Válečné paměti Františka Maška V.

vojáci a jejich velitelé, politici

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Rase

Zamčeno
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Válečné paměti Františka Maška V.

Příspěvek od Destroyman »

Válečné paměti Františka Maška V.

Zpět z italské fronty na frontu srbskou

19.9. V 5h jdeme dále, až došli jsme do Dobrovolje, jest to asi 50 km za frontou. Jest asi 6h večer. Utábořili jsme se na jedné louce u lesa, postavili celty a sháněli, co je zde ke koupi. Jest to malá vesnice, ale víno mají dobré – vždyť je to vinařský kraj. Zde snad budeme několik dní na odpočinku. Ale v noci je hodně chladno takže pod celtama je nám zima. Já mám společnou celtu s Kvasničkou. Chodíme se koupat do blízkého potoka, hledíme abychom zase vypadali jako lidi.
15.9. Poněvadž jeden od saniťáků se roznemohl, tedy přihlásil jsem se k sanitě.Chodím s nemocnými do polní nemocnice v sousední vesnici asi 1h vzdálené. Cesta je pěkná, mezi vinohrady a lesy. Nemocní musí nésti celou svoji výzbroj a tak jim vždy pušku nesu a patrony, aby je netížily vysypu do keře v lese.
21.9. Jdeme na nádraží do Sežany, 1 h odjíždíme přes Lublaň.
22.9. Ráno kafe v Královci v Chorvatsku, oběd v Sušaku a večer kafe v v Slavonskym Brodě.
23.9. Ráno káva v Ďalu.
24.9. V 3 ráno Ujvídek (Novi Sad) a tam přes noc.
25.9. V 6 h ráno pochod do Bajčice 27 km.
26.9. V 6 h ráno odchod přes Indiž do St. Pazovy 19 km. Při příchodu tam jsem byl udiven, ženské malých baculatých postav oblečené v modré krátké sukně a kazajky. Jsou to Slovačky. Tato obec je obydlena většinou Slováky. Chodím k jednomu sedlákovi trhat kukuřici, ale ten sedlák je dost lakomý, ráno za tmy již sedáme na vůz a jedem bez snídaně, v poledne dá chleba a kus špeku, když přijdem večer domů, tak teprv je pořádné jídlo, vždy zabitá slepice, tedy i z ní řádná polévka. Tedy k večeři se řádně najíme. Spím v jedné chalupě ve stohu na dvoře, spí se dobře, ani zima mi není.
5.10. Alárm v 11 h dopol., odpol. pochod k Zemuni, došli jsme tam v 10 h večer. Jsme ubytováni v jedné novostavbě na kraji města, sem tam rána z děla.
6.10. Odpoledne rozkaz: Ve 12 h v noci jdeme na Bělehrad. Půjdem k přístavišti, sednem na pontony a rychle na druhý břeh. Pak rychle do švarmlinie a kupředu. Srbové tam mají zákopy, které se musejí vzíti útokem. Před zákopy jsou ostnaté dráty, ty se musí rozbít. Jsou tam jednotlivé kmeny stromové, těch nejlépe se nedotýkati, neboť možná jsou podminovány. Žádného nezajímat (setník Kyrášek).
7. 10. Asi v 11 h v noci jdeme, ještě před tím nám rozdali zásilky došlé z domova. Také jsem dostal bedničku se suchary, cukr a Hochmannský kapky (1). Dále jsme dostali každý chléb na tři dny, maso pečené, cigarety, kousek čokolády, víno do feldflašky. Prý 3 dny nedostaneme nic. Asi ve 12 h v noci sedáme do pontonu. Do jednoho pontonu vždy sedne asi 40 vojáků (2). Do našeho pontonu, který je poslední, poněvadž jsme od sanytét, sedá též náš setník Kyrášek.

