XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 100.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 100.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 100.

Úspěšný, velice však krvavý, útok amerických výsadkářů 504. parašutistického pluku

Obrázek

divize "All American", přesto dovolil rozvinutí výsadkářů na severním břehu řeky Waal. Jak již bylo řečeno, američtí parašutisté z 3. praporu 504. parašutistického pluku, utrpěli při zběsilém násilném přechodu řeky Waal, na útočných plátěných člunech ztrátu celkem - 134 padlých, raněných a nezvěstných. Po násilném útoku se podařilo vyčistit i severní nájezd na Dálniční silniční most od Němců až do vzdálenosti 400 metrů na sever. To se totiž po útoku přes volné prostranství na severní straně řeky Waal rozvinuli američtí parašutisté vějířovitě, v malých skupinách, neboť jich víc v prvních momentech nebylo. Převalili se přes severní část Železničního mostu a útočili po dvou, či po třech, maximálně po pěti, vzájemně se podporujíc, k Dálničnímu silničnímu mostu. Velitel roty I z 3. praporu, kapitán Moffatt Burriss přivedl k Dálničnímu silničnímu mostu vlastně jen takovou malou část svých výsadkářů, která měla po shromáždění nejvíc tak 15 zdravých a živých chlapů. Pro autentičnost doby a místa, stejně jako pro místní popis sem zařazuji to, co kapitán Burriss, "který tam byl", později pro historiky vypověděl, cituji:

"Při západu slunce jsme byli pod masivním nijmegenským mostem (to je již myšlen ten - Dálniční silniční most - má poznámka), který čněl nad námi do výše nějakých dvaceti poschodí. Silnice po hrázi vedla pod severním koncem mostu, který podpíraly obrovské betonové sloupy. Na severní konec padlo děsivé ticho. Neviděli jsme žádné nepřátelské vojáky.
Na druhé straně řeky hořelo město Nijmegen. A kolem jižního konce mostu se mohutně střílelo.
Když jsem stál pod severním koncem, uviděl jsem řadu betonových schodů, které vedly z dolní silnice vzhůru po hlavní silnici. Pak jsem se obrátil na La Riviera a ukázal jsem nahoru na betonové schodiště. 'Pojďme nahoru!' Když jsem došel na vrchol schodiště, spatřil jsem osamělého Skopčáka stojícího na konci mostu. Byl tak překvapen, že nás vidí, že upustil pušku, zvedl ruce nad hlavu a okamžitě se vzdal.
La Riviere a jeden vojín stáli se mnou na konci mostu. Právě jsem říkal La Rivierovi, aby vzal několik vojáků, přeběhl přes most a přestříhal dráty vedení. V tom okamžiku nějaký Němec, ukrytý vysoko v konstrukci mostu, vystřelil a zabil vojína mezi námi. La Riviere bleskově udělal čelem vzad a Skopčáka sestřelil. Když Němec padal, zachytil se jeden z jeho řemenů v traverzách a voják zůstal viset v kovové konstrukci. Odcházeli jsme o dva dny později a ještě pořád tam visel.
Začínalo se stmívat. Podívali jsme se na jižní konec mostu a spatřili jsme siluety tanků, které se k nám blížily. Nemohli jsme rozeznat, zda jsou naše, nebo německé, mám však dojem, že většina z nás se domnívala, že to jsou německé posily. 'Stáhněme se z mostu a za hráz, dokud nebudeme vědět čí jsou.'
Čekali jsme s granáty Grammon v rukách a necelý metr od nás projely dva tanky. Byly to britské tanky. Když dojížděl třetí, vyhrnuli jsme se z úkrytu, obklopili ho ze všech stran a vykřikovali: 'Hej, my jsme Američani!' Velitel tanku vystrčil hlavu, já jsem ho chytil kolem krku. 'Kamarádi, vy jste ten nejkrásnější pohled za dlouhé měsíce'."


