Seyit Ali Çabuk

[Polarfox]

---

Jestli má na té fotce kus dřeva, tak realistický. Forrest (autor The Defence of the Dardanelles) tvrdí, že lze rozpoznat granát nového typu s 4crh (calibre radius head). Lze soudit, že fotka byla pořízena nějakou dobu po bitvě (či válce), protože baterie byly zasypané množstvím zeminy a suti z explozí lodních granátů.

Určitě ne po válce, protože ta fotka se objevila poprvé v oběhu už v listopadu 1915 (válečné periodikum Harb Mecmuası).

Plus maketa není nikdy vyloučena - pro propagandistické účely se dají udělat různé věci. A toto bylo potenciálně velké sousto k vytěžení.

Neříkám, že v následující odkaz vkládám 100% důvěru, ale působí to celkem střízlivě:
https://scakirogluwar.weebly.com/short-story.html

[Rase]

---

Díky, vypadá to hodně zajímavě. Tak fotografie měla být pořízena týden po události. Před fotografy ale nedokázal onen granát znovu zvednout. Dá se to ale vysvětlit i tím, že v boji měl víc adrenalinu atd. sám Seyit Ali řekl, že až se angličané vrátí, znovu granát zvedne. Kvůli focení se novináři snažili onu váhu neúspěšně "ošulit" ale nakonec měla být vyhotovena dřevěná replika granátu, se kterou již dokázal zapózovat pro potřeby fotografů. Z mého byl Seyit Ali vyznamenán velitelem baterie z nějakého důvodu - rozhodně ne že unesl granát menší ráže (což by bylo k ničemu) nebo že granát jen dokoulel po rovině. Něco zajímavého se mu tedy muselo podařit. Tisk a propaganda samozřejmě přehání, ale dost mě zarazilo, že zmiňují váhu projektilu 215 okka (oka, oke). Což je jednotka hmotnosti v Osmanské říši, jedná se o ekvivalent 400 dirhamů (1 = 3,207 g). Jedna tehdejší okka má být 1,2829 g, onen projektil tak měl vážit 276 Kg (!)
co jsem se díval na rekordy ve vzpírání, tak ty asi nejsou přesné. Přeci jen nikde jsem nenašel nějaké přenášení pár set kilogramů. Možná nějací ti sportovci co nosí a hážou dřevěnými kládami - ta ale váží je 79 kg. Brian Shaw - nejsilnější muž planety, zvedl v roce 2013 činku o váze 442,5 kilo dostal na úroveň kolen a udržel ji tam přibližně pět vteřin. V roce 2017 Eddie Hall dřepoval s více než 300 kily. Seyit Ali rozhodně nevypadal jako nějaký superhrdina, ale na druhou stranu byl nadopovaný adrenalinem a ve vypjatých situacích zvládají různé věci. Tak trochu mi to přijde jako když nějaká žena bojovala s medvědem, aby ochránila děti (jo jasně že ji nakonec zabil). Nebo kluk co rozstřílel stovky američanů na Omaze... Mě spíš zaujalo, že ikdyby ty granáty nějak zvedl, že pak dokázal fungovat a vůbec nějak zapózovat novinářům (!)
Umřel v zapomnění a jeho příběh je popularizovaný až od roku 1992.

[Alfik]

---

Já myslím, že to nezdvíhal. Tedy že mu to kolegové "naložili na hřbet" a on to odnesl - protože to je mnohem snažší než cokoli zdvíhat. Konec konců jednalo se o poškozenou dráhu pro vozíky na střelivo, ne?
I tak je to myslím úctyhodný výkon.

[Rase]

---

Spíš to vypadá, že rozbitý byl právě jeřáb a Seyit Ali s tím granátem musel vyjít i ony schůdky.
Taky ale myslím, že mu ten granát na ty záda někdo pomohl naložit a zase vyložit - úplně sám tam nebyl.

[O. Filip]

---

Neříkám, že v následující odkaz vkládám 100% důvěru, ale působí to celkem střízlivě:
https://scakirogluwar.weebly.com/short-story.html

Určitě zajímavé vyprávění, ale tady se důvěrohodných zdrojů asi nedopátráme. Historka o pokusu s "prázdným" granátem mi připadá poněkud podezřelá, protože v této munici je jen minimum náplně, tedy "prázdný" granát by vážil skoro stejně jako "plný". Kde by se rázem vzala dřevěná maketa s lesklými vodícími obroučkami, je také otázkou. K případnému výcviku by takovou realističnost nepotřebovali.

