Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla.

Odpovědět
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla.

Příspěvek od Pátrač »

Obrázek
PODPORUČÍK ARGONANTUS VE VÁLCE, KTERÁ NEBYLA.
Úvod:
Při diskusi k mé práci na téma ČSLA a její díl studené války jsme probrali ledacos. Jen jsem vám kolegové Palbáci neřekl, že jsem tuto práci jakožto autor zveřejnil současně i na herním fóru RPG. Na tom fóru jsem déle než zde na Palbě a i když jsem tam většinou za troubu, který obhajuje neobhájitelné, což jsem občas i zde, slíbil jsem jim, že pro RPG tuto práci udělám a slovo jsem splnil.
V diskusi na RPG došlo i na to, že kolega Argonantus z RPG fóra sloužil jako velitel vševojskové jednotky, tedy konkrétně tankové čety. A tak nějak z této diskuse vyšlo, že by Argonantus měl zájem vědět něco více o tom, jaký byl plán pro použití naší armády ve válce v sedmdesátých letech či osmdesátých letech.

To lze dát do hromady. Ale když už se do toho pustím, bude to práce tak nějak komplexnější. Podíváme se na několik samostatných ale ve finále navzájem propojených souborů informací. Ale když už jsem s do toho měl pustit, domluvil jsem se právě s Argonantem, že zatímco já popíšu stav věcí kolem tohoto tématu z pohledu požadavků předpisu a pohledu sebe jako vojáka z povolání, on se ke každé kapitole vyjádří z pohledu svého. Tedy absolventa vojenské katedry vysoké školy, který na vojnu musel na základě zákona o všeobecné branné povinnosti a který zde byl z donucení. A přitom by vše, co jsem popsal, v případě války musel dělat.

V této práci, která bude zde na Palbě zveřejněna ve třech blocích, tedy vše co jsem vytvořil, bylo podrobeno prostudování, kritice a doplnění právě ppor. Argonanantem. Když jsem to připravoval k zveřejnění, zjistil jsem, že tato práce je ve své podstatě unikátní a asi se nic podobného jen tak někde nevyskytuje. Takže kolegové palbáci, připravte se, bude to jízda.

Argonantus je od nedávné doby i členem naší palbácké komunity. Je to dobře, v jeho osobě spoluautora této práce bude přítomen a zcela jistě je možno v diskusi pod jednotlivými bloky směřovat i na něj. Za sebe osobně mohu říci, že tohoto člověka si já osobně hluboce vážím, díky němu nemálo věcí vidím jinak než ještě nedávno a věřím, že nemálo zajímavého zde najdete i vy.

Primo: probereme organizační strukturu tankové divize, tedy té, ve které Argonantus sloužil a té, ve které by se vší pravděpodobností bojoval. Je totiž obdobná. Pokud by byla mobilizačně postavena.

Secundo: následně se ve dvou kapitolách podíváme na použití tanků a malých tankových jednotek, tedy tankových rot, tankových čet a jednotlivých tanků v boji a to v obraně, útoku a ve zvláštních situacích.

Tertio: vše to propojíme s oním OPERAČNÍM PLÁNEM ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY podepsaným dne 28. prosince 1977 prezidentem republiky, generálním tajemníkem ÚV KSČ vrchním velitelem ozbrojených sil Gustávem Husákem, který tak nějak prolétneme. Ale hlavně ho propojíme s plánem podepsaným v roce 1986 dne 24. října opět prezidentem, doktorem Gustávem Husákem.

Já jsem teoretik, který něco málo viděl, slyšel a zažil. Pozemní vojsko prostě bylo mimo mě. Podporučík Argonantus byl praktik u našeho nejlepšího svazku, který tím rok žil na plný šlupky a přežil to.

Já jsem člověk, co se touto cestou dal dobrovolně a jako starší děcko. Podporučíka Argonanta do této situace dostal zákon o všeobecné branné povinnosti jako dospělého muže.

Já napsal, jak by to mělo vypadat, on uvedl, kde mohl, jak to skutečně bylo v praxi ČSLA a nebo jak byl učen u svého útvaru a divize. Je jasné, co má pro historickou práci větší cenu.

Abych to zde mohl uveřejnit, uzavřeli jsme dohodu, která praví, že jeho identita zůstane taková, jako je zde v práci: podporučík Argonantus. Nic jiného se nikdo nedoví. Jen to, že jeho poznámky a vzpomínky mají pro celou práci stejnou a možná i větší cenu, než moje elaboráty a to o svém podílu mám vysoké mínění. Takže kolegové, dáme se do jízdy, jakou jste na Palbě ještě nezažili.

Kapitola první: Místo, početní stavy a organizace jednotlivých vojskových těles, ve kterých Argonantus sloužil, nebo by sloužil po provedené mobilizaci.


Jak nám Argonantus sdělil, sloužil po ukončení vysoké školy, kde zcela jistě absolvoval vojenskou katedru vysoké školy a stal se takzvaným absíkem neboli špagátem, u našeho asi nejlepšího vševojskového svazku, a to u 1. tankové divize. Tato divize byla považována za elitní svazek, její stály stav byl na svoji divizi velmi pyšný. Byla považována za nebezpečnou i na druhé straně barikády a byla také jako jedna z prvních zrušena, když se stali dřívější nepřátelé našimi dnešními spojenci.

ppor. Argonatus k tomu říká: Ano. To je důležité; naše vojenská zkušenost se v mnoha bodech lišila od zkušenosti většiny vojáků ČSLA.

Především se to projevovalo tím, že tato jednotka se předváděla na všech možných akcích ku potěše vysokých generálů; zatímco většina normálních vojáků zažila tak 1-2 vojenská cvičení za vojnu, já byl asi na osmi během jediného roku a z toho šestery střelby plnou ráží, brodění, velké zimní divizní cvičení asi na tři neděle, zkrátka, dělali jsme s tankem snad všechno, co se s ním normálně dělat má, i to, co se dělat nemá (výměna torzní tyče v terénu v zimě). Podotýkám, že můj tank byl provozní (vždy jeden z roty), takže vyjížděl naprosto vždy a všude, i na miniaturní cvičení za kasárnami, která ani nepočítám.

Druhá zvláštnost souvisela s T72 – má o maníka míň, jak známo, a proto měl náš pluk až překvapivě málo lidí; asi tisícovku a z toho hlavní tankové jednotky asi tři stovky, zbytek byly všechno přičleněné jednotky. Pročež bylo málo lidí na údržbu, málo lidí na služby, takže jsme byli ve službách skoro furt. A chodili jsme si tam spíš odpočinout. Pokud pro plno lidí byla vojna dlouhé flákání a nicnedělání, pro nás bylo každé nicnedělání malý zázrak. Do stráže jsem si chodil odpočinout (a napsal jsem tam první román).

Třetí zvláštnost byla, že všichni „vojáci“ na T72 byli ve skutečnosti poddůstojníci s PŠ školou na Slovensku, kde je cvičili ve všem možném prvního půl roku. Takže na začátku toho uměli mnohonásobně víc, než my, jejich velitelé, a vlastně nás vozili v tanku jako dost neužitečnou zátěž. Později jsme se obvykle chytili. Důležité ale bylo také to, že všichni vojáci byli stejně staří, takže neměl kdo koho šikanovat; šikanovali nás všechny společně důstojníci. Někteří. Nutno spravedlivě dodat; rozhodně ne všichni.
Pro přičleněné jednotky, což byla vlastně většina pluku, tohle ovšem nemuselo platit. Tam fungovali většinou normálně staří a mladí vojáci.


Dnes už to ale málokoho zajímá. Začneme tím, že jaká byla organizační struktura a dislokace útvarů této divize. V sedmdesátých letech to s touto divizí vypadalo takto:

1. tankový pluk, místo dislokace Strašice
ppor. A: Platil za jednotku hrůzy a černou ovci v divizi. Byl jsem tam na přijímači a vládl tam strašlivý bordel. Asi rok předtím tam vybouchl kotel, zabilo to několik lidí a od té doby se netopilo. Po kasárnách byly vykopané příkopy, související s jakousi rekonstrukcí, která trvala roky a padali do nich večer opilí vojáci i důstojníci.
Jinak zajímavost je, že to byla snad úplně první jednotka nejen ČSLA, ale prý celé varšavské smlouvy, takže tam existoval první voják prvního družstva první čety... zkrátka úplně všeho.


Aby to bylo jasnější: jen zde mohl být jeden jediný voják prvním vojákem prvního tankového družstva první tankové čety první tankové roty, prvního tankového praporu prvního tankového pluku první tankové divize a navíc 1. armády Československého frontu. Tedy sedminásobnou jedničkou. Poznámka: Pátrač. No není to super?

2. tankový pluk, místo dislokace Rakovník
ppor. A: Naopak platili docela za pohodáře, v docela drsné divizi. Občas ale vyrobili katastrofu – váže se k tomu ta tvoje drsná historka s uprchlým tankem,…., když tento tank mimo jiné přejel žigulíka s paní (která to kupodivu přežila).

21. tankový pluk, místo dislokace Žatec
ppor. A: No jo, náš pluk. Největší šprti, pročež z celé divize cvičili ještě nejvíc. Při tom polovina velitelů byli tak trochu blázni a magoři. Péče o vojáky stejně příšerná, jako jinde, ale bylo to rozhodně bojeschopné těleso.

3. motostřelecký pluk, místo dislokace Louny.
1. dělostřelecký pluk, místo dislokace Terezín. ppor. A: Překvapuje mne, že to byl pluk. Asi ano.

5. protiletadlový pluk, místo dislokace Žatec
ppor. A: Zásadní jednotka, která měla to celé ochránit před západním letectvem. Jak to bylo reálné, to se neodvažuji hádat. Jak už jsem říkal, pro odhady možností celé pozemní ČSLA je tohle dost zásadní otázka, a já se v ní nevyznám. Rozhodně jezdili cvičit do Ruska, aby měli dost místa na střílení na poušti. Dost drsná vojna.

1. raketometný oddíl, místo dislokace Terezín

1. průzkumný prapor, místo dislokace Podbořany
ppor. A: Platili za velké drsňáky. Tam se fakt válčilo – něco jako parašutisti nebo američtí speciálové.

3. ženijní prapor, místo dislokace Terezín
2. spojovací prapor, místo dislokace Slaný
5. prapor chemické ochrany, místo dislokace Slaný
1. prapor materiálního zabezpečení, místo dislokace Postoloprty


1. prapor oprav techniky, místo dislokace Žatec
ppor. A: Seděli přímo naproti našim vratům, místo pohody, kam se utíkalo a skrývalo se tam. Dost pohodová vojna, plná inženýrů, montérů a autíček.

5. zdravotnický prapor, místo dislokace, Terezín
1. baterie velení a dělostřeleckého průzkumu, místo dislokace Slaný


1. vrtulníkový odřad, místo dislokace Plzeň-Líně
ppor. A: O těch jsme neměli ani tušení.

Divize měla jako vlastní útvar pro vedení boje pomocí jaderných prostředků a tím byl útvar zvaný 1. samostatný raketometný oddíl, místo dislokace Terezín a disponoval 4 kusy odpalovacích zařízení TOČKA. To v době 80-tých let. Předtím to byly systémy LUNA-M.

ppor. A: Taky hodně zajímavé a taky se nám to neříkalo. Pravděpodobně byly někde v systému také schované houfnice Dana 150 mm, které taky uměly jaderné granáty.
a dodává:
O terezínském pluku jsme věděli dost houby a teprve od tebe vím, že tam byly ty TOČKY, zřejmě 4 auťáky s osmi raketami celkem http://www.valka.cz/clanek_1137.html
A byly tam i Dany http://forum.valka.cz/ftopic12305.html
které pokládám za jedny z nejnebezpečnějších zbraní vůbec a obávám se dne, kdy to napadne i nějakého teroristu. Princip je jasný; šlohnout Danu a prásknout s ní třeba na rockový koncert. Nebo summit OSN. Z dálky zhruba 30 kilometrů (o co, že tam nikdo nehlídá...!)
Opět je docela klíčová a zásadní otázka, jestli za normálního mírového stavu byla v Terezíně jaderná munice (a ve stavu paranoie je celkem jasná snaha soustředit tyhle mocné kvéry k několika málo útvarům, aby byla kontrola).
Věřím, že kdyby tvé pojednání mělo být nakonec seriálem, malé atomovky by asi zajímaly všechny až na prvním místě.


Ale abychom ukázali, že Argonantus by se stal v případě války, pokud by k ní došlo součástí něčeho hodně velikého, musíme uvést, že tato divize byla jedním z útvarů 1. armády. A to už bylo něco. Takže se seznámíme i s ní:

1. armáda byla vševojskový svaz a její velitelství bylo umístěno v Příbrami. Pro její předpokládanou činnost byla tvořena pestrou směsí bojových, podpůrných a zabezpečovacích útvarů a zařízení. Bylo to toto všechno:

1. provozní prapor, dislokace Příbram, sloužil pro zajištění mírového i válečného chodu samotného velitelství armády.
321. těžká dělostřelecká brigáda, dislokace Rokycany, hlavní úderná síla pro případ použití jaderných zbraní, obsahoval 2 těžké dělostřelecké oddíly po 4 odpalovacích zařízeních střel R-300 SCUD-C
31. dělostřelecká základna, dislokace Kostelec nad Orlicí
322. kanónová dělostřelecká brigáda, dislokace Dobřany
216. protitankový pluk, dislokace Most
1. průzkumný dělostřelecký pluk, dislokace Holýšov
171. protiletadlový raketový pluk, dislokace Rožmitál pod Třemšínem vyzbrojen 5 protiletadlovými raketovými bateriemi po 4 odpalovacích zařízeních 2K12 KUB. To platí pro dobu po roce 1978. Čím byl vyzbrojen předtím, nevím. Jinak tento útvar se od roku 1961 nazýval 4. protiletadlový oddíl, od roku 1978 4. protiletadlový pluk, od roku 1983 4. protiletadlový raketový pluk a od roku 1991 už platí prvotní zde uvedený název.
1. plukovní opravárenská technická základna, dislokace Rožmitál pod Třemšínem
1. radiotechnický prapor, dislokace Holýšov
51. ženijní brigáda, dislokace Litoměřice
91. pontonový pluk, dislokace Litoměřice
1. spojovací pluk, dislokace Plzeň
11. spojovací pluk dálkových spojů, dislokace Plzeň
71. radiotechnický pluk zvláštního určení, dislokace Kladno
3. smíšený pluk REB, dislokace Mariánské Lázně, určen pro radioelektronický boj, do sestavy armády začleněn až v roce 1981
103. prapor chemické ochrany, dislokace Lešany
11. vrtulníkový pluk, dislokace letiště Plzeň-Bory od roku 1985
111. letištní prapor, dislokace Plzeň-Bory, od roku 1985
11. rota spojovacího a radiotechnického zabezpečení, Plzeň-Bory
1. letka velení a průzkumu, dislokace Plzeň-Bory, od roku 1985, předtím to byla 1. spojovací letka založená v roce 1974
1. rota letištního a radiotechnického zabezpečení, dislokace Plzeň-Bory
101. letka bezpilotních průzkumných prostředků, dislokace Stříbro, tento útvar byl do sestavy armády začleněn až v roce 1984
1. brigáda materiálního zabezpečení, dislokace Terezín
11. silniční prapor, dislokace Horažďovice

ppor. A: Ve skutečnosti byly takové armády na plných stavech jenom dvě, tato Příbramská a kromě ní Písecká. Zvlášť bylo letectvo a možná ještě něco. A samozřejmě Rusové.V zásadě jsme se s jednotkami armády nesetkali celou vojnu.
Jinak být součástí něčeho velkého je také klíčová poznámka. Pro mne osobně rozhodně ne něco povznášejícího, ale zdroj deprese; bylo jasné, že tankisti a pěšáci jsou hlavní mainstream celé Varšavské smlouvy, nejlevnější kanonenfutr, který by měl v případě války obrovskou úmrtnost, a to bez ohledu na to, zda by se vyhrálo či prohrálo. A bylo jasné, že pokud nějaký vyšší velitel bude cítit potřebu obětovat v rámci strategie nějaký pluk nebo prapor, tak to klidně udělá; nas mnogo. Krátké nahlédnutí do taktiky malých jednotek tomu jasně nasvědčuje. Šance na přežití jsem paradoxně viděl v nějakém speciálním úkolu, kde nebudu závislý na vyšším velení. O tom viz na příslušném místě.


Celá tato masa výše uvedených vojenských útvarů a zařízení se nazývala armádní komplet.

Pod 1. armádu ale patřily také tyto bojové vševojskové svazky:
1. tanková divize, velitelství ve městě Slaný
2. motostřelecká divize, velitelství ve městě Sušice
19. motostřelecká divize, velitelství ve městě Tachov
20. motostřelecká divize, velitelství ve městě Karlovy Vary
ppor. A: Základní vzorec organizace celé WS – 3+1, tedy troje bigoši a jedni tankáni, nebo obráceně, a to se pravidelně střídalo na různých stupních.

