Bilancování prvního půl roku války (1914) v českém tisku

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Bilancování prvního půl roku války (1914) v českém tisku

Příspěvek od kacermiroslav »

Po krušných sto dnech války
Národní listy, 15. 11. 1914

Plných sto dní již zuří vůkol nás litice světové války na pevninách i mořích.

Co strastí, hrůz, úzkostí a utrpení lidského zřely tyto strašlivé dni! Kdo sečte ty hekatomby životů lidských, kdo ty rány, kdo ty bolesti duše i těla! Žijeme ve století dvacátém, ale hrůzy třicetileté války pustoší širé země vůkol, jimiž bouře válečná se nese. Co tu požárů, co rozkotaných příbytků vesnických jako městských. Celé dědiny obráceny ve zbořeniště a spáleniště, z mnoha měst pouhé zříceniny, pod nimiž pohřbeno tolik majetku, tolik umění, tolik štěstí.

Sto strašných dní války přečkáno, ale dosud nikde ani průsvitu naděje v temnu. Soudilo se, že tak obrovská válka nemůže potrvati dlouho. Ohromnost její potřeb, obětí a spoust že brzy vyčerpá síly zápasících. Dnes vidíme, že tomu tak není, že zásoby sil jsou na všech stranách dosud veliké, bojovnost nezlomena a štěstí válečné že dosud nikomu se nezasnoubilo. Předseda vlády anglické Asquith předpovídá, že válka ještě dlouho potrvá, ač prý ne přece tak dlouho, jak se z prvopočátku státníci angličtí domnívali.

Poměrně nejmenšími sílami vládne přirozeně království srbské a Černohorské, takže si troufá velitel naší jižní armády do zimy polní výpravu proti Srbsku vítězně ukončit.

Překonati bude však i tu našemu chrabrému vojsku, jakož i našemu umění strategickému nemalých ještě obtíží dobýváním hornatin středního a jižního Srbska, zvláště přikvačí-li nepohoda, činící cesty horské neschůdnými.

Tolikéž stratégové němečtí jeví velikou důvěru ve své vítězství nad Francií, majíce za to, že nebude Francie na dlouho již s to doplňovati značné své ztráty čerstvými silami, zvláště pak důstojnictvem, kdežto armáda německá může ještě dlouho z Německa čerpati nových záloh.

Povoláním části starší vycvičené domobrany. Dosud má Francie v poli půl třetího milionu vojska, avšak z okolnosti, že povolala již do zbraně nováčky osmnácti až devatenáctileté (ročníky 1915 a 1916), soudí Němci, že ocitla se již na doběrku svých branných sil, aniž jí přijde ještě valných posil z Afriky neb Indie.

Početní síla anglického vojska páčí se dnes nejvýše na 350.000 mužů (i s Kanaďany a Indy), a sotva prý se již zvýší; honosí-li se starý lord Kitchener, že do příštího jara bude moci vyslat na bojiště 2 až 3 miliony vycvičených brancův, považuje se to v Německu za lichou chlubnost britskou; kde prý by se nabrala Anglie důstojníků na výcvik takové spousty rekrutův; a kdyby na krásně toho dovedla, tož prý s nimi přijde na bojiště již pozdě.

Doufají tedy v Německu, že nynější gigantický zápas ve Francii bude do úsvitu příštího jara dobojován, aniž do té doby přijde odkudkoliv Francii pomoc.

Těšíce se sami z nenadálé nepřímé pomoci Turecka, nepochybují Němci, že Itálie zůstane i na dále nečinnou, a přes nepopiratelné sympatie lidu italského pro Francii, že nepřispěje republice francouzské ani v nejtěžší chvíli její k záchraně. Interesem italské politiky není prý silná, vítězná Francie ve Středozemním moři, spíše naopak.

