XII.díl. Itálie 1943 až 1945. Č 1.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XII.díl. Itálie 1943 až 1945. Č 1.

Příspěvek od michan »

XII.díl. Itálie 1943 až 1945. Č 1.

Generál Eisenhower (*14. října 1890, + 28. března 1969).

Obrázek

Hlavním velitelům Spojenců, prezidentu USA a premiéru Velké Británie, stejně jako štábu CCS se podařilo najít nejvhodnější osobu pro velení vojskům jak v Africe, tak později na Sicílii a vůbec v celé Evropě. Tou osobou byl generál Eisenhower, po válce prezident USA.
Dwight David Eisenhower, později velitel všech spojeneckých vojsk v Evropě, v počátcích určitě nebyl žádným „velkým vojevůdcem“, ani mimořádným důstojníkem. Jak někteří historici napsali u Eisenhowera určitě nešlo o to, že by tzv. „dokázal osedlat tornádo a řídit bouři“. Nebyl to intelektuál, když historické prameny povětšinou říkají, že měl vrozenou inteligenci, a že kdyby se nestal vojákem, určitě by řídil, jako šéf, nějakou „mamutí nadnárodní obchodní korporaci“. Jeho další charakteristikou bylo, že se výborně vyznal ve vojenských otázkách 30. a 40. let a dovedl prosadit svou vlastní vůli.
Právě ona 30. a 40. léta 20. století se již vyznačovala tím, že řízení válečných operací na takové úrovni, jakou byl pověřen generál Eisenhower, byl velice komplexní obor, který žádal, aby velitel uměl na nejvyšší úrovni spojit politickou sféru vedení války s vojenskou. Na takové funkci musel být člověkem, který měl schopnost organizovat a režírovat bojové operace ve všech třech dimenzích, tedy ve vzduchu, na zemi i na moři. Už to nemohl být velitel, který operaci řídil z „nějakého kopce“!
Velitel válčiště musel mít odstup od bojové vřavy na bojišti, se kterým musel být však, přes kompetentní podřízené, v neustálém spojení.

A k takovému pojetí se skutečně Eisenhower propracoval. Zprvu neměl žádné zkušenosti s aktivním vedením bojových operací, při kterých nebyl ani jako člen štábu, či velitel v poli. Přesto si postupně získal nejen respekt, ale i náklonnost svých podřízených. Jeho předchozí kariéra začínala na Filipínách, kde jako štábní důstojník působil pod generálem Douglasem MacArthurem v době, kdy Filipíny přecházely k nezávislosti. Později se v Londýně, při plánování a shromažďování vojsk a materiálu za účelem americké invaze do Francie a osvobození Evropy, seznámil nejen s předními politiky Velké Británie, ale i samozřejmě s tehdejší nevyšší garniturou politiků USA. Tohle vše co jsem napsal mu přišlo velice vhod, když přišel jako velitel do severozápadní Afriky („Operace Torch“, 8. listopadu 1942, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1151
), kde vlastně každý čin, každý strategický problém měl nějaké politické pozadí.
Generál Eisenhower měl přirozený talent pro posouzení situace, když dovedl odhadnout co je proveditelné a velice dobře chápal, že základní podmínkou úspěchu je přežít.
Když byl jmenován velitelem válčiště, zadal sám sobě 2 úkoly:

1) Tím prvním úkolem bylo udržovat dobré vztahy s náčelníkem štábů USA Georgem Marshalem, zatímco bude, jako nadnárodní velitel, vystupovat nestranně a bude se snažit zalíbit všem, kteří jsou postavením nad ním.

2) Ten druhý úkol byl velice těžký a znamenal, že si generál Eisenhower musel upevnit svou autoritu, jak říkají někteří historici, „nad mladými býky ze stáda“. Těmi mladými býky ze stáda máme rozumět jeho podřízenými veliteli druhů vojsk – letectva, námořnictva a pozemních vojsk.