16. tanková divize, mobilizovaný svazek, podle plánu z roku 1974 měla být plně bojeschopná do 24 hodin od vyhlášení mobilizace, dvojče 1. tankové divize

ppor. A: Nesmírně důležitá jednotka, zřejmě se v ní skrýval ten náš tajemný B pluk, co bydlel naproti v místě zvaném Starý park. Je třeba zdůraznit, že i když jsme byli supermilitarizovaná země s 200.000 vlastními vojáky v trvalé BoPo a 100.000 Rusy, stejně toho byla většina skrytá pod hladinou a doplňovalo by se to mobilizací záložáky. Snad na milion.
Z téhle divize byly vidět jen ty tanky T 55 ve Starém parku a malá jednotka ROUT, čili Rota oprav uložené techniky. Velel tomu zvláštní šílenec jménem pplk. Slabý, zvaný Calvera (vypadal tak). Byl jediný podplukovník široko daleko, mnohem starší, než ostatní velitelé, a svoji kariéru spíše končil (ostatní ji začínali), a to proto, že měl malér se šikanováním vojáků z povolání (!). Jeho vojáci prožili dost pekelnou vojnu, kdy maniakálně leštili ty uložené tanky, teplo nebo zima, déšť nebo sucho. Pokud se pochybovalo o tom, že by v případě poplachu byly některé pluky schopné vyjet, pak tanky pplk. Slabého by vyjely zcela jistě, v perfektní kondici. Zajímavé je to tím, že v té válce by to zřejmě byla moje jednotka.


Takže máme představu do jaké sestavy v rámci své 1. armády Argonantus a jeho tanková četa patřili. Ale 1. armáda a její dvojče 4. armáda byly součásti vyššího svazu a to nám už tak nějak známého Československého frontu. A tento front měl svůj vlastní komplet, tedy frontový komplet. Bylo to opět mnoho a mnoho sil a prostředků.

311. těžká dělostřelecká brigáda Jince s přidruženou 11. dělostřeleckou základnou tamtéž
41. samostatný dopravní dělostřelecký oddíl Dašice
7. dělostřelecká divize Pardubice, od roku 1974 měla ve složení 71. kanónovou dělostřeleckou brigádu v Žamberku se 4 oddíly kanónů 130 mm M-46, každý 3 baterie po 6 kusech, celkem 72 kanónů, rámcovou 74. raketometná brigáda, vytvářena pouze válečně měla do roku 1976 raketomety vz. 51, 4 oddíly po 18 raketometech, celkem 72 kusů, poté byla přezbrojena na raketomety vz. 70 ve stejném složení a 75. těžkou houfnicovou dělostřeleckou brigádu Pardubice s celkově 72 kusy kanónových houfnic ráže 152 mm
82. protiletadlová raketová brigáda Jihlava a 10. protiletadlová opravárenská technická základna Jaroměř, od roku 1976
6. radiotechnická brigáda Plzeň
71. výsadkový úderný prapor Chrudim
22. výsadková brigáda speciálního určení Prostějov
7. radiotechnická brigáda zvláštního určení Zbiroh
1. smíšený pluk REB Kolín, v roce 1974 to byl 1. protirádiový pluk, od roku 1981 už uvedený útvar.
10. pontonová brigáda Kostelec nad Labem
5. spojovací brigáda Strašice
52. spojovací brigáda dálkových spojů Lipník nad Bečvou
59. spojovací brigáda dálkových spojů Beroun
60. spojovací prapor zvláštního určení Unhošť-Čeperka
102. brigáda chemické ochrany Liberec
31. smíšená letka velení a průzkumu Bechyně nad Lužnicí a její podpůrný útvar 31.rota letištního a radiotechnického zabezpečení tamtéž. O těch bych mohl napsat knihu, měl jsem tu čest u 31. roty sloužit jako náčelník služby PHM a dokonce jsem jí 9 měsíců velel jako nejmladší velitel samostatného útvaru v ČSLA.
311. samostatný výcvikový tankový prapor Hradiště a 313. samostatný výcvikový tankový prapor Boletice
1. automobilní brigáda Olomouc
3. automobilní brigáda Hlučín
11. brigáda materiálního zabezpečení Bílina
21. brigáda materiálního zabezpečení Pardubice
1. brigáda potrubní dopravy pohonných hmot Roudnice nad Labem
7. ženijní silniční brigáda Hodonín
32. silniční brigáda Horní Počáply
1. pluk civilní obrany Kutná Hora
4. pluk civilní obrany Varnsdorf
7. pluk civilní obrany Bučovice
6. strážní prapor Příbram-Brod
Týlové útvary a zařízení vytvářené jednotlivými skladovými základnami podle jednotlivých materiálových tříd.

ppor. A: Čili zřejmě Západní vojenský okruh, sídlem v Táboře. Který měl jen malé procento lidí v záloze. Stran techniky byly u nás tanky většinou UP, čili uloženě – provozní, což značilo, že jezdí na větší cvičení (mám dojem, že od plukovního výš). Můj byl zcela provozní, jak jsem už řekl. Zda byly nějaké „úloženky“, t.j. až na případ války, to si nepamatuji.
Východní okruh byl naproti tomu skoro celý uložený a spící, v podobném režimu, jako ta 16. tanková divize. Nějaké ty výcvikové školy. Udržovací jednotky, sem tam něco živého, aby se cvičilo.


Nyní tedy máte představu, v jakém kolosu by se pohybovala Argonantova tanková četa v míru a jeho tanková rota případě, že by studená válka přerostla do horké války a byl vyhlášen bojový poplach, který by skončil bojovým nasazením. A nyní se podíváme na našeho velitele a jeho četu jako součást 1. tankové divize.

Jak mi Argonantus sdělil, byl zařazen jako, cituji:

„Velitel první čety páté roty druhého praporu žateckého (nevímkolikátého) tankového pluku první divize (Slánské) pro účely výcviku, v případě spuštění toho plánu bych byl velitel nevímkolikáté roty B pluku téže divize“.

Můžeme tedy dodat, že jeho mateřským útvarem byl 21. tankový pluk, který vznikl v roce 1952. Jeho předchůdcem byl 21. tankosamohybný pluk, který vznikl rok před tím a tedy existoval jen krátce. Dále do minulosti bychom našli útvar Tankosamohybný pluk 21 a před tím 21. tankovou brigádu, která zde sídlila od roku 1946. Nadřízeným svazkem nejprve byla 5. mechanizovaná divize do roku 1955, dále potom 1. mechanizovaná divize do roku 1958 a od tohoto roku až do roku 1992 to byla 1. tanková divize.
Na počest válečného hrdiny nesl tento útvar čestný název Tankový pluk kapitána Rudolfa Jasioka.
Jeho krycí název byl: VÚ 6363 Žatec

ppor. A: Zcela správně. Tak se to psalo na dopisy.

Město Žatec bylo domovem první vojenské posádky od roku 1935. Letiště umožňující provoz proudových letounů bylo u Žatce vybudováno v roce 1951, ale i před tím zde byla kvalitní betonová vzletová a přistávací dráha. Během následujícího roku se zde zformovala 5. stíhací letecká divize. V roce 1958 zde zůstal jen 1. stíhací letecký pluk s letouny MiG-15, které postupně doplnily letouny MiG-17 a MiG-19. V letech 1963-1965 byl pluk přezbrojen na letouny MiG-21. V roce 1983 doplnily jeho výzbroj letouny MiG-23 a v roce 1989 i MiG-29 jako u jediného útvaru tehdejší ČSLA
ppor. A: To bych taky netušil. Žatec byl dost zásadní vojenské město, kde byly spousty útvarů, prý snad 18, neb na letišti je útvar každá kravina. Dohromady mělo letiště ovšem podobně lidí, jako náš pluk, což byla největší žatecká jednotka.
V roce 1960 přichází do Žatce 5. protiletadlový pluk, který byl v roce 1983 přezbrojen na raketové prostředky OSA-AKM.

Nás hlavně zajímá žatecký 21. tankový pluk, který byl v roce 1985 jako první u celé armády vyzbrojen tanky T-72. Útvary žateckého letiště splynuly v květnu 1991 do 11. letecké základny, která zanikla v roce 1993. V létě 1997 zanikl i protiletadlový pluk, který byl reorganizován na výcvikovou a mobilizační základnu protiletadlového vojska.

Co to bylo za útvar, tankový pluk? No bylo to velké vojenské těleso a rozhodně to bylo něco, s čím se muselo počítat.

Tankový pluk byl tvořen velkým množstvím sil a prostředků. Jako další typ vševojskové jednotka byl výrazně údernější než motostřelecký pluk a byl i velmi mobilní. Tankové pluky byly považovány za hlavní údernou sílu ČSLA. Byl tvořen 4 vševojskovými prapory, tedy 3 tankovými a jedním motostřeleckým a jedním samohybným dělostřeleckým oddílem. Tedy zde byly:

Tři tankové prapory – tpr - obsahovaly: 93 střední tanky a 3 velitelské tanky velitelství pluku.

Jeden motostřelecký prapor – mspr - v běžných tabulkových počtech: 31 BVP nebo OT. Motostřelecké prapory tankových pluků vybavené OT-64 neměly u rot granátometná družstva.

Jeden samohybný dělostřelecký oddíl vyzbrojený samohybnými kanónovými houfnicemi 122 mm GVOZDIK

ppor. A: Papírově měl postavení praporu i dělostřelecký oddíl. Mám dojem, že byl v reálu částečně uložený. S těmi motostřelci fakt nevím, jestli rota, nebo prapor; na prapor to mělo podezřele málo lidí.
Je tedy možné, že zde nebyl motostřelecký prapor ale pouze motostřelecká rota, ale to nedokážu zatím rozhodnout – poznámka Pátrač.

Bojové zabezpečení pluku bylo také impozantní.

Plukovní dělostřelecká skupina tvořená:
- raketometným oddílem - 6 kusů raketometů – ppor. A: Na ten si vůbec nepamatuju. Možná nějako souvisel s tím dělostřeleckým oddílem.
- samohybným dělostřeleckým oddílem s 18 samohybnými kanónovými houfnicemi – ppor. A: Měli jsme ty samohybné houfnice 120 mm, dost dobré mašinky. Možná v mnohém mocnější tanku.
- protitankovou baterií tvořenou 9 kusy vozidel BRDM s odpalovacími zařízeními PTŘS Maljutka

Rota chemické ochrany -rcho: 6 kusů chemických průzkumných OT a speciální techniku pro provádění úplné speciální očisty po zasažení ZHN

Průzkumná rota - pzr: 10 kusů průzkumných BVP – ppor. A: Opět zajímavá parta drsňáků, viz dále.

Ženijní rota - žr: speciální vozidla, mostní tanky, mostní automobily.

plbat – jednotka pro plukovní vojskovou PVO. Na to se podíváme taktéž trochu podobněji.
Vševojskové pluky (msp, tp) vševojskových divizí (msd, td) měly:
- do roku 1982 ve své organizační struktuře protiletadlovou baterii o dvou protiletadlových četách, celkem 8 ks 30 mm PLdvK vz.53/59.
- od roku 1983 byla ve struktuře vševojskových pluků začleněna protiletadlová raketodělostřelecká baterie vyzbrojená bojovými vozidly PLRK 9K35 STRELA-10 (4 ks) a 30 mm PLdvK vz.53/59. Výjimku tvořil 3.msp posádkou v Lounech, který měl ve výzbroji PLRK 9K31 STRELA-1.
ppor. A: Je to důležité, viz výše. STRELA by mne zajímala, neb je pro další úvahy zřejmě podstatná

Logistickou podporu tvořila:

rota týlového zabezpečení – rtz zabezpečovala dopravu a výdej veškerého týlového materiálu, přípravu teplé stravy, výrobu a distribuci pitné vody. Tady jsem nejvíce doma. A jelikož se k tomu vyjadřoval i sám Argonantus, musím uvést, že rota týlového zabezpečení tankového pluku byla už velkou jednotkou.
ppor. A: Byla. Mnohem větší, než vypadalo podle názvu; stejně jako ta ČTZ, která tvořila ve skutečnosti asi třetinu praporu, co do počtu maníků.

Nejjednodušší způsob jak se s ní seznámit, je ukázat si její organizační schéma. A zde je:

Obrázek

Z obrázku vyplývá, že velitel vševojskového pluku řídil svoje týlové a technické zabezpečení cestou svých zástupců.
Pozn. A: Velitel pluku byl major Petr Farbiak, náčelník štábu major Rotrekl.

ZVT – zástupce pro technické věci, který vládl rotou oprav techniky
Pozn. A: Mám dojem, že major Žďárský.


ZVV – zástupce velitele pro výzbroj, nepatří přímo pod týlové technické zabezpečení, býval zařazen do skupiny náčelníka štábu.

NZS – náčelník zdravotnické služby, který spravoval plukovní obvaziště, který měl k dispozici Pojízdnou ošetřovnu převazovnu POP -1, dva nemocniční stany s vybavením, dva zdravotní automobily malé ZAM, dva OT 64 ve zdravotní verzi a dva evakuační zdravotnické autobusy. Já měl naše doktory, ať jsem sloužil, kde sloužil, moc rád. Nazýval jsem je Polníma Aeskulapama. Když mě nakrkli, tak felčarama. To je vždy potěšilo.

ZT, tedy zástupce pro týl. Ten byl vládcem nad životem a smrtí týlařů a jelikož jsem byl jeho přímým podřízeným, byl tímto vládcem i nade mnou. Podléhali mu:
- náčelník finanční služby
- rota týlového zabezpečení
- týlová skupina
Pozn. A: V našem případě se jmenoval major Žežulka.

Týlová skupina byla tvořena:

NSPHM + SS PHM, tedy náčelníkem služby PHM a správcem skladu PHM tedy náčelníkem Velkým kanistrem a jeho pobočníkem. To jsem byl vlastně i já.

NFS – náčelníkem finanční služby. To byl velmi oblíbený člověk, zajistil nám pravidelné žoldíky na účty či do ruky. Jednou jsem s ním vedl řeč, jak si představuje své možné působení ve válce a bylo to prima. Nakonec jsme zjistili, že jako jediný voják či vlastně obecně služba nemá žádný obrněný prostředek a tak jsme vymysleli projekt SAMOHYBNÉ POLNÍ POKLADNY. Mělo to vypadat jako Skrblíkův trezor v menší verzi na podvozku T- 55 a s rychlopalným kanónem. Odolnost: přečká bez významnějších škod jaderný úder do 25 kilotun nebo útok čtyř Rafanů. Pokud možno ne souběžně. Někde mám i návrh taktické značky. Představte si třeba kapitolu v nějakém předpisu: „Samohybná polní pokladna ve střetném boji“. To by bylo něco……..ale dost blbnutí.

NVS+ SVS, tedy náčelníkem výstrojní služby a správcem výstrojního skladu, láskyplně jsme jim říkali naftalíni. V poli se starali o praní prádla, hygienu vojsk – ve spolupráci se zdravotní službou. Měl na starosti vývoz stanového materiálu, tedy naše ubytování v poli.

NPS+SPS, tedy náčelníkem proviantní služby a správcem skladu proviantu, jejich určení je jasné.

NSUS, tedy náčelníkem stavebně ubytovací služby – velmi důležitý člověk. Staral se o vývoz polního ubytovacího materiálu – polní WC, umyvárny, podlahy, zdroje tepla. Zajišťoval jednání s civilním sektorem na ubytování vojáků v pevných objektech v obcích a městech.

DTS, tedy důstojníkem týlové skupiny. Chudák, který odskákal všechno. Někdy byl nazýván důstojník pro věci zbytečné.
Pozn. A: My záklaďáci jsme ani nevěděli, že takový maník existuje.

Samotná rota týlového zabezpečení pak vytvářela tyto celky:
- 1. dopravní četu materiálu – muniční se dvěma muničními dopravními družstvy
- 2. dopravní četu materiálu s družstvem PHM a družstvem ostatního materiálu- tedy proviantem, stavebně ubytovacím materiálem, výstrojním materiálem, silničním materiálem a tak dále. Jako další části obsahovala:
- hospodářské družstvo
- družstvo úpraven vody UV-2000, celkově dvě soupravy speciálního ANTT s přívěsem UV-2000, 2 řidiči a 4 hydroženisty
- dílna technické pomoci - tvořena vozidlem PAD-1s přívěsnou EC a 3 vojáky a
- jednotlivé sklady

Složení osob a techniky rtz u tankového pluku:
- 1 kus POP-1, tedy pojízdná ošetřovna převazovna
- 2 kusy ZAM, tedy zdravotní automobil malý
- 2 kusy OT 62 zdrav
- 2 evakuační autobusy
- 13 kusů ANTT- automobilů nákladních terénních těžkých
- 27 kusů NATS- automobilů nákladních terénních středních
- 6 kusů PVT - přívěsů valníkových těžkých na 5 tun materiálu
- 16 kusů PVS – přívěsů valníkových středních na 3 tuny materiálu
- 2 kusy CA T-148 CAP 17- cisternový automobil přepravník s kapacitou 17 000 lt
- 3 kusy CA T-138/148 PPT- cisternový automobil plnič pozemní techniky s kapacitou 11 000lt
- 2 kusy CA P-V3S CR- cisternový automobil s kapacitou 3 000 litů
- 2 kusy polní kuchyně přívěsná PK- 26
- 1 kus POKA -1 s přívěsem na vodu, tedy pojízdné kuchyně automobilní
- 2 soupravy UV 2000 úpraven vody s hodinovou kapacitou 2000 litů pitné vody
- 1 souprav PAD-1-pojízdná automobilní dílna
Celkově se jednalo o 82 osob a přepravní kapacitu 345 tun materiálu a 73 m3 PHM

Rota týlového zabezpečení byla poměrně velký celek. Byl tvořen cennými vozidly s ještě cennějším přepravovaným materiálem. V polních podmínkách vytvářela prostor rozmístění plukovních skladů. Přitom sklad munice a sklad PHM byly vždy odděleny v samostatných prostorech. Ostatní sklady pak vytvářely třetí skupinu skladů

Obrázek tři pak ukazuje variantu rozmístění jednotlivých skladů zásob.
Na obrázku jsou tři skupiny skladů.

