Izraelská PRO, díl třetí - prostředky a tři vrstvy PRO

Arabsko-Izraelské války, Perský záliv...
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Izraelská PRO, díl třetí - prostředky a tři vrstvy PRO

Příspěvek od Pátrač »

Jak už jsem uvedl kdesi úplně vpředu, Izrael si uvědomuje jako málokdo na světě, že kvalitní, hustá a hlavně vícevrstvá protiraketová obrana je pro něj v dnešní době základní podmínka existence jeho samého jako státu, jeho ekonomického růstu a sociální integrity.

ObrázekxxxObrázek

Její prvopočátek je možno vidět v První válce v zálivu. Není potřeba tuto válku nějak moc studovat, ale po přímém napadení koaličními silami, Irák zareagoval odpálením raket Scud částečně na spojenecké základny v Saúdské Arábii, ale hlavně na území Izraele. Předpokládal, že Izrael vojensky zareaguje, a to by mohlo vést k rozbití koalice, neboť Arabové by mohli mít problém pokračovat v boji po boku Židů. Byl to chladný Saddámův kalkul, za kterým já osobně vidím velkého znalce izraelského vidění světa, jeho ministra zahraničí Taríka Azíze, křesťana chaldejské katolické církve ve službách muslima.
IZRAELSKÁ PROTIRAKETOVÁ OBRANA, ČÁST TŘETÍ

IZRAELSKÉ PROSTŘEDKY PROTIRAKETOVÉ OBRANY

ÚVOD
Obrázek

Irácký SCUD v plné kráse a v odpalovací poloze

Koalice byla velmi křehká a bylo v ní mnoho vojenských kontingentů,států které Stát Izrael neuznávají a některé s ním v dané době byly dokonce ve válečném stavu. Vzhledem k vysoké citlivosti izraelských vojáků a politiků k jakémukoliv napadení jejich země, Azíz očekával, že raketové ostřelování Izraele tento přivede k útoku na irácké cíle a to by vedlo k tomu, že by některé státy z koalice vystoupily - spolupráce s Izraelem byla a je pro ně nemožná.
To si uvědomila i Železná lady a prezident Busch. A tak Izrael od svých spojenců dostal de facto ultimátum, které ho donutilo tento stav strpět a nechat na jeho města dopadat rakety SCUD. A to značilo nepodnikat nic. To se příčilo celé dosavadní izraelské strategii takovým způsobem, že se část izraelský politiků a celá armáda postavily proti tomuto požadavku. Začala složitá a hodně hektická jednání, několikrát už se na vzletových a přistávacích dráhách izraelských letišť řadily letouny k útoku na Irák. Diplomatická jednání byla velmi složitá. Izrael přesvědčily až dodané americké baterie obranných protiraketových střel Patriot. Díky tomu Azízův plán nevyšel a Izrael si zachoval neutralitu.

Dnes Tárik Azíz, kterému bylo v dubnu 76 let, čeká na popravu oběšením, ke které byl odsouzen v roce 2010za zločiny proti šiítské populaci v jižním Iráku. V roce 2011 požádal tehdejšího premiéra Núrího Málikího, aby nechal uspíšit vykonání jeho popravy. Azíz svou žádost podle agentury AFP zdůvodnil tím, že mu jeho nemoci způsobují utrpení.

Také tehdejší prezident Džalál Talabání ale prohlásil, že rozsudek nad Taríkem Azízem nepodepíše, protože by podle něj nebylo správné popravit nemocného starého muže. O milost pro Azíze v minulosti požádal Vatikán. Připojilo se k němu i několik dalších západních zemí, které odmítají trest smrti.
Pro nás je ale důležité, že tento prohnaný lišák a věrný stoupenec už dávno mrtvého prezidenta Husajna, pomohl zahájit Státu Izrael budování opravdu kvalitní protiraketové obrany.

Jak ukazují tři následující fotky, škody způsobené dopadajícími raketami SCUD byly nemalé i když zdaleka ne takové, jako se očekávalo. Bylo to i tím, že irácké SCUD-y měly nějakou vadu a po vstupu do atmosféry se často rozlomily na několik kusů a místo drtivého dopadu hlavice rakety se zbytkem paliva na Izrael dopadal převážně déšť trosek.

ObrázekxxxObrázek

Dům v Ramat Ganu po zásahu raketou SCUD, druhý snímek ukazuje detonaci hlavice SCUD - v Tel Vvivu, zajímavý noční snímek.

Obrázek

Kráter po dopadu rakety SCUD v Tel Avivu.

Raket SCUD na Izrael dopadlo celkově 42 kusů. Během 18. a 19. ledna 1991 dopadlo na oblast Haify a Tel Avivu celkem 14 raket. Izrael ale prezident Bush uklidnil tím, že slíbil, že irácké cíle budou zničeny americkým letectvem, Izraeli bude ze strany USA poskytnuta finanční kompenzace a také protiraketový systém Patriot. Samotný Tel Aviv zažil celkem 18 raketových útoků z Iráku, poslední pak 25. února 1991 a to byl také poslední zaznamenaný dopad na Izraelské území.

Obrázek

Odpalovací zóny iráckých raket proti Izraeli - Western SCUD launch area, a proti cílům v Saudské Arábii, to je ta menší Southern SCUD launch area. Jakmile se podařilo irácké raketčíky vytlačit mimo červený prostor v severní odpalovací zóně, už nemohli na Izrael dosáhnout.

Obrázek

Letecká fotografie iráckých průjezdných okopů pro odpalovací zařízení SCUD, pořízeno leteckým námořním průzkumem.

Do boje proti iráckým raketčíkům nasadily spojenci letectvo a Britové potom i malé skupiny speciálů od SAS. Ty projížděli pouští a Iráčany ničily pomocí protitankových řízených střel. Společně se jim dařilo irácké obsluhy raket tak terorizovat, že nakonec raketová palba ustala.

Obrázek

Hnízdo iráckých úkrytů pro odpalovací zařízení SCUD po náletu amerického námořního letectva.

A na konec úvodu mohu uvést, že protiletadlový a protiraketový systém Patriot se na tehdejší dobu převedl v to nejlepším světle. Až do roku 2012 také tvořil páteř izraelské protiraketové obrany ale o tom bude kapitola druhá tohoto dílu. Zde jen dvě fotografie.

Obrázekxxx Obrázek

Na první z nich je ukázán noční start raket Patriot v Tel Avivu proti přilétajícím iráckým raketám SCUD. Na druhém je potom trup takto sestřelené irácké rakety.

Nejlepším prostředkem na obranu proti těmto podlým, ale velmi účinným zbraním je vrstvená obrana. Základním stupněm obrany jsou nepřetržité hlídky a sledování rizikových oblastí či pravidelné patroly a preventivní protiakce. Avšak jde jen o prostředky, které sice útočníkům stěžují odpalování rakety či granátů, ale nejsou schopny útokům zcela zabránit. V případě úspěšného provedení útoku musí nastoupit aktivní obrana.

Kapitola první: PRVNÍ VRSTVA IZRAELSKÉ PROTIRAKETOVÉ OBRANY.

Část první: IRON DOME tedy Železná kopule či Železná klenba

je mobilní systém protivzdušné a protiraketové obrany, který v této době díky nedostatku leteckých cílů byl vyladěn právě do podoby první základní části první vrstvy protiraketové obrany Státu Izrael.

Systém byl vyvinut izraelskou společností Rafael Advanced Defense Systems a byl částečně financován USA. USA dnes také částečně financují jeho provoz a nasazení v boji. Který je určený ke zneškodnění raket krátkého doletu a minometných granátů. Důvodem pro vytvoření systému byly neustálé raketové útoky z Pásma Gazy na jižní Izrael a ochrana civilního obyvatelstva jak na jihu, tak na severu země. V současnosti ale jeho palebné baterie jsou rozmístěny kolem Pásma Gazy, Hizballáh už tři roky severní území Izraele neostřeluje, je angažován v občanské válce v Sýrii, kde bojuje na straně Bašira Asáda.

Důvod proč bylo rozhodnuto v únoru 2007 tehdejším ministrem obrany Amirem Perecem, coby izraelské obranné řešení hrozby útoků raket krátkého doletu, minometných granátů a granátů ráže od 155 mm nahoru je jasný z kapitoly číslo dvě, kde jsem co nejpečlivěji probral raketové prostředky napadení území Izraele. Od té doby byl systém za téměř 210 do roku 2012 a 325 milionů dolarů polovině roku 2014 milionů dolarů vyvíjen ve spolupráci s Izraelskou armádou.
Zde jen něco málo, co jsem do druhého dílu nedal.

Během Druhé libanonské války v roce 2006 vypálil Hizballáh zhruba 4000 raket, kdy drtivá většina z nich byly rakety krátkého doletu Kasám, které dopadaly na území severního Izraele, včetně Haify, třetího největšího izraelského města. Při masivních raketových útocích zahynulo 44 izraelských civilistů a na 250 tisíc Izraelců se muselo evakuovat a přemístit do jiných částí Izraele. Zároveň se odhaduje, že téměř milion Izraelců bylo během konfliktu donuceno se zdržovat poblíž protiraketových krytů. To podtrhuje velikost hrozby, kterou raketový arzenál Hizballáhu vyvolává. Ale to jak víme, není všechno.

Na jihu země bylo od roku 2000 do roku 2008 vypáleno více než 4 tisíce raket a 4 tisíce minometných granátů. Za těmito útoky stál převážně Hamas. Naprostá většina vypálených raket byly rakety typu Kasám, avšak díky podzemním pašeráckým tunelům již Hamas rozšířil svůj arzenál i o rakety typu Grad, a my víme, že k letošnímu roku už jejich rejstřík bere dech. Téměř milion Izraelců, žijících na jihu země je v možném dostřelu raket palestinských teroristů, což je vážnou bezpečnostní hrozbou státu a jeho občanům. Od roku 2008 do poloviny do konce srpna 2014 bylo na Izrael z Pása Gazy odpáleno dalších 6 tisíc minometných projektilů a raket a to dlouhého dosahu.

Chronologie jeho zavedení do systému PRO Izraele je takováto:

1. v červenci 2008 prošla protiraketová střela Tamir, tedy antiraketa - samotný obranný prvek systému úspěšnými testy.

2. v březnu 2009 byl úspěšně otestován celý protiraketový obranný systém, i když zatím bez zasažení skutečné střely, tedy tak říkajíc na sucho.

3. v červenci 2009byl systém testován komisí ministerstva obrany a úspěšně zneškodnil několik raket napodobující rakety používané Hamásem i Hizballáhem.

4. v srpnu 2009 byl izraelskou armádou vytvořen 947. prapor protivzdušné obrany s názvem anglickém jazyce Stinger, po našem „Střelci“, který se tak stal první jednotkou, která bude systém obsluhovat. Prapor byl a je součástí izraelské sítě protivzdušné obrany v rámci Izraelského vojenského letectva. Bylo rozhodnuto, že nejprve bude systém rozmístěn podél hranice s Pásmem Gazy a poté podél hranice s Libanonem. Dále bylo rozhodnuto, že první protiraketové baterie by měly začít fungovat v polovině roku 2010.

5. v lednu 2010 systém úspěšně zneškodnil imitaci několikanásobného raketového útoku. Šéf kanceláře ministerstva obrany v této souvislost pronesl větu, cituji: „aktivování Železné kopule změní diplomatickou a bezpečnostní situaci Izraele na severní a jižní frontě.“

6. v dubnu 2011 byla poprvé tímto protiraketovým systémem sestřelena raketa Grad zacílená na Aškelon.

7. v listopadu 2012 došlo k prvnímu hromadnému nasazení systému proti raketám mířicím z Pásma Gazy do Izraele, několik stovek zneškodněných raket mířících na Izrael v souvislosti s operací Pilíř Obrany

Bylo rozhodnuto, že jednotlivé baterie budou pokud možno obsluhovány vojáky povolanými nejvíce raketami ohrožených míst - má to přinést vysokou osobní angažovanost obsluh, které tak budou bránit svá rodiště.

