XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 16.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 16.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 16.

Na mapě skutečného průběhu Operace MARKET GARDEN, od 17. do 26. září 1944, je ve

Obrázek

spodní části mapy Bourg-Leópold což je Leopoldsburg zmiňovaný v úvodní větě, kde se konal závěrečný brífink britského 30. as (XXX. as), pod taktovkou velitele sboru generála Horrockse, dne 16. září 1944, tedy den před spuštěním největší vzdušně-výsadkové operace všech dob. Vpravo, ke kraji mapy, asi uprostřed, je REICHSWALD - Reichswaldský les, který svým západním okrajem ležel na hranici Nizozemsko - Německo(Třetí říše), když hranice je značena slabší přerušovanou čarou s tečkami.

Byla sobota 16. září 1944 dopoledne, když se do belgického městečka Leopoldsburg (městečko Leopoldsburg tehdy leželo 15 km za spojeneckou frontou), do sálu místního kina, začali sjíždět důstojníci všech jednotek britského 30. as (XXX. as) generála Horrockse k poslednímu seznámení se všemi skutečnostmi "Operace MARKET GARDEN".
Operační brífink začal přesně v 11 hodin, když na jeviště vstoupil generál Horrocks (49 let) a začal přítomné důstojníky seznamovat s detaily plánu "Operace MARKET GARDEN", které byly pro ně ještě do tohoto dopoledne utajeny. Na plátně kina visela velká mapa, na které byla přesně vyznačena trasa útoku směrem k Arnhemu a pak dál k Zuider Zee už v Německu. Jak si pro sebe poznamenal jeden z mladých důstojníků, poručík John Gorman (21 let), který velel jedné z jednotek irské gardy - "Byl generál Horrocks hned od začátku ve formě a nasadil veškerý svůj důvtip a humor, který prokládal dramatickými a technickými pasážemi s humornými poznámkami. Byl to skutečný 'showman'."
Generál Horrocks mluvil asi hodinu - většinou z patra, když jen občas nakoukl do svých poznámek. Podrobně a postupně rozebíral plán "Operace MARKET GARDEN". Nejprve oznámil, že hodinou H pro bojovou operaci 30. as - Gardové obrněné divize, bude 14,00, když samotný útok bude zahájen dělostřeleckou přípravou, kterou spustí 350 děl všech ráží. Doba trvání dělostřelecké přípravy měla být 35 minut. Teprve pak měly vyrazit tanky 30. as, které měly rychle prorazit německé předmostí a zahájit útok po Hlavní silnici. Krýt je měly rakety stíhacích bombardérů Typhoon, viz. zde skvěle od Farky:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=216&t=3945
Typhoony měly raketami drtit každý případný německý odpor.
Generál Horrocks pak ohlásil, že čest vést čelo útoku britského 30. as (XXX.as) dostala zesílená, nově utvořená, Gardová obrněná divize (složení viz. Č 15), za kterou bude útočit britská 43. (Wessex) divize, dále 50. (Nordhumbrian) pěší divize, 8. obrněná brigáda a Nizozemská Brigáda princezny Ireny( viz složení sborů z britské 2. A). Upozornil na tu skutečnost, že v postupu nesmí dojít k žádným přestávkám, ani zastávkám....!!!! Tanky Gardové obrněné divize měly jet přímo až do Arnhemu. Horrocks oznámil, že má důkazy o tom, že průlom německé obranné fronty bude okamžitý a proto očekává, že prvé tanky budou v Eindhovenu za 2 až 3 hodiny.....
Poté se věnoval rozsahu příprav ženijní operace - to pro případ, pokud by Němci vyhodili některé mosty do povětří dřív, než by je parašutisté obsadili nepoškozené. V takovém případě budou na místě okamžitě nasazeni ženisté z britské 43. pěší divize, kteří bez otálení postaví pontonové mosty. Ihned uvedl, že 30. as má k dispozici celkem 9 000 ženistů, kteří mají své "nádobíčko" v celkem 2 277 vozidlech, v oblasti Leopoldsburgu (tedy oněch 15 km za frontou). Jinak uvedl, že celý 30. as má pro dopravu všeho potřebného k dispozici v stejné oblasti celkem 20 000 vozidel. Jeho štáby vypracovaly studii, která říká, že propustnost dálnice, po které bude jeho sbor postupovat, bude vždy přibližně 350 vozidel/hodinu a že oněch 20 000 vozidel projede Arnhemem po obsazení čelními jednotkami sboru za 60 hodin.
Už při těchto slovech Horrockse se někteří starší a zkušenější důstojníci sboru, velitelé některých jednotek, vyjadřovali pochybně. Například velitel Gardové obrněné divize generálmajor Alan Adair (46 let) celý plán považoval za odvážný, ale na druhé straně viděl v terénu i trase zádrhel, který mohl celou útočnou operaci zkomplikovat. Velké komplikace viděl v průlomu fronty, průlomu obrany německého předmostí, kde nebyly přesné zprávy o složení německých jednotek. Pokud by se průlom rychle, včas a bez větších ztrát tanků podařil, předpokládal, že další postup nebude již tak obtížný. Plně důvěřoval skupině tanků irské gardy, kterou na čele měl vést podplukovník "Joe" Vandeleur (velitel 32. gardová obrněná brigáda - skupina Cold).
Podplukovník Vandeleur zas naopak nijak nejásal, že jeho tanky budou opět v čele, neboť věděl, že vojáci jeho jednotky irské gardy byli unaveni a do boje šli s nedoplněnými stavy. Již od průlomu v Normandii dostali jen málo doplňků mužstva i techniky.
Jeho bratranec podplukovník Giles Vandeleur (33 let), který velel 2. (obrněný) praporu, Irské gardy (viz. Č 15), byl prý přímo zachvácen hrůzou nad plánem - "Prorazit německým odporem na frontě široké jeden tank" (tady vznikl termín, že pozemní operace útoku do Arnhemu byla prováděna na "Frontě široké jeden tank"). Což podle podplukovníka Gilese Vandeleura nebyla žádná správná tanková taktika!!! ( Informace pro odstavce v Č 16 a poté i 17 a 18 byly použity z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, dále John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM., Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944., Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků).