Obrázek
Co na obrázku vidíme?

Samostatný sklad PHM – s prostory:
- číslo 1. což je prostor pro hromadné doplňování PHM
- číslo 2. výdejna PHM pro jednotlivá vozidla a prostorem
- číslo 3 což je prostor pro shromažďovaná vozidla od praporu materiálního zabezpečení divize před jejich návratem domů.

Samostatný sklad Muniční – M - s prostory:
- číslo 4 pro rozmístění muničních vozidel od prmz divize a prostorem
- číslo 5 pro rozmístění prázdných vozidel před návratem do prostoru
- číslo 6, což je shromaždiště vozidel od prmz divize

A prostor s ostatními týlovými a technickými sklady pluku. Jde o tyto sklady:
Výstrojní – V
Proviantní – Prov
Technického materiálu-Tech
Tankového a automobilního materiálu – TAM

Platí zásada, že mezi vozidly jsou vzdálenosti 15 až 20 metrů, mezi skupinami vozidel 50 až 70 metrů a mezi jednotlivými prostory rozmístění pak 300 až 400 metrů.

V prostoru se organizuje optické a zvukové maskovaní, obrana ochrana, střežení. Jsou určeny únikové cesty a náhradní prostor shromáždění pokud se původní prostor stane terčem útoku jakýchkoliv sil.

Na obrázku číslo 4 jsem pak vypracoval variantu rozmístění týlového velitelského stanoviště vševojskového pluku.

Obrázek

Prostor se vybírá pomocí pečlivé rekognoskace tak, aby obsahoval zdroj vody. Tak jak ukazuje obrázek, celý prostor byl rozdělen na dva samostatné prostory.

V jednom se nacházela skupina zabezpečení, která měla na starosti dvě činnosti:
- výrobu pitné vody pro celý pluk. Hodinová kapacita jedné UV 2000 byla, jak říká číslovka 2000 litrů kvalitní pitné vody. Denně mohla pracovat 12 až 15 hodin. Byla schopna upravit i vodu zamořenou otravnými látkami nebo biologickým zamořením. O celé toto čudo se starali dva dva hydroženisté.
- proviantní zabezpečení všech u skupiny velení, příslušníků rtz a skladů.

V druhém se pak nacházela skupina velení TVS a ta byla tvořena:
ZT a jeho týlovou skupinou. Měla k dispozici štábní autobus a terénní osobní vozidlo
ZVV a jeho technickou skupinou. Měla k dispozici štábní autobus a terénní osobní vozidlo
NVz S – náčelníkem výzbrojní služby, měl k dispozici štábní autobus

Potom zde byla pracoviště, kde byly umístěny:
- část politické skupiny, konkrétně jeden polní klub. Byl instalován v štábním autobusu a v armádě se m přezdívalo „buggy bedna“.
- část skupiny vojenské kontrarozvědky s terénním osobním vozidlem

Automobilní rádiová stanice RM31M zajišťující spojení mezi TVS a velitelským stanovištěm pluku a mezi TVS a velením praporu materiálního zabezpečení
Byl zde umístěn převozný kryt pro ochranu před účiny zbraní hromadného ničení

Celý prostor byl trvale monitorován OT 65 CH vyčleněného od roty chemické ochrany pluku.

O technickou podporu se starala

rota oprav techniky – rote: zabezpečovala přísun materiálu, evakuaci poškozené techniky z bojových sestav a veškeré opravy poškozené techniky tak aby jí vrátila plnou nebo částečnou bojeschopnost. Bohužel o ní toho moc napsat nedokážu. Já u těžkých pásů nikdy nesloužil a tak nemám informace.
ppor. A: Jak jsem už uvedl, ve skutečnosti byly dvě, protože ROUT pocházela z té uložené 16. divize.
Něco málo co jsem posléze dohledal, jsem uvedl v kapitole číslo pět - Pátrač

Pluk plnil obranný úkol buď:

- v bojové sestavě mateřské vševojskové divize a to v prvním nebo druhém sledu divize
- nebo mohl plnit samostatný obraný úkol na samostatném směru - například krýt mezeru mezi dvěma armádami – ppor. A: Pochopil jsem, že stále ještě většinou takto. I když samostatné úkoly šlo očekávat spíše, než u menších jednotek.
- anebo jako předsunutý odřad v zabezpečovacím pásmu divize nebo armády
Pluk v rámci divize budoval a organizoval obranu ve dvou postaveních, na jeho úrovni nazývané sledy.

Pluk při vedení útočné operace v sestavě mateřské vševojskové divize měl stanoven bojový úkol, následný úkol a nakonec měl stanovený denní úkol.
Dále mohl plnit úkoly na samostatném bojovém směru – například obchvat nebo obejití nepřítele a opět mohl působit jako předsunutý odřad.

Malé opakování: Pořád pracuji s tím že nás zajímá Argonantova 1. tanková četa 5. tankové roty 2. tankového praporu, 21. tankového pluku v míru u 1. tankové a za války podle jeho označení jeho rota B se vší pravděpodobností u 16. tankové divize, byly součástí některého tankového praporu této mobilizované divize.
ppor. A: Skoro jistě. Přesné číslo roty i pluku mi nebylo řečeno, ale věděl jsem přesně, které jsou moje tanky ve Starém parku. Je dost možné, že by konkrétní dělení jednotek ještě mohlo doznat úprav podle situace, kolik lidí by vlastně mobilizovali.

Tak se podíváme trochu na ten tankový prapor. Tankový prapor byl stejně jako motostřelecký prapor nejvyšší jednotkou naší armády. Tedy po:
- motostřeleckém družstvu - osádce tanku
- motostřelecké četě – tankové četě
- motostřelecké rotě – tankové četě
- následuje poslední jednotka motostřelecký nebo tankový prapor. Potom už je vševojskový útvar - pluk.

Tankový prapor tankového pluku byl tvořen:
- velitelstvím
- třemi tankovými rotami
- četou týlového zabezpečení
- dílenským družstvem
- obvazištěm
tedy celkově 31 středními tanky, OT-62 TOPAS jako praporním obvazištěm a dalším OT-64 jako dílnou technické pomoci. Tankový prapor na tancích T-55 měl 172 vojáků.

ppor. A: Už jsem naznačil, že byl trochu jiný než za Škvoreckého. Hrozně málo lidí, novější technika. Okolo 100 maníků vlastní tankisté (31 tanků x3, plus 1 BVP), plus ta ČTZ, co máš rozebrané daleko lépe a přesněji.

OT-62 TOPAS jako praporním obvazištěm a dalším OT-64 jako dílnou technické pomoci. No, tady je zřejmě chyba. Žatecký 21. pluk neměl už snad vůbec žádné OT 62 ani 64, ale místo toho měl pro každý prapor jedno BVP, kde seděl náčelník štábu praporu a určitě ještě někdo (politruk? Existoval politruk praporu?).
B pluk z té 16. divize ovšem mohl mít ještě lecjakou starožitnost a tam budou tvoje čísla zřejmě přesná – T 55 má v každém tanku o maníka víc.

Poznamenám, že velitel praporu byl mladý potřeštěný nadporučík, který to zvládal jen s vypětím všech skromných sil, velitelem naší 5. roty byl ještě mladší poručík, který byl naopak docela zajímavá osobnost, od kterého jsme se o válčení i něco naučil, neb ho to velice bavilo a byl v tom výjimečně dobrý. Od něho mám také většinu informací o širší organizaci armády, které bych jinak vůbec nepotřeboval vědět.


Uvedené chyby jsou logické, vycházím z poznámek ze svých studií na vysoké škole a ty pochází z let 1983 až 1987, Argonantus sloužil u svého pluku na přelomu let 1987/88. Mohlo tedy dojít ke změně – poznámka Pátrač

Když jsem u pluku probral jeho týlové zabezpečení, uděláme to i u praporu, jelikož jako bývalý vojenský týlař si prostě nemohu pomoci. A jelikož jsem autor, musím naší hlavní osobě trochu konkurovat, abych nepropadl malomyslnosti.

Logistickou podporu tankovému praporu poskytovala mimo jiné i četa týlového zabezpečení, zkratka čtz. Nejjednodušší způsob jak se s ní seznámit, je ukázat si její organizační schéma. A tak ho zde máme:

Obrázek

Četu týlového zabezpečení řídil přímo velitel praporu, oddílu. Její velitel mu byl přímo podřízen stejně, jako mu bylo podřízeno praporní obvaziště. Byla tvořena těmito celky:

A/ hospodářským družstvem, které vytvářelo hospodářskou výdejnu - HV - která se starala o žaludky vojáků

B/ dopravním družstvem, které vytvářelo:
- bojovou výdejnu - BV - pro výdej munice jednotkám
- výdejnu PHM – PHM- která zajišťovala doplnění vozidel praporu palivem a mazivy
- v sestavě dopravního družstva se pohybovala o vozidla jednotlivých rot nebo baterií s rotním materiálem.

Počty techniky a lidí u tankového praporu na T-54,55 nebo dělostřelecký oddíl:
- jako praporní obvaziště měl vozidlo OT 64 ve zdravotnické úpravě. Sloužilo ke sběru raněných od rotních hnízd raněných a k jejich evakuaci mimo přímý bojový prostor nebo přímo k zdravotnické etapě vyššího stupně
- HV byla tvořena jedním NATS a dvěma vozidly POKA s přívěsy s vodou.
- BV byla tvořena šesti NATS a dvěma NATT s přívěsy na přepravu munice
- výdejna PHM byla tvořena jedním NATS, dvěma CA P-V3SCR a dvěmi CA T-138/148 PPT
- rotní materiál vezly tři NATS
Celkem zde bylo 28 lidí a schopnost přepravit 28 m3 PHM a 58,5 tun ostatního materiálu

Pozn. A: Ještě jedna strašně důležitá postava, na kterou jsme zapomněli – výkonný praporčík. Opravdu teď nevím, jestli u každé roty, nebo jen u praporu. Ale rozhodně to byla postava, která měla skutečně na starosti sklady a výdej věcí. na jedné straně velký pán nad nedostatkovými věcmi, na druhé straně zoufalec, který odnesl všechny maléry, když něco chybělo.

Tanková rota byla tvořena:
- velitelstvím
- třemi tankovými četami
- rotním vozidlem s rotním materiálem
tedy celkově 10 středními tanky, nákladním vozidlem a motocyklem. Tanková rota měla 43 vojáků.

Tanková četa potom byla tvořena třemi tanky T-55 a dvanácti vojáky – tankisty, nebo třemi tanky T-72 a devíti vojáky-tankisty.

Tím jsem se poněkud složitě dopracoval k tomu, čemu vlastně Argonantus velel v míru a čemu měl velet za války.

Mohu odpovědně říci, že v míru odpovídal za výcvik 9 vojáků – tankistů a technický stav 3 tanků T-72. Měl pod sebou slušnou palebnou sílu:
- 3x kanón ráže 125 milimetrů s 45 kusy granátů vezených s sebou. Počty granátů podle typů nedokážu stanovit, ale podporučík Argonantus tvrdí, že například podkaliberní granáty za celou svoji službu neviděl a jen o nich slyšel. Velmi pochybuje o tom, že vůbec byly naší armádě dodány. Pokud ne, bojová hodnota tanku v tankovém boji byla výrazně snížena.
- 3x kulomet ráže 7,62 mm, na každý byl stanoven palebný průměr 1250 kusů nábojů
- 3x kulomet NVS ráže 12,7 mm, primárně určen pro boj se vzdušným protivníkem, k němu vezeno 500 kusů nábojů
Každý tankista byl vyzbrojen pistolí vz. 52 jako osobní zbraní s120 náboji
Každý tank přepravoval jeden kus samopalu vz. 58 se sklopnou ramenní opěrkou se 360 náboji a 25 kusů obranného granátu F-1.
Takže celá četa měla 9 kusů pistolí, 3 samopaly a 75 kusů ručních granátů.
Jeho palebné možnosti mohly být vylepšeny p použitím protitankové řízené střely odpalované přes hlaveň tanku a to typu 9K119 Reflex / 9K120 Svir. To je velká síla.

Pokud by proběhla mobilizace, Argonantus by se stal velitelem tankové roty. Nevím, jestli by z toho měl radost, protože jeho rotu by tvořily probuzené tanky T-55, vytažené z uložení a jejich posádky by minimálně z 60% byly sestaveny ze záložáků. Ale jak už víme, díky tomu šílenému podplukovníkovi zvanému Calvera, by asi ty probuzené mašiny šlapaly jak hodiny.

ppor. A: Tohle je opět zásadní poznámka. Ano, nejspíš by to bylo takto; a na podkaliberní granáty bych ovšem musel zapomenout. Vůbec bych se přenesl technicky asi o 20 let dozadu, ke struktuře T 55 (ovšem s Kladivem). Záložáků by bylo nejméně 60%, to by platilo v případě, že by mi dali alespoň velitele čet nebo tanků.
Skutečně jsem zažil takové cvičení ke konci vojny v srpnu, kdy jsem velel bandě záložáků na T55. A byl to jeden z nejdrsnějších zážitků; zatímco poddůstojníci z T72 hodně uměli a hlavně si dost cenili vlastního života, tohle byla banda opic, utržených ze řetězu a na pár dní vypadnuvších z práce a od manželek. Měli talent padat z tanků, skoro pod pásy, tahat zapadlé tanky nejšílenějšími způsoby a taky jednou odhodili do ohýnku hromadu „prázdných“ papírových krabic od nábojů, při čemž ovšem tak úplně prázdné nebyly (mazec). A vrcholné číslo bylo, když jeden z těch magorů dal „ránu jistoty“ při plné elevaci a plnou ráží, když granát samozřejmě selhal a odletěl někam... nikdy jsem naštěstí nezjistil, kam vlastně.
Takže fakt hustý. Šance na přežití této bandy na T 55 proti profíkům a Abramsům vidím jasně pod 50%, a to i pro Argonanta. Šance na zvláštní úkoly taky mizivá, zřejmě v nějakém hlavním proudu jakéhosi megaútoku divize, armády nebo ještě víc.


Takže i zde mohu odpovědně říci, že za války nebo za plné bojové pohotovosti by odpovídal za výcvik:
- 47 vojáků – tankistů, řidičů a pomocných sil
- technický stav a bojové použití 10 středních tanků T-55.
Jestli v případě velení četě jsem uvedl, že měl pod sebou slušnou sílu, nyní to bylo ještě větší. Měl by pod sebou skutečně impozantní palebnou sílu:
- 10 x kanón ráže 100 milimetrů s 43 kusy granátů vezených s sebou.
- 20x kulomet ráže 7,62 mm, na každý byl stanoven palebný průměr 1500 kusů nábojů
- 3x kulomet DŠK ráže 12,7 mm, primárně určen pro boj se vzdušným protivníkem, vezeno 500 kusů nábojů na jednu zbraň
Každý tankista byl vyzbrojen pistolí jako osobní zbraní
Každý tank přepravoval jeden kus samopalu vz. 58 se sklopnou ramenní opěrkou se 360 náboji a 25 kusů obranného granátu F-1.
Takže celá tanková rota měla 41 kusů pistolí, 12 samopalů a 250 kusů ručních granátů.

ppor. A: jedinou slabou naději vidím v systému Kladivo. Byl primitivní, poruchový, ale přesto docela drasticky zvýšil možnosti reálné trefy. Než by T 55 zdechla, dokázala by natropit slušné škody – a o to zřejmě šlo.

Takže to jsme se seznámili s tím, čeho byl kolega Argonantus součástí po dobu jednoho roku. Když se nad tím zamyslíte, Argonantus byl člověk, který měl v době své vojenské služby velkou odpovědnost a pokud by došlo k mobilizaci, a byl by přemístěn k 16. tankové divizi, byla by ta odpovědnost ještě větší.

Závěr této části bude věnován pár větám o historii. Tedy o tancích.

Tank je zbraňový systém, který spatřil světlo světa v době první světové války. Tedy v podobě bojově použitelné.

Napřed je potřeba vzdát čest tomu, komu patří. Nikdo nemůže oddiskutovat, že tanky v použitelné podobě jsou britským souborem vynálezů, zvládnutí nových technologií a výcviku osádek na něco co do té doby svět nepoznal a v neposlední řadě i název tank je produktem britské zpravodajské hry, která měla přísun tohoto přelomového zbraňového systému na frontu utajit.

