Muslimská otázka

[skelet]

Ta obezřetnost je na místě, ať se to někomu líbí nebo ne, tak Turecko je člen NATO a jeho mocenský a ekonomický vliv sílí, takže je logické, že se všechny státy drží zpátky a čekají jak to dopadne.

[Pátrač]

Otázka Turecka je nyní poměrně zásadní a myslím si, že to co se tam nyní děje je pomalá ale nesmírně sofistikovaná islamizace za pomoci EU Turecku vnucených demoktratických nástrojů. Dění v Turecku je díky tomu z pohledu EU naprosto legitimní - menšina musí respektova většinu, a hlavně, je to proces pomalý, dokonale řízený. Nelze nic vytknout a Turecko si nyní jde svojí cestou a opětný návrat k sekulární zemi je podle mě nemožný.

Na druhou stranu si myslím, že většině turecké populace to vyhovuje, tudíž budiž jim přáno.

[Rase]

Tady je poměrně vysvětlující video k problematice demonstrací v Turecku. V tomhle případě se zdá, že se jedná o opačnou situaci než v Sýrii (islamista je u moci, demonstranti proti němu protestují). Je zvláštní, že armádu se podařilo odstavit tak rychle a bez nepokojů (nebo o nich nevíme). Přeci jen to byla armáda, která udržovala sekulární stát desítky let.
http://www.youtube.com/watch?v=VI0kJsNd ... ture=share

[CAT]

Jak už tu psal minimálně Pátrač, je to jak dlouho rok? Co odvolali a snad i zažalovali několik generálů, islamisté hodně oslabili sekularizátory z armády a teď jen sklízej ovoce své práce... Jo holt demokracie je špatná v tom, že většina prosadí vše ať je to sebehorší...

[spitfire.v]

Jedno je jisté v Turecku jde o hodně, víc než se může zdát, jenom nechápu tu sebevražednou politiku EU viz. britanistán. Islám je totalitní netolerantní ideologie. Je otázkou, proč se tomuto středověkému tmářství tak ustupuje a pořád se nám multikulty vnucuje, jako bychom nežili v 21. století a věda toho tolik nedosáhla.

[Bleu]

No protože se - i díky vědě, jen tak mimochodem - všechno relativizuje... A dobro/zlo resp. morálka se jaksi neřeší...

[spitfire.v]

Ale to přeci není důvodem, proč islámu ustupovat a ještě si ho importovat. Absenci morálky bych také neházel na vědu, možná je to i tím, že selhala instituce, která měla tu morálku nabízet.

[Bleu]

Já taky netvrdím, že to je důvod. Jen konstatuju, že si myslím, že to tak je. Obávám se z hlediska morálky a etiky střílíš vedle. Problém je právě v tom relativizování, založeném na poněkud absurdním tvrzení, že lidé a tím i jejich kultury jsou si - společensky - rovny a jsou na stejné úrovni. No a na to navazuje jistá prazvláštní představa, která by šla zjednodušit do formulace ve smyslu "oni nedělají bordel, oni jsou jen jiní" k čemuž se velmi často přidá "a my, západní civilizace se musíme omlouvat za jim způsobená příkoří."

[CAT]

instituce dohlížející na morálku? No potěš koště, toho bych se dožít nechtěl... Bleu to popisuje sice pár slovama, ale podle mě beze zbytku je to relativismus a utkvělá potřeba levičáků popírat a stírat rozdíly mezi lidmi...

[spitfire.v]

Mířil jsem do minulosti a tou institucí myslel církev a označení istituce bylo použito jen velmi volně. Ač souhlasím, že na tom mají svůj velký podíl různí PCMC levičáci a zastydnutí neomarxisté, tak si dovolím tvrdit, že to není jediný důvod současného stavu.

[Mirek58]

V případě Turecka se nabízí otázka, jeho armáda je armádou Turecké republiky nebo armádou islámu?
A že armádní špičky byly odříznuty, nic neznamená, rozhodující je střední stupen velení. který generuje linii armády v politice.

[Polarfox]

A co když si armádní špičky dosadí vlastní podřízené? Dále to můžeš brát i z pohledu, že ten střední stupeň dovolil armádní špičky odříznout a pokud to dovolil teď, tak jak se bude chovat v budoucnu, kdy bude mít situaci ztíženou a strukturu prolezlou více islamisty?

