XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 136.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 136.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 136.

Obrázek

Útoky Spojenců v Operaci DRAGOON od 15. srpna do 15. září 1944.
Když se po vylodění, v Operaci DRAGOON, nepodařilo Spojencům uzavřít Němce do "Kotle" u Montélimarské brány, rozhodli se, že je dostanou v okolí Lyonu.
Americká 45. pěší divize generála Eaglese, jejíž příslušníci měli na ramenou znak Národní gardy státu Oklahoma - ptáka hromovládce - urychleně útočily s cílem přetnout silnici východně od Lyonu. Jenomže jim dne 1. září německé tanky "Divize duchů" - 11. td. - unikly kolem klíčového opěrného bodu oblasti - v Maximieux - na hlavní silnici Lyon - Ženeva. Americká 36. pěší divize generála Dahlquista (Texasané) v té době obsadili kopce nad Lyonem a spojili se s místními partyzány. A právě tehdy se příslušníci 36. pěší divize dozvěděli od FFI, kteří ukořistili německé dokumenty, že Wehrmacht Lyon bránit nebude a německé jednotky se stáhnou z města. A skutečně, průzkum zjistil, že Němci město Lyon opouštěli a tak dostal přednost francouzský 2. as (II. as) z Francouzské armády B generála Lattre de Tasigny, která formálně město Lyon osvobodila. Při osvobozování města Lyonu museli francouzští vojáci a bojovníci FFI místy ničit německý odpor, zvláště zákeřné, maskované snajpery, kteří například obsadili městskou nemocnici. Stejně jako v dalších osvobozených francouzských městech docházelo k chytání kolaborantů. Někde, jako v Lyonu, uspořádali francouzští partyzáni pochod kolaborantů po hlavních ulicích a náměstích města (je jasné, že v některých případech byli kolaboranti zabíjeni na místě).
Němci Spojencům u Lyonu, opět, stejně jako u Montélimar, unikli - a generál Truscott velitel amerického 6. as stále doufal, že Blaskowitze a jeho Skupina armád B "dostane" těsně před sedlem Belfort a zničí je.
Další pokračování útoků prováděl francouzský 1. as na pravém křídle, americký 6. as útočil uprostřed a francouzský 2. as na levém křídle. Jenomže velmi rychle vymanévrovala německá 11. td americkou 45. pěší divizi. Jen 177. průzkumná eskadra, což byla součást Skupiny Butler ( vytvořené z 36. pěší divize) - se před Němce dostala 3. září, tedy v den, kdy Francouzi osvobodili kompletně Lyon. Americká 177. průzkumná eskadra vybudovala zátarasy u Bourg-en-Bresse. Průzkumná eskadra byla rychlá a proto Němce předehnala, ale neměla dostatečnou palebnou podporu, aby celou tu masu ustupujících německých jednotek zastavila. Málem na to doplatila, neboť jí německá 11. td takřka zničila. Průzkumná jednotka utrpěla velké ztráty, které ale v tomto boji u zátarasu utrpěly i německé jednotky z 11. td. Při dalším německém ústupu už německé jednotky u Besanconu zvolily boj na zdrženou, aby získaly potřebný čas pro ústup směrem přes Belfort. V Besanconu, který byl již od dob Římanů opevněným místem, které opevňovali dál i francouzští králové, stejně jako Francouzská republika, provedli němečtí ženisty ještě další terénní opevnění a soustředili v něm 3 000 vojáků pro obranu. Přesto útočící americká 3. pěší divize generála O'Daniela Besancon dne 7. září, po dvou dnech těžkých bojů, obsadila. Jenomže se musela přeskupit a doplnit - měla ztráty - a tak další útok ztratil rychle tempo. V době, kdy americká 3. pěší divize bojovala o Besancon, americká 45. pěší divize těžce bojovala s německou obranou. V té samé době, na levém křídle amerického 6. as, postupoval francouzský 2. as z Lyonu a 10. září 1944 osvobodil město Dijon, ve kterém zajal desítky tisíc vojáků, většinou z druhosledových jednotek východoevropských dobrovolníků, mezi kterými byl například prapor Ukrajinců, kteří zabili své velitele, všechny důstojníky, a přešli na stranu Spojenců. Německé jednotky, s kmenovými Němci, před postupujícími Francouzi uspořádaně ustupovali a houževnatě bránili Langres. A právě tahle obrana německých jednotek ukončila spojenecké pronásledování v této oblasti.