Když skončil brífink 30. as, rozjeli se velitelé ke svým jednotkám a seznámili všechny své muže s podrobnými, do té doby utajovanými, detailními úkoly - ještě odpoledne 16. září, s úkoly, které měli v neděli 17. září při útoku provádět.

Když podplukovník Giles Vandeleur, velitel 2. (obrněný) praporu, Irské gardy, ve své jednotce řekl svým důstojníkům, že to budou Irové, kteří budou opět v čele útoku, všichni si prý jen povzdychli. Věděli, že jejich muži by měli spíše odpočívat, neboť předtím dobývali most u Neerpeltu. Někteří z důstojníků projevili stejně jako jejich velitel nelibost nad tím, že budou provádět útok na "Frontě široké jeden tank", když někteří další říkali, že bez podpory letectva to nepůjde. V praktickém provedení byl znepokojen, jak později napsal, poručík Barry Quinan, pro kterého to byla první bojová akce a měl se svou pěchotou jet v tzv. - "Ruském stylu na tancích" - jako jednotka čelní roty kapitána Micka O'Cocka. Někteří litovali ztráty vysílacího vozu s velkým amplionem, kde jim Joe Vandeleur pouštěl z gramofonové desky oblíbený song - "Modlete se k bohu a podávejte munici". Jiní z povahy popěvku nelitovali, že vůz s amplionem zničil německý granát.
O jejich postupu budeme hovořit později u jednotlivých vzdušně-výsadkových divizí.

