Stránka 1 z 1

Adrian Carton de Wiart

PříspěvekNapsal: 18/10/2017, 07:38
od Rase
Obrázek

Adrian Paul Ghislain Carton de Wiart

"s černou páskou přes oko a prázdným rukávem, vypadal Carton de Wiart jako elegantní pirát a stal se legendou" - The Oxford Dictionary of National Biography
"Řekli nám, že pero je mocnější než meč, ale vím kterou z těchto zbraní bych si vybral." - z pamětí Adriana Cartona de Wiart


Generálporučík Sir Adrian Paul Ghislain Carton de Wiart (1880–1963) byl již na první pohled válečníkem tělem a duší. Dá se říci, že službě Britskému Impériu doslova obětoval mnoho ze sebe. Bojoval ve válkách téměř 50 let, byl několikrát oceněn vysokými vyznamenáními, přežil skutečně nemyslitelné a přesto všechno přežil a dožil se úctyhodného stáří. Po válce napsal o svém životě fascinující paměti. De Wiart se narodil v roce 1880 v Bruselu do aristokratické rodiny. Jeho otec byl původem Belgičan a matka Irka. Mezi jeho bratrance patřili Henri Carton de Wiart, premiér Belgie v letech 1920-21, a baron Edmond Carton de Wiart, sekretář belgického krále a ředitel Société Générale de Belgique. Dětství prožil střídavě v Belgii a Velké Británii. Když mu bylo šest let, jeho matka zemřela a rodina se přestěhovala do Káhiry, kde se jeho otec živil jako právník. O několik let později se znovu oženil a syna poslal do internátní školy v Anglii. Po jejím dokončení začal studovat práva na Oxfordu. Studia přerušil v roce 1899, kdy vypukla Búrská válka, a přihlásil se do armády. Brzy se dostal do Afriky, kde ale v prvních bojích utrpěl vážný průstřel plic - tehdy mu bylo necelých dvacet let. Brzy se tak vrátil domů do Británie, kde se na nějaký čas vrátil ke studiu na Oxfordu. V roce 1901 byl přijat k Second Imperial Light Horse (2. lehký jezdecký pluk) a studia definitivně ukončil. Po porážce Búrů byl přeložen ke 4. gardovému dragounskému pluku, s nímž v roce 1902 odjel do Indie, kde se věnoval především sportu a lovu. V roce 1904 opět zavítal do Jižní Afriky a sloužil zde jako pobočník siru Henry Hilyardovi. V roce 1906 se z něj stal naturalizovaný Brit a o dva roky později se oženil s kontesou Frederikou Fugger von Babenhausen, se kterou měl dvě dcery. Začátek první světové války jej zastihl na území dnešního Somálska. Zde se vzbouřila sekta Dervišů (ansárové nebo mahdisté). Dodejme, že s derviši , které vedl Mahdí Muhammad Ahmad, se britští vojáci střetli již na konci 19.století v Súdánu a byli poraženi u Omdurmánu - těchto bojů se účastnil i mladý Winston Churchill. Mesianistická myšlenka mahdismu ale nebyla v Africe zcela vymýcena a na venkově měla stále velkou sílu. Slogan mahdismu se objevil v protikoloniálním povstání, který vedl v Britském Somálsku (dnešní Somaliland) v letech 1899-1920 Mohammed Abdulle Hassan - Angličany hanlivě pojmenován jako "Mad Mullah" (šílený muláh). Právě v bojích, proti těmto vzbouřencům, můžeme nalézt i de Wiarta, který zde sloužil u Somaliland Camel Corps. Při útoku na jednu z pevností vzbouřenců, byl vážně zraněn v obličeji a přišel o levé oko a část ucha. Nějakou dobu neviděl ani neslyšel a po bitvě oznámil šokovaným spolubojovníků, že to byla úžasná zábava. Na oko sice již nikdy neviděl, ale získal tak páskou s vypadal ještě mnohem krutěji. V únoru roku 1915 se nechal přeložit do Francie, kde pokračoval ve šňůře bizarních i vážných zranění. Zde velel praporům