Válečné paměti Františka Maška VI

vojáci a jejich velitelé, politici

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Rase

Zamčeno
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Válečné paměti Františka Maška VI

Příspěvek od Destroyman »

Válečné paměti Františka Maška VI.

Do nemocnice

11.10. 1915. Nakládají nás do vlaku sanitního, pojedeme do Segedína. Jest to obyčejný nákladní vlak, v každém voze jsou 8 lůžek. Dojeli jsme tam ráno 12.10. Vyndali nás z vagonu na nosítkách, jest nádraží i prostranství před nádražím plné nosítek s raněnýma. Saniťáci, doktoři chodí mezi námi, prohlížejí nás. Lid si nás zvědavě okukuje. Pak nás nakládají do elektrik zvláště k tomu účelu přizpůsobených a odvážejí nás do nemocnice.
Je to jakási továrna neb velká škola přeměněná v nemocnici. Nejdříve nás nechali na dvoře a tam nám nosejí oběd. Dosti chutný pro vyhladovělé žaludky. Kdo je raněn do obou ruk, musejí jej krmiti. Kdo má průstřel břicha (těch je málo), nedostanou nic.
Po obědě nás nosili do koupelky. Velká místnost, asi 20 van. Každého svléknou, vloží do vany, kdo může, umyje se sám, kdo nemůže, musejí ho umýti. Teď všechna špína jde dolu. Zde jsou zaměstnána většinou děvčata. Umytý, oholený, přikrytý jen prostěradlem, nosí nás jednoho za druhym do operační síně. Jsou zde 4 operační stoly, těžší případy jdou do vedlejší místnosti. Mě jen ránu vyčistili a řádně obvázali. Pak odnesli do velké světnice, kde je asi 50 lůžek.
13.10. Jak krásně se to leží v posteli. Noha mě skoro nebolí a tak odpočívám. Jednou denně k převazu, noha je úplně modrá a moc opuchlá. Ošetřovatelky jsou většinou Maďarky.
15.10. Jedeme transport raněných do městečka Törökanizsa (1) asi 2 h vlakem. V Segedíně neměli pro nás místo. Dojeli jsme tam večer a hned nás nosejí na nosítkách do nemocnic. Jsou zde dvě. Já jsem se dostal do nemocnice červeného kříže.
16.10. Jest to malá nemocnice zřízená ve dvou učebnách školy ve dvou světnicích po 15 lůžkách. Tato nemocnice je vydržována baronkou Kovačevičovou. Obsluhuje nás sestra Mici – komtesa Kovačevičová, jest to opravdu obětavá žena, vše co nám třeba ona obstará, o vše se stará, ale noha bolí, nevím co je to.
23.10. Stýská se mi zde, jsem sám Čech, nemohu se ani baviti. Noha mě moc bolí, mám stálou horečku, musím jen ležet, z postele nemohu se ani hnout.
30.10. Je to čím dál horší, nespím, jíst se mi nechce, ačkoliv dostanu co chci, již ani káva mi nechutná. Doktor si neví rady.
10.11. Jest to čím dál horší, nohu mám hrozně opuchlou, nejím, nespím, mám stálou horečku 40 R (2) i zapomínám mluvit.
16.11. Snad se mi noha sbírá na kosti, strašné stálé bolesti. Prosil jsem sestru Mici, aby řekla doktorovi, by mi prořízl nohu na holení kosti, by se to mohlo čistit, ona mi to slíbila.
18.11. Doktor mi provedl malou operaci, prořízl mi nohu, všechen hnis z nohy, kterého bylo velmi mnoho mi vyčistili. Rána je asi 8 cm široká a 6 cm hluboká.
20.11. Jak se mně ulehčilo. I spát mohu, noha mě bolí jen málo.
30.11. Noha se mi rychle zlepšuje, doktor se mě ptal, až se uzdravím, jestli půjdu zase do fronty. Já mu řek, že tam za žádnou cenu nepůjdu.
5.12. Teď již mohu chodit o berlích, ale ty první kroky byly těžké. Byl jsem velmi slabý, takže 5 - 6 kroků mě úplně vysílilo. Ale pomalu to půjde. Jen když mě již noha nebolí a mohu spát. Psal jsem domů, by zažádali, abych byl přeložen do nemocnice do Hradce Králové.
10.12. Teď mě je již dobře, chodím s holemi. Také jsem byl v biografu, baronka nechala nás tam zavézti kočárem. Bude brzy Štědrý den a tak dělám vyřezávanou škatuli vykládanou atlasem (3) pro skvosty sestře Mici.
Nic mě nebolí, ale pozoruji, že mi noha zůstává v koleně jaksi trochu skrčená. Ovšem, kdybych chtěl, tak bych ji natahl, ale napadá mě myšlenka, že toto mě může spasit od fronty. Budu držet stále nohu skrčenou.
24.12. Jest Štědrý den, sestra Mici nám vystrojila stromeček a každý dostal dárek, jablka, ořechy a vánočku. Já též dostal dopisní papíry, péra a tužku. Sestře Mici jsem dal na památku vyřezávanou krabici, měla velkou radost.
6.1. 1916. Prý bude tato nemocnice rozpuštěna neb je málo nemocných. Tito budou rozděleni do nemocnic v Segedíně.
8.1. Sestra Mici nám oznamuje, že pojedem zítra do Segedína a mě odevzdala potvrzenou žádost pro přeložení do Hradce Králové. Pojedu do Čech.
Bylo mi zde špatně, ale pak dobře. Když jsem byl nejvíc nemocen, neměl jsem s kým ani promluvit. Tedy sestra Mici došla k velícímu důstojníku zdejšího oddílu, který hlídal zajaté Rusy, by dal do rozkazu, neb to byli hoši pěšího pluku 28. – Praha, by mě chodili navštěvovat. A tak pak někteří ke mně přicházeli. Pak to bylo již lepší, přece jsem si měl s kým pohovořit. Však jsem skoro zapomněl mluvit a když poprvé přišli ke mně, tak mysleli, že nejsem Čech. A tak jsem si zapamatoval písničku, kterou zpívali, když byli v Debrecíně a měli se odtamtud stěhovat.

