Luftwaffefeuerzeug aneb He 177

Moderátor: Hans S.

Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Luftwaffefeuerzeug aneb He 177

Příspěvek od YAMATO »

BOMBER A

Vývoj stroje byl zahájen vlastně v květnu 1937, kdy RLM firmě Heinkel, která byla brána jako specialista na vývoj bombardérů, zaslala technické pořadavky na těžký bombardér pod šifrou Bomber A (nebo také projekt 1041). Paradoxně to bylo měsíc po tom, co byl zastaven vývoj těžkých bombardérů Ju 89 a Do 19, z nichž zvláště Junkersův stroj nebyl špatný.

Postupně byly tyto požadavky upravovány a na jaře 1938 byly takticko-technické požadavky definitivní. Hlavním konstruktérem nového bombardéru se stal Siegfried Günther, zkušený konstruktér, tvůrce slavných He 70 a He 111. Stroj, označený He 177 Greif (podle erbu Rostocku, kde bylo sídlo Heinkela), měl být schopen doletět s tunou pum na vzdálenost 6600 km! Požadována byla také velmi vysoká rychlost až 545 km/h. Do vínku dostal také požadavek na schopnost střemhlavého bombardování pod úhlem až 60°! Udetova "loby" ve své střemhlavé mánii neznal míru, jako ji on neznal ani v požívání alkoholu...ostatně podívín se občas vyskytne všude, avšak fakt, že tento u těžkého bombardéru až idiotský požadavek vcelku nenarazil na oponenturu, je přinejmenším zarážející...

DLOUHÝ A KLOPOTNÝ VÝVOJ

V listopadu 1938 byla dokončena maketa stroje ve skutečných rozměrech. Byla schválena a 12.11. bylo objednáno šest prototypů, 24.2.1939 pak dalších šest. Řešení stroje nebylo bez zajímavosti, nebyl totiž klasicky čtyřmotorový...respektive byl, ale ne vizuálně. Dvojice motorů DB 601 byly totiž spojeny do jednotky, označené DB 606. Ty byly použity již na experimentálním bombardéru He 119. Takové řešení bylo výhodné z hlediska aerodynamiky. Další novinkou byla řešení obranné výzbroje, jejížmž základem byla dálkově ovládaná věž na hřbetě trupu. Původně se počítalo s povrchovým chlazením, ale ukázalo se být příliš problematické, především z hlediska zranitelnosti, takže od něj bylo upuštěno.

Zpočátku vládl optimismus s tím, že sériová výroba se rozjede již koncem roku 1939. Jenže jak se ukázalo, byl to optimismus unáhlený a nakonec se He 177 dostal do skutečné výroby o několik let později. První prototyp byl zalétán 19.11.1939 a hned při prvním letu vyšly najevo problémy s motory, když teplota oleje krátce po 12 minutách letu stoupla na 120 °C a letoun musel okamžitě přistát. Velmi špatná byla též stabilita. Další zkoušky ukázaly, že výkony jsou velmi daleko za očekáváním, např. maximální rychlost byla o 85 km/h nižší, než bylo požadováno...a to se jednalo o neozbrojený a nevybavený stroj!

Největší problém byl s motory. Jejich chlazení bylo nedostatečné, olejový systém problematický, stejně tak i palivový. Náchylnost motorů k poruchám a zapálení byla velmi vysoká. Přitom možnosti modifikací nebyly z hmotnostních důvodů příliš velké. Také lety střemhlav byly nebezpečné, při jejich zkouškách byly zničeny prototypy V2 a V4. Ostatně katastrofy se nevyhýbaly ani dalším prototypům...těch byla celá dlouhá řada (nebudou vyjmenovány), často to byly předsériové stroje. Sloužily pro vývoj úprav, které by stroj uvedly do bojeschopného stavu a také pro vývoj dalších variant výzbroje, výstroje, pro různé zkoušky a pod.

