Sídlo: Wien
Od tímto zvláštním názvem se od roku 1850 skrývala vojenská zpravodajská služba generálního štábu.
Struktura do počátku srpna 1914:
Vorstand (přednosta)
• Nachrichtenabteilung (Výzvědný odbor)
• Rusische Sektion (Ruský odbor) (**
• Manipulation-Sektion (Manipulační oddělení)
• Balkan-Sektion (Balkánský odbor) rezidentura v Dürras mezi dubnem 1913-květnem 1915
• Artillerie-Sektion (Dělostřelecké odbor)
• Italienische-Sektion (Italské odbor) (od V.1915 sídlil ve švýcarském Bernu)
• Deutsche-Sektion (Německý odbor) (*
• Englische-Sektion (Anglický odbor)
(* - Rak.-uh. Evidenzbüro velmi úzce spolupracoval s německým Abteilung IIIb, což byla německá armádní rozvědka a kontrarozvědka a tak z toho důvodu byl v roce 1880 rozpuštěn Deutsche-Sektion u K.u.k. Evidenzbüra a kvůli krytí vedlo K.u.k. Evidenzbüro německý Abteilung IIIb jako svého agenta No.184.
Pod K.u.k. Evidenzbüro spadali jak zpravodajští důstojníci při štábech Armeekorpsů, tak zpravodajští důstojníci z velkých posádek, zvláště těch pevnostních v pohraničí, pak ti při muničních továrnách a v Artilleriearsenalu ve Vídni, jakož i důstojníci s diplomatickou imunitou (Militärattaché na rak.-uh. vyslanectvích v cizině, kteří byli de facto rezidenty.
V letech 1850-1918 Evidenzbüro vedli tito přednostové:
1850-1864 Major Anton Ritter von Kalik
1864-1866 Oberst Georg Ritter von Kees
1866-1869 Oberst Josef Ritter Pelikan von Plauenwald
1869-1870 Oberstleutnant Franz Weikard
1870-1871 Oberst Ludwig Edler von Cornaro
1871-1876 Oberst Rudolf Ritter von Hoffingen
1876-1879 Oberst Adolf Ritter von Leddihn
1879-1882 Oberst Carl Freiherr von Ripp
1882-1886 Oberst Hugo Ritter Bilimek von Waissolm
1886-1892 Oberst Edmund Ritter Mayer von Wallstein und Marnegg
1892-1896 Oberstleutnant Emil Freiherr Woinowich von Belobreska
1896-1898 Oberstleutnant Dezidér Koloszváry lovag de Koloszvár
1898-1903 Oberst Artur Freiherr Giesl von Gieslingen
1903-1909 Oberst Eugen Hordliczka
1909-V.1914 Oberst August Ritter Urbanski von Ostrymiecz
V.1914-XI.1917 Oberst Oskar Edler Hranilovic-Cvetassin
XI.1917-XI.1918 Oberst Maxmilian Ronge
Krátce po vypuknutí války se Srbskem, Černou Horou, Ruskem, Velkou Británií a Francií v srpnu 1914 byl K.u.k.Evidenzbüro císařovým rozkazem vyjmuto z kompetence K.u.k. Generalstabu a kompletně byl se vším všudy podřízen pod ARmee-Ober-Kommando (AOK) a zároveň byl přejmenován na K.u.k. Militär-Nachrichtendienst. V listopadu 1914 pak došlo z roukazu šéfa AOK a císaře v jedné osobě, Karla I. k rozsáhlé reorganizaci K.u.k. Militär-Nachrichtendienstu.
K.u.k. Militär-Nachrichtendienst (XI.1917-XI.1918)
Vorstand: Oberst Maxmilian Ronge
• Nachrichtenabteilung – Oberst Maxmilian Ronge
• Evidenzsektion des G-Stab - Oberstleutnant Hermann Pokorny
• Radio abzufangen und Deschifrischedienst - Oberstleutnant Hermann Pokorny
• I. Fahdungsektion - Major Franz Nordeck
• II. Kriegs-Chiffrischesektion - Oberstleutnant Hermann Pokorny
• III. Personensektion - Hauptmann Johann Stattin
• IV. Paßungs und Reisensektion - Dr. Heinrich Heinrich
• V. Skandinaviensektion - Oberleutnant Martin Makai
• VI. Manipulationsektion I. - Major Rudolf Präsenz
• VII. Artillerie –und Fortifikationesektion - Hauptmann Ing. Karl Leitner
• VIII. Englischesektion - Rittmeister Hans Gürtler
• IX. Französischesektion - Hauptmann Hans Caron
• X. Kontraspionagesektion - Hauptmann Ernst Ritter von Groß
• XI. Kriminal-Politischesektion - Hauptmann JUDr. Richard Turba
• XII. Chifrischesektion I. - Hauptmann Richard Edler de Carlo
• XIII. Chifrischesektion II. - Hauptmann Richard Imme
• XIV. Manipulationsektion II. - Rittmeister Johann Luksch
• Kundschaftstellung
V této době K.u.k. Militär-Nachrichtendienst disponoval 300 důstojníky, 50 úředníky, 400 agenty, 600 vojáky a 600 konfidenty. Úzká spolupráce s tajnou policií Staatspolizei (StaPo) je pochopitelná.