První motorem poháněný prostředek vyzbrojený kulometem byla čtyřkolka pana Simmse, ale bez pancéřové ochrany střelce a spíše to byl předchůdce německých sajdek z II. světové války než tanku. Něco jako tank v roce 1915 zkonstruoval Rus Lebeděnko - byla to obrovitá trojkolka, kdy průměr hlavních kol byl něco kolem 12 metrů - na bojišti by to nemělo šanci. Podobnou konstrukci pak zkoušeli Britové a nakonec Rusové navrhli tank o hmotnosti 170tun s kanónem ráže 120mm a s kulomety ve výsuvných věžích-skončilo to ve stádiu projektu.

Až britské tanky Mk.1 ve variantách „ženský“ a „mužský“ se staly základem všeho, co od té doby brázdilo bojiště. Po válce pak Britové tanky rozdělili do kategorií jezdecké a pěchotní. Za II. světové války toto rozdělení nebylo živé, ale termín „pěchotní tank“ zanikl definitivně až po válce s rozdělením tanků na MBT tedy Main batttle tank – hlavní bojové tanky a lehké tanky. Dále pak se vyčlenily kategorie stíhačů tanků často splývajících s tanky lehkými a samohybných děl.

Bezprostřední podpora pěchoty byla pro první i následné tankové konstrukce smyslem jejich existence. Mezi válkami se začala samostatně vydělovat kategorie bitevních tanků pro boj s tanky protivníka. Pěchotní tanky se jaksi vytratily a donedávna se tvrdilo, že to byla slepá ulička vývoje. Pod vlivem jejich nasazení v II. světové válce bylo jejich nasazení označeno jako neúspěch a to je hodnocení, se kterým nemůžu souhlasit. Je pravda, že způsob boje v nucený Evropě wehrmachtem, těmto tankům neumožnil prokázat své schopnosti při plnění úkolů, pro které byly určeny. A od války na světě nebyl zkonstruován tank, který by bylo možno označit jako pěchotní.

Přitom konstrukce pěchotních tanků T-28 a T-25 byla pro úkol podpory pěchoty dokonalá a při tomto použití své úkoly splnily. Tanky MK IIA Matilda v sestavě 7. obrněné brigády v Severní Africe své úkoly plnily tak dokonale, že za jejich nasazení o nich velitel v Severní Africe prohlásil, že hodnota jednoho tohoto tanku je srovnatelná s hodnotou kompletního pěšího praporu. Právě jejich zásluhou 30 000 britských vojáků porazilo italský expediční sbor a zajalo 216 000 italských vojáků - tak jakýpak neúspěch.

Tank MK IV Churchill, Tank M-3 Lee - opět skvěle plnily své úkoly. Dokonce i tanky PzKpfw IV a KV-1 byly původně konstruovány jako tanky pěchotní. KV-1 byl nasazen na finské frontě v té zvláštní válce, která je často prezentována jako krach sovětské vojenské doktríny i když byly nasazeny vlastně jen dva. Jejich podíl na konečném výsledku války je naprosto nesporný. Že tyto pěchotní tanky byly jako pěchotní nakonec používány jen výjimečně, není jejich chyba. Takzvané selhání pěchotních tanků v II. světové války je dáno tím, že neobstály proti bitevním tankům, což ani nemohly - neměly potřebnou odolnost ani výzbroj.

Ovšem tankem, který se stal vzorem pro konstrukci většiny tanků, až do dnešní doby byl francouzský lehký tank Renault FT vzor 1917, často zkráceně označovaný jako Renault FT či FT-17. Byl prvním tankem v historii s výzbrojí umístěnou v otočné věži, s řidičským v přední a motorovým prostorem v zadní části korby. Tato jeho průkopnická koncepce se stala základem pro další vývoj tanků.

Obdobnou konstrukci potom měly všechny tanky, které naše armáda kdy zařadila do své výzbroje. To platí i pro tanky naší ČSLA.

ppor. A: Tady bych zmínil rozdíly T 55 a T 72, které jsou opravdu zásadní a odpovídají zhruba tomu číslu, udávajícímu přibližně rok. Asi jako když ze Škody 105 přesednete do Fordu Mondeo.
T 72 jezdí podstatně hbitěji, má silnější motor, je výrazně nižší a placatější, pročež také stabilnější. Udávaná maximálka kolem 60 Km/h je samozřejmě v terénu pustá teorie, uvnitř zdechnete umlácením už při padesáti, ale tank může v terénu reálně závodit s BVP (tam je udávaná stovka po silnici, ale v terénu taky všechno jinak).
Zapadlý tank T 55 musí tahat obvykle dvě spřažené T 55, zapadlé T 72 stačí jiná T 72.
Uvnitř mají tři maníci docela komfort, sedí si každý ve své židličce vedle kanonu (řidič někde v hlubinách stroje vpředu). Vydržet několik nocí po sobě v zimě v tanku v obraně je dost drsný zážitek, který jsme zvládli v T 72 a v T 55 bych si to rozhodně nepřál zažít.
Příjemné je i nastupování – u T 55 narazí začátečník na první problém, jak se do tanku vlastně vůbec dostat. U T 72 lze snadno frajersky naskakovat na přední pancíř i v kanadách. U T 55 to jde taky, ale pancíř je vyšší a povážlivě šikmější, takže když neskočíte dost vysoko, náramně se praštíte do holeně.
Střelba plnou ráží je působivý zážitek v obou případech; máte to skoro za jedny peníze. Teda, v T 72 je navíc atrakce jménem samonabíjecí zařízení; respekt vzbuzující železná šílenost.
Brodění mnohem lépe v T 72 – více místa, méně klaustrofobie a silnější motor.
Jedině vagonování je u T 72 horší, protože pásy přečnívají standardní vagon o 10 cm na každé straně, takže je dobré to brát dost vážně.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla.

Příspěvek od Pátrač »

Kapitola druhá: Malé tankové jednotky ČSLA v obraně

Obrana je jeden z druhů boje. ČSLA ho považovala za druhý nosný druh boje. Jejím cílem bylo způsobit útočícímu nepříteli velké ztráty, odrazit jeho útok, udržet zaujaté postavení a tím vytvořit příznivé podmínky pro přechod k rozhodnému útoku.
Úspěchu v obraně se mělo dosáhnout pomocí těchto opatření:
- dovednou organizací systému paleb
- pokud to umožní časový faktor tak vybudováním a zamaskováním jednotlivých postavení
- využitím terénních tvarů a terénních předmětů
- vytrvalostí a úporností každého vojáka, osádky a všech nasazených jednotek při odrážení nepřátelských útoků

Obrana měla být odolná, aktivní a způsobilá odrazit útok tanků tedy musí být protitanková. Dále v ní měla být provedena opatření proti účinkům zbraní hromadného ničení, zejména jaderným a chemickým. Měla být vykonána opatření pro její odolnost a snížení účinků paleb dělostřelectva a leteckých úderů nepřítele.
Jednotky v obraně měly pevně držet zaujatá postavení a nesměly je opustit bez rozkazu nadřízeného velitele.

ppor. A: Principiální rozdíl obrany od útoku je pro vojáka v tom, že strašně dlouho trvá. Sedíte v tanku v obraně a nic se neděje.
Pokud si vzpomenete na cvičení „pěšky jako v letadle“ ve filmu Tmavomodrý svět, tak jsme na katedře cvičili často „pěšky jako v tancích“ – parta magorů běhá po kopcích a dělá, že je tank.
Pointa vám dojde, když vás v zimě pošlou cvičit „pěšky jako v tancích“ obranu. Hádáte správně – parta magorů se postaví do závěje v pustině a tam stojí. Několik hodin.
Pro válečníky dodávám, že obránce si sice může vybrat terén a připravit se, ale pak už z něj nemůže utéct, než za cenu ztrát. Útočník si naopak vybere místo, udělá si potřebnou převahu (udávalo se asi 1/4 nebo dokonce 1/6), a když neprorazí, tak se to zabalí a jede zpátky. Takže tank ve věžovém postavení vypadá sice dost impozantně a nezničitelně, ale má to taky svoje mouchy.


Přechod do obrany se mohl uskutečnit za dvou variant:

Varianta 1: Přechod do obrany za přímého dotyku s nepřítelem. Byl to případ, kdy naše jednotky byly v pohyblivém boji s nepřítelem a vývoj situace si přechod do obrany vyžádal. Tedy jak uvidíme dále například v rámci střetného sražení nás a našich nepřátel v příhraničním boji. Tehdy by se na dosažených čarách jednotky zastavily a provedly manévr tak, aby mohly využít terén co nejlépe pro vlastní kryt. Ihned by začala organizace pozorování a palebného systému tak, aby bylo vyloučeno překvapivé napadení silami nepřítele. Jednotky se okamžitě v určených prostorech začaly zakopávat a k jejich krytu se využilo všech palebných možností. Všechna postavení se okamžitě koncipovala tak, aby byla schopna kruhové obrany. Velké odpovědnost pak ležela na předsunutých postaveních a přímém zajištění jednotek přecházejících do obrany. Takový přechod do obrany byl považován za silně stresující a vyžadoval vysokou odolnost bojujících jednotek – často se totiž mohlo stát, že do této obrany se přecházelo poté, co byl zastaven útok vlastních sil, z čehož plynuly možné morální a volní otřesy způsobené ztrátami živé síly a bojové techniky. V podmínkách jaderné války by se potom tyto ztráty mohly dostat na likvidační úroveň a počítalo se i s tím, že jednotky jsou tak silně ozářeny že jejich životnost mohla čítat i jen několik dní do úplného kolapsu. Do takové obrany by naše vojska nuceně přecházela, pokud by začala prohrávat příhraniční sražení.

ppor. A: To fakt není sranda a nechtěl bych to zažít. Například zakopat tanky v dotyku s nepřítelem skoro nejde.

Zde je tedy rozdíl mezi teorií a praxí. Předpis žádá, vždy když tanky stojí déle než pár minut, zakopat. Ale neřeší jak to udělat. Poznámka Pátrač

Ppor. A. doplňuje: Po dalším zkoumání doplňuji svoji poznámku a zjišťuji, že to je docela velký problém tankové války. Pattonova taktika byla založena právě na tom, že zaujmout obranu během minut prakticky nejde. Má svůj vážný důvod, proč Němci před ním tak často a daleko prchali a nezkoušeli to, co by jim doporučil náš tankový předpis. Podle mého nejlepšího vědomí a svědomí je zakopání tanků zábava řádově na hodiny s bagry a celé dny bez bagrů. (viz historka dále). Pokud tolik času nemáte, raději na to zapomeňte, rozestavte se, jak umíte a zkuste se alespoň zamaskovat.

Varianta 2: Budování obrany mimo dotyk s nepřítelem. Tato varianta byla příznivá v tom, že bylo možno vybudovat obranu v klidu a promyšleně bez rizikových faktorů působení nepřítele. Jako první byla provedena rekognoskace terénu, byly vybrány nejvýhodnější čáry pro vybudování jednotlivých postavení vševojskových sil, dělostřelectva a byly prověřeny prostory rozmístění zabezpečujících jednotek. Bylo provedeno důkladné ženijní budování a maskovaní všech prostor. Bylo možno využít všech výhod pro zastřílení hlavních zbraní, vybudovat předsunutá postavení, postavení bojových zajištění a někdy i vyslat do prostoru před předním okrajem předsunuté odřady. To by byl případ, kdy narůstající ohrožení naší země by vedlo k vyhlášení vyšších stupňů bojové pohotovosti, mobilizaci vyvedení vojsk do postavení umožňujících kryt státní hranice, rozptýlení a přípravu na zachycení útoků nepřítele.

V šedesátých a sedmdesátých letech se používal i termín „obrana na široké frontě“. Měl se používat na podružných směrech, v těžko dostupném terénu, při vlastním nedostatku sil a prostředků a při odchodu z boje. Jednotkám se pak určovali výrazně větší úseky a rajóny než normálně. Šlo by o obranu bez jednoznačně stanovené linie fronty a stála by na ohniscích obrany a mezery by byl pod kontrolou pohyblivých jednotek.

ppor. A: Tohle jsme cvičili, jak už jsem zmiňoval, s plnou parádou na tom divizním zimním cvičení. Takže vím dost přesně, jak to vypadá, když celá Slánská divize zaujme obranu. Soudruhy mohu uklidnit, že ve finále po několika dnes jsme samozřejmě přešli do vítězného protiútoku a imperialistu vyhnali z Doupova.
No, abych to snesl do reality - tank dojede na místo někde v pustinách, v závějích a v mlze, nemáte páru, kde jste, a tam máte zaujmout obranu. Na rekognoskaci můžete zapomenout, protože pěšky někam dojít není sranda. Máte jen mlhavou představu, kde jsou vaše druhé dva tanky a už skoro žádnou, kde asi tak může být velitel roty (viz ty obrázky)
.

Některé hlavní pojmy spojené s obranou

Bojová linie – rozmístění bojových vozidel vedle sebe s nařízenými rozestupy, platná pro jakýkoliv způsob boje.

Bojová sestava – je tvar, v němž jsou jednoty rozvinuty k vedení boje. Bojovou sestavou pěšího družstva je rojnice, motostřeleckého družstva rojnice vyztužená bojovým vozidlem a u tanku je to součást bojové sestavy tankové čety.

Bojové zajištění – je druh zajištění, jehož se používá v boji k zabezpečení vojsk před nenadálým napadením a prováděním průzkumu nepřítelem

Hotovostní palebné prostředky jsou prostředky určené ke zničení jednotlivých nepřátelských skupin, které provádí průzkum, chtějí vytvořit průchod v zátarasech nebo pronikly do hloubky obrany. U střeleckých družstev, motostřeleckých družstev to bývaly hotovostní kulomety. U tankových jednotek to býval hotovostní tank. Obsluhy – osádky těchto zbraní byly v neustálé pohotovosti k okamžitému vedení paleb ze záložních nebo dočasných palebných stanovišť.

V hlubší minulosti měl hotovostní kulomet i hotovostní tank další úkoly. Měly za úkol ničit pozorovatele a skupiny nepřátel, nedovolit nepříteli nekryté pohyby a měl ho omezit v ženijních pracích, hlavně v budování průchodů v minových polích a drátěných zátarasech.

Léčka je skryté rozmístění jednotky na nejpravděpodobnější cestě postupu nepřítele. Jejím cílem je:
- u malých léček zřizovaných průzkumem zajetí nepřátel, dokumentů, vzorků výzbroje a výstroje nepřátelských vojáků
- u velkých celků a léček tankových jednotek jde o překvapivé napadení s cílem pouze a jen ničit a oslabovat postupujícího nepřítele a donutit ho se předčasně rozvinout. To bývá i úkolem předsunutého odřadu v obraně.

Dotyk někdy i přímý dotyk je stav, kdy se postupující nepřítel přiblíží k naší obraně na dohled a dostřel pěchotních zbraní.

Maskování je prvek bojového zabezpečení a zahrnuje opatření, jejichž cílem je v obraně zajistit utajení:
- rozmístění vlastních jednotek a to s důrazem na utajení průběhu předního okraje obrany
- určených os a čar pro rozvinování jednotek druhých sledů k protiztečím
- čáry nasazení pohyblivých odřadů zatarasovacích a protitankových záloh
- prostorů rozvinutí prostředků dělostřelectva vojskové PVO
Obsahuje všechny druhy maskování od prostého překrytu vegetací, přes světelné, infračervené a radiolokační maskování až po výrobu a rozmisťování maket.

Minové pole- je úsek terénu, kde jsou položeny miny. Jsou minová pole PP- protipěchotní, PT – protitanková a smíšená. Podle způsobu uvádění k činnosti se mohou být řízená – tedy odpalovaná obsluhou nebo neřízené

Palba je působení střelami na cíl. Palba je základní prostředek ničení nepřítele v poli. Podle směru může jít o tyto druhy paleb:
a/ čelní, tedy palba z děl a pěchotních zbraní, vedená tak že postupující nepřítel je ostřelován čelně
b/ boční která směřuje do boku nepřítele. Byla plánována ze záložních stanovišť, pokud nepřítel začne pronikat obranou
c/ šikmá, která je vedená k frontě nepřítele v ostrém úhlu
d/ křížová palba je palba vedená na jeden cíl ze dvou či více směrů
e/ palba za pohybu byla základní typ palby tanků a tankových jednotek při protizteči. Užívala se k ničení palebných prostředků techniky a živé síly, která nebyla ukryta a byla v pohybu
f/nastražená palba byla palba zahájená s překvapením a na malou vzdálenost. Prováděly ji většinou hotovostní zbraně – kulomety nebo hotovostní tanky
g/ palba salvami byla palba malých jednotek zahajovaná současně na povel příslušného velitele. Používala se k ničení nahromaděných nepřátelských bojových sestav, k odrážení překvapivých průniků protivníka a k boji s nízkoletícími letouny a vrtulníky
h/ přehradná palba byla palba dělostřelectva, minometů a raketových prostředků vedená po určitou dobu na přesně stanovenou čáru k vytvoření palebné clony. Byla určena k zastavení nebo alespoň narušení nepřátelské zteče. Byla připravena dopředu na všech odhadnutých tankových směrech a byla to palba hromadná za použití všech vyčleněných sil. Mohla být:
h-1/ nepohyblivá, která byla vedena na bezpečnostní vzdálenost před vlastními jednotkami, vyžadoval ji určený velitel
h-2/ pohyblivá, která provázela útočícího nepřítele od jeho příchodu na dohled a dostřel až po bezpečnostní vzdálenost. Měla narušit bojové sestavy tanků a popít sesedlou pěchotu.