Útok na Bělehrad

7.10. 1915. Když jsme nasedli, ihned kupředu. Připadalo mi to, jako bychom byli loupežníci mořský, o kterých jsem kdysi četl. Domy v Bělehradě hoří, které byly zapáleny granáty (3). Zdá se mi, že na ostrově, ke kterému se blížíme mašírují řady vojska, ale to je kukuřice. Jedeme k ostrovu a až jej obeplujeme, přímo musíme na Bělehrad nalevo od pevnosti. Plujeme chvíli při břehu ostrova a tu setník Kyrášek dává rozkaz stát. Veslaři zastavili ponton a setník dává rozkaz na břeh – to ale není ještě Bělehrad, to je ostrov před Bělehradem. Nechci obviňovati setníka Kyráška ze špatného patriotismu ani nechci mu vyčítati špatnou stratégii, ale spíše si myslíme, že ztratil kuráž a takto prvnímu útoku se vyhne. I my byli jsme jemu tímto činem povděčni. Bylo slyšet od Bělehradu rychlou střelbu z pušek, úporný boj – to naši kamarádi již přirazili ku břehu. Dělostřelba zesílila. Brzy počalo svítati a my jsme se procházeli po břehu, tam nebylo vidět z Bělehradu. Pozoroval jsem naše monitory, které kroužily po Dunaji a střílely na pevnost bělehradskou, ale bylo s podivením, že srbské baterie umístěné na pevnosti nemohly ani jednu loď trefiti (4). Napravo neb levo, neb vpředu vždy vyskočil ohromný sloup vody při úderu granátu, ale ani jeden nemohl zasáhnouti monitor. Nedaleko místa, co jsme byli vyloděni, byl maskován jeden monitor. Asi před 3 dny byl přivlečen druhým monitorem, a poněvadž na ně stříleli z pevnosti, zanechán byl uprostřed Dunaje, aby se myslelo, že byl zasažen. Na druhou noc byl přivlečen ku břehu a zřízena v jeho komíně pozorovací stanice. Tak byli Srbové obelstěni (5).
V noci byli jsme naloženi na ponton a převezeni na břeh bělehradský. Boj mezitím se vzdálil k náspu pouliční dráhy, Srbové dělali zoufalé pokusy prorazit. Bylo jich ale málo, ačkoli pohrdali životy.
Na břehu bylo plno raněných, ihned ujali jsme se jich dle možnosti. Bylo tma, svítit jsme nesměli a tak jsem ošetřoval, obvazoval raněné jak to šlo. Ještě s jedním nosil jsem na raněné nosítkách od pozice ku břehu vzdáleném asi 300 kroků. To bylo velmi nebezpečné, neboť mezi náspem dráhy a břehem Dunaje, který byl porostlý asi na 50 kroků po břehu malým lesíkem, byl prázdný prostor osvětlený hořícími domy a tím prostorem museli jsme s nosítky utíkat, neboť Srbové stříleli z oken domů, které nehořely. Ošetřoval jsem raněné jak jsem mohl, přikrýval jsem je plášti a celtami, které jsem odejmul mrtvým, dával jsem jim cukr s hochmanskými kapkami, což je přivádělo skutečně k vědomí. Jak mi upřímně hoši děkovali nikdy nezapomenu. Ale co vše bylo platný, když kulky stále svištěly a buď dobíjely raněné neb je ranily ještě více.