Obrázek

Mapa útoků Spojenců ve Francii do 11. září 1944.
Dne 12. září došlo u Dijonu ke kontaktu francouzských jednotek generála Lattre de Tasigny s předsunutými jednotkami francouzské obrněné divize generála Leclerca, které postupovaly z Normandie.
Tak vznikla ucelená fronta Spojenců od La Manche po Švýcarsko (od "Dne D", do 24. srpna 1944, bylo dosaženo cílů "Operace OVERLORD", když většina historiků však konec "Operace OVERLORD" spojuje s 1. zářím, dnem, kdy generál Eisenhower převzal velení všech jednotek bojujících na spojenecké frontě v Evropě).

Spojenecká strategie od "Operace COBRA" po útok na Paříž.
Jestliže máme bilancovat závěrečné boje o Normandii, musíme říci, že to byla "Operace COBRA", která po vylodění, což byla I. fáze OVERLORDU - spustila II. fázi "Operace OVERLORDU". A právě "Operace COBRA" přivedla do Montgomeryho americko-britské-kanadské 21. Skupiny armád ještě Pattonovu 3. A (od této chvíle tvořila 21. Skupinu armád britská 1. A, kanadská 2. A, americká 1. A a 3. A). V té době tedy 21. Skupina armád měla celkem 38 divizí a nutno říci, že velitelství SHAEF očekávalo, že Eisenhower zřídí své velitelství na kontinentě a převezme velení spojeneckým armádám. Ale to se zatím nestalo. Útočící spojenecké jednotky rozvrátily postupně německou obranu v Normandii. Nutno však říci, že Němci prakticky 40 dní udrželi spojenecká vojska v Normandii, když Spojenci předpokládali, že v Normandii se zdrží jen 9 dní. Boje měly za následek německé ztráty, ale co je hlavní, byly vyčerpány německé zálohy. Pro Spojence pomalost postupu a těžké boje znamenaly, že vznikala manka ve vytváření zásob v týlových oblastech. Manka v zásobování se ještě zvětšila, když začal "úprk" - rychlý útok - Pattona do Bretaně. Pattonovy divize postupovaly rychle a Logistika nebyla schopna vytvářet dlouhodobé skladování zásob, neboť musela zásobovat rychle postupující jednotky. Nákladní automobily místo aby dodávaly zásoby do skladů, musely vozit potraviny, munici a nejpotřebnější zboží, včetně nafty, přímo k bojujícím jednotkám. A jak se vzdálenost každým kilometrem postupu násobila, násobily se i vzdálenosti pro zásobovací vozy, což ještě více zatěžovaly na frontu nově příchozí americké a britské divize.
Pro Spojence kladně, pro samotného generála Pattona přímo výborně, působilo jeho nasazení v Normandii. Jak již bylo řečeno, generál Patton urychleně provedl své divize hrdlem u Avranches a v Bretani vytvořil stále se rozšiřující frontu, když postupně obsadil celý poloostrov, mimo přístavů, a s pomocí Bradleyho i zajistil svá křídla proti německým protiútokům. Od Bretaně postupoval na východ a na sever a postupně obkličoval Němce, když jeho 3. A zapojila do útoků vedle 8. as také další sbory, jako byl 15. as, 12. as a 20. as.
Reakce Němců v podobě protiútoků o Mortain - německá "Operace LÜTTICH" - rozhodla vlastně další osud Francie. U Mortainu a po Mortainu se ukázala slabost von Klugeho německých jednotek a nastal zvrat ve Francii. Vše dovršilo obklíčení německé 7. A u Falais. Přes všechny chyby Spojenců u Falais, popsaných v předchozích článcích, se jako pozitivní ukázal postup Pattonova 15. as, 20. as a 12. as směrem na Dreux ( na jih, východ a sever), když Němci v oblasti nebyli schopni zadržet Pattonova vojska a vytvořit nějakou ucelenou a pevnou obranu. Mezi spojenecká zklamání patřilo jen dobývání přístavů St. Malo, jehož obsazení se podařilo až 17. srpna, přístav a město Brest 19. září a přístavy a města Lorient a St. Nazaire vydržely dokonce vzdorovat až do konce války. Většina útoků od "Operace COBRA" znamenala vlastně, že Patton za 15 dní dokázal to, že překonal všechna plánovaná obsazení, které stanovili plánovači SHAEF na D + 20 až D + 60. Tak se stalo, že Američané svou 3. A generála Pattona drželi část oblasti, kterou měla původně držet americká 1. A.
Ukazovalo to na znovuvzkříšení generála Pattona, když např. - historik Roger Cirillo - v historickém pojednání - Pronásledování k Seině - hovoří o generálu Pattonovi takto, cituji:

"Z osobního hlediska večer 15. srpna 1944 přinesl jednomu ze spojeneckých generálů zadostiučinění. Když modré šipky 3. A vyznačovaly nejimpozantnější zisky na celé mapě SHAEF, svět se konečně dověděl, čí armáda to 'putuje po Francii'. Bylo oznámeno, že Patton, jehož přítomnost byla utajována s ohledem na jeho předstírané velení invazi přes Calaiskou úžinu je velitelem armády spěchající k Seině, k Paříži a do Německa.
Patton byl opět v novinách nejen jako generál trestající vojáky, či politicky kompromitující svou zemi, ale jako předvoj pronásledování nepřítele celou Francií. A 3. A dokazovala, co německá rozvědka již dlouho věděla, že Patton je ve spojeneckém táboře nejschopnějším velitelem v poli."

V době, kdy náčrty, mapy, ale také noviny přinášely zprávy o tom, že spojenecké klíny pronikají Francií, zvažoval SHAEF jak postupovat dál. Při zvažování nejprve Montgomery vyslal kanadskou 1. A generála Crerara na jih, aby se spojila s Američany, kteří odtud postupovali k Dreux a dál. Rodilo se však širší strategické rozhodnutí, které chtělo zlikvidovat Němce chycené u řeky Seiny, která byla válkou zbavena mostů. Řešila se zároveň i nutnost poslat britské jednotky více na východ, aby Pattonovy síly mohly pokračovat v širokém obchvatu hlavního města Francie - Paříže. V té době se opět vyskytly, před invazí do jižní Francie, pokusy Churchilla o vzkříšení možnosti provést vylodění ve Středomoří, na které však již ani Eisenhower, ani Marshall a s nimi i prezident USA neslyšeli. Jak bylo již řečeno, přinesla "Operace DRAGOON" po 28. srpnu 1944 Spojencům dva velké přístavy - Marseille a Toulon. Přístavy, které mohly konečně podpořit celou činnost Spojenců v Evropě.
Již v době, kdy se projednávaly všechny možné strategické koncepce, ve které, jak víme, vítězila koncepce - již ne jenom na Seině zastavit a konsolidovat především Logistiku - ale útočit až k Rýnu - vznikl problém Paříž.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 136.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 137.

Mapa útoků směrem k řece Seině do data, než začal přímý útoků francouzských a amerických

Obrázek

jednotek do vnitřní Paříže, včetně útoků na samotné město - do 25. srpna 1944.