(Informace pro Č 100, 101 a 102 byly použity z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944 a Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

Na stejnou událost ze severního konce Dálničního silničního mostu vzpomínal po válce i již řečený Brit kapitán Lord Carrington (jak již bylo řečeno, po válce byl ministrem války Velké Británie a později i velitelem NATO), který však k těm vzpomínkám dodal, že i když si vyměňovali s Američany vzájemné radostné pozdravy,

Obrázek


slyšeli vepředu, ve čtvrti Lent, zase další boje na silnici směrem na Arnhem, kde v té době s Němci bojovali zbytky amerických výsadkářů.
I po šedesáti letech, stejně jako po válce, se rozebírala otázka - kdo se vlastně zmocnil mostů v Nijmegenu? Rozebírali jí příslušníci obou divizí - britské Gardové obrněné divize i americké 82. vzdušně-výsadkové divize a stále jí také rozebírali novináři a historici i vojenští historičtí spisovatelé. Většina všech takto diskutujících, se přiklání k tomu, že dobytí obou mostů a především Dálničního silničního mostu, je výsledkem bojové činnosti obou spojeneckých divizí. A znamenalo to vždy a jednoznačně společný úspěch Spojenců. Generál Gavin všem kritikům násilného útoku přes řeku Waal, který provedl 3. prapor 504. parašutistického pluku v heroické bojové akci, vždy dodal, že by měli mít všichni na paměti, že obsazení pouze jednoho konce takto dlouhého mostu k uvolnění přechodu přes řeku nikdy nestačilo, aby se mohlo pokračovat do Arnhemu. a proto podle Gavina je nutno zásluhy o Nijmegen rozdělit mezi britskou Gardovou obrněnou divizi a 82. vzdušně-výsadkovou divizi - a to rovnoměrně.

Několik dní po dobytí důležitého Dálničního silničního mostu v Nijmegenu došlo k prvnímu setkání mezi velitelem britské 2. A generálem Dempseyem a generálem Gavinem, na kterém Dempsey prohlásil, cituji:

"Jsem pyšný na to, že se setkávám s velícím generálem nejlepší divize v současném světě."

Generál Gavin si o těchto slovech britského generála zapsal, cituji:

"... Přijal jsem to s výhradami, v přesvědčení, že generál byl příliš laskavý. Ovšem nějaký bdělý štábní důstojník tento výrok zaslechl (myšleno štábní důstojník 'All American' - má poznámka) a tak se z něho stala část divizní historie."

Existují však ještě jiné pohledy na dobytí mostů u Nijmegenu, ale především existovaly otázky - "Proč nebyli Spojenci schopni tento úspěch okamžitě využít???" - tahle otázka je skutečně do dnešních dnů stále a stále předmětem sporů.
Možná, že než řekneme o kritických názorech, pokračujme ještě bojovou situací, která následovala po setkání amerických výsadkářů a tanků britské Gardové obrněné divize a ty "odsudky", proč a kdo co zavinil, si nechme na pak, až zvážíme i vzniklou , "momentální Bojovou situaci...!!!".

Lent, městská část na severní straně řeky Waal a boje večer a v noci 20. září 1944.
Přes řeku Waal, po nepoškozeném Dálničním silničním mostě, v první fázi přejelo pět britských tanků( na jižní straně Dálničního silničního mostu se stále ještě tvrdě bojovalo nejen v noci z 20. na 21. září 1944, ale ještě celý den 21. - nezapomínejme na to). Situaci, že severní konec mostu vyčistili částečně američtí výsadkáři, Burrissovy roty I, využili již vzpomínaní seržanti Robinson a Pacey se svými tanky Sherman a po krátké "vítačce" pokračovali dál do čtvrti Lent. Ve vzpomínce britského gardisty Johnsona, - pro Saunderse, - je zachyceno, autentiticky i to, že seržant Robinson řval do mikrofonu své tankové vysílačky, cituji:

"Měl hlas jako tur a myslím, že to mi vadilo více než cokoli jiného. Burácel v mých sluchátkách jako rachot hromu."