Posledních čtyřicet osm hodin před útokem!
Všechny uvedené prameny o Arnhemu, viz výše, líčí atmosféru posledních 48 hodin před spuštěním "Operace MARKET GARDEN" podobně.
Jak američtí, tak britští a polští parašutisté, byli během těchto 48 hodin seznamováni s fotografiemi a mapami místa přistání a míst, kde měli bojovat. V mnoha případech byly k dispozici i modely míst a krajin, kde měli v "Operaci MARKET GARDEN" plnit své bojové úkoly.
V té samé době, posledních 48 hodin, se ke startu, na 8mi britských a 16ti amerických

Obrázek

leteckých základnách v Anglii( viz mapa letišť v Anglii a náletových směrů v Operaci MARKET - výsadkové části Operace MARKET GARDEN), připravovaly po technické stránce dopravní a vlečné letouny ke startu. Mechanici prováděli kontroly jednotlivých agregátů, bylo doplňováno PHM. Nakládala se výzbroj a výstroj. Nakládala se děla, džípy, bedny s municí, zbraněmi i střelivem.
Přibližně 150 km severně od Londýna, na letištích v okolí Granthamu v Lincolnshiru se připravovaly jednotky americké 82. vzdušně-výsadkové divize generála Gavina spolu s částí parašutistů Urquhartových "Rudých ďáblů" z britské 1. parašutistické divize a Sosabowského polské 1. parašutistické brigády. Odtud jižněji, v okolí Newbury, což bylo přibližně 130 km západně od Londýna, se připravovali parašutisté americké 101. vzdušně-výsadové divize generála Taylora. V té samé oblasti, jenomže trochu dál na jihu, až do Dorsetshiru se připravoval zbytek britské 1. vzdušně-výsadkové divize generála Urquharta. Všechny jednotky, které se měly "Operace MARKET GARDEN" účastnit, byly už několik týdnů izolovány od vnějšího světa.
O tom jestli se operace uskuteční, měli na poslední chvíli rozhodovat meteorologové.
Bylo 16. září 1944 večer, když spojenečtí experti na počasí dali poslední dobrozdání - následující 3 dny (17., 18. a 19. září) bude - s výjimkou určité ranní mlhy - po celé tři dny - jasno s malou oblačností a téměř úplné bezvětří.

Snad je ještě třeba říci, že pocity byly stejné, či podobné, u všech parašutistů, jak britských, polských i amerických. Řekněme si některé příklady, jak prožívali poslední hodiny, cituji z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944:

"Někteří v obavách ze smrti i z vlastního selhání, jiní ve snaze dosáhnout na poslední chvíli zařazení do jednotek určených pro akci, velká většina v nejistotě, zda akce nebude opět na poslední chvíli odvolána. Obavy ze zrušení operace byly zvláště silné u britské 1. vzdušně-výsadkové divize, která se nezúčastnila invaze do Normandie a jejíž příslušníci toužili zasáhnout do bojů, o nichž byli přesvědčeni, že budou jedny z posledních ve válce. V období nečinnosti se mezi nimi rozšířil vtip o tom, že jejich divize je ponechána v záloze 'pro přehlídku vítězství'.
Do akce šli s optimismem posíleném tím, co slyšeli o nepříteli během instruktáže. Většina se domnívala, že u Arnhemu narazí jen na německé kuchaře, či písaře, že německá obrana je tvořena mladíčky z Hitlerjugend, či starci na bicyklech. Nabyli dojmu, že útok bude snadnou procházkou a že válka již za několik dní prakticky skončí."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 16.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 17.