Raněných plný břeh, mrtvol plno, před námi Srbové a hořící domy, za námi Dunaj. Srbové chtějí prorazit, udělali 3 útoky, nejde to. Teď náš šikovatel Malík ze Železného Brodu obvazoval raněného a dostal kulku do spánku, levým okem mu vylétla. Vykřikl „sanytét“ a bylo po něm. Škoda tý dobrý duše. Zatím se rozednívalo a již jsme nemohli nosit raněné z pozice, poněvadž by nás Srbové postříleli, a tak chodil jsem prohlížet jak je to v srbských opuštěných zákopech – plný raněných, ale našel jsem tam také přítele Kvasničku a hornista Dlabolu. Nebyli raněni – byli tam ukryti. Ovšem jsem šel k nim do zákopu. Tam jsem byl v bezpečí. Ale nedalo mi to a zase vyskočil jsem ze zákopu. Kuličky svištěly, větvičky a listí padaly ze stromu jak byly střelbou uráženy.
Asi 50 kroků kupředu vidím klesnouti jednoho saniťáka, byl raněn. Tedy se pro něho rozběhnu. Vzal jsem jej pod paždí a vedu jej zpět. Udělal jsem asi 4 kroky, ale tu cítím strašný úder do pravé nohy, myslel jsem, že mi granát nohu urazil. Padl jsem k zemi, ale vidím, jak okolo mě kuličky padají, to Srbové mě chtějí dobít. Zoufale po kolenách škrábu se kupředu, ale vysílením a úbytkem krve již nemohu. Chytám se keříku a chci tak kupředu, ale nejde to. Křičím: „Kvasničko! Kvasničko!“, on vystrčí hlavu ze zákopu a když vidí, že jsem raněn, vezme sebou Dlabolu a utíkají pro mě. Každý mě chytí za jednu ruku a rychle táhnou po břiše do zákopu. Byl jsem zachráněn. Kvasnička mi rozříznul nohavici a obvázal nohu. Měl jsem ji prostřelenou pod kolenem. Bolela mě noha silně, ale jsem skoro v bezpečí. Ležel jsem tam celý den i noc. Nás raněné nemohli odnésti, poněvadž nebylo kam, pontony ujely (6) a tak jsme museli čekat. Ani žádný doktor zde nebyl, ti ostali v bezpečí. V noci pršelo, Kvasnička mě přikryl celtou. Kdyby Srbové prorazili, tedy nás naházejí do Dunaje – proč tam lezem.
9.10. Ráno ještě za tmy není slyšet ani ránu, ticho úplný. Začíná svítat a tu najednou je slyšet signál k útoku. Minutu – dvě ticho, ale pak je slyšet zoufalé „hurá“ ze všech stran. Naše vojsko s bajonety v ruce žene se kupředu. Srbové utekli, po 2 hodinách naši opanovali Bělehrad.
Kvasnička ještě s druhými kamarády odešel kupředu, by věděl jak se věci mají. Asi po 1 h se vrátil a donesl mi plný ruksak bonbónů a čokolády „Milka“ (7), též láhev rumu, prý z dobytého dučanu (8). Srbové utekli a nechali vše napospas vítězům. Teď přijely čluny, které budou odvážet raněné a také přišel doktor Stach (Pražák), aby obvázal raněné.
Na mě došla řada až po poledni. Saniťáci mě vzali na nosítka a odnesli na člun, když nás byl plný člun, tedy nás zavezli přes Dunaj k Pančevu (9). Tam již čekaly řady vozů pro raněné. Naložili nás po 1 nebo po 2 na vůz, podle toho jak byli raněni. Těžko raněné když museli ležet nakládali jednoho do vozu. A tak poněvadž jsem nemohl sedět jsem jel ve voze sám. Asi v 7 h večer dojeli jsme do Gloganě do polní nemocnice.
10.10. Ležíme v maštali na slámě a lidi z vesnice nám nosejí jídlo a různé věci. Vozejí nás k převazu.