Jakmile tanky Sherman vyjely, byly dva z nich zasaženy z mnoha stran, dělostřeleckými granáty i pancéřovými pěstmi. Jeden z tanků se okamžitě vzňal. Další Sherman, kterému velel seržant "Rockey" Knight se srazil s vozidlem, které jelo před ním a byl také zasažen pěšáky SS, kteří ještě stále byli na nevyčištěných místech po domech. Seržant Knight vzpomíná, cituji:

"Začali na nás střílet. Všichni jsme seskákali z tanku a já jsem skočil na svah silnice vedoucí po hrázi. Za chvíli do mne kopl nějaký Němec a zřejmě mě považoval za mrtvého. Podrobněji jsem si prohlédl tank a zjistil jsem, že ve skutečnosti hořely maskovací sítě a zavazadla na zadku tanku nahoře na motoru. Znovu jsem vlezl do tanku - uvnitř nikdo - podařilo se mi rozjet se směrem, kterým odešli ostatní. Nikoho ze své posádky jsem nespatřil. Později jsem se dozvěděl, že byli zajati."

Na stejné okamžiky pro Saunderse, po válce vzpomínal jeden ze zajatých vojáků osádky, Ernie Wheateley, cituji:

"Skočil jsem do skopčáckého okopu vedle silnice. Asi za deset minut jsem slyšel, jak někdo nade mnou prochází, vyhlédl jsem a tam byl ošklivý Skopčák a koukal dolů na mne. Řekl: 'Polez ven Tommy', což jsem promptně učinil, protože jsem neměl lehký kulomet ani pušku, abych se mohl bránit. Zeptal se: 'Kde máš kámoše?' Než jsem mohl odpovědět, objevili se."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 100.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 101.

Na severní straně řeky Waal, severní straně Dálničního silničního mostu, směrem k Arnhemu, bylo večer 20. září 1944 několik tanků Sherman a několik desítek amerických parašutistů z 3. praporu 504. parašutistického pluku. Jak bylo řečeno v předešlém článku, jeden ze Shermanů na severní straně mostu neměl osádku ( byla zajata Němci) a řídil jej velitel tanku seržant Knight, který dojel Shermany

Obrázek

, které již mířily do čtvrti Lent ( viz mapu kde je i Lent, na severním břehu řeky Waal a kde se spojují silnice a železnice, když silnice pak pokračuje do Arnhemu). Mezi americkými výsadkáři byli vybráni muži, kteří Shermany znali, a kteří před vstupem do parašutistického vojska sloužili u tankistů. Vznikla tak britsko-americká osádka tanku vedená seržantem Knightem. A tak od večera, po zbytek noci z 20. na 21. září, bojoval mezi tanky Gardové obrněné divize, jeden Sherman s anglo-americkou posádkou. To však již dva čelní Shermany seržanta Robinsona, nijak z obou stran silnice nekryté, pokračovaly na čtvrť Lent, když na ně po silnici, z obou stran stříleli němečtí panzerfaustníci ze svých zbraní. Britské tanky uháněly dál na sever a po cestě narazily na další skupinu amerických výsadkářů (řekli jsme, že více jak 400 metrů po severní části Dálničního silničního mostu byly skupinky amerických výsadkářů, které západně od železničního mostu násilně překonaly řeku Waal. Ty pak po skupinkách - v německé palbě a v neustálém střetu s německými obránci - dál bojovaly. Američtí výsadkáři se dostali až sem, na silnici, rozptýleni v šíři více jak 400 metrů - což také znamenalo, že urazili vzdálenost více jak 2 km). Kapitán Moffatt Burriss, velitel již vzpomínané roty I z 3. praporu, o postupu tanků, po válce vypověděl, cituji:

" Později jsme se dozvěděli, že tank, jemuž velel britský seržant Robinson, narazil na nějaké vojáky v zákopu přímo před sebou. Protože se domníval, že to jsou Němci, začal po nich střílet. Jeden z vojáků hodil na tank granát Gammon. Obě strany zjistily, že jde o omyl, a protože se nikomu nic nestalo, uspořádali krátkou oslavu."