Historická literatura zachytila i to co dělali parašutisté obou armád, britské i americké odpoledne, večer a v noci ze 16. na 17. září 1944.
Jak vypověděli britští parašutisté - prý u nich převládali přímo "maratóny karetních her", které trvaly až do rána a to od "Oka", přes "Poker" až ke "Bridži". Tak například Francis Moncour (21 let) - 2. prapor, 1. parašutistická brigáda, hrál "Oko" hodiny a hodiny a stále vyhrával. Před ním rostla kopa guldenů a Moncour si již představoval, jak si za ně v Arnhemu bude užívat, neboť všichni předpokládali, že boje mohou trvat tak "max. 48 hodin".
Instruktor tělesné přípravy ze 4. parašutistické brigády, seržant "Ginger" Green si ke svým věcem přibalil míč na Ragby, protože si chtěl krátit volnou chvíli při obraně přistávacích ploch hrou se svými kolegy. Seržant Gerge Baylis z pluku pilotů kluzáků si s sebou bral lakýrky, neboť mu někdo řekl, že Holanďanky rády tancují a tak musel být připraven. Signalista Stanley Copley sebou bral fotoaparát, neboť chtěl fotografovat malebnou nizozemskou krajinu a městečka. Ale i důstojníci si mysleli, že "Operace MARKET GARDEN" bude spíše výlet, než těžké boje. Tak třeba podplukovník John Frost (31 let), velitel 2. parašutistického praporu, který pak velel oné obraně dálničního mostu u Arnhemu, si sice nemyslel, že ho čeká "procházka růžovým parkem", ale přesto nařídil svému sluhovi Wicksovi, aby do štábního auta, které mělo za ním přijet, naložil jeho pušku s náboji (na lov), a také golfové hole a večerní uniformu.
Podobně neformálně vypověděli pro historiky své přípravy i američtí parašutisté.
Tak například veterán americké 101. vzdušně-výsadkové divize z 502. parašutistického pluku, kapitán Raymond S. Hall, kaplan pluku, šel do akce s nadšením (přestože byl u Normandie vážně zraněn) a dokonce si předtím vymohl, když mu lékaři zakázali seskok, že poletí v kluzáku. To přesto, že měl z kluzáků hrůzu.
Obecně lze říci, že u Američanů se rozšířilo stejné mínění jako u Britů a většina parašutistů svou akci považovala za tu poslední v Evropě a všichni počítali s tím, že až skončí budou přesunuti do Pacifiku, kde by měli pomoci porazit Japonce!!!

Ještě než začneme hovořit o samotných výsadcích v "Operaci MARKET GARDEN", musíme si vysvětlit a blíže se seznámit s tím, co se operačně událo s německým 2. ts (II. ts) SS koncem srpna a začátkem září, a to až do 17. září 1944.

Situace v německém 2. ts (II. ts) SS do 17. září 1944.
Nejprve si řekněme, že ještě večer 4. září 1944 dostal

Obrázek

generál zbraní SS Wilhelm Bittrich, velitel 2. ts (II. ts) SS, rozkaz od polního maršála Modela, tehdy stále Vrchního velitele německých vojsk na Západní frontě (Model se o svém odvolání dozvěděl až 5. září ráno) a tehdy také ještě velitele "Skupiny armád B", aby svůj sbor vyvedl z fronty a přesunul jej do Holandska.
Tenhle Modelův rozkaz byl poslední, který ve své nejvyšší funkci vydal (víme, že jej ve funkci Vrchního velitele německých vojsk na Západní frontě nahradil polní maršál Rundstedt).
Bittrichovy jednotky (především 9. a 10. td SS) toho měly již skutečně dost, neboť vedly těžké boje v Normandii a po dvou měsících již potřebovaly doplnění a reorganizaci. Ve svém rozkaze polní maršál Model určil generálu zbraní SS Bittrichovi jako místo doplnění a reorganizace, tehdy velice poklidnou oblast v okolí nizozemského města Arnhemu - 4. září 1944 bylo město Arnhem 100 km za německou frontou.
Největší část německého 2. ts (II. ts) SS tvořily hodně zdecimované tankové divize - 9. a 10. td SS, které se měly postupně stahovat z linie fronty mezi řekami Másou a Šeldou do prostoru Arnhem během několika dní, když přesun měl být ukončen již v pátek 8. září.
Generál Bittrich si jako své velitelství určil město Doetinghem, německá 9. td SS se měla rozmístit severně od Arnhemu a 10. td severovýchodně od města. V době odpočinku, doplnění a reorganizace měl být 2. ts (II. ts) SS zálohou Modelovy Skupiny armád B, které byl bezprostředně podřízen. Jenomže situace na německé frontě v místě bojů 2. ts (II. ts) SS se 4., 5., 6. a 7. září nevyvíjela dobře a tak byly části sboru, některé jednotky, ponechány na frontě.
V době, kdy si Britové po dobytí Bruselu a Antverp, dávali přestávku na doplnění PHM, munice a proviantu, se pokoušel polní maršál Montgomery obnovit ofenzívu a zaútočit k Rýnu. Proto zaútočil 7. září 1944 ještě Horrocksův 30. as (XXX. as) směrem k německé linii, kterou v té době začala bránit nově vzniklá (obrana se začala tvořit 5., 6. září) 1. parašutistická armáda generála Studenta přímo z chodu. Když tehdy Horrocksem vyslaná britská 11. obrněná divize zaútočila na sever, narazila na Studentovy jednotky německých parašutistů, které Brity na tomto útočném směru, po tuhém boji, odrazily. Britské velení proto útok zrušilo a přesunulo svůj směr úderu dále k východu, kde měla 11. obrněná divize podpořit později britskou Gardovou obrněnou divizi, která se v té době snažila přejít přes Albertův kanál v prostoru Beeringenu (u irské brigády vzpomínaný most u Beeringenu). Jenomže při bojích němečtí ženisté generála Studenta vyhodili tamní mosty do povětří a tanky Gardové obrněné divize mohly překročit kanál až 8. září, kde již proti nim stály v linii německé obrany, části 176., 719. a 347. pěší divize, které vytvořil již vzpomínaný generál Chill. V pohyblivé německé obraně tak stála "Bojová skupina Chill", spolu s bojovými skupinami německých parašutistů a zbytky elitní 1. td SS "Leibstandarte Adolf Hitler" (která však v té době neměla ani jeden tank).

