Bitva u Ko Čangu

Od Pearl Harbouru po Tokijskou zátoku

Moderátor: Pátrač

Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Bitva u Ko Čangu

Příspěvek od jarl »

Bitva u ostrova Ko Čang
Obrázek
Turisté trávící dovolenou na jižním pobřeží thajského ostrova Ko Čang si mohou povšimnout červených bójí pohupujících se na hladině asi 200 m od břehu. Pokud se rozhodnou zapůjčit si člun a potápěčskou výstroj, můžou pod nánosy bahna v hloubce 15 m spatřit vraky dvou válečných lodí. Jejich jména jim pravděpodobně nic neřeknou, ale pokud pozvou na sklenku vína některou z místních šikmookých krásek, možná se dozvědí zajímavý příběh o bitvě, jež se tu odehrála před více než 70 roky.
Francouzsko-thajské soupeření
Francouzští kolonisté začali do jihovýchodní Asie ve větší míře pronikat v průběhu 19. stol. a na jeho konci už byli pevně usazení v Indočíně a silné pozice si vydobyli i v dalších zemích. Tehdy vrcholila éra koloniální expanze a Evropané byli přesvědčení, že údělem bílého muže je přinášet dobrodiní západní civilizace národům na všech kontinentech. Jejich pozornosti neuniklo ani Thajské království (do r. 1939 Siam), které se sice dokázalo ubránit přímé anexi, ale Francie a Velká Británie si jeho území rozdělily na sféry svého vlivu a Thajsko se v podstatě stalo polokolonií závislou na evropských mocnostech. Nejsilnější pozice si tu vybudovali Francouzi, kteří přinutili zdejšího krále k odstoupení některých pohraničních oblastí a bezohledně zasahovali i do jeho vnitřních záležitostí.

Ke změně došlo teprve po první světové válce, kdy se oslabení Britové a Francouzi soustředili na hájení dosavadních pozic a neměli už zájem o další koloniálních výboje. Thajsko začalo budovat moderní ozbrojené síly podle západního vzoru a v zemi sílily hlasy požadující navrácení ztracených území. I z tohoto důvodu docházelo od 20. let k postupnému posilování válečného loďstva, které muselo střežit dlouhé pobřeží Siamského zálivu a přilehlé ostrovy. Námořnictvo se postupně rozrostlo v reálnou bojovou sílu a tento trend ještě zesílil po politickém převratu v r. 1932, po němž se země de facto změnila ve vojenskou diktaturu ovládanou generálem Phibunsongkhramem. Došlo k navýšení rozpočtu tehdejší Kongthap Ruea Siam (Siamské královské námořnictvo) a do zahraničí stále častěji směřovaly zakázky na nová válečné plavidla. Vrcholem tohoto úsilí se stal námořní program přijatý v r. 1935, v jehož intencích byly postaveny dva pobřežní obrněnce (stály 5 727 000 bahtů), čtyři ponorky (3 280 000 bahtů), deset torpédovek a řada menších a pomocných plavidel. Rozšířená flotila také mohla začít využívat novou základnu v Sattahipu.

Obrázek
Torpédovka Songkla

Naopak Francouzi udržovali v Indočíně relativně malé vojenské síly, které však mohli v případě potřeby doplnit z Evropy a nebo z dalších kolonií. Situaci radikálně změnilo vypuknutí druhé světové války a francouzská porážka na jaře 1940. Úřad guvernéra Indočíny zastával admirál Decoux, jenž zůstal věrný vládě ve Vichy, ale ta byla zaneprázdněna hájením svých pozic ve Středomoří a západní Africe a pro obranu asijských držav nemohla učinit téměř nic. Toho využili Japonci, kteří si v létě 1940 vynutili povolení k užívání některých vojenských základen v severní Indočíně. Japonský příklad dodal Thajcům odvahu k vznešení požadavku na navrácení rozsáhlých oblastí na pravém břehu Mekongu v dnešním Laosu a Kambodži. Tentokrát Francouzi odmítli, načež vládnoucí junta usoudila, že co se nepodařilo dojednat diplomatům, dokáží dobýt vojáci a 28. listopadu thajská armáda zahájila bojové operace.
Poměr sil na moři
Hlavní úlohu na obou stranách sice sehrály pozemní síly, ale bojovalo se i na moři. Organizačně se thajské loďstvo dělilo na tři uskupení a v čele nejsilnější I. flotily stál námořní kapitán Luang Sangwornyuttakij. Ruský publicista Barabanov napsal, že „začátkem války Thajsko disponovalo nevelkým, ale moderním a vyváženým loďstvem, jež sestávalo ze dvou v Japonsku postavených pobřežních obrněnců s 200mm děly, dvou pancéřových dělových člunů, jednoho starého torpédoborce, dvanácti torpédovek, čtyř ponorek, tří šalup, dvou minonosek, sedmnácti torpédových a tří hlídkových člunů, a více než desítky transportních a pomocných plavidel.“ Snad jediný větší handicap představovala absence křižníků, protože jednotky TAKSIN a NARESUAN objednané v r. 1938 v Itálii byly teprve ve stavbě. Je zajímavé, že právě Italové se významně podíleli na formování moderního thajského námořnictva a řada zdejších důstojníků absolvovala námořní akademii v Livornu, třebaže thajským vzorem bylo japonské námořnictvo. Přesto byla odborná zdatnost důstojníků a námořníků ve srovnání s evropským standardem nízká, což se mělo brzy projevit, protože boj není jenom soubojem lodí, ale i mužů, kteří na nich slouží.

Obrázek
Thajští kadeti na palubě japonské bitevní lodě Mikasa

Naproti tomu Francouzi sice měli v Indočíně několik admirálů, ale válečných lodí se jim naopak nedostávalo. Velitelem námořních sil určených k hájení této ztracené varty se stal kontradmirál Terraux, jenž v listopadu 1940 přikázal sestavit uskupení zvané „Groupe Occasionnel No 7“, do jehož čela jmenoval námořního kapitána Bérengera, jemuž však mohl přidělit toliko lehký křižník LAMOTTE-PICQUET a avísa AMIRAL CHARNER, DUMONT D´URVILLE, MARNE a TAHURE. Nesourodé uskupení tedy tvořil jeden patnáct let starý křižník, dvě o pět let mladší koloniální avisa třídy BOUGAINVILLE a dvě obstarožní jednotky vhodné nanejvýš k obraně pobřeží.

