Záhada Mary Celeste

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Záhada Mary Celeste

Příspěvek od jarl »

Záhada Mary Celeste

Obrázek
Jako malý kluk jsem stále dokola četl román „Plavčík Karel“ od A. J. Urbana, jehož hlavním hrdinou je český mladík, který na norské lodi BENDIGO podnikne dobrodružnou plavbu z Austrálie do Evropy. Karel postupně proniká do tajů námořnického řemesla a od ostřílených kolegů vyslechne i nejedno vyprávění o zajímavých kapitolách z dějin mořeplavby. Jeho prostřednictvím jsem se poprvé seznámil se strašidelným příběhem MARY CELESTE, ale tehdy jsem jej zařadil do kategorie námořnických báchorek dobrých leda ke strašení suchozemských krys. Opuštěná plachetnice pohybující se severním Atlantikem jako přízračný Bludný Holanďan, mi sice naháněla husí kůži, ale zároveň mě uklidňovalo vědomí, že se jedná o pouhý výplod lidské fantazie a nic podobného se nemohlo přihodit. Tato příjemná jistota se o několik let později zhroutila jako domeček z karet a osud nešťastné posádky na nějaký čas zaměstnal moji dětskou mysl a přivodil mi nejednu bezesnou noc. Tento příběh se totiž skutečně odehrál a dodnes patří mezi největší námořní záhady.
Brigantina Mary Celeste
Proslulou plachetnici spustili na vodu v r. 1861 pracovníci kanadské loděnice na Spencerově ostrově. Peter Freuchen o ní napsal, že „byla docela obyčejná brigantina (…), slušně postavená, plavby schopná a pohodlná, jak už bývala vybavena plavidla v oněch dobách, kdy pomocí plachet dokázala plout i proti proudu.“ Projekt připravil zkušený stavitel Joshua Dewis a loď nazvanou AMAZON si u něj objednalo sdružení místních podnikatelů, kteří jí po několika letech přenechali Alexandru McBeanovi, jenž ji opravil a nabídl k prodeji. V následné aukci plachetnici získalo americké rejdařství J. H. Winchester and Co, které teprve v r. 1866 založil James Winchester za účasti několika dalších podílníků. Od roku 1867 se tedy brigantina stala součástí americké obchodní flotily krutě zdecimované během občanské války jižanskými korzáry a nový majitel jí přejmenoval na MARY CELESTE (Panenka Marie).

Obrázek
Brigantina Amazon

Milovníci záhad se čtenářům snaží vsugerovat, že loď se od počátku těšila špatné pověsti a zmizením její posádky se pouze završil řetězec neblahých událostí započatý už jejím uvedením do služby. Je sice pravda, že kapitán McLellan zemřel ještě před její panenskou plavbou a brigantina se později dvakrát srazila s jinými plavidly a v r. 1867 uvízla na mělčině, jenomže proč v těchto událostech hledat jakési zlověstné předurčení? McLellana sklátil prachobyčejný zápal plic a záznamy o kolizích a najetích na mělčiny nechybí ani v lodních denících mnoha tehdejších parníků, tudíž u plachetnice nemohou nikoho překvapit.

Rejdařství J. H. Winchester and Co prosperovalo a postupně získalo celou flotilu plachetnic, mezi nimiž vynikala právě MARY CELESTE. Počátkem 70. let už nutně potřebovala důkladnou opravu, takže putovala do loděnice, kde dostala nové měděné obložení trupu a současně prošla přestavbou, která pozměnila její vzhled a rozměry. Délka trupu nyní činila 33 m, šířka přibližně 7,5 m a hrubá prostornost se zvýšila na 282 BRT. Elegantní dvojstěžník se těšil zasloužené důvěře jak rejdaře, tak posádky, o čemž jasně vypovídá fakt, že když majitelé v říjnu 1872 jmenovali nového kapitána, jeho předchůdce ochotně přijal místo prvního důstojníka, jenom aby nemusel krásnou brigantinu opustit.

Obrázek
Brigantina Mary Celeste

Počátkem listopadu 1872 se MARY CELESTE chystala na plavbu z New Yorku do italského Janova. Lodní náklad tvořilo 1700 sudů s čistým lihem, jehož hodnota činila 35 000 amerických dolarů a majitelé si loď a přepravovaný tovar pojistili u dodnes existující Altantic Mutual Insurance Company na částku 46 000 dolarů. Protože jí čekala dlouhá plavba přes neklidný Atlantický oceán, vezla brigantina kromě náležitých zásob proviantu také sadu náhradních plachet. Je zajímavé, že při nakládce se poškodil jeden ze záchranných člunů, takže jej námořníci nechali na břehu a na palubě zůstal pouze jeden.

Posádce velel Benjamin Spooner Briggs a tento 37letý muž se těšil pověsti svědomitého „skippera“. Pocházel z rodiny, kde se námořnické povolání předávalo z generace na generaci, tudíž na plachetnicích sloužil od útlého mládí, ale navzdory zažitým představám o mořských vlcích holdujících tvrdému alkoholu, patřil k zapřísáhlým abstinentům. V uplynulých letech postupně velel lodím SEA FOAM, FOREST KING a ARTHUR, takže se jednalo o zkušeného kapitána a rejdař mu bez obav svěřil svoji nejlepší loď.

Obrázek
Albert Richardson

Důležitou funkci prvního důstojníka zastával 29letý Albert Richardson, jenž během války Severu a Jihu sbíral zkušenosti na válečných lodích a nedávno se přiženil do rodiny svého zaměstnavatele, což mu pomohlo překonat zklamání ze ztráty velitelského místa. Příbuzenský svazek s Jamesem Winchesterem totiž v kombinaci s jeho mládím a nepopiratelnými schopnostmi, dával naději, že není všem dnům konec, a že se do kapitánské kajuty na MARY CELESTE brzy vrátí. Jako druhý důstojník sloužil Andrew Gilling a zbytek posádky tvořili němečtí námořníci Volkert Lorenzen, Boy Lorenzen, Arian Martens, Gottlieb Goodschaad a americký kuchař Edward Head.

Kapitán Briggs byl šťastně ženatý muž, a protože se nechtěl na několik dlouhých měsíců odloučit od své rodiny, nalodila se na palubu i jeho choť Sarah a dvouletá dcerka Sophie, zatímco sedmiletý, a tudíž školou povinný syn Arthur, zůstal na břehu v péči svých prarodičů. Rozšířená námořnická pověra sice tvrdí, že žena na palubě přináší smůlu, ale ve skutečnosti s sebou kapitáni plachetnic brávali manželky poměrně často a Briggs tedy nebyl výjimkou. Žádné komplikace se nepředpokládaly a kapitán těsně před odplutím napsal: „Loď je v bezvadném stavu a doufám, že nás čeká bezproblémová plavba.“

Obrázek
Sarah Briggsová se synem

Brigantina zvedla kotvy 5. listopadu, ale nevyzpytatelné počasí jí přinutilo zastavit u ostrova Staten, takže teprve 7. listopadu rozvinuli plachty a dvojstěžník zamířil na širý Atlantik. Paní Briggsová využila nečekaného zdržení k napsání dopisu své matce, což byla vůbec poslední zpráva odeslaná z paluby MARY CELESTE. Podle lodního deníku probíhala plavba v prvních týdnech bez zvláštních příhod. Atlantik mořeplavcům ukazoval svoji přívětivější tvář a kapitánova manželka se bavila hrou na harmonium. Teprve po přiblížení k Azorským ostrovům se počasí zhoršilo, ale nic nenasvědčovalo tomu, že se brigantina brzy stane jevištěm dramatu, jež mnoha lidem nedá dodnes spát. Až nadešlo osudové pondělí 25. listopadu 1872.
Loď duchů
O několik dní později opustila New York i britská briga DEI GRATIA plující do Janova s nákladem petroleje. Velel jí Briggsův dobrý přítel David Reed Morehouse a asi v jednu hodinu odpoledne 5. (?) prosince spatřil námořník Johnson plachetnici plující opačným směrem. Na tom by samo o sobě nebylo nic zvláštního, jelikož se nalézali 400 mil západně od Gibraltaru a na této frekventované námořní komunikaci nemohlo setkání s jinou lodí nikoho překvapit. Jenomže neznámé plavidlo obtížně drželo směr a poškozené plachtoví upoutalo kapitána natolik, že vytáhl dalekohled a důkladně si loď prohlédl. Jednalo se o brigantinu plující pouze se třemi napnutými plachtami, a když se vzdálenost ještě o něco zmenšila, rozpoznal podle dřevěné figuríny bohorodičky na přídi MARY CELESTE!