Jak už bylo řečeno, K.u.k. Evidenzbüro měl úzké kontakty s německým Abteilung IIIb jemuž veleli počínaje rokem 1892 tito důstojníci:
1892-1895 Major Müller
1895-1900 Major Dahne
1900-1906 Major (pak Oberstleutnant) Brose
1906-1913 Major (pak Oberstleutnant) Wilhelm Heye
1913-1918 Major (pak Oberstleutnant) Walter Nicolai
Je zajímavé, že K.u.k. Evidenzbüro mělo nad svým německým spojencem v oblasti zpravodajského průzkumu Ruska zřetelnou převahu. Jenže v roce 1905 hned po skončení rusko-japonské války se Rakousko-Uhersko tohoto svého výsadního postavení z úsporných důvodů vzdalo ve prospěch Abteilung IIIb (** a svůj Rusischesektion rozpustilo. Důsledkem této chyby bylo, že na počátku světové války v srpnu 1914 vyvodilo AOK jednak křiklavě chybná hodnocení situace v Srbsku, jednak o rozvinutí ruských armád, což vedlo k následným citelným porážkám c.a k. armád na východní frontě v Haliči na podzim 1914. Opačný efekt však mělo zřízení Radio abzufangen und Deschifrischedienst, zorganizované Oberstleutnantem Hermannem Pokornym (*1882), předním dešifrantem, díky čemuž se Rakousko-Uhersko dostalo do čela rádiového průzkumu na jehož výsledcích pak participovalo i Německo.
Díky tomu měli Němci ruské rádiové kódy a předem věděli o ruských krocích. Dalším vynikajícím specialistou na šifry byl Hauptmann Landwehru Viktor Edler von Marchesetti. Výborných výsledků s ruskou разведкой (oficiální název ruské vojenské zpravodajské služby zněl разведкa) dosahoval před světovou válkou přednosta
Nachrichtenabteilungu Hauptmann (pak Major) Maxmilian Ronge,
který v roce 1910 rozkryl špionážní činnost ruského rezidenta (oficiálně vojenského atašé na ruském vyslanectví ve Vídni) polkóvnika razvědky Mitrofana Konstantinoviče Marčenka a vyzvědačské uskupení, které Marčenko řídil. Šlo o skupinu kolem úředníka K.k. Wiener-Artilleriearsenalu Kretschmara, jeho tchána, zetě, správce Artillerie-Zeughausu a 5 důstojníků tamtéž pracujících. Druhá skupina špiónů byla kolem adjutanta Armeekorpsu II Hauptmanna Achta, a třetí skupina byla vedena Chefauditorem Armeekorpsu II Oberstleutnantem Hekajlem a čtvrtá skupina existovala kolem Majora Stanislawa Wiekowskuho, velitele zásobovací stanice v Haliči. Všichni byli díky Rongemu pozatýkáni, usvědčeni, souzeni Militärgerichtem a odsouzeni pro velezrádné spolčení s cizí mocností. M.K. Marčenko byl jako persona non grata vyhoštěn z Rakouska-Uherska. Jediný, kdo Rongemu tehdy proklouzl mezi prsty byl tehdejší Oberstleutnant G-Stabu a de facto Rongeho přímý nadřízený Alfred Redl, kterého Marčenko zverboval ke spolupráci s разведкой v roce 1906. Marčenko Redla vydíral, neboť věděl o jeho homosexuální orientaci, což v tehdejší době bylo cosi zavrženíhodného a odporného, neslučujícího se s dobrými mravy a provalení by znamenalo pro Redla skandál a vyhazov z armády. Navíc Redl měl rád peníze a za ty ruské si začal žít nad své možnosti. V roce 1912 se Redl již jako Oberst přemístil do Prahy, kam byl převelen jako Stabschef des Armeekorps VIII. (Udělali kozla zahradníkem). Jako takový pak předával Rusům tajné mobilizační plány i plány nástupních prostorů VIII. armádního sboru. Jeho novým řídícím rezidentem se stal polkóvnik Nikolaj Stěpanovič Baťušin (v letech 1905-1914 náčelník pobočky разведки ve Warzsawě, který Redla řídil od roku 1910.
Oberst Alfred Redl byl nakonec odhalen a usvědčen opět tehdy již Oberstleutnantem Rongem a aby se zamezilo skandálu, byl Redl donucen 25.V.1913 ke spáchání sebevraždy zastřelením se.