Co se však Ruska týče, tož nejeví se býti dosud v Německu nikterak ustaranými obavou, že by mohlo Rusko, přes nevyčerpatelnou hojnost svých branných sil a přes svůj nynější rychlý postup od Visly k hranicím Poznaňska a pruského Slezska, kdy vítězně proniknout k Berlínu, nad tož až ku hranicím francouzským. Troufají si zadržeti třebas třímilionovou armádu ruskou pomocí tak zdatného spojence, jakého našli v Rakousko-Uhersku po tak dlouho v Kongressovce, až budou s „prací“ ve Francii hotovi. Zatím prý stačí síly jejich pohotové mezí Odrou a Vartou proti nebezpečí ruského vpádu do Německa úplně.

Veškeren německý tisk oplývá nyní blahořečením Rakousku za veliké, obětovné služby jeho prokázané doposud Německu. Známý válečný kritik berlínského Tagblattu, pruský major m, sl. E. Moraht napsal 11. t. m. pro vídeňskou N. F. Presse:

„Milionové nevyčerpatelné vojsko Ruska mělo se s postupujícími Francouzi, Angličany a Belgy sejít uprostřed Německa. Prozatím nemají k tomu Rusové ani času ani síly. Musilo by to divně chodit, aby západní bojiště bylo povážlivě Rusy zasaženo. Do jistých mezí ovšem dlužno jistý vliv připustit: zmenšuje naší útočnou sílu na západě; že však nad to nevzrostl, za to děkuje Německo svému věrnému spojenci. Nikdy nesmíme my, říšští Němci, zapomenout veliké služby, jakou Rakousko-Uhersko nám prokázalo. A to tím méně, jelikož není to žádným do očí bijícím slavným činem, musí-li se ve strategické obraně po tak dlouho odolávat přesile nepřátel, až mohl německý spojenec ruku podat.“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Bilancování prvního půl roku války (1914) v českém tisku

Příspěvek od kacermiroslav »

Jak dlouho potrvá válka?
Národní listy, 16. 12. 1914

Lord Kitchener odpověděl, jak známo, na dotaz amerického novináře Cobba, jak dlouho potrvá ještě nynější válka:

„Nejméně tři leta. Neskonči dříve, dokud Němci nebudou na souši i na vodě úplně poraženi. Snad válka potrvá ještě déle, ale je také možno, že skončí dříve. Čím dříve se Němci vzdají válčení, tím lépe pro Německo, pro nás a pro celý svět. Potrvá-li však válka déle, než tři leta, celý svět se přesvědčí, že jsme připraveni a rozhodnuti vésti ji třeba do nekonečna.“

Proti těmto chvástavým slovům anglického lorda vystoupil vojenský odborník Pester Lloydu, jenž právem ukazuje, že „válka do nekonečna" je holý nesmysl, poněvadž veličiny, dle nichž se trvání války dá – aspoň přibližně – stanovití, jsou určité, konečné a proto také výsledek počtu musí býti číslo konečné.

O trvání války rozhoduji dosavadní události, rozvoj války, dosažené úspěchy, ovládající je mravní sily, duch milionových armád, lidské a hmotné síly, jimiž možno ještě disponovali, a konečně válečné uměni stojících proti sobě vojenských vůdců.

Rozhlédneme-li se – píše odborník Pester Lloydu – po dosavadních událostech na bojištích, porovnáme-li ducha milionových armád, uvážíme-li reservy, které jsou ještě k disposici a strategické výsledky vůdců, shledáme, že převaha jest na straně centrálních mocnosti, jež dovoluje souditi jak o konečném výsledku války, tak i o jejím trvání. Dobu tu nelze ovšem určití přesně na den, ale tolik je jisto, že posledním bojištěm nebude peklo, nýbrž spíše Anglie, pro niž se toto bojiště může pak skutečně státi peklem.

Německá ofenzíva, která započala 5. srpna, dospěla po několika vítězstvích nad Francouzi a po vzetí belgických a francouzských pevnosti asi 7. září k čáře Verdun–Paříž. Současně sváděny kruté boje ve Východních Průších, kde útočili Rusové.