Francouzští důstojníci a námořníci naštěstí prodělali řádný výcvik a mohli se považovat za profesionály znalé svého řemesla. Před nedávnem se však museli vyrovnat s pokořující porážkou své vlasti a v Británii navíc působili Svobodní Francouzi lákající do svých řad i krajany v koloniích. Proto velitelé jednotlivých lodí řešili dilema, zda zůstanou věrní loutkové vládě ve Vichy, a nebo vyvěsí vlajku s lotrínským křížem a přeběhnou k de Gaullovi. I přes všechny problémy si loďstvo zachovalo bojeschopnost, což v září 1940 prokázalo při obraně Dakaru, kde se střetlo nejen s Brity ale i Svobodnými Francouzi, a dalo se předpokládat, že si stejně povede i v boji s Thajci.
Bitva
Ani jeden z protivníků se zpočátku na moři neodhodlal k žádné větší aktivitě. Francouzi neopouštěli základnu v zátoce Camranh, takže nepřátelské ponorky patrolující podél kambodžského pobřeží žádné cíle nenašly, ale Thajci si na ostrově Ko Čang (Sloní ostrov) poblíž hranic s Kambodžou zřídili provizorní základnu. Tady pravidelně kotvily jejich válečné lodě, ale posádky se nechaly ukolébat francouzskou nečinností, což se jim brzy ošklivě vymstilo, neboť právě zde měla proběhnout jediná námořní bitva této oficiálně nevyhlášené války.

Francouzi už delší čas chystali útok buďto na Ko Čang a nebo přímo na námořní základnu v Sattahipu. Koncem roku 1940 se upřesňovaly detaily a loďstvo provádělo nácvik riskantní operace. Teprve 13. ledna vydal admirál Decoux rozkaz k výpadu do Siamského zálivu s cílem podpořit pozemní ofenzívu naplánovanou na 16. leden. Námořní kapitán Bérenger proto ještě téhož dne vyslal na moře jednotky AMIRAL CHARNER (vel. Le Calvez), DUMONT D´URVILLE (de Quievrecourt), MARNE (Marc) a TAHURE (Mercadier), které v nočních hodinách se zhasnutými světly tajně opustily přístav a zamířily k odlehlé zátoce severně od ostrova Poulo Condore, kam dorazily 14. ledna a čekaly na připlutí vlajkového křižníku.

Obrázek
Námořní kapitán Bérenger

Bérenger byl mezitím pozván na poradu velení pozemních a námořních sil, kde se dozvěděl, že jeho úkolem bude zaútočit 17. ledna na thajské pobřeží a zaměstnat nepřátelskou obranu. Proto LAMOTTE-PICQUET zvedl kotvy teprve 14. ledna a další den se setkal se zbytkem eskadry. Tehdy byl Bérengerovi doručen rozkaz zničit nepřátelské lodě v prostoru mezi Sattahipem a Kambodžou. Proto neprodleně svolal velitelskou poradu a seznámil podřízené se záměrem velitelství a nařídil, že všechny lodě se během přesunu musí v zájmu utajení držet dostatečně daleko od pobřeží, nepoužívat radiostanice a komunikovat výhradně za pomoci vizuálních signálů.

Večer 15. ledna svaz opustil dočasné útočiště a vyplul na moře. Noc byla klidná a následující den už francouzské lodě udržující rychlost 13,5 uzlů brázdily hladinu Siamského zálivu. O dislokaci nepřátel se Bérenger zatím mohl pouze dohadovat, ale ještě téhož dne vyslali Francouzi do vzduchu dva létající čluny Loire 130, které provedly průzkumné lety jak nad Sattahipem, tak nad Ko Čangem. Po návratu aviatici ohlásili, že u Sloního ostrova kotví jeden pobřežní obrněnec a tři torpédovky, zatímco v Sattahipu pancéřový dělový člun, čtyři torpédovky, dvě ponorky a několik menších plavidel. Velitelství tyto informace předalo kolem čtrnácté hodiny Bérengerovi, jenž se rozhodl zaútočit plnou silou na Ko-Čang a vzdálenější thajskou základnu ponechat bez povšimnutí. Jeho rozhodnutí nepostrádalo logiku, protože útok na nechráněné kotviště sliboval snadný úspěch, zatímco v opevněném Sattahipu se dal očekávat tuhý odpor.

Obrázek
Obrněnec Thonburi

Bérenger ovšem nevěděl, že získané informace jsou nepřesné, a že Thajci u Ko Čangu ve skutečnosti mají dva pobřežní obrněnce, šest torpédovek, minonosku a hlídkový člun, což bylo sousto, na němž si snadno mohl vylámat zuby. Štěstěna však stála na francouzské straně, jelikož obrněnec SRI AYUDHYA zvedl večer 16. ledna kotvy a v doprovodu několika torpédovek odplul do Sattahipu, což zásadním způsobem změnilo poměr sil v následující bitvě. U jižního pobřeží proto Francouzi druhého dne narazili pouze na torpédovky SONGKLA (vel. Chan Singhachan) a CHONBURI (Pratin Chaipanya), zatímco u východního kotvil obrněnec THONBURI (Luang Phromveerapan), minonoska NHON SARHAI (Daoreung Petchart) a hlídkový člun TEO UTOK..

Útok měl začít za úsvitu 17. ledna 1941 a cílem bylo uskupení kotvící u jižního pobřeží ostrova. Důležitý byl moment překvapení, protože bezstarostní Thajci nechali vyhasnout ohně pod kotly torpédovek, čímž z nich učinili snadné cíle pro francouzské dělostřelce. Ani jedno ze zdejších kotvišť nechránily žádné dělostřelecké baterie a nikoho dokonce ani nenapadlo položit minová pole, třebaže k dispozici byla plně naložená minonoska. Za této situace představovaly pro útočníka největší nebezpečí špatně zmapované mělčiny mezi zdejšími ostrůvky.