He 177 A-0

Předsériové stroje byly v počtu třiceti kusů objednány již 6.7.1939. Výroba prvních patnácti začala ale až v listopadu 1940 a první byl zalétán teprve o rok později! Již z toho je jasné, jak dlouhý byl vývoj! Nakonec bylo u Heinkela a licenčně u Arada vyrobeno 35 strojů A-0. Tyto stroje však přes délku vývoje nebyly zdaleka spolehlivé a bojeschopné! Např. A-01 byl zničen při startu po požáru motoru, stejně tak A-02, ten pro změnu při při přistávání...a nebyly poslední.

Byly vyvinuty modifikace motorové instalace, které by tomuto zabránili. Jednalo se o prodloužení lože motoru (a tím jeho oddálení od hlavního nosníku křídla o cca 200 mm), úpravu výfukového systému, montáž požárních přepážek a přepracování palivového a olejového systému. Tyto úpravy byly dost účinné, ale byly v celém rozsahu nepochopitelně zavedeny teprve u strojů verse A-3!

He 177 A-1

Výroba sériových letounů začala v březnu 1942. Pohoněny byly motory DB 606 A/B o výkonu 1979 kW. Obrannou výzbroj tvořili dva kulomety MG 131 v hřbetní, dálkově ovládané věži, kulomet MG 81 v přídi, kanon MG FF v přední části vany pod přídí a kulomet MG 131 v ocasním střelišti. Toto provedení odpovídalo variantě A-1/R1. Existovaly varianty R2 až R4, lišící se pouze menšími změnami obranné výzbroje. Varianta A-1/U1 měla ve zvětšené podtrupové gondole dva pevné, dopředu střílící kanony MK 101 ráže 30 mm. Vzniklo pět těchto podivných Fern Zerstörerů (těžkých dálkových stíhačů).

Verse A-1 byla vybavena aerodynamickými brzdami na křídle pro střemhlavé bombardování. Bojové možnosti však měla, vzhledem k absenci výše uvedených úprav motorové instalace, velmi malé, ačkoliv jinak byly letové vlastnosti a výkony oceňovány jako poměrně dobré. Letouny si rychle vysloužili nelichotivou, zato však přiléhavou přezdívku: Luftwaffefeuerzeug (zapalovač Luftwaffe). Ztráty způsobené havárieni výrazně překonávali ztráty činností nepřítele! U Heinkela byla výroba ukončena v říjnu 1942, u Arada, který jej vyráběl v licenci, až v červnu 1943. Celkem bylo postaveno cca 130 kusů. Velká část strojů byla později přepracována na versi A-3.

He 177 A-2

Z dostupných materiálů se nepodařilo zjistit, zda taková varianta byla vůbec plánována.

He 177 A-3

U této verse byly konečně uplatněny všechny modifikace, zlepšující spolehlivost motorů a jejich instalace. S těmito úpravami již byly Greify konečně dostatečně (relativně!) spolehlivé pro bojové nasazení, ačkoliv závad bylo stále požehnaně a zadření či požár motoru stále nebylo nic vzácného. Na kratší vzdálenosti bylo možné nést až 6000 kg pum, na střední do 4000 kg, na velké 2000 kg. Maximální nosnost však mohly využít jen zkušené posádky. Prvních 15 strojů bylo označeno A-3/R1, které až na změny motorové instalace vcelku odpovídalo versi A-1, ovšem již (přesněji řečeno až teď) byla opuštěna zcestná myšlenka o střemhlavém bombardování, takže zmizely aerodynamické brzdy. U verse A-3/R2 byly použity výkonnější motory DB 610 A/B, což byly dva DB 605, o výkonu 2273 kW. Z dalších změn bylo významé prodloužení trupu sekcí 1,6 metru dlouhou, instalovanou za pumovnicí, v ní byla instalována věž s kulometem MG 131, čímž posádka stoupla na šest mužů. Dále bylo zavedeno modifikované ocasní střeliště, kde byl nyní kanon MG 151/20 a stejný kanon byl také v přídi podtrupové gondoly.