a posléze brigádě, přičemž byl sedmkrát raněn a vždy se vrátil znovu do zákopů. V druhé bitvě u Ypres v květnu 1915, mu dělostřelecký šrapnel doslova rozdrtila levou ruku a přišel o dva prsty. Vzhledem k vážnosti zranění mu musela být amputována celé ruka. V dalších bitvách přišel o část lebky i kotníku, přesto byl stále bojeschopný. Ve třetí bitvě u Yper (Paschendaele) v roce 1917 byl střelen do boku. O zbytek ucha přišel v bitvě u Arrasu (duben-květen 1917). Koncem roku 1918 byl v bitvě u Cambrai zasažen do nohy. Ač by všechna tato zranění běžný voják pravděpodobně nepřežil, dle vlastních slov si válku užil. Ze svých zranění se zotavoval v nemocnici Sir Douglas Shield's Nursing Home a coby stálému zákazníkovi mu zde prý odkládali osobní věci. Za hrdinství na Sommě byl vyznamenán nejvyšším britským řádem – Viktoriiným křížem.
Po válce působil jako šéf britské vojenské mise v Polsku. I zde se ale zapletl do mnohých dobrodružství. Jedním z nich byla aféra s pašováním děla z Budapešti v ukradeném spacím voze, spolu s Mannerheimem se ve Varšavě zúčastnili jako sekundanti souboje. Při letech nad západní Ukrajinou, několikrát havaroval s letadlem. V srpnu 1920 se vracel do Varšavy, když byl jeho vlak napaden ruskou kavalérií, která vyústila v přestřelku. Během ní vypadl z vlaku, ale podařilo se mu opět naskočit. Po skončení Polsko-Sovětské dostal od svého posledního pobočníka knížete Radziwila usedlost v Pripjaťských bažinách poblíž sovětské hranice. Z Britské armády odešel v roce 1922 v hodnosti generálmajora. V Pripjati strávil prakticky celá meziválečná léta, ale ani to nebyl konec. I s jednou rukou se stal výtečným střelcem a oddával se především lovu kachen, kterých měl mít na svědomí kolem dvaceti tisíc. Tuto zemi si velmi oblíbil a Poláků se velmi zastával. S blížící se druhou světovou válkou se v červenci 1939 vrátil do armády a zastával opět post vedoucího britské vojenské mise v Polsku. Spolu s Polskou vládou také ustoupil do Rumunska, odkud se vrátil do Anglie, kde velel 61. divizi. Vzápětí převzal velení nad spojenou britsko-francouzkou jednotkou, která měla během Norského tažení obsadit Namsos a postupovat na Trondheim. Celá operace však ztroskotala a jednotka musela být evakuována. De Wiart se na krátkou dobu vrátil k velení 61. divize, která se připravovala na německou invazi na ostrovy. V dubnu 1941 byl jmenován šéfem britské vojenské mise v Jugoslávii. Cestou do Jugoslávie měl jeho Wellington u Libyjského pobřeží poruchu, musel nouzově přistát. Jednoruký, jednouchý a jednooký šedesátiletý velitel musel plavat čtyři kilometry ke břehu vodami plnými žraloků. Byl zajat Italy, ale v zajateckém táboře se okamžitě pokusil vykopat podzemní tunel, jímž by Britové prchli. Jindy se mu podařilo skrývat celých osm dní převlečen za vesničana, což byl vzhledem k jeho vzhledu jistě velký úspěch. V srpnu 1943 během jednání o Italské kapitulaci byl propuštěn. Měsíc po jeho návratu do Anglie byl pověřen dalším úkolem – dostal na starost britskou vojenskou misi v Číně. Tento úkol se stal posledním v jeho kariéře a v roce 1947, i přes Čankajškovy nabídky, odešel v hodnosti generálporučíka do výslužby. Usadil se v Irsku v oblasti Corku. V roce 1949 zemřela jeho žena a o tři roky později se oženil s o 25 let mladší Ruth Myrtle Muriel Joan McKechniovou. Zemřel v roce 1963 ve věku 83 let.