[Mirek58]

Polarfox:
To je jedna z možností, ale dan za takovéhle zasahování do armády je ,že se stane naprosto neschopnou.
Např. Násir musel připravit pro Sadata v Egyptě armádu nabráním vzdělaných středo a vysokoškoláků, aby na Sinaji udělala uspokojivý výsledek.
Zkrátka akceschopná armáda potřebuje všestraně vzdělané bojovníky, aby třeba v pět nezalekli na koberec, boj neboj.

[CAT]

Tady rok 2011... http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky ... ovalo.html turecke armadni veleni kolektivne rezignovalo...

[Zdeněk]

Otázka Turecka je nyní poměrně zásadní a myslím si, že to co se tam nyní děje je pomalá ale nesmírně sofistikovaná islamizace za pomoci EU Turecku vnucených demoktratických nástrojů. Dění v Turecku je díky tomu z pohledu EU naprosto legitimní - menšina musí respektova většinu, a hlavně, je to proces pomalý, dokonale řízený. Nelze nic vytknout a Turecko si nyní jde svojí cestou a opětný návrat k sekulární zemi je podle mě nemožný.

Na druhou stranu si myslím, že většině turecké populace to vyhovuje, tudíž budiž jim přáno.

Jejda, příteli, opět Ti budu oponovat. Myslím, že turecká společnost je už delší dobu na určité vývojové křižovatce a rozhoduje se, kam se otočí. Ze všech tradičních muslimských zemí má k něčemu, co lze nazvat "občanská společnost", asi nejblíže. Je zde silné liberální podhoubí, v minulosti zde dlouhodobě probíhal sekularizační proces (třeba zákaz šátků na státních školách zde byl zaveden mnohem dříve, než v prvních evropských zemích, a tvrdě vyžadován), který velké části společnosti zcela vyhovoval. problém je ten, že v Turecku (stejně jako v Iránu) jsou veliké rozdíly mezi obyvatelstvem vesnic a větších měst. Erdogan (stejně jako Achmadínežád) si to samozřejmě uvědomuje, vesnicím proto dává slušné peníze z rozpočtu a obratem získává podporu. Navíc nevzdělaný nábožensky orientovaný vesničan často tíhne k obdivu nějakého toho silného báťušky, v tom není Turecko výjimkou. Ale ve větších městech, kde je vyšší vzdělanost, je tlak na liberalizaci společnosti mnohem větší. Nesmírně pozitivní je v tomhle skutečnost, že jak v Íránu, tak v Turecku tyhle postoje nesou zvláště mladší generace (narozdíl třeba od arabských zemí). A mají ještě narozdíl od Evropanů sílu, třeba vytrvalost protestů proti Achmadínežádovi po diskutabilních volbách byla určitě obdivuhodná. Jistě, je zde armáda, ale jsem pevně přesvědčen (a desítky příkladů z historie mi to znovu potvrzují), že jak se dá do pohybu nějaký společenský proces, lze ho brzdit, tlačit pod poklici (to se pak tlakuje k explozi - viz rok 1848, Rusko 1917 atd.), ale plně zastavit nikdy. Cestu si vždycky najde, jako řeka. To nejlepší, co by západní svět mohl dělat, je nechat tomu volný průběh. Třeba tlačit na korektnost voleb, dodržování občanských standardů, ale proboha hlavně nevyvolávat nějakou občanskou válku, "humanisticky" nebombardovat apod., nevytvářet hysterii "lidskoprávních" expertů a neposílat tam různé Pilipy zviditelňovat se.
Netvrdím, že Turecko směřuje k demokratickému systému západního typu (Turci jsou taky silní nacionalisti), ale turecká společnost si čímdál víc bude říkat o svobodný přístup k informacím, o svobodu projevu, neomezené vzdělání a podnikání a bůhví, čím to může vyvrcholit a jak to ovlivní třeba právě islám. Můj příbuzný turečtinář mi o Turecku řekl, že když projedeš Balkánem do Istanbulu, ocitneš se znovu v civilizaci (to je samozřejmě konverzační nadsázka).
A na závěr poslední poznámka - společnost musí mít nějaký vývoj, musí být progresivní a schopná se učit. Pokud ustrne, tak za chvíli zahyne. Evropa se zdá sílu k sebeutváření jakoby ztratila v pohodlí konzumu, vývoj v zemích jako je Čína, Turecko nebo Brazílie (nebo třeba ztracený československý experiment v 68.) by pro ni mohl být informačně velmi poučný, chyby nevyjímaje.