Systém je navržen tak, aby zneškodnil rakety krátkého doletu a 155mm dělostřelecké granáty o dostřelu 70 kilometrů. Želená kopule má být provozuschopná:
- ve dne i v noci,
- za nepříznivých povětrnostních podmínek
- a reagovat na několik cílů současně.

Systém IRON DOME je tvořen:

A/ Radarovou detekční a sledovací jednotkou systému, která je označován jako EL / M-2084. Detekuje spuštění rakety a sleduje její trajektorii. Zjištěná data kontinuálně předává pomocí kabelových rozvodů nebo zabezpečeným rádiovým spojení do BMC.
Radar dokáže sledovat raket, řízené střely, minometné granáty a dělostřelecké granáty, což v tomto případě dělá. Ale je schopen sledovat letadla, vrtulníky a bezpilotní létající prostředky. Účinný dosah:
do 100 kilometrů proti dělostřeleckým prostředkům
do 300 proti běžným vzdušným cílům.

Obrázekxxx Obrázek

Zde jsou dvě fotografie radaru systému Iron Dome. První ho ukazuje na vozidle a druhá pěkně složený na své stanoviště. Vozidlo se umístí následně poblíž dokrytu a tím radar poskytuje menší cíl.

Při výpočtu bodu dopadu je dosahována kruhová odchylka 125 metrů, pokud byl vystřelen do 50 kilometrů od stanoviště radaru. To je více než dostatečné.

Schopnost sledovaní:
do 200 cílů proti dělostřeleckým prostředkům
do 1200 cílů při letadlech a řízených střelách

Doba svinutí a rozvinutí radaru je 20 minut.

B/ BMC, tedy Battle Management & Weapon Control, je řídící a kontrolní bojové stanoviště pro vedení sestřelů a kontrolu nad systémem a jeho úkolem je vypočítat bod dopadu podle údajů dodaných radarovou jednotkou. Výpočet přinese informace určující, zda je cílový bod hrozbou pro lidskou populaci a majetek v protru danou baterií pokrývaném. Pouze v případě, že je hrozba je potvrzena, je odpálena stíhací raketa, s cílem zničit přilétající raketu před jejím dopadem na cíl.

Obrázek

Fotografie řídícího a kontrolního stanoviště systému Iron Dome u Tel Avivu. Všimněte si, že v obsluze jsou i ženy, jak je u izraelské armády zvykem.

C/ Odpalovací zařízení s dvaceti antiraketami Tamir, jedna baterie má v sestavě 3 až 4 tato odpalovací zařízení a je schopna pokrýt až 600 kilometrů čtverečních obydlené plochy

Obrázekxxx Obrázek

Dvojice odpalovacích zařízení systému Iron Dome a druhý obrázek ukazuje přepravník raket pro systém Iron Dome.

D/ Antiraketa Tamir, která je vybavena soustavou opto-elektronických senzorů a má soustavu řídících ploch pro vysokou manévrovatelnost. Raketa byla vyvinuta a také vyráběna společností Rafael. Známá je většinou pouze z maket, vyrobených velmi hrubě a bez detailů. Zdá se, že ideově vychází z letecké řízené střely Pyton-5.

Obrázekxxx Obrázek

Raketa Tamir při testovacím odpalu hnedle vedle ostrá bojová raketa při zásahu proti raketám přilétajícím z Pásma Gazy

Technické údaje:

Hmotnost: 90 kilogramů
Délka : 3 metry
Průměr: 160 mm
Rychlost a dolet se mi nepodařilo nikde zjistit. Ale tak jak je raketa velká, pokud porovnáme podobné s podobným, dolet bude mezi 13 až 15 kilometry.

Je vybavena dvourežimovým raketovým motorem na kompozitní palivo. Po prvotním mocném startovacím rázu motor přechází na cestovní režim, a pohání raketu po celou dobu letu až do zásahu cíle. To střele zajišťuje dostatek energie i při finálním útoku na cíl.

Jako poslední k tomuto systému musíme uvést, jak vlastně funguje. Myslím, že už je to jasné, ale následující schéma udělá úplně jasno.

Obrázek

Více není potřeba se tímto systémem zabývat. Je prostě vydařený, ale má jednu zásadní nevýhodu. Jeho nasazení je neuvěřitelně drahé. Jeden výstřel stojí cca 40 00 dolarů což je příšerné. Při obnovení střelby raket tempem třeba 30 kusů na den, je to denní náklad 1,2 milionu denně. Proto se hledal i jiná řešení ale jak uvidíme dále, zatím nejsou.

Část o systému IRON DOME ukončíme pár obrázky.

Obrázek

Zde je vyobrazení představy výtvarníka o blízkém setkání raketového druhu. Je to propagační skica výrobce Rafael Advanced Defense Systems. Vypadá to hodně dobře a dokonce je to pravda.

ObrázekxxxObrázek

Zde jsou vyobrazeny dva starty raket odpálených z městských částí v Pásmu Gazy

ObrázekxxxObrázek

Zde jsou výsledky použití systému Iron Dome. Na prvním obrázku je vidět zničení útočící rakety antiraketou Tamir. A druhý obrázek ukazuje, že systém skutečně zvládne boj s několika cíly najednou.

Část druhá: Rychlopalný hlavňový protiraketový systém Mobile Centurion

Idea tohoto řešení boje s přilétajícími cíly vznikla potřebou chránit pozemní vojska a stabilní základny v Afanistanu a Iráku proti přilétajícím raketám s velmi krátkým doletem, minometným a dělostřeleckým granátům, které pro ně představují smrtelnou hrozbu. Jsou malé, rychlé a dokáží se smrticí účinností zasahovat místa mnoho kilometrů vzdálené. Takzvané hrozby RAM -Rocket, Artillery, Mortar, nebyly v posledních konfliktech tak ničivé jako improvizované nástražné systémy, přesto představují trvalou a smrtelnou hrozbu pro vojenské základny, pozemní jednotky a také civilní infrastrukturu. Jedním z bojovníků proti RAM útokům je i americký systém Mobile Centurion vybaven rotačním rychlopalným kanónem.
Povstalci rádi využívají minometné a raketové útoky, neboť se nemusí vystavovat přímému střetu s mnohem vyspělejším protivníkem. Neřízené rakety a minometné granáty jsou sice často nepřesné a zastaralé, ale mají neblahý dopad na morálku vojáků a civilistů žijících v cílové oblasti. Příkladem nechť jsou nám při této studii izraelští civilisté, kteří v posledních letech museli čelit více než 10 000 raketovým útokům z pásma Gazy. A už jsme „doma“, tedy v izraelské PRO. Systém Mobile Centurion byl vyvinut během 4 let v rámci programu C-RAM

Obrázek

Zde je celkové uspořádání celého zbraňového systému.

Systém Mobile Centurion je k tomuto protiraketovému boji vybaven dokonale. Hlavní výzbroj tvoří výkonný rychlopalný 20mm kanón M61A1 Vulcan. Kanón v případě potřeby dokáže na cíl vystřelit až 100 střel za sekundu. Mobile Centurion navíc používá vysoce výbušné střelivo M246 HEI-TSD, které exploduje těsně před cílem a zasypává ho oblakem střepin. Zásoba střeliva - 1550 nábojů uložených v zásobníku pod samotnou zbraní - však umožňuje vést palbu maximální kadencí pouze 16 sekund. Přebití prázdného zásobníku vycvičená obsluha zvládne za 30 minut.

Obrázek

Srostlice dvou souprav systému Mobile Centurion.

V praxi se však maximální rychlost střelby nepoužívá – není potřeba. V případě útoku se na cíl vystřelí zhruba 400 střel s kadencí 3000 – 4500 ran za minutu. Specialitou systému Mobile Centurion je i zmiňovaná explozivní munice, která dokáže, díky lepší aerodynamice, létat rychleji než klasická střela používaná na obdobných lodních systémech Phalanx. Na vzdálenost 2000 metrů dokáže doletět za 3,69 s. Dále se již nedostane, protože je navržena tak, aby se po 3,8 s sama zničila. Z tohoto textu je snad vidět, že Mobile Centurion de facto tvoří kompletně převzatý námořní systém Phalanx, přizpůsobený pro podmínky pozemního použití. Hlavní odlišností je nový řídící software schopný spolupracovat s řadou pozemních senzorů, jako jsou dělostřelecké nebo přehledové radary.
První Centurion byl poslán do Iráku na konci roku 2006, k ochraně Green Zone tedy velké americké základny v Bagdádu. Bylo zjištěno, že C-RAM by mohl optimálně zneškodnit až 70-80 procent raket a minometných střel vypálených z jednoho bodu a až 60% těchto cílů pokud je páleno z více míst. Od té doby americká armáda získala 22 kusů systému Centurion A Velká Británie jich obdržela deset. Armáda USA jejich nasazení hodnotí belmi pozitvně A cena je přijatelná, jeden systém stojí cca 15 milionů dolarů.

Mobilní platformu pro převážení vlastní zbraně a elektroniky tvoří těžké nákladní vozidlo HEMTT 8x8. V případě potřeby tak lze celý komplet vážící 24 tun přesunout rychle na požadované místo. Není třeba žádná speciální instalace, neboť kanón může operovat přímo z korby vozidla, v případě potřeby i proti pozemním cílům.

Obrázek

A takto celá sestava na vozidle HEMTT 8x8, základní provedení pro americkou armádu

Tento systém izraelská armáda nezavedla, hodně nad ním přemýšlela, ale nakonec dala přednost své raketové verzi ničení cílů RAM a to výše popsanému systému Iron Dome. Má k dispozici pouze dvě soupravy, které jsou usazeny jako součást proti raketové obrany Tel Avivu.

Obrázek

Souprava palebného prostředku Mobile Centurion na návěsovém přívěsu, tuto variantu údajně má k dispozici právě izraelská armáda.

Část třetí: Laserová cesta k první vrstvě protiraketové obrany

Dne 18. července 1996 Spojené státy a Izrael uzavřely dohodu o vzniku společného projektu pro vývoj bojé sestavy prostředku protiraketové obrany ve dvou variantách:

Tactical High-Energy Laser, nebo THEL, což byl laser vyvinutý pro vojenské použití, také známý jako laserový systém Nautilus ve stacionární verzi

Mobilní verze byla označena jako Mobile Tactical High-Energy Laser nebo MTHEL.

Prototyp zbraně byl zhruba o velikosti šesti běžných autobusů, kdy každý takový „autobus“ byl jeden modul celé sestavy:

- velitelské centrum,

- radar a optické prostředky pro sledování cílů,

- samotný chemický laser využívající deuterium fluorid chemické laserové technologii, ať už to znamená cokoliv, zde nejsem vůbec doma doplněný o rotující zrcadlo pro směřování paprsku.

- energetický zdroj s potřebným palivem

- nádrže s chemickým činidlem pro provoz laseru

Obrázek

Zde je prvotní sestava systému THEL - šest „autobusů“, a je to fakt monstrum

Mezi čtyřmi možnými dodavateli byla dne 30. září 1996 vybrána společnost Northrop Grumman. Soustava THEL provedla odpálení zkušebního výboje v roce 1998 a počáteční operační schopnost byla plánována na rok 1999. Nicméně, toto plánované datum bylo značně posunuto v důsledku přeorientování projektu do mobilní varianty, tedy do výše uvedeného Mobile Tactical High Energy Laser.

Obrázek

Hlavice chemického laseru

Původní pevná podoba sice eliminovala většinu omezení hmotnosti, velikosti a možného výkonu, ale nebyla kompatibilní s moderním, pohyblivým vedením boje. Prvoplánově bylo plánováno MTHEL zmenšit na tři velké návěsy. V ideálním případě by bylo dále zredukovat jediný přívěs a potom na jeden podvozek kolového nebo pásového vozidla.

Obrázek

Zde je tedy pro představu varianta jednoho přívěsu nesoucího celou soupravu systému THEL v bojovém nasazení.