Obdržel tyto tituly a řády:
Victoria Cross
Order of the British Empire
Order of the Bath
Order of St. Michael and St. George
Distinguished Service Order
Virtuti Militari
polským Válečným křížem


Zdroje:
https://www.findagrave.com/cgi-bin/fg.c ... id=7745614
https://www.warhistoryonline.com/histor ... er-xb.html
http://badassoftheweek.com/index.cgi?id=30045813384
https://ww2gravestone.com/people/carton ... rt-adrian/
http://www.securitymagazin.cz/historie/ ... 57687.html
http://forum.valka.cz/topic/view/72653/ ... art-Adrian
https://en.wikipedia.org/wiki/Adrian_Carton_de_Wiart
http://action.nova.cz/clanek/adrenalin/ ... a-lip.html
https://www.megaknihy.cz/1045455__adria ... -wiart?p=1
http://encyklopedie.org/islam-v-africe-v-historii/

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Re: Adrian Carton de Wiart

PříspěvekNapsal: 18/10/2017, 12:41
od Zemakt
Rase díky. Neskutečný živel. :up:

Re: Adrian Carton de Wiart

PříspěvekNapsal: 18/10/2017, 12:55
od Rase
Ono kdo ví, co z toho je pravda, některé ty pasáže jsou až neuvěřitelné a každý zdroj zmiňuje něco jen okrajově, něco vůbec atd. Berte to tedy s rezervou, ale jisté je, že opravdu utrpěl neskutečnou řádku zranění a bojoval opravdu téměř půl století. Normálního člověka vyřadilo z bojů i 1-2 zranění, jelikož v této době se hojení často komplikovalo nebyl problém s nimi přečkat celou válku v nemocnici. Byl docela problém všechno nějak chronologicky uspořádat - teď to ale snad dává smysl. de Wiart je takovým ztělesněním fiktivního vojáka rakouské armády "kanonýra Jabůrka".

Ono v 19. století existovaly novinové zprávy a legendy o podobných typech heroismu i mimo Střední Evropu. Dvacátý devátý ročník žitavského časopisu Dampfschiff v roce 1854 přinesl zprávu o dělostřelci turecké fregaty, který se v bitvě u Sinope vyznamenal hrdinstvím, podobným hrdinskému kousku Jabůrkovu. Když mu nepřátelská koule roztříštila pravou ruku, uchopil doutnák levicí a z místa se nehul ani tehdy, když mu další střela utrhla i levou ruku. Vzal doutnák do zubů a chtěl v boji pokračovat. Námořníci jej násilím odtrhli od děla a dopravili do nemocnice, kde mu byl zachráněn život. V doušce této zprávy čteme, že jakýsi zámožný soukromník, dojatý neobyčejným hrdinstvím, přislíbil dělostřelci 2 500 piastrů ročního důchodu. Pokud půjdeme dál do minulosti, tak v době napoleonských válek se proslavil Henry William Paget známý také jako Lord Uxbridge. V bitvě u Waterloo velel 13 tisícům jezdců a 44 dělům. Jako správný velitel velel z přední linie a hned na začátku zteče jej trefila kanónová koule do nohy. Když si všiml, že nemá nohu, neztratil kuráž a odjel informovat svého velitele, lorda Wellingtona o svém stavu. Pak disciplinovaně odjel do lazaretu, kde mu lékař nohu amputoval. I s protézou se dál věnoval válečnictví, roku 1852 odešel do důchodu s nejvyšší možnou hodností maršála. Místo, kde byla jeho noha u Waterloo zakopána, se stalo poutním místem jeho potomků. http://action.nova.cz/clanek/adrenalin/ ... a-lip.html

Re: Adrian Carton de Wiart

PříspěvekNapsal: 18/10/2017, 19:26
od Martin Hessler
Všechno zlé je obvykle pro něco dobré... Rase dostal zjevně záchvat grafomanie :D , což je v daném kontextu třeba vnímat jednoznačně pozitivně, neb produkuje skvělé čtení v nevídaném objemu :D :up:

De Wiart se svým bouřliváctvím, odvahou a nezdolnou vojáckostí mi něčím připomíná Josefa Šnejdárka. O tomhle chlapíkovi (vlastně o obou) by měl někdo natočit film. Ne takový ten velkolepý, aby se lidi bavili, ale takový ten pravdivý. Syrový, realistický. Aby lidi čuměli. Aby si uvědomili, že takoví chlapi skutečně existovali a psali mečem dějiny.
Mimo jiné, Šnejdárek údajně utržil víc než 40 zranění v boji.

Ad William Henry Paget: Kuráž mu určitě nechyběla, a to ani ve vojenském, ani ve společenském slova smyslu. Bez ostychu si totiž nabrnkl Wellingtonovu švagrovou, a to v době, kdy už byla vdaná za vévodova staršího bratra. Když se to provalilo, parlament povolil Henrymu Wellingtonovi rozvod a Paget se s jeho ex-manželkou oženil - v té době něco naprosto nevídaného.