Stránka 1 z 2

Vzpoury slovenských vojáků

PříspěvekNapsal: 22/5/2018, 09:34
od Rase
Obrázek

Vzpoury slovenských vojáků

Nejvyšší orgány habsburské monarchie, v roce 1914, často hodnotily vojáky z dnešního Slovenska jako jedny z nejspolehlivějších v celé armádě. Rakouské i maďarské noviny popisovaly hrdinství slovenských vojáků na Haličské frontě, kteří vynikali hrdinstvím, smělostí, přísnou disciplínou a poctivostí. Chválu na ně pěl polní maršál arcivévoda Bedřich Rakousko-Těšínský (1856-1936), nebo náčelník generálního štábu, polní maršál Conrad von Hötzendorf (1852-1925). Polní maršál Svetozar Borojević von Bojna (1856-1920), původně velitel VI. košického sboru, se zmiňoval o tom, že jeho vojáci jsou "nádherný materiál". Možná právě materialistický vztah nadřízených k prostým vojákům zapříčinily, že vojenské vzpoury v roce 1918, se nevyhnuly ani vojákům slovenské národnosti. Po vzpouře námořníků v Boce Kotorské 1. února, došlo na jaře téhož roku k obdobným nepokojům i na doplňovacích posádkách v zázemí, kde byli soustředěni navrátilci z ruského zajetí. Celkem se mluví o pětadvaceti vzpourách, z nichž pět podnítili vojáci Slovenského původu, konkrétně v posádkách Veľký Bečkerék, Trenčín, Lučenec, Kragujevac a Bratislava. První z povstání slovenských navrátilců proběhlo u náhradního praporu 12. pěšího pluku ve Velkém Bečkeréku, tedy mimo dnešní Slovensko. První vzpoura na tomto území byla paradoxně ze strany rusínských vojáků náhradního praporu 80. pěšího pluku v Rimavské Sobotě, v noci z 12. na 13. května 1918. Vzpoura již slovenských vojáků proběhla v Trenčíně 21. a 23. května, v obvodu tehdejších ubytovacích prostorů náhradního praporu 15. pěšího pluku. Velení si již dříve stěžovalo, že z více než 6 000 mužů praporu je přibližně 5 000 navrátilců téměř výhradně slovenské národnosti z Turčianské župy, Bytčiansky, Myjavské, Senického, Skalického a Novomestského okresu, kteří jsou dle jejich slov "nakaženi anarchismem". Bezprostřední příčinou vzpoury ze dne 21. května byla, tak jako v boce Kotorské, špatná strava, kterou mužstvo odmítlo konzumovat a surové chování důstojníků, což vyústilo do několika incidentů vojáků s veliteli. Revolta vojáků se opakovala i v poledne 23. května, tentokrát ale ve Veľkej Kubrej, kde byla umístěna setnina nováčků. Situaci umocnila spontální demonstrace žen, které se nacházely za zdí a přidaly se na stranu vojáků. Odpoledne jeden z navrátilců podal strážnému na kasárenské bráně listinu s rezolucí, v níž vojáci požadovali propuštění svých nevinně vězněných druhů, lepší zacházení ze strany důstojníků, pořádnou obuv a šatstvo. Navíc odmítali provádět další zemědělské práce na místních velkostatcích, jelikož doma je čeká vlastní neopracovaná půda a jejich rodiny jsou uvrženy do stejné bídy jako oni v kasárnách. Jelikož velitelství jednotky mělo k dispozici pouze 100 loajálních vojáků maďarské národnosti, neodvážilo se přimo zasáhnout. Preventivně bylo vyhlášeno stanné právo s cílem vyčkat na příjezd silné asistenční jednotky. Stuaci se ale podařilo vyřešit bez krveprolití a obnovit pořádek. Podobné příčiny, průběh i požadavky měla i vzpoura náhradní setniny 29. praporu polních střelců v Lučenci dne 28. května 1918. Tentokrát ale došlo i k represím vůči vzbouřencům. Inspekční důstojník odmítl se vzbouřenci diskutovat, rychle zalarmoval marškompanie tamního 25. pěšího pluku a pod pohrůžkou jejich nasazení, se podařilo povstání zažehnat. Celá náhradní setnina 29. praporu byla internována v kasárnách 25. pěšího pluku, přičemž sedm vojáků postavili před polní soud. Obě tyto vzpoury měly živelný charakter a rozhodně se nedaly považovat za organizované nebo předem promyšlené. Tyto náznaky jsou patrné pouze v případě tzv. velkých vzpour, ke kterým patří povstání slovenských vojáků náhradního praporu trenčínského 71. pěšího pluku v Kragujevci.