Nicméně při požadavku zachování původní výkonové charakteristiky to bylo velmi obtížné. Izraelská vláda, která poskytuje celý projekt významně spolufinancovala,v roce 2004 snížila přísun peněz a oznámila, že předpokládá nový termín pohotovosti systému k operačnímu použití na rok 2010.
Testy nebyly úplně mimo:
- roce 2000 a 2001 THEL sestřelil 28 dělostřeleckých raket
- 4. listopadu 2002 THEL sestřelil přilétající dělostřelecký granát, zde už šlo o mobilní verzi a která zahájila takto své testování. Zkoušky byly poměrně úspěšné.
- během zkoušky provedené 24. srpna 2004 systém úspěšně sestřelil několik minometných nábojů. Test byl proveden v podmínkách reálného minometného napadení a byly testovány jak sestřely jednotlivých min tak i nasazení proti salvě min.

Obrázek

Schéma uspořádání palebné sestavy systému THEL při operačním nasazení.

Mnoho vojenských odborníků, jako je například bývalý šéf správy pro rozvoj zbraní a technologického průmyslu, Aluf Jicchak Ben Jisrael v tento moment považuje systém THEL za úspěšný a perspektivní a vyzval k jeho zavedení do výzbroje. Nicméně, v roce 2005, se USA a Izrael rozhodly po vzájemné dohodě tento společný projekt ukončit poté, co rozpočet projektu předčil 300 milionů dolarů. Rozhodnutí bylo zdůvodněno, cituji:

"jeho bytněnímí, vysokými náklady a malé očekávané výsledky v boji."

Během konfliktu v roce 2006 mezi Izraelem a Libanonem, Ben Jisrael, v té době předseda izraelské kosmické agentury, obnovil rozhovory se společností Northrop Grumman o dalších pracích na projektu THEL se zaměřením na použití systému proti dělostřeleckým raketám dalekého dosahu a balistickým střelám blízkého a středního dosahu. Zůstalo jen u rozhovorů.

V roce 2007, Ehud Barak požádal, aby se přehodnotil stav projektu Skyguard, což byla další fáze vývoje projektu THEL, nyní už v čistě v režii společnosti Northrop Grumman. Zde se řešilo, že by systém mohl být tak mobilní a výkonný, že by se stal součástí dělostřeleckých jednotek izraelského pozemního vojsk. Náklady na vývoj byly odhadnuty na cca 400 milionů dolarů.

Jestliže byla cena původního systému THEL odhadována na 50 milionů dolarů, cena systému Skyguard by dosáhla 150 milionů dolarů. Pokrytí hrozeb z Pásma Gazy by vyžadovalo systémy dva. Ovšem vše dohromady v četně instalace, výcviku obsluh by dokročilo na více než jednu miliardu dolarů.
Nakonec šel Izrael cestou systému levnějšího na vývoj a rychleji nasaditelného do operačního použití, kdy raketa jde po raketě, tedy Iron Dome.
Jenže ani to není úplně vše. v roce 2013 bylo v časopise VTM uvedeno, že Izrael dlouhodobě vkládal svoje naděje do laserových protiraketových prostředků. Nicméně jejich vývoj šel kupředu pomaleji, než se čekalo, proto se zatím rozhodl pro řešení v podstatě z nouze: sestřelovat raketu jinou raketou.

Nicméně v květnu absolvoval úspěšné zkoušky pozemní laser o výkonu 10 kW označovaný jako Area Defense Anti-Munitions, zkráceně ADAM. Jedná se o výrobek firmy Lockheed Martin, který během dvouměsíčního testování ničil cíle, simulující právě dělostřelecké rakety krátkého a středního dosahu.

Obrázek

Systém ADAM v plné kráse - přívěs s tahačem

Systém ADAM pro námořnictvo používá elektrooptické sledování, kdy cíl detekuje a zaměří až na vzdálenost pěti kilometrů. Cíl sleduje a po jeho přiblížení do zóny účinného dostřelu (okolo 1,2 km) jej zničí jediným výstřelem svého laserového děla.

Obrázek

Systém ADAM zaměřil cíl a uznal jej za korektní.

Systém je prototyp je prototyp laserového zbraňového systému, který je navržen tak, aby ničil blízko letící dělostřelecké rakety, řízené střely s plochou drahou letu, naváděné rakety a bezpilotní prostředky jakéhokoliv použití a tím zajistil ochranu jak plavidel, což byl prvotní cíl, tak aby v pozemní verzi zajistil blízkou ochranu důležitých prostorů a bodových objektů.

Pozemní systém ADAM je vybaven tak, aby sledoval cíle v dosahu nad 5 kilometrů a ničil cíle na vzdálenost až 2 km. Je plně soběstačný ale lze jej propojit i s dalšími prvky pozorovaní bojiště a dokáže provést samostatně detekci cíle, jeho trajektorii a určí záměrný bod. Když ADAM systém vyhodnotí jako platný cíl, ve vypočtený moment laser pálí a ničí cíl.

Obrázek

A zde cíl - raketa zničená laserovým paprskem.

Společnost Lockheed Martin vyvinula systém ADAM, jako vlastní projekt náklady nesla v plné míře sama.
Nu a nyní mohu považovat první vrstvu možných skutečně zavedených systémů boje proti raketovým dělostřeleckým a minometným útokům z Pásma Gazy a jižního Libanonu za vyčerpané.

A my půjdeme na druhou vrstvu.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Izraelská PRO, díl třetí - prostředky a tři vrstvy PRO

Příspěvek od Pátrač »

Kapitola druhá: DRUHÁ VRSTVA IZRAELSKÉ PROTIRAKETOVÉ OBRANY.

Tato kapitola se bude věnovat starším, ale vysoce efektivně modernizovaným systémům protiraketové obrany, které by tvořily druhou vrstvu protiletadlové obrany Státu Izrael při odrážení raketového útoku potenciálního protivníka.

Část první: Protiletadlový a protiraketový systém IMPROVED HAWK

Protileadlový a po posledních modernizacích i protiraketový systém společnosti Raytheon Corporation MIM-23 Hawk je americká řada protiletadlových raket středního pásma působení. Systém Hawk byl původně určen k ničení letounů, a byl později upraven k ničení balistických raket v konečné fázi letu.

Obrázek

Odpalovací zařízení PLRK Hawk, základní provedení na jednoosém přívěsu

Systém byl nasazen do služby v roce 1960, a program vytrvalých a rozsáhlých modernizací jej udržuje v dobré kondici. V roce 1994 byl nahrazen v první linii systémem MIM - 104 Patriot, kterému se budeme věnovat v druhé častí této kapitoly a přešel do sledu druhého v USA, v Izraeli jak uvidíme druhém díle naopak v první linii zůstal i přes to, že i Stát Izrael systém Patriot ve své výzbroji má. Systém byl vyřazen z provozu v USA v roce 2002.
Ačkoliv USA nikdy použily systém Hawk v boji, byl v boji využit mnoha dalšími státy v mnoha konfliktech. Celkově bylo ve světě vyrobeno asi 40 000 raket pro tento protiletadlový raketový komlet, a to v USA, Evropě, Japonsku a bohužel i v Iránu, kam byl dodán ta době šahinšáha Rezi Pahlavího.

Technické údaje rakety systému Hawk:

Délka rakety: 5,08 metru
Průměr rakety: 370 mm
Rozpětí křídel: 1,19 metru
Hmotnost rakety: 590 kilogramů
Hmotnost hlavice: 54 kilogramů
Pohon: raketový motor na tuhou pohonnou látku
Dálkový dostřel: 45 až 50 kilometrů
Výškový dosah: 14 000 metrů
Rychlost: Mach 2,5

Trošku rozvedu základní raketu Hawk, označenou MIM-23A

Jde o původní střelu. Její 54 kg těžká bojová hlavice vytváří přibližně 4 000 kusů 8 gramů těžkých fragmentů, které se pohybují rychlostí přibližně 2 000 metrů za sekundu v kuželu o úhlu 18 stupňů

A zde rozvedu střelu pro systém I-Hawk, označenou MIM-23B

MIM-23B má větší, 74 kg těžkou hlavici která vytváří přibližně 14 000 kusů 2 gramy těžkých fragmentů, které se pohybují rychlostí přibližně 2 200 metrů za sekundu v kuželu o úhlu 70 stupňů.

Střela má nový raketový motor označený M112, který pracuje v režimu startovním, po dobu 5 sekund a následně po dobu 21 sekund trvá letová fáze směrem k cíli. Nový motor si udržuje skvělé parametry ve všech uvažovatelných prostředích, teplotách a nadmořských výškách. Tato raketa byla zavedena v plném rozsahu v roce 1978.

Pár dat:
V srpnu 1962 byla uzavřena dohoda mezi vládami USA a Státu Izrael o prodeji raket Hawk do Izraele.
V březnu 1965 byl protiletadlovým raketovým systémem HAWK vyzbrojen první izraelský protiletadlový raketový oddíl a byl nasazen do operačního systému Izraelské PVO:

ObrázekxxxObrázek

Odpalovací zařízení systému PLRK Hawk izraelské armády na podvozku obrněného transportéru M-113 a radiolokátor PAR prvních verzí tohoto PLRK.

Dne 05. června 1967 došlo k zvláštnímu cedentu, kdy izraelský MIM-23A sestřelil poškozený izraelský letoun Dassault MD.450 OURAGAN, který v důsledku poruchy systémů směřoval v kolizním kurzu k Izraelskému atomovému centru Dimona. Zahynul i pilot, který se do poslední možnosti snažil neovladatelný stroj vyvést k pádu do pouště a v letounu vytrval v této snaze i přes to, že byl upozorněn a to, že bude sestřelen. Tak první sestřelený letoun první zabitý pilot byl vlastní.
Obrázek

Takto vypadal první sestřelený letoun izraelských raketčíků obsluhujících PLRK systém Hawk

V říjnu 1973 za války na Jom Kippur bylo vypáleno 75 izraelských raket systému HAWK, a bylo nárokováno 12 až 24 sestřelených letadel.
Obrázek

Raketa PLRK Hawk, MIM-23B na cestě ke svému cíli.

Dnes je dokončen rozsáhlý izraelský projekt zaměřený na úpravy celkem 180 odpalovacích zařízení zdokonalených systémů I-HAWK (Improved HAWK) u 17 protiletadlových raketových oddílů, které jimi jsou vyzbrojeny.

Obrázek

Palebná baterie PLRK systému Hawk rozmístěná v terénu a připravená k boji.

Izraelské obranné síly mají v operačním použití dvě základní modernizační verze tohoto systému pod označením:

PIP II, tedy Product Improvement Program, II fáze, který byl vyvinut v letech 1978 až 1983 a zaveden do výzbroje v letech 1983 a 1986. Modernizace spočívala ve výměně radaru MPQ-46 HPI typem MPQ-57,kde standardní elektronika na bázi elektronek byla nahrazena polovodičovými prvky a byl dodán systém optického sledování cílů OD-179 / TVY což je optoelektronický systém, který umožní činnost systému HAWK i v podmínkách radiolektronického boje.

Obrázek

Zde je ten nový typ radaru v plné kráse, zaveden i v Izraeli

PIP III, fáze III byla zahájena v roce 1983, a byl poprvé dodán do amerických sil v roce 1989. Tato fáze byla významný upgrade, který zahrnoval:

- výrazně lepší počítačový hardware a software pro většinu komponentů,

- nový radar CWAR / MPQ-62, tedy Continuous Wave Acquisition Radar, což je vyhledávací dopplerovský radar s rotací 20 otáček za minutu, pro detekci nízkoletících cílů

Obrázek

Zde je ten nejnovější radar zavedený i v Izraeli

- byla přidána schopnost určení nejnebezpečnějšího cíle

- upgrade HPI k / MPQ-61 standardu přidáním možnosti současně zachytit více cílů na nízké letové hladině.

Izrael tyto věci všechny akceptoval, ale současně šel svojí cestou. Například jeho zdokonalení PIP III umožňuje cílová data získaná a zpracovaná radarem AN/MPQ-53 systému Patriot cestou ústředny řízení palby předávat ústředně řízení palby systému I-HAWK. Tím jsou vlastně oba systémy propojeny a mohou při ničení cílů spolupracovat.

Systém I-HAWK pak dokáže vést palbu bez použití vlastních vyhledávacích a naváděcích (ozařovacích) radarů. A co je nejdůležitější − systém I-HAWK v této nové úpravě je schopen sestřelit taktické balistické rakety, a o to Izraeli šlo nejvíce. M

Maximální efektivní výškový dosah systému I-HAWK s izraelskými úpravami je 19 300 m.

