďuji materiály, dělám si výpisky. Zde jsem dostal možnost svého koníčka rozvinout.
K tvé otázce o bitvě u Sokolova - vzpomínám si na knihu pozdějšího armádního generála a prezidenta ČSSR Ludvíka Svobody - Z Buzuluku do Prahy a válečný film " Sokolovo". Tam úměrně k té době jsou popisovány boje u Sokolova. Bylo toho napsáno mnohem víc. Ač poplatno době se mě popis Ludvíka Svobody i film líbil. Knihu seženeš asi jen v antikvariátě, nebo nějaké městské knihovně. O relistickém pohledu na bitvu u Sokolova si zatím můžeme jen nechat zdát. Já jsem si o ní nějaký svůj názor udělal byl bych asi schopen ji i podobným způsobem jakým píši popsat.
Tak například, ze všech mě dostupných materiálů vyplynulo, že úkol byl splněn a tankové jednotky Němců v místě 1. československého praporu, řeku Mži nepřekročily ten den a noc. Potom se druhý den řeka stala protitankovou překážkou, neboť led začal tát. 1. zesílená rota vedená nadporučíkem Otakarem Jarošem ( později kapitán in memoriam, hrdina SSSR a další vyznamenání) byla zničena a za řeku se dostalo jen pár živých a zraněných. Zajímavá z hlediska vojenství byla finta zkušených frontou prověřených Němců. Při prvním odpoledním průzkumu bojem náš prapor naplno ukázal střelbou svou protitankovou obranu. Němci některé méně poškozené a některé nepoškozené tanky zahalili kouřem jako totálně zničené a vyhořelé. Ty zdánlivě zničené německé tanky postupně a pomalu natočily hlavně k dělům československé protitankové obrany. Jen některá děla totiž změnila postavení a i ta byla sledována. Při druhém a hlavním útoku tyto zdánlivě zničené tanky naráz zničily československou protitankovou obranu. Potom čechoslovákům zbyly jen ruční protitankové zbraně a obrana se stala těžkou. Přesto vojáci 1. roty vzdorovali v jednotlivých domech do noci. Otakar Jaroš s radistou ve věži kostela a u kostela i zahynul. To je potom chtěl Ludvík Svoboda stáhnout. Spojky však k Jarošovi nedorazily (byli pobity na ledě , některé na okraji Sokolova) . V důsledku toho byla rota zdecimována ( neměla rozkaz pro stažení). Vojáci co přežili se začali stahovat až když už nebyla obrana možná. Svoboda také poslal v noci pomoc, ale ta již pomáhala jen odvézt raněné. To jen tak z hlavy. Je to na celý článek a někdy to i snad popíši. Nyní toho mám moc.
V příslušné kapitole 3 Bitva o Charkov jsem se o tom zmínil.
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

dekuji.film jsem videl jednak jako malej kluka asi pred par lety jsem si ho pujčil v pujčovne.hodne se mi líbil.a tuhle scenu si vybavuji.po knížce zapatrám.glantz se v knize od donu k dnepru pomerne vyjadřuje o naší jednotce pochvalne.no myslím kdyby ta řeka zustala zamrzlá tak nemci náš prapor smetou.ale pro nás to byla vyznamná bitva a v očích rusu zvedla naší prestiž a umožnila rust jednotky.mrzí mne že treba televize ten film nepustí ci se netočí víc dokumentu.ti veteráni by si to zasloužili
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

No s tím smetením to není tak jednoznačné. Za řekou byly v sestavě našich dvou rot ještě baterie protitankových děl sovětského dělostřelectva. Němci moc spěchali a tak by asi po prvním nárazu a zastavení útoku, změnili směr, tak jako ho změnili po tání. Ale přečti si zde kapitolu Od Stalingradu po Kursk VIII. Část - 3. bitva o Charkov 2. Tam jsou ty události zasazeny do kontextu. http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1020
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Kurska po Bagration“