K ránu se Francouzi od jihozápadu přiblížili ke Ko Čangu a v 5:45 Bérenger rozdělil své síly do tři skupin (A,B,C), aby mohl nepříteli zablokovat všechny ústupové trasy a zároveň jej přinutil rozptýlit palbu. Toto řešení také umožňovalo použít veškeré dělostřelectvo, protože francouzské lodě manévrující v úzkých kanálech si vzájemně nepřekážely. V první skupině byl osamocený LAMOTTE-PICQUET, ve druhé AMIRAL CHARNER a DUMONT D´URVILLE, zatímco třetí sestávala z nejslabších jednotek MARNE a TAHURE. Moře bylo klidné, a třebaže doposud panovala noc, měsíční svit zajišťoval dobrou viditelnost, i když u pobřeží se později objevila řídká mlha. Ještě před rozdělením formace nechal Bérenger velitelům ostatních plavidel předat signál: „Volnost jednání pro splnění obdržených rozkazů. Hodně štěstí“ a zhruba tisícovka námořníků se začala připravovat k boji.

Obrázek
Lehký křižník Lamotte-Picquet

Thajce probudil v 5:50 hluk leteckých motorů, protože nad ostrovem znovu zakroužil francouzský Loire 130. Velitelé torpédovek okamžitě poznali kolik uhodilo a nahnali strojníky do podpalubí, aby zatopili pod kotly. Jenomže už bylo pozdě, protože k uvedení turbín do chodu potřebovali nejméně hodinu a tu jim nepřátelé nehodlali poskytnout. Hydroplán brzy odletěl k východnímu pobřeží Ko Čangu a několik minut po šesté hodině už dostal Bérenger nepřesné hlášení, že se tu nacházejí dva pobřežní obrněnci. Stroj s francouzskými výsostnými znaky se ještě jednou vrátil k zakotveným torpédovkám, které jej tentokrát přivítaly hustou palbou, a vrátil se zpět na základnu v Reamu (Thajci tvrdí, že jej sestřelili).

Francouzský velitel mohl jenom odevzdaně pokrčit rameny, neboť jeho pečlivě promyšlený plán právě dostal povážlivou trhlinu. Zdálo se, že „Groupe Occasionnel No 7“ udeří v podstatě do prázdna a zničí jen několik torpédovek, zatímco hlavní síly uniknou. Začínalo svítat, ale thajské lodě zakotvené u břehu stále ještě skrývala tma, kdežto francouzské se zřetelně rýsovaly na horizontu. Proto boj zahájily krátce po šesté hodině thajské torpédovky, střílející ze vzdálenosti asi 12 000 m na LAMOTTE-PICQUET, jenomže palba z jejich 76mm kanónů mohla možná pozvednout morálku posádek, ale pro nepřítele nepředstavovala přílišnou hrozbu a na křižníku jí zpočátku ani nezaznamenali. Kromě toho nervózní Thajci údajně použili stejnou munici jakou před chvílí stříleli po průzkumném letounu, takže granáty určené k palbě na vzdušné cíle, explodovaly v předem nastavené vzdálenosti a nikoliv až v okamžiku dopadu.

Obrázek
Amiral Charner

Na francouzské straně jako první odpověděl v 6:15 DUMONT D´URVILLE, jenž si vzal na mušku CHONBURI vzdálený 5000 m, na nějž zahájil palbu i AMIRAL CHARNER. Zbývající avisa ze skupiny C střílela na torpédovku SONGKLA a na nešťastné čluny se sneslo ocelové krupobití, jež je přimělo zaměřit děla na DUMONT D´URVILLE a AMIRAL CHARNER. Do boje se brzy ze vzdálenosti 10 000 m zapojil i LAMOTTE-PICQUET a Thajci se ocitli v křížové palbě, která ještě zesílila, když v 6:30 konečně vyšlo slunce a Francouzi zřetelně rozeznávali dopady granátů. Ještě předtím však první nepřesná salva z LAMOTTE-PICQUET dopadla na pobřeží, kde přerušila telefonické spojení s letištěm v Chantaburi, což útočníky prozatím uchránilo před zásahem letectva.

Největší škody thajským lodím působily zásahy ze 155mm děl francouzského křižníku, jenž však musel palbu v 6:37 přerušit, protože mu cíle zakryl jeden ze zdejších ostrůvků. Ještě předtím však Bérenger nechal odpálit tři torpéda, ale ta minula, i když Francouzi byli přesvědčeni o opaku. Svým dílem zkázy přispěla i všechna čtyři avisa, která se k torpédovkám přiblížila na zhruba 3 km a pálila do nich z děl kalibru 138 a 100 mm jednu salvu za druhou.

Thajci z neznámých důvodů nepoužili torpéda, ale v duchu námořních tradic pokračovali v beznadějném boji, i když žádný úspěch nezaznamenali, třebaže na LAMOTTE-PICQUET dopadlo několik střepin. Zato CHONBURI utrpěl řadu průstřelů trupu, zlomený stožár se zřítil na velitelský můstek, po zásahu do palivové nádrže vyšlehly plameny a podobně si vedl i SONGKLA. Nad hořícími plavidly stoupal dým do výše několika set metrů, do podpalubí se hrnula voda a množící se počty mrtvých a zraněných přiměly oba velitele boj ukončit a lodě vyklidit. Rozstřílené torpédovky se potopily krátce před sedmou hodinou, přičemž SONGKLA se převrátil kýlem vzhůru. Tehdy i Francouzi zastavili palbu a všechna čtyři avisa vytvořila kýlovou linii a odplula jihovýchodním kurzem, nechávajíce za sebou smrt a zkázu.

Obrázek
Hořící thajské lodě

První fázi bitvy tedy jasně vyhráli námořníci země Galského kohouta, kteří zúročili svoji převahu a nepříteli nedali šanci. Je zajímavé, že Francouzi později uvedli, že brzy po zahájení boje zničili i torpédovku označenou na boku č. 11, což thajské prameny vyvracejí. Uvedené označení nesla torpédovka TRAD (CHONBURI měl č. 32 a SONGLA 33), která však tehdy kotvila v Sattahipu a válku přežila bez úhony. Tento dodnes široce rozšířený omyl se dá snadno vysvětlit špatnou viditelností panující u Ko Čangu v první půlhodině boje. Thajci naproti tomu tvrdí, že zasáhli LAMOTTE-PICQUET a jedno aviso, což je velmi nepravděpodobné a Francouzi to popírají.