Opěrný bod – v obraně zvláště důležitý terénní úsek, který upravuje rota či četa k obraně tak, aby se z nich dal přehradit směr postupu nepřítele.
- opěrný bod čety je tvořen třemi obrannými postaveními družstev nebo palebnými postaveními tanků
- opěrný bod roty je tvořen třemi opěrnými body čet
- tři opěrné body rot tvoří obranný rajon praporu. Je jedno, jestli jde o motostřelecké či tankové jednotky.

Palebný úkol je časově a prostorově vymezený a účelně stanovená palebná činnost zbraně, zbraňového systému a, jednotky i vyššího celku. Vždy se určoval hlavní palebný úkol a jeden nebo dva doplňkové palebné úkoly.

Palebný sektor – je prostor vymezený stanovištěm zbraně a dvěma body v terénu. Určuje se pro stanovení palebného úkolu jednotlivých vojáků nebo zbraní, tanků a posilových palebných prostředků

Palebné pásmo je prostor vymezený křídly jednotky a nejméně dvěma body v terénu. Určoval se pro stanovení palebných úkolů jednotek

Palebné stanoviště je místo, ze kterého zbraň, bojové vozidlo, zbraňový systém střílí a které je pro střelbu připraveno ženijně, zastřílením a nácvikem. Záložní palebné stanoviště se buduje také předem a slouží pro vedení střelby, pokud je tato činnost z původního stanoviště znemožněna činností nepřítele.

Dočasné palebné stanoviště je palebné stanoviště vyčleněních zbraní určených k plnění zvláštních palebných úkolů. Například:
- podpora boje bojového zajištění
- střelba v noci do úseků soustředěných paleb
- podpora boje předsunutého odřadu operujícího před předním okrajem
- palba k odražení nepřátelského průzkumu.
Po splnění všech úkolů se toto stanoviště vyklízí a neobsazuje.

Palebné postavení je prostor palebných stanovišť zbraní určité jednotky, útvaru. A to jak vševojskového tak i druhu vojsk, tedy zde myšleno dělostřeleckého. Tedy minometné baterie, dělostřeleckého pluku, raketometné čety a tak různě.
Dělily se na čtyři druhy:
- hlavní – zde je už jasno.
- záložní – zde je také jasno
- dočasná, zřizovaná podle stejných zásad jako záložní palebná stanoviště
- klamná, která slouží k oklamání protivníka

Systém paleb v obraně je souhrn pásem souvislých paleb všech druhů před předním okrajem i v hloubce obrany

Protizteč je aktivní forma bojové činnosti v obraně. Rozumí je jí zteč provedená obráncem na nepřítele, který se vklínil do obrany. Jejím cílem je zničit tohoto nepřítele a obnovit původní přední okraj vlastní obrany a případně přejít do šířeji koncipovaného útoku. Aby uspěla, musí být rychlá, razantní a překvapivá. Provádí ji jak vytlačené jednotky, tak i síly a prostředky nadřízeného.

Pozorovací hlídka byla skupina 2 až 3 pozorovatelů určená k pozorování z pozorovacího stanoviště tedy pozorovatelny. Určuje se jí pozorovací sektor, což je část terénu v podobě kruhové výseče. Její vrchol tvoří pozorovatelna a levý a pravý okraj pak kvalitní orientační body. To jsou terénní tvary a předměty které nelze zničit tak, aby po nich nezbyla viditelná stopa.

Pozorovací pásmo je pás terénu, který je povinna jakákoliv jednotka povinna konat pozorování. Pásmo je určeno do šířky a do hloubky je omezeno možnostmi pozorovatelů a průzkumných prostředků.

Sled je část sestavy a je tvořen jednou či více jednotkami, útvary nebo svazky uřčenými ke splnění určitého úkolu. Sledy v sestavě následují za sebou a jsou od sebe vzdáleny přesně stanovenými vzdálenostmi.

Úsek soustředěné palby je stanovený pruh území, kde se předpokládalo nejpravděpodobnější proniknutí nepřítele k přednímu okraji obrany. Na ten se za snížené viditelnosti - mlha, umělé zadýmování terénu, noc - soustředila palba všech prostředků jednotky, pro kterou byl úsek určen. Na tento prostor se potlivé palebné prostředky musely dopředu zastřílet a na stanovený signál přednostně vedly palbu právě do něj.

Vyčkávací prostor je vymezená část terénu, ve které se rozmísťují stanovené síly před nasazením do akce podle samostatně vydaných rozkazů.

Těch vysvětlivek je poměrně hodně, ale bez nich by vše, co bude následovat, ztratilo smysl. Na druhou stranu si uděláte obrázek o tom, co musel podporučík Argonantus zvládnou za pojmový aparát, aby mohl plnit bojové úkoly. Uznejte sami, že tento mladík toho musel zvládnout mimo přípravu na svoji civilní profesi opravdu hodně. A to jsme teprve na začátku.

A/ Tank v obraně
Tankové jednotky, tedy jednotlivé tanky s osádkou, tankové čety a roty působily v obraně zpravidla v rámci svého praporu. Pokud bylo stanoveno jinak, byly rozčleněny k jednotlivým motostřeleckým jednotkám jako posilové síly. Někdy se jich používalo jako protitankových záloh a hlouběji v minulosti i jako tankových léček.

Při zaujímání obrany tankovou jednotkou byly určeny úkoly k:
- zaujetí postavení jednotlivých tanků a tankových jednotek
- pozorování
- určení palebného systému ničení nepřítele před předním okrajem a na bocích k odražení zteče nepřátelských jednotek. Ten musí umožnit palby čelní, boční, křížové a rychlý manévr palebnými prostředky podél předního kraje i z hloubky.
- ženijnímu budování obrany pod ochranou vlastní palby a palby přidělených sil a nadřízeného velitele

Velitel tanku - na základě rozkazu velitele tankové čety, zde je tedy už jasné místo pro podporučíka Argonanta vydával bojový rozkaz s tímto obsahem:

a/ Orientační body
b/ Situace - nepřátelské a spojenecké jednotky, hodnocení situace
c/ Samotný úkol vlastní tankové čety, tanku a sousedů
- provedení prací pro vybudování obranného postavení a časové parametry
- stanovil úkoly pro hlavní zbraň tankový kanón a to vždy tak, že stanovil hlavní a záložní palebné postavení, a jejich hlavní a doplňkové palebné sektory.
- způsob vedení palby při odrážení zteče nepřátelských tanků a pěchoty a úsek soustředěné palby družstva
d/ Určil zásoby
e/ Povely a signály
f/ Dobu pohotovosti
ppor: A: Ano, vydával. A byla to docela makačka, dát to dohromady. Jeden z mála okamžiků, kdy člověk něčemu trochu velel.

Pro názornost si tedy prohlédneme obranné postavení tanku s palebným náčrtem

Obrázek

Co na obrázku vidíme:
- průběh předního okraje obrany – může jít o motostřelecké jednotky
- umístění minových polí a zátarasů, které pro tankové jednotky s nedostatkem pěchoty pro jejich blízkou ochranu stále neztratily svůj význam
- hlavní a záložní postavení samotného tanku
- A1 – A2 jsou orientační body, které stanovují hlavní palebný sektor palby tanku
- B1 – B2 jsou potom orientační body, které určují záložní palebný sektor
ÚSP tanku je úsek soustředěné palby vlastního tanku
ÚSP čety je úsek soustředěné palby tankové čety
Vždy je určena vzdálenost k orientačním bodům a úsekům soustředěné palby

Tank zahajoval palbu vždy na rozkaz velitele čety a do té doby nesmí prozradit žádnou aktivitou své postavení. Jeho úkolem bylo ničit palbou tanky a jiné obrněné prostředky nepřítele, živou sílu a pevně držet palebná postavení. Velitel tanku byl povinen zabezpečit neustálou bojovou pohotovost k odrážení nepřátelských ztečí a určit pozorovatele, který pozoruje nepřítele, sousedy a pokud vypadne spojení po rádiové síti i signály velitele čety.
Tolik tedy zatím k tankům a tankovým osádkám.

B/ Tanková četa v obraně
Tanková četa budovala a bránila opěrný bod v šířce od 300 do 400 metrů a hloubce do 300m. Plnila úkol:
- v sestavě mateřské tankové roty
- jako bojové zajištění v rámci praporu
- jako posilový prostředek pro posílení jiného druhu vojska. Zde například tanková četa posilovala v obraně motostřeleckou rotu a obráceně.

Tanky se rozmisťovaly 150 až 200 metrů od sebe rozptýleně do šířky i hloubky. Lineární rozmístění bylo nepřípustné.

Je potřeba si uvědomit, že četa byla tvořena třemi tankovými družstvy - tanky. Místo velení bylo přímo v sestavě a bylo tvořeno tankem velitele čety. Četa už tvořila poměrně velkou sílu, to už víme. Mezery v sestavě byly potřebné k tomu, aby při výbuchu munice velké ráže nebyl zničen více než jeden tank. Při zařazení tankové čety do sestavy motostřelecké roty tanky musely být od pěchoty trochu vzdáleny. Jde o to, že technika na sebe přitahuje palbu. Tak jako v naší armádě i u protivníka platilo, že obrněné cíle se ničily jako první, nejdůležitější cíle. A tak by mohlo dojít ke zbytečným ztrátám cenné pěchoty palbou, která jí ani nebyla určena.

V opěrném bodě tankové čety se nejdříve pomocí zahlubovacích zařízení vyhloubily okopy pro tanky. V hlavních palebných stanovištích se upravoval terén ke zlepšení podmínek pro pozorování a vedení palby a až potom se vyhloubily okopy v záložních palebných stanovištích a výklenky pro záložní munici. Úprava terénu spočívala v tom, že se v prostoru před předním okrajem odstranil porost takové výšky, že by mohl omezit výhled a výstřel.

ppor. A: Tak, to je zajímavý bod. Starší taktika věřila, že tankisti zakopou tank vlastními silami. Znamená to odházet bratru 18 kubíků hlíny do hloubky jednoho metru. Zkuste si odhadnout, jak dlouho to trvá třem maníkům T 72 polními lopatkami. Samozahlubovací zařízení je pěkné, ale kdoví proč, ho většina tanků neměla.
Takže tak; stojíte sami na zasněžené pláni, kolem metr sněhu, a rozkaz zní – zakopat. V létě se to řešilo prostě tak, že se našly staré okopy, v zimě všechno špatně. Navíc hlína dokonale zmrzlá, takže nevykopete nic.
A v té chvíli jeden z maníků pravil neuvěřitelnou větu „ to by chtělo bagr“. A odešel do mlhy a pustin. Načež se vrátil asi za tři čtvrtě hodiny – s bagrem.
Pravda je tedy taková, že v tomto bodě je pomoc ženistů nutná, ať si teorie kecá, co chce.


Ve své rozkaze pro součinnost pak velitel tankové čety stanovoval:
a/ bojový úkol čety
b/ hlavní a záložní postavení jednotlivých tanků
c/ hlavní a doplňková pásma paleb
d/ úseky soustředěné palby
e/ způsob činnosti tankové čety a jednotlivých tanků k ničení nepřítele před předním okrajem obrany
f/ způsob společné činnosti tankové čety se sousedy,
g/systém paleb na stycích a bocích pro případ v klínění se nepřítele do obrany
h/ způsob odrážení nenadálých ztečí
i/ způsob podpory bojového zajištění nebo jednotek bránících předsunuté postavení
j/ součinností signály, signály k udávání cílů, k rozpoznání vlastního letectva k vytyčení předního okraje
k/ pokud má za úkol zajistit činnost hotovostního tanku, určí tento tank a vydá samostatný rozkaz s úkoly pro toto vozidlo.

Zde je schéma opěrného bodu tankové čety, tedy vojskového tělesa, kterému by podporučík Argonantus vele, pokud by zůstal po mobilizaci u svého mateřského tankového pluku.

Obrázek

Co na obrázku vidíme:
- jednotlivá postavení tanků
- záložní postavení tanků s osou přesunu do nich
- palebné sektory jednotlivých tanků a levé a pravé ohraničení palebného pásma celé tankové čety
- orientační body
- úseky soustředěných paleb
- taktické normy opěrného bodu, lidsky řečeno jeho rozměry

ppor. A: Tenhle domácí úkol nás cvičili zejména na katedře, ale vlastně to bylo naše nejhlavnější válečné cvičení – tanková četa v obraně a v útoku. Představu o reálu stejně nedostanete, když to nezkusíte naživo s tankem.

Ano. Tohle do nás nabušili a pochopili jsme i smysl – linie obrany je v pytli, když se nepřítel dostane mezi vás. Pokud nemáte někoho za zadkem, kdo vás zezadu vykrývá, vezme obrana rychlý konec. A platí to snad úplně pro všechny zbraně, co střílejí, tedy i pro lučištníky ve středověku a bigoše v zákopu první světové.
Takže odtud ty typické obrázky s tanky do V nebo do klínu. A stejně tak v klínu stojí tři roty, tři prapory, tři pluky – v principu furt to samé, i když se to jinak jmenuje.
A plyne z toho, že když četa funguje třeba na 400 metrech, neplyne z toho, že rota pokryje bez problémů 1200, ale zákonitě o něco méně. Při sčítání jednotek není rostoucí bráněné území lineární, ale ztrácí se vždy tak okolo 25% délky.

Ano, přátelé, toto jsme skutečně cvičili. Ještě si k tomu domyslete tu mlhu a závěje. Argonantus je v tom prostředním tanku, který bych si asi dovolil šoupnout víc dozadu, viz poznámka výše.


Při organizování ženijních prací velitel tankové čety určoval, kde, kdy a jaké zátarasy zřídit, pořadí a lhůty provádění ženijních prací a maskovaní.
Před setměním byl velitel čety povinen připravit a zabezpečit palebné postavení a zajistit bojovou pohotovost pro boj v noci. Odpočinek příslušníků čety organizoval velitel čety nebo roty. Pohotovost tanků, znalost úkolů a bdělost v pozorování musel velitel každé jednotky přezkušovat.

Tankové jednotky tedy mohly v obraně fungovat jako statické prvky, ale od sedmdesátých let bylo jejich použití jako pohyblivé zálohy, která sloužila jako síla, které měla za úkol zvrátit nepříznivý průběh boje, pokud by útočící nepřítel začal prolamovat obranu našich motostřeleckých jednotek.

V tomto případě sice tankové osádky vybudovaly pevná postavení, ale ta byla určena k použití na rozkaz podporované jednotky. Jinak se po dobu před začátkem boje zdržovaly ve vyčkávacím prostoru mimo dohled a dostřel jednotek na předním okraji protivníka. Na rozkaz po stanovené pochodové ose, nebo osách, pokud do protizteče šli jednotlivé tanky samostatně, přejely do stanoveného postavení a zahájily rozhodnou zteč pronikajícího nepřítele. Po jeho porážce a vytlačení před přední okraj vlastní obrany zajely tanky do dopředu připravených postavení a palbou pomohly motostřelcům dokončit boj. Byla možná také varianta, že po odražení útoku se tanky vrátily do krytu vyčkávacího prostoru a tam obnovily svoji plnou bojechopnost.
ppor. A: Samozřejmě, zahájili jsme rozhodnou protizteč, protože jinak by štěstí pozorujících spřátelených generálů ze SSSR nebylo úplné.

Obrázek
Zde máme schéma obranného postavení motostřelecké roty posílené tankovou četou.

Co na obrázku vidíme:
- jednotlivé vybudované opěrné body motostřeleckých čet
- prostor s umístěním velitelského BVP a tedy velitelského stanoviště roty
- hranice palebného pásma roty, které se kříží s hranicemi palebných pásem sousedů
- úseky soustředěných paleb roty číslo 1 a 2
- bojové zajištění praporu v síle čety
- prostor rozmístění neboli vyčkávací prostor posilové tankové čety, plánovanou osu jejích přesunu dna čáru nasazení a tuto čáru nasazení
- rotní bojovou výdejnu, tedy místo výdeje munice pro podřízené čety
- rotní hnízdo raněných

C/ tanková rota v obraně

Rota budovala a bránila opěrný bod o šířce do 1,5 kilometru a hloubce do 1 kilometru V obraně plnila úkol:
- v sestavě praporu
- jako rota v předsunutém postavení v rámci pluku
- jako posilová jednotka vyčleněná pro posílení jednotky jiného druhu vojska. Tedy tanková rota posilovala motostřelecký prapor a obráceně.