[Mirek58]

Takže v kostce se dá říct, že rozhodujícím rozporem v Turecku, je "souboj" vesnice proti městu?
Pokud vesnice bude mít přístup k penězům , bude podporovat platící vládu , at je to kdokoliv a náboženský akcent vlády ji nebude vadit.
"Město " bude už citlivější na omezení dané z náboženských hledisek. Hlavně ženy, ty si vydobyly určitý pokrok ve společnosti.

[Pátrač]

Pro kolegu Zdeňka a pro zbytek světa, pát slov.

Otázka Turecka v dnešním světě a v islámském světě zvláště, je a to se asi shodneme, unikátní.

Po národní katastrofě ve Velké válce, která díky i zaostalosti konzervované islámským řízením státu skončila pro Osmanskou říši totální destrukcí, kdy z velkého impéria zbyl jen díl bývalé slávy a spojený s katastrofou další, tedy neuvěřitelnou genocidou arménské křesťanské populace, která rozhodně na kráse této zemi nepřidala, šlo Turecko cestou, kterou dějiny islámského světa neznaly.

Válka vyvedla na svět osobnost, jakých 20. století nemá až tak mnoho. Víme všichni, že to byl Mustafa ibn Ali, známý dnes jako Mustafa Kemal Atatürk. Ten člověk udělal z Turecka moderní stát a to tak moderní, že i takzvané vyspělé demokracie na západě v některých směrech působí jako reakční režimy. Tedy při zpětném pohledu.

Mustafa Kemal Atatürk

Kolega Zdeněk něco naznačil. Jím - tedy Atatürkem - vydaný nový rodinný zákon jasně stanovil, že žena patří jen sama sobě a není a už nikdy nebude majetkem manželovým, jak tomu až dosud bylo. Má stejná práva jako muž a muž může nadále mít jen jednu manželku. To byl zásadní průlom. Byla to první země v islámském světě, kde se z ženy stal občan, tak jak ho chápeme dodnes. To je věc, kterou málokdo dokáže dnes docenit.

Pro ženy byl zrušen příkaz nosit šátek. Dodnes by tento zákaz měl platit na universitách a pro státní úředníky při výkonu jejich povolání. Ale to hlavní bylo, že tímto zákonem získala žena v Turecku volební právo stejně jako muži, čímž Turecko o řadu let předběhlo i takové západní země jako Francii či Švýcarsko.

My už nyní víme, že ustanovení o šátcích premiér Erdogan sice nezrušil, ale vytváří aktivní prostředí pro to, aby ženy začaly šátek nosit „dobrovolně“. Koneckonců konců jeho manželka jej začala z ničeho nic nosit a prohlašuje, že jako pravá muslimka to tak musí dělat, víra to po ní chce.

Mustafa Kemal dal jasně najevo co si o islámu myslí. Jeho prohlášení, cituji:

„islám je dobrý nanejvýš pro změkčilé Araby, nikoli však pro Turky, kteří jsou dobyvatelé a muži“

je dnes neuvěřitelný, a dalším výrokem tohoto ranku byl výrok, cituji:

„Islám, tato absurdní teologie nemorálního beduína, je mršinou, která otravuje naše životy.“

Tomu nasadil korunu.

Co by s takovými výroky dnes udělali muslimové dvacátého prvního století, kteří jsou ochotni za karikaturu v časopise vraždit na základě vyhlášeného rozsudku, který vynese skupina islámských duchovních a vyhlašovat džihád proti všem nevěřícím?