Další rozlišení versí je poněkud problematické, uvedu nejčastěji uváděné rozdíly. Verse R3 sloužila pro nesení protilodních řízených střel Hs 293 na vnějších závěsech, dvě byly pod křídlem, jedna pod trupem, k jejich navádění sloužilo zařízení FuG 203 d. K nesení HS 293 sloužila i verse R4 se zvetšenou podtrupovou gondolou pro naváděcí vybavení FuG 203 b Kehl III. R5 bylo uvažované provedení s kanonem BK 7,5 v podtrupové gondole...těžko říct, co si od toho Němci slibovali. R6 byl stroj se zvětšeným doletem (s palivem v přední pumovnici), jinak odpovídající R1. R7 byla pokusná torpédová verse, postavená ve třech exemplářích. Celkem vzniklo 170 strojů A-3.

He 177 A-4

Projekt výškového bombardéru s přetlakovou kabinou. Měl konstrukčně vycházet z A-3. Posádku měly tvořit tři muži, k obraně se počítalo s pevným MG 131 střílejícím dopředu a po jednom pohyblivém, dálkově ovládaném MG 131 na hřbetě a pod ním. Počítalo se skřídlem o větším rozpětí a turbokompresory Heinkel-Hirt 9-2291. Pro problémy se zdvojenými motory se přešlo na vývoj se čtyřmi samostatnými motory, přičemž stroj dostal nové označení He 274.

He 177 A-5

První stroj tohoto provedení byl hotov v únoru 1943. Produkce dala do září 1944 celkem 826 strojů. Od A-3 se tyto stroje lišily jen malými změnami. Provedení R1 až R4 se vzájemně odlišovaly jen změnami obranné výzbroje. R5 byla protilodní verse, vyzbrojená třemi Hs 293, podobně také R6. Je poměrně obtížné definovat rozdíly mezi jednotlivými variantami vzhledem k nedostatku informací. Přední dvě pumovnice byly zaslepeny ve prospěch zvětšeného množství paliva, pod přední byl závěsník. R7 byla plánovaná výšková varianta s přetlakovou kabinou, uvažovalo se o dostupu 15000 m, což byl předpoklad přinejmenším pochybný.

He 177 A-6

Jednalo se od A-5 odvozenou versi, postavenou jen v malém množství cca 10 strojů. Provedení R1 bylo vyzbrojeno ocasní věží s dvěma kulomety MG 81 Z, mělo upravenou pumovnice, pod přední a střední, ve kterých byly byly dva závěsy pro pumy do celkové hmotnosti 2000 kg, v zadní pumovnici mělo být neseno 500 kg pum. Vznikly čtyři, možná až šest strojů. A-6/R2 byl stroj se zesílenou výzbrojí a upravenou kabinou. Na přídi měl dva kulomety MG 131, v hřbetní, dálkově ovládané věži, dva kanony MG 151/20, v zadní části podtrupové vany byl MG 131 a na konci trupu věž s dvěma kulomety MG 81 Z. Nosit měl pumy nebo řízené protilodní střely. V polovině roku 1944 byly další práce na A-6 přerušeny ve prospěch He 177 B.

He 177 A-7

Počítalo se s ním jako s dálkovým průzkumníkem a bombardérem. Pro pohon byl zvolen DB 613, což byl zdvojený DB 603 G, o výkonu 2650 kW. Byly zvětšeny palivové nádrže. O tento stroj měly velký zájem Japonci, kteří jej chtěli vyrábět v licenci, avšak upravený na klasicky čtyřmotorový. Počítalo se s přeletem vzorového kusu do Japonska, ale nedošlo k němu.