Byl to první taktický stupeň mající velitelské BVP/ OT nebo v našem případě velitelský tank. Velitelské stanoviště se díky tomu mohlo volně pohybovat v bojové sestavě roty. Podle potřeby tak podporovalo palbou čelní jednotky.

Pokud byla rota uřčena k obraně v očekávaném pásmu průlomu, byla její sestava zhuštěna. Bylo to proto, aby došlo k výrazné koncentraci sil prostředků. Navíc v pásmu průlomu se předpokládaly větší ztráty a tak bylo potřeba mít v tomto pásmu dostatečné zálohy. Nevím bezpečně, jak vypadalo velení rotě v obraně, ale snad se dá něco vydedukovat z výše popsaných odstavců platných pro čety a družstva. Následuje obrázek ukazující opěrný bod tankové roty posílené motostřeleckou četou

Obrázek

Co na obrázku vidíme:
- jednotlivé vybudované opěrné body tankových čet
- prostor s umístěním velitelského tanku, tedy velitelského stanoviště roty
- hranice palebného pásma roty, které se kříží s hranicemi palebných pásem sousedů
- úseky soustředěných paleb roty číslo 1 a 2
- opěrný bod posilové motostřelecké čety
- rotní bojovou výdejnu, tedy místo výdeje munice pro podřízené čety
- rotní hnízdo raněných, to se rozvinovalo poblíž velitelského stanoviště roty, aby velitel měl přehled, jak na tom jeho ranění vojáci jsou
- taktické normy- rozměry opěrného bodu roty.

Tolik bych asi dokázal čtenáři této práce sdělit o tom, jak mohla vypadat obrana malých tankových jednotek a jednotlivých tanků v době, kdy jedním s několika set velitelů tankových čet a potenciálně velitelů tankových rot byl i podporučík Argonatus. Myslím si, že už nyní dokážete jeho odpovědnost založenou na nemalých znalostech ocenit. A to jste ještě zdaleka neviděli vše a tak se připravte na další kolo. Podíváme se, jak by si náš podporučík počínal v útočné operaci.

ppor. A: No, spíš ocenit tu beznaděj; rozdíl očekávání a chronický nedostatek prostředků, znalostí, odhodlání, důvěry ve vyšší velitele a vůbec všeho.
Uvést to na pravou míru lze tak, že v zásadě ¾ všeho nevymýšlel Argonantus coby velitel čety, ale dostal to shora rozkazem; dojedete tam v pochodovém proudu za ostatními, slova nechápaje, a dostanete rozkaz, abyste zastavili a zaujali obranu.
Takže to umístění tanků už máte víceméně dané od velitele roty a praporu; a vaší starostí je jen to zakopání a podobné dost šílené detaily. No, a když vám řeknou, abyste vyjeli, tak vyjedete, že. To je ta rozhodná protizteč. Čímž můžeme na útok.


S tím až tak nesouhlasím a myslím si že znalosti a schopnosti na nich založené našeho podporučíka a jeho kolegů na obdobných funkcích rozhodně nebyly k zahození. Poznámka-Pátrač

Ppor: A. doplňuje: Tady se ještě zastavím; vidím tu kardinální problém celé Varšavské smlouvy a její organizace. Papírově sice měl umět velitel čety všechno možné, ale ve skutečnosti to moc zas až tak neuměl, neměl na to čas, necvičilo se to dost a neměl k tomu ani ty nejzákladnější prostředky. Například mapu – tu dostal jen za ne běžných okolností; a tím, že nevěděl, kde vlastně je, tak byly jeho možnosti v boji dost drasticky omezené. To, že při invazi 1968 tolik ruských jednotek zjevně zabloudilo, není žádná náhoda.
Základem problému je bytostná nedůvěra k záklaďákům, podle mne všeobecně naprosto oprávněná. Záklaďáka vůbec nezajímal úkol čety a nějaké tanky; chtěl být celou dobu někde jinde a chtěl mít co nejméně práce. Profesionální vojáci z povolání to tak nějak tušili a snažili se jim svěřovat co nejméně informací. V případě války by tento stav věcí neskončil dobře.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla.

Příspěvek od Pátrač »

Část třetí: Malé tankové jednotky ČSLA v útoku

Pro ČSLA byl - podle za mojí kariéry v ní - platných bojových řádů útok považován za hlavní druh boje. Bylo stanoveno, že je to jediný způsob jak způsobit protivníkovi rozhodující ztráty a pokud máte obranou politickou doktrínu, jak přenést boj zpět na jeho území.

ppor. A: Za mojí taky. A odtud také moje skepse k „obrannému“ charakteru WS. On tank je vůbec ze své podstaty útočná zbraň, jakkoli dokáže zajímavě vyztužit obranu.

V různých obdobích se zde objevovaly různé výklady.
V 50 letech bylo dáno, že se provádí za každého počasí, ve dne i v noci rychlým tempem za využití výsledků jaderných výbuchů a v součinnosti se všemi druhy vojsk. Tehdy se totiž možnost jaderných počinů objevila v našich polních řádech poprvé.

Hlavní pojmy použitých v textu osvětlujících útočný boj.

Pojmy mající vztah k úkolům jednotek:

BÚ -- bližší úkol - prvořadý úkol jednotlivce či jednotky stanovený pro zteč postavení
protivníka, může jít například o to, že družstvo při zteči zničí postavení palebného prostředku, osádku bráněného domu podobně, nebo jen prostě obsadí určený kus terénu. Nazývalo se to objekt zteče a směr dalšího postupu

NÚ – následující úkol – úkol jednotky který je potřeba plnit po splnění bojového úkolu. Například jde o obsazení nekrytého prostoru, postup k druhé linii obrany nebo ničení cílů v mezilehlém prostoru
DÚ – další úkol – úkol, který musí jednotka splnit za stanovenou časovou lhůtu
ÚD – další úkol – celkový bojový úkol, který musí jednotka splnit za stanovenou časovou lhůtu - bojový den

Ostatní pojmy:

Bezpečnostní vzdálenost – vzdálenost, na kterou se mohou vlastní vojska přiblížit k cílům
postřelovaných vlastními palebnými prostředky všeho druhu bez toho, že by byla ohrožena jejich účinky.

Bojová linie – rozmístění bojových vozidel vedle sebe s nařízenými rozestupy. Je to tedy sestava tankových jednotek, jednotek samohybných děl a jednotek obrněných transportérů v útočném boji. Bojová vozidla jsou v ní rozvinuta čelně s nařízenými rozestupy.

Bojová sestava – je tvar, v němž jsou jednoty rozvinuty k vedení boje. Je to tedy uskupení sil a prostředků k boji. Pokut se jedná o tankovou rotu, bylo ve hře několik různých variant, jak to mohlo vypadat

Bojová sestava musela a doufám, že ještě pořád musí zabezpečit:
- vedení palby všemi prostředky současně na jeden nebo více nepřátelských cílů
- součinnost jednotek navzájem
- provedení rychlého manévru
- výhodné velení
- co nejlepší využití terénu
- rychlé využití účinků vlastních jaderných úderů a jiných prostředků hromadného ničení
- aktivitu a úpornost obrany a co nejmenší zranitelnost jednotek jadrnými údery a jinými prostředky hromadného ničení. V sedmdesátých letech šlo mimo jiné o ochranu proti použití napalmu. ppor. A: Napalm nás v tancích nějak moc nezaujal. Možná pro bigoše je to důležité.
Tankové jednotky musí v boji využívat dovedně střídání pohybu a paleb a manévru jednotkami. Tankové jednotky dovedně vedené v boji dokáží porazit nepřítele i v situaci, kdy nemají nad ním převahu.

Bojové zajištění – je druh zajištění, jehož se používá v boji k zabezpečení vojsk před nenadálým napadením a prováděním průzkumu nepřítelem

Předbojová sestava je uskupení sil a prostředků rozčleněných do hloubky a šířky k zabezpečení nejmenší zranitelnosti údery a palbami nepřítele k možnosti manévru vysokého tempa postupu terénem a možnosti využít ochranných vlastností terénu. Tanková rota jako předbojovou sestavu používá rozčlenění do tří četových proudů, kdy rozestupy mezi četami jsou od 150 do 300 metrů, hloubka tohoto boxu kolísá od 100 do 200 metrů.

Pochodový proud je tvar, který tvoří jednotky nebo vozidla seřazené a jdoucí nebo jedoucí za sebou mimo bojovou situaci

Pochodová sestava je učlenění vojska k přesunu pochodu v proudech. Musí zabezpečit potřebnou rychlost pohybu, schopnost manévru a rozvinování do předbojové sestavy nebo dokonce i do bojové sestavy. Pochod se tedy může odehrávat za situace, kdy očekáváme střetnutí s nepřítelem i mimo tento předpoklad.
Dále musí, pokud to vyžaduje situace, umožnit manévr do boků a týlu nepřítele a ochranu pochodových proudů před jadernými zbraněmi, leteckými údery a napalmem. Vždy musí zajistit pevné velení, šetřit síly vojáků a snižovat opotřebení techniky.

Velitel jakékoliv jednotky, tedy jak tankového družstva, tankové čety i roty musí zajistit, aby jeho jednotka dosáhla stanoveného prostoru včas a v plné bojové pohotovosti. Tank může jet po vlastních pásech, ale může být přepraven i na tankovém podvalníku.
Proti nenadálému napadení vzdušným či pozemním nepřítelem se pochodující jednotky zajišťují pochodovým zajištěním.

Obrázek
Tento obrázek snad dostatečně jasně ukazuje, jak asi malé tankové jednotky pochodovaly a jakou měly předbojovou sestavu.

Pochodové zajištění je opatření, jehož cílen je zabránění napadení přesunující se jednotky nebo útvaru pozemním nepřítelem nebo zabránění činnosti jeho průzkumu.
Tanková osádka nebo motostřelecké družstvo v OT či BVP mohly plnit za pochodu velmi důležitý úkol a to úkol jako pátrací vozidlo. Může tento úkol plnit:
- ve směru pochodu před zajišťovanou jednotkou při čelním pochodovém zajištění
- po její levé, nebo pravé či po obou stranách jako boční pochodové zajištění
- za zajišťovanou jednotkou, tedy pokud jsou součástí zadního pochodového zajištění

ppor.A: někde dál pravíš trefnou věc, že válčení je z 90% času přesun. To mohu potvrdit, i když laika to možná nenapadne. Tanky v nějakých pochodových liniích, rozvinuté, polorozvinuté, to je úplná násobilka; první, co se maníci musí naučit, je s tím krámem jezdit, kam chtějí. Je to ještě důležitější, než střílet. Patton dosáhl největších úspěchů prostým ježděním; hnal Němce tak rychle a vytrvale, že se prostě nikde nestačili zakousnout a bránit – potud k té obraně v dotyku s nepřítelem; fakt to není sranda.
A druhá taková nesamozřejmá věc je rádio; pokud nezvládnete vysílačku, nedomluvíte se a jste úplně out – uvnitř tanku totiž není slyšet normálně ani slovo.


Osádka při vlastní jízdě organizuje pozemní a vzdušné pozorování a pokud jsou vysláni – platí pro motostřelecké a pěší jednotky – přejímají informace od pátračů. Samotné pátrací vozidlo či tank postupuje stanovenou rychlostí a nadřízenému hlásí zjištěné překážky, zamořené úseky terénu a střetnutí s nepřítelem.

ppor. A: To je tak trochu fór, protože nahoru vůbec nevidíš. Leda že jedeš v pochodové poloze, t.j. velitel vykukuje venku, ale to je v bojové situaci z dobrých důvodů zakázáno, nebo přinejmenším hodně nedoporučeno. Bez průzkumu je to všechno v pytli dost rychle. A potažmo bez rádia.

Zničené mosty, zaminované a zamořené úseky na ose postupu označí, najde objížďku a tuto vyznačí.
Pokud narazí na slabého nepřítele, okamžitě jej napadne. Pokud je nepřítel silný, plní úkol podle vzniklé situace. Vyhodnotí stav a buď na nepřítele také zaútočí s cílem získat převahu, nebo zaujme výhodné postavení a nepřítele napadne palbou. Při tom vyčká příchodu dalších sil.

Při zastávkách pátrací vozidlo zaujímá výhodné postavení, zamaskuje se a zajišťuje stojící proud vozidel.
Vozidlo nebo tank může být vysláno i jednotkou – četou či rotou, které plní úkol jako čelní pochodová záštita, boční pochodová záštita anebo zadní pochodová záštita.
Boční, zadní nebo čelní pochodová záštita je část zajištění, kterou vysílá pochodující jednotka k zajištění pochodových proudů, pochodových sestav nebo předbojových sestav před neočekávaným napadením a pro zamezení průniku nepřátelského průzkumu.
Podle velikosti přesunujícího se uskupení je její velikost od pátracího vozidla u roty až po prapor u divize. Určuje velitel odpovědný za přesun.
Na pochodové zajištění se ale podíváme podrobněji v kapitole číslo 4.

Objekt zteče- je živá síla a palebné prostředky nepřítele rozmístěné ve směru zteče jednotky. Objektem zteče družstva mohou být skupiny střelců v části ohniska odporu nebo jednotlivé zbraně-kulomet OT a podobně.

Východiště k útoku je prostor, v němž jsou jednotky připravující se k útoku v bojové sestavě v okopech a úkrytech, zamaskovány a tím chráněny před prozrazením a proti přípravou nepřítele. Východiště k útoku přiléhá k přednímu okraji nepřátelské obrany a to umožňuje přesně stanovit jednotkám bojové úkoly v období organizace útoku. Tento termín se používal při plánování útoku z přímého dotyku.

Čára zteče – je myšlená čára probíhající po vhodném terénu - například terénní vlně, umožňující jednotkám se rozvinout do bojové sestavy a zahájit teč s překvapením. Její vzdálenost od předního okraje nepřátelské obrany je různá podle terénu, jeho pokrytosti, způsobu zteče a jiných okolností.

Čas „Č“ – je čas zteče předního okraje nepřátelské obrany, tedy čas, ve kterém dojde ke vniknutí vozidel a pěchoty do prvního nepřátelského zákopu.

Zteč je prudký a nepřetržitý pohyb jednotek proti nepříteli a úder provedený palbou zbraní pěchoty, bojových vozidel a tanků za podpory ostatních zbraní. Jejím cílem je zničit nebo zajmout živou sílu nepřítele a zmocnit se jeho bojové techniky.

Takže už s tohoto začátku vidíte, že podporučík Argonantus i zde musel ledacos uložit v hlavě a být připraven to využít v praxi. Než se ale podíváme na to, jak bojovala tanková četa či rota a jak si v jejich sestavách počínal jednotlivý tank, podíváme se na to, jak mohl být tank využíván v souvislosti s útočnou činností našich vojsk.

Tank v útoku

Motostřelecké družstvo ČSLA útočilo na stanovené útočné šířce. Útočná šířka je maximální šířka, na které stanovená jednotka útočí. Tedy například družstvo útočilo na 50 metrech. Podobně tomu bylo u tankových jednotek. Tanky útočily tak, aby mezi nimi byly mezery do od 50 do 100 metrů.

Ppor. A: Po zralé úvaze dodávám, že ta rozteč se řídí hlavně hustotou obránců; pokud jsou obránci po 100 metrech, musíte být 50 a méně, pokud máte převahu 2:1, což je pro úspěch naprosté minimum; zdravější útok je 3:1 a 4:1, v boji proti high tech tankům se udávaly poměry ještě výraznější. Tam jsou tanky zákonitě namlácené na ještě menším prostoru, případně ve více řadách za sebou.

Bojový úkol družstva se nazýval objekt zteče. Šlo o terénní objekt, část zákopu, postavení bojového prostředku a podobně. Po jeho splnění dostávalo družstvo operativně následný směr dalšího postupu podle úkolu vyšší taktické jednotky. Vše uvedené platilo i pro taktickou jednotku obdobného určení a to osádku tanku, čili tankové družstvo.

Velitel tanku - na základě rozkazu velitele čety – v prvním pořadí zahájil hodnocení situace, kde se projednalo v celé osádce:

a/ orientační body
b/ situace nepřítele: přední okraj jeho postavení, rozmístění jeho palebných prostředků, průchody přes tyto překážky, podobu protitankových překážek výbušných i nevýbušných popíše terén před tímto předním okrajem a v jeho nejbližší blízkosti
c/ situace vlastní
d/ situace sousedů
e/ Posily, které má tanková četa nebo rota ve které jeho tank bojuje k dispozici, motostřeleckou jednotku, raketový stíhač tanků a podobně

Následně vydával bojový rozkaz s tímto obsahem:
a/ orientační body
b/ úkol roty, čety a vlastního tanku
c/ dobu pohotovosti
d/ signály k vyražení ke zteči, výstražné a poplachové signály a signály k určování cílů a ostatní otázky spojení během boje
e/ spotřebu munice

Pokud je útok zahájen z obrany zaujaté v dotyku s nepřítelem, může dostat tank úkoly vedoucí k účasti na palebné přípravě útoku. K tomu může mít zvýšenou zásobu munice, vytvoří si palebné postavení a provede důkladnou rekognoskaci cíle, která má v rámci palebné přípravy napadnout.