Z pohledu mého šlo o naprosto neslýchané a urážlivé výpady proti pravidlům muslimského života, který se řídil islámem a právem šaría. Korán a šaría určovaly do té doby pravidla pro všechny oblasti života a provázely muslima od narození až do hrobu a v některých zemích se k tomu vlády pod kuratelou duchovních opět vrací. Tyto postupy prosazované i za cenu drakonických nátlakových akcí s nasazením armády samozřejmě Turkům víru neupřely. Ale duchovní špičky i nižší klér ztratili vliv na veřejný život a politiku. Dervišské kláštery, byly jako sídlo extremismu nekompromisně zavřeny, kázání duchovních všech úrovní kontrolovala policie a zákony od té doby určoval stát, který se inspiroval evropským právním systémem.

Jenže byla to opravdu urážka nebo cesta jak i za cenu jistého znevážení vykročit směrem k modernímu světu? V Turecku jsou dnes křesťanské enklávy, které se mají tak, jak jinde v muslimském světě nikoliv. Turecko dává velkou péči památkám na arménské křesťanství. To vím, ledacos jsem o tom nastudoval.

Přitom ani islám nepřišel zkrátka a byla mu dávána velká vážnost. Ale ne větší, než třeba křesťanství v Německu a rozhodně nemohl žádný duchovní útočit na stát. To by s ním byl udělán rychle pořádek.

Pokud tedy mluvím o islamismu v Turecku, rozhodně ho neztotožňuji s něčím tak divokým jako je Al-Kajda. To nelze. Islamismus je dnes to, co vzniklo v Egyptě ve dvacátých letech minulého století jako Muslimské bratrstvo. Tato ideologie – to je velmi důležité, Muslimské bratrstvo přeměnilo islám z náboženství na ideologii - je to, co je dnes považováno za problém.

Al Kajda je něco jiného. Ta se vypreparovala z wahábismu, který má domovské destinace v Saudské Arábii. Je to ten wahábismus, co dnes ovládá mešity a motlitebny ve většině Evropy.

Platí tento postulát, či vlastně dva postuláty:

A/ Islám ve svém základní podobě i ve svých odnožích jako sunna, šiíta, druze a podobně, je monoteistické náboženství stejně jako judaismus a křesťanství. Ve své podstatě není nebezpečnější než ta další dvě náboženství.

B/ Islamismus je radikální utopická ideologie podobně jako fašismus a komunismus.

Takže tvrzení že islám jako takový je nebezpečný je nesmysl.

Pokusy implantovat demokratické myšlení v praxi jako princip řízení státu je možné i v islámských zemích. Turecko před Erdoganem to dokazuje. Ale v této době je to právě demokracie, co islamismus posiluje. K porážce islamismu je zapotřebí použít všech prostředků. Jsou názory, že je potřeba použít opravdu vše, co je k dispozici. Tedy je-li třeba sílu, není-li třeba sílu, je potřeba použít slova.

V tom druhém se ukazuje, že jsou islamisté výrazně lepší. Islamisté dosahují nejlepší výsledky tehdy, když postupují v souladu s tím co Evropa a USA islámskému světu vnucují a islámským minoritám v křesťanských majoritách žijícím poskytují jako součást fungujících politických systémů.

Prostě pokud se chovají tak, jak si my přejeme, postupují v souladu s principy křesťansko-demokratické civilizace, tedy za použití nenásilných prostředků, dosáhnou mnohonásobně více než za použití násilí. Když se vrátím k Turecku, musím uznat, že premiér Erdogan a islamistické organizace sídlící na Západě sklízejí výrazně větší úspěch než Chomejní nebo Al Kajdá. Mají lepší výsledky, vyvíjejí-li činnost v rámci politického systému, školství, sdělovacích prostředků a právních systémů, než ti co vyhazují do vzduchu vlaky, kavárny autobusy.

To ale neznamená nic více, než to, že využívají to co je pro nás pomalu svaté ve svůj prospěch, tím jsou z našeho pohledu nenapadnutelní, ale tím jejich zájem o tyto principy končí. Je to pro ně pouhý nástroj k dosažení cílů.
Když se nad tím zamyslíte, možná my dáte za pravdu. Islamisté se dostávají nahoru v rámci systému. Sledovat jak tento proces probíhá na Západě, tedy hlavně ve Francii a Británi je na jedné straně fascinující, na druhé straně to konkrétně ve mně vzbuzuje jisté obavy. Rozhodně Turecko a Velká Británie stojí za pozornost.