He 177 B

Problémy se zdvojenými motory byly tak velké, že již říjnu 1940 bylo RLM nabídnuto přepracování He 177 na pohon čtyřmi oddělenými motory. Zájem však nebyl, neboť se očekávalo, že u sériových strojů již problémy nebudou. Na jaře 1941, když už začaly být problémy s motory donebevolající, RLM milostivě dovolilo vývoj čtyřmotorového He 177. Göring byl sice proti nadále, ale Heinkel přesto s vývojem začal na vlastní náklady. Původní označení He 277 bylo zachováno jen v tovární dokumentaci, kdežto pro RLM bylo změněno na He 177 B, aby byl zamaskován velký rozsah změn. Ale přesto teprve v květnu 1943 bylo povoleno začít se stavbou prototypu.

Přestavěn byl na něj He 177 A-3/R2. Pro pohon byly zvoleny motory DB 603 A o výkonu 1288 kW. K zalétání došlo koncem roku 1943. Následoval prototyp přestavěný z jednoho He 177 A-0. Další prototypy již vznikly jako novostavby. Modifikována byla také obranná výzbroj, když na přídi byly dva pohyblivé kulomety MG 81 Z a jeden pevný MG 81, další dva MG 81 Z byly v ocasní věži, na hřbetě pak věž s dvěmi MG131, ovládaná dálkově a další s jedním přímo ovládaným MG 131.

Němci měli konečně kvalitní a spolehlivý těžký bombardér...ale příliš pozdě. Göring sice 25.5.1944 rozkázal rozjet sériovou výrobu 200 strojů měsíčně (nebylo to na jeho, ale Hitlerovo přání), evidentně to však bylo naprosto neraálné, vzhledem ke stavu Německa. Do výroby se počítalo s versí B-5, plánovány byly i další varianty se zesílenou výzbrojí, motory Jumo 213 a Jumo 222, zvětšeným rozpětím křídla, úpravami trupu, kabiny atd.atd. Snad byly dokončeny tři stroje B-5 a pět dalších rozestavěno. Göring 3.7.výrobu zase zastavil.


TECHNICKÉ ÚDAJE (He 177 A-1 / A-5 / A-7)

ROZMĚRY
Rozpětí: 31,44 m / 31,44 m / 36 m
Délka: 20,4 m / 22 m / 22 m
Výška: 6,67 m
Nosná plocha: 100 m2 / 100 m2 / 108 m2

HMOTNOST
Prázdná: 16500 kg / 17000 kg / 18100 kg
Vzletová: 30300 kg / 32000 kg / 34600 kg

VÝKONY
Max. rychlost: 480 km/h / 420 km/h / 540 km/h
Dostup: 10000 m / 7000 m / ---
Dolet: 5600 km / 6000 m / 7200 km

Obrázek

Obrázek

Obrázek
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Reisen
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 200
Registrován: 27/11/2005, 17:47
Bydliště: Louny

Příspěvek od Reisen »

No, Japonci mohli být rádi, že z toho nápadu sešlo. Jinak se Ti povedl opravdu pěkný článek.
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Bohužel mě mrzí, že v subversích A-3 a A-5 je poněkud chaos. Nepodařilo se mi zjistit, jak to přesně bylo, ač jsem hledal hodně dlouho...
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Cituji z knihy Adolf Galland – První a poslední:

… Štuky byly pro německé letecké velení Kolumbovým vejcem. Nepocházely z hnízda říšských ptáků, ale z Nového světa. Přivezl je Udet a jiní experti. Malá štuka, rychlá, pohyblivá, nejlépe přizpůsobená k útokům na malé cíle, byla původně zkonstruována v USA jako letadlo pro mateřské letadlové lodi. V Německu se štuka ujala s nadšením proto, že slibovala při malé spotřebě materiálu a sil velké úspěchy. Přesné jednotlivé útoky na bodové cíle místo masových útoků na plošné cíle - to byla deviza německé bombardovací strategie. Největší účinnost při malé spotřebě materiálu. Tento požadavek odpovídal surovinové situaci, která se v prodlužující válce stávala hrozivou. Tehdejší šéf generálního štábu luftwaffe, generálplukovník Jeschonnek, byl horlivým zastáncem této myšlenky. Na jaře 1939 řekl před generálním štábem: „Musíme šetřit, ani ne tak penězi jako materiálem.“