U letectva si musel upevnit autoritu u takových lidí, jako byl britský maršál letectva sir Arthur Tedder a americký generálporučík Carl Spaatz, kteří stáli v čele britského a amerického letectva. Oba mužové ve spojeneckém velení představovali mocnou kliku, protože britské královské letectvo RAF ( s ohromnou prestiží z „ Bitvy o Anglii“) a americké armádní letectvo USAAF spojovaly dohromady společné zájmy nové zbraně 20. století, které svou podstatou znamenalo bratrství letců ve společné a nové zbrani.
Maršál letectva sir Arthur Tedder byl přesvědčeným zastáncem vojenské doktríny, že letectvo je nezávislá zbraň, a co rozhodně, není služkou armády. Souhlasně se sice vyslovil pro důmyslný a komplexní systém velení a řízení bojových operací, podle kterého musí armáda obdržet přímou podporu na bojišti. Tu podporu na bojišti však může získat jedině tehdy až letectvo splní svůj prvořadý úkol, tedy získá leteckou nadvládu ve vzdušném prostoru. Tedy porazí nepřítele nad celým bojištěm – to vše za použití svých vlastních metod, metod letectva, a to na základě vlastního úsudku. Teprve až bude získána nadvláda ve vzduchu, byl ochoten maršál Tedder uvažovat o zajištění leteckého štítu pro armádu na bojišti, či nad invazními plážemi, nebo chtěl uvažovat o úloze létajícího dělostřelectva. Americké letectvo, tehdy zastoupené generálporučíkem Carl Spaatzem, ač tehdy bylo součástí pozemní armády, uvažovalo stejně. USAAF chtělo autonomii, stejnou jako mělo RAF a tak obě letectva představovala jednotnou frontu v jednání s vrchním velitelem Spojenců Eisenhowerem, stejně jako s ostatními složkami, tedy námořnictvem a pozemními jednotkami. A generál Eisenhower se tak musel naučit jak skloubit takt a autoritu, aby získal bezvýhradnou ochotnou spolupráci letectva při bojových operacích, které, jak víme, začínaly vždy stejně. Vyloďovaly se, tedy námořnictvo, za podpory letectva, pozemní jednotky. V akci byly vždy všechny 3 složky, když postupem do vnitrozemí se vzdáleností musela složka letectva podporovat pozemní vojska a logisticky pak námořnictvo.
S druhou složkou, s námořnictvem, neměl generál Eisenhower takřka žádné problémy. Námořnictvo jako takové, existuje samostatně a námořníci mají velice silný pocit nadřazenosti nad vojáky pozemních jednotek. Ale i pozemní jednotky mají k námořnictvu poměrně kladný vztah.
Námořnictvo svou podstatou má společné pouto, které námořníky sjednocuje a i mezi americkými a britskými námořníky bylo pouto „voda, lodě“ silnější, než nějaká historie minulých konfliktů mezi těmito národními námořnictvy. Zároveň zde u popisu Středomořských operací historici vyzdvihují velmi dobré vztahy (a to již od počátku) mezi americkým viceadmirálem H. Kentem Hewittem a britským velkoadmirálem Andrewem Cunnighamem, velitelem loďstva ve Středomoří. Eisenhower se dovedl s oběma veliteli loďstev většinou dobře dohodnout (že existovaly i rozpory mezi jednotlivými druhy zbraní hovoří i tento příklad rozporu mezi námořníky a letci: Během bitvy u Salerna se viceadmirál Hewitt urazil, když britský maršál letectva sir Arthur Tedder, nacházející se daleko v Alžíru, na vlastní odpovědnost rozhodl – jaká že bude úroveň zabezpečení loďstva, ze strany stíhacího letectva. Známé jsou také rozpory mezi britským generálem Montgomerym a velkoadmirálem sir Andrew Cunninghamem, kteří se nesnášeli a měli mezi sebou rozepře. Generál Eisenhower musel mnohokrát zasáhnout do sporu ohledně poskytnutí výsadkových plavidel).
U pozemního vojska byla situace pro Eisenhowera mnohem těžší. Američtí armádní velitelé již v severní Africe nechovali žádné sympatie, natož nějaký obdiv, ke svým britským kolegům, což jak konstatují historici, pramenilo z historie (již jednou jsem vzpomínal, že američtí občané měli prapůvod získaný ve školách naučen tak, že Velká Británie byl odvěký nepřítel, proti kterému musela USA vybojovat svou svobodu a nezávislost), vzhledem k zeměpisné izolaci Američanů a jejich výchově. A protože Američané v severní Africe ještě postrádali bojové zkušenosti, byli krajně přecitlivělí na jakoukoliv Brity vyslovenou, či jen naznačenou kritiku.
No a samozřejmě britští generálové měli utkvělou představu, že v této válce bojovali proti Němcům sami, Němcům uštědřili nejednu porážku a tak někteří neskrývali své pohrdání Američany (historiky je vzpomínán případ nejmenovaného britského generála, který když obdržel od novináře dotaz v Tunisku na výkon americké armády, vyjádřil se pohrdavě a s ignorací. Je jasné, že uškodil spojenecké věci, což mělo vliv na zhoršení ještě tehdy ledových anglo-amerických vztahů. Tento generál však uškodil i další svoji kariéře).
Celkově si však řekněme, že po vítězství v severní Africe již měl generál Eisenhower za sebou první významné úspěchy, když se mu podařilo zorganizovat „Mezinárodní a integrované velení“ první svého druhu.
Generál Eisenhower vynaložil pak veškerou svou autoritu, politickou obratnost a i svůj osobní šarm, aby zajistil hladké fungování tohoto „Mezinárodního a integrovaného velení válčiště“.