Bérenger nemohl být s dosavadním výsledkem spokojen, neboť cílem operace bylo zničení podstatné části nepřátelského loďstva, a zatím v pečlivě zatažené sítí uvázly jenom malé ryby. Jenomže ještě předtím, než se naplnil osud obou torpédovek, už k místu střetu připlouval mnohem větší úlovek. Přelet průzkumného letounu zaznamenaly i hlídky na lodích kotvících u východního pobřeží Ko Čangu a kapitán Phromveerapan nařídil vyhlásit krátce po šesté hodině bojovou pohotovost a ve chvíli, kdy zaslechl dělostřeleckou palbu, přikázal nahodit dieselové motory a v 6:20 vyplul napadeným lodím na pomoc. Předtím ještě rozkázal ostatním plavidlům zůstat na místě a odvysílal žádost o leteckou podporu, kterou však nikdo nezachytil. Sotva zvedl THONBURI kotvy, spatřily hlídky stožáry lehkého křižníku a odvážnému kapitánovi muselo být jasné, že pluje vstříc hlavním silám nepřátelského loďstva.

Obrázek
Luang Phromveerapan

Válečnická čest mu nedovolila změnit kurz a obrněnec plul rychlostí čtrnácti uzlů za zvukem děl, zatímco radista odvysílal jeho lakonicky stručnou poslední depeši: „LAMOTTE-PICQUET útočí na thajské torpédovky jižně od Ko Čangu.“ Zprávu zachytili v Sattahipu, odkud neprodleně vyplul obrněnec SRI AYUDHYA a jedna ponorka, jenomže od THONBURI je dělilo 90 mil a naděje, že ještě zasáhnou do boje byla pramalá.

Východně od ostatních francouzských lodí vysunutý LAMOTTE-PICQUET zaznamenal v 6:38 blížící se nebezpečí a i Bérenger se začal chystat k boji. Oba soupeře oddělovaly malé ostrůvky a pozorování ztěžovala i ranní mlha, a proto byli Francouzi (patrně na základě hlášení z leteckého průzkumu) přesvědčeni, že vidí nástavby nikoliv jednoho, ale dvou obrněnců! Za normálních okolností by THONBURI mohl svést s LAMOTTE-PICQUETEM vyrovnaný souboj, protože mnohem větší křižník představoval snadný cíl a solidními pancíři disponující obrněnec se mohl snažit držet mimo účinný dostřel nepřátelských zbraní. Další výhodou byla čtveřice respekt budících děl ráže 200 (?) mm (boční salva 440 kg) zatímco protivník měl osm 155mm kanónů (boční salva 452 kg). Vzhledem k specifickým podmínkám však Francouzi mohli zúročit lepší dělostřelecký výcvik a jak píší otec a syn Hrbkové: „boj byl vlastně hrou na schovávanou v bludišti ostrovů a mělčin, kde se nepřítel objevoval jen na okamžik a zase mizel“

Oba protivníci zahájili dělostřelecký duel asi v 6:45, když je od sebe dělilo přes 10 km. Thajci pálili oddělenými salvami z každé věže zvlášť, zatímco Francouzi se snažili střílet ze všech osmi hlavní současně. Do bitvy se na obou stranách zapojilo i sekundární dělostřelectvo, ale jeho vliv na průběh boje byl zanedbatelný. Okamžitě se projevil rozdíl v kvalitě dělostřelců, jelikož na THONBURI špatně odhadli vzdálenost a jejich první salva minula o celých 2000 m! Přesto byl výsledek souboje nejistý, neboť jeden náhodný zásah 110kg projektilem by dokázal slabě pancéřovaný křižník vážně poškodit. Naproti tomu první francouzské granáty přeletěly jenom o 300 m; další dvě salvy byly krátké, jenomže na LAMOTTE-PICQUET se brzy zastříleli, a čtvrtá už našla svůj cíl, což byl slušný výkon.

Obrázek
Hořící Thonburi

Na THONBURI v 6:48 dopadly dva 155mm projektily; první nezpůsobil přílišné škody, ale druhý explodoval pod velitelským můstkem, kde zabil několik důstojníků včetně kapitána Phromveerapana. Výbuch rovněž vyřadil z činnosti ovládání kormidla a zničil centrální systém řízení palby, takže každá dělová věž musela být zaměřována samostatně. Hořící obrněnec opsal čtyři kružnice, než posádka dokázala přejít na ruční ovládání kormidla a dostat loď pod kontrolu, přičemž inkasoval několik dalších zásahů. Poškozený THONBURI zamířil na východ a na několik minut zmizel nepříteli z dohledu. Když se znovu vynořil, domnívali se Francouzi, že se jedná o sesterské plavidlo, čímž položili základ tvrzení, že v bitvě u Ko Čangu zničili dva pobřežní obrněnce.

Naštěstí pro Thajce se LAMOTTE-PICQUET přiblížil k okraji zdejších mělčin, o čemž svědčilo bahno zvířené lodními vrtulemi, takže Bérenger nařídil provést obrat o 180 stupňů a od svého protivníka se začal vzdalovat. Křižník zvýšil rychlost na 27 uzlů, od západu obeplul ostrůvek Ko Bidang a v 7:22 se znovu zapojil do boje. Ani Thajci se nevzdávali a loď stále odpovídala z těžkých kanónů, ale zasáhnout rychlý křižník se jim nepodařilo. V té době se na scéně objevila francouzská avisa a ze vzdálenosti 10 000 m zahájila palbu. Garros uvádí, že „jeden za druhým probíjely jejich granáty pancíře THONBURI“, což je nutné drát s nadsázkou, ale přesto tato rychlopalba přiměla Thajce přenést palbu na AMIRAL CHARNER. V té době už byla jejich situace kritická. Na několika místech hořící obrněnec měl zřetelný náklon na příď a pravý bok, z boje byla vyřazena zadní dělová věž, podpalubí se plnilo vodou a dusivým dýmem a posádka se musela věnovat hašení a ošetřování zraněných spolubojovníků.

Za této situace se velící důstojník v 7:20 rozhodl zastavit palbu, změnit kurz na severozápad a pokusit se uniknout. LAMOTTE-PICQUET naštěstí právě znovu zastavila mělčina, ale Bérenger nařídil avisum AMIRAL CHARNER a DUMONT D´URVILLE s menším ponorem obrněnec pronásledovat, jenomže jejich velitelé signál přehlédli a v 7:40 palbu zastavili. Vlajkový křižník ještě za prchajícím nepřítelem vyslal tři torpéda, ale svůj díl štěstí si už Francouzi toho dne vybrali, takže ani jedno nezasáhlo. Bérenger tedy nechal těžce poškozeného protivníka uniknout a s celou „Groupe Occasionnel No 7“ odplul na západ. Pomalá avisa zůstala v kýlovém tvaru, ale vlajkový křižník se držel mimo formaci.