S pánem bohem Debrecíne,
My se zas už stěhujem,
Za tvé věrné pohostinství
Mnohokrát ti kösenem. (4)

Zvykli jsme si od té doby,
Cos nás prvně hlídal.
Jaká pomoc již z tvé pusty
Stěhujem se o dům dál.

Ruces na nás vyzdvihoval,
my tě kšiltem škádlili,
Tramvaje a hospody jsme
V podvečer pak bílili.

My jsme na tě nečekali,
Ty ses na nás neprosil,
Kvit jsme, my se nemseretem (5)
Tys nás v srdci nenosil.

Tvoje bor (6) a sör (7) jsme pili,
kenir (8) tvůj jsme jídali,
mnohé krásné kyšasonky (9)
podvečer pak líbali.

Stěhujem se Debrecíne,
Kam to ale nemtudum (10),
Jistě ale zůstaneme
Zase věrný Maďarům.

Všechno již ti odpustiti
Srdce naše dovede,
Jenom to né, že tvá cesta
Žádná do Čech nevede.

Nahnutý už máme kvartýr,
Pryč z něj brzo pojedem,
S pánem bohem Debrecíne,
Sotva zazní Elien. (11)

Kerem sepem (12) kyšasonky,
utichne zde čokolom (13).
Vy budete plakat holky
a bude po nás pláč a lom.

9.1. 1916. Dnes jedem do Segedína, kdo může jít na nádraží pěšky, tedy jde a nás několik se veze ve vrchnostenskym kočáru. Přijeli jsme tam ještě tentýž den, já jsem předložil žádost potvrzenou z Hradce Králové a tak navečer jedu do Hradce Králové.
11.1. Přijel jsem do Hradce a byl přijmut do nemocnice. Nemocnice je zřízená z kasáren bývalého pluku č. 42. Na druhý den při lékařské prohlídce byl jsem poslán na orthopedické oddělení. Noha je sice ještě opuchlá, ale zhojena, jen je v koleně skrčena a tak budou se pokoušet mě ji natahnout.
14.1. Zde je pan dr. Kofránek, ale má to velmi primitivní, mě položil na lavici, na nohu celou silou zatlačil, v noze to ruplo, noha se natáhla, ale zase se skrčila. Žijeme zde jako v kasárnách, krátíme si chvíli jak můžem, ponejvíce hrajem karty. Tak den po dni utíká, chodějí mě z domova navštěvovat, tatínek byl u mě několikrát, vždy donese něco dobrého na zub.
20.4. Byl jsem propuštěn z nemocnice a poslán ke kádru do Kadaně. Tam po prohlídce asi za týden poslán do Teplice – lázně, na orthopedické oddělení. Zde mě nejdříve dali nohu do kypsu, aby zůstala natažená, asi po 3 nedělích kyps sundali, ale noha se mi zase skrčila. Pak jsem chodil na masáž, stroje a koupele, ale nic to nepomáhá, noha je stále skrčená, chodím stále o holi.
30.9. Poslali mě jako vyléčeného ke kádru do Ober Liebichu. Jest to vesnice za Českou Lípou (14). Zde se nedělá nic. Když je potřeba, tedy určitý počet mužstva se pošle kam je třeba. Všichni jsou zde klasifikováni B.
Nechce se mi ještě jíti pryč a proto zkouším různé věci. Tetička z Ostrova mi zaopatřila červený kámen (dvojchroman draselný), ten roztlučený a smíchaný s vaselinou je dobrý na dělání boláků. Též když se trochu nasype do kávy, jde na zvracení. To jsem zkusil, ale tím bych si úplně zkazil žaludek.
Zkusil jsem dělati na noze bolák. Trochu jsem rozškrábal kůži na noze a potřel tím vaselinem. Druhý den jsem měl malý stroupek, ten jsem strhnul a potřel zase a tak to dělal několikráte, až se mi udělal pořádný bolák. (15)
Právě bylo potřeba marškumpanie, při prohlídce jsem tento bolák ukázal a tak jsem byl ihned naznačen do nemocnice do Turnova.
12.11. Přijel jsem do Turnova, při prohlídce se měl ptal lékař od čeho to mám. Já jsem mu vypravoval, že jsem šel v noci na záchod a na dvoře byly složený klády a potmě jsem na jednu narazil a bylo dobře. Takto všeobecně se takovým bolákům říká čurys nebo kufr – šus.
Zde to též ujde, jenže je zima a máme málo topení. Ale je dosti veselo, chodíme do kantiny na pivo a jednou týdně je představení, loutkové divadlo neb světelné obrazy, též při tom pěkně hrají, jeden na housle, jeden na harmoniku.
25.12. Na žádost jsem přeložen do Jičína, chtěl jsem do Hořic, ale tam mě dáti nechtějí. Bolák pěkně si udržuji, teď jej mám větší nežli dřív. Jsem v okresní nemocnici, jest zde pěkně, ale nechtějí nás pustiti domů na dovolenou ani na jeden den, tedy musíme utíkat. Ale je při tom svízel, ve městě jsou posádkou Maďaři a nikoho nepouštějí bez dovolenky. A tak musíme chodit do příští stanice, kde Maďaři nehlídají. Ale svízel je v tom, že druhý den můžeme přijíti pozdě k prohlídce. Jednou když jsem jel zpět byl vlak hodně zpožděn a byl jsem si jist, že to prohraji. Tu přistoupil do vozu četník Kousal z Hořic, se kterým jsem se znal od pluku z Bosny, vede nějakého tuláka do Jičína. Tak jsem se mu svěřil se svojí tíhou a on mi povídá: „Víš co Frantíku, já vedu toho tuláka a až budeme vystupovat v Jičíně, tedy jdi přede mnou a bude to, jako bych vedl i tebe.“ Tak taky jo, vystupovali jsme, bylo tam plno Maďarů, já pěkně s tulákem jsem šel před ním, on zasyčel na Maďara, který sbíral dokumenty „cvaj desentér“ a šli jsme dál, až jsme přešli nádraží a já zmizel a bylo dobře, přišel jsem včas ku prohlídce.