Obrázek
Posádka Dei Gratia sleduje opuštěnou Mary Celeste

Znepokojený Morehouse nechal vyvěsit signální vlajky, ale žádné odpovědi se nedočkal. Důvod zjistil o něco později, když znovu přiložil k očím dalekohled. Paluba byla úplně prázdná a opuštěné kormidelní kolo se samovolně protáčelo, což vysvětlovalo její podivné chování. To nevěstilo nic dobrého, neboť u kormidla se drží stálá služba a dokonce i v případě opuštění lodě, se kolo obvykle zajišťuje úvaznými lany. Kapitán nařídil změnit kurz a obě plachetnice nyní pluly bok po boku přímo na západ. MARY CELESTE nereagovala ani na výzvu megafonem, načež si Morehouse zavolal prvního důstojníka Olivera Deveaua: „Tohle není samosebou,“ řekl kapitán a nervózně si popotahoval pečlivě pěstěný plnovous. „Vezměte si Wrighta s Johnsonem a důkladně brigantinu prohledejte!“

Deveau se mlčky uklonil a o několik minut později již stál na přídi malého člunu a pozorně sledoval tajemnou loď. Veslice přirazila k boku MARY CELESTE, a když na jeho výzvy nepřišla odpověď, nechal jednoho muže ve člunu a společně s Wrightem vyšplhali po volně visících lanech na palubu. Ihned je upoutal nepořádek panující na lodi. Jícny obou skladů zely dokořán a jejich poklopy se ledabyle válely na palubě, stejně jako zlomený podstavec kompasu. Samotný kompas někdo rozbil a část zábradlí na levém boku bylo strženo. Stav takeláže Deveau popsal následovně: „Stožáry byly dobrý, ráhna v pořádku, lanoví v dost špatném stavu (…) Horní příďová košovka a kosatka pryč, určitě ulítly z ráhen. Dolní příďová košovka visela za čtyři cípy. Hlavní stěhovka stažená a ležela na předních kajutách, volná, jako kdyby jí sundali. Vnější kosatka a horní příďová stěhovka napnutý. Všecky ostatní plachty byly svinutý.“

Obrázek
Oliver Deveau

Dústojník ještě jednou hlasitě zavolal, ale odpovědělo mu pouze šplouchání vln a vítr hvízdající v lanoví. Nahlédl tedy do nákladových prostorů, kde spatřil množství soudků zalitých vodou a pohled na měřící tyč mu prozradil, že jsou zaplavené pouze do výše 3,5 stopy (zhruba jeden metr), takže poslal Wrighta na prohlídku podpalubí a sám zamířil k záďové nástavbě, kde mívali kajuty lodní důstojníci a cestující. Zde jej čekalo další překvapení, neboť šest oken někdo zvenku přikryl plachtou a zatloukl prkny, zatímco dveře zůstaly nezabedněné. Udivený Deveau vzal za kliku a zjistil, že není zamčeno. Postupně prohlédl všechny kajuty, ale nenašel nic, co by mu pomohlo záhadu liduprázdné lodě objasnit. Dva střešní vikýře byly otevřené, a proto do některých kabin pronikla dešťová voda, ale jinak se vše zdálo v pořádku.

V kapitánově ložnici nalezl náhradní kompas, množství map a nautických pomůcek, ale nikde nenašel chronometr, sextant, log a navigační knihy. Pod Briggsovou promáčenou postelí ležel starobylý meč a Deveau měl dokonce pocit, že na pokrývce rozeznává otisk dětského tělíčka. Zmizel rovněž lodní manifest a všechny další dokumenty, až na ten nejdůležitější - palubní deník. Nalistoval poslední zápis a zjistil, že v poledne 24. listopadu se MARY CELESTE nalézala v poloze 36 stupňů 56 minut severní šířky a 27 stupňů 20 minut západní délky. Podařilo se mu najít i břidlicovou tabulku, na níž se křídou pořizovaly provizorní záznamy ještě před jejich přenesením do deníku, a zde bylo napsáno, že 25. listopadu v osm hodin ráno plula brigantina v prostoru mezi ostrovy Sao Miguel a Santa Maria, patřícími k Azorskému archipelagu.

Obrázek
Mary Celeste

Pokračoval v pátrání, ale nalezl již jenom množství ošacení, harmonium s notami, šicí stroj, na němž ležela olejnička s náprstkem a špulkou nití, lékárničku, knihy, dětské hračky, schránku s ženskými šperky, větší peněžní částku v librách šterlinků a poukázky na americké dolary. U stropu visely petrolejové lampy, na stěně hodiny a na stole ležely šálky, talíře a příbory. Vše nasvědčovalo tomu, že MARY CELESTE byla opuštěna narychlo, takže důstojníci a pasažéři neměli čas zachraňovat osobní věci.

Stejný obrázek se mu naskytl i v ubytovně mužstva na přídi. I zde zůstal majetek námořníků neporušený, včetně šatstva, dýmek a holících potřeb. Jediný rozdíl představovala voda šplouchající po podlaze. Podobně vyhlížela i lodní kuchyně, kde sice zjistil, že těžká litinová kamna jsou o něco posunuta a ve vodě plave kuchyňské náčiní, ale jinak nic neobvyklého nenašel. V proviantním skladu zůstalo živobytí dobře na půl roku a neporušené zůstaly i bečky s pitnou vodou. Námořník ve skladišti zjistil, že několik soudků s přepravovaným lihem je otevřených, ale naprostá většina nákladu zůstala neporušena. Pouze lidé zmizeli neznámo kam, ale odstraněné zábradlí a chybějící člun naznačovaly, že Briggs nařídil opustit loď a všichni z neznámých důvodů svěřili své životy chatrné veslici, zatímco opuštěná brigantina od té doby překonala vzdálenost několika set námořních mil!

Obrázek
Kapitán Briggs

Deveau naposledy přelétl pohledem tajemnou loď a nařídil návrat na DEI GRATIA. Následné hlášení kapitána Morehouse nepotěšilo. Z MARY CELESTE se stala loď duchů a jeho přítel Briggs už možná není mezi živými. Poslední zaznamenaná poloha však dávala určitý důvod k optimismu. Jestliže se před deseti dny nalézali pouhých šest mil od Santa Marie, mohl doufat, že šťastně dosáhli Azorských ostrovů a možná už jsou dokonce na cestě k Gibraltaru: „Věřme, že se s Briggsem brzy setkáme. Je to zkušený námořník a určitě by bezdůvodně neriskoval životy posádky a své rodiny,“ pronesl zamyšleně ke svému prvnímu důstojníkovi.

„Snad máte pravdu, pane kapitáne. Ale co bude s MARY CELETE? Přece jí nenecháme napospas oceánu!“ Odpověděl Deveau a ukázal na plachetnici pohupující se na vlnách několik set metrů od DEI GRATIA. Tato poznámka přiměla Morehouse na chvíli zapomenout na záhadné zmizení svého přítele a věnovat se prozaičtějším záležitostem. Pokud by se opuštěnou loď podařilo dopravit do nejbližšího přístavu, měli by zákonný nárok na vyplacení odměny rovnající se pětině hodnoty zachráněné brigantiny a jejího nákladu. Kapitán sice mohl postrádat jen několik mužů, ale vždyť moře je klidné a za několik dní mohou zakotvit v Gibraltaru. Takovou příležitost by byl hřích nevyužít, protože náhodné setkání jim mohlo vynést možná i několik tisíc liber šterlinků.

Obrázek
Briga Dei Gratia

Oliver Deveau dostal k ruce námořníky Lunda a Andersona, se kterými se přeplavil zpět na MARY CELESTE a pustili se do práce. Společně odčerpali vodu z podpalubí, opravili lanoví, napjali nové plachty a o dva dny později už obě lodě směřovaly k Gibraltaru. Později se sice od sebe oddělily, ale Deveau měl barometr, sextant a kompas, takže MARY CELESTE 13. prosince bezpečně dovedl do cílového přístavu, kde už kotvila i DEI GRATIA.
Floodova vyšetřovací komise
Ještě téhož dne se Morehouse v doprovodu svého prvního důstojníka dostavil k pověřeným úředníkům Jejího Veličenstva královny Viktorie a společně učinili oznámení o nalezení opuštěné brigantiny a zároveň požádali o vyplacení odměny za její záchranu. Obratem byl informován i americký konzul Horatio Strague a zdálo se, že vše je na dobré cestě. Aby mohl být případ po právní stránce řádně uzavřen, byla zřízena vyšetřovací komise, v jejímž čele stál zdejší generální prokurátor Frederick Solly Flood a do značné míry právě jeho zásluhou se zrodila legenda o tajuplném zmizení posádky MARY CELESTE. Ne, že by o celé záležitosti už tehdy neinformovali žurnalisté na obou březích Atlantiku, ale teprve Floodovo vyšetřování jim dodalo „senzační materiály“, ze kterých zástupci „sedmé velmoci“ těžili ještě několik let.

