Giorgi Mazniashvili

vojáci a jejich velitelé, politici

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Rase

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Giorgi Mazniashvili

Příspěvek od Rase »

mazniashvili1.jpg

Genenerál Giorgi Mazniashvili

Generál Giorgi Mazniashvili (1872–1937) byl jednou z nejvýraznějších osobností v Gruzínské demokratické republice (1918–1921). Narodil se roku 1872 ve vesnici Sasireti, okresu Tiflis. Byl pevně spjat s Carskou armádou, kde získal generálskou hodnost. Účastnil se Rusko-Japonské války (1904-5), zde byl zraněn a samotný Car jej vyznamenal Svatojiřským křížem. Bojoval i v první světové válce, ale v období říjnové revoluce v roce 1917, se vrátil do Gruzie, kde zformoval dvě divize vojska. Gruzíncům se navzdory snaze okolních zemí válkou dobýt jejich území podařilo zkonsolidovat svou moc a udržet nově získanou nezávislost, zatímco sousední Rusko upadlo do krvavé občanské války. Mazniashviliho jednotky ochránily Tbilisi před útoky bolševiků a ruských vojáků, v dubnu 1918 úspěšně bránil jihozápadní provincii Guria, před útoky Turků, které porazil na řece Choloki. V červnu 1918 působil jako generální guvernér Abcházie, zde rozdrtil pro-bolševické povstání. Následně obsadil města Gagra, Soči a Tuapse. Od října do prosince 1918 působil jako generální guvernér města Tbilisi. V prosinci 1918 vypukla Gruzínsko-Arménská válka, generál Mazniashvili již jako velitel všech sil, bránil hranice před arménskými vojsky, které vedl generál Drastamat Kanayan (1884-1956) zvaný Dro. Od října 1920 byl opět jmenován velitelem Tbilisi. Místní vládě se však přes úspěšně provedené reformy a podporu lidu nepodařilo stabilizovat ekonomiku země a vytvořit gruzínskou armádu takové úrovně, jakou potřebovala na obranu svého území, čehož později dokázali bolševici dokonale využít. Bolševikům v Rusku, samostatná Gruzie již dlouho ležela v žaludku.

Postup invaze do Gruzie byl původně naplánován podobně jako do Ázerbájdžánu a Arménie v roce 1920, kam vpadla Rudá armáda na území, kde místní bolševici vyvolali nepokoje mezi místním obyvatelstvem a jejich území pak nebylo těžké ovládnout. Tato taktika však v Gruzii nebyla moc účinná, neboť zde bolševici nebyli moc populární. V noci z 11. na 12. února 1921 provedli bolševici na Ordžonikidzeův podnět útok na malou vojenskou posádku ve vesnici Šulaveri v okrese Lorri poblíž gruzínsko-arménsko-ázerbájdžánské hranice. Gruzínský revoluční výbor (Revkom), kterému předsedal gruzínský bolševik Filipp Macharadze, formálně požádal Moskvu o pomoc. Šestnáctého února ráno, jednotky 11.armády pod velením Anatolie Gekkera, překročily hranici Gruzie z jihu a započala tak operace TIFLIS. Jejím cílem bylo obsadit gruzínskou metropoli Tbilisi. První bitva se odehrála na řece Chrami, kde gruzínská vojska pod velením generála Štěpána Achmeteliho utrpěla těžkou porážku. Gruzínci se stáhli směrem k hlavnímu městu a na západ a na rozkaz generála Culukidzeho vyhodili do vzduchu železniční mosty a silnice, aby zpomalili postup Rudé armády. Zároveň však Rudá armáda vtrhla do Gruzie i ze severu přes Darialský a Mamisonský průsmyk a ze západu podél černomořského pobřeží směrem k Suchumi. Mezitím sovětský lidový komisař zahraničí vypustil do světa stanoviska, kterými popíral jakékoliv akce Rudé armády na území Gruzie a vyjadřoval ochotu zprostředkovat řešení rozepří, které se rozhořely v Gruzii. 17. února postoupila pěchota a jízda Rudé armády, i díky podpoře letectva, směrem ku Tbilisi na méně než 15 km z jihozápadní strany. V širokém okolí Tbilisi se rozhořely urputné boje, kterými se povedlo zdržet postup rudoarmějců, kteří měli zdrcující převahu, o celý týden. Mezi 18. a 20. únorem Gruzínci a rudoarmějci bojovali o strategické pevnosti Kodžori a Tabachmela, až se nakonec Gruzíncům pod vedením generála Mazniašviliho podařilo zasadit rudoarmějcům drtivou ránu a zahnat je na ústup. Rudá armáda se ale rychle přeskupila a začala obkličovat gruzínské hlavní město. 23. února Rusové obnovili zničené železniční mosty a rudoarmějci byli posíleni o těžkou techniku (tanky, obrněné vlaky) a zaútočili znovu na Tbilisi. Zatímco obrněné vlaky bránily Gruzíncům pálit, tanky s pěchotou pronikly gruzínskými pozicemi na Kodžori. 24. února gruzínský nejvyšší velitel Giorgi Kvinitadze vycítil nevyhnutelné a nařídil ústup, aby zabránil úplnému obklíčení své armády v Tbilisi a případnému zničení města. Gruzínská vláda a Ústavodárné shromáždění (parlament) se přesunuly do Kutaisi, které bylo zatím boji nezasaženo. Dne 25. února Rudá armáda vstoupila vítězně do Tbilisi a celé město bylo svědkem rozsáhlého rabování. Revkom, nyní řízený Mamijou Orachelašvilim a Šalvou Eliavou, se přestěhoval do Tbilisi a vyhlásil vznik Gruzínské sovětské socialistické republiky. Gruzínští velitelé po pádu Tbilisi soustředili vojska v nedaleké Mcchetě, aby zajala nové obranné postavení a zabránila postupu Rudé armády dále na západ. Pád hlavního města ale Gruzínce silně poznamenal na morálce a ti nakonec opustili své posty v Mcchetě bez boje. Gruzínská armáda se s ústupem na západ začala rozpadat, tříštit (některé jednotky ustoupily na západ, jiné do hor) a chyběla jí organizace. Ale i přes to dokázala v kritických chvílích vzdorovat ruským silám.