Již krátce po svém příjezdu do Afriky se vrchní velitel ocitl uprostřed krajně složitých jednání s vichystickými Francouzi, do toho musel rozebírat strategické možnosti všeho druhu s CCS – Spojeným velením náčelníků štábů – v Londýně a Washingtonu. Byla to velice těžká situace a Eisenhower k tomu potřeboval nutně velitele pozemních sil, který by řídil přímé boje a byl na přibližně stejné úrovni s veliteli ostatních dvou složek. Velitele, který by sdílel jeho názory. Takového člověka mu poskytli Britové. Tím člověkem nebyl nikdo jiný, než generál sir Harold Alexander, který tehdy velel vojskům na středním východě, Východní Africe a britské 8. armádě generála Montgomeryho bojující proti Rommelovi. Když generál sir Harold Alexander dostal za úkol koordinovat soustředěné operace 18. Skupiny armád v podání britsko-indicko-novozélandské 8. armády a britské 1. armády, v níž pro změnu bojovaly britské, americké a francouzské jednotky (názvy spojeneckých Skupin armád se odvozovaly a střídaly s pořadovými čísly armád. Na Sicílii například toto velitelství obdrželo číslo 15. Skupina armád /7. A a 8. A/, které jí zůstalo až do doby, kdy se přejmenovala na „Velitelství spojeneckých armád v Itálii“, aby se v prosinci roku 1944 opět jmenovala 15. Skupina armád).
Generál Alexander byl přesně tím typem muže, tím typem velitele, se kterým se generál Eisenhower shodl, a se kterým dokázal po celou dobu, kdy spolu spolupracovali, vyjít.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XII.díl. Itálie 1943 až 1945. Č 2.

„Operace Torch“ a celé tažení v Africe bylo pro generála Eisenhowera, ač první válečná mise, nekomplikovaná bojová operace. Z východu tlačil generál Montgomery se svou 8. britskou armádou před sebou Rommelův DAK a ze západu anglo-americko– francouzská vojska tlačila před sebou narychlo sehnané německé jednotky ( ty se však velice rychle přeměňovaly na bojem vyzkoušené divize, jen v nedostatečném množství) a vše končilo kapitulací německo-italských vojsk v Tunisku. Představitelé CCS v Londýně a Washingtonu sice doufali v rychlejší smrtící úder, ale je to válka a vojska OSY byla v Africe eliminována až v květnu 1943. Sláva padla i na generála Eisenhowera, který si upevnil svou pozici dobrého vojáka a politika. Ani další mise na Sicílii nebyla nějak komplikovaná, pokud šlo o ryze vojenské faktory. Obě armády, jak Pattonova 7. americká armáda, tak Montgomeryho 8. britská armáda, si počínaly zdatně, i když někteří důstojníci CCS měli výhrady k pomalosti tažení. Eisenhower v „Operaci Husky“ musel několikrát zasáhnout do řevnivosti mezi veliteli. Na Sicílii měly prvně spojenecké jednotky dostatek technických prostředků pro boj.

