Možnost zachování Uherska

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Možnost zachování Uherska

Příspěvek od Rase »

carte-systme-le-trait-de-trianon-the-treaty-of-trianon-JFWMW6.jpg

Možnost zachování samostatného Uherska

Docela mě zaujalo, že Velká Británie a Itálie dlouho chtěly podepsat mírovou dohodu pouze s Uherskem, které mělo zůstat zachováno. Oba státy totiž primárně chtělo rozbít německou moc ve Střední Evropě a měly v plánu podpořit "negermánské národy". Pokud by bylo po jejich, Uhersko by zůstalo zachováno, odtržen by byl od monarchie Halič a vzniklo by Polsko. Rovněž by vznikla Jugoslávie, jen s osekaným Jadranským pobřežím ve prospěch Itálie. Otázkou ale je, co by bylo s Rakouskem, Čechy a Moravou - tedy zbytkem předlitavska. Přeci jen i po válce nechtěli aby se Německo rozrostlo o Rakousko, pokud by ale k tomu došlo, tak by nejspíš pohltilo "sudety". Nejsem si ale jistý, co Itálie a Británie zamýšleli s námi, jelikož by zde nejspíš vznikl stát, s hranicemi jako pozdější Protektorát čechy a morava. Na východě by sousedil s Uherskem a Slováci, jako národ by brzy přestali existovat.

Pokud jde o samotné Uhersko, tak zde je nutno podotknout, že celou historii bylo království součástí Habsburské říše s velice specifickou pozicí. Oblast měla svébytnou kulturu uznávanou i v zahraničí, strategickou pozici a především velkou rozlohu, což vždy dávalo mnohem lepší šanci na možnost osamostatnění se, než kupříkladu Českým zemím. Obyvatelé Uher se rovněž pravidelně bouřili proti Habsburské vládě a Rakouská monarchie se pomalu začala stávat neudržitelnou ve stavu, v jakém byla. Počátkem 19. století bylo Uhersko zemí značně zaostalou, lidé v ní nesvobodní, nemající žádná občanská a politická práva. Velká francouzská revoluce ovlivnila maďarské obrozence touhou změnit tento systém, odtrhnout se od Rakouského císařství a vyhlásit samostatnou Uherskou republiku. Během 30. let bylo reformní hnutí zaměřeno především na reformu hospodářského života, jak ji představovaly návrhy hraběte Istvána Széchenyiho. Rakouský kancléř Metternich spatřoval v těchto reformních snahách počátky revolučních nálad a v květnu 1836 vůdce pozatýkal. Zlom nastal začátkem roku 1848. Dne 11. března 1848 bylo vypracováno formou petice Uherského sněmu 12 hlavních revolučních požadavků maďarského národa. Byť měla nová Uherská republika zůstat v personální unii se zbytkem Říše, jednalo se v podstatě o vyhlášení nezávislosti. Pod hrozbou ofenzívy Chorvatů a vládních vojsk byl vytvořen výbor národní obrany v čele s Lajosem Kossuthem. Maďarská armáda porazila v bitvě u Pákozdu 29. září 1848 vojska chorvatského bána Josipa Jelačiće. V revoluční armádě bojovali mnozí evropští demokraté a revolucionáři, zejména Poláci. Maďarskou revoluci podpořilo říjnové povstání ve Vídni, které bylo krvavě potlačeno. Na rakouský trůn nastoupil František Josef I. V Uhersku však nebyl nový císař uznán. Sněm, který zasedal 14. dubna 1849 v Debrecínu, zbavil Habsburky trůnu a vyhlásil nezávislost země, republiku však ne, a hlavou států se stal Lajos Kossuth. Vídeňská vláda musela k potlačení revoluce zavolat na pomoc ruskou carskou armádu. Ta vtrhla do Uher v červnu 1849 a revoluce utrpěla porážku. Mnoho vlastenců, jako například básník Sándor Petöfi, v bojích zahynulo. Lajos Kossuth emigroval do zahraničí. Více než tři sta rozsudků smrti vynesly rakouské soudy nad vojenskými a politickými vůdci revoluce. Obětí krvavých represálií se stal také první uherský ministerský předseda Lajos Batthyány. Žaláře Rakouského císařství byly přeplněny maďarskými povstalci.

