Válečné paměti Františka Maška II.

[Destroyman]

Válečné paměti Františka Maška II.

Bosna

Jest to krásná zem plná krásných rozlehlých lesů a vysokých kopců. Po kopcích jsou roztroušeny domky a okolo nich na příhodných místech políčka. Všude, kde jen možno, po svazích, v údolích i na kopcích jsou domky a políčka. Jest to těžká, úmorná, nevděčná práce: U Sarajeva je rovina v průměru asi 5-6 km, úrodná půda, ale mokrá, potřebuje odvodnit. Obyvatelé jsou většinou Srbové pravoslavní neb mohamedáni. Na mnohých místech nalézá se léčivá voda a teplé a kyselé prameny a v těch neprozkoumaných kopcích jistě je dosti bohatství v podobě rudy. Zde v Ilidži jest sirný pramen velmi mohutný 55 stupňů R teplý (1), takže ta voda nemůže se všechna v lázních spotřebovati a odtéká do řeky. Z Ilidže vede přímá cesta asi 3 km dlouhá, po obou stranách vroubená dvojím stromořadím kaštanů a líp ku pramenu řeky Bosny. Jest to velice interesantní. Pod velkým kopcem vyvěrá mohutný pramen, který několik kroků dále pohání mlýn a tvoří jezírka v podobě parku a v nich jsou pěstovány ryby. Jest to pěkný kousek země.
Dnes 8.1. 1915 byl jsem se podívat v parku na medvědy, jsou to chlapíci. Jsou zde drženi ve zvláštním domečku pro zábavu lázeňských hostí.
Odpoledne bylo uvázáno 5 vojáků, poněvadž z hladu snědli konservy. Vázal je šikovatel na zahradě u stromů tak, že postavil každého ke stromu na dvě cihly, pak jim svázal nohy a ruce vzadu, načež druhým provazem uvázal na provaz u nohou, pak u rukou, konec přehodil na větev a vojáka vytáhl, aby stál na špičkách, pak vzal dvě cihly co měl pod nohama a voják sotva se dotýká špičkami bot země. Po dvou hodinách když neomdlí, tak je úplně černý. Když omdlí, tak se odváže, poleje vodou a když se vzpamatuje, uváže se znova až je uvázán předepsaný čas, to je 2 h.
9.1. Dnes byla vizita od obrsta Macka, říkal jsem mu, že je špatná mináž a že je špatné a tvrdé maso a on mi řekl, abych si na něj sedl.
12.1. Byla vizita od korpskomandanta (2) Sňaharyče (3) – prý moc dobře vypadáme.
18.1. Padá hustě sníh, máme mít vizitu od gen. pěchoty, ale poněvadž byl špatný čas, tak nepřišel. My ale museli cvičiti v blátě a vodě na louce po kolena, major zuřil, že prý to jde špatně. Před tím jsme dostávali kdo potřeboval nové boty. Ten kdo je potřeboval, šel domů bos, neboť byly z papíru, úplně se ve vodě rozmočily. Na takové dodavatele je provaz málo.
25.1. 1915 Dopoledne škola, drží ji poručík Matějka. To je dobrý Čech, učitel z Jičína. Říkal nám: „Ale hoši, co bychom se učili, za krátký čas třeba nás zabijou, raděj si něco vypravujte.“ Odpoledne na lázeňském dvoře byli jsme poděleni dámami ze Sarajeva. Dostali jsme každý dobrý čaj, koblihu, buchtu, cigarety. Já dostal ještě zrcátko, šátek, tužku a několik lístků.
26.1. Dnes trochu cvičíme, u čtvrté čety mají laitnanta Baera, je to syn starosty Liberce (4). Ale je to směšný chlapík, trochu pomačkaný a připitomělý. Později jsem jej viděl v Kadani, měl 2 medaile za udatnost. On stále křičí a my mu děláme vše naopak. Ať komanduje jak chce, nic mu neuděláme dobře, on běhá okolo se šavličkou, ale nic nedokáže, jen se mu každý směje.
1.2. Jdeme vybraná četa na pohřeb kamaráda, který zemřel v nemocnici v Sarajevu. Zemřel na následky útrap z války. Jest tam na hřbitově již dost křížků, kteří svůj mladý život byli nuceni obětovat pro jiné. Hudba hrála, dali jsme tři salvy z pušek.
2.2. Dnes je polní mše, jest aspoň 6 R pod nulou (5) a právě je pro nějaký přestupek uvázán jeden voják.
3.2. Dnes zase je několik vojáků uvázáno, neměli dvoje boty (6) .
12.2. Dnes zase bylo 6 vojáků uvázáno, ti neměli čisté pušky a 3 poněvadž porazili shnilý plot, chtěli si zatopit, bylo jim zima. Dva omdleli, museli je zavézt do nemocnice.
15.2. Zase byli dva uvázaní poněvadž poslali domů necenzurované lístky a přišly zpět.
16.2. Dnes je masopustní úterý. Dopoledne jsme trochu cvičili, odpoledne šli do hostince Šubrt na pivo. Málem bychom se byli potloukli s Němci, když zpívali německé písně.