Ambiciózní generální prokurátor chtěl záhadného případu využít k vlastnímu zviditelnění a s uzavřením případu nespěchal. Jeho lidé si MARY CELESTE prohlédli a jejich dobrozdání jej utvrdilo v názoru, že se jedná o komplikovanou kauzu vyžadující důkladné prošetření. Morehouse musel sepsat podrobnou zprávu o všech okolnostech týkajících se záhadného případu, zatímco 18. prosince před členy vyšetřovací komise poprvé vypovídal Deveau. Jako svědci byli později vyslechnuti i námořníci Wright, Lund a Anderson, ale uspokojivě odpovědět na otázku proč posádka loď opustila, nedokázali. Stále však bylo možné doufat, že objasnění záhady poskytne osoba nejpovolanější, tj. kapitán Briggs. Evropu s Amerikou už tehdy spojoval podmořský telegrafní kabel, takže britští úředníci informovali o celé záležitosti majitele brigantiny i pojišťovnu Altantic Mutual Insurance Company, načež si na oplátku nechali zaslat informace o zmizelé lodi a její posádce a čekali, zda se pohřešované osoby neobjeví v některém přístavu. Marně.

Obrázek
Kapitán Morehouse

Světlo do případu nevznesl ani ředitel J. H. Winchester and Co, jenž 15. ledna připlul do Gibraltaru a byl připraven zachráncům vyplatil jejich odměnu a převzít zadržovanou plachetnici. Rejdařství muselo dodržovat nasmlouvané termíny, takže s sebou přivezl i kapitána Hutchinse, jenž měl s MARY CELESTE neprodleně odplout do Janova. K jeho překvapení Flood odmítl případ uzavřít a rozzuřený Winchester nasedl na první parník a vrátil se do New Yorku, hlasitě proklínaje britské byrokraty.

Tomuto postoji se nelze divit, neboť výplatu odměny kryla uzavřená pojistná smlouva a majitelé hodlali plachetnici co nejdříve znovu použít k výnosné dálkové přepravě, což nyní nebylo možné a jejich ztráta tak každý den narůstala. Dodací lhůty museli dodržovat i vlastnící DEI GRATIA, takže prokurátor souhlasil alespoň s jejím propuštěním, s dovětkem, že kapitán zůstane v Gibraltaru a šetření bude obnoveno, jakmile se briga vrátí. To nebylo práv prozíravé, neboť Deveau se tím dostal mimo dosah vyšetřovatelů a Morehouse opakovaně tvrdil, že nemůže poskytnout žádné relevantní svědectví, jelikož na palubu MARY CELESTE nikdy nevkročil.

Flood odmítl verzi zachránců, kteří se domnívali, že plachetnici poškodila bouře, načež posádka odplula v lodním člunu, a raději si hýčkal vlastní teorii. Jeho lidé znovu prohledali brigantinu a prokurátor si obstaral i svědectví kapitánů proplouvajících v inkriminovaném čase kolem Azorských ostrovů. Ti tvrdili, že v dané oblasti na žádnou bouři nenarazili, což potvrzovaly i nálezy na MARY CELESTE. Za bouře by dozajista spadly ze stolu jídelní servisy a všechny předměty nalezené na šicím stroji, což se jak známo nestalo.

Obrázek
Meč nalezený na Mary Celeste

Floodovu pozornost zato upoutal přepravovaný náklad. Připomínám, že některé soudky s lihem byly otevřené (či snad úplně prázdné) a podezíravý prokurátor z toho odvodil, že se námořníci, držení abstinujícím a nábožensky založeným kapitánem hodně zkrátka vzbouřili, vylomili skladištní poklopy a v opilosti ubili přísného kapitána i s jeho rodinou a prvním důstojníkem, načež uprchli v lodním člunu. Prokurátor si však nenechal vysvětlit, že čistý líh je ke konzumaci naprosto nevhodný a jiný alkohol se na lodi nenašel. Důkladná prohlídka mu zdánlivě dala zapravdu, protože čepel meče nalezeného v kapitánově kajutě vypadala jako by na ní zůstala zaschlá krev a dvě podezřelé skvrny odhalili i na lodní palubě.

Podvodní části trupu prohlédl potápěč jménem Richardo Portunato, aby prozkoumal možnost vážnější kolize MARY CELESTE s další lodí, jenomže žádné poškození trupu pod čarou ponoru neodhalil, zato několik decimetrů nad vodoryskou našli poblíž přídě na každém boku jeden hluboký zářez dlouhý zhruba dva metry. Jak tyto záhadné a zřejmě uměle vytvořené rýhy mohly vzniknout? Na to nikdo uspokojivou odpověď nenašel, stejně jako na fakt, že písmo na nalezené břidlicové tabulce nepatří Briggsovi ani žádnému z jeho důstojníků! A jak se vůbec opuštěná brigantina s potrhanými plachtami mohla dostat tak daleko na východ od Santa Marie, když 5. prosince plula opačným směrem?

Na teorii vzpoury se většina členů vyšetřující komise tvářila skepticky, logicky namítaje, že vzbouřenci by na lodi nenechali hotové peníze a ostatní nalezené cennosti. Prokurátor si však umanutě trval na svém a zatímco čekal až doktor Patron provede analýzu odebraných vzorků, poslal na oba břehy Atlantiku kabelogramy se žádost, aby úřady pátraly po zmizelých námořnících podezřelých z vraždy. Na Azory vyplula loď, aby prověřila, zda na některém ze zdejších ostrovů nepřistál člun s trosečníky, jenomže Atlantik si své tajemství i nadále žárlivě střežil a Floodova hypotéza se stávala neudržitelnou. Chemický expert totiž prohlásil, že: „s pomocí současných vědeckých poznatků se cítím oprávněn soudit, že ani skvrny na palubě, ani skvrny na čepeli meče, které jsem zkoumal, neobsahují krev.“ Byla to obyčejná rez.

Obrázek
Mary Celeste

Aby odvrátil hrozící blamáž, vytáhl Flood z rukávu další hypotézou: Kapitáni Briggs a Morehouse jsou obyčejní podvodníci, kteří celou záhadu jednoduše zinscenovali za účelem pojistného podvodu! S takto vážným obviněním však musel nakládat opatrně, protože přesvědčivé důkazy chyběly a prokurátor si uvědomoval, že bruslí na tenkém ledě. Jakmile se Deveau vrátil do Gibraltaru, předstoupili společně s Morehousem znovu před vyšetřovací komisi, která je podrobila křížovému výslechu, ale žádného konkrétního výsledku se nedobrala, třebaže oběma důstojníkům bylo chvílemi pořádné horko.

Flood se chtě nechtě musel smířit s faktem, že rozetnout tento Gordický uzel je nad jeho síly a případ MARY CELESTE v březnu 1873 uzavřít s tím, že posádka brigantinu z neznámých důvodů opustila pravděpodobně 25. listopadu 1872 mezi osmou a dvanáctou hodinou ranní. Datum stanovili na základě zápisku na břidlicové tabulce a čas podle neustlaných postelí. Zachránci si rozdělili odměnu ve výši 1700 liber šterlinků, což v přepočtu činilo 8525 amerických dolarů, MARY CELESTE převzala náhradní posádka a loď odplula do Janova, kde vyložila náklad a v září 1873 se vrátila do USA.

Noviny stále ještě plnily nejrůznější spekulace a výmysly o osudech zmizelé posádky, čímž si plachetnice definitivně vysloužila pověst smolné lodě, takže jí v r. 1874 raději se ztrátou prodali. Tajemstvím opředená brigantina se pod novým jménem plavila po Atlantiku ještě několik let, až v lednu 1885 ztroskotala u pobřeží Haiti. Majitelé a kapitán Gilman Parker byli obžalováni z podvodu, neboť výše pojistky činila 30 000 dolarů, ale v některých sudech (podle Davida Clarka) byla místo deklarovaného piva obyčejná voda. Parker však zemřel ještě před vynesením rozsudku a ostatní osoby soud od vznesených obvinění očistil.

