Kriegsanleihe - válečné půjčky v R-U
Napsal: 21/5/2017, 09:04
Kriegsanleihe - válečné půjčky v R-U
"...válečných půjček neupisovali jen ti, kdo by si války přáli, ale byli mnozí, kteří nemohli nebo nedovedli odolati velikému tlaku úřednímu i jinému, morálnímu i hospodářskému; nechtějíce upisovati za hotové, upisovali na dluh, což zvláště bylo podporováno a vychvalováno. Byli i takoví, kteří ani o svém úpisu nevěděli, jako poručníci nebo poručenci, o nadacích ani nemluvě. Byli konečně i takoví, kteří ve zvýšeném zúrokování hledali zvýšení svého nepatrného důchodu." - Karel Leopold
V době první světové války, nebyla finanční situace Rakousko-Uherské říše nikterak zářná, přičemž nutně potřebovala peníze na financování válečných výdajů. Stát se tedy uchyloval k různým rekvizicím ale také nabídl, občanům a obcím, možnost investovat do válečných dluhopisů. Nazývalo se to upisování válečných půjček Kriegsanleihe nebo Kriegskredit. Tedy půjčení vlastních peněz nebo i peněz za tímto účelem půjčených. Vláda ve Vídni se tak rozhodla okopírovat německý model a první výzvu vydala již v listopadu 1914. Úpisy válečné půjčky byly v hodnotách 100 K, 200 K, 1.000 K, 2.000 K a 10.000 K (a její násobky). Stejně tak jako v Německu, byly i úpisy vydávány v pololetních intervalech, vždy v listopadu a květnu. Zde je nutno zmínit, že Předlitavsko a Zalitavsko vydávalo vlastní dluhopisy nezávisle. První dluhopisy měly úrok 5 % a byly splatné do pěti let. Tyto hodnoty se ale v průběhu doby měnily. Říše tímto opatřením zvyšovala svůj vnitřní dluh. Tato investice nebyla motivována pouze vidinou možného úroku (až 5,5 % ročně), ale také šancí získat různé úlevy. Příkladem může být zmírnění rekvizice, nebo vykoupení se z vojenské povinnosti. Příkladem může být rolník Bedřich Žatecký, který byl koncem ledna 1915 odveden do války: "Doma zůstal hospodařit můj otec 65 roků starý a stařičká matka. Bylo nutno hledati cestu, jak se dostat z vojny domů. Otec se radil doma na úřadech, jak by mě vymohl domů. Dostal radu – musíte míti upsánu válečnou půjčku a to dle velikosti majetku a dle toho, jak hejtman v Českém Brodě bude vaši žádost doporučovat. Bude se přihlížet, zdali jste včas a celý kontingent odvedl, býti v obci vzorem všem při plnění povinnosti ku státu." Hospodářství Žateckých, číslo popisné 11, v Klučově, se tedy muselo, dle odhadu majetku, upsat k válečné půjčce ve výši 7.000 K rozdělené do tří půjček. První v roce 1916 2.000 K, na druhou 2.000 K, na třetí 3.000 K. Po válce se prodaly půjčky se ztrátou 200 K na každém tisíci K, než se celá věc s půjčkami urovnala. V roce 1918 musel každý upisovatel složit dvacetiprocentní obnos z půjčky na úhradu výloh, které s přepsáním půjčky vzniknou. Celou tuto věc prováděla pojišťovna Fénix ve Vídni.
Vojáci se také často upisovali aby dostali dovolenou, děti byly ve školách nabádány aby přesvědčily neochotné rodiče a samy investovaly vlastní úspory (!) Jelikož nejnižší nominální hodnota dluhopisů byla 100 K, bylo jasné, že převyšuje finanční prostředky většiny dětí. V případě vydání třetí válečné půjčky v roce 1915, byl nově zaveden systém, kdy děti mohly darovat i jen malou částku a uzavřely bankovní úvěr na pokrytí zbytku částky. Tato školní kampaň přinesla ovoce, ve výši 13.000.000 K během tří let.
Pokud chtěli podnikatelé dodávat armádě, museli podepsat válečnou půjčku a pokud ředitel banky upsal velice málo válečných půjček, mohl být i zatčen. Občané nebo obce mnohdy nepůjčovaly dobrovolně, ale často pod nátlakem a v půjčkách utopili celý majetek. Na vsích byli sběrem válečných půjček pověřeni většinou učitelé, přičemž špatný výsledek byl známkou nízké loajality k říši a adekvátně trestán. Dle školní kroniky jedné obce je znám obnos, při IV. půjčce 6.000 K a při VII. půjčce 11.650 K. Mnoho obcí a městeček se tak velice zadlužilo, přičemž po vyhlášení samostatné republiky, už většina nedostala nic. Byť po válce byla část půjček proplacena. Válečných půjček bylo vyhlášeno celkem osm v Uhersku dokonce jedenáct. Zde je ale nutno dodat, že Uhersko vydávalo dluhopisy nezávisle na Vídni. Ke konci listopadu a na začátku prosince roku 1916 byla upisována pátá válečná půjčka, v květnu a na počátku června 1917 šestá a v listopadu v roku 1917 sedmá. Zajímavostí je, že válečná půjčka z roku 1915 měla být splatná do 1. října 1930 a stát si vyhrazoval možnost splacení před tímto dnem. Jistina válečné půjčky měla promlčecí dobu 30 let a samotný úrok se promlčoval po šesti letech. Může překvapit, že tyto listiny byly v Předlitavsku vydávány pouze v Němčině, což bylo velmi netypické. Pro lepší orientaci byl k ní připojen i překlad většiny textu v jazyce zemském. Možná i to byl jeden z příkladů, proč si tyto válečné půjčky našly masivní ohlas především jen u německého obyvatelstva a u zbytku obyvatelstva musely být spíše vynucovány. Válečné půjčky byly masivně propagovány v tisku a k vyhotovení plakátů byli najímáni nejpřednější malíři a grafici. Vznikla tak skvělá díla (litografie), která tematicky apelovala především na lásku k vlasti a podporu vojsk na frontě.
Zdroj:
http://www.rozhlas.cz/pred100lety/zazem ... i--1551756
http://www.investujeme.cz/clanky/inflac ... -z-korenu/
http://www.ww1propaganda.com/world-war- ... da-posters
http://sokolovsky.denik.cz/nazory_regio ... 81006.html
http://www.pohodar.com/diar/2015/listopad.htm
http://www.scanzen.cz/dobove-listiny/vyhlasky
https://de.wikipedia.org/wiki/Kriegsanleihe