Teď je špatné počasí, padá sníh, prší, hodně bláta a pak ani na cvičení nechodíme, jen někdy se trochu projít. Jest zde také hodně Turků a Turkyně chodí úplně zahalený a když je máme potkat tak se otočí, skrčí na bobek u kraje silnice a čeká až přejdem. My si jich nesmíme ani všimnout, máme to zakázaný. Tak ten čas tlučeme. Jen aby to trvalo hodně dlouho, neb poměrně se nám vede dobře, aspoň nejsme v nebezpečí života. Pomohli jsme si od vší, kterých jsme měli dříve mnoho, chodíme prát prádlo do sirného pramene a též podlahy touto vodou mejeme a vešky to nesnesou.
27.2. Dnes máme jít ke zpovědi. Jít tam musíme, ale velmi málo se jich zpovídalo, každý hleděl utéci.
28.2. Dnes bylo přijímání, ale než bylo skončeno, tak se nás mnoho vytratilo a odešli jsme do hostince a tak nás feldkurát hledal a našel nás tam. Jest ošklivé počasí, padá sníh. Z Kadaně přijela setnina k doplnění našeho batalionu, ale to jsou bývalí nevojáci, jsou moc bázliví a před každym frajtrem se třesou. Ale doma při pivě byli hrdinové.
Němci dali do ulic tabulky „Bůh trestej Anglii“, my se tomu smějeme.
8.3. V dnešním rozkaze stálo, že od 4ho pluku (Vídeň) dal se zajmouti četař s oddílem. Až jej chytí, bude trestán. V Srbsku se prý mají zajatci Němci, Rumuni a Maďaři velmi zle, Češi prý se dávají najímati ke komitům (7).
25.3. Je nám oznámeno, že naše setnina odjede někam dělat zákopy.
26.3. Odjíždíme přes Zenici, Zavidovač do Olova (8). Cesta byla velice zajímavá. Vlak projížděl v údolích podle říček, pak pomalu stoupal, přejížděl dřevěné mosty, které někde jsou do půlkruhu, jinde projíždí tunely, jinde zase jede po kraji skal, že se člověku točí hlava při pohledu dolů. Dojeli jsme do Olova v 5 ½ ráno. Je to malá vesnice rozdělená na dvě části, horní a dolní, v dolní je většina Srbů, v horní Turků. Budeme dělat zákopy po všech kopcích. Děláme zákopy, ale máme špatnou mináž, horší den ode dne. Nebyli jsme spokojeni a tu nám setník Kyrášek slíbil, že kdo si půjde stěžovat, že ho uváže. A tak děláme zákopy od 7h do 5h večer s polední přestávkou. Pro mináž nechodíme, tu nám donášejí. Mnoho do tý práce se neženem, neb nás to mnoho nezajímá. Mertlík na zákopu udělal malou zahrádku, aby se to Srbům líbilo, až přijdou.
Bylo nás odděleno 5 mužů na partu. V partě jest Kvasnička učitel, Nepolský malíř, Dorník sazeč, Bůva pekař a já. Bavíme se dobře celý den a pomalu kácíme slabší stromy a děláme kolíky na drátěný ploty před zákopy. Někdy se hádáme jak je strom vysoký a když nemůžeme se shodnout, tak ho skácíme a změříme.
Večer když se vrátíme z práce, tak si vždy před domem zazpíváme. Vždy vojenské a pak národní pod velením učitele Kvasničky, poslední píseň každý den je „Kde domov můj“ a se steskem v srdci jdeme spát.
23.4. Dnes odcházíme do Medoviče, říkali, že je to 4h cesty, ale šli jsme od 7h ráno do 6h večer. Je to samý vysoký kopec a špatné cesty takže jsme hodně unaveni. Táhnout se s celou výzbrojí, která váží 30 kg není maličkost a přitom skoro hladoví. Tato vesnice leží na vysokém kopci, je sem velmi těžký přístup. Silnice neb lepší cesta vůbec sem nevede. Celá vesnice skládá se z několika baráků obydlených Turky.
24.4. Máme odpočinek, šel jsem do stanice Čevljanovič asi hodinu cesty v údolí. Musel jsem se škrábat po čtyřech, abych se dostal s příkrého kopce dolů. Chtěl jsem zde něco koupiti k jídlu, ale mimo tabák, víno a pivo nic zde nemají, ačkoli hostinec patří Čechovi.
25.4. Dopoledne jsme dělali zákopy a odpoledne jsem šel do stanice Sredno asi 5 km vzdálené. Jest to také malé místo. Několik baráků, pila, hostinec, obchod. Koupil jsem si potřebné věci a šel zpět. Na cestě potkal jsem dva Čechy. Jeden bývalý lesník, druhý od dráhy. Čech je všude. Zde v Medoviči jsme Turkyni ještě neviděli. Jejich mužové je ani na krok z domu nepustí. Mají to velmi prakticky zařízeno, aby nemusely vycházet. Jednoduše žlábek ze světnice ven a je to.