Vnitřní situace monarchie ale nebyla stabilizovaná a kromě finančních problémů se začínala výrazněji otvírat i národnostní problematika. Nová ústava vydána v únoru 1861, ale nesplnila očekávání a došlo k projevům nespokojenosti prakticky všech národností vyjma Němců. Na nejsilnější odpor narazila nová ústava v Uhersku, které požadovalo návrat ústavy z roku 1848. Maďaři prosadili dualistickou koncepci státu, který dle ústavy z prosince 1867 měl společnou osobu panovníka, zahraniční politiku, armádu a finance. Každých deset let docházelo ke stanovení poměru financování společných výdajů, což vedlo k poměrně ostrým sporům. V roce 1867 se Uhersko rozrostlo o Sedmihradsko. Osud Uherska po prohrané první světové válce je všeobecně znám. Troufnu si ale zaspekulovat, že tak tomu nemuselo být a stačilo jen razantní vystoupení Uherských zástupců proti Vídni. Jak sme si řekli již v úvodu, Itálie a Británie byly nakloněny zachování samostatných Uher. Přeci jen se Uherští politici mohli inspirovat těmi Českými a ve správný čas vyhlásit samostatnost. Koncem války se očividně připravovali na samostatné fungování - shromažďovali potraviny, vojenský materiál a rovněž jako první stahovali domů své vojáky z fronty. Člověk si až říká, zda válka neskončila dřív než Maďaři očekávali. Pokud by Uherské (maďarské) jednotky v čas vojensky vystoupily proti Vídni, s největší pravděpodobností by došlo ke zhroucení fronty a následoval by rychlý rozpad monarchie. Otázkou je, zda by byl Uhersku připsán status vítězné mocnosti podobně jako Československu. Podporu by nalezli u zmíněné Británie a Itálie, problémem by byl ale postoj USA. Přeci jen tamní vláda podporovala nároky středoevropských národů na sebeurčení což by se týkalo rovněž Uherska. Dle mého názoru zde ale byla šance na vznik Uherské federativní republiky, která by přiznala menšinám práva a vedoucí role by dál zůstala v rukou Maďarů. Přeci jen pokud se ohlédneme na naše dějiny, tak i vláda v Československu byla pevně v rukou Čechů a velmocem to nijak zvlášť nevadilo.

Obrázek
rozložení národů v Zemích Svatoštěpánské (Uherské) koruny roku 1880

Obrázek
Honvédská vlajka se státním znakem používaná během revoluce

k1.jpg
Výeeestřižek.JPG
Naposledy upravil(a) Rase dne 1/8/2022, 14:36, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
parmezano
7. Major
7. Major
Příspěvky: 553
Registrován: 17/3/2012, 16:17

Re: Martinská deklarácia (30.10.1918)

Příspěvek od parmezano »

Rase: Není to moje " parketa" , ale logiku to má . "Mnichov " by pak byl, jenom dovršením jejich poválečných plánů.
Obrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Martinská deklarácia (30.10.1918)

Příspěvek od Rase »