Obrázek
Údajný vrak Mary Celeste

Pověsti podvodníků či dokonce vrahů, se těšili i Morehouse s Deveauem. Bývalý kapitán DEI GRATIA sice vysoudil odškodnění 5000 dolarů na jistém americkém deníku nepokrytě předkládajícím dychtivým čtenářům verzi o jeho údajném spolčení s Briggsem, ale cejchu zločince se už nikdy nezbavil a podobné spekulace se dodnes objevují jako jedno z možných vysvětlení celé záhady. To sice nelze vyloučit, ale při bližším rozboru má verze pojistného podvodu nejednu trhlinu.

Setkání lodí dvou spřátelených kapitánů na širém Atlantiku sice vypadá podezřele, ale nezapomínejme, že jejich lodě vypluly z New Yorku krátce po sobě a plavily se po stejné trase. Pokud by se Briggs a Morehouse opravdu rozhodli zinscenovat zmizení posádky MARY CELESTE, museli by do spiknutí zasvětit i své podřízené. Připomínám, že odměna činila 1700 liber, což těžko mohlo uspokojit tolik zainteresovaných osob a odůvodnit podstoupené riziko. Nezdá se pravděpodobné, že by Briggs a Richardson na něco takového přistoupili. Briggs měl v rejdařství J. H. Winchester and Co majetkový podíl a Richardson se oženil s příbuznou největšího akcionáře, takže těch několik set liber, které by při dělení kořisti získali, nemohlo vyvážit dlouhodobé ztráty. Pro opuštění MARY CELESTE s cenným nákladem neexistoval žádný pádný důvod a oba důstojníci by se takto profesně znemožnili a jejich námořnická reputace by byla v troskách. A samotná představa, jak Briggs plavbou v otevřeném člunu hazarduje se životy manželky a malé dcerky, je absurdní už sama o sobě.

Obrázek
Jiná podobizna kapitána Briggse

Zbývá tedy možnost, že vše spáchala posádka DEI GRATIA a stejného mínění byla i sestra prvního důstojníka MARY CELESTE Priscilla, která ještě v r. 1931 napsala: „Tato záhada se nikdy nevyřeší, protože jediní, kdo by mohli osvětlit tuto tragédii, jsou muži z posádky DEI GRATIA, a ti se už dávno kamsi ztratili. Napadlo Vás někdy, že odpovědnost nesou oni? (…) Posádka MARY CELESTE byla hanebně zavražděna. Snad je vylákali na druhou loď, nebo jen část z nich, a pak se již snadno zbavili ostatních, protože ti neměli žádné střelné zbraně na svou ochranu.“

Paní Priscilla může mít pravdu, jenomže oba kapitáni byli dlouholetí přátelé, takže se nezdá pravděpodobné, že by Morehouse nechal Briggse a jeho rodinu chladnokrevně zavraždit jenom kvůli vyinkasované odměně. Ta představovala dobrou motivaci k záchraně opuštěné plachetnice, ale jako důvod k plánované hromadné vraždě se nejeví dostatečná. Počet spiklenců by stále zůstával příliš vysoký, stejně jako riziko odhalení. Vyšetřovací komise sice odhalila ve výpovědích námořníků z DEI GRATIA několik rozporů, ale pokud by opravdu spáchali hrdelní zločin, potom by své výpovědi jistě náležitě sladili, aby nevzbudili podezření. Navíc by si přivlastnili všechny nalezené peníze a šperky, což se jak známo nestalo, takže nezbývá než věřit v poctivost kapitána Morehouse a vysvětlení záhady hledat někde jinde.

Pátrání po zmizelých námořnících sice pokračovalo, ale ti beze stopy zmizeli a své tajemství si vzali do hrobu. A nebo možná ne tak docela. Paul Begg uvádí, že britský list Daily Albion přinesl v březnu 1873 zprávu, že na pobřeží severního Španělska moře vyvrhlo dva vory (two rafts) i s několika rozkládajícími se těly a americkou vlajkou. Mohlo se jednat o poslední námořníky z MARY CELESTE, kteří si s z rozpadajícího se člunu vyrobili primitivní vory? Nevíme.

Obrázek
Arthur Briggs

V následujících letech se sice vynořilo množství osob vydávajících se za přeživší členy zmizelé posádky, ale vesměs se jednalo o podvodníky snažící se přiživit na zájmu veřejnosti. Po několika letech však tento boom opadl a na MARY CELESTE se téměř zapomnělo. Nebyla to koneckonců první ani poslední loď záhadně opuštěná vlastní posádkou. Kupříkladu v r. 1855 se v Sargasovém moři našla nepoškozená plachetnice JAMES B. CHESTER a nikdo nikdy nezjistil, kam se poděla její posádka.
Romanopisci, fantastové a luštitelé záhad
V lednu 1884 však v britském periodiku Cornhill Magazine vyšel článek nazvaný „Svědectví J. Habakuka Jephsona“ a mnozí čtenáři nabyli přesvědčení, že letitá záhada byla konečně rozluštěna. Vypravěčem podivného příběhu byl americký lékař Jephson, jemuž během války Severu a Jihu zachránila život stará černoška a věnovala mu amulet ve tvaru lidského ucha. Později se roznemohl a na doporučení lékařů odplul do Evropy na palubě plachetnice MARIE CELESTA vedené kapitánem Tibbsem. Během plavby však mulat Septimus Gering nenávidějící bělošskou rasu, podnítil černé námořníky ke vzpouře, jejíž obětí se stal nejen kapitán, jeho žena a dcera, ale i bílí námořníci. Jephsona zachránil onen podivný amulet hrající v další části příběhu důležitou roli, která však pro nás není podstatná. Gering a jeho spiklenci opustili plachetnici v lodním člunu a vylodili se v Africe, kde zlotřilý mulat hodlal založit mocnou říši a pokračovat v boji proti nenáviděným bělochům.

K velkému zklamání mnoha čtenářů se záhy ukázalo, že autorem příběhu je začínající spisovatel Arthur Conan Doyle a doktor Jephson se vlastně stal jeho první úspěšnou literární postavou; excentrický profesor Challenger a geniální soukromý detektiv s dýmkou a houslemi spatřili světlo světa teprve později. Doylův příběh zvedl novou vlnu zájmu o záhadnou brigantinu, která se tak definitivně zařadila mezi námořní legendy, na které se nezapomíná. Mnoho z dodnes tradovaných mýtů o MARY CELESTE ve skutečnosti stvořila Doylova obrazotvornost a pro příklad nemusíme chodit daleko.

Urban ve svém románu ústy jedné z postav říká: „Bylo to myslím koncem roku tisíc osm set třiasedmdesát, kdy nějaká anglická loď spatřila u severozápadního pobřeží Afriky, docela blízko Gibraltaru, plachetku. (…) Podle záznamu v lodní knize zjistili, že je to americká brigantina MARIA CÉLESTE a že vyplula z Bostonu ve Spojených státech někdy v říjnu toho roku. Jela do Španělska. Měla asi sto sedmdesát tun nákladu; byly to hlavně americké hodiny. Jejím kapitánem byl zkušený námořník Tibbs, který měl s sebou manželku a pětileté dítě - myslím, že to byla holčička. Posádku tvořilo sedm lodníků a kromě toho loď vezla tři cestující. Co se na palubě lodi stalo, na to se nikdy nepřišlo. V lodních záznamech nebylo ani zmínky o tom, že by se byla brigantina dostala do nějaké bouře. Záchranné čluny zůstaly neporušeny na lodi.“

Obrázek
Mladý A. C. Doyle

Doyle měl mnoho následovníků, tudíž o MARY CELESTE napsaly vlastní příběhy spisovatelé jako např. H. Wels, K. Roberts, L. Keating, F. Herbert či H. Wilkins. Téma zaujalo i naše literáty, takže vlastní řešení letité záhady čtenářům předložil i Jan Vávra a slavná brigantina sehrála epizodní roli i v onom Janouškově románu. Téma pochopitelně nenechalo chladným ani filmaře, takže se s ním seznámili i milovníci stříbrného plátna a dokonce se stalo i námětem počítačových her. Stranou nezůstali ani hudebníci a jejich posledním počinem na tomto poli je album Mary Celeste od formace Mandrake z r. 2007.