Poznámky:
1) Správně hoffmanské kapky, 75 - 85 % etanolu, zbytek éter.
2) Míněny jsou patrně standartní rakousko-uherské ženijní pontony. Obvykle samozřejmě sloužily ke stavění mostů, avšak jak se zdá, při útoku na Bělehrad posloužily jako výsadkové čluny a teprve později z nich mělo být složeno deset mostů. Svázané do mostu vypadaly takhle:

Obrázek

3) Při dobývání Bělehradu měli Rakušané a Němci nad Srby v dělostřelectvu obrovskou převahu; disponovali více než 400 děly včetně 305 mm houfnic. Za dva dny bylo na město vypáleno 48 000 granátů.
4) Monitorů u Bělehradu bylo celkem sedm, v podstatě kompletní momentálně použitelná rakousko-uherská Dunajská flotila.
5) František Mašek určitě netušil, jak naprosto přesně ze svého úhlu pohledu situaci popsal. Ve skutečnosti se stalo toto:
V dubnu 1915 Rakušané postavili jakýsi bezmotorový dřevěný prám s nízkým ponorem kamuflovaný jako monitor Maros. V noci z 22. na 23. dubna jej spustili po Dunaji a čekali, až na něj Srbové vypálí torpéda ze stacionárních pobřežních torpédometů. Věděli, že Srbové je mají (sami jim je v r. 1912 prodali), jenže nevěděli kde. Srbové na fintu skočili a vypustili dvě torpéda, z nichž jedno falešný monitor podplulo a explodovalo na břehu. Rakušané se pokusili odpovědět palubním kanónem Škoda ráže 66 mm, jenže náboj explodoval v hlavni. Srbové viděli a slyšeli dvě exploze a to jim stačilo- Měli za to, že s monitorem je konec. Ale nebyl, návnada byla použita právě při útoku na Bělehrad a František Mašek si jí bystře všimnul. Na závěr jen dodám, že při stavbě falešného monitoru velel na pravém Marosi poručík Hudeček (později známý ponorkář), a jestli měl s fintou něco do činění (což se asi dá předpokládat), pak nezbývá než uznat, že to byl po čertech mazaný lišák…

Ilustrační obrázek:

Obrázek

6) O dvě třetiny pontonů Rakušané přišli, ze zbytku se stavěl most.
7) To bohužel není placená reklama, čokoládu Milka (spojení slov milch + kakao) vyráběla švýcarská firma Suchard již od roku 1901.

Obrázek

8) obchodu, skladu.
9) Pančevo, asi 15 kilometrů od Bělehradu.

Předchozí články:
Válečné paměti Františka Maška I.
Válečné paměti Františka Maška II.
Válečné paměti Františka Maška III.

Válečné paměti Františka Maška IV.
Následující články:
Válečné paměti Františka Maška VI.
Válečné paměti Františka Maška VII.
Válečné paměti Františka Maška VIII.
Související článek:
Dobytí Drinopole
Naposledy upravil(a) Destroyman dne 31/5/2012, 08:47, celkem upraveno 4 x.
さようなら。
Uživatelský avatar
VGR_j4ck41
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 448
Registrován: 1/9/2010, 10:23

Příspěvek od VGR_j4ck41 »

strasne zajimavy jak se clovek chova a meni

kdyz byl jeste p. Masek bojovej tak se nikam nehrnul ale jak se z nej stal sanitak tak se "promenaduje" v otevrenym a postrelovanym rostoru, aby pomoh ranenejm
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

strasne zajimavy jak se clovek chova a meni

kdyz byl jeste p. Masek bojovej tak se nikam nehrnul ale jak se z nej stal sanitak tak se "promenaduje" v otevrenym a postrelovanym rostoru, aby pomoh ranenejm
On je z psychického hlediska asi dost rozdíl "jít někoho zabít" a "jít někomu na pomoc". V moderní křesťanské a postkřesťanské Evropě je prostě dost hluboce zakořeněný ideál lidského života jako nejvyšší, s ničím nepoměřitelné a nedotknutelné hodnoty (pozor, nehodlám tuto představu ani zpochybňovat, ani potvrzovat - jenom se o ní zmiňuji). Z něj se pak odvíjí postoj velkého procenta populace: Žij a nech žít. Odvedenci nejsou profesionální vojáci a do armády si s sebou pochopitelně přinášejí své dosavadní životní názory, postoje a výchovu. Tento "civilní faktor" lze do jisté míry potlačit ideologickým zpracováním a výcvikem, jenže právě jen do jisté míry - ne zcela. Značná část povolanců (samozřejmě ne všichni) se ve skutečnosti odhodlá zabít až tehdy, jestliže usoudí, že nemají na vybranou - buď na přímý, bezprostřední rozkaz, ve velkém stresu, nebo když se sami cítí ohroženi na životě.
Ostatně, v pamětech veteránů 1. světové války je poměrně dost zmínek o případech, kdy vojáci v zákopech riskovali a ztráceli životy při vynášení raněných ze "země nikoho", zametané palbou kulometů. Často jen proto, že už nemohli snášet jejich křik a volání o pomoc.
Lidská psychika je složitá věc a často reaguje nepředvídatelně - ba i zdánlivě nelogicky.
Naposledy upravil(a) Martin Hessler dne 25/4/2012, 15:21, celkem upraveno 1 x.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Uživatelský avatar
VGR_j4ck41
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 448
Registrován: 1/9/2010, 10:23