Zdálo se, že štuka tento problém vyřeší. Vznikl Ju 87, který významně přispěl ke zdaru bleskového vítězství v Polsku a Francii, i když jen proti poměrně bezvýznamné obraně. Dokazoval svou cenu jako taktická zbraň pro podporu pozemních sil a zvlášť v boji proti tankům až do konce války. Ale v bitvě o Anglii se neosvědčil.

Vzdát se této myšlenky však německé velení nepřinutila ani série neúspěchů. Přestože se v bitvě o Anglii jasně ukázaly hranice možností štuky, byla vina za citelné ztráty připsána na vrub doprovodných stihačů. Ti prý zklamali, a ne plánovači, kteří mezitím podřídili skoro celou výrobu středních a těžkých bombardérů myšlence střemhlavých bombardérů. Nejenže udělali krok k dvoumotorovým štukám Ju 88 a Do 217, ale požadovali tuto schopnost u všech bombardérů, dokonce u čtyřmotorového He 177.

To znamenalo odpovídající pevnost, vybavení vzdušnými brzdami, zaměřovačem pro střemhlavé nálety, automatickým vybíráním letu po útoku a tak dál.

Toto nemohu to nazvat jinak - zbloudilostí, byl rozhodujícím způsobem narušen vývoj a výroba německého dálkového bombardéru.

Známý severoamerický letecký expert Alexander P. de Seversky tvrdil, že na začátku války by čtyřmotorový bombardér, „který by operoval 800 kilometrů západně od Irska, způsobil ne méně než poloviční ztráty spojeneckých lodí.“ Jeho názor: „Šťastnou náhodou si dal Hitler dálková letadla vymluvit...“, musíme doplnit: „...nadšen strategickou myšlenkou štuk“. Strategie měla ovšem být uskutečněna výrobou He 177. K tomuto problému se ještě vrátím na jiném místě.

„Bomby na En-ge-land“
… V oněch dnech zazníval ze všech tlampačů „Velkoněmecké říše“ od Cách k Tilsitu a od Flensburku k Innsbrucku a prostřednictvím vojenského vysílače v obsazených evropských zemích popěvek: Bomby na En-ge-land.

… Přirozeně, že anglická obrana využívala malého doletu německých stíhaček. Tento malý dolet byl příčinou toho, že vlastní bojový prostor nad Anglií se zmenšil na pouhou desetinu rozlohy ostrovů. Ve zbývajících devíti desetinách země mohla RAF skoro nerušeně stavět další letadla, cvičit nové piloty, sestavovat nové jednotky a tvořit rezervy, které pak nasadila na prostorově omezená bojiště, většinou do okolí Londýna. Churchill ve svých pamětech vylíčil těžkou situaci britského letectva proti luftwaffe, zvláště v osobních vztazích na počátku bitvy o Anglii. Ta byla zachráněna jen tím, že se podařilo zkoncentrovat všechny síly a rychle tak nahradit ztráty.

Ale všechna ta námaha by prostě nestačila, kdyby se bitva o Anglii rozšířila nad celé ostrovy a ne jen nad desetinu.

Tomuto problému mohlo čelit jen účinné dálkové bombardovací letectvo. Kdyby se podařilo rozšířit leteckou válku do všech koutů Anglie, na sever, severovýchod a západní pobřeží, bylo by to nejen znemožnilo regeneraci oslabených sil RAF, ale i donutilo britskou obranu rozdrobit své síly, místo aby je mohla koncentrovat do úzkého pruhu a tak účinně zasáhnout proti naší ofenzívě.