A není třeba spekulovat o dvou metrácích. Podle ostré špice jde o moderní munici a moderní granát 24 cm měl vážit jen 140 kg. Kdyby to dva zvedli a podali mu na záda, mohl to na vzdálenost několika metrů unést. Horší nosiči při závodech běhají kilometry se stokilovými břemeny, byť samozřejmě nesrovnatelně lépe připevněnými. Šerpové někdy nesou i víc.

[Polarfox]

---

Určitě zajímavé vyprávění, ale tady se důvěrohodných zdrojů asi nedopátráme. Historka o pokusu s "prázdným" granátem mi připadá poněkud podezřelá, protože v této munici je jen minimum náplně, tedy "prázdný" granát by vážil skoro stejně jako "plný". Kde by se rázem vzala dřevěná maketa s lesklými vodícími obroučkami, je také otázkou. K případnému výcviku by takovou realističnost nepotřebovali. A není třeba spekulovat o dvou metrácích. Podle ostré špice jde o moderní munici a moderní granát 24 cm měl vážit jen 140 kg. Kdyby to dva zvedli a podali mu na záda, mohl to na vzdálenost několika metrů unést. Horší nosiči při závodech běhají kilometry se stokilovými břemeny, byť samozřejmě nesrovnatelně lépe připevněnými. Šerpové někdy nesou i víc.

Dřevo a spol. bude nejspíše něco ztraceného a zkresleného v X překladech. Moje blbost. Každopádně ale jádro toho příběhu je v tom, že originální váhu nezvednul a dostal tedy něco lehčího. Samozřejmě může to být součást mýtu, ale je to dost prokořeněné na to, aby se to dalo jen tak odmávnout.

EDIT: Mimochodem jak by mohl vypadat cvičný granát pro takového dělo? Byla by to plná váha pro realističnost výcviku a nebo něco lehčího jen pro obecný nácvik manipulace? Protože cvičné granáty pro tento typ děla by měly existovat, jen jsem nemohl nikde najít, jak taková věc vypadá a kolik váží.

Tak či onak, trochu jsem zapátral a příběh je počítám dle mého asi následující:

Seyit se stal slavným a jeho čin byl zvěčněn na fotografii zveřejněné v listopadu 1915. Jenže popisek k fotografii byl opatřen špatnou jednotkou - místo kg kiyye. Jeden kiyye/okka = 1 282g, čímž se dostáváme na oněch 276 kg, které stejně ani jinak nedávají smysl, neboť taková munice tam nikde nebyla (bez ohledu na typ děla). Zdali Seyit tahal 140 kg, 190 kg (běžně nezmiňovaný typ) či 215 kg granáty nebo jejich mix se asi již nedozvíme (v ten den mělo být údajně vystřeleno 47 granátů o váze 215 kg a 46 granátů o váze 140-190 kg) a víme jen to, že byly tři a že to s největší pravděpodobností netahal sám. Musel ale mezi svými spolubojovníky výrazně vyčnívat, neboť pozornost byla stržena čistě na jeho osobu. Při pokusu o zvěčnění na fotografii nějaký čas po bitvě (v řádu dnů až týdnů) se mu předpokládám pokusili narvat na hrb 215 kg macka, ale pokud je pravdivá ta historka, že to nedal a příslušně komentoval, tak to prostě neutáhnul a zapózoval nakonec s něčím lehčím - snad právě 140 kg granátem. Na popisku se ale objevila výše zmíněná chybka a od té doby vláčí Seyit historií na hrbu 3x více jak čtvrt tuny.

[Rase]

---

Díky za souhrn Pánové.
Ta záměna okka místo kilogramů mě ani nenapadla - díky

[Rase]

---

tentokrát nějaký siláka, patrně z Francie

[jarl]

---

Piotr Nykiel se ve svém článku z časopisu Morze Statki a Okrety 1998/4 zabývá i činem Seyita Ali Çabuka a píše, že jeden z granátů vypálených díky tomuto bohatýrovi pravděpodobně zasáhl obrněnec Ocean, na němž došlo k poškození kormidelního stroje a následnému zablokování kormidla, takže pokud je to pravda, nedřel se s těmi těžkými granáty nadarmo. Na následujícím obrázku (předpokdádám, že ten muž vlevo) je kapitán Hilmi velící fortu Rumeli Mecidiye, jenž dosvědčil Seyitovo hrdinství.