Na jaře roku 1918 se vrátilo 2 400 a 3 000 slovenských vojáků z ruského zajetí, do Kragujevace, sto čtyřicet kilometrů jihovýchodně od Bělehradu. Z těchto vojáků mělo být sestaveno 7 rot 41. pochodové formace, kterou měli 10. června odvelet na italskou frontu k posílení 71. pěšího pluku. Atmosféra v kasárnách ale byla velice výbušnou, přičemž strádání z ruského zajetí, nedostatečné zásobování potravinami a všeobecný odpor k válce, vedly k živelné vzpouře. Druhého června večer, po vydání žoldu se vojáci vraceli z města do ubytoven. Voják Martin Riljak z Hornej Maríkovej, se pod vlivem alkoholu dostal do střetu s dozorujícím rotmistrem Antonem Bednárem. Riljaka se však zastali ostatní vojáci, kteří Bednára zbili. Tak propukla vzpoura, mezi devátou a desátou hodinou v noci, do níž se zapojili mnozí vojáci. Většina nováčků se vzpouře vyhnula a z místa utekla k budově velitelství. Postupně se velení vzpoury ujímali organizátoři: třikrát v boji vyznamenaný šikovatel Viktor Kolibík, čatař Ján Hudec, svobodník Pavol Kleniar, vojáci Ondrej Jariabka, Dionýz Jesenský a další. Celá vzpoura tak postupně nabývala charakter vojenské operace. Část vzbouřenců pod vedením Jána Hudce se chtěla zmocnit skladu munice, druhá skupina Pavla Klejnara pronikla k železniční stanici, kde přerušila telegrafní spojení. Sklad munice ani železniční stanici se však nepodařilo obsadit, což se ukázalo být osudné. Velitel náhradního praporu podplukovník Artúr Marx začal urychleně jednat, aby vzpouru potlačil. Nejprve pomocí jednotky dragounů a kulometné čety zastavil vzbouřenců postupujících ke skladu munice a později odřízl od spojení s kasárnami skupiny, které pronikly do města. Nejhouževnatější odpor kladli vzbouřenci izolováni v kasárnách, ale ten po nasazení dělostřelectva postupně slábl. Velitelům se do oběda 3. června podařilo odpor vojáků zcela potlačit. Mezi vzbouřenci bylo pět mrtvých, druhá strana napočítala jen několik raněných. Pouze 50 mužům se podařilo uniknout. Ráno muselo zhruba 3 000 vojáků nastoupit na kasárenský dvůr a byli vyzváni, aby se dobrovolně přihlásili vůdcové vzpoury a lidé ochotní informovat nadřízené o podrobnostech událostí. Stanný soud z 8. června soudil 81 obviněných vojáků. Mnoho z nich dostalo mnohaleté tresty vězení a 44 z nich bylo odsouzeno k smrti. Mezi nimi Ján Fabo z Kubrej, Gregor Dvorský z Krásnej Vsi, Štefan Rác z Kubrice, Jozef Lašo z Petrovej Lehoty, Jozef Hrotko z Hornej Súče, Ján Pitner z Trenčianskych Teplíc, Ján Križan z Chocholnej – Velčíc, Ján Gohr z Uhrovca, Alojz Šelinga z Bolešova, Štefan Bednárik z Beckova a Anton Mikuš z Rybian. Poprava měla být vykonána ve 14:00, ale nikdo se nepřihlásil do popravčí čety a celý náhradní prapor 71. pěšího pluku to striktně odmítl. Hodem kostkou bylo vybráno 80 mužů z 1. bosensko-hercegovinského pluku, kteří dostali extra příděl potravin a alkoholu. Poprava byla vykonána zhruba kilometr za městem, na staré srbské střelnici. Následně byl 71. pěší pluk doplněn a koncem měsíce vyslán na Piavský front, kde držel pozice před útoky italských vojsk jakož i československých legií až do konce války v listopadu 1918. Ján Dodok (1895-1993), rodák z Košeckého Podhradia, byť sloužil jinde, ve svých pamětech z konce války zmiňuje, že tehdy se k nim ze zázemí dostala smutná zpráva. 71. pěší pluk, byl z části přesunut z Trenčína do Kragujevce v Srbsku a dne 8. června 1918, u něj bylo popraveno 44 Slovenských vojáků pro vzpouru proti rakousko-uherské vládě. Důsledkem toho výrazně upadla morálka vojáků na frontě a tak je navštívil maďarský generál, který se snažil povzbudit jejich náladu. Lichotivými slovy chválil slovenské válečníky, udělil všem kovové medaile a samotný Ján Dodok byl povýšen na podporučíka.