Ale luftwaffe tehdy ještě neměla použitelný dálkový bombardér. Jeho zastánce, generál Wever, jej energicky vyžadoval. Německý letecký průmysl mu dodal řadu dobrých prototypů. Nakonec byl vybrán He 177, čtyřmotorový stroj, kde dva spojené motory poháněly jednu vrtuli. Hitler, který často v otázkách techniky motorů prokázal podivuhodně správný cit, vyslovil své pochybnosti o tomto spojení dvou motorů. Měl pravdu. Spojení se stalo pramenem těžkostí, které společně s ostatními příčinami zdrželo zahájení sériové výroby He 177 asi o 3 roky. Ostatně Hitler se po své správné předpovědi cítil oprávněn zasahovat do technického vývoje luftwaffe. Často i způsobem, který vývoj znemožňoval. V každém případě v roce 1940 dálkový bombardér k dispozici nebyl.

Teprve když Dönitz převzal vrchní velení loďstva a žádal o letadla s velkým akčním rádiem k podpoře ponorek v Atlantiku, byly na He 177 opět zahájeny vážné práce. He 177 byl poprvé nasazen v zimě 1942-43 při zásobování obklíčeného Stalingradu, ale u stroje se projevily závažné technické nedostatky. Po Weverově smrti byl vývoj dálkového strategického bombardéru zastaven. Všichni věřili, že je možné se omezit na štuky a velký počet dvoumotorových bombardérů středního doletu. Jeschonnek, po Kesselringovi a Stumpfovi čtvrtý šéf generálního štábu luftwaffe, vyslovil požadavek na dálkový dvoumotorový rychlý bombardér s těmito výkony: užitečné zatížení 1 000 kilogramů, dolet 1 000 kilometrů a rychlost 700 kilometrů. Ani on svůj požadavek neprosadil, protože pronikavé počáteční úspěchy luftwaffe na počátku druhé světové války a Hitlerův odpor proti válce s Anglií dával novým konstrukcím jen druhořadý význam.


Pozn. Hlavní konstruktér Siegfried Günter měl problémy s nalezením výkonné pohonné jednotky. V Německu se tehdy nevyráběly motory s potřebným výkonem, který měl dosahovat 1 471 kW (2000 k). Proto bylo nakonec rozhodnuto použít dva motory pohánějící společnou vrtuli. Do motorové gondoly byly vedle sebe instalovány dva motory Daimler-Benz DB 605 (některé zdroje uvádí DB 601), které pomocí převodovek a spojek poháněly jeden společný vrtulový hřídel. Nová pohonná jednotka dostala označení Daimler-Benz DB 610 a dosahovala vzletového výkonu 1 980 kW (2 600 k).

Generaloberst Jeschonek napsal 28. října 1942 v dopise Milchovi: "Führer věnoval během posledních pár dní několikrát pozornost letounu He 177 a prohlásil, že je pro něho věcí největšího významu vidět tento letoun v akci nad východní frontou tak rychle, jak je to možné. Führer zde zamýšlí provádět noční útoky proti cílům ležícím v hloubce nepřátelského území mimo dolet jiných letounů. Navíc vůdce uvažuje o použití tohoto typu jako doprovodu našich ponorek a lodí, které pronikají námořní blokádou spojenců v Atlantiku. Pro první úkol musíme disponovat silou nejméně jedné plně vybavené skupiny, zatímco zbylé vyrobené letouny tohoto typu musí být použity k provedení druhého úkolu. Führer zdůraznil, že výroba He 177 musí být zcela podřízena těmto dvěma dominantním cílům."