Obrázek
Schéma bitvy u Ko Čangu

Bitva však ještě nebyla u konce a její výsledek mohli zvrátit thajští letci s americkými stroji Vougt V 93S Corsair, kteří se konečně přihnali ke Ko Čangu, aby pomstili poražené námořníky. Jenomže podle Barabanova a Patjanina se piloti v zápalu boje vrhli na první válečnou loď, kterou spatřili, a jejich obětí se stal nešťastný THONBURI. Svržená puma (podle Thajců francouzská) pronikla do podpalubí a exploze přivodila smrt několika námořníků a založila další požár. Obrněnec se přesto udržel na hladině a pomalu se ploužil do bezpečí.

Náletu neunikly ani francouzské lodě a vzdušní mstitelé se soustředili hlavně na LAMOTTE-PICQUET, jenž udržoval rychlost 25 uzlů a každá hlaveň, kterou bylo možné zvednout k obloze, střílela na útočící letouny. Jedna puma dopadla do těsné blízkosti křižníku, ale ten vyvázl bez poškození, stejně jako později napadený AMIRAL CHARNER, a v 9:40 se thajské stroje vrátili na letiště v Chantaburi. Francouzi si mohli ulehčeně oddechnout a v povznesené náladě zamířit k Saigonu, kam triumfálně připluli 18. ledna. Celkem vystřelili 454 granátů ráže 155mm, 509 kalibru 138mm, 54 ráže 100 mm a 280 lehkých projektilů.

Obrázek
Převrácený Thonburi

Na THONBURI se posádka snažila zachránit těžce poškozené plavidlo, ale dostat pod kontrolu hučící plameny se nepodařilo a větrem rozdmýchávaný oheň se neustále šířil. Thajci již dříve preventivně zaplavili muniční sklady, ale obrněnci přesto bezprostředně hrozila zkáza. Naštěstí připlula pomocná loď CHANG, jenž jej odtáhla k Laem Ngob, kde jej námořníci v 9:50 zakotvili v ústí řeky Čantabum. Jenomže THOMBURI již nebylo pomoci; posádka obrněnec opustila a on se kolem jedenácté hodiny převrátil a zmizel pod hladinou. Teprve o několik hodin později připlulo sesterské plavidlo SRI AYUDHYA.
Dozvuky bitvy
Boj u Ko Čangu skončil přesvědčivým Bérengerovým vítězstvím a Hrbkové mohli právem napsat, že tato bitva „znamenala (…) značné upevnění morálky francouzského loďstva v období, kdy na Francii těžce doléhaly okupace a podmínky kapitulace.“ Přísně vzato se jedná o jedno z mála vítězství, které námořnictvo země Galského kohouta v moderní éře dosáhlo, a není tedy divu, že si je Francouzi dodnes rádi připomínají. Thajci přišli o dvě torpédovky a jeden pobřežní obrněnec, zatímco Bérengerovy lodě s největší pravděpodobností nijak neutrpěly, třebaže Thajci tvrdí, že zasáhli jedno aviso a citelně poškodili i LAMOTTE-PICQUET. Počet padlých nepřátel Francouzi odhadli na 300, což ovšem připomíná pověstné věštění z křišťálové koule, a thajské zdroje uvádějí, že ztratili pouze 36 mužů.

Obrázek
Zachránění námořníci z torpédovky Songkla

Výsledek bitvy ovšem nelze přeceňovat, protože Bérenger využil situace a zvítězil nejen díky správně zvolené taktice, ale hlavně kvůli koncentraci všech dostupných sil. Je třeba dodat, že se na jeho stranu několikrát přiklonila štěstěna, která však jak známo přeje připraveným. Naopak Thajci trestuhodně rozptýlili vlastní loďstvo a tím si porážku do jisté míry přivodili sami. Je třeba připomenout, že u Ko Čangu zanechali pouze pět válečných lodí, které navíc nijak nezajistili před útokem z moře. Pokud by zdejší kotviště chránily miny, a nebo na moři hlídkovala alespoň jedna ponorka, mohlo vše dopadnout jinak. Naopak v samotném boji projevili thajští námořníci nevšední odvahu, kterou ocenila i rozhlasová stanice v Saigonu, která 19. ledna poněkud pokrytecky velebila jejich statečnost a litovala zmařených životů.

Obrázek
Vyznamenaní členové posádky Thonburi

Kromě toho je třeba si uvědomit, že hlavním cílem výpadu byla podpora ofenzívy pozemních sil a Bérenger toto zadání nesplnil, takže Thajci výsledek bitvy prezentují jako odražení nepřátelského útoku, což je svým způsobem pravda. Francouzi navíc nechali uniknout těžce poškozený THONBURI, údajně „proděravělý jako řešeto“ , takže mohl být později vyzvednout. Ve svém hlášení Bérenger také uvedl, že zničili tři torpédovky a dva obrněnce. Tuto mylnou informaci zpravodajské agentury vzápětí vytroubily do světa, a protože pozornost světové veřejnosti byla tehdy upřena k sledování průběhu druhé světové války, nebyla tu přílišná snaha o její ověření. Dlouho se zdálo, že stokrát opakovaná lež se nakonec stane pravdou, takže Barabanov mohl později napsat, že „toto tvrzení bez konfrontace s thajskými prameny zakořenilo nejen ve francouzské, ale i v další západní literatuře a dodnes se objevuje v mnoha publikacích, včetně těch ruských (české samozřejmě nevyjímaje). Teprve v poslední době bylo díky rozšíření internetu možné porovnat tvrzení obou stran a jak už bylo uvedeno, ani obrněnec SRI AYUDHYA ani torpédovka TRAD se bitvy u Ko Čangu nezúčastnily a proto v ní nemohly být potopeny.“

Obrázek
Thonburi jako památník

Bérenger jako odměnu obdržel řád Čestné legie a brzy se dočkal i povýšení na kontradmirála, třebaže jeho vítězství nijak neovlivnilo průběh války. Francouzská ofenzíva neměla úspěch a vláda ve Vichy musela přijmout Japonci zprostředkovanou mírovou dohodu, podle které získalo sporná území Thajsko. Odměňovalo se i na opačné straně: Luang Phromveerapan byl posmrtně povýšen o jeden stupeň a vyznamenáni dostali i mnozí důstojníci a námořníci. Opravený THONBURI sloužil pod thajskou vlajkou až do 60. let a jeho nástavby, stožár a přední dělová věž jsou dodnes zachovány jako památník v areálu námořní akademie v Paknamu, aby posluchačům připomínaly hrdinství jejich předchůdců.