(Zde je nutno si znovu připomenout, že zvláště v roce 1944, v roce, který přinesl německým pravidelným jednotkám - divizím, sborům a armádám - mnoho porážek, jak na Východě, tak na Západě - vznikaly mnohem hojněji, než v předchozích letech tzv. - "Bojové skupiny + jméno velitele - Kampfgruppe .......". Kampfgruppe - Bojové skupiny, měly velikost, od, třeba družstva, až sílu více než pluku. Do bojových skupin se zpravidla zařazovaly - dle úkolu - jednotky různých druhů zbraní a byly vždy označeny jménem velitele. Právě boje v okolí města Arnhem budou plné "Bojových skupin", jako byla třeba "Bojová skupina Buttlar", když i zde - ještě na frontě za Albertovým kanálem - hovoříme o "Bojové skupině Chill" a budeme hovořit i o "Bojové skupině Heinke".
(Informace pro předchozí všechny odstavce jsem použil z pramenů uvedených v Č 16 a z dalších - Použité podklady)

Po boji se podařilo Britům zlomit odpor německého 2. praporu, 6. parašutistického pluku a britská 50. (Nordhumbrian) divize zřídila, večer 8. září, malé předmostí na Albertově kanálu západně od Gellu. Již však o dva dny později, tedy 10. září, musela britská Gardová obrněná divize odrazit protiútok nově přisunuté německé 7. parašutistické divize generálporučíka Erdmanna, aby pak britské tanky postoupily přes Overpelt k dalšímu kanálu Mása - Šelda.