Osvobození Paříže Spojenci.
Ještě v době kdy se Spojenci vypořádávali s německým protiútokem u Mortain, rodila se Falaiská kapsa a bylo zvažováno překročení řeky Seiny, tedy mezi 10. a 17. srpnem, se rodil pro spojeneckou koalici nový, velice závažný strategický problém - Paříž a místní povstání.
Zajímavé je, že většina veřejnosti, mám na mysli tisk, rozhlas, ale i francouzské obyvatelstvo a představme si, že i Němci a dokonce každý spojenecký voják, nevědouce nic o úvahách SHAEF, si mysleli, psali a hovořili jen o Paříži, jako hlavním strategickém cíli. Zjednodušeně řečeno - SHAEF uvažovala o konsolidaci Logistiky, ale až po překročení Seiny a přiblížení se k Rýnu. Tisk, rozhlas a ostatní vyjmenovaní si mysleli, že teď bude vše směřovat jenom k osvobozování Paříže, jako hlavnímu cíli celého spojeneckého vylodění.
Pravdou však je, že SHAEF o útoku na Paříž neuvažovalo, chtělo především konsolidovat Logistiku a útočit k Rýnu a dokonce vyhlásilo opatrně oblasti jižně od Seiny za "Prostory soustředění". Prostě v linii jižně od Seiny pro dobu D + 90 (90 dní od vylodění), nebylo cílem SHAEF město Paříž, ač Pattonovým jednotkám na dosah. Paříž neměla být obsazováno, ale spojenecké jednotky měly hlavní město Francie obejít!
Důstojníci SHAEF prostě matematickými zákony o zásobování zjistili, že Paříž spotřebuje denně 4 000 tun zásob (již bylo řečeno, že to bylo jen minimální množství pro přežití). Stejné množství 4 000 tun zásob bylo potřeba pro 3 dny pochodů a bojů celé jedné armády Spojenců!!! A tak jenom třeba Pattonova 3. A by se musela na nějakou dobu zastavit. A to v době, kdy odhad generála Bradleyho byl, že Pattonova 3. A za bojů postoupí "za týden" k německé Siegfriedově linii. A postup na Paříž, osvobození Paříže "mohlo" tenhle postup překazit. To byla "jedna strana mince".

"Druhou stranou mince" byly pocity a chování francouzského obyvatelstva, v tomto momentě chování Pařížanů. Pařížané 1 500 dnů snášeli hanbu, útlak a zoufalství pod okupací Hitlerovské armády.
Více než 1 500x museli Pařížané překousnout pochod praporu Wehrmachtu, který denně s hudbou obešel Vítězný oblouk a pak pochodoval dolů po širokém bulváru Avenue des Champs Élysées k Place de la Concorde - hrdý Pařížan nejen tohoto pochodu praporu Wehrmachtu měl "plné zuby". Nešlo se divit, že Pařížané nevnímali tolik ničení německých armád v Normandii a ostatní Francii a útok k Seině, či Rýnu, ale důležitost prvního řádu pro ně bylo - Osvobození Paříže.
Odpor Pařížanů začal vlastně již 10. srpna, kdy francouzští železničáři provedli něco, co bylo od června 1940, od okupace Francie a Paříže, nemyslitelné - vyhlásili stávku za vyšší mzdy a lepší zásobování Paříže. Ano, do této doby si nikdo v okupované Francii nedovolil žádnou stávku.
Je jasné, co následovalo. Zastavil se provoz metra, a protože se přidaly i některé další odborové svazy - byl sporadicky dodáván plyn a elektřina. Za tři dny poté, tedy 13. srpna 1944, chtěli Němci odzbrojit 20 000 pařížských policistů. Ti se také postupně přidali na stranu stávkujících a také vyhlásili stávku. Rodilo se to postupně. Nejprve se policejní jednotky rozhodly, že odloží uniformy, ale zbraně si ponechají. V době, kdy informace o tom, co policisté provádějí, dorazila k Němcům, sešly se výbory jednotlivých frakcí FFI (komunistické a Gaullistické) a vydaly prohlášení, které vyzývalo policisty, aby se postavili na stranu FFI, jinak budou považováni za zrádce a kolaboranty: platilo heslo - "Chvíle osvobození nadešla".
V druhé dekádě srpna - od 10. srpna - se začalo "Hnutí 10. srpna" rozrůstat a padly první výstřely a Němci museli zasáhnout. Jednotky SS dne 16. srpna 1944 v noci popravily 35 mladých Francouzů tak, že je postřílely z kulometů v Carrefour des Cascades. Ten samý den obdržel německý velitel města Paříž, generálporučík Dietrich von Choltitz, od Hitlera příkaz - zničit Paříž.
Již 17. srpna se bojovalo u nádraží Gare du Nord a Gare de l'Est.
Paříž, město lidových revolucí a povstání, začalo svůj boj o osvobození!
FFI, se chystala osvobodit se vlastními silami. Pro všechny složky FFI znamenalo osvobození "Města světla" (jak Paříž nazývali básníci a spisovatelé), vlastně osvobození celé Francie. Většina historiků však říká, že frakce komunistů, Gaullisté, a i další jednotlivé frakce, si tvořili mocenskou základnu, kterou chtěli použít v osvobozené a "Poválečné Francii" - ve svůj prospěch. Například velitelství Charlese de Gaulla v Alžíru vydalo již 11. srpna instrukce pro své FFI, aby obsazovalo vládní budovy svými přívrženci z pravidelných jednotek.
Tady je nutno říci, že generál Jacques Chaban-Delmas přijel z Londýna do Paříže s direktivami od šéfa FFI generála Piera Koeniga, při de Gaullově velitelství, které přikazovaly, aby bylo povstání pozastaveno na dobu, kdy se spojenecké jednotky přiblíží k branám Paříže. Plán povstání dle de Gaullova velitelství měl být uskutečněn až s příchodem pravidelných francouzských armádních jednotek.
Jenomže generál Chaban-Delmas do Paříže dorazil příliš pozdě - povstání ve městě již začalo a nebylo ho možno zastavit.