Od poloviny 80. let 19. století se znovu začali objevovat „přeživší námořníci“ z posádky MARY CELESTE a údajní synové kapitána Briggse, ochotni za patřičný honorář osvětlit záhadnou kauzu. Už i tak podivný případ se ještě více zamlžil a fakta zmizela pod nánosem balastu, což ztěžuje práci všem badatelům věnujícím se tomuto případu. Bohužel prokurátor Flood později z neznámých důvodů předal materiály vyšetřovací komise (včetně deníku z MARY CELESTE) kapitánovi Morehousovi, jehož potomci je odmítají zveřejnit, takže všichni publicisté zůstali odkázáni pouze na závěry komise publikované tiskem v r. 1873. Z MARY CELESTE se stal mýtus a mnoho lidí je dodnes přesvědčeno, že zachránci našli na palubě mňoukajícího kocoura (popřípadě vyjícího psa), na stole bylo teplé jídlo a kouřící šálky s čajem, zatímco v kajutě námořníků zůstaly zapálené dýmky. Tyto smyšlenky jsou však po faktografické stránce bezcenné a všichni luštitelé záhad musí i po 140 letech pracovat s tím, co bylo stručně popsáno v předešlých kapitolách.

Nejrůznějších řešení se od těch dob objevily stovky a některá jsou opravdu úsměvná jako třeba verze sestavená na základě líčení Abela Fosdyka. „Byl prý svědkem toho, když kapitán nařizoval námořníkům, jak se mají chovat v krizových situacích,“ píše Petr Vokáč. „Tedy, že mají skákat do moře i ve svátečních oblecích. A hned jim to prakticky předváděl. Celá posádka se nahrnula na jednu stranu lodě, aby viděla kapitána skákat do moře ve vycházkovém. Náhle se zábradlí prolomilo a všichni poranění a zakrvácení spadli do moře.. Krev přilákala žraloky, a tak zahynula posádka a spadly tam i záchranné čluny. Na jediném se zachránil právě Fosdyk.“ Jak prosté!

Obrázek
Klasický bermudský trojúhelník

Další bizarní teorii čtenářům předkládá Clark: „Při jedné seanci v Kalifornii byla paní Briggsová kontaktována médiem. Duch kapitánovi ženy potvrdil, že během plavby hrála na své piáno. Kdykoliv prý hrála, bylo slabě slyšet hudbu, která jako by odpovídala na její hraní. V jednom místě na východ od Azor se prý kapitán Briggs domníval, že loď pluje nad ztraceným kontinentem Atlantidou, a MARY CELESTE skutečně, překvapivě, najela na neznámou mělčinu. Briggs jí považoval za ztracený kontinent, který se zázrakem vynořil z moře. Jakmile se všichni vylodili na břeh, ostrov se pod nimi potopil a oni všichni utonuli. MARY CELESTE byla nicméně odváta pryč a pokračovala dál ve směru plavby.“ Historka je to věru k popukání, ale vlastně není o nic fantastičtější, než teorie vysvětlující svého času populární záhadu bermudského trojúhelníku, mimozemšťany unášejícími posádky lodí a letadel za účelem zkoumání pozemské populace, či přípravy vesmírné invaze.

Tito záhadologové se pochopitelně chopili i případu MARY CELESTE a dokonce z něj učinili jeden ze symbolů mystéria onoho trojúhelníku. Ten sice bývá většinou situován mezi Floridu, Bermudy a Portoriko, jenomže jeho příznivci těžko mohli nechat ležet ladem mediálně vděčné zmizení posádky Briggsovy brigantiny, takže podle jiné definice leží jeden z vrcholů bermudského trojúhelníku právě u Azorských ostrovů. Je nutno přiznat, že zásah technicky vyspělých návštěvníků z hvězd by opravdu ledacos vysvětloval. Okna na záďové nástavbě mohli zatlouci námořníci v marné snaze o obranu, chybějící přístroje a lodní doklady mají na svědomí rovněž emzáci, kteří si k vzorkům lidské populace přibalili i některé jejich výrobky, načež spustili na moře člun a zaplavili podpalubí vodu, aby zamaskovali své nekalé rejdy. Jenomže důkazy o existenci mimozemšťanů zatím nikdo nepřinesl, tudíž nelze ani prokázat jejich zasahování do pozemských záležitostí. Toto vysvětlení se prostě jeví jako příliš fantastické a vhodné spíše do sci-fi románů, než do faktografické literatury. Proč hledat řešení v jiných dimenzích a nebo na vzdálených planetách?

Obrázek
Český záhadolog Ludvík Souček

Další možností je kolektivní šílenství a existuje hned několik katalyzátorů, které takové stavy mohly vyvolat. Často se zmiňuje otrava námelem, čili ergotismus. Výtrusy paličkovice nachové parazitující na obilninách, se dříve běžně dostávaly do mouky, jejíž dlouhodobá konzumace vyvolávala halucinace podobné užívání LSD. Předpokládá se, že právě otrava námelem stála v pozadí nechvalně známých čarodějnických procesů v americkém Salemu, ale nezdá se pravděpodobné, že by k něčemu podobnému došlo i na MARY CELESTE. Touto možností se podrobně zabývá i náš nejznámější záhadolog Ludvík Souček ve své knize „Tušení souvislostí“, kde jí jednoznačně zavrhuje. Ostatně trojice námořníků z DEI GRATIA se během plavby do Gibraltaru živila jídlem nalezeným na zachráněné brigantině a žádné příznaky otravy se u nich neprojevily. Ani lodní deník se o ničem podobném nezmiňuje a těžko věřit, že by halucinace postihly všechny osoby současně.

Druhým spouštěcím mechanismem hromadného oblouznění se mohlo stát infrazvukové vlnění způsobené např. výbuchem podmořské sopky. To údajně u posádky vyvolalo intenzivní pocit ohrožení, takže se nejprve zabarikádovala v zadní nástavbě a později loď narychlo opustila v záchranném člunu. Má to však jeden háček. Zatím nikdo v moři nezaznamenal natolik silný zdroj infrazvukových vln, aby mohlo dojít k narušení lidské psychiky, takže tato teorie se jeví jako nepravděpodobná.

Zbývá možnost úmyslné otravy, kterou ve své další povídce uvedl na scénu rovněž A. C. Doyle. Podle něj vše způsobil šílený kuchař, jenž všechny postupně otrávil a nakonec se sám vrhl do moře. Zní to bláznivě, ale něco podobného se opravdu stalo. Jiří Bílek uvádí případ portugalské plachetnice SAN CRISTOBAL, jejíž posádku a cestující opravdu zahubil jed přidaný do jídla lodním kuchařem, jenž poté svůj úděsný skutek zaznamenal na papír a skočil do moře.

Obrázek
Svázaní námořníci z posádky Mary Russell

Dalším člověkem majícím možnost zlikvidovat celou posádku je lodní kapitán, jehož pravomoc byla takřka absolutní, takže není divu, že se objevila i hypotéza tvrdící, že za vším stojí Briggs, jehož stihl vražedný amok a on zabil všechny námořníky i s manželkou a dcerou. Clark popisuje podobný případ odehrávající se na palubě lodi MARY RUSSELL. Kapitán Stewart trpěl utkvělou představou, že se jej podřízení chystají odpravit, načež jich většinu svázal a následně brutálně ubil, zatímco ostatní zachránila jiná loď plující náhodou kolem. Mohlo se něco podobného odehrát i na MARY CELESTE? Těžko. Kapitán Briggs byl bezúhonný muž a představa, kterak vlastníma rukama vraždí své námořníky a rodinu zní šíleně.

Zkoumala se i možnost, že na plachetnici vypukla nějaké nakažlivá choroba (mor, tyfus, žlutá zimnice,...). Část posádky se od nemocných možná nejprve pokoušela izolovat zatlučením oken, ale když se šíření epidemie nepodařilo zabránit, nasedli přeživší do člunu a zmizeli někde v Atlantiku. Posádky během dlouhých transatlantických plaveb skutečně trpěly nejrůznějšími chorobami, takže tato verze vypadá poměrně věrohodně, ale o něčem podobném by přece musel vypovídat lodní deník.

Svého času se hojně spekulovalo u útoku jakéhosi vědě neznámého netvora. Uvažovalo se o mořském hadovi, ale obzvláštní pozornosti se v tomto směru těšili hlavonožci, takže novináři čtenářům podrobně líčili jak obří chobotnice, kalmar, sépie či oliheň, napadla MARY CELESTE a všechny osoby stáhla do hlubin. Je pravda, že útokem mořské příšery by se dalo vysvětlit zničení podstavce kompasu a na lodním zábradlí se našlo několik hlubokých zářezů, které mohly vzniknout úderem sekery, jenomže je krajně nepravděpodobné, že krvelačná bestie by s sebou odnesla i záchranný člun, lodní doklady a navigační přístroje.