V září zastavila se veliká bitva ve Francii na čáře Bapaume–Arras–Noyon–Remeš–Verdun a podél elsaských hranic, neboť síly, stojící proti sobě, se vyrovnaly příchodem anglických posil. Německu bylo ze dvou důvodů zabráněno přivésti na tuto čáru nové posily a tím rozhodnuti vynutiti. Jedním důvodem byla pevnost Antverpy v týle německé armády. Bylo nutno zmocnili se Antverp […]

[Konečné] rozhodnutí může nastat už tento měsíc, nejpozději však na jaře. Dále spojenci nebudou moci vzdorovati. Vydrží to snad přes zimu, ale první jarní sluneční paprsky roztaví jich odpor a přinese nám vytoužený mír.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Bilancování prvního půl roku války (1914) v českém tisku

Příspěvek od kacermiroslav »

Poslední den vážného roku
Národní listy, 31. 12. 1914

Bez mála půl roku právě mizícího zaujala válka; o vánocích uplynul pátý měsíc, co trvá. Když ke konci měsíce července nastalo válečné vzplanutí, sotva kdo ze širší veřejnosti tušil, že kárná výprava se promění ve světový zápas. Tehdy nebylo ani jasného ponětí, co vše může provázeti takový neobyčejný rozmach milionových sil válečných. V uplynulých pěti měsících mnoho se stalo jasnějším, co zpočátku namnoze vypadalo jako zamřená vidina. Události nabyly určitých tvarů a forem, a dospěli jsme znenáhla všicci k více [ méně přesným názorům toho, co znamená evropská světová válka.

Zatím možno zaznamenati, že s kráčejícími událostmi na bojištích bylo odvanuto mnoho mylných názorů. Takovým, silně rozšířeným omylem bylo například mínění, že válka za našich dnů nemůže dlouho trvati. Vždyť v době před nynější válkou se hlásalo, že válka mezi moderními státy jest záležitosti nadobro odbytou a překonanou, a že možný jsou nanejvýše zápasy koloniální, jak je s sebou přináší zabíráni zemí zámořských velkými státy za odporu místních tuzemských sil. Když již nynější válka vypukla, mělo se za to, že válka evropská, válka světová potrvá jenom na krátko.

Poukazovalo-li se na to, že i válka burská i japonská trvaly déle, odpovídalo se, že trvání jejich souviselo s ohromnou vzdáleností bojišť, na něž doprava válečných sil sama vyžadovala celé měsíce času. Pravilo se též, že moderní, dokonalá výzbroj a milionová vojska, proti sobě táhnoucí, přivodí rázem pronikavé rozhodnutí, že strana podléhající bude zdrcena jediným mohutným návalem, jedinou velikou bitvou, jediným utkáním milionových vojů, po němž ten, kdo podlehne, bude neschopen válčiti ještě dále s nadějí na úspěch a na obrat válečného štěstí.

A výkladům válečnickým přispěly tehdy na pomoc i úvahy národohospodářské, vypočítávajíce, jaké ohromné náklady by denně vyžadovala válka moderních států, a že by souvěké světové hospodářství, zaležené na vzájemné výměně výrobků průmyslu a předmětů obchodu s neobyčejně mocným rozvětvením prostředků dopravních a jejich čilou a složitou součinností nikterak nebylo s to snésti po delší dobu pronikavé účinky, jakéž by s sebou přinesla válka světová. A i kdyby ledy se nepodařilo zbraněmi způsobiti brzké a rychlé rozhodnutí, že by hospodářské potřeby donutily válčící státy, aby obnoven byl mír.

A válka, jejíž trvání vkročilo již do šestého měsíce, jejíž zkušenosti a účinky poučily nás všechny, že jsme před tím byli na omylu, a že nesouhlasí se skutečností to, v co všichni tehdy věřili a co pokládali za pravdu.