[Rase]

---

Díky moc za zprávu. Pokud dobře koukám, tak je vidět i ten "jeřáb". Kanón vypadá opravdu monstrózně

[Rase]

---

Trochu odbočím, k poněkud neskutečnému rekordmanovi co se týče vzpěru gigantických břemen. Oproti silákům z 19.století, natož ještě starším, máme dostatek podkladů mapující neskutečný úspěch rodáka z Georgie, jménem Paul Anderson (1932-1994), přezdívaný Dixie Derrick. Pokud Seyit Ali Çabuk, v návalu adrenalinu, tahal dělostřelecké granáty nejméně o hmotnosti 140 kg, tak tento borec by patrně dokázal tahat i ty nejtěžší a to před diváky. Anderson se stal dvojnásobným mistrem USA a mistrem světa z roku 1955. V červnu 1955 na utkání SSSR : USA v Moskvě, před patnácti tisíci diváky nadhodil 193 kg. Sověty tak ohromil, že žádali, aby se Andersonovy rekordy nezapočítaly, jelikož dle nich to prý nebyl normální člověk (myšleno vážně). V červenci 1955 vzepřel na mítinku v Moskvě před dvanácti tisíci diváky v trojboji 518 kg (není uznáváno jako světový rekord, protože nebylo dosaženo na MS nebo OH). Na olympiádě v Melbourne porazil Humberta Selvettiho z Argentiny; oba dosáhli v trojboji výkonu 500 kg, o Andersonově zlaté medaili rozhodla nižší tělesná váha. Byl tak dosud poslední Američan, který vyhrál na olympiádě nejtěžší vzpěračskou kategorii. Po olympiádě se živil na exhibicích jako profesionální silák. Anderson na vrcholu kariéry vážil 154 kg, na výšku 176 cm, měl kolem stehen 90 cm, masivní klouby se zápěstím o obvodu 23 cm a podle svědků tuhé svaly. Rozměry postavy připomínal lidský jeřáb (!) Máme důkazy o jeho pohyblivosti, kdy zaběhl 40 yardů (36,4 m) za pět sekund, sto yardů (90,1 m) za 11,6 sekundy, z místa do dálky skočil 3 metry, z místa snožmo vyskočil na 90 cm vysoký stůl a do výšky z místa doskočil 82 cm nad vzpaženou ruku (!) Paul Anderson také pěstoval silový trojboj. Jeho rekord v dřepu byl 540 kg. Guinessova kniha rekordů uvedla, že zvedl 2 840 kg v backliftu (tj. váha, kterou mu naložili na záda), ale tento výkon byl později zpochybněn. Bylo by to totiž víc, než pětinásobek světových výkonů, což je značně nepravděpodobný výsledek. Tuto váhu údajně unesl roku 1957 v Toccoa, Georgia USA. Pokud jde o trojboj, tak zde měl rekord celkově 533,5 kg (181,5/152,5/199,5 kg). Anderson sám zaznamenal, že na různých tréninzích a exhibicích zvládl:

Full squat: 547 kg
Assisted deadlift: 450 kg
Push press: 250 kg
Military press: 197 kg
One-arm side press: 170 kg

Zdroj:
http://www.muscle-fitness.cz/index.php? ... 75&lang=cz
https://en.wikipedia.org/wiki/Paul_Ande ... ightlifter)


Paul Anderson (1932-1994), přezdívaný Dixie Derrick

[Rase]

---

Tak jsem našel neskutečný příběh i z Krkonoš. Horský nosič Robert Hofer vynesl v březnu 1944, do Obří boudy na vrcholu Sněžky, dva a půl metru dlouhou ocelovou rouru, vážící 160 kg, pro tamní meteorologickou stanici. Neuvěřitelných 160 kilogramů (!) Krkonošští nosiči nejčastěji používali rovné dřevěné krosny s popruhy a jednoduchou zádovou deskou, ke kterým přivazovali provazem vynášené zboží. Tato žebříková krosna měla vysoko položené těžiště. Běžný náklad jednoho nosiče tehdy činil okolo 100 kilogramů. https://www.denik.cz/z_domova/horsti-no ... 70125.html