Použité zdroje:
Морская Кампания 1/2007.
Сергей Патянин: Французские крейсера Второй Мировой . Moskva 2012.
Л. Гаррос: Военно-морской флот Франции во Второй мировой войне. Petrohrad 1997.
Морская Кампания 4/2008.
Okrety Wejenne; numer specjainy 41.
Ivan Hrbek, Jaroslav Hrbek: Salvy nad vlnami. Vydalo nakladatelství Naše Vojsko 1997.
http://thaigunship.blogspot.cz/search/l ... oh%20Chang
http://www.netmarine.net/bat/croiseur/lamotte/kohchang/
http://www.navy.mi.th/newwww/document/h ... ent4_3.php
http://www.battleships.spb.ru/KO/0196/Chang.html
http://thaiarmedforce.com/taf-article/6 ... art-i.html
http://www.bloggang.com/viewdiary.php?i ... 27&gblog=1
http://www.thaiarmedforce.com/taf-artic ... rt-ii.html
http://www.wikipedia.org/

Dosti podrobný článek o bitvě u Ko Čangu je i na webu Fronta.cz, ale jeho autor vycházel z úplně jiných zdrojů, a proto se faktograficky značně odlišuje: http://www.fronta.cz/bitva-u-ko-chang
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Bitva u Ko Čangu

Příspěvek od Pátrač »

Ahoj námořníku, tedy to na to koukám jako bagr na tvrdou hlinu. O této válce jsem v životě neslyšel!!! Famozní práce o kusu světové historie. Máš podobných es v rukávu ještě více?
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
CAT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1683
Registrován: 6/8/2009, 10:53

Re: Bitva u Ko Čangu

Příspěvek od CAT »

Pěkný článek, Thaici jsou zajímavou kapitolou Druhé války, byl to jeden z mála Asijských států, které měli něco čemu se dalo říkat moderní armáda...
Obrázek
"We can't restore our civilization with somebody else's babies."
"Settlemunt my arse, let's slot floppies"
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Bitva u Ko Čangu

Příspěvek od Polarfox »

Na druhou stranu to byl též vůbec jeden z mála asijských států. Ale vybavení měli obecně slušné.
Pátrač píše:Máš podobných es v rukávu ještě více?
No ještě by se mohla nějaká dobrá duše ujmout pozemní a letecké stránky bojů. Tam se také najde spousta zajímavých věcí.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u Ko Čangu

Příspěvek od jarl »

Pátrač píše:Ahoj námořníku, tedy to na to koukám jako bagr na tvrdou hlinu. O této válce jsem v životě neslyšel!!! Famozní práce o kusu světové historie. Máš podobných es v rukávu ještě více?
No, momentálně nic popdobného nechystám, ale těch podivných válek v období, které se souhrně označujeme jako druhá světová válka bylo víc a francouzsko-thajský-konflikt patřil k těm menším.
CAT píše:Pěkný článek, Thaici jsou zajímavou kapitolou Druhé války, byl to jeden z mála Asijských států, které měli něco čemu se dalo říkat moderní armáda...
A třeba krátká thajsko-japonská válka je také zajímavé téma, takže kdyby se toho chtěl někdo ujmout...
Polarfox píše: No ještě by se mohla nějaká dobrá duše ujmout pozemní a letecké stránky bojů. Tam se také najde spousta zajímavých věcí.
Tak o tom bych si opravdu rád něco přečetl. Já sám jsem moc líný, abych si to sám nastudoval, ale třeba se do toho někdo pustí.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Sujky
rotný
rotný
Příspěvky: 81
Registrován: 23/1/2012, 21:17

Re: Bitva u Ko Čangu

Příspěvek od Sujky »

clanok super :) nechysta sa niekto napisat nieco o namornictve slobodnych francuzov ?
Uživatelský avatar
CAT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1683
Registrován: 6/8/2009, 10:53

Re: Bitva u Ko Čangu

Příspěvek od CAT »

jarl píše:
CAT píše:Pěkný článek, Thaici jsou zajímavou kapitolou Druhé války, byl to jeden z mála Asijských států, které měli něco čemu se dalo říkat moderní armáda...
A třeba krátká thajsko-japonská válka je také zajímavé téma, takže kdyby se toho chtěl někdo ujmout...
Tak před půl rokem jsem zrovna tohle téma studoval, ale popravdě jsem mnohem lepší čtenář, než pisatel a na článek tak nějak nemám odvahu...
Obrázek
"We can't restore our civilization with somebody else's babies."
"Settlemunt my arse, let's slot floppies"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u Ko Čangu

Příspěvek od jarl »

Sujky píše:clanok super :) nechysta sa niekto napisat nieco o namornictve slobodnych francuzov ?
Snad se toho časem ujme Polarfox. Prozatím se musíš spokojit s tím co už před mnoha roky napsal Nelson (Norad):
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=162&t=1754
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=162&t=1756
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=162&t=1770
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=162&t=1782
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=162&t=1791
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=162&t=1794
CAT píše:
jarl píše:
CAT píše:Pěkný článek, Thaici jsou zajímavou kapitolou Druhé války, byl to jeden z mála Asijských států, které měli něco čemu se dalo říkat moderní armáda...
A třeba krátká thajsko-japonská válka je také zajímavé téma, takže kdyby se toho chtěl někdo ujmout...
Tak před půl rokem jsem zrovna tohle téma studoval, ale popravdě jsem mnohem lepší čtenář, než pisatel a na článek tak nějak nemám odvahu...
Tak třeba tu odvahu nakonec najdeš a pustíš se do toho.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Bitva u Ko Čangu

Příspěvek od Polarfox »

Sujky píše:nechysta sa niekto napisat nieco o namornictve slobodnych francuzov ?
Víceméně chystám, ale obrň se trpělivostí.