Na německé straně velitelství armádních jednotek myslelo spíše na zastavení útočících spojeneckých jednotek z Normandie a nechtělo se zabývat - "potlačováním nějaké vzpoury"!
Jenomže Hitler, jak jsem již řekl, rozhodl - město Paříž musí být zničeno, vzpoura krvavě potlačena! Německý velitel von Choltitz k tomu obdržel příkaz, že nejprve musí zničit nejvýznamnější továrny v Paříži. Poté 45 městských mostů přes Seinu a nakonec její kulturní památky. Seznam památek, které měli Němci zničit, vypadal jako nejlepší turistický průvodce Paříží. Jen nedostatek příkazů od von Choltitze znamenal, že se tak nestalo. Choltitz totiž nemohl přes srdce přenést zničení kulturních památek.
V samotném městě Paříž, v jejích jednotlivých obvodech, začaly FFI přepadat ze zálohy německé vojáky. Jako odvetu nařídil německý velitel provádět razie v celých městských blocích. Pokud německé jednotky přistihnou někoho z civilistů se zbraní v ruce, měly ho zastřelit. V té době z Paříže zmizeli všichni oficiální představitelé z Vichy a mnoho přisluhovačů německé správy z řad Francouzů. V době, kdy Paříži hrozila nepředstavitelná zkáza, vložil se do jednání mezi Němci a FFI švédský konzul generál Raul Nordling, který se setkal s von Choltitzem a jednal s ním o podmínkách, nejprve bojů, poté příměří. Neuspěl s návrhem na propuštění politických vězňů, když političtí vězni měli být propuštěni hned v poměru 5:1 a němečtí vojáci až někdy v budoucnu. Ve "vzduchu visela" -, při jednání se neustále připomínala - situace ve Varšavě, která povstala před 14ti dny a kde ještě zuřily boje končící vyhlazováním a ničením celých bloků domů. Takovéhle boje nechtěl německý generál de Choltitz v Paříži připustit. K tomu, že nebylo 45 mostů v Paříži zničeno přispěla ta okolnost, že ještě maršál von Kluge rozkázal Choltitzovi, aby odložil zničení mostů, když argumentoval tím, že by jakákoliv takováhle ohromná destrukce ještě více rozjitřila v tuto chvíli obyvatele Paříže, ale zároveň by ztížila německou obranu, která se přes Paříž přemisťovala a doplňovala.
Komunistické hnutí odporu - frakce komunistické FFI - pod velením francouzského komunisty Henri Tanguyho, jehož jméno v konspiraci bylo "Plukovník Rol" - plánovalo povstat 19. srpna.
Velitel Gaullistického hnutí odporu FFI, Alexandr Parodi se o plánu komunistů - 19. srpna povstat - dozvěděl a rozhodl se obsadit o něco dříve policejní prefekturu poblíž Notre Dame. Na policejní prefekturu zaútočili Gaullističtí policisté dřív, než se komunisté vzpamatovali. Ostatní složky FFI se pak ke Gaullistům brzy přidaly.
Po útoku policistů v civilu se jich 2 000 shromáždilo u Prefektury s vlající francouzskou vlajkou a po zazpívání Marseillaisy brzy dobili blízký Justiční palác. Přišla zpráva o přípravě německého protiútoku a než Němci zaútočili, proměnili Francouzští obránci spojovací Boulevard du Palais v místo obrany, které na všechny strany pokrývala palba ručních zbraní. Další den, tedy 20. srpna 1944, dobyli příslušníci FFI městskou radnici. Němci se začali