Avšak při testech v Rechlinu vyšla najevo nezpůsobilost letounů He 177 A-l pro operační službu. K problémům s pohonnými jednotkami přistoupily ještě potíže s příliš malou pevností draku. Podle hlášení Erprobungsstelle Rechlin ze dne 9. října 1942: "Testy ukázaly, že pevnost křídel He 177 je o třetinu nižší, než udávala firma Heinkel. Vede to k deformacím některých prvků při letu se zátěží."

Obrázek
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Teda Lorde, tu knížku mám, ale opisovat takový kus by se mi nechtělo :D Že ty to máš někde v elektronické podobě?

Jinak, s Weverem byl pohřben i německý strategický bombardér. A nápad na spojení motorů snad nikde nefungoval
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Zajímavý je, že nepoužili třeba motor Jumo 211, stejný motor používala štuka nebo Ju 88, konstrukce ze čtyřmi motory jako třeba Me 264 – Amerika Bomber by byla řešením. To že spojování nebylo nejvhodnější je nasnadě. Více součástí, více dílů, převodů, spojek, všechno komplikuje, navíc to nebylo ani nikdy odzkoušeno. Víc dílů, víc hejblátek = víc poruch.

Stejně tak z hlediska poruchovosti je lepší dva motory než čtyři, lepší údržba a když ty motory jsou opravdu kvalitní tak se to vyplatí. Ovšem Amerika Bomber to je jiná řezanka, to je macek, na něj jedině čtyři motory!

Jinak První a poslední si můžeš stáhnout zde
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=800

Obrázek

Obrázek

Obrázek
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
J.T.C
desátník
desátník
Příspěvky: 41
Registrován: 19/3/2006, 15:32
Bydliště: Ostravsko

Příspěvek od J.T.C »

Akorát po vyřazení motoru nepřítelem,když se opravdu dobře trefí můžeš nadávat že jsi příšel naraz o dva motory.Myšlenka zdvojených motoru nebyla jen u Němcu,ale i britové ji aplikovali,alespoň dle mých zdrojů na Manchestru.
Vím že nic nevím a to je vše co vím,
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Omyl, Manchester byl poháněn motory Vulture, nejednalo se o zdvojené motory. Ovšem byly to motory značně nespolehlivé a pro stroj velikosti a hmotnosti Mwnchesteru i nevýkonné.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Vulture ale vznikl vývojem z motoru Pelegrine, 24 válců do X taky nebylo zrovna štastné řešením...
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Mikhassel.Dralno
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 191
Registrován: 6/2/2006, 21:04

Příspěvek od Mikhassel.Dralno »

Onen čtyřmotorový He-177 byl vlastně výškovým bombardérem dlouhého doletu He-277, který měl být schopen shazovat bomby až z hranice Tropopausy (cca 25 000 m.n.m.). Tento bombardér (He-277) byl k dispozici již v roce 1943 (nebo spíše koncem roku 1942), ale Goring i Hitler příliš nepřáli projektu výškového - strategického bombardéru (zvláště po problémech s He-177 - říšským zapalovačem). Proto pokud se vůbec kdy He-277 použil tak jen pravděpodobně k "druhořadým" účelům. Vyrobeno celkem: 5ks He-277 V1 a 10ks He-277A. Celá ta série velkých bombardérů Luftwaffe pak byla uzavřena Messerschitem Me-264 dálkovým bombardérem, který se na jaře roku 1942 přiblížil k pobřeží USA, teoretická doba letu byla při plánovaném užití proti USA až 40 hodin!!!
U He-177 je zcela jasné, že nejvíc jeho vývoji uškodilo poslání "střemhlavého bombardéru", který padal tak střemhlav, že se několikrát i s posádkou rozmlátil o hladinu Baltského moře, kde byl testován.
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Dostup 25 km? Zase tvůj strýček, že?

K dispozici byl tak maximálně prototyp či spíše technologický demonstrátor na bázi He 177 A...a konec roku 1943, kde jsi vzal rok 1942 je záhada...

5 ks He 277 V1...pět prvních prototypů??? A kdepak jsi vzal ty počty?