Příspěvek od VGR_j4ck41 »

vsak rikam ... strasne zajimavy
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

Právě I.sv.válka byla specifická tím, že zdravotní pomoc raněným nebylo vúbec lehké poskytnout. Muselo dojít k určité organizaci, aby odsun zraněných probíhal nepřetržitě a rychle. Zranění vojáci se posuzovali podle hlediska, jak rychle mohou být znova nasazeni v boji. Lehce zranění měli přednost, těm se poskytla pomoc hned, aby se rychle dostali zpátky na bojiště.
Druhá skupina byla ta, co potřebovala transportovat do nemocnice a tŕetí - té nebylo "asi" pomoci a dostalo se jí nejméně pozornosti. Naschvál zdúrazňuji slovo "asi" , protože to závislo od subjektivního názoru zdravotníka, do které skupiny zraněný má být zařazen, který nemusel být vždy správný anebo pod tlakem okolností unáhlený.
Na bojišti muži leželi i nékolik dní a čekali na pomoc. Pokud se bojovalo pěšky nebo na koni, lékař byl po ruce a zraněné osoby se odnášeli na nosidlech. Problém byl ten, že se neodnášeli daleko, že pořád byli v nebezpečí. Tento problém se řešil už v prúběhu napoleonských válek a zraněné osoby byli na vozech tažených koňmi odvezeny dále do bezpečí. V prúběhu WW1 koně nahrazovaly motorizované sanitné vlaky, proces se tedy zrychlil, ale žádná velká sláva to nebyla.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

Lehce zranění měli přednost, těm se poskytla pomoc hned, aby se rychle dostali zpátky na bojiště.
"Vojáci! Puška není bandur, aby se upekla za pět minut! Kdo přinese na hilfsplatz pušku, obdrží pět korun. A kdo ne, ten nedostane po vyléčení nebo po smrti dovolenou!"

/K. Vaněk/

Ono se to dělení raněných a "opomíjení" těch nejhůře postižených za 1. sv. války asi stalo z velké části diktátem nutnosti. Vím, že to zní děsivě, ale zkouším si představit myšlenkové pochody takového saniťáka nebo i frontového lékaře na polním obvazišti: Všude kolem se válejí stovky a možná tisíce raněných, neustále přinášejí další, všichni by potřebovali pomoc, ale kapacita ve skutečnosti stačí jen pro zlomek z nich. Bahno, prach, krev, zvratky, sterilita veškerá žádná. Krevní transfúze neznámá věc, stejně jako sulfonamidy a antibiotika. Po dvou hodinách od začátku boje schází všechno: obvazový materiál, léky, personál, nosítka, místo... Mají se frcat s chlapem přetrženým napůl od granátu (přestože jim etika i lékařská přísaha velí pokusit se mu pomoci), když zdravý rozum říká, že do půl hodiny je po něm a ve skutečnosti zde žádná pomoc není? Nebo se pokusit místo toho zachránit pár těch, kteří ještě mají šanci? Tak mu (v lepším případě) píchli morfium, aby neřval bolestí, a šli ošetřovat ty, kteří měli naději na přežití.