Není bez zajímavosti, že jen pár dní po vzpouře v Kragujevci se odehrála vzpoura v náhradním praporu 72. pěšího pluku v Bratislavě. Přitom v pozadí obou vzpour rezonovala snaha navrátilců vyhnout se jakýmkoliv způsobem novému nasazení na frontě - konkrétně na poslední ofenzivu rakousko-uherské armády na Piavě, která začala 15. června 1918. Vzpoura slovenských navrátilců náhradního praporu 72. pěšího pluku, vypukla odpoledne 5. června 1918 v Bratislavě v prostorách tzv. vodních kasáren na dunajském nábřeží. Podařilo se ji potlačit hned v zárodku, především díky tomu, že 307 vojáků, kteří se právě vrátili z šestitýdenní dovolené, bylo ještě bez zbraní a měli být právě vystrojeni. Na dvoře kasáren, po zavelení nástupu se vojáci vzbouřili s výkřiky "my chceme dovolenou a ne nástup", načež se vrhli na velící důstojníky. Snažili se získat na svou stranu další slovenské vojáky z jiné setniny, kteří již měli zbraně. Mnozí ale zaváhali a během dvou hodin se podařilo odpor navrátilců zlomit. Vůdcové vzpoury byli uvězněni. Melichar Ilenčík, Martin Jursa, Martin Lipa, Ján Pálka, Gabriel Rusnák a Ján Škapík, byli 8. června 1918 postaveni před stanný soud v Bratislavě. Škapík a Jursa byli odsouzeni a o dva dny později popraveni. Na celý náhradní prapor 72. pěšího pluku bylo uvaleno stanné právo. Konec války ale neznamenal konec povstání vojáků, k nepokojům totiž došlo ještě koncem října v Prešově.
V noci z 31. října na 1. listopad, se nejméně 300 vojáků náhradního praporu 67. pěšího pluku, dozvědělo o konci války, načež vyrabovali ve městě Prešov vojenské sklady a některé obchody na nynější Hlavní ulici. Vojáci 67. pěšího pluku, pocházeli většinou ze Šarišské a Liptovské župy a některých dalších menších prešovských útvarů. Pod vlivem revoluce v Budapešti odepřeli poslušnost svým velitelům a rozhodli se rabovat město. K vojákům se rychle přidali rovněž mnozí civilisté. Po příjezdu vojenských posil byli vzbouřenci pozatýkáni a přesto, že během nepokojů nedošlo k žádným ztrátám na životech, odsoudil 120 účastníků vzpoury stanný soud k trestu smrti. Ještě týž den, 1. listopadu 1918 bylo přímo u zdi katolického kostela na Hlavní ulici, popraveno 40 vojáků a 2 civilisté. Ostatním se podařilo uprchnout. Ján Meličko z Prešova napsal tehdejšímu martinskému vedení Slovenské národní rady dopis, v němž píše: "Ráno bez akéhokoľvek výsluchu ich dali strieľať a síce pri kostole. Mnohí sa útekom chceli zachrániť, ale ako psov ich strieľali. Moc zaslzených očí sa dívalo na to. No boli tam aj vysmiate tváre vyvoleného národa." Tehdejší maďarské vojenské i státní orgány tuto vzpouru zařadily do kategorie rabování obchodů a nikoli mezi klasické vojenské vzpoury.