Obrázek

stahovat do opěrných bodů ve středu města a do ulic vyrážely jen skupiny s tanky, které podporoval vždy větší oddíl pěchoty. Švédský konzul Nordling se s von Choltitzem setkal 20. srpna 1944 a dosáhl od Němců uznání, že Hnutí odporu a její bojovníci FFI, budou mít - "statut vojáků". Von Choltitz dokonce souhlasil s tím, že FFI obsazená Prefektura a městská radnice mohou zůstat okupovány, pokud nebudou příslušníci FFI útočit na německé opěrné body. S tím, ale nesouhlasili velitelé ani jedné z bojujících stran v ulicích, ani FFI, ani německých jednotek SS. A tak, když byly jednotlivé body příměří vyhlášeny, boje nejprve sporadicky utichly, ale v některých místech střelba pokračovala. FFI, jednotlivé frakce, se sešly 21. srpna a rozhodly, že příměří bude 22. srpna přerušeno. Zároveň vydaly heslo: "Na barikády".
Na základě tohoto hesla začaly v Latinské čtvrti, ale v menší míře i v dalších částech Paříže, vyrůstat stovky barikád.

Obrázek


Postupně byly ulice Paříže zablokovány horami dlažebních kostek. Do barikád byly zabudovány pokácené stromy a obránci tam přidávali káry i automobily. Barikády obsazovali bojovníci s ukořistěnými, ale i podomácku vyrobenými zbraněmi a s přilbami ještě z dob 1. světové války, někde měli i ukořistěné německé helmy.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 136.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 138.

Jak říká Roger Cirillo ve svém historickém díle - Pronásledování k Seině - v rozkaze Adolfa Hitlera ze dne 17. srpna bylo generálu von Choltitzovi nařízeno, cituji:

"Paříž nesmí padnout do rukou nepřítele a pokud padne, ten musí najít jen pole ruin."

Pro obranu Paříže měl von Choltitz připraveno 22 000 vojáků z různých jednotek a k dispozici měl 50 tanků a v počátku i podobné množství OT. K obraně mu byla přislíbena ještě jedna divize, která měla spolu s tím, co v Paříži již bylo, udělat z hlavního města Francie pevnost, na které se měl spojenecký útok rozbít.
Po 17. a zvláště po 19. srpnu 1944 se v Paříži rozhořely boje. V prvních dnech bojů se podařilo civilistům a vojákům FFI zničit několik OT (Obrněné Transportéry) a Němci přešli na útočné oddíly, které měly v "Bojové skupině" vždy tanky a větší počet pěchoty. Proti nim se bránili civilisté a příslušníci FFI, kteří měli ruční zbraně, zápalné lahve, někde i ukořistěné Panzerfausty, viz zde od Bruno:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=18&t=281
a také ukořistěné německé kulomety. Byl to jasný nepoměr zbraní, který se snažily FFI eliminovat maskovanými léčkami a později bojem na barikádách. Němci při útoku nikdy neprováděli proražení obrany Paříže, s cílem dostat se ven z města, nýbrž vždy jen místní útoky s cílem zničit místní útok, nebo obranu FFI. Při boji stříleli z tanků a kulometů do oken budov. Z tanků stříleli většinou průbojné granáty, když, jak říkají historici, většinou nepoužívali tříštivé střely. Rozdíl byl však v chování k zajatcům!
Francouzi, FFI, většinou německé zajatce, včetně vojáků SS, koncentrovala v nějakém zajateckém táboře (k excesům, tedy k zabíjení, samozřejmě také sice docházelo, ale ne často. Spíše se FFI a civilisté špatně chovali ke kolaborantům - Francouzům).
Němci naopak, když zajali FFI, nebo civilistu, většinou je ihned stříleli, to přesto, že švédský konzul vyjednal pro FFI statut vojáka (zde jsme si řekli, že obě bojující strany - velitelé v poli - s dohodou švédského konzula nesouhlasili a Němci, zvláště SS, nesouhlas projevovali dle zvyku - zabíjením zajatců - partyzány vždy měli za - "bandity").
Ke dni 22. srpna 1944 bylo město Paříž nakonec otevřeným válčištěm, v jehož obvodech vzniklo postupně 30 miniaturních bojišť. V ten den dorazili zástupci FFI Paříže k Pattonovi a Bradleymu a žádali o pomoc pro povstání.
Byl večer dne 22. srpna 1944, kdy generál Eisenhower přikázal generálu Bradleymu, veliteli americké 12. Skupiny armád, aby jeho jednotky okamžitě postupovaly na Paříž. Hrozilo skutečně, že pokud von Choltitz využije k potlačení povstání naplno tanky a letectvo, které měl k dispozici, umřou v Paříži tisíce lidí a město bude zpustošené. A v Paříži se skutečně bojovalo, když například palác Grand Palais byl dne 23. srpna po zásazích zápalnými střelami v jednom ohni. Večer toho dne FFI zaznamenala pětistého zabitého Pařížana a boje se stále rozrůstaly. Příslušníci FFI obsadili v jednotlivých městských obvodech radnice a převzali místní samosprávu. Němci tenhle stav nechtěli nechat jen tak a na mnoho čtvrtí, právě na jejich radnice, místní samosprávy, začali útočit. Dne 24. srpna 1944 se zdálo, že celé 3/4 Paříže jsou v rukou bojovníků FFI, ale vnitřní část Paříže, její střed, byl stále německou pevností.