EDIT:

"Poslušně hlásím, že jak nám pan hejtman Ságner říkal, abysme za sebou sbírali raněný, tak pana lajtnanta Duba jsme sebrat nemohli. Poslušně hlásím, že bysme ho nesebrali ani do večera. Von do něj prásknul granát a roztrhal ho na tisíc kusů..."

/K. Vaněk/
Naposledy upravil(a) Martin Hessler dne 25/4/2012, 17:09, celkem upraveno 3 x.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Uživatelský avatar
VGR_j4ck41
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 448
Registrován: 1/9/2010, 10:23

Příspěvek od VGR_j4ck41 »

tohle deleni ranenych neni jen otazka valky ... kamos je u dobrovolnejch hasicu a zrovna nedavno vypravel, ze se chystaj na cviceni "srazka osobniho vlaku s vlakem vezoucim chemickej sajrajt" a von jako velitel toho zasahovyho druzstva bude presne takhle rozdelovat lidi - protoze doktori do zamorenyho prostoru nepudou. Maj na to takovy barevny trojuhelnicky (aspon myslim, ze to je trojuhelnik - prece jenom jsme byli v hospe a uz ubehlo par hodin noveho dne) jedna barva pro ty co jsou ok, dalsi barva pro zraneny co se muzou pohybovat, dalsi pro ty co se pohybovat nemuzou ale maj sanci, dalsi pro ty co sanci nemaj a nakonec pro mrtvy

mno a prave rikal, ze tohohle se desi nejvic: ze kdyby takovahle situace nastala, tak to bude on kdo bude rozhodovat
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

Trochu je děsivý i to, že dávno jsou určený místa, kde budou masový hroby, kdyby nastala epidemie např. chřipky. Děsivý ale nevyhnutný.
(Sorry za malej OT)
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
VGR_j4ck41
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 448
Registrován: 1/9/2010, 10:23

Příspěvek od VGR_j4ck41 »

Stuka píše:Trochu je děsivý i to, že dávno jsou určený místa, kde budou masový hroby, kdyby nastala epidemie např. chřipky. Děsivý ale nevyhnutný.
(Sorry za malej OT)
trosku to OT rozsirim ... zrovna tohle planovani kde budou masovy hroby mel na starosti jinej kamos, kdyz jeste delal pro jednu prazskou mestskou cast
Uživatelský avatar
Kruan
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 293
Registrován: 30/11/2009, 17:20

Příspěvek od Kruan »

To se čte samo :D a navíc si jeden uvědomí, čím procházeli jeho předkové. A jak málo třeba chybělo aby tu vůbec nemusel být.


Já pomalu sbírám informace o mém pradědovi a člověk se nestačí divit, čím prošel:

Léto 1914 narukoval jako záklaďák do Terezína

Odesláni na Srbskou frontu, někde v Maďarsku je poslali na sever do Karpat

Část zimy přežil v Karpatech, R-U tam ztratilo asi 1.000.000 mladých vojáků

Někdy těsně před uzávěrou byl jeho pluk stažen do pevnosti Przemyszl kde byl při pádu pevnosti 22.3.1915 zajat

Ze zajetí byl propuštěn nebo vysvobozen 6.5.1918. Byl v lágru Makušino, to je jižní Ural

Vstoupil do Legií, 9. Střelecký Pluk Karla Havlíčka - Borovského, potom dostal Desátníka u 11. Pluku

Návrat domů 1. srpna 1920 přes Japonsko do Terstu

Jeho snoubenka na něj nepočkala, vzala si jeho bráchu. Ti dva bráchové spolu už nikdy nepromluvili ani slovo

Když v 45 táhli Rusové z Drážďan na Prahu, tak se nejdřív schoval do sklepa, ale potom ho starosta - jeho bratranec ukecal aby šel překládat. Nakonec s nima kus na Prahu jel. Zažil ale ještě masakr Německé uprchlické kolony u dnešního Roudnického letiště - Ruské tanky tam dohnaly uprchlíky, co se ještě snažili utéct na Plzeň. Nějaký mladý kluk na Ruský tank vystřelil z pušky a následky byly strašné. To, co z kolony zbylo leží v poli u letiště pod borovicovým remízkem.