Jak vidíte, rakousko-uherská zpravodajská činnost se zaměřovala hlavně proti Rusku, avšak další důležitou zájmovou oblastí Evidenzbüra byly také Srbské, Černá Hora, Albánie a také Itálie (byť v jejím případě se jednalo o formálního spojence Rakouska-Uherska).
Ruská разведкa působila ale proti Rakousku-Uhersku nejen z Warzsawy, ale také ze srbského Beogradu, kde měla svou rezidenturu a také ze Švýcarska, konkrétně z Bernu. Neutrální Švýcarsko bylo totiž rejdištěm agentů různých zpravodajských služeb. V letech 1908-1913 byl ruským rezidentem v Bernu polkóvnik Vladimir Nikolajevič Lavrov (v říjnu 1913 byl ale ze Švýcarska vyhoštěn) a po něm v letech 1913-1915 polkóvnik Dmitrij Josifovič Romejko-Gurko (i on byl v létě 1915 ze Švýcarska vyhoštěn)
http://www.valka.cz/clanek_13434.html
Náčelníkem Geografické sekce švýcarského Generálního štábu byl Oberst Karl Heinrich Egli. Geografická sekce byl jen krycí název pro švýcarskou kontrarozvědku. Egli ve snaze eliminovat ruské špionážní aktivity ve Švýcarsku nebral příliš velké ohledy na švýcarskou neutralitu a tajně kooperoval s K.u.k. Evidenzbürem resp. K.u.k. Militär-Nachrichtendienstem. Tato jeho aktivita se však na jaře 1915 provalila, Oberst Egli byl suspendován a o rok později i souzen. (Byl odsouzen k vyhazovu ze švýcarské armády bez nároku na penzi a ke 20 dnům vězení!)
Známé osobnosti-agenti K.u.k. Evidenzbüra/K.u.k. Militär-Nachrichtendienstu:
Józef Pilsudski - Polák, protiruský politický disident, zakladatel Polské socialistické strany, ideový nepřítel Ruska i jeho carského režimu, který žil v haličské emigraci. Spolupráce s Evidenzbürem od roku 1906.
Prof. ThDr. Alois Musil - Čech, katolický kněz, orientalista perfektně hovořící latinsky, německy, francouzsky, arabsky a hebrejsky – věrný zastánce rakousko-uherské monarchie, známý v arabském světě jako „Músá Ar-Rueli“. Jako mladý kněz vystudoval orientální jazyky na Ecole Biblique v Jeruzalémě a na Francouzské univerzitě v Bejrútu (stipendium měl od olomouckého arcibiskupa)
V roce 1914 působil ve službách K.u.k. Evidentbüra resp. Militär-Nachrichtendienstu v turecké Sýrii a Mezopotámii, kde se celkem úspěšně pokoušel uklidnit tamní arabské kmeny, takže jejich velká část zůstala loajální vůči tureckému sultánovi a odvedení Arabové pak bojovali v turecké armádě proti Britům. Byl zároveň tajným papežským radou a měl přátelské konexe u rakouského císařského arcidomu. Žil jako beduín mezi beduíny v Zajordánsku, v Sýrii, Mezopotámii i na Arabském poloostrově. Přijal jejich zvyky a zúčastnil se s nimi i jejich rodových válek. Byl přijat za plnohodnotného člena kmenového svazu Ruwála s hodností šejka (kmen Ruwála byl tehdy nejmocnějším kmenem na severu Arabského poloostrova). Vedle své politicko-propagační činnosti ve prospěch Turecka objevil na území dnešního Jordánska pevnůstku Amra ze 7. století n.l.
Major Alexander Spaitis Edler von Mitrovica - Pod krycím jménem Šimič se mezi dubnem a říjnem 1914 vydával za srbského obchodníka muslimského vyznání a jako takový působil v Albánii, kde mezi albánskými nacionalisty a muslimi rozněcoval protisrbské nálady a nenávist a organizoval ozbrojené skupiny pro partyzánský boj proti Srbům. Na tuto činnost byl dobře jazykově vybaven, neboť vedle němčiny a turečtiny výborně ovládal i srbštinu a albánštinu. Od roku 1917 působil ve Švýcarsku mezi emigranty a dezertéry z Rakouska-Uherska, kteří žili v tamních internačních táborech a vydával se za jednoho z nich.
Oberst Wilhelm Edler von Einem - v letech 1913-1917 vojenský atašé a rezident v Bernu.
Oberst Eugen Hordliczka - V ltech 1900-1903 vojenský atašé a rezident v Beogradu.
Oberstleutnant (pak Oberst) Oskar Edler von Hranilovic-Cvetassin - do srpna 1914 byl vojenským atašé a rezidentem v Bucuresti.
Hauptmann Milan Ulmanski - Mezi dubnem 1913 a srpnem 1914 byl vojenským atašé a rezidentem v albánském Dürresu a zároveň odtud působil jako přednosta detašovaného Balkan-Sektion