Plánování invaze na italskou pevninu.

Když se podíváme na plánování operací pro invazi do Itálie zjistíme, že zde generál Eisenhower narazil na politické i vojenské překážky u svých nadřízených.
Těmi politickými překážkami byly protikladné zájmy nadřízeného generála Eisenhowera, kterým byl náčelník CCS a velitelé náčelníků štábů USA George Marshall a premiéra Vlády Jejího Veličenstva Velké Británie Winstona Churchilla. Generál Marshall byl proti jakémukoliv vměšování v Itálii, kdežto Winston Churchill stále zastával svou „východní teorii“, se kterou je stále spojován (Řecko a řecké ostrovy). Eisenhower měl v tomto ohledu šťastnou ruku, že uměl vycházet s oběma výše postavenými politiky a vojáky. Dalším problémem, se kterým se Eisenhower při plánování invaze do Itálie setkal, bylo, že CCS dalo jasně najevo, že v listopadu 1943 bude muset značnou část vojsk určených pro invazi do Itálie, jakož i výsadkových plavidel, poslat do Velké Británie pro přípravy „Operace Overlord“. Dalším problémem, který se Eisenhowera a vylodění v Itálii dotýkal bylo, že generál Marshall také odmítl svolit k tomu, aby bylo americké strategické letectvo odkloněno od tzv. kombinované bombardovací ofenzívy ( dlouhodobě naplánované) pro účely předběžné letecké bitvy nad Itálií, která by měla v Itálii zdecimovat Luftwaffe, a to ještě předtím, než se Spojenci v Itálii vylodí. S tím vším se měl Eisenhower vyrovnat, když jeho základní úkol zněl – Vyřadit Itálii z války.
Je jasné, že rozkaz – Vyřadit Itálii z války – je možné dosáhnout jedině tak, že se Spojenci vylodí na italské pevnině.
Z těchto srozumitelně nesrozumitelných slov jasně pro Eisenhowera vyznívalo, že cíl musí dosáhnout politicko-vojenskými prostředky za použití minimálních technických a vojenských prostředků, jakož i za využití minimálního počtu jednotek.
A tady se Eisenhower ukázal jako politik, voják i diplomat.
Do plánování invaze do Itálie totiž zapojil všechny své plánovací štáby, kterým zadal, aby provedly všechny možné kombinace plánů na vylodění na úseku pobřežní linie, který se táhl na jih z míst severně od Neapole a oklikou až k Tarentu.
A štáby se daly do práce a vychrlily velké množství kombinací, které jsou shrnuty v tabulce Č 1. viz. zde:

TABULKA Č 1.

Kódové označení……Cíl……Přidělené síly……………..Výsledek.


BARRACUDA…………..Neapol…………žádné…………………Všechny stornovány.
GANGWAY………………………………………………………………………………
MUSTANG……………………………………………………………………………….

MUSKET……………….Tarent…………US 5.A: …………………Stornována…
……………………………………………6.as…………………………………………..
……………………………………………2. pěší divize…………………………………
……………………………………………1. obrněná divize…………………………….
………………………………………1. vzdušně – výs. div……………………………..

SLAPSTICK…………..Tarent………Brit. 1. vzduš.-výsad.…….Spěšně podniknuta …
………………………………………..divize……………………..9. září, vojska…
…………………………………………………………………...přeprav v lodích RN…

GOBLET…………….Crotone………Brit. 8. A:………………….Stornována……..
…………………………………….....br. 3. pěší divize………………………………
……………………………………….1. US vzduš.-výs.div………………………….