Revize uspořádání Střední Evropy po dvaceti letech

Já to beru tak, že v Itálii a Británii se o nějakých češích vlastně ani nevědělo, nebo jen hodně mlhavě. I v době války se krajané snažili o propagaci především ve Francii a USA, ale Itálie a Británie byly poněkud stranou - tam chyběl "otvírač dveří" - Štefánik. Britům byli nějací češi šumák, jim šlo především o stabilitu Střední Evropy - ne její "Balkanizaci" - tedy potřebovali zde poměrně velké neněmecké státy jako Polsko, Jugoslávii a dalším by logicky bylo Uhersko. Z Italského pohledu byly Uhry rovněž ideální uskupení, jelikož to nebyli Němci a zároveň byli dost daleko k tomu, aby jim nezavazeli v jejich plánech s Tyrolskem a Jadranem. Vnitrozemský agrární stát je nijak neohrožoval. Věřím tomu, že našim exilovým špičkám se podařilo přesvědčit Francouze o vhodnosti založit Československo, ale Francie byla jen jedním státem z Dohody a navíc byli dost vyčerpaní válkou - nemohli tak zaručit bezpečnost nového státu (tu by nepochybně potřeboval). Italsko-britský plán by tak byl cesta nejmenšího odporu.
Nový stát patrně vznikl jen díky tomu, že se Masarykovi a jeho kolegům podařilo přesvědčit USA, že je ve střední evropě schopný ale utlačovaný národ. Spolu s Francozi to už bohatě stačilo k přesvědčení ostatních, byť by si to prosadilo i samotné USA. Váhy se tak pomalu přehouply od podpory Uher v podporu Československa - v podstatě to byla hra o to, komu připadne Slovensko. Definitivně o tom bylo rozhodnuto vlastně až v červnu 1920 po Trianonské smlouvě. Tak jo, máme tady nový stát, ale klíčové byly první roky po válce. Přeci jen Uhersko (maďarsko) se ukázalo být hodně nestabilní a rychle upadli do chaosu. Navíc se moci chopili Bolševici, což byla věc, které se v Británii a Francii báli víc než Němců. Z Československa se tak stala jakási Jižní hráz (severní byla Polsko) proti šíření bolševismu do Německa a dál. Se štěstím, pílí obyvatel a vydatnou pomocí spojenců se podařilo nový stát stabilizovat. Hráz držela, takže OK. Problémem ale bylo, že ono lepidlo, díky kterému stát držel nebylo zrovna pevné. V době ekonomické krize opět propukly nepokoje mezi Prahou a německou menšinou, které bublaly už od doby sjednocení Německa a habsburkové je neřešili. Taky se ukazovalo že ona československá hráz už v nové době nebude tak úplně stačit - přeci jen potenciál státu byl poměrně omezený a i ekonomika nebyla nejlepší. Vnitřní problémy patrně viděli v zahraničí lépe než vláda v Praze a tak jim bylo jasné, že v případě války s německem hrozí zhroucení státu. Příkladem může být Rakousko - další umělý stát hned vedle.
Mnichovská dohoda se tak dá brát i jako snaha o restartování jednání o budoucnosti střední Evropy, kdy se mocnosti pokusily upřednostnit koncept Uhersko před konceptem Československo. Itálie tam měla jasné zájmy a vazby s Budapeští již byly vybudované. Pro Brity (i Italy) už nebylo Německo problém nebo hrozba, navíc deklarovali nechuť k bolševismu. Význam československa tak opadl. Ono těch 20 let k restartu názorů není až tak dlouhá doba, navíc se to kryje s tím, jak se Amerika přestala zajímat o Evropu (Izolacionismus) a navrch se dostala zase Británie a Itálie - Francie se dávala dohromady po válce. Mnichov tak v podstatě dával smysl i bez účasti Německa - jen mezi Británií, Itálií a Francií. Logicky nepřizvali delegáty Československa, jelikož z jejich pohledu nebylo o čem jednat - šlo jen o to vyřešit detaily. Z jejich pohledu přizvali Německo jen kvůli tomu, dořešit co se stane se zbytekem státu. Přeci jen jim bylo jasné, že tak jako Maďarsko zabere Slovensko, zabere i Německo pohraničí. Spojencům ale šlo o to, udržet Český stát samostatný - přeci jen sme si samostatný stát zasloužili a národnostně by byl problém, kdyby nás zabrali Němci. Mnichovská dohoda se tak dá brát jako revize jednání o uspořádání střední Evropy po konci Velké války (!)
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Možnost zachování Uherska

Příspěvek od Rase »

Úvod jsem překopal, rozšířil a celé téma osamostatnil. Osobně mi přijde velice zajímavé se podívat na možnosti, které měli Uherští politici kolem roku 1917 - zkrátka před tím než se monarchie zhroutila a Uhersko se stalo poraženým státem. Všechno mohlo dopadnout poněkud jinak. Někdy je příjemné se podívat na historii jiným pohledem než českým :)
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Možnost zachování Uherska

Příspěvek od Zemakt »

377561510_706720421493903_630321287287735734_n.jpg
Opráším poněkud postarší ale zajímavé téma.
Já to beru tak, že v Itálii a Británii se o nějakých češích vlastně ani nevědělo, nebo jen hodně mlhavě.
Kdepa, samozřejmě že oba státy měly o tom co se ve střední Evropě děje dost vědomostí, nicméně narozdíl od Francie, která zde měla jasně stanovené cíle a priority, tápaly co s tím. A samozřejmě se i rozcházely. Sice pozdě, ale i tak Itálie svedla o vliv v budoucím Československu s Francií poměrně solidní boj, nicméně zřejmě zásadní ranou způsobující odklon od Čechoslováků, byla jejich podpora jihoslovanské myšlenky. Na toto téma doporčuji:
Je to italský pohled a vskutku zajímavý:
https://www.nasevojsko.eu/nasevojsko/es ... oslovenska
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Odpovědět

Zpět na „Státy a národy zúčastněné ve WW1“