Můj předek měl po téhle akci válčení plný zuby a rozhodl se jít domů. Na rozloučenou mu Rusové ještě dali něco z toho, co cestou pobrali - dostal hodinky, nějaký přívěsek a vzpomínkový džbán nějaké stolní společnosti z Německé strany Krušných hor

A propo, neví někdo, jak vypadaly ty stacionární torpédomety v Bělehradě, nebo ty, co si to vyřídily s Blucherem?
Uživatelský avatar
Kruan
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 293
Registrován: 30/11/2009, 17:20

Příspěvek od Kruan »

Když už jsem napsal o pradědovi, dám sem pár dobových dokumentů, pro ilustraci:

9. Regiment, Terezín, léto 1914, před odjezdem na frontu. Údajně se domů z války vrátili pouze dva kluci.

Obrázek


Dopis ze zajetí:

Obrázek


Obálka:

Obrázek
sahidko
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 587
Registrován: 26/7/2010, 20:07

Příspěvek od sahidko »

Kruan píše: A propo, neví někdo, jak vypadaly ty stacionární torpédomety v Bělehradě, nebo ty, co si to vyřídily s Blucherem?
Tie nórske torpédomety sa nachádzali v útesoch ostrova Kalholm. Nabíjali sa nad vodou a nabité sa potom spustili do vody, odkiaľ sa následne odpaľovali.

Obrázek
Uživatelský avatar
Kruan
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 293
Registrován: 30/11/2009, 17:20

Příspěvek od Kruan »

Sahidko: dík, jen to nabíjení jsem nepobral. Že by se spouštěly nabité torpédové roury si neumím představit. Nezaplavovaly se podobně jako u ponorek?
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Příspěvek od Alfik »

Kruane, zaplavovat se musely - někde jsem tu (v jiném vlákně) popisoval fci torpéda, a tím i jeho odpal. Pokud torpédo odpaluješ ve vodě (pod hladinou) nezbývá než zaplavit.
Avšak - to se jaksi zaplaví "samo", u ponorky je problém v tom, že se zbytek "musí nezaplavit" :D prostě potřebuješ komoru zaplavit, ale "neotevřít přitom okno na ponorce...".
U komor nabíjených nad vodou a posléze ponořených stačí mít netěsný vypouštěcí otvor, či třeba můžeš mít tento konec naprosto neuzavřený.
Torpédo je "rozběhnuto" jakmile se ponoří, a tlakem vzduchu (směsí vzduch/ voda) se vymrští. Možná by dokonce mohlo fachčit už nasucho, a nemuselo by se vůbec vymršťovat, jakmile by se k němu voda dostala, rozjelo by se.
Torpéda vypalovaná z lodí nadhladinovým systémem jsou v provozu již při odpalu, a vymršťují se nepříliš vysokou rychlostí (aby nedošlo k poškození) nad hladinou, na níž dopadnou. Historicky byly použity i pružiny.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Kruan
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 293
Registrován: 30/11/2009, 17:20

Příspěvek od Kruan »

Alfík: systém vypouštění torpéd je jasný, jen nevím, který z těch dvou způsobů byl použit u těch pobřežních torpédových stanic.

Tipoval bych to na podvodní odpalování z nějaké zaplavovací komory, aby bylo překvapení dokonalé.
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Příspěvek od Alfik »

Rozumím. Mohla by to být i rampa či koryto, torpédo by se (již s "rozjetými" systémy) prostě skouzlo/ spustilo. Jen by se nesmělo kutálet :D kvůli gyroskopům a kompasu. Konec by mohl být pod hladinou, takže by se torpédo bezbolestně ponořilo a...
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Zamčeno

Zpět na „Osobnosti“