BUTTRESS…….Golfo di Gioia…….Br. 10. as:…………………..Stornována. Síly
……………………………………….8. A…………………………převeleny na op.
……………………………………….2. pěší divize……………….AVELANCHE.
………………………………………1. obrněná div……………………………………

BAYTOWN…Reggio in Calabria…….Br. 13. as…………………Podniknuta 3. září..
……………………………………….Br. 1. pěší divize…………………………………
………………………………………Kan. 1. pěší divize………………………………..

AVELANCHE…Salerno……………US 5. A:…………………...Podniknuta 9. září…
………………………………………úderná formace,…………………………………..
………………………………………2. pěší divize………………………………………
……………………………………..Br. 1. obr. div……………………………………….
…………………………………….US 1 2/3 pěší divize…………………………………

GIANT I…Přístupy k předm……..US 1. vzd.-výs. div……………….Zrušena…….
…………..op. AVELANCHE……………………………………………………………
…………..od severu……………………………………………………………………..

GIANT II. ….Převrat, Řím…………..US 1. vzd.-výs. div….………Síly odveleny z op.
………………………………………………………………………AVELANCHE.

GIANT III. (?)…Avelino …………Část US……………………..Za účelem posílení.
(dodatečný …..a Paestum…………..1. vzd.-výs. div……………..5. A u Salerna………..
plán)………………………………………………………………..Spěšně podniknuta…
……………………………………………………………………...13. září…………….



Mapa naplánovaných operací dle TABULKA Č 1.

Obrázek


K této tabulce pak štábní důstojnici doplnili požadované množství vojsk a techniky, které se budou muset nasadit, aby byly dosaženy požadované cíle. Výsledkem těchto plánů byly 2 odlišné sady projektů, které si řekněme:

1) Ta první sada projektů obsahovala plány zaměřené na dobytí Říma, nebo Neapole, buď přímým útokem, nebo obchvatem ze vzduchu a z moře. Všechny tyto plány první sady byly strategicky velmi rentabilní, pokud by vyšly. Ale z operačního hlediska byly velice riskantní.
Generál Eisenhower tak nakonec z té prvé sady přistoupil, na návrh svých námořních a leteckých velitelů na to, že se Spojenci vylodí v Salernském zálivu, jako nejzazším bodu na severu. To proto, že zde ještě bude možné spojeneckou invazi podpořit nasazením stíhaček (stíhač – bombardér), které by startovaly z pozemních základen už v Itálii.

2) Ta druhá sada projektů nabízela možnost vylodění na jihu Itálie. To znamenalo bezpečné vylodění, které zaručovalo úspěch, ale ze strategického hlediska to skoro nic neznamenalo. Vylodění by totiž bylo provedeno příliš daleko od Říma, což by nemělo žádný velký politický dopad. Navíc terén na jihu Itálie a silnice, které se tam nacházely, byly výhodnější pro Němce a pro uplatnění obranné zdržovací taktiky.

V určitém stádiu plánování ponechával Eisenhower plány otevřené a čekal na další vývoj událostí, které, jak jsme si již jinde řekli, byly v době plánování, v červenci a na začátku srpna 1943, velice překvapivé.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XII.díl. Itálie 1943 až 1945. Č 3