Před čtvrtí Lent, když tanky sjely z mostní rampy, narazily na německé SHD. Bylo maskováno a číhalo v záloze. Shermany měly ještě jednou štěstí, neboť první rána německého SHD šla vedle. V době kdy Němci své SHD nabíjeli, vystřelil v Robinsonově tanku střelec Johnson ze svého kanónu ráže 75 mm na německé samohybné dělo. Později emotivně poznamenal, cituji:

" 'Zásah'! vykřikl jsem, když jsem zahlédl záblesk oceli narážející na ocel, ale chtěl jsem mít jistotu, a tak jsme do trupu napumpovali několik dalších nábojů."

Když tanky britské Gardové obrněné divize dorazily do centra tehdejšího městečka Lent, zjistili, že v místním kostele je velké množství Němců. Němci byli překvapeni tak rychlým příjezdem britských tanků a většina jich do tohoto kostela utekla i z celého okolí, jako do pevnosti.... Nejprve je Shermany "kropily" svými kulomety, ale protože se nic nedělo, rozkázal seržant Robinson Johnsonovi, aby použil kanón. Jeden z průrazných granátů s ohlušujícím rachotem prorazil zeď kostela a pak tam Johnson začal posílat tříštivé granáty. Stejně tak to dělaly i další tanky a netrvalo dlouho a kostel hořel. Esesáci v kostele to již nevydrželi a v krupobití palby kulometů a děl prchali z kostela po ulici, kterou teď osvětlovaly ohně hořícího kostela. Později si střelec Johnson, směrem k svému veliteli seržantu Robinsonovi, vymyslel motto, které znělo, cituji: "Když se to hejbe, zastřel to!" V zápisech pro historiky si o Lentu tankoví gardisté zapsali, že si v městečku užili velkou střílečku na pohybující se cíle.
Seržant Robinson s oběma tanky pak pokračoval, to však již potmě, přes Lent až do míst, kde se Železniční most křižoval s širokou, stromy lemovanou betonovou Dálniční silnicí, která sem pokračovala od severního konce Dálničního silničního mostu. Když potom Shermany britských granátníků dorazily k železničnímu mostu, projely opatrně pod ním a nyní již byly

Obrázek


na silnici, která mířila do Arnhemu.
K téhle situaci si později, již nám známý britský gardista a střelec tanku seržanta Robinsona, vojín Johnson poznamenal, že je "sevřela bezcitná ruka bitvy." A dál napsal, cituji:

"Jeli jsme rychlostí asi dvaadvacet kilometrů za hodinu a za jízdy jsme stříleli z kulometů. Náhle se přímo před tankem ozvaly dva strašné výbuchy. Záblesk z nich proletěl periskopem a do mých očí, takže jsem si chvíli myslel, že jsem oslepl."

V tomto případě již gardistům přestalo přát štěstí. Před nimi byl silniční zátaras, který ze skrytých postavení ovládaly dva německé protitankové kanóny, vzájemně se kryjící palbou. Pro britské gardisty neřešitelná situace - úplná tma - není možné určit kde jsou skrytá postavení německých dělostřelců. Nelze opustit silnici, tam jsou panzerfausty a pěchota ještě nikde. Výsledek - postup nemožný! Tanky musely ustoupit zpět za železniční trať a tam, jak si zapsal seržant Robinson pro Saunderse, spatřili, cituji:

"amerického výsadkáře, kterého jsem pokynem ruky přivolal, a pak se najednou odněkud vynořilo třicet jeho kamarádů, kteří mi připravili královské uvítání a vyšplhali se na můj tank. Bylo to poprvé, co jsem viděl, jak někdo políbil tank, ale upřímně řečeno, měl jsem pocit, že já líbám výsadkáře."