Četnost odpalovacích baterií -180 kusů v 17 protiletadlových a protiraketových oddílech umožní mít v případě potřeby v palebné pohotovosti až 540 raketových střel. Přesných, rychlých a účinných. Je to rozhodně významná posila izraelské protiraketové a protiletadlové obrany.
Jsou zařazeny do jednotek operujících v poli a jsou zařazeny i do protiraketové obrany městských konglomerací a důležitých prostorů. Jak to vypadá v Izraeli nevím, ale v USA to Vypadá takto:

Obrázek

Zde je blokové schéma toho jak palebná baterie vypadá a co je v ní začleněno.

Obrázek

A zde máme leteckou fotografii, která ukazuje, jak to vypadá skutečně v terénu při obraně důležitého prostoru. Takto to asi vypadá i v Izraeli, podle toho, kde je to rozmístěno.

Část druhá: Systém Patriot a jeho geneze v izraelských protiletadlových a protiraketových silách.

Ať si kdo chce, co chce říká, systém Patriot, který se proslavil během První války v zálivu. patří mezi nejlepší mobilní protiraketové a protiletadlové prostředky dlouhého dosahu. Slovo Patriot je akronym vytvořený z dlouhého názvu Phased Array TRacking Intercept Of Target. To lze přeložit jako sledování a zničení cíle s použitím radaru s fázovanou oblastí.

Historie jeho vývoje byla či spíše je velmi dlouhá, přerušovaná technologickými problémy či spíše snahou dosáhnout co nejlepšího výsledku a politickou nerozhodností. Vývojové práce na novém protiletadlovém systému, který měl nahradit výše popsaný systém HAWK, začaly v roce 1965, a i když k prvním zkušebním odpálením došlo již v roce 1970, trvalo dalších 13 let, než začal být Patriot používán.

Samotné rakety jsou v kontejnerech umístěny na mobilním odpalovací zařízení M 901, které zabezpečuje přepravu, údržbu a odpálení raket, kdy jedno odpalovací zařízení nese 4 rakety. Každé odpalovací zařízení je vybaveno autonomní energetickou a elektronickou jednotkou, která slouží ke zjišťování polohy a technického stavu raket a ke komunikaci. Jedno odpalovací zařízení pokrývá kruhovou výseč 120°, proto pokud je očekáván přílet cílů z více stran, je pro úplné pokrytí kruhového perimetru potřeba více odpalovacích zařízení.

Systém Patriot ničí vzdušné cíle pomocí jednostupňové pozemní protiletadlové řízené střely MIM-104, které jsou už z výroby dodávány v uzavřených kontejnerech. Navádění střely na cíl je v počáteční fázi letu realizováno pomocí signálů z pozemních naváděcích prostředků, tedy povelovým naváděním, které střelu přivede do předpokládané pozice cíle. Následně se střela, stává samostatnější a na cíl útočí pomocí odražených paprsků pozemního radaru od pozemního radaru, tedy přechází na poloaktivní navádění.

Původní verze této střely ničily cíl pomocí střepin, které se vytvoří po explozi bojové hlavice v blízkosti cíle. To neplatí u nové verze PAC-3 , která ničí cíl přímým nárazem. Aby toho byla schopna, bylo nutné u této nejmodernější verze provést celou řadu vylepšení, mezi které patří zejména přítomnost aktivního radaru. Tím se radikálně zvýšila pravděpodobnost zachycení cíle typu balistické rakety středního doletu. Na druhou stranu kvůli zmenšení střely se změnily aerodynamické vlastnosti střely a tím klesl i maximální dolet ze 70 až 160 kilometrů na asi 30 km.

Takticko - technické údaje rakety MIM 104 varianty PAC-2


Hmotnost rakety: 900 kilogramů
Délka rakety: 5,18 metru
Rozpětí stabilizačních a ovládacích ploch: 0,92 metru
Průměr těla rakety: 410 milimetrů
Operační rychlost: Mach 5, jde tedy o hypersonickou střelu
Maximální operační výška: 60 metrů až 24 kilometrů
Maximální dolet: 3 až 160 kilometrů
navádění: povelové a poloaktivní v koncové části letu k cíli

ObrázekxxxObrázek

Zde je vyobrazení odpalovacího zařízení systému Patriot varianta PAC-2, při odpálení rakety. Druhý snímek ukazuje obdobné zamaskované odpalovací zařízení. Tato varianta byla masově použita právě V První válce v Zálivu a to jak z území Státu Izrael tak i z území Saudské Arábie.

Takticko - technické údaje rakety MIM 104F varianty PAC-3

Hmotnost rakety: 312 kilogramů
Délka rakety: 5,2 metru
Rozpětí stabilizačních a ovládacích ploch: 0,50 metru
Průměr těla rakety: 250 milimetrů
Operační rychlost: Mach 5, jde tedy o hypersonickou střelu
Maximální operační výška: 10 až 15 kilometrů
Maximální dolet: max. 30 kilometrů
Navádění: inerciální a aktivní radarové koncové navádění.

Obrázek

Takto vypadá odpalovací zařízení systému Patriot PAC-3 Erint se 16 raketami.

Mozkem celého systému je ústřední řídicí stanice AN/MSQ-104, která přijímá a zpracovává informace získané vlastní činností jednotek baterie, tedy hlavně od radaru. Pracovní prostor je plně klimatizovaný, ale hlavně je odstíněný proti radioelektronickému rušení včetně EMP.

ObrázekxxxObrázek

Zde je fotografie ústřední řídící stanice AN/MSQ-104 starší varianty pro PAC-2. Druhý snímek ukazuje stejnou stanici, modernizovanou pro variantu systému PAC-3

Pro vyhodnocování bojové situace a k navádění řízených střel pro celkem až 8 odpalovacích zařízení, je dokládáno že je možno sledovat až sto cílů a na 30 z nich současně navádět střely, což si myslím, že není možné, ale mohu se plést, je ve stanici umístěn bojový počítač, který je ovládán dvěma operátory, kteří mají rovněž na starosti kontrolu komunikace mezi všemi jednotkami systému Patriot.

Systémová komunikace je zajištěna prostřednictvím několika anténových stožárů OE-349 na kolovém nákladním automobilu, vyobrazení pro systém PAC-2 následuje, pro modernizovaný systém je obdobný.

Obrázek

Zdrojem elektrické energie jsou dva dieselagregáty s výkonem po 150 kW na zdrojovém vozidle typu M977 HEMMT a svojí energií zásobují zejména řídicí stanici a radar.

Oči systému tvoří výkonný radar:

AN/MPQ-53 u starší verze PAC-2
AN/MPQ-65 u nejnovější verze PAC-3 Erint.

V obou případech se jedná o PESA radary, které jsou složeny z mnoha fázově posunutých jednotek, které obsahují společný radiofrekvenční zdroj. U varianty PAC-3 je tento zdroj zdvojnásobený, a díky tomu dokážou zajistit identifikaci přes 400 vzdušných cílů do vzdálenosti kolem 170 km a do výšky kolem 24 km.

Obrázekxxx Obrázek

Zde jsou fotografie obou variant radiolokátoru. První ukazuje radar AN/MPQ-53 pro starší verze PAC-2 a druhá ukazuje radar AN/MPQ-65 u nejnovější verze PAC-3 Erint.

Pro nasazení v systému izraelské protiraketové obrany je důležité to, že fázovaný radar dokáže vygenerovat velmi úzký paprsek, který umožňuje zachytit i velmi malé rychle letící cíle, jako jsou např. balistické rakety či střely s plochou drahou letu. Software u radarů systému Patriot jsou navíc vybaveny potřebnými identifikačními vzorci pro identifikaci vlastní techniky a identifikaci nepřátelských vzdušných cílů, či zvýšená odolnost proti elektromagnetickému rušení.

Každá jedna palebná baterie má jednu takovou univerzální radarovou jednotku, jejíž cena je kolem 38 mil USD.

Obrázek

Zde je celková sestava palebné baterie protiletadlového a protiraketového systému Patriot

Bojové nasazení.

První velké bojové nasazení systému PATRIOT bylo v První válce v zálivu, kdy Saddámův Irák ohrožoval sousední země, zejména Izrael a Saúdskou Arábii, raketami Scud. Kvůli možné reakci Izraele na bombardování ze strany Iráku čelili USA hrozbě rozpadu mezinárodní spojenecké koalice, proto Američané rozmístili v Izraeli a v Saúdské Arábii baterie systému Patriot. Svůj účel to splnilo, Izrael nevstoupil do války proti Iráku. To jen pro zopakování a pro udržení pozornosti.

Obrázekxxx Obrázek

Raketa systému PAC-2 zasahuje cíl oblakem sub-projektilů a druhý obrázek ukazuje tu samou situaci, jen s tím rozdílem, že raketa systému PAC-3 Erint sráží svůj cíl přímým nárazem.

O samotné úspěšnosti systému Patriot v První válce v Zálivu, se vedly a vedou debaty, odhady se pohybují mezi 40 - 70 %. Jasno ale nebude nikdy, navíc je důležité i to, že verze PAC-2 nasazená během této války byla určena především proti letadlům, schopnost útočit na balistické střely byla původně považována za druhotnou i když v daném čase a místě za velmi žádoucí a významnou pro úspěch celé válečné akce protiirácké koalice. Ovšem daní bylo to, že na jednu sestupující raketu SCUD se automaticky pálilo čtyřmi raketami.

Nejnovější verze PAC-3Erint udělala velký pokrok v úspěšnosti zásahu. V nejlepším světle se předvedla během operace Irácká svoboda, kde dosáhla stoprocentní úspěšnost zásahu. Tato nejmodernější verze systému Patriot bude rovněž zapojena i do euroatlantického programu MEADS, který USA vyvíjejí společně s Itálií a Německem.

Izrael zahájil nákupy těchto modernizovaných systémů v roce 2009, předpokládal, že operační způsobilost dosáhnout v roce 2014 což se podařilo. Cena jedné kompletní palebné baterie se pohybuje kolem 50 milionů. V izraelské armádě mají ničit vrtulníky, letadla a hlavně i balistické rakety krátkého a středního dosahu v konečné, tedy sestupné fázi letu. Předpokládá se užití ve výškách do 20 kilometrů. Tím bude velmi kvalitně doplněn systém I-HAWK a druhá vrstva bude hustá a v rámci možností i nepropustná.

Část třetí: Davidův prak

Dne 25. listopadu 2012 během Operace Sloup oblakový testovaly Izraelské obranné síly další obranný systém. První úspěšný test (podle kontextu „ostrý“, tj. s opravdovou likvidací cílové rakety) byl ale oznámen už 17. ledna 2011. Magická hůlka, známá také jako Davidův prak je určena k sestřelování raket dlouhého doletu, odpálených na Izrael. Systém Davidův prak je navržen k obraně před sofistikovanějšími raketami dlouhého doletu s naváděcím systémem, jako jsou balistické střely. Má se za to, že nějaké takové rakety s doletem až 300 kilometrů má k dispozici libanonské teroristické hnutí Hizballáh, to už koneckonců víme z předchozího dílu.

Obrázekxxx Obrázek

Prvotní představy autorů systému Davidův prak o podobě a nasazení systému Davidův prak.

Systém, který společně vyvinuly Rafael, vlajková loď Izraelského vojenského průmyslu, Elta, Elbit Systems a americký zbrojovka Raytheon, je schopen sledovat pohyb blížící se rakety a ve vzduchu zasáhnout. Davidův prak je třetím izraelským protiraketovým systémem pro druhou vrstvu, kdy se předpokládá, že doplní systémy Patriot PAC-3 Erint a systém I-HAWK. Pokud se vše podaří zvládnout finančně a časově, díky jeho zavedení předpokládanému na rok 2015 mohl by systém I-HAWK začít hrát roli druhého sledu a postupně být vyřazen.

Obrázekxxx Obrázek

Skutečná odpalovací platforma systému Davidův prak, návěsová souprava a odpal rakety z této platformy.