Onou překvapivou politickou událostí po pádu Mussoliniho diktátorského režimu v Itálii a vzniku nové Badogliovy vlády bylo, že nová italská vláda začala ihned jednat o příměří. A tak se pro Eisenhowerovo plánování narodila nová situace, a to ještě v době, kdy probíhaly závěrečné boje v „Operaci Husky“- obsazení Sicílie. Eisenhowerova situace se náhle obrátila a již neřešil jak OSE v Itálii uštědřit další drtivou porážku, která by se podobala té v Tunisku, nebo na Sicílii, ale musel řešit jak co nejlépe zvládnout možnosti, které se nabízely při italské bezpodmínečné kapitulaci. Byl to nový faktor ve strategickém plánování na ovládnutí Itálie a pokud by jej býval Eisenhower řešil rychle, mohl dosáhnout ohromných cílů. Pokud by získal na svou stranu Italy, kteří by se postavili Němcům, mohl si vynutit rychlý ústup Wehrmachtu do severních Apenin, nebo dokonce až do linie na úpatí Alp. Dnes již víme, že Eisenhower rychle nereagoval, neboť se oddával iluzím vzniklým ze zpravodajského omylu, že Němci budou reagovat pomalu a nemají v Itálii dostatek vojsk.
Tady se historici shodují na tom, že tehdy bylo ohromným problémem Eisenhowera, že mu z Itálie nechodily žádné spolehlivé informace, které by se týkaly skutečných německých záměrů. Eisenhower nevěděl o nějaké německé „Operaci Achse“ (Operace OSA).
Eisenhoverovo štábní i zpravodajské okolí se domnívalo, že „skok ze Sicílie na italskou pevninu“ je vlastně jenom takové, „Přeplutí ve veslových člunech“, pak bude následovat pronásledování Wehrmachtu a spojenecké jednotky tak maximálně na konci roku 1943 narazí na italskou zimu, italské hory a nějaké opevnění tzv. Gustavovy linie. Celé tažení neměl být, dle tehdejší generality, žádný velký problém. Výhrady měl jen Montgomery, který stále poukazoval na všemožné problémy týkající se překročení Messinského průlivu.
V době, kdy Eisenhoverovi vyjednávači vyjednávali s Italy a prováděli plánování, musel řešit Eisenhower také otázku velitelů jednotlivých armád, kteří se vylodí v Itálii. Tehdy byl jasný pro celé tažení ve Středomoří generál Alexander. Generál Montgomery byl v té době již ve stavu, že ho „Operace Husky“ a tedy konec bitvy na Sicílii již moc nezajímal, neboť žil již svým životem a vítězství bylo na dosah ruky. Montgomery tedy předal velení britské 8. A na Sicílii svému zástupci, veliteli 13. as generálporučíku siru Oliveru Leesovi, a z vlastní iniciativy pověřil nevyužitého velitele svého 10. as, generála sira Briana Horrockse, aby vytvořil plány na invazi do Kalábrie (špička italské boty). Výsledkem plánování generála Horrockse a jeho štábu byla „Operace BAYTOWN“, což bylo přímé překročení Messinského průlivu (z tabulky Č 1 je vidět, že tato operace se uskutečnila) a „Operace BUTTRESS“ (z tabulky vyčteme, že se tato operace neuskutečnila a jednotky byly převedeny do „Operace AVALANCHE“), vylodění na západní straně italské „špičky“ v zálivu Gioia.
Když vybíral Eisenhower velitele, bylo jasné, že nepoužije velitele americké 7. armády generála Pattona, z důvodů jeho „fackovací aféry“, viz zde začátek Č 30:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4579
Generál Omar Bredley, který by se mu v Itálii býval hodil byl jmenován velitelem armády ve Velké Británii, kde měl připravovat svou armádu pro „operaci Overlord“ a tak se k velení 5. A pro vylodění v Salernském zálivu rozhodl jmenovat generála Clarka.