1.5. Dnes 1. máj, je krásný čas, teplo, sluníčko svítí a my ležíme na kopci a vyhříváme se na slunci neb jsme práci skončili. Kdyby tak bylo do konce války, nebylo by to zlé, třeba byla strava čím dál horší. Toužíme po míru, ale ten je ještě moc daleko.
3.5. Dnes v 6h ráno jsme šli do Sredna, budem zde po kopcích dělat zákopy asi do 15. t.m. Zde je veseleji nežli v Medoviči, poněvadž je zde stanice dráhy a různé věci na prodej. Chodím někdy chytat raky, kterých je zde v říčce mnoho. Je zde též v lese pramen kyselé vody.
5.5. Dnes máme volno na oslavu velkého vítězství proti Rusku (9), ale nám není veselo, neboť cítíme, že tím válka se prodlouží. Naš laitnant Baer (syn starosty Liberce) chce se také povyrážet, tak kouká po děvčatech, kterých je zde ale velmi málo. Co děláme zákopy je chalupa a tam je mladá Lubica a on vždy na ní křičí, ale ona vždy uteče. V hostinci mají služku a on také se chtěl k ní přiblížiti, ale nevyplatilo se mu, teď má rozbitý cvikr a poškrábaný obličej.
22.5. Odjíždíme do Ilidže v 9h ráno, tam jsme přijeli v 14h odp., ale dlouho se zde nezdržíme, prý pojedeme na Italii (10).
28.5. Odcházíme z Ilidže do Sarajeva a nasedáme do vlaku.
29.5. V 5h ráno dojeli jsme do Tuzly, je to pěkné velké město. Jsme ubytováni ve vojenských barákách naproti pivovaru.
30.5. Dnes vybraných 20 mužů od setniny jdeme pro koně do Vlasenice, je to asi 80 km. Jde se nám dobře, jest pěkná cesta a vzali jsme sebou jen pušku, ale Maďaři šli v polní výzbroji a jdou jako muly. Ušli jsme asi 30 km a přenocujeme u lesa v poli. Topíme ohníčky, vaříme černý kafe.
31.5. Jdeme asi 40 km a poněvadž jsme unaveni, přenocujem na jednom návrší. V noci pršelo, ale já s Folprechtem jsem spal pod hustou hruškou, tak jsme nezmokli.
1.6. Došli jsme do Vlasenice, jest to malé městečko (11), dostali jsme každý 2 koně, pěkný, bosenský, maličký. Vybral jsem si černé. Ve městě je mnoho krámů a hostinců, obyvatelstvo srbské i též Turci jsou zde. Naproti kasárnám je český obchod.
2.6. Dnes jsme jeli zpět. Sedíme na koních na dřevěných sedlech jako cikáni. Tak jsme ujeli asi 45 km. Přenocujem v jedné vesnici u řeky. Z jedné strany je řeka, z druhé vysoká stráň, aby nám koně neutekli. Dojeli jsme na místo již potmě. Chci rozdělati oheň, abych si uvařil kafe, ale je mokrý dříví, ale přece se mně to podařilo, též jsem dal Folprechtovi, který již spal jako špalek. Ráno jsem se probudil celý rozlámaný, neboť jsem spal na kameni.
3.6. Dojeli jsme do Tuzly a koně odevzdali.
4.6. Dnes má batalion cvičení.
8.6. Byl jsem se podívat ve městě. Jest to veselé a čilé město, jsou zde uhelné doly a též se dobývá sůl. Jest zde mnoho hostinců, kaváren a obchodů, též Češi jsou zde.
9.6. Odcházíme z Tuzly blíže k srbským hranicím, asi je to 18 km. Je horko a ta torna náramně tíží, takže se sotva táhneme. Gorno Máslo (12) je naše stanoviště, malá vesnička, obyvatelé Turci a Srbi, nic ke koupi, jen se mě podařilo koupit 2 kg cukru. Od Driny je slyšet dělostřelba (13).
11.6. Mám službu, stojím za vesnicí u cesty, aby žádný nepovolaný sem nešel.
17.6. Dnes je přehlídka od generála infanterie, musíme se táhnout s celou výzbrojí až skoro k Tuzle a tam jsme čekali seřazený skoro 2h na tom slunci. Mnoho vojáků omdlelo.
18.6. Máme volno. Máme špatnou mináž, ale důstojníci každý den hodují a mají všeho dost a pro nás mají jen hrubá slova a výhrůžky – však my vám to zaplatíme.
27.6. Doposud dobře. Špatný chléb kukuřičný míchaný s brambory, druhý den je prolezlý plísní; skoro každý má úplavici. Latriny jsou plné krve a šlemu (14). Naši mají na Rusku velké úspěchy. Lvov je dobyt. V rozkaze nám vzkazuje císař FJ, že prý Italie vyhlásila válku, že abychom se drželi, neb teď nebojujeme za dynastii, ale za svůj majetek – ale nás většina žádný majetek nemá, tak se nás to netýče (15).
10.7. Máme se připraviti, neb každou chvíli může přijíti rozkaz k odchodu.