Obrázek
Opuštěná Mary Celeste

Ve hře byli i maročtí piráti, kteří posádku a cestující unesli kvůli výkupnému, ale je možné věřit, že by nechali na lodi cenný náklad, peníze a šperky? To přece postrádá veškerou logiku. Zkoumala se i možnost, že voda v nitru MARY CELESTE svědčí o setkání plachetnice s vodní smrští či vlnou tsunami, jež všechny osoby smetla přes palubu. V tom případě by však jistě spadly na podlahu předměty ze šicího stroje a stolu, což se podle vyšetřovací komise nestalo a voda v podpalubí se dá vysvětlit i jinak. Potápěč zjistil, že měděné pobití trupu na několika místech dobře nepřiléhalo a voda se v lodních útrobách mohla postupně nahromadit během oněch deseti dnů, kdy se opuštěná brigantina potulovala Atlantikem.

Jedna z nejvěrohodnějších teorií hledá příčinu v lodním nákladu. James Winchester již v r. 1873 upozornil, že Briggs možná loď opustil z obavy před výbuchem převáženého lihu. Tuto verzi rozvíjelo hned několik badatelů a téměř k dokonalosti jí dovedl Briggsův příbuzný Oliver Cobb. Unikající čistý líh může v uzavřeném prostoru vytvořit výbušnou plynovou směs a lze si představit, že vzájemným třením přepravovaných sudů (přesněji kovových obručí) mohla vzniknout jiskra, která zapříčinila menší výbuch. Podle záznamů v lodním deníku kapitán opravdu nařídil 24. listopadu provětrat podpalubí a jestliže nebezpečí ani do druhého dne nepominulo, je možné, že se rozhodl loď raději dočasně vyklidit. Třeba ani nemuselo dojít k explozi a posádku vyděsil pouhý zápach unikajícího líhu. Námořníci narychlo spustili část plachet a lanem z předního stěžně (podle výpovědi Deveaua zmizelo) připoutali záchranný člun k pomalu plující lodi. Jenomže později vítr zesílil, vlečné lano prasklo pod váhou přetížené veslice a oni už nedokázali plachetnici dostihnout a zahynuli.

Obrázek
Typ plachetnice zvaný brigantina

Podobné řešení nabídl i americký astronom Chamberlain s tím rozdílem, že posádka opustila loď ze strachu, že padající meteority (koncem listopadu 1872 zasáhl část Atlantiku meteorický roj) zapálí vezený líh. Obě verze však mají jednu slabinu, jelikož nijak nevysvětlují proč námořníci zatloukli okna prkny a plachtovinou. Ale, co když to spolu nijak nesouvisí? V lodním deníku je psáno, že se 24. listopadu zhoršilo počasí, takže Briggs mohl nechat některá okna zabednit jednoduše proto, aby ochránil vyděšenou dceru a manželku před vlnami přelévajícími se za bouře přes palubu.

To vrací Cobbovu hypotézu zpět do hry a zbývá pouze vysvětlit, proč námořníci raději neodpluli k blízkému ostrovu Santa Maria, jakmile se přetrhlo vlečné lano. Briggs měl dobrý důvod pokusit se mizející brigantinu dohonit, jelikož byl jednak jejím spolumajitelem a hlavně by těžko zdůvodňoval své rozhodnutí opustit plavbyschopnou loď, takže jeho reputace spolehlivého kapitána by byla vážně ohrožena. Rozhodně představuje tato verze jedno z mála logických řešení zapeklitého rébusu, ale vše mohlo být samozřejmě úplně jinak. Záhada tedy zatím odolává všem pokusům o konečné řešení a patrně nebude nikdy objasněna navzdory úsilí celých generací badatelů, a proto Bílek mohl právem napsat: „MARY CELESTE se vracela, vrací a bude vracet na stránky knih, novin a časopisů. Její tajemství je natolik lákavé a současně neprokazatelné, že může být vysvětlováno jakkoliv.“

Poznámka na závěr:
V příběhu MARY CELESTE je tolik rozporů, že bez prostudování původních pramenů (které jsou z velké části nedostupné) není možné čtenáři předložit nic víc než pokus o vlastní rekonstrukci oněch podivných událostí sestavenou na základě přístupných zdrojů. Bohužel jednotliví autoři si protiřečí téměř ve všem, takže se udávají např. dvě data jejího nalezení posádkou DEI GRATIA, u mnoha pramenů nesouhlasí ani udaná poloha a samozřejmě se nelze přesně dopátrat ani v jakém stavu byla vlastně brigantina nalezena a co přesně na její palubě Oliver Deveau nalezl. Snažil jsem se co nejpečlivěji protřídit všechny materiály, ale přesto je většina údajů v tomto článku takříkajíc bez záruky.

Použité zdroje:
L. N. Skrjagin: Tajemství námořních katastrof. Vydalo nakladatelství Mladá fronta 1990.
J. Bílek: Trojúhelník Záhad a legend. Vydalo nakladatelství Svoboda 1990.
S. Welfare a J. Fairley: Svět záhad Arthura C. Clarka; od Atlantidy k Zombie. Vydalo nakladatelství Argo 1994.
D. Clark: Záhadná zmizení. Vydalo nakladatelství Ivo Železný 1996.
P. Vokáč: Nevyjasněné záhady II. tisíciletí. Vydalo nakladatelství Tempo 2003.
Larousse: Z pamäti l´udstva; Nevyriešené záhady světa. Vydalo nakladatelství Mladé letá 2002.
Z. Kukal: Záhada bermudského trojúhelníku. Vydalo nakladatelství Horizont 1985.
L. D. Kusche: The Bermuda Triangle Mystery-solved. Vydalo nakladatelství Harper and Row Publ. 1975.
P. Freuchen: Kniha sedmi moří. Vydalo nakladatelství Práce 1972.
R. Matthews: Nevysvětlené záhady světa. Vydalo nakladatelství CooBoo 2011.
L. Souček: Tušení souvislostí. Vydalo nakladatelství Československý spisovatel 1980.
Ukázka z díla A. J. Urbana je převzatá z knihy „Plavčík Karel.“
http://www.bermuda-triangle.org/the_mary_celeste.html
http://www.carter-stephenson.co.uk/celeste.htm
http://www.deafwhale.com/maryceleste/
http://www.cibernautica.com.ar/relatos/ ... arycel.htm
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1872
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Re: Záhada Mary Celeste

Příspěvek od El Diablo »

Dobré čtení! :up:
Uživatelský avatar
Collombo
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 205
Registrován: 1/3/2009, 12:18
Bydliště: Plzeň

Re: Záhada Mary Celeste

Příspěvek od Collombo »

Skvělej článek, Já osobně jsem vždycky věřil spíš na ten námel... Variantu s šíleným kuchařem potkávám prvně.
In hoc signo vinces.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Záhada Mary Celeste

Příspěvek od jarl »

Díky, chlapi! Co se týče Mary Celeste, tak je to většinou jenom o té víře. Co se opravdu stalo nevíme, ale můžeme alespoň spřádat nejrůznější teorie. Otrava námelem určitě patří k těm reálnějším, i když mně nikdy moc neseděla.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Re: Záhada Mary Celeste

Příspěvek od Stuka »

Je prima připomenout tento příběh - o prázdné Mary Celeste, který svého času příjemně bavil a poutal záhadychtivou veřejnost.
Přesto si myslím, že o žádnou extra záhadu nejde. Z ohledání místa činu vyplývá, že všichni na palubě museli urychleně palubu opustit v záchranném člunu. Jestli museli opustit loď nastálo, nebo se chtěli po nějakém čase vrátit na palubu - to nevíme. Víme, že se na palubu nevrátili a jistě zahynuli.