Obrázek

Řekněme si v krátkosti něco o vojenské kariéře generála Clarka, velitele 5. A, smíšené americko-britské armády, která se vylodila v Itálii u Salerna.
Generál Mark Clark, o němž Macmillan prohlásil, že byl nejchytřejším generálem na bojišti, který si v letech 1941 až 1942 proslavil jako pravá ruka velitele amerických pozemních vojsk generála Lesleyho McNaira, tedy v době kdy začalo v USA ohromné rozšiřování americké armády. V této době dokázal Clark použít metod „masové produkce vojenských jednotek“ a výrazně přispěl k organizaci a výcviku nových amerických divizí. Když byl přemístěn do velké Británie, stal se neobyčejně potřebným pro Eisenhowera, protože se staral o všechny organizační detaily při připravované „Operaci Torch“, vylodění v severní Africe. Když se pak anglo-americké síly vylodily v severní Africe, byl to opět generál Clark, který projevil své nadání pro diplomacii. Na palubě ponorky podnikl riskantní misi, jejímž úkolem bylo přesvědčit na tajné schůzce francouzské velitele, aby nekladli odpor spojeneckému vylodění ( víme, že se to na některých místech podařilo a na některých místech došlo k bojům).
Když potom v Africe 1943 viděl, že má generál Eisenhower ideálního náčelníka štábu (v osobě W. Bedella Smitha), požádal generál Clark o své uvolnění s prosbou, aby byl postaven do čela nově vytvořeného americko-britského uskupení, tedy již od Afriky byl zapojen do plánování teoretických operací a výcviku amerických armádních jednotek v severní Africe. To vše s vyhlídkou na obojživelné operace.
První „zkouškou ohněm“, prvním velením ve skutečně násilné obojživelné operaci pro generála Clarka mělo být právě vylodění smíšené americko-britské 5. A u Salerna.

Ke konci srpna si po všech těchto přípravách a plánování generál Eisenhower uvědomil, že jeho síly, síly, které bude mít k dispozici, budou stačit jen na to, aby provedl 2 násilná vylodění. Obě násilná vylodění bude moci provést v omezeném měřítku, co do důraznosti zahajovacího útoku a rychlosti přísunu vojsk a materiálu.
Tak byla zrušena „Operace MUSKET“.
Smíšená britsko-americká 5. A generála Clarka se měla vylodit u Salerna – „Operace AVELANCHE“ – a měly být při něm v prvním sledu nasazeny 3 divize a plovoucí zálohy o velikosti 2/3 čtvrté divize. K 5. A pak byla současně přidělena i kompletní americká 82. vzdušně-výsadková divize, kterou generál Clark hodlal využít k výsadku na neapolskou pláň, kde měla upoutat německé jednotky, které by se tak nemohly zapojit do bojů u Salerna ( byla to vlastně „operace GIANT I.“, první z několika neuskutečněných operací, která počítala také s využitím 82. vzdušně-výsadkové divize, ale v úloze jako čistě pěší jednotky na salernském předmostí).
I úloha britské 8. A byla omezena. Zrušena byla „Operace GOBLET“ a britský 10. as o síle dvou divizí, který se měl připravit buď na „Operaci BUTTRESS“, nebo AVELANCHE se přemístil k 5. A generála Clarka. Generál Montgomery se tak měl prozatím zabývat „Operací BAYTOWN“, pro kterou se počítalo s nasazením dvou divizí z 13. as. Samotné naloďování vojsk pak začalo 19. srpna 1943 a již k 1. září 1943 byly útočné výsadkové čluny a nákladní lodě naloženy.
Bylo 26. srpna 1943, když generál Clark zveřejnil základní koncepci svého plánu na vylodění v Itálii.
Podle této koncepce byl „Den D“ pro „Operaci BAYTOWN“ 3. září 1943 a pro „Operaci AVELANCHE“ to bylo 9. září 1943.