Každému, kdo tyto řádky čte musí být jasné, že američtí výsadkáři po prožitých hrůzách násilného překonávání řeky Waal, o 2 km zpět na západ, zde najednou měli oporu v tancích. Britové zase se svými tanky nesmírně potřebovali pěchotu - prostě jeden potřeboval druhého.

Zvláštností prý tehdy bylo, že byli připraveni se vzájemně podporovat, ale vůbec nezačala žádná diskuze o nějakém dalším útoku na Němce!!!

Důvodů proč se tak nestalo je několik. Jeden z nich je, že američtí výsadkáři už neměli prostě takřka žádnou munici. A podobně na tom byly i britské tanky. Všichni, kteří tam tehdy tak stáli v objetí si moc dobře uvědomovali, že i kdyby se ještě probojovali tímhle německým protitankovým zátarasem na silnici, přišlo by určitě a co dál? Vždyť je čekala jen ulička palby nejen děl, ale především ulička pancéřových pěstí a to až do Arnhemu.

A jak zapsali zkušení vojenští historici, z nichž někteří sami boje prožili na vlastní kůži - dostavil se lidský faktor.
Vojenský historik Tim Saunders to v knize - Nijmegen 82. vzdušně-výsadková divize - napsal větou, cituji:

"Britští i američtí vojáci prožili - podle všech možných vojenských měřítek - v uplynulých hodinách traumatizující zážitky a pochopitelně jim už 'docházela šťáva'."

A kdo zažil takovéhle fyzické vyčerpání, stálou smrt okolo sebe, hluk, kouř, padlé kamarády okolo sebe, mrtvoly v nejrůznějších polohách, mu určitě dával za pravdu.

Mezitím i tanky vedené kapitánem Lordem Carringtonem přejely na severní stranu Dálničního silničního mostu, krátce po jednotce seržanta Robinsona a dostihly jednotku, zbytek jednotek roty I s jejím velitelem kapitánem Moffattem Burrissem a poskytly jim proti ještě stále bojujícím Němcům pomoc za severním koncem mostu. Také se přivítali, ale všechna nadšení vyprchala, když se ony tři tanky, které vyjely dopředu do Lentu, vrátily na severní konec mostní rampy Dálničního silničního mostu. K téhle situaci si kapitán Burriss poznamenal pro Saunderse, cituji:

"Bylo to v okamžiku, když anglické osádky tanků vytáhly čajové konvice. Rozzuřil jsem se. Běžel jsem dopředu k prvnímu z řady tanků, v němž jsem našel britského velitele kapitána Lorda Pettera Carringtona z granátnické gardy. 'Proč stojíte?' zeptal jsem se. 'Nemohu postupovat dál', řekl příkře. 'Ten kanón by zničil mé tanky' (měl na mysli onen zátaras za Lentem, kde se dva protitankové kanóny vzájemně podporovaly - má poznámka). 'Půjdeme s vámi. Ten kanón zneškodníme.'
Po překročení řeky v těch chatrných člunech, po dobytí německých kulometných hnízd, po zničení německých kanónů 20 mm a po obsazení mostu, poté, když jsme všechno tohle dokázali, neměl jsem pochyby, že se dokážeme vypořádat i s kanóny 88 mm.
'Nemohu postupovat dál bez rozkazu.'
Byl to britský kapitán a já jsem byl americký kapitán. Nehodlal uznat mé postavení. 'Ne', řekl, 'musím mít rozkaz od svého britského velitele'. Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem slyšel.
'Myslíte tím, co mi říkáte, že hodláte sedět tady na zadku, zatímco vaši britští parašutisté jsou právě rozsekáváni na cucky - a to jen kvůli jedinému kanónu?' (Ve skutečnosti, jak bylo řečeno, byly ty kanóny dva, ale bojová situace byla ještě mnohem horší). Potřásl hlavou. 'Nemohu pokračovat bez rozkazu.' Pohlédl jsem mu přímo do očí. 'Ty zbabělý zkurvysynu. Právě jsem obětoval polovinu své roty tváří v tvář tuctům kanónů a vy se nechcete hnout kvůli jednomu kanónu!' Pak jsem natáhl spoušť svého samopalu, přiložil jsem mu ho ke spánku a řekl: 'Buď se s tím tankem rozjedete, nebo vám odstřelím tu vaši pitomou hlavu.' Rychle sehnul hlavu, zmizel v tanku a zavřel poklop. Nemohl jsem se na něho dostat.
Asi za půl hodiny měl podobnou diskuzi s Lordem Carringtonem major Cook (což byl velící důstojník amerického 3. praporu 504. parašutistického pluku), ale k ničemu to nevedlo. A přibližně za hodinu s ním vedl stejný spor plukovník Tucket (velitel 504. parašutistického pluku). Řekl Carringtonovi: 'Vaši chlapci trpí v Arnhemu. Vyrazte jim raději na pomoc! Je to pouze šestnáct a půl kilometru.' A pořád se nikdo ani nehnul... Při zpětném pohledu bychom měli uznat, že jsme byli na Carringtona poněkud tvrdí. Měl sotva jinou možnost, než čekat na rozkazy, vylili jsme si však svůj vztek na něho, protože člověk, který za to odpovídal, nebyl k dosažení...!!!"
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 100.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 102.