Loď ovšem museli opustit z důvodu, o kterém nevíme nic, což dáva možnost rozvíjet různé fantasktní nebo detektivní teorie. Ale jistě jejich důvod k opuštění lodi byl prozaický.
ObrázekObrázek
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Re: Záhada Mary Celeste

Příspěvek od vodouch »

Vida, zase malý příklad "slovanské lenosti"; Bílek označuje Mary Celeste jako brigu.
V jeho knize je zajímavé vysvětlení zmizení posádky Mary Celeste (kdo knihu nemá: kapitán onemocněl malomocenstvím a posádka odplula na opuštěný ostrov malomocným vyhrazený).
Obrázek
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Re: Záhada Mary Celeste

Příspěvek od Stuka »

kapitán onemocněl malomocenstvím a posádka odplula na opuštěný ostrov malomocným vyhrazený
Snad by vysadili jenom kapitána. Proč by všichni opouštěli loď?
Ať to bylo jak chtělo, parádní záhadou by bylo, kdyby na lodi nechyběl záchranný člun. Potom by zmizení celé posádky bylo opravdu divné. Možná se udál někdy i takový případ. Jarle, mohl bys v těch záhadách pokračovat a díky za hezké články. :up:
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Záhada Mary Celeste

Příspěvek od Scrat »

vodouch píše:Vida, zase malý příklad "slovanské lenosti"; Bílek označuje Mary Celeste jako brigu.
Tyhle dva termíny se dost pletou, respektive jejich použití bylo zprvu hodně volné. Zhruba do čtyřicátých let 19. století byly jedinými (brigantina sice byla větší ale existovaly výjimky) spolehlivými rozlišovacími prvky konstrukce samotných stěžňů a velikost vratiplachty v poměru k hlavnímu stěžni. Po tom termínu už je rozlišení velmi jednoduché, z hlavního stěžně zmizely příčné plachty a zůstala jen vratiplachta a vrcholovka.
A podle tohoto plachetního schématu byla i kanadská Dei Gratia brigantinou nikoliv brigou.

Mimochodem, pokud bych se měl přiklonit k nějakému vysvětlení tak bych dal asi přednost té hypotéze s problematickým nákladem. Jarl sice zmínil že byly oba nákladové jícny odkryté ale podle zaznamenaného svědectví Olivera Deveaua byl navíc přední otočený spodní stranou nahoru (byla to velká a poměrně těžká plotna vytvořená z desek) a poškozený jako by se ho někdo pokusil vyrazit. Nová posádka z Dei Gratia ho později musela rozebrat a znovu poskládat. Zadní kryt by oproti tomu normálně částečně rozebraný a sesunutý vedle jícnu. Navíc chyběl příďový stěh (nejdelší dostupné lano na lodi), nebyl přetržený prostě byl i s člunem pryč.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Re: Záhada Mary Celeste

Příspěvek od Bublifuk »

Fííha, tak jsi mne Jarle inspiroval a jdu vyhrabat Skrjagina. Už je to hrozně dávno, co jsem ho četl, rád si to zase osvěžím! :D
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Záhada Mary Celeste

Příspěvek od jarl »

Stuka píše: Loď ovšem museli opustit z důvodu, o kterém nevíme nic, což dáva možnost rozvíjet různé fantasktní nebo detektivní teorie. Ale jistě jejich důvod k opuštění lodi byl prozaický.
Přesně tak. Soustřeďme se na "záhadu" proč museli loď opustit a nehledejme nějaká laciná řešení ve stylu příznivců bermudského trojúhelníku. Chtěl jsem si ze zvědavosti přečíst, co Mary Celeste napsal velký příznivec bermudského trujúhelníku - Berlitz, ale zatímco na ostatní použitou literaturu v naší knihovně sedá prach a některé publikace mi knihovnice musela dokonce přinést ze skladu, Berlitz jde pořád z ruky do ruky a čtenáři si jej musí předem rezervovat.
Stuka píše:
kapitán onemocněl malomocenstvím a posádka odplula na opuštěný ostrov malomocným vyhrazený
Snad by vysadili jenom kapitána. Proč by všichni opouštěli loď?
Ať to bylo jak chtělo, parádní záhadou by bylo, kdyby na lodi nechyběl záchranný člun. Potom by zmizení celé posádky bylo opravdu divné. Možná se udál někdy i takový případ. Jarle, mohl bys v těch záhadách pokračovat a díky za hezké články. :up:
Jestli jsem dobře pochopil, co o tom Vávrově románu napsal Bílek, tak na ostrov malomocných odpluli proto, že se od kapitána nakazili i oni. Jinak opuštěné lodě bez posádky, ale se záchrannými čluny na palubě se našly. Třeba právě Bílek uvádí, že v Sargasovem moři v roce 1855 nalezla plachetnice Marathon, trojstěžník James B. Chester. Na lodi panoval nepořádek, ale náklad a čluny zůstaly v pořádku, akorát posádka někam zmizela.
Scrat píše:Mimochodem, pokud bych se měl přiklonit k nějakému vysvětlení tak bych dal asi přednost té hypotéze s problematickým nákladem. Jarl sice zmínil že byly oba nákladové jícny odkryté ale podle zaznamenaného svědectví Olivera Deveaua byl navíc přední otočený spodní stranou nahoru (byla to velká a poměrně těžká plotna vytvořená z desek) a poškozený jako by se ho někdo pokusil vyrazit. Nová posádka z Dei Gratia ho později musela rozebrat a znovu poskládat. Zadní kryt by oproti tomu normálně částečně rozebraný a sesunutý vedle jícnu. Navíc chyběl příďový stěh (nejdelší dostupné lano na lodi), nebyl přetržený prostě byl i s člunem pryč.
K této hypotéze se přikláním i já, ale je otázkou jestli by tak silný výbuch, který dokázal vyrazit a otočit těžký kryt předního skladiště, neměl zanechat nějaké viditelné stopy (ožehnutí) přímo ve skladišti.
Bublifuk píše:Fííha, tak jsi mne Jarle inspiroval a jdu vyhrabat Skrjagina. Už je to hrozně dávno, co jsem ho četl, rád si to zase osvěžím! :D
Tím nic nepokazíš. Skrjaginovo líčení je sice mnohdy dosti beletristické, ale mně se z použitých zdrojů líbilo ze všech nějvíc, a proto jsem jej také dal na první místo.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Záhada Mary Celeste

Příspěvek od Mirek58 »

Kdysi jsem četl o zážitku kapitána nákl. lodi v konvoji do Murmanska.
Jeho lod dostala zásah při leteckém útoku do nákladového prostoru, kde vezla hezkých pár tun výbušnin. Žádný výbuch se nekonal, pouze podle popisu zelená stěna ohně, následoval nástup do člunů a očekávání kdy se lod potopí. Jenže lodičce se nechtělo, tak ji eskorta musela pomoci.
A pokud na Mary C. bouchly lihové výpary, nemusely být stopy po ohni moc viditelné, pouze následky tlakové vlny ( výbuch líh + vzduch dává celkem dost málo kalorií). Pak by asi po tomto zážitku posádka naskákala do člunů bleskem.
Ale lod by měla šanci takový výbuch přežít netknutá (dřevo je pružné).
ObrázekObrázek
johny_g
svobodník
svobodník
Příspěvky: 27
Registrován: 18/12/2010, 22:38

Re: Záhada Mary Celeste

Příspěvek od johny_g »

Zaujalo mě to poškození přídě, nemohlo vzniknout tak, že po opuštění lodi (ať už z toho či onoho důvodu) se člun nějakým způsobem dostal před loď a ta na něj najela? Dva vrypy po bocích, několik decimetrů nad hladinou, to by mohl být člun.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Záhada Mary Celeste

Příspěvek od jarl »

johny_g píše:Zaujalo mě to poškození přídě, nemohlo vzniknout tak, že po opuštění lodi (ať už z toho či onoho důvodu) se člun nějakým způsobem dostal před loď a ta na něj najela? Dva vrypy po bocích, několik decimetrů nad hladinou, to by mohl být člun.
Jeden vryp by se tím snad vysvětlit dal. Ale dva úplně identické a ještě každý na jiném lodním boku asi ne. Na tomto odkazu je vidět, že ty rýhy byly opravdu dost hluboké: http://www.deafwhale.com/maryceleste/
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
johny_g
svobodník
svobodník
Příspěvky: 27
Registrován: 18/12/2010, 22:38

Re: Záhada Mary Celeste

Příspěvek od johny_g »

Pravda, centimetr hluboké a přes tři široké, navíc tam výslovně píše že nemohli být způsobené srážkou, ale spíš nějakým nástrojem.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Re: Záhada Mary Celeste

Příspěvek od Hans S. »

Dobré čtení tady na té Palbě máme :-).