Poznámky:
1) Törökkanizsa, dnes Novi Kněževac v Srbsku.
2) Tady si František Mašek asi popletl stupnici Réamurovu a Celsiovu. 40 R je totiž asi 48 C a takovou horečku by přežil leda Terminátor.
3) Zde se asi nejedná o atlas jako soubor map, ale o hedvábnou tkaninu s vysokým leskem.
4) Megköszön, děkovat.
5) Nem szeretem, nemilovat.
6) Bor, víno.
7) Sör, pivo.
8) Vůbec netuším o co jde.
9) Kisasszony, slečna.
10) Nem tudom, nevědět, nerozumět.
11) Éljen a Magyar! (Ať žije Maďarsko), polka Johanna Strausse mladšího věnovaná maďarskému národu.
12) Kérek szépen, chtěl bych.
13) Csókol, líbat. Csókolom, líbám.
14) Dnes Horní Libchava.
15) František Mašek musel mít buď koňskou náturu nebo neměl tušení, do čeho jde. Tohle píše o jeho „medicíně“ Wikipedie: Dichroman draselný (K2Cr2O7) je jednou z nejčastějších příčin chromové dermatitidy, chrom s vysokou četností vyvolává senzibilizaci vedoucí k dermatitidě, zejména na rukách a předloktích. Tato dermatitida je chronická a obtížně se léčí. Dichroman draselný je též toxický (zejména při vdechování), pro hlodavce je průměrná smrtelná dávka 100 mg/kg. Podobně jako jiné sloučeniny s šestimocným chromem, je dichroman draselný karcinogenní a mělo by se s ním pracovat jen s použitím náležitých ochranných pomůcek. Je také žíravý a při zasažení oka může způsobit těžké poškození nebo i slepotu.

Předchozí články:
Válečné paměti Františka Maška I.
Válečné paměti Františka Maška II.
Válečné paměti Františka Maška III.

Válečné paměti Františka Maška IV.
Válečné paměti Františka Maška V.
Následující články:
Válečné paměti Františka Maška VII.
Válečné paměti Františka Maška VIII.
Související článek: Dobytí Drinopole
Naposledy upravil(a) Destroyman dne 31/5/2012, 08:46, celkem upraveno 3 x.
さようなら。
Uživatelský avatar
VGR_j4ck41
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 448
Registrován: 1/9/2010, 10:23

Příspěvek od VGR_j4ck41 »

nejsou trosku pomotany datumy jak mu ta noha zacala hnisat?
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Příspěvek od jmodrak »

ad 8 - kenir - kenyér - chlieb
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

VGR_j4ck41 píše:nejsou trosku pomotany datumy jak mu ta noha zacala hnisat?
Nojo, byl jsem z tý maďarštiny celej zmatenej a teď koukám, že jsem ty čísílka kapánek zmotal. Opravím to, až tam budu dávat odkaz na další (předposlední) článek. Za ten chleba dík.
さようなら。
Zamčeno

Zpět na „Osobnosti“