Pro hodně lidí bylo v pozdním večeru 20. září 1944 nepochopitelné, že britské tanky, třeba i s americkými parašutisty na nich, nejedou rychle dál do Arnhemu. Dalším takovým, který Saundersovi po válce vyprávěl, co ten večer viděl, a vyprávěl to takřka bez nějakých emocí, byl poručík Pitt, jeden z velitelů americké čety výsadkářů, která musela zůstat na místě a bránit severní konec Dálničního silničního mostu. Poručík Pitt si vzpomínal, cituji:

"Když jsme tam přišli, Cook, velitel praporu, byl přítomen. A pak přejížděly s hlukem po mostě první britské tanky. Větší část roty H a roty G dorazila za chvíli. Nevím kolik jich bylo. Pak přijela dvojice džípů a generál Gavin a jeho radista. Potom - to byla již prakticky tma - předjel štábní vůz a z něho vystoupil britský velitel. Nejsem si jistý, kdo to byl, hádám, že to byl velitel sboru (skutečně to byl velitel britského 30. as /XXX. as/ generál Horrocks). Gavin řekl: 'Posadíme pár vojáků na tanky, nějací půjdou před tanky a vyrazíme na Arnhem.' Myslím, že to bylo asi něco přes patnáct kilometrů - nebylo to daleko.
Britský velitel řekl: 'Naše tanky v noci nejezdí.' Gavin řekl: 'Vy nejezdíte s tanky v noci? Dobrá, ale když budeme čekat až do rána, Němci tam přesunou nějaké posily!' Brit řekl: 'Dobře, ale my nemůžeme jezdit s tanky v noci.' Gavin řekl: 'Kdyby v Arnhemu byli moji muži, jeli bychom tam s tanky i v noci. Jeli bychom v noci se vším, jen abychom se tam dostali.' Ten chlápek řekl: 'My ne. My tam pojedeme ráno'."

Totiž tenhle "chlápek", tenhle člověk, který "za všechno zodpovídal", který mohl, či měl dát rozkaz pokračovat - generál Horrocks - musel té noci z 20. na 21. září 1944 vzít v úvahu velké množství faktorů. Musel zvažovat veškeré situace, které vznikly, musel posoudit situaci a dospět k správnému závěru a určitě v situaci, která nebyla jednoduchá. Zde jsou faktory, které Horrocks i Dempsey, velitel britské 2. A tehdy zvažovali:

1) Během 20. září bylo 15 km týlového perimetru britsko-amerických jednotek na jihovýchodě, od Beeku do Molenhoeku, vystaveno těžkému německému útoku (vzpomeňme na útok německého Feldtova sboru - Č 70., 71. a 72: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5922
a pak také v Č 73., 74. a 75. http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5927
) útoku, který prakticky odčerpal všechny dosažitelné spojenecké zálohy (útok, který přímo od jihovýchodu ohrožoval Nijmegen). A to zálohy jak americké 82. vzdušně-výsadkové divize, tak skupiny coldstreamské gardy, která byla odpoledne toho dne přemístěna do Molenhoeku, aby zastavila německý útok, který ohrožoval životně důležitý most v Heumenu.