Hlavní prvek systému tvoří dvoustupňová střela Stunner, jejíž zvláštně tvarovaná (podle podélné osy nesymetrická) příď obsahuje dvě naváděcí čidla, a to optoelektronické a aktivní radiolokační. Jinak je o systému známo dosti málo; propagační kresby ukazují odpalovací zařízení nejspíše pro dvanáct až dvacet raket, usazené na přívěsu taženém nákladním vozem nebo na platformě těžkého nákladního automobilu. Nic není jisté.

Takticko - technické údaje rakety Stunner systému Davidův prak


Typ: dvoustupňová raketa na tuhé pohonné hmoty, s odlišným průměrem jednotlivých stupňů
Hmotnost rakety: neznámo
Délka rakety: neznámo
Rozpětí stabilizačních a ovládacích ploch: neznámo
Průměr těla rakety: neznámo
Operační rychlost: Mach 7,5, jde tedy o hypersonickou střelu
Maximální operační výška: 70 až 250 kilometrů
Maximální dolet: max. 30 kilometrů
Navádění: inerciální letové k cíli a koncové optoelektronické a aktivní radiolokační

Obrázek

Zde je její model, velmi pěkný a zdá se, že i reálný, což mě poněkud u izraelských aktivit překvapuje.

Další důležitý prvek je radarová a vyhodnocovací jednotka obdobná údajně se systémem pro IRON DOME a to jen s potřebnými úpravami pro potřebný vyšší dosah.

Obrázek

Radarová jednotka EL/M2084MMR

Test ověřoval všechny prvky systému, včetně systému sledování raket a blížícího se cíle. Test byl úspěšný, uvedli představitelé armády s tím, že výsledky budou analyzovány, aby systém mohl být ještě vylepšen a připraven do výroby a k operačnímu nasazení. Je navržen tak, aby zachytil a ničil nejnovější generaci taktických balistických raket, jako třeba ruský Iskander. S použitím palubního vybavení by měl být dokonce schopen rozlišit klamné cíle od skutečné bojové hlavice.

Obrázekxxx Obrázek

Dva pohledy na startující raketu Stunner a následuje fotografie zásahu ostrého cíle touto raketou.

Obrázek
Skutečný stav zavádění systému do výzbroje zatím není jistý, ale myslím si, že je otázkou krátkého času, kdy se dovíme více.

A nakonec poslední možný příspěvek k druhé vrstvě izraelské protiraketové obrany.


Podle generálporučíka Henryho Oberinga , bývalého ředitele americké Agentury pro protiraketovou obrany USA mají velký zájem o dění kolem projektu Davidův prak. V červenci 2013 společnost Raytheon oznámila, že pracuje s mezinárodními partnery na vývoji nové modernizaci protiletadlového a proti raketového systému. Cílem je modernizovat radar a hlavně vyměnit antiraketu právě za izraelskou raketu Stunner, která se jeví jako stávající špička vývoje.
V srpnu 2013 tedy společnosti Raytheon a Rafael začaly hledat finanční prostředky na vývoj už čtvrté generace protiletadlového a protiraketového systému, s názvem programu: Patriot Advanced Affordable Capability-4, proto zkratka (PAAC-4).

Tento systém má za cíl integrovat údernou antiraketu ze společně financovaného projektu Davidův prak, tedy raketu se sestavou systému Patriot PAC-3. Současně má dojít k sesychronování možností radarů a kontrolních a naváděcích stanic

Dvoustupňové antirakety Stunners vysokou mírou samostatného navedení na cíl by tak měly nahradit jednostupňové radarem naváděné rakety PAC-3 s koncovým samonaváděním vyrobené společností Lockheed Martin .

Důvodů je více ale hlavní jsou ty finanční, Cílem ale není jen možné modernizování izraelských patriotů ale to samé u americké armády a námořnictva.
Jestli systém Davidův prak vyvíjený společnostmi Rafael a Raytheon a řízených společně MDA a Izrael Missile Defense Organization, si klade za cíl poskytnout nákladově efektivní a přitom širokou oblast obrany proti dělostřeleckým raketám velkého doletu, tedy s rážemi nad 220 mm a balistických raket krátkého a středního doletu, nový projekt má stejné ambice.

Budoucí varianty by měly ve finále zachytit dělostřelecké rakety, bezpilotní průzkumné a bojové prostředky a balistické rakety, včetně těch s manévrující hlavicí. A vše má být založeno na jenom typu antirakety, tedy na střele Stunner, v Izraeli označované jako Davidova hůlka.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Izraelská PRO, díl třetí - prostředky a tři vrstvy PRO

Příspěvek od Pátrač »

Kapitola třetí. TŘETÍ VRSTVA - SYSTÉM ARROW

Část první: Systém AROW -1

Asi není žádná zásadní pochybnost, že nejvyšší úroveň protiraketové obrany představuje „strategický“ systém Protiraketové obrany, který by měl sloužit zejména jako ochrana proti íránským raketám středního doletu řady Šaháb a všemu dalšímu co by se v obdobné a nebo vyšší kategorii raketových zbraní mohlo v oblasti Středního východu v budoucnosti objevit. Nese název ARROW. Jeho vývoj začal v roce 1988, tehdy ještě v reakci na akvizice raket ze strany arabských zemí v zemích bývalého sovětského bloku. Od počátku byl vyvíjen za zásadní spolupráce s USA.

Program ARROW zbrojovky IAI (Israel Aircraft Industries, nyní Israel Aerospace Industries) zvítězil nad návrhem Rafael AB-10, který vycházel ze systému HAWK. Ten byl od roku 1986 vývoj finančně podporován USA, tato podpora přešla i na systém ARROW, který zužitkoval velkou část provedených vývojových prací.

Protiraketový systém Arrow byl vyvinut k sestřelování balistických raket typu Scud a jejich všech možných drivátů odpálených ze Sýrie, Saúdské Arábie nebo Iráku, a potenciálně i ze Saudské Arábie.

Vývoj byl rychlý a možná i proto nepřinesl splnění očekávání. Průběh zkoušek:

Již 9. srpna 1990 byla poprvé odpálena raketa ARROW 1. Test byl po pár sekundách ukončen, výpadek navádění způsobený výpadkem radaru vedl k obavám z pádu do obydlených oblastí a raketa byla destruována.

Dne 25. března 1991 byl proveden druhý letový test, tentokrát z paluby lodi. Porucha opět test předčasně ukončila destrukcí rakety.

31. října 1991 byla střela opět odpálena z námořního plavidla bohužel opět pro závadu destruována. Zdálo se, že tato raketa je průšvih.

Ale vývojáři vytrvali a pokračovali. Dne 3. září 1992, v dalším testu raketových komponentů raketa poprvé dosáhla plánovanou výšku a to 45 sekund po startu. Podle plánu potom raketa byla zničena. Tento úspěšný experiment ukončil předběžnou fázi testování systému.

Páté, šestá a sedmé a zkouška se konaly 28. února, 14. července a 14 října 1993. Během nich se podařilo přiblížit raketu ARROW do těsné blízkosti cílových raket, což prokázalo, že to možná až takový průšvih nemusí být.

Při osmém testu 1. března 1994, raketa opět v důsledku selhání pozemního naváděcího počítače selhala.

Devátý test realizovaný 12. června 1994, byl označen jako předváděcí zkouška a raketa úspěšně zachytila cíl, tedy raketu vyslanou na Izrael z lodi ve Středozemním moři.

Obrázek

Údajný model antirakety ARROW - 1

Celkově ale bylo konstatováno, že ARROW nesplnil očekávání. Padesáti procentní neúspěšnost zkoušek a těžkopádná raketa nezaujaly. Co se o raketě ARROW ví? No je toho málo a jak už to u Izraele bývá i to málo je nejednoznačné a čert ví, jak to bylo skutečně.
ARROW 1 byla údajně dvoustupňová raketa na tuhé pohonné hmoty.

Možné takticko-technické údaje:

celková délka: 7,5 m
průměr trupu těla 1200 mm
celková hmotnost: asi 2000 kg
Odhaduje se, že druhý stupeň měl délku 2,5 m a že měl inerciální a přesné navádění na cíl. Střela byla popisována jako vysokorychlostní a každý stupeň měl potřebné prvky pro manévrování. Výškový dostup byl údajně až 50 kilometrů. Na druhé straně se objevily informace, že raketa ARROW byla jednostupňová. Opravdu čet se v tom vyznej. Jenže její osud byl i tak zpečetěn.

Další vývoj velké a těžkopádné rakety ARROW 1 byl zastaven a veškeré úsilí bylo věnováno následníkovi a to raketě ARROW 2. Věrohodnou fotografii této první mutace rakety ARROW 1 se mi nepodařilo získat.

Část druhá: ARROW 2- ÚSPĚCH.

Tato raketa byla poprvé odpálena 30. července 1995, v únoru 1996 následoval druhý letový test a pak už se přistoupilo ke zkouškám střeleckým, při nichž Arrow 2 úspěšně „bodoval“ (poprvé 20. srpna 1996). Díky tomu postupoval vývoj rychle, takže 29. listopadu 1998 mohla značka IAI předat izraelskému ministerstvu obrany první sériovou raketu Arrow 2.

Obrázek

Představa vlastně i skutečnost jak systém ARROV má fungovat a také funguje. Je vidět, že je připraven jak na rakety odpalované z pozemních odpalovacích zařízení, tak i na rakety či jiné prostředky odpalované z leteckých nosičů, a zcela jistě je schopen ničit i ty nosiče.

Obrázek

Test rakety ARROW-2, srpen 1996

Ale pokračujme. Dne 14. března 2000 byla slavnostně prezentována první baterie, jež byla umístěna na základně Palmachim. potom byla delší pauza a v roce 2004 byla druhá baterie instalována na letišti Ein Šemer a o rok později třetí baterie u Tel Avivu. Ale téměř okamžitě s rozmístěním prvních baterií začala průběžná modernizace systému

Dne 12. února 2007 uskutečnil Izrael v neděli první noční test protiraketového systému ARROW 2, druhé vývojové řady.

Test se uskutečnil v souladu s Programem vývoje systému Arrow Systems Improvement Program. Byl to patnáctý test systému ARROW a desátý test současné podoby zbraňového systému, avšak poprvé byla zkouška provedena v noci. Cílem zkoušky, realizované na letecké základně Palmachim jižně od Tel Avivu, bylo ověřit poslední vývoj systému, který zahrnuje zvýšení dosahu, v němž je možné zneškodnit nepřátelské rakety.

Odpálená raketa zcela zničila simulovaný útok íránské rakety dlouhého doletu Šaháb-3, která má dolet až 2 000 kilometrů, známe z předchozích dílů. Test proběhl večer a raketa ARROW 2 zneškodnila testovací raketu Black Sparrow vypuštěnou z letounu F-15, která simulovala útok íránské rakety Šaháb proti Izraeli. Všechny prvky - radarový systém, řídící centrum a odpalovací zařízení, pracovaly bez nejmenších závad. Obdobný test následoval v roce 2009, s vylepšenou verzí rakety.

Obrázek

A takto podle představy malíře tento test vypadal.

Brigádní generál Danny Milo, velitel Protiletecké divize Izraelských vzdušných uvedl, že systém ARROW je schopen reagovat na všechny současné hrozby přicházející z Íránu a Sýrie. K testu došlo necelé dva týdny poté, kdy Sýrie provedla zkoušku zmodernizované verze rakety SCUD a v den, kdy Islámská republika Írán slavila 28. výročí islámské revoluce, která svrhla šáha a přivedla k moci současný režim. Zdá se, že Izraelci tím mimo samotný test chtěli i vyslat několik signálů na správná místa.

Tak jako ARROW 1, i systém ARROW 2 je společným dílem Izraele a USA a je řízen Projektovým odborem izraelského ministerstva obrany a Agenturou raketové obrany USA Hlavním dodavatelem projektu je MLM, dceřiná společnost Israel Aerospace Industries Ltd. – IAI.

Systém ARROW - 2 je tvořen:

Primo: radarovým systémem Green Pine, česky je to borovice, který vyvinula společnost Elta Systems, nebo jeho nové verze zvané Super Green Pine, Green Pine Block B či Great Pine, jež nabízí dosah až 900 km. Tento radar pracuje v pásmu L, tedy 500 až 1000 megahertzů a dokáže zachytit střelu na více než 500 km a sledovat až 30 cílů.