Obrázek

( zde ještě pro připomenutí mapa do 14. září 1944, než se na chvíli stabilizovala fronta)
Skupina irské gardy z Gardové obrněné divize dobyla ještě ten den večer De Grootův most přes kanál severně od Neerpeltu. Vojáci irské gardy most nazvali, na počest svého velitele podplukovníka Vandeleura - "Joeův most" (u irské brigády vzpomínaný most v Č 16).
A právě do těchto bojů o předmostí na Albertově kanálu západně od Gellu a severně od Neerpeltu zasáhly části německého 2. ts (II. ts) SS generála SS Bittricha - povolané z přesunu do Arnhemu. Právě v době, kdy se stahovala 9. td SS " Hohenstaufen" s fronty, musela - dle rozkazu "Skupiny armád B" - předat německé 7. A, - a to 7. září 1944 - Bojovou skupinu, která se skládala z jednoho praporu z 19. pluku pancéřových granátníků SS pod velením hauptsturmführera ( v britské armádě je ekvivalent captain - v české armádě - kapitán) dr. Seglera a jedné baterie 100 mm houfnic untersturmführera (ekvivalent v britské armádě byl - lance Sergeant a česká armáda takový ekvivalent hodnosti zaveden neměla) Königa. Poté byla tato bojová skupina - "Bojová skupina Segler" ještě 10. září posílena dalšími dvěma bateriemi z 9. dělostřeleckého pluku SS a vytvořila zálohu Modelovi "Skupiny armád B" v oblasti Bree na kanálu Mása-Šelda.
Když v noci z 9. na 10. září odrazily němečtí obránci britské gardisty na De Grootově mostě, vznikla na Modelův rozkaz i z německé 10. td SS "Frundsberg" bojová skupina pod velením sturmbannführera (ekvivalent hodnosti v britské armádě byl - major - v české armádě - major) Heinkeho - "Bojová skupina Heinke", která se skládala z jednoho praporu z 21. pluku pancéřových granátníků SS, jedné roty z 10. ženijního praporu SS a jedné baterie z 10. dělostřeleckého pluku SS, která se nejprve přesunula do oblasti Roermond-Weerd a později byla přesunuta do okolí Neerpeltu. V Neerpeltu byla ještě více posílena, neboť se k ní připojil oddíl stíhačů tanků sturmbannführera Roestela, který byl vyzbrojen 27 stíhači tanků typu Jagdpanzer V Jagdpanther (Sd. Kfz. 173), viz zde od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=116&t=1058
a těžkou baterií protitankových děl ráže 75 mm, který sem byl přesunut z Kilau ve východním Prusku.
Také celá "Bojová skupina Segler", z 9. td SS byla později podřízena a včleněna, nejprve do Bojové skupiny Heinke a tak vznikla vyšší bojová skupina - "Divizní Bojová skupina Walther".
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 16.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 18.

V hektické době první dekády září měla snad vůbec největší štěstí německá 15. A generála Zangena na jižním břehu dolní Šeldy. Nejen Montgomery a štáb jeho 21. Skupiny armád, ale i štáby kanadské 1. A a především britské 2. A, jejich velitel kanadský generál Crerar a britský generál Dempsey a štáby - o německé armádě ztratily přehled, ale ztratily o ní jakoby i zájem , neboť veškerý svůj útočný elán a potenciál začali soustřeďovat směrem - k Rýnu, Porúří a konečně i k Berlínu - opět ona euforie - konec války do Vánoc 1944.
Jak jinak si vysvětlit ten "zázrak", který se podařil 80 000 německých vojáků generála Zangena?
Řekněme si o" zázraku" něco.
Víme, že 15. A se měla přemístit, dle rozkazu, již polního maršála Rundstedta, staronového Vrchního velitele německých vojsk na Západě, na Severní břeh Šeldy a pak dál do jižního Holandska.
A z nahoře popsaných důvodů ( malé pozornosti, která byla věnována Brity německé 15.A) se jednotkám generála Zangena skutečně dařilo -, posuďme:
Bylo 6. září 1944, když nejprve díky noční tmě začala evakuace jednotek německé 15. A generála Zangena z jižního břehu na severní břeh Dolní Šeldy. Němci na přepravu shromáždili loďstvo,"neloďstvo", které se skládalo ze dvou starých nizozemských nákladních lodí, několika rýnských člunů a velkého množství malých soukromých člunů a vorů. Tohle "loďstvo, neloďstvo" začalo převážet přes vodní tok, který byl široký 5 km, vše, co 15. A měla. Tedy vojáky, děla, vozidla i koně, ale také válečný materiál všeho druhu. Celou přepravu měla krýt těžká pobřežní děla na ostrově Walcherenu, která si však prakticky nevystřelila. Ano, skutečně, i Němci byli překvapeni, že se na ně Spojenci "nevrhli". Totiž, jak si o několik odstavců dál řekneme, německé Vrchní velení na Západě, ale i Skupina armád B, očekávali dva druhy útoků Spojenců, které si o chvíli rozebereme. Byly to:

a) Námořní vylodění v jižním Holandsku.
b) Vzdušně-výsadková operace do jižního Holandska, která by vedla k odříznutí a rozbití německé obrany na severozápadě.
(My si za chvíli řekneme, že ani nejvyšší německé velení, ani velení v poli, nevědělo, kterou z těchto možností Spojenci použijí a o provedení se dohadovalo).