Zdroj:
https://www.mod.gov.sk/data/disk/casopi ... 5_2018.pdf
https://www.klubvtn.info/info_9910_soubory/hro1sv.doc
https://www.klubvtn.info/info_269.htm
https://mykysuce.sme.sk/c/20368909/v-71 ... cania.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pre%C5%A1 ... A1_vzpoura
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tren%C4%8 ... C3%AD_pluk

Obrázek
Pamětní tabule povstalcům popraveným v Kragujevaci

Obrázek
hlavní vchod do kasáren v Trenčíně

Obrázek
výcvik vojaků 71. pešího pluku v boji na bodák

Re: Vzpoury slovenských vojáků

PříspěvekNapsal: 22/5/2018, 12:52
od parmezano
O tom byl taky natočený film , jeho jméno jsem už zapoměl

Re: Vzpoury slovenských vojáků

PříspěvekNapsal: 22/5/2018, 13:12
od Rase
já znám na tohle téma jen film Hvězda zvaná Pelyněk, ale ten je o vzpouře v Rumburku. O tom že se bouřili i slováci jsem se dozvěděl teprve pár dní zpátky. Nevíte zda se bouřili i většinově německé nebo jiné pluky z R-U ?

Re: Vzpoury slovenských vojáků

PříspěvekNapsal: 22/5/2018, 13:22
od dase
Toto bude asi onen film :
https://www.csfd.cz/film/29319-styridsatstyri/prehled/

...Historické drama inspirované vzpourou převážně slovenských vojáků 71. pěšího pluku rakousko-uherské armády proti jejich velení v červnu roku 1918....

Re: Vzpoury slovenských vojáků

PříspěvekNapsal: 22/5/2018, 13:24
od IgorT
parmezano píše:O tom byl taky natočený film , jeho jméno jsem už zapoměl


Štyridsaťštyri.

Štyridsaťštyri (1957) - Zostrih bojových scén


Re: Vzpoury slovenských vojáků

PříspěvekNapsal: 22/5/2018, 14:20
od Rase
Vypadá to hodně dobře a hodnocení je taky nebývale vysoké (82%)

Re: Vzpoury slovenských vojáků

PříspěvekNapsal: 22/5/2018, 15:35
od niko
Rase píše:O tom že se bouřili i slováci jsem se dozvěděl teprve pár dní zpátky. Nevíte zda se bouřili i většinově německé nebo jiné pluky z R-U ?


Tych vzbur so slovakmi bolo viac. Znama je aj vzbura v bratislavskych Vodnych kasarnach 1918.
https://bratislava.sme.sk/c/3913333/poprava-a-ohen.html

Re: Vzpoury slovenských vojáků

PříspěvekNapsal: 22/5/2018, 18:26
od Martin Hessler
O vzpourách slovenských vojáků jsem také doposud netušil, ale je to poměrně logické.
Celkem málo zmiňovanou kapitolou WW I je to, že se bouřili i vojáci Dohody:
V dubnu 1917 u francouzského 108. pěšího pluku vypukla vzpoura,která se postupně rozšířila na 89 divizí. Některé jednotky odepřely poslušnost, jiné opustily své pozice. Část champagneské fronty museli zalátat svými jednotkami Britové a některé úseky dokonce úplně převzít.