2) Tzv. "Pekelná dálnice" byla po větší část dne 20. září, ale i po další dny, v prostoru Sonu, ale i dál (oblast americké 101. vzdušně-výsadkové divize a britských jednotek 30. as /XXX. as/) přerušena německou 107. tankovou brigádou, viz Č 46., 47. a 48. http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5859 kde je o tom hovořeno v Č 48.
Vzniklá situace na "Pekelné dálnici" tak zpozdila nejen veškerý přísun všech bojových prostředků, ale i přísun týlu - munice a proviantu - logistiku - pro Gardovou obrněnou divizi, ale i pro další bojové jednotky britské pěchoty a amerických výsadkářů.

3) Byly vystříleny prakticky všechny zásoby munice na podpůrnou palbu pro 3. prapor z 504. parašutistického pluku při jeho násilném přechodu přes řeku Waal. A to nejen u americké divize "All American", ale i u předních jednotek dělostřelectva, ale i tankistů britského 30. as (XXX. as), a irské gardy. Konkrétně irská garda měla tak málo dělostřelecké munice, ale i munice do kulometů, že nebyla schopna pokračovat hned v útoku.

4) V ulicích Nijmegenu, konkrétně v domech v jižním přístupu k Železničnímu, ale především Dálničnímu silničnímu mostu, ještě večer a v noci z 20. na 21. září 1944, ale ještě i celý den 21. září, zuřila těžká bitva. Tedy v týlu útočících spojeneckých jednotek. Totiž odhodlané a nevzdávající se německé jednotky SS neustále v Nijmegenu mařily jakékoliv úsilí Spojenců o konsolidaci jejich logistiky. Reorganizace, doplňování a přeskupování jednotek v Nijmegenu tak nebylo vůbec myslitelé do doby, než budou tyhle jednotky SS zlikvidovány.

5) V neposlední řadě musel Horrocks a jeho štáb vzít v potaz informaci z 19 hodiny 30 minuty, kterou přijali spojaři 30. as (XXX. as) od předních jednotek amerického 504. parašutistického pluku, která je jako fakt zaznamenána v bojovém deníku americké 82. vzdušně-výsadkové divize, cituji:


"Jihovýchodně od Arnhemu: "Tři tanky Tiger, dvě pěší roty a těžké samohybné dělo (SHD) jsou na cestě k Lent/Nijmegen."

Určitě to byla právě tato radiová zpráva, (ale nejen ona, ale i ta předchozí fakta add 1 až 4), která rozhodla o zastavení celého britského 30. as (XXX. as) a tím i výsadkářů 82. vzdušně-výsadkové divize!!! Totiž ve vzduchu viselo kolik ještě Tigrů a SHD jede do Lentu a Nijmegenu( noc a tím - v tehdejší době - těžkost si průzkumem ověřit co je vepředu)??? Právě proto bylo zřejmě rozhodnuto Horrocksem a jeho štábem, nevydávat zbývající tanky Sherman, tehdy jediné volné a dostupné volné tanky Sherman, do "smrtelného nebezpečí". Tohle tedy zabránilo okamžitému postupu tanků a pěchoty do Arnhemu???!!!!

Přesto vše - do celkového kontextu oné doby patří další širší souvislosti, které vyjádřil třeba major Geoffrey Powel, - který bránil úsek perimetru britské 1. vzdušně-výsadkové divize tehdy v Oosterbeeku (vedle Arnhemu), který ke všemu poznamenal později, že garda nedokázala v noci z 20. na 21. září 1944 postupovat, cituji:

"A tak granátníci provedli totéž, co Irové při průlomu z kanálu Maasa-Escaut (v předchozích bojích, když totiž také zastavili na celou noc). Ovšem u některých výsadkářských důstojníků, britských i amerických, kteří sledovali chování gardy, vznikl dojem, že je rozvážná a nedá se vzrušit, jak se to od gardy očekává, ale možná to někdy přehání."