Mimochodem He 177 B a He 277 je to samé.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
J.T.C
desátník
desátník
Příspěvky: 41
Registrován: 19/3/2006, 15:32
Bydliště: Ostravsko

Příspěvek od J.T.C »

Hmmmm.....koukám,akorát by mě zajimalo co ho mělo v té výšce pohánět,když neměl proudové motory. Jinak práce na He 277 byly zahájeny na podzím 1941.První stroj vzlétl koncem roku 43 a druhý prototyp 28.2.44.Dokončeno bylo celkém 8 exemplážu,z ních dva nebo tři byly zalétany.Zbytek rozestavěných byl sešrotován na výrobních linkách.Na vzdálenost cca 20 Km od New Yorku dolétl Ju 390,nikoliv Me 264 a to v roce 44.Navíc Me 264 by bylo první letadlo které by bylo u ameriky dřív než vůbec vzlétlo,bo první prototyp vzlétl v Prosinci 42,takže těžko se tám mohl potulovat na jaře 42. :D
Uživatelský avatar
Mikhassel.Dralno
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 191
Registrován: 6/2/2006, 21:04

Příspěvek od Mikhassel.Dralno »

Je zvláštní jak se naše zdroje rozcházejí, ale na JU-390 jsem pozapoměl.
J.T.C
desátník
desátník
Příspěvky: 41
Registrován: 19/3/2006, 15:32
Bydliště: Ostravsko

Příspěvek od J.T.C »

Mikhassel.Dralno píše:Je zvláštní jak se naše zdroje rozcházejí, ale na JU-390 jsem pozapoměl.
Co to máš za zdroj???
Vím že nic nevím a to je vše co vím,
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Pánové, vážím si tohoto příspěvku, který jste zde řekli. Tento letoun měl přijít dřív, mělo být vyrobeno více kusů. Němci by jej mnohem lépe použili na východní frontě, kde jich nejméně stovka chyběla. To vše říkám ze závěrečné zprávy generálního štábu Wermachtu z období 1941-43.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Promiňte citace: " Nejméně 100 až 120 He-177, by vyřešilo situaci v zásobování jednotek v obtížných situacích před Moskvou 41 , u Demjanska , Vjazmy a později u Stalingradu" Tolik gen. štáb Wermachtu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

He 177 jako transportní letoun? To je skutečně citace generálního štábu? V tom případě to o něm ledacos vypovídá...lze si těžko představit méně efektivní stroj pro takové použití...proč ne raději starý, nevýkonný, ale spolehlivý Ju 52?
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
J.T.C
desátník
desátník
Příspěvky: 41
Registrován: 19/3/2006, 15:32
Bydliště: Ostravsko

Příspěvek od J.T.C »

Stručně řečeno:Jak velká byla tato potvora tak málo mohla transportovat. Mam dojem že He 111 toho pobrala třikrát více.Kdyby takhle bečeli nad Ju 290 tak bych genrální štáb chápal.Jinak to zkoušeli uplatnit u Stalingradu a radši je poslali zpátky,což je co říct neboť tam použili snad vše co mělo křídla a mohlo nést pasažéry nebo náklad.Dokonce i He 111 E.
Vím že nic nevím a to je vše co vím,
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Stručně řečeno, každý transportní letoun je v té zprávě jmenován, včetně kusů, např 150 Ju-52, celá informace je tak asi na 10stran tisku.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Mikhassel.Dralno
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 191
Registrován: 6/2/2006, 21:04

Příspěvek od Mikhassel.Dralno »

K té citaci: Oni to možná chtěli nasadit tak, že by He-177 nosily na vnějších závěsnících kontejnery se zásobama, které by nad kotlem shazovaly, ale o efektivitě takovéhoto zásobování se dá poměrně dobře polemyzovat.
Odpovědět

Zpět na „Bombardovací a bitevní letouny“