Re: Vzpoury slovenských vojáků

PříspěvekNapsal: 22/5/2018, 19:16
od Rase
Třeba Ruský expediční sbor ve Francii, se v době revoluce v Rusku začal dost bouřit (před tím utrpěli dost brutální ztráty). Dopadlo to tak, že kolem jejich tábora byly vykopané zákopy a přisunuto dělostřelectvo, načež se podařilo situaci uklidnit. Spoustu lidí pozavírat a vytvořili v podstatě trestaneckou / čestnou jednotku. která měla smýt hanbu. V Británii jsem na podobnou vzpouru nenarazil (přeci jen pořád se tam asi držel dobrovolnický duch). U Němců vím o odmítnutí poslušnosti u námořníků na konci války, kdy odmítli sebevražedný nájezd proti Británii, načež se pak stali oporou revoluce. U Němců na frontě jsem nic podobného nezaznamenal - byť morální rozklad rozhodně byl značný, nějaké rabování nebo odepření rozkazů neznám. Francie je případ sám pro sebe, tak zažehnali vzpouru armády až na poslední chvíli.
Pokud jde o použití děl proti Slovákům v kasárnách, tak předpokládám, že použili munice bez časovače a rozbušky. Zkrátka aby to prolétlo zdí, ale nezbouralo celý dům. Stejně byla použita děla při potlačování komunistů ve Vídni.

Re: Vzpoury slovenských vojáků

PříspěvekNapsal: 22/5/2018, 21:42
od parmezano
K vzpouře Ruského expedičního sboru ve Francii : , nedávno běžel na ČT2 Ruský serial o WW a je tam o tom , taky zmínka . Zajímavé je , že jí zůčastnil budoucí maršál Rodion Malinovskij a jen tak tak přežil , po jejím potlačení . Omlouvám se za OT
K tomu filmu :Štyridsaťštyri., viděl jsem ho jako malý kluk, nejvíc mě utkvěla v paměti scéna jak se ti "kluci " brání v kasárnách střelbou z těžkých kulometů

Re: Vzpoury slovenských vojáků

PříspěvekNapsal: 23/5/2018, 07:12
od niko
A naspät k teme. :D Cudujem sa, ze v Cechach je tema vzbur Slovakov v ck armade niecim novym. Na Slovensku, ale aj v CSR to bola velmi casto komunistami zneuzivana tema- boj prosteho ludu, ktory nechcel bojovat za monarchiu. A tak podobne.
Kazdopadne, tu mate celkom slusne spracovane jednotlive vzbury Slovakov, ktorych bolo neurekom.
https://www.klubvtn.info/info_9910_soubory/hro1sv.doc

Re: Vzpoury slovenských vojáků

PříspěvekNapsal: 23/5/2018, 07:21
od Rase
niko:
díky moc, nějakou chvíli pak upravím samotný článek. V Čechcách se ví tak akorát o Rumburské vzpouře a pár gurmánů o vzpouře v boce Kotorské - to je tak všechno :D

Re: Vzpoury slovenských vojáků

PříspěvekNapsal: 23/5/2018, 09:21
od niko
Myslim, ze je to zial Bohu taky spolocensky trend. Cesi a Slovaci zabudaju na ich vzajomnu historiu a historiu jeden druheho.

Re: Vzpoury slovenských vojáků

PříspěvekNapsal: 23/5/2018, 11:19
od Rase
niko:
překopal jsem celý článek a hodil jsem ho na portál, ať se o vzpourách slovenských vojáků dozví co nejvíc lidí - minimálně tady v ČR

Re: Vzpoury slovenských vojáků

PříspěvekNapsal: 23/5/2018, 11:50
od Polarfox
niko píše:Myslim, ze je to zial Bohu taky spolocensky trend. Cesi a Slovaci zabudaju na ich vzajomnu historiu a historiu jeden druheho.