Pokud se mezitím nikdo nepochlapí, tak se klidně v budoucnu ujmu i té pozemní/letecké stránky operací. Nebo mohu případnému zájemci mohu poskytnout pár drobtů k letecké části, které zatím mám. Stačí říct.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Bitva u Ko Čangu

Příspěvek od kacermiroslav »

Díval jsem se do zdroje, na odkazu níže, a podle všeho byla u těchto lodí byla skutečně použitá děla ráže 200mm, jak je dost často v řadě zdrojích uváděno. Jednalo se o 20cm/50 (7,9") 3rd Year Type (Model 1914) 1 GO (No. 1) s kadencí kolem 3 až 5 ran za minutu. Elevace ve věžích byla možná v rozsahu -5 až +40 stupňů s maximálním dostřelem 26.700 metrů. Výkony poměrně slušné. Bohužel se mi nepodařilo dohledat průraznost.

http://www.navweaps.com/Weapons/WNJAP_79-50_3ns.htm
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u Ko Čangu

Příspěvek od jarl »

kacermiroslav píše:Díval jsem se do zdroje, na odkazu níže, a podle všeho byla u těchto lodí byla skutečně použitá děla ráže 200mm, jak je dost často v řadě zdrojích uváděno. Jednalo se o 20cm/50 (7,9") 3rd Year Type (Model 1914) 1 GO (No. 1) s kadencí kolem 3 až 5 ran za minutu. Elevace ve věžích byla možná v rozsahu -5 až +40 stupňů s maximálním dostřelem 26.700 metrů. Výkony poměrně slušné. Bohužel se mi nepodařilo dohledat průraznost.

http://www.navweaps.com/Weapons/WNJAP_79-50_3ns.htm
Tady bych byl opravdu opatrný. Zhruba jedna polovina mých zdrojů uvádí ráži 200 a druhá 203 mm. Japonci používali ráži 200 mm u svých těžkých křižníků stavěných ve 20. letech a později přešli na kalibr 203 mm. Thajské lodě se stavěly až koncem 30. let, takže z hlediska požadavků na maximální výkon by se dalo očekávat, že budou požadovat moderní zbraně ráže 203 mm. Ale je samozřejmě dost dobře možné, že Japonci prodali Thajcům za sníženou cenu už dříve vyrobená děla kalibru 200 mm, která svými parametry určitě pořád vyhovovala jejich požadavkům.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Bitva u Ko Čangu

Příspěvek od Scrat »

No ono to tak ale opravdu bylo. Modifikace 2 GÔ sice byla zavedena do služby v roce 1931 ale přednostně bylo třeba vyzbrojit vlastní křižníky. A zrovna velká děla nejsou výrobek který by zbrojovky sekaly jak Baťa cvičky, je to spíše kusová výroba s poměrně velkým rizikem nekvalitního kusu. Takže celé přezbrojení bylo ukončeno až těsně před válkou, těch nových děl bylo ale tak málo že například na křižník Furutaka byly při "přezbrojení" nainstalovány zase staré kanóny pouze převrtané na novou ráži a mám dojem že na letadlové lodi Kaga zůstaly dokonce v původním provedení. No a pár děl Japoncům po všem zbylo tak co s nima.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Bitva u Ko Čangu

Příspěvek od Polarfox »

Jak píše Scrat. Ta thajská děla jsou dle většiny důvěryhodnějších zdrojů přebytky, co zbyly po modernizaci těžkých křižníků (případně po sejmutí věží z letadlových lodí Akagi a Kaga). Ostatně thajské obrněnce nesou i starší typ věže (D). Takže s největší pravděpodobností je to opravdu 200mm (7.9inch).

Ty dohady o ráži mohou mít dle mého několik příčin:
1) obecný nedostatek běžně dostupných potvrzených informací o těhle exotických destinacích
2) tendence uvádět tyto kanóny jako 8inch a zpětně se pak 8inch automaticky převádí jako 203mm
3) věže jsou uváděny jako ekvivalentní k těm užitým na třídě Myoko...ale opět je tendence je srovnávat s věžemi po modernizaci a ne před ní
4) již zde uvedená časová otázka..tj. druhá polovina 30tých let evokuje spíše novější děla
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u Ko Čangu

Příspěvek od jarl »

Já se také přikláním k názoru, že thajské obrněnce nesly starší děla ráže 200 mm, ale bez přístupu k originální dokumentaci to nelze tvrdit se 100 % jistotou. Leda že by někdo zajel do Paknamu a tu ráži přeměřil.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Bitva u Ko Čangu

Příspěvek od Scrat »

Polarfox píše:Ty dohady o ráži mohou mít dle mého několik příčin:
1) obecný nedostatek běžně dostupných potvrzených informací o těhle exotických destinacích
2) tendence uvádět tyto kanóny jako 8inch a zpětně se pak 8inch automaticky převádí jako 203mm
3) věže jsou uváděny jako ekvivalentní k těm užitým na třídě Myoko...ale opět je tendence je srovnávat s věžemi po modernizaci a ne před ní
4) již zde uvedená časová otázka..tj. druhá polovina 30tých let evokuje spíše novější děla
A za páté bych uvedl že bordel v tom dělá i fakt že děla nesla téměř stejné označení tedy "50-kókei 3-nen šiki 1-gó 20-senči hó" a "50-kókei 3-nen šiki 2-gó 20-senči hó" a jediné co je odlišovalo bylo jen to 1-gó a 2-gó. Je to stejné jako u amerických děl označení modifikace tedy to "Mk xx". Jenomže zatímco u amerických lodí bylo možné že ve věži byly vedle sebe lafetovány různé modifikace tak v japonském případě se jednalo o konstrukčně sice identická ale jinak nezaměnitelná děla různých ráží. Některá dokonce vznikla tak že byl starší model pouze převrtán na novou ráži.
kacermiroslav píše:Výkony poměrně slušné. Bohužel se mi nepodařilo dohledat průraznost.
Domnívám se že nová ráže vznikla prakticky jen proto že původní děla byla o 3 mm menší než jakými disponovala konkurence. Jiný důvod než ješitnost japonských admirálů mne opravdu nenapadá protože výkonově byly obě modifikace téměř na stejné úrovni (nebo takhle - rozdíl byl tak malý že to bylo ekonomicky nezdůvodnitelné). Ale Japonské císařské námořnictvo přece nebude používat menší děla než mají Američané nebo Britové.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Bitva u Ko Čangu

Příspěvek od Polarfox »



Kdyby někdo náhodou mluvil tou hatmatilkou .)
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Re: Bitva u Ko Čangu