Po vydání tohoto rozkazu se musel ujistit, že ho jeho posádka plně pochopila.

Jakmile je vydán rozkaz k zahájení zteče, tak tank z čáry rozvinutí útočí v určeném směru a udržuje své místo v bojové linii. Osádka trvale pozoruje okolí a je v pohotovosti zahájit palbu a ničit živou sílu o bojové prostředky nepřítele na okraji nepřátelské obrany.

Jsou- li v cestě protitankové překážky, překonává je nařízeným způsobem a ve stanoveném pořadí.

Ve stanovenou dobu, tedy v čas „Č“ tank proniká ve stanoveném místě, rychle postupuje vpřed a ničí nepřítele palbou i pásy. Pokud tank v blízkosti má úspěch, ostatní toho využívají.
Při postupu v hloubce obrany nepřítele útočí tank v nařízeném směru a plní pokyny velitele čety, se kterým musí trvale udržovat spojení. Velitel tanku musí být iniciativní a musí se umět rychle rozhodovat. Tempo útoku je proměnlivé, a ovlivněno terénem, činností nepřítele a technickým stavem vozidla.

Prostory zamořené radioaktivitou nebo chemickými zbraněmi tank překonává zrychleným postupem a tanky se při tom seskupují do předkových sestav. Osádka nasazuje ochranné masky a zapínají se filtroventilační zařízení. Pokud to situace dovolí, provede se částečná speciální očista a dezaktivace techniky.

ppor. A: proti radiaci chrání tank zhruba v poměru 1/10. Což není tak zlé. A je i jistá šance něco pořídit s tlakovou vlnou, pokud není moc blízko. Tank přece jen něco váží.

Je-li tank poškozen a ztratí hybnost, pokud si uchová palebnou způsobilost, osádka podporuje palbou z místa útočící jednotky a je povinna provést vše co je možné, aby tank zachránila pro další boj po provedených opravách.

ppor. A: v této situaci je tank je dost v pytli, protože přitahuje pozornost a bývá jen otázka času, až se na něj zastřílí nějaký větší kvér. Šance má jen ve věžovém postavení.

Je-li tank přidělen k přímé podpoře motostřelecké jednotky, je hloubka jeho úkolu totožná s úkolem motostřelecké jednotky, kterou podporuje. Při této podpoře přednostně ničí palebná postavení kulometů, ručních protitankových zbraní a techniku protivníka, kterou sám objeví nebo je na i upozorněn pěchotou. Při průchodu přes pásma zátarasů je prvním kdo přes ně proniká a tak na sebe stahuje palbu protivníka. Tím se předpokládalo, že pomůže snížit její ztrát.

ppor. A: Tankistovo bojiště je v principu větší, než pěšákovo; vidí sice stejně blbě, ale rozhodně střelí a trefí dál. Takže může řešit některé překážky pěšákům s předstihem.
Druhá základní výhoda je, že vlastně neexistuje žádný pozemní cíl, do kterého by se MBT nemohl pustit a který by spolehlivě odolal. Snad jen jiný, modernější a z lepšího úhlu postavený tank. To pěšák vždycky spolehlivě říct nemůže. Jeho výhoda roste, když je úplně blízko; to může tanku pěkně zavařit.


Zde je obrázek ukazující jak mohl vypadat boj motostřelecké čety posílené jedním tankovým družstvem.

Obrázek

Co na obrázku vidíme? Je toho hodně a tak, aby jste se v tom neztratili, to popíšu oddola nahoru.

Úplně dole je východiště k útoku motostřelecké čety.
Pozice 1: smíšené minové pole
Pozice 2: drátěné zátarasy
Pozice 3: je prorážený průchod těmito poli pomocí tanku s odminovacím zařízením, proto je tento tank zakreslen už v tomto průchodu.

Jakmile tank překoná zatarasený prostor, motostřelecká družstva v uřčeném pořadí překonávají zatarasený prostor v jeho stopách a okamžitě se rozvinují do bojové linie, pokud možno s pěchotou na palubě. Jelikož ale obrana protivníka obsahuje protitankové prostředky, ihned po překonání zátarasů pěší roje sesednou, vytvoří rojnice a postupují za svými vozidly nebo před nimi, podle rozkazů.

Tank toto rozvinutí motostřelců kryje svojí masou, ale hlavně tankovou palbou. Z první zastávky po průchodu zátarasy tank ničí:
ve směru 1 postavení nepřátelského pancéřovník a chrání tím sám sebe a bojová vozidla pěchoty či obrněné transportéry
ve směru 2 postavení nepřátelského kulometu, čímž chrání sesednutou pěchotu.

Z druhé zastávky po překonání předního okraje nepřátelské obrany vede boj ve
směru 3 s nepřátelským tankem a ve
směru 4 s nepřátelskou protitankovou zbraní velké ráže, zde protitankovým kanónem - PTK
Tím chrání jak sebe tak i podporovanou motostřeleckou pěchotu. Pokud mají OT a později BVP palubní zbraně, podporují tank v jeho boji s těžkými cíly. Při troše vojenského štěstí tank tento boj přežije a může pokračovat v boji.

Tanky pro přímou podporu pěchoty se mohou, pokud to vývoj boje dovolí od doprovázené pěchoty i vzdálit. Nikdy ale nesmí s pěchotou ztratit spojení a palebnou součinnost. V době kdy by tento boj řídil podporučík Argonantus, platila stále ještě zásada, že pokud tank má ovládnout nějaký bod hlouběji v obranném pásmu nepřítele, může část této pěchoty působit jako tankový výsadek.
Jako tankový výsadek působilo vyčleněné družstvo bez mateřského bojového vozidla. Byly zde:
Velitel,
kulometník s pomocníkem,
pancéřovník s pomocníkem
dva střelci ze samopalů
Ti se rozložili na tanku tak, aby i za jízdy mohli střílet a aby nezamezili chod motoru. Zajímalo by mě, zda to někdy podporučík Argonantus cvičil.

ppor. A: Cvičili jsme to, ale málokdy. Snad jen jednou. Generalita pěšákům s tanky moc nevěřila, podle mne neprávem. Věřilo se na lavinu tanků, co tam prostě najede a rozmandluje to. Podle mne ne zcela právem.

2. Tanková četa v útoku

Četa útočí v šířce do 300 metrů. Je potřeba si uvědomit že četa byla tvořena třemi tankovými družstvy. My už víme, že tanková četa byla v době kdy podporučík Argonatus poměrně velkou silou. Bojový úkol čety se nazýval objekt zteče a byl to zpravidla přiměřený obranný objekt protivníka. Tedy část živé síly a palebných prostředků. Po jeho dobití dostávala následující úkol a boj pro ni končí splněním stanoveného úkolu dne.

ppor. A: těch 300 metrů, to bylo strašně málo, když obrana byla 400. Potřebuješ tam nahňácat těch tanků daleko víc, jinak Abramsy nevydlabeš. Těch 50 metrů nepokládám za přehnaný nápad.

Velitel tankové čety - na základě rozkazu velitele roty - vydával bojový rozkaz s tímto obsahem:
a/ Určoval orientační body
b/ Situace nepřítele
c/ Úkol čety
d/ Úkoly družstev
e/ Stanovil bojovou sestavu, uspořádání sestavy - linie přímá či stupňovitá,
f/ Zařazení posilových prostředků
g/ Provedení, časové parametry
h/ Stanovuje úkoly pro jednotlivé tanky a posilové prostředky, třeba pro motostřelecké družstvo
i/ Určuje normy spotřeby munice
j/ Způsob spojení mezi tanky a posilovými prostředky
k/ Dobu pohotovosti
l/ Zástupce - nikdo není nesmrtelný

ppor. A: Ano, prosím – můj druhý základní rozkaz. Na fakultě nás s tím dusili, dnes už to nedám dohromady ani náhodou.

Byla li tanková četa určena pro přímou podporu motostřelecké jednotky – mohlo jít o motostřeleckou rotu, bylo toho mimo výše uvedené ještě více. Opět platilo, že hloubka úkolu této tankové čety byla totožná s hloubkou úkolu podporované motostřelecké roty.

Součinnost zajistil velitel čety ve svém rozkaze vydaném poté, co obdržel úkol y od velitele podporované jednotky. V rozkaze uvedl:

- způsob přesunu tanků na čáru rozvinutí ke zteči nebo zaujetí výchozího postavení
- výchozí postavení pěchoty a způsob průjezdu tanků bojovou sestavou pěchoty
- místa vytvoření průchodů v zátarasech a překážkách, způsob jejich překonání a které průchody v minových polích prorazí tanky s odminovacími zařízeními
- způsob vyražení ke zteči a čáru zahájení palby
- způsob společné činnosti jednotek při zteči předního okraje nepřátelské obrany a v hloubce
- signály k vyražení ke zteči, k součinnosti, k udávání cílů a způsob příjmu informací od podporované pěchoty

Vozidla musela být od pěchoty podle terénu trochu vzdálena. Jde o to, že technika na sebe přitahuje palbu i u protivníka se ničila jako první, nejdůležitější cíl. A tak by mohlo dojít ke zbytečným ztrátám pěchoty palbou, která jí ani není určena. Přesun na čáru rozvinutí se zabezpečoval kvalitním průzkumem a vytyčením osy postupu na čáru rozvinutí tanková četa postupovala v předbojové sestavě. Pro udržení směru postupu se určoval nezničitelný orientační bod v hloubce obrany protivníka.

Následuje obrázek, který ukazuje nasazení motostřelecké roty do útoku při posílení jednou tankovou četu. Tedy zde by podporučík Argonantus dělal přesně to, na co byl cvičen a v čem měl i praxi, jelikož v mírovém životě svého mateřského tankového pluku byl velitelem tankové čety.

Obrázek

Co na obrázku vidíme? Je toho zase hodně a tak si to zase probereme postupně, jak by se zde vyobrazený boj mohl odvíjet.

Jako první vidíme bojovou sestavu našich jednotek, kdy první sled tvoří dvě motostřelecké a naše tanková četa, a v druhém sledu je v pochodovém proudu třetí motostřelecká četa. Čety prvního sledu zesílené motostřelecké roty jsou v předbojových sestavách. Na to se ještě podíváme. V předvojových sestavách se přibližují k identifikovaným smíšeným minovým polím, ve kterých už byly vytvořeny průchody.

Po průchodu minovými poli jednotky prvního sledu opět v předbojových sestavách přejdou přes předsunutá postavení nepřítele, která mají za úkol donutit naše síly rozvinout a hlavně mají bránit vlastní minová pole a co nejvíce ztížit jejich překonání našimi jednotkami. Po překonání předsunutých postavení se bojová sestava doplní o druhosledovou motostřeleckou četu a tanková četa postupuje tak, aby v souladu se zjištěními průzkumu mohla svést boj s nejsilnějšími prvky obrany nepřítele.

Po cestě k přednímu okraji tankisté zničí předsunutou pozorovatelnu a motostřelci se musí vypořádat s předsunutým bezzákluzovým kanónem v léčce. Poté už zde je přední okraj a následuje jeho zteč. Motostřelci sesednou a vedou boj za podpory mateřských vozidel.

Tanková četa se musí vypořádat se dvěma tanky a tarasnicí, což je úkol, který by za určitých okolností mohla splnit. Po zničení těchto cílů tanky podle rozkazů, které obdrží od velitele čety na základě informací dodaných pěchotou, pomocí palby a pásů pomohou pěchotě zničit nepřátelskou pěchotu a palebná postavení těžkých zbraní na předním okraji a bezprostředně za ním.

Následuje krátká zastávka, kdy se tanky okamžitě zakopou (ppor. A: Veselý vtip, ve vojenských řádech častý) a vytvoří tankový opěrný bod čety, nebo podle terminologie straší doby palebné postavení čety. Zde se připraví na odražení možného protiútoku a hlavně budou palbou krýt motostřelce, kteří se po předešlém boji musí reorganizovat, odsunout raněné, doplnit munic a připravit se na další postup. Proto zde vidíme rotní hnízdo raněných a bojovou výdejnu, která zajistí doplnění munice.

3. Rota v útoku

Rota útočila v šířce do jednoho kilometru při útoku z přímého dotyku nebo při útoku z chodu nebo v šířce do 500 metrů pokud je součástí sil, které se podílely na průlomu nepřátelské obrany. Byl to první taktický stupeň mající velitelské BVP, OT nebo velitelský tank. Velitelské stanoviště se díky tomu volně pohybovalo za bojovou sestavou roty po celé jeho šířce a do hloubky do 300 metrů od předního okraje. Podle potřeby tak podporovalo palbou čelní jednotky a jeho roj – motostřelců - tvořil zálohu - byli v něm dva odstřelovači a sběrač raněných. U tankové roty to byl prostě desátý tank.
Pokud byla rota v pásmu průlomu, byla její sestava zhuštěna. Bylo to proto, aby došlo k výrazné koncentraci sil prostředků. Navíc v pásmu průlomu se předpokládaly větší ztráty a tak bylo potřeba mít v tomto pásmu dostatečné zálohy. Po prolomení obrany protivníka se pak část sil a prostředků druhých sledů nasazovala do útoku na další pásma obrany protivníka a k obchvatům doposud se bránících sil protivníka.

Velitel praporu tankové rotě se stanovoval:
- bojový úkol - tedy to co musela splnit jako první. Šlo zpravidla o obranné postavení čety protivníka s posilovými prostředky.
- následující úkol
- směr dalšího postupu a boj pro ni končil splněním stanoveného
- úkolu dne.

Velitel tankové roty - na základě rozkazu velitele roty - vydával bojový rozkaz s tímto obsahem:
a/ Situaci nepřítele
b/ Orientační body
c/ Úkol tankové roty
d/ Úkoly jednotlivých tankových čet
e/ Stanovil bojovou sestavu, uspořádání sestavy - linie přímá či stupňovitá,
f/ Zařazení posilových prostředků pokud byly přiděleny
g/ Způsob provedení, časové parametry
h/ Je-li potřeba, stanovuje úkoly pro jednotlivé tanky a přidělené posilové prostředky
i/ Určuje normy spotřeby munice
j/ Způsob spojení mezi tanky a posilovými prostředky
k/ Dobu pohotovosti
l/ Zástupce, opět platí, že nikdo není nesmrtelný

Byla-li tanková rota určena pro přímou podporu motostřelecké jednotky – zde šlo zpravidla o motostřelecký prapor, bylo toho mimo výše uvedené ještě více. Opět platilo, že hloubka úkolu této tankové roty byla totožná s hloubkou úkolu podporovaného motostřeleckého praporu.

Součinnost zajistil velitel roty ve svém rozkaze vydaném poté, co obdržel úkol y od velitele podporovaného praporu. V rozkaze uvedl:

- způsob přesunu tanků na čáru rozvinutí ke zteči nebo zaujetí výchozího postavení
- výchozí postavení pěchoty a způsob průjezdu tanků bojovou sestavou pěchoty
- místa vytvoření průchodů v zátarasech a překážkách, způsob jejich překonání a které průchody v minových polích prorazí tanky s odminovacími zařízeními a které prostředky nařízeného velitele
- způsob vyražení ke zteči a čáru zahájení palby
- způsob společné činnosti jednotek při zteči předního okraje nepřátelské obrany a v hloubce
- signály k vyražení ke zteči, k součinnosti, k udávání cílů a způsob příjmu informací od podporované pěchoty

Ostatní zásady platí jako u tankové roty vyčleněné pro podporu motostřelecké roty.

Následuje obrázek, který ukazuje nasazení tankové roty do útoku v rámci mateřského tankového praporu

Obrázek

Co na obrázku vidíme:
Útok probíhá zprava doleva, takže v pravé části je tanková rota na cestě k přednímu okraji nepřátelské obrany. V této době se pohybuje v předbojové sestavě. Jakmile dorazí na čáru přechodu do bojové sestavy, provede tento manévr a vytvoří už útočnou bojovou sestavu.

Zde jde o tvar úhlem v před, kdy je prostřední tanková četa vysunuta před obě tankové čety na křídlech. Síly a prostředky na předním okraji v útočné šířce rotykou její bližší úkol. Časti bližšího úkolu roty v útočné šířce čet jsou objekty zteče jednotlivých čet. Například první tanková četa má jako objekt zteče jak pěchotu v okopech, tak jeden tank a jeden univerzální kulomet. Po splnění bližšího úkolu roty se, pokud je rota bojeschopná, pokračuje v postupu a jeho dalším cílem jsou další úkoly čet. Jejich souhrn potom tvoří další úkol roty.

Poslední obrázek ukazuje, jak mohlo vypadat nasazení motostřeleckého praporu do útoku při posílení jednou tankovou rotou.

Obrázek

Co na obrázku vidíme a jak by podle něj mohl vypadat boj, který by se svou tankovou rotou podporučík Argonantus musel vybojovat? Ten k tomu říká: „Ano. To je složitější taktická vychytávka, která byla zcela v rukou velitele praporu. Podobné věci byly k vidění na tom divizním cvičení“.

Na obrázku vidíme útočící motostřelecký prapor, který útočí ve dvou sledech.
V prvním sledu bojují dvě motostřelecké roty, každá je posílena tankovou četou
Ve druhém sledu se pohybují jedna motostřelecká rota a jedna tanková četa. Druhý sled se pohybuje za prvním v předbojové sestavě ve vzdálenosti1,5 a 2,0 kilometru.