A tak jako co si budeme povídat, když takřka polovina lidí neví, kdo je to Erdogan, tak co zvláštního čekáš? Tohle není trend, to je dlouhodobý standard. Většina lidí nemá co zapomínat, protože většina lidí historii a svět kolem sebe vůbec nezná a zodpovědně nevnímá (a nikdy tomu nebylo jinak, jen některé události byly dříve aktuálnější a tudíž bylo o nich i větší povědomí). A tohle navíc nejsou věci nějak příliš známé a rozšířené...průměrný člověk ti selže i u mnohem profláklejších témat a i ti obecně znalejší nemusí vůbec vědět.

niko píše:A naspät k teme. Cudujem sa, ze v Cechach je tema vzbur Slovakov v ck armade niecim novym. Na Slovensku, ale aj v CSR to bola velmi casto komunistami zneuzivana tema- boj prosteho ludu, ktory nechcel bojovat za monarchiu. A tak podobne.

Komunisté to mohou zneužít jako boj prostého lidu, nacionalisté to mohou zneužít jako boj proti monarchii..atd. atd. Lidi a události se dají zneužít na tisíc způsobů. Zvláště v přelomových obdobích - řada knih je třeba plná rodáků z Brna, Prahy či Opavy, kteří jsou používáni jako prapor češství v rámci monarchie, zvláště když se okolo nich něco významného šustlo nebo něco dokázali, ať už se ten člověk skutečně cítil jako Čech (či jím vůbec byl) a měl něco s ideou národního uvědomění společného. Spousta z nich má někde plaketu, pomníček nebo oslavný záznam v análech města/literatuře, ale nikoho už netrápí, že ti samí by za jiných okolností skončili s ranečkem na zádech vykopnutí ze Sudet a nebo jako hnusní židáci atp. Jediné jejich štěstí bylo, že byli historicky k ruce jako vhodný nástroj národního povzbuzení, aby se tím mohla trochu dovycpat prsa tam, kde něco scházelo. Aneb pro účely Čechoslovácké velikosti a statistiky každej Němec, Maďar nebo žid dobrej :)...tak trošku schíza. Nemusíme chodit daleko, co se týká jedné zmíněné vzpoury, tak třeba F. Rasch.

Re: Vzpoury slovenských vojáků

PříspěvekNapsal: 23/5/2018, 11:57
od GlobeElement
Bojová morálka dohodových vojáků obecně hodně klesala - nebýt vstupu USA do války, asi by Spolek nakonec vyhrál. Francouzská armáda byla na pokraji vzpoury, ruská se zhroutila, Italové se bouřili, snad jen Britové se drželi.

Re: Vzpoury slovenských vojáků

PříspěvekNapsal: 23/5/2018, 20:23
od niko
Polafox suhlasim. Historiu si dnes každý ohyba ako chce.

Re: Vzpoury slovenských vojáků

PříspěvekNapsal: 23/5/2018, 20:28
od skelet
Historie se ohýbala vždy.. historii píší vítězové.

Re: Vzpoury slovenských vojáků

PříspěvekNapsal: 24/5/2018, 09:09
od niko
Rase píše:niko:
překopal jsem celý článek a hodil jsem ho na portál, ať se o vzpourách slovenských vojáků dozví co nejvíc lidí - minimálně tady v ČR


Super. Pekny clanok !

Re: Vzpoury slovenských vojáků

PříspěvekNapsal: 24/5/2018, 09:22
od Rase
niko:
přes FB stránku, aktuálně oslovil 3 294 lidí, kteří se tak dozví alespoň něco málo o vzpourách slovenských vojáků - což je myslím slušné pro popularizaci tématu. Jak jsem původně zmiňoval onu císařskou milost, bezprostředně po popravě, tak to je prý mýtus (vymazal jsem to tedy z textu).