Skutečností tedy bylo, že k žádnému očekávanému námořnímu výsadku, který by odřízl Zangena, a další německé obránce na severní frontě v Západní Evropě nedošlo.
Jak později napsal generálmajor Walter Poppe, velitel německé 59. pěší divize, prožívali jeho vojáci při hodinové plavbě od jižního břehu Dolní Šeldy na severní břeh, na zatemněných lodích mezi Breskensem a Vlissingenem strach a skutečná nervová napětí, neboť stále očekávali, že konvoj, který je převážel může být "každou chvíli smeten z hladiny".
Jenomže, jak jsem již řekl, a vyplývá to ze všech informací z historických podkladů, uvedených v Č 16 a v Použité podklady - nic takového se nestalo.
O tom, že německá vojska na Západní frontě Evropy, víc než nutně, v prvé dekádě a na začátku druhé dekády, potřebovala posily, jasně svědčí ta skutečnost, že jednotky 15. A generála Zangena začaly provádět evakuaci i za dne.
Ano, německá plavidla, která musela, při jasné letecké převaze Spojenců, nutně očekávat letecké útoky, začala od 7. září přepravovat své jednotky i přes den a dokonce i z Valcherenu přes poloostrov Jižní Beveland - po jediné pevné silnici - převážela po zemi své jednotky v poměrně dlouhém úseku jen několik kilometrů od Antverp, města, které bylo obsazeno britskými jednotkami - a také za denního světla!!! Ale ani tuto jedinou pozemní komunikaci se nepokusili Britové žádným způsobem napadnout a k žádnému vážnému narušení přesunu německé 15. A generála Zangena nedošlo.

A byla to i tato německá 15. A generála Zangena, jejíž pomalý přesun z jižního břehu řeky Šeldy do jižního Holandska, do oblasti "Operace MARKET GARDEN" jsme si nyní popsali - která vážně narušovala později zdar největší vzdušně-výsadkové operace Spojenců!!! Byla to právě 15. A generála Zangena, která po 17. září 1944, společně se Studentovou 1. parašutistickou armádou útočila od západu na vznikající koridor "Operace MARKET GARDEN"!!!

Strategické úvahy německých štábů na Západní frontě.