Nejvyspělejší, nejmodernější zbraně, obrovské masy bojovníků, vypravených do nynější války, nejenom neurychlily a nepřivodily náhlý konec, ale spíše naopak činí jej pravděnepodobným, ne-li ne-možným.

Souvěká válka nahrazuje bývalé rekovné podniky soustavnou, vytrvalou a houževnatou i trpělivou prací, v níž pečlivé zákopnické krtčí činnosti přináleží aspoň tolikéž úkolů, jako osobní odvaze, rekovnosti a vynikajícím schopnostem vůdčím.

A moderní život hospodářský, o němž se za to mělo, že jest na delší dobu nemožný bez mezinárodni, nejširší volnosti pohybu, dovede se jak svou houževnatostí, tak i všestrannosti přizpůsobovat i mimořádným dobám a poměrům válečným a zdatněji snáší a překonává nesnáze, než se to dříve mělo za možné.

Ti, kdož téměř před půl rokem s velikým rozhledem a opatrnou vypočítavostí předpovídali, že do vánočních svátků se vrátí mír a pravidelný, zvyklý kulturní život, pozoruji zajisté, že lhůta ona již minula, že se loučíme na vždy s rokem letošním, do nejvážnějších stránek dějin světových nesmazatelným, krvavým písmem zapsaným, ale sotva bychom s jakousi pravděpodobností mohli dáti odpověď na otázku, jež spočívá asi v hloubi nitra veškerenstva, jak dlouho ještě válka bude trvati?

Důvěřujme neochvějně v dobrou organisaci, výtečné vyzbrojeni a vzornou statečnost a odhodlanost našich vojsk, že skončí boj vítězně, ač není známo, do které doby. Loučíme se s osudným letošním rokem, v němž položeny základy novým, neznámým útvarům a nasazeny zárodky dalšího, nepostižného vývoje lidstva. Víme jen to, že nám míru nevrátil a nepřinesl. Nesměle doufáme a potěšujeme se nadějí, že se tak stane rokem budoucím.

Za několik neděl mine zima, [… CENZUROVÁNO …] Splní se naděje v mír z jara? Nynější trvání světové války naučilo nás tomu, že není radno zabývati se předpověďmi. Zkušení vojevůdcové, kteří zaslali pozdravy k vánočním svátkům těm, kdož zůstali doma, skoro jednomyslně doporučovali trpělivou vytrvalost. V radě této zahrnuta jest i další doba dalších zkoušek.

Poslechněme všicci upřímná této důvodné rady ve všem svém konáni. Buďme si jí vědomi zvláště nyní, v posledních chvílích končícího se roku. Zachovejme v nich vážným dobám odpovídající mužnou, rozvážnou a střízlivě chladnou mysl, pamatujíce při tom, že tím prospějeme nejen sobě, svým rodinám, svým vzdáleným milým, přinášejícím nesčetné oběti na bojišti za naši a za budoucnost příštích pokolení. S touto myšlenkou rozlučme se všichni s mizícím právě rokem a posledním dnem v něm, neboť není v něm nijakého místa ani chvíle, jež by snesla sebe menší-ho znesvěcení.

Šetřmež co nejstarostlivěji a nejpečlivěji všech svých hmotných i duševních prostředků, nevědouce, jak dlouho s nimi ještě (musíme vystačiti, abychom překonali sami i se svými rodinami dále nadcházející dny trpělivosti a vytrvalosti a zkoušky!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12903
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Bilancování prvního půl roku války (1914) v českém tisku

Příspěvek od Rase »