Turecko v tom, kam až se to podaří Erdoganovi dovést, Británii zase v tom, kam až to majorita pustí. Ale zde se máme bavit o Turecku, nechme Brity jejich svrabu. Jen doufám, že si tam někde v Londýně uvědomí, že se chovají jako idioti.
Je to země, kde, stejně jako v jiných zemích muslimové mají stejná práva a zodpovědnost jako kdokoli jiný. Prostě nemají nějaká zvláštní práva. Nemají na ně žádné právo, jen proto, že jsou muslimové. Je potřeba, aby byli řádnými občany. Myslím si, že kdybych já byl Brit, nechtěl bych po nich nic jiného, než aby byli řádnými občany. Zákony jsou v Evropě proto, že věci se časem mění. Zákony jsou zákony a průběžně se mění. Jako Evropan se muslimům klidně přizpůsobím, ale nesmí dojít k tomu, že to ztratí zdraví rozum a Evropa ztratí svoji identitu. Když muslimové přijdou k nám, musí respektovat naše pravidla. Mohou požadovat rozumné úlevy v rámci existujícího systému, nesmějí ale měnit systém samotný. O to se pokoušejí islamisté. Proto jsou nebezpeční a jelikož jsou v tom, co dělají zatraceně dobří, musíme být lepší, zásadovější a aktivnější.

Turecko je tohoto legitimního postupu dokonalou ukázkou v islámské zemi. Erdogan je chytrý. Proto se přestal snažit o vliv ve městech. Tan se chytá jen málo. Ale cílenou podporou venkova, chudých částí měst si vytvořil stabilní voličskou základnu a tím je jeho strana v parlamentu zdaleka nejsilnější. Stejně se to podařilo Muslimskému Bratrstvu v Egyptě. Mohamed Mursi využil toho, co se nazývá arabským jarem, jeho lidé pomohly svrhnout Mubarakovu autokracii a díky obrovským investicím do chudiny vyhrál volby. Nyní te to druhý stát ovládaný islamisty a to dokonce těmi ortodoxními. To neznamená, že by Egypt zešílel. Ale mění se a není to změna ve směru, který by tam rádi zápaďané viděli.

V Turecku se za posledních 90 let dělo ledacos, ale země se nástupu Islamismu bránila a ubránila. A vždy zde byla u razantních zákroků armáda. Naposledy se to stalo v roce 1995. To si dobře pamatuji.

Po náhlé smrti prezidenta Halila Turguty Özaly byl no¬vým prezidentem zvolen Süleyman Demirel. TO byl z našeho pohledu renesanční muž a udělal něco co se ani v Turecku ještě nestalo. Předal předsed¬nictví Vlastenecké strany a ministerský post první že¬ně v tureckých dějinách, Tansu Čillerové. Ta sice žádné zázraky nepředvedla, ale nebyla horší než kdokoliv před ní. V předčasných volbách zví¬tězila proislámská, troufám si zde použít označení islamistická, je to totiž plně na místě a to Strana prosperity Necmettina Erbakana. Této straně v roce 1980 po jednom z vojenských převratů byla ústavním soudem zakázána činnost. O sedm let později byla opět povolena a v dalších volbách už byla v parlamentu.

Necmettin-Erbakan

V roce 1995 tato strana dokonce volby vyhrála. Na chvíli zavládla patová situace. Ani jedna ze stran nechtěla tvořit koalici s islamisty Ale, jelikož parlamentní demokracie má své půvaby, nedokázaly se domluvit mezi sebou ani Erbakanovi protivníci. TO známe i od nás. Nakonec se ale Čillerová s Erbakanem pro někoho překvapivě pro někoho nikoliv, překvapivě sjednala vytvoření společné vlády. Poprvé si tak sedl představitel politického islámu, tedy pravého islamismu, Necmettin Erbakan do premiérského křesla. Turecko se najednou dostalo do varu a prudce se rozštěpilo. Evropa a NATO zvláště velmi zpozorněly. Erbakan byl člověk, který tvrdil, že pokud bude moci udělá zásadní kroky, které by otřásly euroasijským bezpečnostním systémem. Co to bylo, nebo mělo být, tak čtěte, co chtěl realizovat:
- vyvést zemi z NATO,
- uzavřít americké vojen¬ské základny
- přerušit styky s Izraelem, zde se projevil jako pravý nefalšovaný islamista.