Příspěvek od Bublifuk »

kacermiroslav píše:Díval jsem se do zdroje, na odkazu níže, a podle všeho byla u těchto lodí byla skutečně použitá děla ráže 200mm, jak je dost často v řadě zdrojích uváděno. Jednalo se o 20cm/50 (7,9") 3rd Year Type (Model 1914) 1 GO (No. 1) s kadencí kolem 3 až 5 ran za minutu. Elevace ve věžích byla možná v rozsahu -5 až +40 stupňů s maximálním dostřelem 26.700 metrů. Výkony poměrně slušné. Bohužel se mi nepodařilo dohledat průraznost.
Tak jsem se trošku snažil a Thajské obrněnce měli podle všeho skutečně starší 200mm typ děla ve věžích odpovídajících zhruba typu "D" užitých na japonských těžkých křižnících tř. Myoko. Jen jejich elevace byla nižší a tedy i dostřel dosahoval "pouze" 24.000 metrů.
Jinak co si budeme nalhávat - obě tyto lodě byly pořád spíše dělovými čluny, než plnohodnotnými pobřežními obrněnými loďmi. Jen nesly těžká děla. Velikostně na tom byly zhruba stejně jako např. nizozemské Flores a Soemba, abych se přidržel plavidel sloužících v Asii. Pravda, měly boční pancéř, ale ten kryl jen prostor strojovny, jinak nic a navíc měl max. 63,5mm - to zase pro 155mm kanon nebyla taková překážka i z větší vzdálenosti. Takže ten výsledek nemůže moc překvapit, i když odhlédneme od lepšího výcviku Frantíků.

citaci opravil Skelet
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u Ko Čangu

Příspěvek od jarl »

Bublifuk píše:Jinak co si budeme nalhávat - obě tyto lodě byly pořád spíše dělovými čluny, než plnohodnotnými pobřežními obrněnými loďmi. Jen nesly těžká děla. Velikostně na tom byly zhruba stejně jako např. nizozemské Flores a Soemba, abych se přidržel plavidel sloužících v Asii. Pravda, měly boční pancéř, ale ten kryl jen prostor strojovny, jinak nic a navíc měl max. 63,5mm - to zase pro 155mm kanon nebyla taková překážka i z větší vzdálenosti. Takže ten výsledek nemůže moc překvapit, i když odhlédneme od lepšího výcviku Frantíků.
Já bych ty thajské lodě zas tak nepodceňoval. Ta pancéřová ochrana mi příjde přiměřená. Dělové věže, barbety a velitelská věž byly silné 102 mm. Boční pás dosahoval síly 63 mm, což sice není mnoho, ale některé mnohem větší těžké křižníky jej měly ještě slabší. Pří boji na větší distanci je důležitá horizontální ochrana a thajské lodě dostaly dvě pancéřové paluby; spodní silnou 38 mm a horní 25 mm. Proto věřím, že na vzdálenost větší než 15 000 m by thajské pancíře zásahy 155mm děly vydržely.

Obrázek
Schéma pancéřové ochrany Thonburi

Naproti tomu Lamotte-Picquet neměl žádný boční pancéřový pás, dělové věže měly stěny o tloušťce 30 mm, stejně jako barbety. Velitelskou věž chránilo 20 mm. Horní paluba byla silná 20 a spodní 10 mm. Muniční sklady kryly 20mm pancíže a kormidelní oddělení 14mm. Průraznost japonských 200mm děl jsem nenašel, ale novější model ráže 203 mm použitý na těžkých křižnících třídy Mjókó probíjel na vzdálenost 10 000 m pancířové pláty silné 190 mm a na 18 000 m 120 mm. To znamená, že Thonburi mohl ohrožovat Lamotte-Picquet už na hranici maximálního dostřelu a jeho granáty by slaboučkými francouzskými pancíři bez problémů pronikly a každý zásah mohl být fatální.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Bitva u Ko Čangu

Příspěvek od kacermiroslav »

Souhlasím s Jarlem. Ostatně stačí se podívat na pancéřování tolik médií vyzdvihovaných německých kapesních bitevních lodí, který se kus od kusu lišil. Boční pancíř tak podle jedlitivých jednotek měl hodnotu "pouhých" 50 až 80mm. A i tak jej Němci považovali za dostačující vzhledem k úloze a předpokládaným typům nepřátelských plavidel, se kterými by se ve vodách mohli setkat. A přitom thajská plavidla poskytovalo skutečně malý cíl, takže zásah byl spíše otázkou náhody, než umění Frantíků.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Bitva u Ko Čangu

Příspěvek od Polarfox »

kacermiroslav píše:Souhlasím s Jarlem. Ostatně stačí se podívat na pancéřování tolik médií vyzdvihovaných německých kapesních bitevních lodí, který se kus od kusu lišil. Boční pancíř tak podle jedlitivých jednotek měl hodnotu "pouhých" 50 až 80mm. A i tak jej Němci považovali za dostačující vzhledem k úloze a předpokládaným typům nepřátelských plavidel, se kterými by se ve vodách mohli setkat. A přitom thajská plavidla poskytovalo skutečně malý cíl, takže zásah byl spíše otázkou náhody, než umění Frantíků.
Tohle je dle mého poněkud specifický a pro srovnání nepříliš vhodný příklad. Otočil bych otázku a vzal to takhle...kolik pancéřování dostaneš do 10 000 tun výtlaku, pokud máš zachovat původní účel a neosekat rychlost či výzbroj? Kolik si přeješ a nebo kolik můžeš?

Jinak to pancéřování možná není úplná hitparáda, ale jen ve vztahu k ostatním klasickým pobřežním obrněncům. Protože co se dá vměstnat do 2 000 tun výtlaku? Tahle třída je v podstatě jen velký dělový člun a ne typický pobřežní obrněnec. Je to výsledek ekonomických možností, potřeb a ochoty investovat. Ostatně v Itálii objednané křižníky třídy Taksin také nebyly v rámci své kategorie zcela plnohodnotnými soupeři. Osobně považuji tuto třídu za součást svébytné skupiny plavidel jako jsou třídy Taksin, Ning Hai, Veinticinco de Mayo atp., přičemž patří k tomu lepšímu, co z ní vzešlo.

Ale to pancéřování bych při střetu ani nepřeceňoval. U Koh Changu to dopadlo jak to dopadlo a nutno vzít v potaz, že tam dotyčné plavidlo čelilo nejstaršímu a nejslabšímu francouzskému lehkému křižníku a nikde není řečeno, že boj musí být veden na větší vzdálenost. A i tam není nic jisté.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Odpovědět

Zpět na „Námořní válka v Pacifiku“