Momentálně čtu knihu o politických tahanicích, které byly pár dní před začátkem války. Je fascinující, jak diletantsky tento konflikt začínal. Přeci jen i německému císaři šlo prakticky jen o to, aby si jej v Anglii začali vážit. Pozoruhodně se u něj skloubil syndrom méněcennosti s paranoiou. Méněcennost od doby, kdy jako postižený (ochrnutá ruka) žil v Británii u babičky - královny Viktorie. Paranoia pak v tom, že když Britové vykonali pár vstřícných kroků, bral je jako past a "anglickou hru jak izolovat a zničit Německo"... navíc byl snílek. Kupříkladu, když se snažil belgického krále přesvědčit, aby porušil svou neutralitu, pustil německá vojska skrz Belgii do Francie, odměnou mu mělo být obnovení Burgundska (kdy by Belgii připadla nemalá část Francie) - reakcí byl samozřejmě výsměch. Pak se pokusili belgického krále uplatit atd. Navíc, když se německé armády hnuly a první vojáci vstoupili do Lucemburska, císař najednou ucuknul, polekal se, že by mohlo opravdu dojít ke světové válce, a vojáky stáhl (po té co obsadili malou železniční stanici). Když už se zdálo, že se podaří uhrát válku jen proti Rusku, mechanismus byl už příliš rozjetý a otěže převzal generální štáb. Koho to zajímá, tak doporučuju dokument/seriál 37 dní od atentátu k válce. Poměrně slušně vás seznámí s tím, jak probíhala zákulisní jednání 37 dní od atentátu na arcivévodu, po vypuknutí války. Byť z Moltkeho udělali válečného štváče, kterým nebyl atd. ale jako základ je to dobré (odkaz níže).
Celkově se i v předválečném období, objevují myšlenky, že světový konflikt mezi velmocemi je nereálný. Ať již z hospodářského, ekonomického, nebo jednoduše společenského hlediska. Ve smyslu nebude dost vojáků, nebudou mít co střílet, co jíst atd. Válku mělo rozhodnou jedno gigantické střetnutí loďstev, po kterém se měla pozemní fronta zhroutit (po blokádě). Od konce 19.století se také objevovaly názory, že evropská civilizace upadá a je odsouzená k upozadění. Viz třeba kniha Zánik Starého světa (1906). V této knize nakonec vede nepřátelství mezi Londýnem a Berlínem, ke světové válce, na jejímž konci autor popisuje:
"Osud lidstva již nespočívá v rukou Británie a Německa, dvou námořních velmocí germánské rasy. Na pevnině již rozhoduje Rusko a na moři Spojené státy americké. Místo Londýna a Berlína, zaujaly Petrohrad a Washington"
Před zničujícím světovým konfliktem také varoval náčelník pruského generálního štábu Helmuth von Moltke, který je paradoxně popisován jako člověk, který si válku vlastně přál a císaře do ní vmanipuloval. Jisté je, že jak lidé, politici i generálové, si nedokázali vůbec představit, že by mohla vypuknout světová válka v rozměrech, v jakých probíhala po následující čtyři roky.
Proč to ale píšu sem. Je totiž pěkně vidět, že lidé si vlastně nedokázali představit, jak bude válka probíhat i po půl roce, kdy se již na bojištích bojovalo a začínaly vznikat zákopy. Pořád se tak nějak čekalo, že válka, jako "mávnutím kouzelné hůlky" skončí. Nejprve "do švestek" pak "do zimy" atd. Vojáci ale pořád nedocházeli, ekonomický krach pořád nepřicházel, protivník se nezhroutil a generální štáby jely svou velkou "hru" přesně tak jak byly vycvičeny. Tahle opotřebovávací strategie, že bude nepřítel v podstatě možné vyčerpat, pokud "zatneme zuby a ukážeme víc morální pevnosti" je jasně patrná ještě u Verdunského mlýnku, kdy se von Falkenhayn držel přesně této strategie. Až po této zkušenosti si generálové, politici a i lidé v zázemí uvědomili, že válka hned tak neskončí - žádná zázrak "z hůry" nepřijde.

Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Státy a národy zúčastněné ve WW1“