Jak se konsolidovala německá obrana na Západní frontě po 6. září 1944, začaly německé štáby, a jako první to celé rozvedl v problém štáb Luftwaffe, hovořit od 11. září o možném spojeneckém výsadku v Nizozemí, ale v žádném případě nehovořili o takovém rozsahu výsadku, jaký se pak skutečně v "Operaci MARKET GARDEN" udál.
Celý původ myšlenky o vzdušném výsadku Spojenců vznikl v telefonickém rozhovoru mezi maršálem Rundstedtem a generálem Jodlem právě onoho 11. září 1944. Tehdy Jodl, náčelník štábu OKW, vyjádřil znepokojení, že může dojít k nějakému druhu vylodění Spojenců (Němci byli posedlý tím, co jim provedli v lednu 1944 Spojenci v Itálii - vyloděním u Anzia) v Holandsku, které by mohlo být spojeno se vzdušným výsadkem parašutistů.
I když Rundstedt tehdy vyjádřil skepsi k takovémuto provedení, vůbec nevyloučil, dokonce oponoval, že by to nebylo v jižním Holandsku, ale že by takový druh operace provedli Britové spíše při překročení řeky Rýn. O tom o čem si telefonoval s Jodlem, jak vyplývá ze zápisů, ještě "za tepla" informoval Rundstedt polního maršála Modela, neboť jasně tušil, že takto uvažuje i AH (Adolf Hitler) a to v této době nešlo podceňovat. Pak nařídil Rundstedt veliteli Wehrmachtu v Nizozemí, kterým byl generál letectva Friedrich Christiansen, aby z dostupných rozbitých jednotek (jednotek armády, námořnictva, letectva a nizozemských jednotek zbraní SS) utvořil oddíly, které měly posílit obranu pobřeží okolo La Manche. Jak si zapsal Model - on sám nebezpečí spojeneckého výsadku nevěřil - ani leteckému, ani námořnímu.
Kdo však této myšlence věřil takřka na 100% byli velitelé Luftwaffe, když ti věřili především vzdušnému výsadku - nikoliv tomu námořnímu.
Velitel německé 3. letecké armády generálplukovník Otto Dessloch věděl o možnosti výsadku v Nizozemí přímo od Rundstedta a hned se o této možnosti vzdušného výsadku podělil s Modelem, a to 14. září, kdy se jej ptal na jeho názor. Polní maršál Model tehdy Desslochovi řekl, že je to nesmysl a že jej zve na oběd do svého velitelství v hotelu Tafelberg v Oosterbeeku, což je jen několik kilometrů západně od Arnhemu (o útěku polního maršála Modela z tohoto hotelu - právě v neděli při obědě dne 17. září v Den D "Operace MARKET GARDEN" již byla řeč a ještě bude blíže a více rozebráno přímo při popisu boje u Arnhemu).
Generál Dessloch pozvání Modela odmítl se slovy, že nechce padnout do zajetí a zároveň tehdy polnímu maršálu poradil, aby se přestěhoval se svým štábem do jiné oblasti. Úplně stejné obavy vyjádřil i velitel 3. stíhací divize generálmajor Walter Grabmann, který přijel z letiště v Deelenu, letiště, které leží přibližně 10 km severně od Arnhemu. Když Grabmann přijel do štábu Skupiny armád B, do hotelu Oosterbeeku, také on varoval náčelníka štábu Skupiny armád B generálporučíka Hanse Krebse, aby se i s polním maršálem přestěhovali, když mu ukázal na mapě oblast západně od Arnhemu, která je velice strategicky výhodná pro vysazení parašutistů a přistání kluzáků. Ani Grabmann však Krebse a jeho prostřednictvím polního maršála Modela neoblomil.
Ale obava ze vzdušného výsadku v září 1944 nepanovala jen u letectva, ale i u vedoucího SS a policie v Nizozemí, u člověka, který rozpoutal v Holandsku teror - obergruppenführera Albina Rautera. Rauter byl zodpovědný za okupační teror v zemi, za brutální postup proti Odbojovému hnutí v Nizozemí a za deportace nizozemských Židů do vyhlazovacích táborů. Když se jeho vláda začala pomalu hroutit, navštívil polního maršála Modela dne 14. září a vyslovil své obavy ze vzdušného výsadku Spojenců. Maršál Model a generál Krebs však s Rauterovým názorem nesouhlasili a Model řekl, že spíše očekává Montgomeryho pozemní útok do Nizozemí z předmostí u Neerpeltu a řekl mu, že situace na frontě je v současné době stabilizovaná. Model dále řekl, že vzdušný výsadek, vzhledem k vodním tokům v krajině v Nizozemí neočekává, a že i takový Nijmegen je ještě příliš vzdálený od fronty. Své úvahy zakládal Model na znalosti osoby Montgomeryho, o kterém tvrdil, že je konzervativní a že se určitě nebude pouštět do takového risku jako by byla nějaká vzdušně-výsadková operace.
Je jasně vidět jak se polní maršál Model mýlil!

Ze všeho je patrné, že Vrchní velení na Západě žádný - "Ohromný" - spojenecký vzdušně-výsadkový útok nečekalo a proto ani nepřipravovalo žádná konkrétní protiopatření.

I proto, ze znalostí všech německých hlášení a písemných dokladů jasně plyne, že dislokace Bittrichova 2. ts (II. ts) SS do oblasti výsadku britské 1. vzdušně-výsadkové divize generála Urquharta - do oblasti ARNHEMU - byla prostě náhoda - nikoliv německý plánovaný a cílený záměr!

Tenhle závěr potvrzuje i ta skutečnost, že oblast severně a východně od Arnhemu, kde byl Bittrich a jeho sbor rozmístěn, byl vybrán jako klidný úsek - místo odpočinku. Žádné rozsáhlé bojové akce Němci v oblasti Arnhemu neočekávali.



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“