Válka byla ale prohrána a většina členů vlády utekla do exilu. Generál Mazniashvili se ale odmítl vzdát, zmobilizoval zbytky gruzínských jednotek. Armáda i lidová garda se v březnu stáhla do klíčového přístavu Batumi v jihozápadní Gruzii. Gruzíncům se podařilo znovu dobýt některé přímořské oblasti, například Gagru, ale jejich úspěch byl jen dočasný. Doufali v pomoc francouzského námořnictva, které se přibližovalo ke gruzínským břehům. 28. února Francouzi dokonce spustili palbu na ruskou 9. armádu vedenou V. Černiševem, která bojovala na pobřeží, ale nevylodili se. Místní abcházská domobrana Kyaraz se přidala k ruským vojákům a ti 1. března znovu dobyli Gagru, dále 3. března Nový Athos a 4. března Suchumi. Rudá armáda pak postupovala dále směrem na východ, 9. března ovládla Zugdidi a 14. března černomořský přístav Poti. Velká část gruzínské armády se stáhla do hor a pokračovala v boji s bolševiky. Nová vláda v Gruzii, prohlásila generál Mazniashviliho za psance, ale poněkud překvapivě mu byl nabídnut post v Rudé armádě. V době následujícího rudého teroru, byl v roce 1923 zatčen a vyhoštěn do Persie. Odtud odjel do Francie, po pár letech mu byl umožněn návrat a žil v rodné vesnici Sasireti. Během Velké čistky byl v roce 1937 zatčen a bez soudu popraven. Jeho syn bojoval ve válce u Rudé armády a jako veterán, požádal v roce 1950 o politickou rehabilitaci svého otce. Tato žádost ale byla zamítnuta. Uznání se generál Mazniashvili dočkal až v roce 2013, kdy byl vyznamenán Gruzínským řádem národního hrdiny.

Zdroj:
https://burusi.wordpress.com/2010/03/23/mazniashvili-2/
https://www.georgianjournal.ge/society/ ... ilisi.html
http://www.batsav.com/pages/crusaders.htm
http://extrastory.cz/za-prvni-svetove-v ... paign=pesv
https://www.reddit.com/r/HistoryPorn/co ... _to_fight/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Invaze_Ru ... _do_Gruzie

G._Mazniashvili.jpg
G._Mazniashvili.jpg (45.07 KiB) Zobrazeno 390 x
giorgi-mazniashvili-d4214643-8153-4955-b81b-d76a10b4bfe-resize-750.jpeg
Giorgi Mazniashvili ještě jako voják Carské armády s manželkou

Headquarter_of_Civil_Guard_1549.jpg
velitelský štáb gruzinské armády

34597.jpeg
milice z řad horských Chevsurů ve Tbilisi (1921)

800px-Red_Army_commander_in_Batum_1921.jpg
Rudoarmějci v Batumi (1921)
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Giorgi Mazniashvili

Příspěvek od Rase »

Generálova busta ve Tbilisi

Tak jako každý velký hrdina, má i Giorgi Mazniashvili vlastní pomník. Ten najdeme ve Tbiliském parku, na křižovatce ulic Maznishvili a Tsinamdzgvrishvili. Sochu vytvořil sochař Genadi Zakaraia (1950-) a hned vyvolala kontroverzní reakce veřejnosti. Velké části společnosti vadilo, že sochař nevystihl hrdinské činy Mazniashviliho a jeho ikoničnost pro historii národa. Navzdory nevybíravé kritice a požadavku odstranit sochu a nahradit ji vhodnější, část gruzínské společnosti, zejména umělci, hodnotí dílo pozitivně.

https://www.georgianjournal.ge/society/ ... ilisi.html

giorgi-mazniashvili.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Osobnosti“