Mapa pohybu jednotek Spojenců při pomoci

Obrázek


Paříži mezi 23. až 25. srpnem 1944.

A právě 24. srpna 1944, po rozkazu generála Eisenhowera, začala směrem na Paříž útočit francouzská 2. obrněná divize generála Leclerca, která byla určena, aby vstoupila do Paříže jako první. Když Leclerc obdržel rozkaz, vyslal letoun Piper Cub, který nad pařížskou Prefekturou shodil zprávu pro povstalce, citace pochází z Roger Cirillo - Pronásledování k Seině, cituji:

"Vydržte, již přicházíme."

V době, ve které Leclerc soustřeďoval jednotky k útoku na Paříž, se zdálo generálu Leonardu Gerowovi, veliteli amerického 5. as, jeho počínání pomalé a zmatečné. Gerow proto požádal generála Bradleye o povolení, aby mohl vyslat do Paříže americkou 4. pěší divizi. Divizi, která se vylodila na pláži UTAH. Bradley zklamán politikařením (kdo osvobodí vlastně Paříž), podle stejného zdroje informací, řekl, cituji:

"Do háje s prestiží, řekněte té čtvrté, ať do toho práskne a osvobodí je."

A 4. pěší divize na Paříž vyrazila také, jako jiné proudy útoku.
Samotný útok generála Leclerca a jeho francouzské 2. obrněné divize se samozřejmě neobešel bez boje. Generál Leclerc rozdělil svou 2. obrněnou divizi na celkem 3 bojové skupiny, které hned jak vyrazily, ten první den, ztratily při svém postupu k městu 40 tanků a SHD a více jak 100 jiných vozidel. Měly 300 mrtvých a zraněných vojáků. Již odpoledne 24. srpna 1944 se Leclerc rozhodl, aby vše urychlil, a vyčlenil ze svých tří bojových skupin celkem 3 tanky a 6 OT, kterým rozkázal - "nekoukat nalevo ani napravo" - nezdržovat se odporem, který měly objíždět - a prorazit cestu k městské radnici v Paříži. Příjezd téhle skupiny večer ve 21 hodin 22 minut na pařížskou radnici pak ohlásily kostelní zvony. Historie zachytila chování von Choltitze, který prý volal právě večer na velitelství Skupiny armád B a držel sluchátko v natažené ruce, aby tak Modelův náčelník štábu slyšel zvony a vnímal atmosféru Paříže. Choltitz náčelníkovi Modelova štábu říkal, že právě tyhle pařížské zvony oznamují příchod Spojenců do Paříže (přitom to byla jen ta malá bojová skupinka).
Leclerkova 2. obrněná divize a americká 4. pěší divize generála Bartona zahájily ráno 25. srpna závěrečný útok na Paříž. Leclercovy tři bojové skupiny postupovaly na Paříž ze západu a z jihu. Všude je doprovázel a zdržoval jásot davů. V jejich směru neustále dopadala dělostřelecká palba Němců. Zkušená americká 4. pěší divize generála Bartona postupovala na Paříž také z jihu a čistila přitom východní části města.
Bylo 10 hodin dopoledne dne 25. srpna 1944, když se francouzská Leclerkova 2. obrněná divize a Bartonova americká 4. pěší divize setkaly ve vnitřním městě, kde ještě zůstávaly německé opěrné body. Vojáci obou divizí začali německé opěrné body likvidovat.
Celé dopolední dění v Paříži znamenalo, že von Choltitz své bránící se jednotky neposiloval a nevydal žádné rozkazy k demolicím.