Obrázek

Radar EL-M-2080 Green Pine
Radar pracuje v několika režimech:
- vyhledávání
- detekce
- sledování
- navedení antiraket
a j schopen zjistit, sledovat a ozařovat raketu přilétající rychlostí do 3 500 metrů za sekundu a navádět antiraketu s přesností až 4 metry

Obrázek

Poslední model radaru, Super Green Pine

Secundo: velitelské, řídicí a informační středisko Citron Tree, česky citroník, který vyvinuly Tadiran Electronic Systems. Později bylo přezváno na Golden Citron.

Tertio: střediskem řízení odpalování raket Hazelnut Tree, česky líska, později přezváno na Brown Hazelnut, Systém řízení palby je navržen tak, aby umožňoval současné navedení a ničení až 14 cizích raket. Datovou komunikaci a interoperabilitu se systémem Patriot včetně sdílení dat s radarem AN/MPQ-53 zajišťují datalinky Link-16 a Tadil-J. Tím je prokázaná provázanost druhé a třetí vrstvy izraelské protiraketové obrany.

Kvarto: odpalovacím zařízením se šesti kolmými odpalovacími trubicemi,

Obrázek

Šestinásobné odpalovací zařízení antiraket ARROW-2

Kvinto: samotnými raketovými střelami ARROW 2, což je dvoustupňová střela na tuhé pohonné hmoty. Ta je v úvodní fázi je naváděna pozemním radarem EL/M-2080 Green Pine. V koncové fázi se přechází na kombinaci pasivního infračerveného a aktivního radarového navádění. Střela je určena pro přímý kontaktní zásah („hit-to-kill“), ale přesto má výbušnou hlavici se směrovaným efektem a přibližovacím zapalovačem.

Poslední tři prvky jsou vyrobeny a dodávány společně společnostmi IAI, MLM a raketové střely i ve spolupráci se společností Boeing. Je to dáno tím, že na základě smlouvy z března 2004 dodává Boeing 35 % hlavních komponentů systému, včetně elektroniky hlavice, radarového krunýře, plášťování raket a elektronické subsystémy. Zbytek už je v režii Izraelského vojenského průmyslu a společnosti Rafael Armament Development Authority Ltd., která mimo jiné dodala i terčové Black Sparrow.

Tato raketa prošla několika koly testů jak v Izraeli, tak v USA. Tato testovací kola se prováděla tak, jak byl celý systém postupně vylepšován.
Velmi úspěšný test systému ARROW 2 se uskutečnil 5. ledna 2003. po modernizaci nazvané Block 2. Čtyři rakety byly vypáleny na čtyři simulované cíle za účelem posouzení výkonnosti antirakety během zvláštních letových podmínek, jakož i výkon systému v průběhu sledu na trh.

Další úspěšná zkouška byla vykonána 16. prosince 2003, a byly zjišťovány schopnosti systému zachytit a zničit příchozí střely ve velkých výškách – kolem 60 kilometrů.

29. července 2004 Izrael a Spojené státy provedly společný test na námořní letecké základně Point Mug, raketového zkušebního centra amerického letectva v Kalifornii. raketové testovacího centra v Kalifornii , ve kterém byla antiraketa ARROW vyslána proti skutečnému cíli a to raketě SCUD-B. Tento test nebylo možno provést v Izraeli- není tam na to místo. Zkouška byla provedena za velmi obtížných podmínek. Radar a řídící pracoviště se nacházela na základně a odpalovací zařízení na malém ostrově 100 kilometrů vzdáleném. Tím se vyzkoušelo vše:
- spojení mezi jednotlivými prvky,
- jednotlivé prvky a
- schopnost tento cíl zničit.
Zkouška byla plně úspěšná. Raketa SCUD-B byla zasažena na trase dlouhé 300 kilometrů a ve výšce 40 kilometrů západně od ostrova, Byl to 12 test rakety a 7 test celého systému.

26. srpna 2004 byla provedena zkouška za účelem prověření schopnosti vyhledat a ničit samostatnou bojovou hlavici raket SCUD-B oddělenou od těla rakety. Závada na manévrovacích schopnostech zabránila zničení cíle

Obrázek

Americká raketová testovací základna PointMug, start rakety ARROW-2

V březnu a dubnu 2005 se schopnost radaru systému ARROW 2 "Green Pine" a řídícího střediska "Golden Citron" spolupracovat s obdobnými součástmi systému Patriot PAC-3 americké armády.

V prosinci 2005 byly letové zkoušky obnoveny a byl úspěšně zachycen a zničen cíl naopak ve velmi nízké letové hladině a to 800 metrů.

11. února 2007 systém ARROW 2 úspěšně zachytil a zničil cílovou raketu "Black Sparrow" simulující balistickou raketu ve vysoké nadmořské výšce. Jednalo se o první prováděný v Izraeli. Zkouška byla provedena tak, že cílovou raketu ničily dvě 100 kilometrů od sebe vzdálené palebné jednotky, což si vyžádalo jejich dokonalé propojení systémem distribuce dat Link-16. Bylo to poprvé, kdy se systém Link 16 použil pro propojení dvou jednotek systému ARROW. Tato modernizace a zlepšení možností systému se nazývá Block 3.

15. dubna 2008 zbraňový systém Arrow úspěšně detekoval a provedl simulovaný záchyt nové cílové rakety nesoucí název Blue Sparrow, která nahradila starší cílovou raketu Black Sparrow. Modrá raketa už simulovala pokročilejší balistické rakety SCUD-C / D a přepokládané íránské rakety Šaháb-3. Test byl proveden v letové výšce střely 27,5 kilometru a navíc cílová raketa vypustila několik subhlavic, což test výrazně ztížilo, přesto byl hodnocen jako úspěšný.

Zkouška za účelem přímého sestřelu rakety Blue Sparrow v září 2008 nebyla úspěšná pro selhání rakety, první skutečný sestřel se podařil až v dubnu 2009.
V červenci 2009 na základně Point Mug proběhlo několik testů, ale byly pronásledovány neúspěchy. Poprvé se přes úspěšné zachycení cíle a odpálení antirakety nepodařilo udržet spolehlivé spojení. Předtím selhal nosný letoun C-17, který pro závadu nebyl schopen odpálit cílovou raketu a další test byl skrečován pro výpadek zdrojové jednotky systému.

Tyto testy byly hodně často posuzovány jako neúspěch, ale kdo nic nedělá, ten nic nezkazí.

22. února 2011 systém ARROW úspěšně zachytil dalekonosnou balistickou raketu odpálenou z mobilního odpalovacího zařízení a po brilantním navedení antirakety na cíl tato cíl zničila přímým nárazem.

Obrázek

Raketa ARROW-2 startuje ke své úspěšné misi v únoru 2011

Dne 10. února 2012 vývojáři úspěšně provedli test sledování cíle, před dalším zmodernizováním systému. Modernizace označená jako Block 4 systému umožnila zachytit cíle, vykreslit jejich trajektorie, vyhodnotit nebezpečnost a tím stanovit pořadí jejich ničení a tato data následně přenést do palebných jednotek.

Jejím hlavním cílem bylo, ale zajistit ničení hlavic nepřátelských raket nárazem, aby se vyloučil spontánní výbuch možné jaderné hlavice. Zde už se asi myslelo na to, že Írán nakonec jadrnou bombu či hlavici pro své rakety úspěšně dokončí.

Modernizace by dále měla přinést lepší komunikaci mezi jednotlivými systémy protiraketové obrany, větší dosah zachycení a tím více času na rozhodovací procesy.

Dne 9. září 2014, tedy vysloveně nedávno, byl proveden další test modernizovaného systému nad Středozemním mořem. Výsledek je neprůkazný, máme málo dat.

Nedávno se objevily informace o další plánované modernizaci systému ARROW -2 na model Block-5

Nedávno Izraelská organizace protiraketové obrany - Israeli Missile Defense Organization zahájila kroky, pro stanovení ideového rámce pro zatím poslední modernizaci systému ARROW 2. Nese název Block 5. Cílem je spojit už zavedený a průběžně modernizovaný systém ARROW 2 s dokončovaným systémem ARROW 3, který by měl přilétající rakety ničit ještě pře vstupem do atmosféry do jednoho systému.

Systém by měl být tímto krokem napojen na družicové průzkumné prostředky a bezpilotní průzkumné prostředky a prostředky pozemního průzkumu a to včetně hloubkového. Cílem je dosáhnout schopnost ničit třetí generaci cílových raket Silver Sparrow, které simulují to nejmodernější, co by mohl nasadit hlavně Írán. Tedy i hlavice s jadernými náložemi, které jsou schopné manévrování a tím pádem jsou podstatně hůře zasažitelné.

Plánovaná verze BLOCK -5 by měla propojit stávající radary Super Grine Pine s americkými radary AN / TPY-2 umístěnými na zemi a také se stejnými radary na palubách amerických protiraketových torpédoborců.

Více se mi zatím nepodařilo k systému ARROW 2 dohledat. Takže pás suchých čísel, aby to nebylo tak akční.

Izrael má k dispozici tři baterie asi se stopadesáti antiraketami ARROW 2.

- každá baterie má 4 až 8 odpalovacích zařízení,
- každé odpalovací zařízení je osazeno 6 kontejnery, uvnitř kterých jsou trvale umístěny antirakety k okamžitému odpálení.

Takticko-technická data řízené střely ARROW 2

Celková délka: 6,8 m
Průměr prvního stupně: 0,8 m
Průměr druhého stupně: 0,5 m
Hmotnost včetně kontejneru: 3500 kg
Hmotnost vlastní rakety: 2800 kg
Hmotnost bojové hlavice: 150 kg
Max. rychlost: 2500 m/s
Maximální dálkový dostřel: 148 km
Maximální výškový dostup: 60 000 m

Kompletní baterie systému ARROW 2 podle některých informací stojí 170 milionů dolarů, tedy okolo 3,67 miliardy korun. První tři roky byl projekt financován z 80 % Spojenými státy, nyní se na financování podílejí USA a Izrael fifty-fifty.

Nyní pár slov k těm americkým radarům. V roce 2008 ministr obrany Robert Gates souhlasil s prozkoumáním možností nasazení výkonného pozemního XBR radaru (radaru kmitočtového pásma X, tzn. 8-12 GHz) protiraketové obrany na území Izraele pro účely zjišťování a zaměřování poloh bojových hlavic cizích balistických raket a jejich bojových hlavic a současně i za účelem navádění antiraket. Je fakt, že izraelský ministr obrany Ehud Barak hovořil s Gatesem o tomto prioritním izraelském požadavku během setkání koncem července tohoto roku.

Společnost Raytheon je v současnosti monopolním výrobcem i dodavatelem XBR radarů pro americkou Agenturu protiraketové obrany. V tomto případě se jedná o předsunutý radar THAAD/TPY-2. Jak z názvu vyplývá, radar byl původně vyvinut pro použití v protiraketovém systému THAAD k ničení balistických raket ve velkých výškách v konečné fázi letu. Později se ukázalo, že může být ideálním předsunutým senzorem a poskytovat informace včasné výstrahy o odpálení balistických raket již v počáteční fázi letu, sledovat je a měřit přesné parametry jejich drah v kosmickém prostoru.

Důvod proč po tomto prostředku Izrael moc a moc touží, je ten, že má prostě výrazně vyšší dosah než jejich velmi kvalitní radar stejné kategorie Green Pine a jeho mutace. Díky tomu AN/TPY-2 má být schopen detekovat přilétající balistické rakety na mnohem větších vzdálenostech, poskytovat větší časový prostor nejen pro výstrahu, ale především pro obranná opatření - odpálení a navedení antiraket.

Takže: radar Green Pine umožňuje detekci balistických raket, odpálených z území Íránu v době, kdy bojové hlavici k zásahu určeného cíle na území Izraele zbývá jen asi 2 minuty.