Poznámky:
1) Réaumurova stupnice. 55 R je asi 66 stupňů Celsia.
2) Správně korpskommandant, velitel armádního sboru, dnes přibližně generálporučík.
3) Korpskommandant 15. armády s velitelstvím v Sarajevu byl generál Michael Edler von Appel. Ten však byl tou dobou nemocný - zemřel na nějakou infekční chorobu 1. února 1915 – a na vizitě byl patrně nějaký jeho zástupce, jehož jméno jsem dost možná zkomolil. Anebo se jednalo o přezdívku, kterou jej obdařilo vojsko; každopádně jsem žádné jméno Sňaharyč (ani jiné podobné) nikde nenašel.
4) Baer se asi správně jmenoval Bayer, protože MUDr. Franz Bayer byl starostou Liberce v letech 1893 – 1929.
5) Asi -7 Celsia.
6) Rezervní boty byly součástí předpisové plné polní.
7) Odredy komitů – speciální elitní jednotky srbské armády určené k ničení mostů, přepadům velitelství, partyzánské válce apod.
8) Olovo, též Onceo, městečko asi 50 kilometrů severovýchodně od Sarajeva na hlavní silnici a železnici do Tuzly.
9) Německým a rakousko-uherským vojskům se na jaře 1915 podařilo prolomit nepřátelskou obranu a vyhnat Rusy z Polska a Haliče. Postupně je hnali dál a dál, na podzim se fronta ustálila až v Bělorusku a Lotyšsku.
10) Dosud neutrální Itálie 3. května 1915 vystoupila z Trojspolku, válku Rakousku-Uhersku vyhlásila 23. května. Válečné operace začaly neprodleně; již za několik hodin rakousko-uherské loďstvo Italům těžkými děly zmandlovalo několik přístavů, pobřežní železnici a potopilo torpédoborec.
11) Vlasenica, v roce 1912 měla 1 917 obyvatel.
12) Správně asi Masle, vesnice jihovýchodně od Tuzly.
13) Řeka Drina – v roce 1915 místo bojů - je od Masle asi 50 kilometrů východně.
14) Slizu.
15) Míněn patrně tento manifest z 23. května 1915.