Již jsme si řekli, že 3. září uzavřela Badogliova vláda dohodu o příměří. Od této doby tlačil generál Eisenhower na Italy, aby Němce vyhnali z pozic. Jenomže když se Italové stále nemohli od Spojenců nic dozvědět o jejich plánech na útok do Itálie, prakticky nedělali nic. Italové jenom stále tlačili na Spojence, aby v oblasti Říma vysadili nejméně 15 svých divizí (kde by je tehdy vzali). Generál Eisenhower však stále trval na svém a Italům nic o spojenecké podpoře neřekl. Sám však uvažoval o tom, že kdyby mohl v oblasti Říma vysadit své vzdušně-výsadkové uskupení, mohlo by to povzbudit italskou armádu, aby provedla všeobecné povstání proti německé okupaci. V kontextu tohoto myšlení sdělil generál Eisenhower generálu Marku Clarkovi, že mu odebírá velení nad americkou 82. vzdušně-výsadkovou divizí, kterou hodlá využít k seskoku v oblasti Říma (je jasné, že to měla být GIANT II., která pak byla zrušena a 82. vzdušně-výsadková divize byla přemístěna k využití v „Operaci AVELANCHE“).
Vznikla z toho nakonec „fraška“, kdy byli dva odvážní důstojníci z 82. vzdušně-výsadkové divize vysláni na tajnou misi do Říma. V Římě se jim podařilo sjednat si soukromou schůzku u tehdejšího předsedy vlády nové italské vlády maršála Badoglia, kterého celý projekt Spojenců – vysazení jenom jedné vzdušně-výsadkové divize v prostoru Říma - naprosto vyděsil. Američtí důstojníci zjistili, že Italové, nová italská vláda maršála Badoglia, nemá vůbec žádný plán, ale ani záměr povstat proti Němcům. Důstojníci Spojenců v Římě dokonce zjistili i to, že si dohodu o vyhlášeném příměří, podepsanou italským vyslancem nové vlády generálem Castellanem, vykládají tak, že se v římské oblasti uskuteční rozsáhlé spojenecké vylodění. Jen italský generální štáb si ze všeho vyvodil správný závěr, že vlastně Spojenci se budou chtít vylodit u Salerna. A tak dne 8. září 1943 oznámili dva důstojníci z 82. vzdušně-výsadkové divize vysílačkou do Alžíru heslo, kódová slova, „situace neškodná“. Situace neškodná znamenalo, že k vysazení celé 82. vzdušně-výsadkové divize nemá dojít. Jinými slovy „Operace GIANT II.“ se ruší.
Příslušný rozkaz k zrušení „Operace GIANT II.“ dorazil na letiště, kde nastupovali příslušníci 82. vzdušně-výsadkové divize již do letadel - tedy na poslední chvíli. Dokonce některá letadla již vzlétla a musela být odvolána.
Jak ukazují nově otevřené archivy, velitel vylodění v Salernské zátoce, generál Clark, nebyl ještě celé 4 dny informován o tom, že je mu 82. vzdušně-výsadková divize opět k dispozici.
Spěšně pak byla provedena operace nazvaná SLAPSTICK, kdy byla britská 1. vzdušně-výsadková divize na palubách lodí ROYAL NAVY urychleně převezena dne 9. září 1943 do Tarenta, kde vysedla v prostoru doků Tarentského přístavu. Vojáci britské 1. vzdušně-výsadkové divize tam tehdy viděli (9. září 1943 ráno) jak některé lodě italské flotily odplouvají, aby se později vzdaly na Maltě Spojencům.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463

V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821

Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180

O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.

O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a dotazy směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4743
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Franz Trubka
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1815
Registrován: 14/10/2010, 04:16

Příspěvek od Franz Trubka »

Pokud se nepletu byl "Ike" nositelem Radu bileho lva.Vi nekdo, kdy ho dostal? Jinak velmi zajimave cteni,Michan proste umi
ObrázekObrázek

Pink Floyd-On The Turning Away
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Díky, Ty taky neobyčejně poutavě a zajímavě lidově popisuješ své zážitky a život v USA.
Prosím Tě jen kolego Franz Trubka, jestli bys ( ač jsi prominentní osoba u mě) psal své příspěvky k tématu, nebo vyjádření na tento odkaz, který je poznamenán vždy na konci článků toho dne, zde tedy u Č 3.
Jinak jsou potom články přeházené " páté přes deváté" a nově příchozí na Palbu si můžou myslet, že neznáme číslování. Děkuji Ti za pochopení.

Doplnění a dotazy viz zde:


http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4743
Naposledy upravil(a) michan dne 4/7/2011, 07:31, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Franz Trubka
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1815
Registrován: 14/10/2010, 04:16

Příspěvek od Franz Trubka »

Mam z toho trochu zmatek v pul jedne rano, ale polepsim se :)
ObrázekObrázek

Pink Floyd-On The Turning Away
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Jasan poho.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta 1939-1945“