Ale: americký radar AN/TPY-2 je mnohem výkonnější a umožňuje ji zjistit, automaticky sledovat a určovat parametry její trajektorie v místě, kdy ji do cíle zbývá ještě asi 5 až 6 minut letu.

Ergo kladívko: Včasnější reakce má umožnit izraelskému systému protiraketové obrany Arrow zasáhnout íránskou bojovou hlavici v mnohem větší vzdálenosti a zničit ji s vyšší pravděpodobností.

Výkonný radar AN/TPY-2 je vybaven plošnou fázovanou anténou s elektronickým snímáním. Pracuje v kmitočtovém pásmu X ( 8-12 GHz), tedy ve stejném pásmu jako XBR radar (EBR - European-based Radar, radar umístěný v Evropě), o jehož výstavbě se uvažovalo v Brdech. AN/TPY-2 podobně jako radar EBR má vyzařovat velmi úzký paprsek, sledovat a rozpoznávat i velmi malé objekty na vzdálenosti až několika tisíc kilometrů. Je malý, mobilní a přepravitelný i letecky.

Důvod proč jej Izrael chce zařadit do svého systému protiraketové obrany je z toho co jsem uvedl zcela zřejmý.

Část třetí: ARROW 3- BUDOUCNOST?

V srpnu 2008 Spojené státy americké a izraelská vláda zahájily s mimořádným úsilím práce na vývoji nového protiraketového systému pod vedením izraelského velitelství protivzdušné obrany, známý jako ARROW 3.

Podle Arieha Herzoga, tehdejšího ředitele IMDO, bude hlavním prvkem této části třetí vrstvy protiraketové obrany je kosmická antiraketa, vyvinutá společnostmi IAI a Boeing. Má velké ambice, měl by to být nejúčinnější protiraketový systém na světě.

Obrázek

První vystoupení antirakety ARROW-3 v představě malíře

Nový systém od počátku počítá s integrací se systémem ARROW 2 a od počátku je stavěn tak, že mu radary "Green Pine" a "Super Green Pine" neposkytnou potřebnou informační platformu a tedy se počítá s výše popsanými radary AN/TPY-2. Další složkou mají být vysoce pokročilé opto-elektronické senzory umístěné na vysoko létajících bezpilotních prostředcích.

Předběžné testy raket ARROW 3 začaly v roce v roce 2011. Není jasné, jaké testy byly provedeny, ale zcela jistě byly součástí příprav na plnohodnotné systémové testy.

23. ledna 2012 izraelský ministr obrany uvolnil fotografie a video z palebných zkoušek provedených na letecké a raketové základně Palmachin. První zkoušky byly se vší pravděpodobností zaměřeny na samotný odpal raket, jejich letu a činnost podpůrných systému ke staru nezbytných, raketových motorů obou stupňů.

Obrázek

Start antirakety ARROW-3, raketová, letecká a kosmická základna Palmachim, leden 2013

Dne 25. února 2013 byly provedeny další testy odpalů a byly úspěšné. Raketa po 6 minutách dosáhla plánovanou výšku 100 kilometrů provedena a také a to je velmi důležité stanoveného prostoru. Následně byl zastaven motor druhého stupně a raketa byla destruována. Následuje obrázek, který možná ukazuje popsaný odpal této antirakety.

Obrázek

Dne 3. ledna 2014, tedy letos byla provedena další úspěšná zkouška raket ARROW 3 a opět z raketové a letecké základny Palmachim. Během testu antiraketa stíhala simulovaný cíl, a v kosmickém prostoru provedla řadu manévrů. Zkouška zahrnovala aktivaci obou motorů antirakety- první ji vynesl do kosmického prostoru a druhý zajistil prováděn složitých manévrů.

Systém ARROW- 3 by měl být schopen zachytit balistické střely, a to zejména ty, které by mohly přepravovat hlavice se zbraněmi hromadného ničení a to vy výškách nad 100 kilometrů a ve větším okruhu než rakety ARROW -2.

Předpokládá se možnost jejich umístění i na plavidlech bez další specifikace.

Antiraketa ARROW- 3 je rychlejší, menší údajně o polovinu lehčí než antiraketa ARROW-2.

Předpokládá se, že jedna baterie antiraket ARROW 3 bude schopna zachytit a zlikvidovat i salvy až pěti kusů raket protivníka během 30 sekund. ARROW -3 dokonce může být vypuštěna do prostoru nasazení předstihem, tedy dříve než bude jasné kde je cíl, zde na něj počká a následně po jeho dokonalé zaměření bude navedena k jeho zničení.
Podle některých výroků izraelských představitelů je vysoce pravděpodobné, že tato raketa může být použita i jako protidružicová zbraň. Má to logiku. Írán už je schopen vypouštět vlastní družice a určitě není tento program jen vědecký. Jen nenapravitelný optimista by v něm neviděl prioritně špionážní úmysly. Ale to je plně legitimní právo každého státu, zajistit si potřebné relevantní informace.

ZÁVĚR

Co se dá tedy říci v nějaké sumarizaci o stávající podobě izraelské protiraketové obrany? Co jste přečetli, to jste přečetli. Je to velký soubor dat au mnoha z nich díky trvalé praxi izraelských oficiálních míst informace tajit, v lepším případě cenzurovat, není ledacos z toho, co jste přečetli ověřitelné.
Faktem ale je, že Izrael vytváří třívrstvou silně koncentrovanou a vysoce sofistikovanou protiraketovanou obranu. Jelikož víme, jaké jsou možné hrozby, není se co moc divit. Jakmile se podaří systém dobudovat, bude to sestav navzájem propojených a spolupracujících systémů. Každý bude mít své priority, ale pokud ten, co bude zasahovat první selže, cíl převezme nižší vrstva a nakonec pokud bude potřeba, zasáhne ta poslední.

Soubor informací co jste v oněch třech dílech této práce měli k dispozici asi nikde jinde v takové komplexnosti nelze nalézt. Dalo to hodně práce, ale jsem spokojený. Na tuto práci naváže kratší pojednání o neuvěřitelné stupidnosti západních politiků koncentrovaných do OSN a EU, kteří zajistili, že s vysokou pravděpodobností bude mít Írán do 5 až 7 let k dispozici jadernou zbraň. Proto to vysoké tempo vývoje systému ARROW-3, proto zajišťovaní nejmodernějších radiolokačních zařízení, proto vytrvalé zahušťování protiraketové obrany a rozsáhlý kosmický program, který by měl zajistit co nejlepší informace o dění ve státech, které Izrael považuje za hrozbu.

Velice rád, pokud budu moci zodpovím dotazy, budu polemizovat a ještě raději přijmu relevantní informace které, vše co jsem zde uvedl doplní, podpoří anebo opraví pokud jsem se dopustil chyb.

Pátrač.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: Izraelská PRO, díl třetí - prostředky a tři vrstvy PRO

Příspěvek od t.hajek »

K tomu mám jednu perličku. Při své cestě po Jordánsku jsem mj. navštívil i zříceniny Umm Qais alias Gadary, jednoho z měst antického spolku Decapolis, ležícího na samé severní hranici země. Je odtud nádherný výhled na Galilejské jezero a Golanské výšiny. Zříceny města pak lemují do skály vylámané zákopy z roku 1967, obnovené za Jom Kipurské války. Průvodce nám vyprávěl, že za první války v Zálivu se tady scházelo skoro celé městečko a pozorovalo ohňostroj, respektive z východu blížící se Scudy a z Izraele jim v ústrety vylétající Patrioty a čekalo se na ohňostroj při zásahu. Prý to bylo velmi dobře vidět.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Izraelská PRO, díl třetí - prostředky a tři vrstvy PRO

Příspěvek od Pátrač »

Ano, je mnoho fotografií, kdy je to krásná noční ohňová podívaná. Některé jsem do práce záměrně dal, protože na denních to tak nevynikne. Já si pamatuji jak jsem na velkých cvičeních měl nejraději noční zaměstnání s osvětlováním bojiště a podobnými extravagancemi. Tak jsem výběr fotografií kde to šlo dělal tak, aby bylo na co čučet.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17708
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Re: Izraelská PRO, díl třetí - prostředky a tři vrstvy PRO

Příspěvek od skelet »

Nerad bych tě Pátrači přiváděl v omyl, ale mám za to, že Mobile Centurion vlastní americká armáda rovněž na návěsech. Jediná samohybná varianta, o které vím, byla na podvozku Oshkosh HEMTT A3. Nicméně podvozek "A3" byl technologický demonstrátor, který nešel do sériové výroby.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Izraelská PRO, díl třetí - prostředky a tři vrstvy PRO

Příspěvek od Pátrač »

Je to možné, ale je fakt že Izraelci je mají právě na návěsech a tedy asi to bude jak říkáš, jedná se de facto o stacionární obranu prostoru a tedy není předpoklad že by s sním hýbalo dvakrát denně, tedy ty přívěsy stačí.

Mě osobně překvapilo, že Izraelci zamrzli a nekoupili jich kolem 50 kusů. Bylo by to levnější, akčnější a využitelné i v pozemním boji, což Iron Dome není. Jako by zde IDF rezignovali na flexibilitu a na univerzálnost. Ale je fakt, že proti té všepleti co lítá z Pásma Gazy ten Centurion asi ne vždy zabere. Jenže Amíci tvrdí, že loví i miny. Nemám skelete více relevantních informací a tak pokud na něco narazíš, hr sem... dík.,
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
invisible
svobodník
svobodník
Příspěvky: 24
Registrován: 27/7/2012, 12:25

Re: Izraelská PRO, díl třetí - prostředky a tři vrstvy PRO

Příspěvek od invisible »

Výborný článek a musím se přiznat, že nechápu, proč je lepší, když se raketa trefí do rakety, než že před ní vybuchne a zničí ji šrapnely?
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Izraelská PRO, díl třetí - prostředky a tři vrstvy PRO

Příspěvek od Pátrač »

Invisible - vypadá to jako divný, ale je v tom logický kalkul. U raket s chemickou hlavicí nebo vysoce výbušnou hlavicí je žádoucí aby vybuchla co nejvýše nad zemí a na zem spadly jen trosky. Na ty se používal ten šrapnelový nebo tříštivo-trhavý efekt. Jenže u hlavic jaderných je to jinak.

Jadernou nálož spouští výbuch speciální konvenční výbušniny, který z podkritických složí vyrobí nadkritickou hmotnost a spustí jadernou reakci. Panuje jistá obava, že vy blízký výbuch u jaderné hlavice nebo výbuch přímo na trupu jaderného nosiče mohl tyto konvenční nálože u hlavice iniciovat a odpálit ji. Pokud by se tak stalo nad územím nepřítele, je to jeho krokodýl. Ale pokud na bráněným územím, je to špatně.

Předpokládá se, že mechanický náraz raketu destruuje ale nezpůsobí výbuch jaderné hlavice.

Stačí toto vysvětlení "Neviditelný" nebo má ještě někde zapátrat? Pátrač
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
invisible
svobodník
svobodník
Příspěvky: 24
Registrován: 27/7/2012, 12:25

Re: Izraelská PRO, díl třetí - prostředky a tři vrstvy PRO

Příspěvek od invisible »

děkuji, stačí
(Ikdyž ted třeba přemýšlím, jak jsou bomby zajištěné.Vím, že mají až cca 6 různých pojistek, které zabranují vybuchnutí při nehodě.Kdy tedy dochází k inicializaci?Těsně před výbuchem?)
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Re: Izraelská PRO, díl třetí - prostředky a tři vrstvy PRO

Příspěvek od Alchymista »

Predovšetkým jadrová nálož je zariadenie hodne náročné na presnú geometriu, takže stretnutie s masívnejším objektom túto geometriu naruší. Na druhej strane - jadrová nálož je sama o sebe dosť masívny kus kovu a črepina/črepiny nemusia stačiť na jej spoľahlivé narušenie, a s ohľadom na konštrukciu je relatívne jednoduché jadrovú nálož ešte dodatočne "opancierovať". Ovšem - na priamy zásah treba minimálne o rád lepší systém riadenia.
Problém izraelu je v tom, že má malú operačnú hĺbku a s ohľadom na vzťahy so susedmi prakticky nulovú možnosť predsunúť varovné systémy do smerov možného ohrozenia.