Předchozí článek:
Válečné paměti Františka Maška I.
Následující články:
Válečné paměti Františka Maška III.
Válečné paměti Františka Maška IV.
Válečné paměti Františka Maška V.
Válečné paměti Františka Maška VI.
Válečné paměti Františka Maška VII.
Válečné paměti Františka Maška VIII.
Související článek: Dobytí Drinopole

[jmodrak]

Len male pripomienky k poznámkam
K 3 - korpskommadant 15. armády neexistoval, keď tak veliteľ 15. zboru
Ten generál bol možno gen. Lukáš Šnjarića, ktorý možno zastupoval chorého veliteľa zboru, sám neskôr velil XIII. zboru - Zahreb.
K 9 - jedná sa o prielom u Gorlice - u Tarnowa v Poľsku. Jediný kto hnal Rusov ďalej, boli Nemci. Rakúske jednotky až do Brest - Litovského mieru neovládli ani územie po hranice monarchie. Potom sa zase vrátili späť, po Brusilovovej ofenzíve.

[Lucius]

Super. Len pokračuj. Na koľko dielov sa možeme ešte tešiť?

[Destroyman]

Na hodně, neboj. Příště asi dojde na ten revolver za deset korun.

[Lucius]

Že by lovecká chvílka Františka? Alebo len sebaobrana?

[VGR_j4ck41]

napadlo me, zminuje se nekde v Pametech p. Masek o svem priteli Prokopovi co se ucastnil te Drinopole? Pokud ano, da se z toho nejak vyvodit co se s nim stalo?

[Destroyman]

Lucius: Ani to, ani ono. Nech se překvapit.
VGR: V prvním díle se Mašek zmiňuje o jakémsi výpravčím Prokopovi ze Šumenu, kterak jej vyprovázel na ambasádu do Varny a později musel také narukovat. To by mohl být on, J. Prokop, bývalý dobrovolník bulharské armády.
Jinak příště skončí selanka v Bosně a půjdeme rovnou do masakru na Soču.

[jarl]

Mě také vrtá hlavou ten revolver. Jestli jsem to dobře pochopil byl František Mašek obyčejný pěšák a nějak se mi nezdá, že by řadový voják mohl ve válce použivát vlastní zbraň.