Síly prostředky nepřítele na předním okraji a v jejího bezprostřední blízkosti jsou bližším úkoly posílených rot a současně i bližším úkolem praporu. Po jejich zničení, tedy po splnění bližšího úkolu kdy prapor utrpěl ztráty, se jeho bojová sestava mění na jednosladovou. Nadále budou v jeho bojové sestavě všechny tři roty v jedné linii, což umožní zajistit hustotu sil prostředků potřebnou pro další boj. Takto prapor zaútočí na druhou linii obrany nepřítele a tím roty splní denní úkoly a prapor následný úkol.

Ale to ještě pořád není vše. Posílený prapor pokračuje v postupu, dokud nedosáhne čáry, která je jeho denním úkolem. Zde přechází na noc do obrany a zakopává se, připraven čelit možnému protiútoku. To co po celodenním boji zbylo z Argonautovy roty, se vyváže ze sestavy motostřeleckých jednotek a po dosažení stanové čáry se tanky rozmístí v terénu a vytvoří tak linii protitankové zálohy praporu a tím splní rota svůj denní úkol.

Oba tyto obrázky ukazují, co by podporučík Argonantus musel dělat v případě mobilizace a při svém zařazení jako velitele roty B některého tankového praporu mobilizované 16. tankové divize. Na to byl také vycvičen nebo spíše připravován, ale neměl k tomu mírovou praxi.

V této části kde řešíme útočné operace malých jednotek, musíme dát na závěr pár slov o zvláštním druhu útočného boje, tedy o střetném boji.

ppor. A: Necvičili jsme ho, a možná to byla chyba. Vím o něm od toho svého velitele roty, který byl nadšenec. U Kurska to byla hodně užitečná znalost. Pokud ovládáte dobře svoji mašinu a máte víc informací, dá se to vyhrát. Je to záležitost pohotovosti a improvizace.
V zásadě je to vždy buď nehoda, nebo improvizace; za normálních okolností by se slabší strana měla vždy snažit zaujmout obranu a do útoku se moc nehrnout. Pokud vím, u toho Kurska se zoufale a improvizovaně zacpával průlom Němců. A nakonec úspěšně.


A co k tomu říkají tehdy platné taktické postuláty?

Střetný boj je druh útočného boje, při kterém my a nepřítel se snažíme dosáhnout svého cíle a shodou okolností oba útočíme. Ke střetnému boji tak dochází například při probíhajícím útoku, kdy narazíme na útočícího protivníka. Může k němu ale dojít i:
- při přesunu do prostoru nasazení, pokud nás nepřítel předstihne
- při provádění protiřečí na nepřítele, který se vlomil do naší obrany
- při boji předsunutého odřadu jak při obraně tak i při útoku

Střetný boj se vyznačuje:
- nejasností situace při jeho zahájení
- náhlými a rychlými změnami
- rychlý spádem bojové činnosti
- bojem o udržení iniciativy
- rychlými změnami bojových sestav
- volností manévru a zpravidla otevřenými boky na obou stranách.

Pokud má jednotka ve střetném boji uspět, musí se splnit následující složky boje:

- kvalitní průzkum, který by měl zajistit včasné zjištění přesunujících se nepřítele
- rychlé rozhodnutí a stejně tak rychlé proniknutí zámyslu svedení střetného boje ke všem podřízeným jednotkám
- obsazením výhodných čar předejít nepřítele a připravit mu zde palebné léčky. Po palebném přepadu na něj zaútočit, vždy s předstihem
- je potřeba směle manévrovat, přecházet do předbojových a bojových sestav podle potřeby vytěžovat možnosti boje a snažit se udržet iniciativu na své straně.

Schéma možného vedení střetného boje zde neuvedu. Měl bych s tím potíže, nikdy jsem to na vlastní oči neviděl ani jsem to při žádném cvičení neabsolvoval. A ppor. A k tomu dodává: Mám pochyby, že nějaké by mělo nějaké schéma smysl, když jde z podstaty věci o improvizaci.

Útočný boj ve specifických podmínkách

Noční útok

podporučík Agonantus také necvičil. Ale hodně toho najezdil za použití infrapřístrojů, ale bylo to považováno za normální druh bojové činnost. Má své těžkosti:
- špatná orientace
- špatné pozorování cílů
- obtížné udržení bojové sestavy
- možnost uváznutí techniky
Proto je velký důraz kladen na dobrou přípravu vojáků, techniky a dovedném využití infratechniky a osvětlovacích prostředků.

Velitel roty a čety v tomto případě musí se zvýšeným důrazem určit:
- výrazné orientační body ve směru útoku
- způsoby označení průchodů v zátarasech
- způsob využití infrapřístrojů v době zahájení útoky i během boje
- způsob osvětlování bojiště a cílů
- rozpoznávací označení vlastních vozidel
- způsob označení situace jednotek
- signály k rozpoznání vlastních jednotek

K vyznačení směru zteče se zpravidla použije požár, způsobení palbou vlastního dělostřelectva. Pokud to nejde, vede se boj podle azimutu, nebo se střílí na stejné místo zápalné granáty.
Zteč se vede přímočaře, bez složitých manévrů. Palba se vede za pohybu nebo krátkých zastávek na osvětlené cíle, na záblesky výstřelů a do prostorů kde se předpokládá soustředění nepřítele. Nově zjištěné cíle se označují kulometnou svítící palbou, granáty se stopovkami a raketami.

Útočná činnost v lese.

Útočná činnost v lese je pro těžkou techniku velmi ztížená. Bojuje se na lesních cestách a průsecích nebo pasekách. Toto ztěžuje manévr, součinnost, snižuje rychlost pohybu, ztěžuje palbu a pozorování. Na druhou stranu les umožní nepříteli tvorbu léček a zatarasování.

Velmi těžká je orientace, proto je potřeba podřízené kvalitně vycvičit v postupu podle azimutu, v orientaci podle mapy a terénních předmětů.
Při boji v lese nesmí tankové jednotky bojovat bez podpory pěchoty a velmi dobré je přidělit i jednotky ženistů s trhavinami. Pěchota chrání tanky před činností tankoborníků, ženisté odstřelují záseky a oboje prozkoumávají trasy postupu.

Velitel tankové roty či čety musí dokonale promyslet součinnost s přidělenými posilami a zajistit spojení všemi možnými způsoby. Než tanky vniknou do lesa, musí být ujasněna situace nepřítele, charakter lesního porostu a velitelům tanků se určí:
- azimut směru útoku
- čáry pro uspořádání bojové sestavy
- zkrácení vzdáleností a rozstupů
- signál pro součinnost a rozpoznání vlastních jednotek
- protipožární opatření
- bezpečnostní opatření pro pěchotu určenou jako tankové výsadky
- kruhové pozorování s důrazem na tankoborníky na okrajích lesů, podél cest a průseků a to jak na zemi, tak i v korunách stromů.

Při útoku v lese je potřeby mít na paměti, že pokud dojde k použití jaderných zbraní, bude potřeba v takto zasaženém lese potřeba překonávat závaly a velké hořící prostory.
Ppor: A: V lese jsme jako velká jednotka neválčili, ale zato se často přesouvali. Možná také nedostatek, když si vezmeme, že je to u nás asi třetina všech terénů.

Útočné vedení boje malých tankových jednotek v horách

je vedeno podél cest a hřbetů a cílem je ovládnutí průsmyků, sedel a průchodů. Jelikož je to pro tankové jednotky dost obtížné, musí se i zde pořád myslet na manévrový boj.

Ppor. A: Opět, platí, že ve výhodě je obránce. Tankové jednotky působí rozdělené, a tedy hlavní tíhu boje v horách nesou tankové čety a roty. Aby měly šanci, opět musí byt podpořeny pěchotou a ženisty. Čelní útoky zpravidla končí na protitankové obraně nepřítele, proto se musí přes veškerou obtížnost vyhledávat přístupové cesty tak, aby bylo možno provádět obchvaty a nepřítele porazit úderem z boku.

Velitel tankové roty – čety musí:
- pečlivě prostudovat terén ve směru útoku
- zjistit možnosti překonání prudkých stoupání a svahů
- pečlivě překontrolovat stav podvozků, hlavně pásů a ovládacích ústrojí
- vytvořit zvýšenou zásobu vody ve vozidlech a u jednotlivců
- upřesnit spojení a smluvené signály pro součinnost a řízení tanků na bojišti
- zabezpečit bohy své sestavy a dotyk se sousedy

ppor. A: to jsme dělali už z podstaty věci, neb jsme nejčastěji válčili na Doupově. Terén je velmi podstatný a mění kdeco. Nicméně tank v kopcích podobných českým, tedy „někde průjezdným“, je hodně nebezpečná a zrádná zbraň, když se to sním umí. Někde v Afganistánu na skalách už to asi taková sláva nebude.

Tanková jednotka v boji o město.

Nevím, jestli někdy podporučík Argonantus musel řešit problematiku boje ve městě, v podobě nějakého cvičení nebo jako teoretickou otázku. Boj ve městě bráno dnešními měřítky i vyhodnocením vedení boje o velká města za poslední světové války má čtyři okruhy specifik. Já je vyjmenuji a potom se vrátím zpět do doby aktivní služby našeho podporučíka.

1. Manévr - zastavěný terén poskytuje dostatek kvalitních komunikací a technika se tak může rychle přemisťovat. Na druhou stranu tank je natolik velké těleso, že ne do každé uličky se dostane a velmi lehce uvízne, protože není problém postavit barikádu nebo stržením domu vytvořit masivní zátaras a přitom možnost objížděk je diskutabilní - otevřený terén je prostě lepší bojiště.

2. Vedení palby - postavíme-li tank kdekoliv ve městě, zjistíme, že máme možnost dálkové palby pouze ve dvou-jsme-li na ulici, nebo čtyřech-jsme-li v křižovatce - směrech. Takže možnost obrany sebe sama vlastní palbou je pouze cca 30 % normálního kruhového odměru. Potenciální cíle se tak lehce dostanou mimo postřelovaný prostor a jsou pro tank nedostupné.

3. Vlastní obrana - v otevřeném terénu je tank zasažitelný PT zbraněmi včetně palby jiných tanků na několik kilometrů. Ve městě zajede za roh a ohrožení je pryč. Ale to je poslední dobrá zpráva. Může-li se tank ve městě bránit v 30% odměru, znamená to, že zbývajících 70% je pro obránce ideální základ pro jeho zničení. Navíc jsou- li ve městě budovy nad 3 patra, přistupuje možnost útoku na „střechu“ tanku jakýmkoliv prostředkem a my víme, že tanky jsou shora v dnešní době nejvíce zranitelné.

4. Obtížné velení a součinnost – město je město, rádiový signál zde není kvalitně šířen a tíha boje tak leží právě na velitelích čet a jednotlivých tanků. Velitel roty už není schopen efektivně celou svoji rotu uvelit.

Jenže pokud to je potřeba, tanky do města musí. Aby přežily, opět se posilují pěchotou a ženisty. Pěchota se bez nich neobejde a oni bez ní také. Takže tanky musí pěchotu podporovat a nemohou město opustit. Musí v palbě setrvat, přežít a ještě chránit vlastní pěchotu. Pěchota jim to potom vrátí a mají šanci přežít oba subjekty. ppor. A: Souhlas, tady to bez pěšáků fakt nepůjde.

Velitel čety před bojem o město musí provést tyto kroky:
- prozkoumat část města kde má vést boj a zjistit místa odporu nepřítele ve směru útoku
- určí způsob vedení útoku, manévr, vzájemnou podporu palbou mezi tanky, překonávání barikád a jejich obejití
- způsob využití dýmotvorných prostředků

Tanky bojují buď v sestavě motostřeleckých jednotek, nebo a to výjimečně samostatně. Pokud jdou do boje samostatně, jak už jsem uvedl, jsou pro ně vyčleněny skupiny pěchoty a ženistů. Tanky postupují energicky, vedou palbu ze všech palubních zbraní, překonávají překážky a ničí všechny cíle, které objeví nebo o jejich poloze dostanou informace od pěchoty.
Obsazené a bráněné budovy se ostřelují tříštivotrhavými a zápalnými granáty. Palba se vede převážně na cíle v přízemí, kde bývají umístěny protitankové zbraně. Tanky se musí snažit uzly odporu obejít a zaútočit na ně z týlu.

ppor. A: To jsme prakticky taky necvičili, ale podle všeho to fakt není sranda. Abramsy v tomhle přišly o svoji údajnou nezranitelnost. Na druhou stranu říká, že: otevřený terén není pro tanky to nejlepší. Otevřený terén je nejlepší pro letectvo. Ideální terén pro tank je podstatně otevřenější než město, ale zase nějaké ty lesíky a remízky jako úkryt.

Při boji o město se dá vylepšit palebné možnosti tím, že se vystěhuje nějaký dům jednou ranou. Problém je obecně v tom, že fakt vidíš houby, a druhý, že se pěšák může dostat až těsně k tanku, což je vždycky veliký problém. Fungují velmi jednoduché indiánské triky – třeba hodit kongo přes průzory.
A odměr by mne až tak netrápil jako náměr. Maník příliš blízko je nestřelitelný a maník vysoko na střeše taky – jedině, když se podaří mu zbourat barák pod nohama.
Zápalné granáty nám nikdy nedali. Ale tříštivotrhavý granát zřejmě funguje náramně.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17709
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla.

Příspěvek od skelet »

ObrázekObrázekObrázek
keldor
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 139
Registrován: 5/11/2010, 11:42

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla.

Příspěvek od keldor »

čtu to znovu a je to velkolepá práce :up:
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla.

Příspěvek od Pátrač »

Jako autor mohu jen souhlasit, tato práce je solidní a díky Argonantovi dostala obsah, který překvapil i mě. Občas jsem sám na co dávám dohromady koukal jak puk
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
josefg
poručík
poručík
Příspěvky: 713
Registrován: 16/5/2009, 16:04

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla.

Příspěvek od josefg »

Jenom je potřeba si uvědomit, že tankových terénů v Evropě ubývá a v naší republice jsou v podstatě jen terény pro tanky nevhodné. I těch pár otevřených, rovinatých až mírně zvlněných je přehrazeno silničními a železničními náspy a hluboko zařezanými vodními toky, většinově orientovanými sever jih s málo únosnými mosty. Zbytek terénu jsou zastavěné oblasti, kopcovitá až horská krajina většinou zalesněná. V zemědělských oblastech jsou chmelnice a vinohrady a drátěné ohrady
To všechno znamená, že český tankista se při výcviku musí orientovat především na boj v obtížných podmínkách ve městě, v horách a v lesnatých terénech. Musí rozumět taktice pěších vojsk a vědět dost i o možnostech dělostřelectva a ostatních podpůrných jednotek jinak není schopen součinnosti s nimi jinak nemá šanci uspět.
Obrázek

read between lines, read between lies
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla.

Příspěvek od Pátrač »

Josefg - tento soubor prací je o válce, která se měla odehrát v 80-tých letech. Tedy před třiceti lety. Vztahovat na ni dnešní podmínky a současnou armádu není možné. Nebo je ale k ničemu to nepovede.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Aaron Goldstein
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3062
Registrován: 19/7/2014, 19:38
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla.

Příspěvek od Aaron Goldstein »

Jinak tak jako jste málem zapomněli na výkonného praporčíka, tak jste také zapomněli na chemického instruktora (funkce na úrovni praporu u každé "nechemické" jednotky) a Náčelník chemické služby (na úrovni útvaru - v případě války na úrovni pluku)...
Obrázek

Že jsem paranoidní ještě neznamená, že po mě nejdou...
Uživatelský avatar
josefg
poručík
poručík
Příspěvky: 713
Registrován: 16/5/2009, 16:04

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla.

Příspěvek od josefg »

To Pátrač, nepodezírej mne z ignorantství, vím o které době se píše. :lol:
V každém případě se ti ten článek povedl všechna čest, ale můj příspěvek ber jen jako faktické upozornění, že situace byla taková už v té době. Že to zálohy při výcviku moc neřešily je věc diskuze, která stejně dojde ke dvěma bodům. Politická vůle a peníze.
Že v Československu nejsou tankové terény se vědělo už za druhé války kdy byly "masově" nasazeny Tanky jenom u Brna a u Ostravy. A Němci tu tanky taky moc "neprožívali" druhá válka sice není moje hobby, ale jak moc se spletu, když si tipnu že tu Němci mohli mít tak jednu tankovou divizi?
Obrázek

read between lines, read between lies
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla.

Příspěvek od Alfik »

Vlastně to byl jeden z důvodů proč byly ČS. předválečné tanky právě takové konstr. podvozku jaké byly. Už tehdy se vědělo, že naše tanky budou jezdit po horách a šutrech, že stepí a typicky tankových plání máme mnohem méně než Němci, Poláci či Rusi (tzv. severní válečná dálnice, tedy směr obv. tažení V-Z od sev. moře až po Moskvu :) ).
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Odpovědět

Zpět na „Organizace armády“