Vše v této poznámce má být chápáno tak, že tohle tvrzení obsahuje vyhlídku na brzký konec války, což prý bylo to, co ovlivňovalo výkonnost britských pozemních sil, stejně jako ovlivňovalo ochotu britské 1. vzdušně-výsadkové divize jít do bitvy v "posledních dnech války".

Zde je pak k danému - další - druhé hledisko "výsadkáře generála Gavina", cituji:

"Nedokážu vypovědět hněv a roztrpčenost mých vojáků.
Našel jsem Tuckera za svítání tak rozzuřeného, že téměř nebyl schopen řeči. Na celém světě neexistují vojáci, které obdivuji více než britské, avšak velitelé britské pěchoty nerozumějí kamarádství výsadkových vojsk. Pro naše parašutisty existoval pouze jediný cíl: Zachránit bratry výsadkáře v Arnhemu."

A pak je tady ještě další názor, který Saundersovi, po padesáti letech od "Operace MARKET GARDEN", řekl tehdy kapitán Moffatt Burriss, velitel takřka zničené roty I z amerického 3. praporu z 504. parašutistického pluku, o starých událostech - trochu víc způsobem vojenským a přímým -, cituji:

"Nejsem žádný sprosťák, ale sedrali jsme si své prdele, abychom se dostali přes řeku a oni se mohli dostat k našim výsadkářským bratrům. Proč se nepohnuli?"

Někteří historici k tomu pak skutečně dávají ještě i další vyjádření generála Horrockse - za všechno dění zodpovědného velitele 30. as (XXX. as) - , který v analýze psal přesvědčivé argumenty, které pak publikoval vojenský historik Saunders. Horrocks - celou vzniklou situaci shrnul takto, cituji:

"Jednotky nasazené v přední linii si vždycky myslí, že týlaři (logistika) vedou sladký život a měli by dělat víc. Právě Jim Gavin, velitel divize, nemohl mít žádnou představu o totálním zmatku, který panoval v Nijmegenu v době, kdy se vedly sporadické boje prakticky všude, a zejména na naší jediné silnici do týlu (Pekelné silnici), na níž vládl chaos. Vpředu bylo území pěchoty, a protože jsem si to uvědomoval, rozkázal jsem 43. Wessexské divizi, aby prošla přes Nijmegen a nastoupila k diviznímu útoku na Arnhem. Ani mě nebylo v té době jasné, že i oni jsou ošklivě zablokováni na této jediné 'zatracené' silnici, která byla ustavičně pod palbou a tak často přerušovaná... Pokud jde o jednotky okamžitě disponibilní, pěchota irské gardy byla redukována na pět čet (pravděpodobně jich bylo víc).
Nyní jsem se začal cítit jako v boxerském ringu v boji proti tvrdému protivníkovi - s jednou rukou uvázanou za zády.
Ve skutečnosti jsem se pokoušel bojovat tři bitvy najednou.

V první (bitvě) se usilovalo o to, aby úzká zásobovací linie, která se táhla zpět až k Eindhovenu a za něj - celkem asi 75 km - , zůstala volná. Byla často na mnoha místech přerušována stále většími německými silami, které operovaly na obou stranách tohoto jediného silničního spoje.

Ve druhé bitvě se mělo zabránit Němcům, aby se přiblížili k samotnému Nijmegenu, zejména z lesnaté krajiny východně od města.

A konečně jsme se zoufale pokoušeli prorazit cestu (v té Třetí bitvě a nejdůležitější bitvě - má poznámka) po severním břehu Dolního Rýna a spojit se s bojujícími parašutistickými jednotkami."


To ještě není ani zdaleka vše, další informace příště.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142



Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“