Když se Hitler o dění v Paříži dne 25. srpna dozvěděl, když zjistil, že Spojenci jsou v Paříži, dostal záchvat vzteku, zvláště když zjistil, že Paříž nehoří!



Obrázek

Pohyby kolon Spojenců směrem do centra, dne 25. srpna 1944.

Z generála von Choltitze učinil Hitler zločince ve vlastní armádě. Přitom i historické prameny později o Choltitzovi, asi i právem, říkají, že byl vlastně nedoceněný zachránce Paříže. (Zdrojem jsou zde - Použité podklady na konci článků).
Dne 25. srpna 1944 generál von Choltitz podepsal dokumenty o Kapitulaci hlavního města Francie - Paříže. Potom stejné dokumenty podepsal generál Leclerc a zástupci FFI.
Bylo poledne 25. srpna 1944, kdy nejprve nad Eiffelovou věží a poté i na Vítězném oblouku zavlála vlajka francouzské trikolóry.

V celém obvodu Paříže bylo zajato přibližně 10 000 německých vojáků a do rukou Francouzů se dostalo 30 nepoškozených německých tanků.
Při osvobozování Paříže bylo zabito přibližně 1 000 bojovníků Hnutí odporu FFI, a přibližně 1 500 jich bylo raněno.
Zástupce Francie ve Velké Británii, generál Charles de Gaulle, vstoupil do Paříže

Obrázek

dne 26. srpna 1944 a vyhlásil zde vládu Francie bez podpory Spojenců.

Ještě však následovalo "vybití Hitlerova vzteku"!

Totiž z rozkazu Adolfa Hitlera přilétly v noci z 26. na 27. srpna 1944 nad Paříž německé bombardéry a Luftwaffe se pokoušela provést to, co von Choltitz udělat nechtěl - zničit Paříž.
Při německém nočním bombardování se v Paříži ocitlo v plamenech 500 domů. Bombardování Luftwaffe zabilo 50 Pařížanů a 500 jich bylo zraněno.
Nálet na Paříž v noci z 26. na 27. srpna 1944 byl nejhorším náletem, který hlavní město Francie za 2. světové války zažilo!!


Generál Eisenhower a generál Bradley do města přijeli 27. srpna 1944 a 29. srpna byla uspořádána přehlídka, když před oběma generály triumfálně prošla Paříží americká 28. pěší divize, která pokračovala dál a zaujala obranu vně města. Pařížané si mohli oddychnout.
Americká 28. pěší divize to měla trochu jinak, ta šla vstříc bojům o Hurtgen, Bitvě o Ardeny a musela čelit Colmarskému obklíčení.

Příště si řekneme něco o strategickém sporu mezi Eisenhowerem, reprezentovaným SHAEF a Montgomerym a jeho pojetím dalších bojů v Evropě.

(Pro vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, kvůli přesnějšímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou do těchto míst psal text ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text s použitím informací z historického pojednání, - Pronásledování k Seině - Roger Cirillo. Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z dalších podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 138. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.)




Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=180
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“