Nakonec se nic z toho nestalo a velmi zásadní bezpečnostní do¬hoda mezi Tureckem a Izraelem jím byla ratifikována i přesto, že v minulosti se vyjadřoval výrazně protižidovsky. Zdálo by se, že Islamisté toho v Turecku více naklají, než skutečně udělají.
Opak byl ale pravdou. Možná Erbakan měl plán pomalých a parlamentem pod jeho kuratelou řízených změn, ale neuhlídal si svoje spolupracovníky. A tak nakonec dal armádě jasný signál že je potřeba připomenout Atatürka, jak je v kraji zvykem. Silou. Záminkou pro zásah turecké armády vůči premiérovi se v únoru 1997 stal ve své podstatě banální konflikt v konflikt ve městě Sincanu.

Starosta tohoto města, Erbakanův spolustraník, zorganizoval jakousi akci, kde požadoval něco, co v té době bylo v Turecku mimo mapu. Vyzýval shromážděný dav k podpoře osvobození Je-ruzaléma od izraelské okupace. Zdatně mu sekundoval jeho host, zde íránský velvy¬slanec, který vybízel k zavedení islámského práva v Turecku. To byl pro něho osobně a Erbakana sebevražedný úder do vlastního vazu.

Generálové neváhali a poslali do města tanky. Po krátkých, ale divokých srážkách bylo zahájeno vyšetřování v hlavách největší politické strany a události spěly rychlým tempem k tomu, co je označováno za čtvrtý vojenský převrat. Prezident Süleyman Demirel nemohl jinak, rozhodl, jak rozhodl a vládu nakonec vytvořily tři strany. Ústavní soud vzápětí zahájil projednávání žádosti o zákazu Strany prosperity pro údajné snahy o změnu laické¬ho charakteru republiky. V lednu 1998 byla tato strana zakázána. Pomyslnou tečku v tomto ohledu udělal v létě roku 2001 Evropský soud pro lidská práva, který v zákazu strany neshledal porušení lidských práv. Pro nás Evropany odchované naší kulturou je půvabné, že poslední převrat byl dokonán tím, že Erbakan byl k odstoupení vyznán dopisem od armády a po jeho přečtení rezignoval.

To samé se opakovalo v roce 2008, tentokrát ovšem skončila opačným výsledkem. Turecký ústavní soud zamítl žádost o zákaz vládnoucí Strany spravedlnosti a rozvoje, kterou odpůrci obvinili z narušování sekulárního charakteru země. Tedy její šéf, dnešní premiér Ardogan, si tak ústavně zajistil legitimitu a zbývalo mu zajistit si, aby armáda neprovedla to samé jemu. Každý Turek ví, že vojenské převraty provedené armádou v letech 1961, 1971, 1980- ten už jsem uvedl a ten zvláštní z roku 1997 vždy vedly k prudkému utužení sekularizace země.

Proto šel do protipohybu. To se projevilo tím, že nedělal z pohledu islamizace nic. Ale to co děla si nikdo neuvědomil. Podařilo se mu získat pevné body v armádě, což bylo poprvé, co se to někomu z islamistů podařilo. Potom udělal několik kroků, které už omezením sekularice zaváněly. Počkal si, až armáda začne s přípravou akce a zahájil protiútok. Došlo k masovému zatýkání jak mezi aktivními důstojníky, tak mezi záložníky to v několika vlnách. Jelikož Turecko může vězně při výsleších mučit, zatýkání na základě vytěžení vězněných pokračuje. Je to možné i proto, že tehdejší nejvyšší policajt a dnešní velitel ozbrojených sil je Erdoganův souvěrec, nebo alespoň ideový spojenec. Až to skončí, padne asi několik hlav a mnoho dlouhých trestů odnětí svobody. Recep Tayyip Erdogan vládně z postu premiéra, prezident Abdullah Gül je jeho louka. Plná moc je tedy v rukou islamistické strany, která se už natolik nebojí, že se začala sama profilovat jako „UMÍRNĚNĚ ISLÁMSKÁ“. Něco takového by bylo před 20 lety naprosto nemožné.