Vše nasvědčuje tomu, že posádka loď opustila organizovaně. Strach z možného výbuchu mohl být příčinou. To, že loď větrala nákladový prostor, by tomu jen nasvědčovalo (navíc když byl jeden poklop "nouzově" otevřen). Ale on i ten "infrazvuk" by mohl mít dost do sebe, pro živočichy je krajně nepříjemný. Prostě ať to bylo cokoliv, asi to posádku nějakým způsobem vyděsilo. Na té lodi mohlo být nebezpečno jedině snad kvůli tomu nákladu (pomineme-li krakatici, nebo jinou "Boží vůli"). Celé to má jeden háček - alkoholové výpary jsou dosti těkavé a lehké. Jejich odvětrání by nemělo představovat problém. Hypoteticky kluci naši německý modrooký dostali žížeň, vlezli tam, zkusili otevřít sud, pěkně se ožrali, nechali to otevřený a dost možná i rozbryndaný a ráno, když to kapitán ucítil, tak pro jistotu loď evakuoval. Jenže blbé je, že ony ty alkoholové výpary zase až tak šíleně hořlavé také nejsou a pochybuji, že by kapitán jen kvůli alkoholovému smradu poslal celou posádku do člunu. Ale ona ta posádka nemusela být celá. Čistě teoreticky se mohla loď evakuovat jen částečně a mohl na ní zůstat třeba dobrovolník, nebo snad i hříšník/hříšníci ("příčina") evakuace, který se mohl starat o kormidlo a loď hlídat až do pominutí nebezpečí, zatímco zbytek posádky mohl sedět ve člunu a čekat v relativním bezpečí. Následně (opět čistě teoreticky) mohlo dojít k vzájemné ztrátě obou pravidel, dobrovolník - hříšník/hříšníci je mohl a nemusel zkoušet hledat a samotného/samotné je pak zodpovědnost dovedla až k sebevraždě. A vysvětlilo by to i kormidlo bez aretace :-)
Přesně takhle bych situaci vyřešil já - většinu posádky (a především své nejbližší) bych evakuoval, ale pokud (dokud) by loď plula, tak bych na ni alespoň toho kormidelníka nechal.

Nemyslím, že by na palubě došlo k výbuchu nebo intenzivnějšímu hoření. To by nutně zanechalo dostatečně velké stopy, aby je i tehdejší "forenzní" badatelé objevili.

Nemohly ty divné vrypy na trupu vzniknout při nějaké manipulaci v doku při rekonstrukci/opravě? Resp. nemohly být i ony nějakou součástí opravy/vylepšení, byť třeba nedokončené? Rozebírala je ta vyšetřovací zpráva nějak hlouběji, nebo se jednalo o pouhé konstatování s tím, že to pro ně mohla být nezajímavá vedlejší informace?
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Záhada Mary Celeste

Příspěvek od Zemakt »

No a když by nebyl vezený líh obyčejným lihem, ale lihem dřevitým, tak by to mohlo býti asi takto: po ranní evakuaci a následném vystřízlivění všech účastníků mejdanu se zjistilo, že tito hříšníci oslepli. Bohužel i jediný člověk na palubě MC a to Hansem zmiňovaný kormidelník. Co následovalo si umí každý představit sám :razz: prost!
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Záhada Mary Celeste

Příspěvek od Scrat »

Ten vezený náklad měl být údajně rektifikát určený k následné výrobě brandy (koňaku??). Navíc posádce muselo být jasné že pokud by sáhla na náklad měla by následně problém s obviněním z krádeže. A pokud by se opila a vzbouřila tak byly tresty ještě tvrdší, popravy, galeje a podobná "ocenění" byly v té době ještě celkem v módě.
Hans S. píše:Celé to má jeden háček - alkoholové výpary jsou dosti těkavé a lehké. Jejich odvětrání by nemělo představovat problém.
To je samozřejmě pravda, je ovšem otázkou jestli byli tehdejší námořníci dostatečně informovaní/vzdělaní a mohli to vědět.

Cobbova verze možných událostí říká že 24. listopadu podle zápisu v deníku posádka vyvětrala zadní nákladový prostor. Dále je možné že nezávisle na tom došlo k na přídi k menší explozi výparů která vyrazila (a otočila) kryt jícnu. Posádka mohla zpanikařit a nalézt do člunu s tím že raději chvíli počká někde bokem co kdyby to bouchlo znova. A panika na lodi by snad vysvětlovala i fakt že některé dokumenty a navigační pomůcky chyběly zatímco jiné se našly na palubě. Jak si jinak vysvětlit že někdo vezme navigační tabulky ale na neméně důležitou mapu příslušné oblasti zapomene, nebo fakt že námořník normálně sundá hlavní kompas z podstavce u kormidla a o kus dál ho rozbije.
Člun mohl být k lodi připoután lanem které potom skutečně Deveauovi chybělo, v tom zmatku ho ale mohli připevnit tak špatně že se postupně uvolnilo a přetížený člun neměl šanci loď dostihnout. Nikdo neví kdy a kde přesně posádka Mary Celeste zahynula, se sextantem a chronometrem (oba se ztratily) sice určíš svou pozici na moři ale bez mapy a kompasu nevíš kam plout.

Ale celé to klidně mohlo být zcela jinak, já jen tvrdím že pokud bych měl bez dalších informací některé z uveřejněných hypotéz věřit tak to bude rozhodně tato. Jak do toho začnou někteří odborníci motat bermudský trojúhelník, piráty, obří krakatice, meteory, mimozemšťany, teplý oběd na stole, ještě kouřící dýmky námořníků tak je to stejně důvěryhodné jako kterákoliv verze pověsti o Bludném Holanďanovi. :eek:

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Záhada Mary Celeste

Příspěvek od Alfik »

Jen na okraj takový ponovoroční špílec.
Podle údajů pojišťoven, vč. (pro lodní a leteckou dopravu) "první mezi rovnými", tj. Lloyda, pokud porovnáme počet katastrof v daném regionu, leteckých i lodních, v jakýkoliv vyčíslitelných údajích, např. počet osob, nebo přepravených tun, ceny, apod., na počet v katastrofách ztracených/ zraněných osob, potopených tun nákladu, ceny ztrát (proplacených i pojišťovnami neuznaných :D ), vyjde nám paradoxně "slavný" Bermudský trojúhelník jako jeden z nejbezpečnějších koutů zeměkoule. :razz:
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Záhada Mary Celeste

Příspěvek od jarl »

Hans S - člověče, teď jsi mi nasadil brouka do hlavy! S teorií, že na palubě Mary Celeste z jakéhosi důvodu zůstal nějaký člen posádky jsem se ještě nesetkal. To by opravdu ledacos vysvětlovalo a podle toho co píše Skrjagin měl Deveau zprvu pocit, že na lodi ještě někdo je. Můžeme si teoreticky představit, že tento "dobrovolník" na lodi zůstal několik dní, položil na šicí stroj spadlé předměty a na stůl talíře, šálky a příbory, což by vracelo do hry hypotézy o vodní smršti a nebo vlně tsunami, která spláchla většinu osob do moře a loď poškodila. Po několika dnech se opil čistým lihem, oslepl a v zoufalství skočil do moře. Je to sice překombinované, ale pořád ještě reálné.

Co se týče těch vrypů na přídi, tak ty na 100 % nevznikly v loděnici, ale až během plavby. Byly natolik hluboké, že do určité míry poškodily lodní trup a nikdo neví, proč by Briggs něco takového nechal provést. Samozřejmě se spekulovalo o tom, že je udělali vzbouření námořníci (a nebo posádka Dei Gratia), aby zmátli vyšetřovatele, ale pravdu nikdo nezná a všechno jsou to jenom spekulace.

Scrat - Cobbova verze je určitě ze všech nejvěrohodnější (a já se k ní také přikláním), ale ani ta není neprůstřelná. Třeba není vůbec jisté, jestli ten příďový stěh opravdu zmizel (jiný námořník pod přísahou vypovídal, že na Mary Celeste zůstal). Je to prostě všechno záhada a bohužel nejsme schotni ani přesně zjistit, co zachránci vlastně vypovídali, když materiály vyšetřovací komise (ani lodní deník) nejsou volně přístupné. Americký publicista Wilkins měl údajně možnost ve 30. letech prostudovat archiv potomků kapitána Morehouse a hodně se o tom dá dohledat na tomto odkazu: http://www.bermuda-triangle.org/the_mary_celeste.html . Jsou tam i údajné citáty z protokolů vyšetřovací komise a lodního deníku Dei Gratia.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Záhada Mary Celeste

Příspěvek od Zemakt »

Co se týče lana, předpokládal bych, že na lodi bude určitý počet rezervních lan, aj.. Otázkou je pak pouze rychlost obstarání takového lana v časovém presu, prostě šmiknout a zmizet?
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Odpovědět

Zpět na „Ostatní“