Poistky - ako-ktoré jadrové zariadenia.
Obvykle to je dnes implozny systém, takže prvá "poistka" má formu napríklad drôtu alebo retiazky, ktorá vypĺňa dutinu ("pit"), jej odstránenie trvá niekoľko minút a robí to na to určený naviják. Ak by tam zostal jadrová nálož nevybuchne - alebo len "slabo". Za starších čias sa používali kovové guličky, ktoré sa museli pred použitím vysypať (britské polarisy), alebo bola nálož okolo jadrového zariadenia "neúplná" a posledné bloky trhaviny sa inštalovali krátko pred použitím, vôbec najstaršie nálože mali "mechanický" zdroj neutronov ("urchin device" - polonium medzi berýliovými fóliami plátovanými zlatom), ktorý sa vkladal do nálože krátko pred použitím. Dnes "urchin device" a podobné prostriedky nahrádza miniatúrny urýchlovač - zdroj neutronov.
Druhá časť poistiek je elektronická - rozbušky v náloži sú vždy minimálne dve, vzájomné časovanie rozbušiek je absolutne kritické (inak jadrová nálož vybuchne "slabo" - alebo vôbec), navyše sú používané "rozbušky" EWD/EWBD (Exploding Wirebridge Detonator) alebo dnes častejšie "slapper detonator" či EFI (exploding foil initiator), čož sú "rozbušky", na odpálenie ktorých treba hodne špeciálnu elektroniku - impluzy rádu kilovolt a kiloampér. A konečne tretia časť poistiek je opäť elektronika v urýchľovačovom zdroji neutronov - neutróny musia byť dodané v na mikrosekundy presne určenom čase. Ak sa tak nestane, jadrová nálož vybuchne "slabo" - alebo vôbec.
Obvykle je poradie také, že mechanické zábrany sú odstránené počas predštartovej prípravy alebo štartu, a postupne sú aktivované bloky riadiacej a "odpalovacej" elektroniky, nabíjanie kondenzátorov začína niekoľko desiatok sekúnd pred dopadom a nálož by mala byť plne odistená a pripravená v čase, keď sa dostáva nad územie nepriateľa.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Izraelská PRO, díl třetí - prostředky a tři vrstvy PRO

Příspěvek od Scrat »

Pátrač píše:Je to možné, ale je fakt že Izraelci je mají právě na návěsech a tedy asi to bude jak říkáš, jedná se de facto o stacionární obranu prostoru a tedy není předpoklad že by s sním hýbalo dvakrát denně, tedy ty přívěsy stačí.

Mě osobně překvapilo, že Izraelci zamrzli a nekoupili jich kolem 50 kusů. Bylo by to levnější, akčnější a využitelné i v pozemním boji, což Iron Dome není. Jako by zde IDF rezignovali na flexibilitu a na univerzálnost. Ale je fakt, že proti té všepleti co lítá z Pásma Gazy ten Centurion asi ne vždy zabere. Jenže Amíci tvrdí, že loví i miny. Nemám skelete více relevantních informací a tak pokud na něco narazíš, hr sem... dík.,
Phalanx/Centurion, Goalkeeper, Meroka, Kortik/Kaštan a jim podobné už ze své podstaty nejsou určeny k použití v pozemním boji. Vzhledem k velmi omezenému dosahu je jejich určením bodová obrana jednotlivých objektů/plavidel, v tom jsou velmi účinné. Nějak si ale nedokážu představit tento systém rozmístěný podél hranice s Gazou. Kvůli efektivnímu pokrytí celého prostoru by těchto kompletů musely být desítky (i více než sto) a v konečném důsledku by toto řešení nebylo tak levné. Láci munice by totiž eliminovala potřebná hustota záchytné sítě a s ní spojené vysoké náklady na pořízení, provoz a údržbu. Cena uvedená v článku (15 milionů $) je podle mne trochu mimo realitu, současná cena jednoho kompletu Block 1A/B se podle provedení motá někde od 35 milionů $ nahoru.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
kwaak
svobodník
svobodník
Příspěvky: 30
Registrován: 18/8/2012, 18:58

Re: Izraelská PRO, díl třetí - prostředky a tři vrstvy PRO

Příspěvek od kwaak »

něco málo o dalším vývoji laserových zařízení...v tomto případě už se jedná o solid-state laser, který je o mnohovýhodnější než zde zmíněné chemické lasery

http://osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=7346
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Izraelská PRO, díl třetí - prostředky a tři vrstvy PRO

Příspěvek od Pátrač »

Scrat - je fakt, že jsem tam zapoměl uvést, že tento systém byl skutečně původně určen pro obranu namořních plavidel proti přibližujícím se protilodním střelám. Přechod na "souši" asi tedy byl z nouze cnost, která kupodivu funguje.

Otázku ceny neposoudím, ta cena co jsem uvedl byla od pana Lukáše Visingra. Skutečně nic víc nemohu dodat a jsem rád že jsi na to upozornil. Třeba se objeví někdo, kdo ví více a doladí to.

Těch padesát palebných prostředků bych já osobně rozmístil na příletových směrech k vytipovaným místům - Tel Aviv, Dimona a podobně , tedy k bodové obraně. Pro plošnou obranu teritoria jsou skutečně nevhodné. Jako doplněk Iron Dome by to asi mělo velkou váhu. Ale jak už víme, Izrael touto cestou nešel.

Kvaak - zajímavé a hlavě závěr se mi velmi líbí. Díky
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Re: Izraelská PRO, díl třetí - prostředky a tři vrstvy PRO

Příspěvek od kopapaka »

Pátrač: ten cenový rozdíl je podivný, ale hádám, že alespoň část se dá vysvětlit. Vůbec bych se nedivil, kdyby měla pozemní protiraketová verze zjednodušené vybavení. Nemusí se vyrovnávat s vlnobitím, takže nepotřebuje stabilizaci a kdo ví jestli i radar není jednoduší. Zaměřuje totiž v podstatě jen proti obloze - což je o hodně jednoduší než proti moři. Ale kdo ví...
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Izraelská PRO, díl třetí - prostředky a tři vrstvy PRO

Příspěvek od Pátrač »

Ano kolego, to má logiku, uvidíme co na to Scrat - jako námořník asi ví jak to funguje na těch lodích, stacionární verze asi skutečně může být jednodušší. Ale jak říkám, nic moc víc než jsem napsal o tom nevím.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Re: Izraelská PRO, díl třetí - prostředky a tři vrstvy PRO

Příspěvek od Alchymista »

S ohľadom na efektívny dostrel (~2000 metrov) je kanonový systém skutočne prostriedok "bodovej" obrany proti "náhodnej paľbe" a ako taký má zmysel len proti hodne slabému protivníkovi, páliacemu z jednej-dvoch zbraní malým počtom striel/mín, ktorý nie je schopný zostaviť "dostatočne veľkú" palebnú jednotku a viesť salvovú paľbu "dostatočne" dlho.
Dôvod je jednoduchý - aj keď je Centurion nepochybne značne presný a navedenie na ciele je rýchle, už štyri - päť minometov kalibru 120mm so zohranou obsluhou schopnou vystreliť okolo 10 mín za minútu jeden alebo dva systémy Centurion spoľahlivo zahltia a už po dvojminútovej "rýchlopaľbe" minometov (~20 mín na hlaveň) budú systémy Centurion veľmi pravdepodobne bez streliva.
Pomerne jednoduché počty: mína nech má rýchlosť okolo 400m/s, Centurion začína paľbu tak, aby prvé granáty dostihli míny práve na vonkajšom perimetri bránenej zóny. Presmerovanie a paľba Centurionu na jeden cieľ nech trvá práve jednu sekundu a nech má externý zdroj informácie o dráhach cieľov a cieľom mín nech je samotný systém.
Centurion začne paľbu, keď sú ciele vo vzdialenosti ~3400-3500 metrov, do cieľa im zostáva ~8,5 až 9 sekund, do dopadu teda Centurion stihne zničiť 8, nech 9, mín, pri predpoklade 100% účinnosti. Ale už po šiestich sekundách je na ceste ďalšia salva mín...
Druhý problém - zásoba streliva. Koľko striel spotrebuje Centurion na jednu zničenú mínu? Pri spotrebe 50 striel na mínu má zásobu na 31 dávok, pri uvádzanej spotrebe 400 striel len na štyri - a výmena zásobníkov trvá údajne 30 minút...

Minomet vz. 82 má bojovú rýchlosť paľby 10-12 rán za minútu a dostrel 8000 metrov
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Izraelská PRO, díl třetí - prostředky a tři vrstvy PRO

Příspěvek od Scrat »

On by ten rozdíl neměl být zase až tak velký. Jistě, u pozemní verze odpadá tříosá stabilizace ale jinak by měly být oba systémy v podstatě identické (Phalanx i Centurion). Oba spolupracují s externím přehledovým radarem, oba disponují vlastním sledovacím a střeleckým radarem a infračerveným sledovacím systémem FLIR. Snad jediný výraznější rozdíl mimo stabilizovanou lafetu je v použité munici. Zatímco Phalanx používá podkaliberní wolframové náboje tak do Centurionu se nabíjí munice HEIT (výbušná zápalná se stopovkou).
Navíc podle samotných Američanů se tento systém dostal na hranici svých možností, předpokládá se jeho postupná náhrada raketovými systémy RIM-116.

Mimochodem, nevím jak Centurion ale Phalanx rozhodně nezahajuje palbu na maximální vzdálenost. Na zhruba 4,5 km je sice svazek hlavní schopen sledovat cíl ale samotnou palbu počítač zahajuje na vzdálenost 1 - 1,5 km přičemž nejefektivnější je ve vzdálenosti 450 - 600 metrů. Pro zjednodušení nedisponuje střelecký počítač systémem IFF, vše co vyhodnotí jako potenciálně nebezpečné je napadeno.
Alchymista píše:inomet vz. 82 má bojovú rýchlosť paľby 10-12 rán za minútu a dostrel 8000 metrov
K tomu dodej jak je přesný, respektive jaký je rozhoz v 8 km vzdáleném cílovém prostoru. A ještě jsem nenarazil na informaci že by Plastelínci disponovali těžkými minomety, jejich Kásamy mají sice dosah snad až 20 km ale o schopnosti vést s nimi palbu na konkrétní bod mně nepřesvědčíš. :)
Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Izraelská PRO, díl třetí - prostředky a tři vrstvy PRO

Příspěvek od michan »

Jak již jsem Tě kolego Pátrač řekl, mě jsi o několik let zmodernizoval.
Technicky nejsem schopen vše dostatečně vstřebat ( detaily předkládané techniky, zvláště té novější, kterou jsem v posledních letech nestudoval).
Palbu Tvůj článek opět obohatil.
Početl jsem si a některé systémy mě do sebe i zapadly, neboť některé systémy jsem před lety sledoval blíže - Phalanax, M61A1 Vulcan, Patriot 2, ARROW 1,2 a další).
Ty jsi mě to seřadil a dal řád a jak říkám - zmodernizoval si mě.
Za mou osobu díky.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Re: Izraelská PRO, díl třetí - prostředky a tři vrstvy PRO

Příspěvek od Alchymista »

K tomu dodej jak je přesný, respektive jaký je rozhoz v 8 km vzdáleném cílovém prostoru.
Scrat, rozdiel je v tom, čo má systém brániť či chrániť - a aký je polomer účinnosti útočiacich rakiet či mín. Nie som priamo delostrelec, takže presnosť minometu nepoznám. Pri presnosti okolo 3 tisícin diaľky to robí na 8 km nejakých 25 metrov, pri piatich tisícinách nejakých 40 metrov. Účinný dosah jednotlivých črepín minometnej a delostreleckej munície je bežne 100 metrov, obvykle viac, efektívny dosah je samozrejme menší, pretože závisí aj od počtu črepín.

A zrejme som sa nie práve vhodne vyjadril že "cieľom nech je samotný systém" - použil som to preto, že z hľadiska obranného systému je to veľmi výhodná situácia, v ktorej má viacmenej najlepšie podmienky vedenia paľby a najviac času na ničenie cieľov.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Odpovědět

Zpět na „Blízký a střední východ“