Recep Tayyip Erdogan

Armáda, která by proces desekularice zastavit, je nyní plně pod kontrolou těch, co by normálně odstranila. Islamizaci paradoxně pomáhá Evropská unie. Erdogan totiž naprosto pravdivě tvrdí, že pouze plní zadán EU, která řeší, zda Turecko přijme nebo ne. Jedním z požadavků je postupující demokratizace a tedy i potlačení politické role armády. Takže destrukce sekulárního státu v Turecku a tím vytvoření islámského státu, který pokud se tak stane, bude nejkvalitněji vyzbrojenou muslimskou zemí na světě, s velkými bojovými zkušenostmi a know-how stejném jako má NATO.

Netvrdím, že Turecko směřuje k demokratickému systému západního typu (Turci jsou taky silní nacionalisti), ale turecká společnost si čímdál víc bude říkat o svobodný přístup k informacím, o svobodu projevu, neomezené vzdělání a podnikání a bůhví, čím to může vyvrcholit a jak to ovlivní třeba právě islám.

Skončím přímým vyjádřením k tomuto citátu z Tvého vstupu.

Primo: Turecko nesměřuje k žádné formě demokracie. Demokracii účelově využívá jako nástroj potřebný k tomu, aby dokázalo převést zemi do podoby státu s islámským právem, normami a chováním. Potom demokracii jako islámu nevlastní, čili cizí uloží do muzea, jako ukázku jak se dá tento nástroj za potlesku pitomců z EU využít ve prospěch pravé víry.

Secundo: Turecká společnost si může říkat, o co chce. Venkov - tedy velké množství voličů se už s plánem na islamizaci ztotožnil, armáda je mimo a policie je v rukách islamistů. Silový scénář je asi nemožný, ale proč Turkům bránit aby si šli svojí cestou. Dělají jen to, co po nich všichni chtějí – demokraticky si dělají, co uznají za nejlepší pro svoji zemi.

Tertio: Islám to už ovlivnilo, ale nikdo to nechce vidět. Kde si myslíš, že se vzalo to opěvované arabské jaro? Samo od sebe? Leda tak ho...no. Tedy slušně řečeno: Ó nikoliv........

Mám svoji teorii, kterou právě konzultuji s lidmi na Masarykově univerzitě. Je to o tom, že příklady táhnou. Turecko je na „SPRÁVNÉ“ cestě, tedy k obnově islámského státu. Vyvolané státní převraty, hloupě nazývané revolucemi, kde ti pitomci studovali, asi v Plzni, ZMĚNY opravdu přinesly. Ale byly to revoluce? Otazník.

Revoluce je radikální změna, která má zlepšit kvalitu původního stavu, zpravidla směrem nahoru. To ani v jedné zemi, které tím procesem prošly, nenastalo. No nenastalo. Jde o pohled toho, kdo je na které straně barikády. Pro islám je to změna v jeho prospěch, tedy vyšší kvalita. Pro evropského člověka vychovaného v prostředí křesťansko-demokratických tradic, je to pád do středověku.

Všude kde proběhly krátké, ale intenzivní úspěšné převraty, došlo k volbám a všude vyhráli islamisté. A nyní provádí pod pláštíkem demokratického řízení států přerod svých zemí k islámským kořenům. Dobře to ten Erdogan dělá, nezbývá než ho obdivovat. Je na nejlepší cestě, aby Turecko v době nějakých 10 let hrálo prim v celém islámském světě. Navíc velmi dobře hraje s Izraelskou kartou a i zde se mu daří.

Islám vítězí.

Zbývá otázka, jak to ovlivní Evropu. Odpovídat nebudu, musel bych vyplodit stejně dlouhý příspěvek.

[kopapaka]

Klidně odpověz, já si to milerád přečtu a mám takové tušení, že nebudu sám...

[danny1691]

jj, koukejte plodit pane Pátrač. Též si to rád přečtu

[Destroyman]

Pátrači, neunavuj se a klidně se na nějakou analýzu vyprdni. Každej dneska přece ví, že optimista se učí anglicky, pesimista arabsky a realista střílet.